BARTSCH Matematicke Vzorce

H A N S J O C H E N
BARTSCH
MATEM
VZORC
fa + b
a + b
X CIA
b
_ 3 _
b
= l [(a + bf - & 3 ]
SNTL
MA T E MA T I C K V Z O R C E
S N T L
MATEMATICK
^^ZO RÊ Dr.Ing.Hans-Jochen Bartsch
Peloil, upravil a doplnil
Ing. Zdenk Tich
Praha 1983
SNTL-
Nakladatelstv
technick
literatury
Pruka zahrnuje nejduleitj definice, vty a metody ze zkladnch obor uit matematiky.
Zvltn pozornost je vnovna vbru matematickch vzorc a ilustrativnm eenm pkladm.
Krom zklad matematick logiky a teorie mnoin obsahuje aritmetiku a elementrn algebru,
rovnice a nerovnice, zkladn funkce, procentov a rokov poet, vektorov a maticov poet,
elementrn geometrii, rovinnou a sfrickou trigonometrii, analytickou geometrii v rovin a pro-
storu, diferenciln a integrln poet, diferenciln geometrii, obyejn a parciln diferenciln
rovnice, posloupnosti a rady, Fourierv integrl a Laplaceovu transformaci, poet pravdpodob-
nosti a matematickou statistiku, linern optimalizaci, spnaovou algebru a vzorce z regulan
techniky.
Pruku dopluj matematick tabulky, pehled znak a symbol, pehled literatury a vcn
rejstk.
Je urena studujcm stednic^ kol vech zamen, poslucham vysokch kol technickch,
ale hlavn tm tenm, kte pi sv pracovn nebo studijn innosti potebuj rychlou a pesnou
informaci ze zkladnch oblast aplikovan matematiky.
Redakce teoretick literatury
Hlavn redaktorka RNDr. Blanka Rutinov, CSc.
Odpovdn redaktor Vladimr Doleal, promovan matematik
Dr. Ing. Hans-Jochen Bartsch: Taschenbuch mathematischer Formeln. 17. Auflage. Leipzig,
VEB Fachbuchverlag 1979
Translation Ing. Zdenk Tich, 1983
OBS AH
PEDMLUVA K ESKMU VYDN 14
PEDMLUVA K 17. NMECKMU VYPN 16
0. PEHLED ZNAK A SYMBOL, SELN TABULKY, MATEMATICK
LOGIKA A MNOI NY 19
0.1. Pehled znak a symbol 19
0.1.1. Matematick logika 19
0.1.2. Mnoiny, zobrazen, funkce 20
0.1.3. Standardn oznaen nkterch mnoin 24
0.1.4. seln konstanty 26
0.1.5. Elementrn aritmetika a algebra 27
0.1.6. Komplexn sla 28
0.1.7. Vektorov algebra a vektorov analza 28
0.1.8. Matice a determinanty 30
0.1.9. Geometrie 31
0.1.10. Matematick analza 34
0.1.1 L Elementrn funkce 38
0.1.12. Speciln funkce 40
0.1.13. Diferenciln geometrie 41
0.1.14. Laplaceova transformace 42
0.1.15. Poet pravdpodobnosti, matematick statistika a teorie chyb 42
0.1.16. Regulan technika 44
0.2. seln tabulky 45
0.2.1. Tabulky hodnot n
2
, w
3
, Jn, inn
2
, nn a lg n pro n od 1 do 100 ; 45
0.2.2. Goniometrick funkce 47
0.2.3. Mocni ny o zkladu 2 56
0.2.4. Des tkov zpisy pro a. 8" 57
0.2.5. Osmi kov zpisy pro a. 10" 58
0.3. Matematick logika 59
03. 1. ^ Vrokov poet 59
0.3.2. Prediktov poet 65
0.4. Mnoi ny, zobrazen a funkce 68
0.4.1. Mnoiny 68
0.4.2. Mnoi nov operace 71
0.4.3. Vty o mnoinch '. . . . 73
0.4.4. Kartzsk souin dvou mnoin .76
5
0.4.5. Binrn relace . * 77
0.4.(j. Zobrazen, operace, funkce 83
0.4.7. Konen, nekonen a spoetn mnoiny, mohutnost mnoiny 89
.4.8. Algebraick struktury 91
0.4.9. Nkolik topologickch pojm 98
1. ARITMETIKA A ELEMENTRN ALGEBRA 103
1.1. seln mnoiny 103
1.1.1. lvlnoina vech pirozench sel 103
L1.2. Mnoi na vech celch sel 104
1.1.3. Mnoi na vech racionlnch sel " 105
1.1.4. Mnoi na vech relnch sel 106
1.2. Operace na mnoinch Z, Q a R 106
1.2.1. Zkladn operace na mnoinch Z, Q a R 106
1.2.2. Absolutn hodnota relnho sla 110
1.2.3. Mocni na a odmocni na 111
1.2.4. seln soustavy 114
1.2.5. Dlen se zbytkem a beze zbytku v mnoin Z. Dlitelnost v mnoi n Z .. . . . 121
1.2.6. Uspodn na mnoin R 128
1.3. Komplexn sla 129
1.3.1. Mnoi na vech komplexnch sel . : 129
1.3.2. Ryze imaginrn sla . . 131
1.3.3. Komplexn sla v kartzskm tvaru . 132
1.3.4. Komplexn sla v goniometrickm tvaru 134
1.3.5. Komplexn sla v exponencilnm tvaru 138
1.3.6. Grafick metody 139
1.4. Piblin sla a jejich chyby 143
1.4.1. Piblin sla 143
1.4.2. Zaokrouhlen sla
1 4 4
1.4.3. Pravidla pro piblin vpoty
1 4
6
1.5. mry 149
1.6. Logaritmovn 151
1.6.1. Zkladn pojmy '. . 151
1.6.2. Vlastnosti logaritm 153
1.6.3. Urovn destkovch logaritm z logaritmickch tabulek. 153
1.6.4. Pirozen logaritmy komplexnch sel , 155
1.7. Kombinatorika 156
1.7.1. Binomick koeficienty, binomick vta . . 156
1.7.2. Permutace 160
1.7.3. Variace . . - , 163
1.7.4. Kombi nace 164
6
1.8. Posloupnosti relnch sel 165
1.8.1. Zkladn pojmy 165
1.8.2. Aritmetick posloupnosti 167
1.8.3. Geometrick posloupnost^. 170
1.8.4. Vy volen sla 171
1.9. Procentov poet, rokov poet 172
1.9.1. Procentov poet, promilov poet 172
1.9.2. rokov poet 174
1.9.3. Sloen rokov poet 175
1.9.4. Dchodov poet 177
1.10. Matice 180
1.10.2. Operace s maticemi 184
1.10.3. Nkter typy matic 193
1.10.4. Pouit maticovho potu 196
1.11. Determinanty 198
1.11.2. Vlastnosti determinantu tvercov matice 202
1.11.3. een soustavy linernch rovnic pomoc determinant 207
2. ROVNICE, FUNKCE, VEKTOROV POET 209
2.1. Rovnice 209
2.1.2. Algebraick rovnice s jednou neznmou 211
2.1.2.1. Linern rovnice s jednou neznmou 212
2.1.2.2. Kvadratick rovnice s jednou neznmou 212
2.1.2.3'.. Kubick rovnice s jednou neznmou 214
2.1.2.4. Algebraick rovnice w-tho stupn s jednou neznmou 217
2.1.3. Transcendentn rovnice 220
2.1.3.1. Exponenciln rovnice 220
2.1.3.2. Logaritmick rovnice 221
2.1.4. Piblin metody k uren koen rovnice 222
2.1.4.1. Metoda.ttiv [regula fali, linern interpolace] 222
2.1.4.2. Metoda teen [ Newtonova metoda] 223
2.1.4.3. Iteran metoda . . . 225
2.1.4.4. Grafick een rovnic 225
2.1.5. Soustavy rovnic 221
2.1.5.1. Soustavy linernch rovnic se dvma neznmmi 227
2.1.5.2 Soustavy linernch rovnic se temi neznmmi 230
2.I.5. J. Soustava n linernch rovnic s n neznmmi 233
2.1.5.4. Soustava dvou kvadratickch rovnic se dvma neznmmi 235
2.1.5.5. Grafick een soustav rovnic se dvma neznmmi 237
2.2. Nerovnice 239
7
2.2.2. een nerovnice , 239
2.3. Reln funkce 241
2.34. Zkladn pojmy 241
2.3.2. Piblin vyjden funkc pomoc interpolanch vzorc 250
2.3.3. Funkce nkolika promnnch . . . . . . 252
2.3.4. Implicitn funkce 253
2.3.5. Kartzsk grafy funkc 254
2.3.5.1. Algebraick funkce 254
2.3.5.2. Transcendentn funkce 260
2.4. Vektorov poet 261
2.4.2. Pouit vektorovho potu v geometrii 273
2.5. Kruhov inverze 279
3. ELEMENTRN GEOMETRI E 283
3.1.1. Pmka, rovina, prostor a jejich sti 283
3.1.2. , Rovinn a prostorov hel 286
3.1.3. Mry v geometrii
r
287
3.1.3.1. Mra jako zobrazen 287
3.1.3.2. Souet seek a souet hl 287
3.1.3.3. Dlka [vel i kost] seky . . . 289
3.1.3.4. Velikost hlu -
;
290
3.1.3.5. Obsah obrazce 296
3.1.3.6. Objem tlesa 296
3.1.3.7. Pojem veliiny 296
3.1.4. Geometrick zobrazen v rovin 298
3.1.5.. ' Pouit shodnosti a podobnosti . 301
3.2. Planimetrie 307
3.2.1. Trojhelnk 307
3.2.1.1. Pravohl trojhelnk 317
3.2.1.2. Rovnoramenn trojhelnk 318
3.2.1.3. Rovnostrann trojhelnk 319
3.2.2. tyhelnky 319
3.2.2.1. Rovnobn k. 320
3.2.2.2. Obdlnk 320
3.2.2.3. Kosotverec 321
'3/2.2.4. tverec 321
3.2.2.5. Lichobnk 322
3.2.2.6. Ttivov tyhelnk 322
3.2.2.7. Tenov tyhelnk 323
3.2.2.8. Deltoid ] 323^
3.2.3. Mnohohelnky [n-helnky] 323
8
3.2.3.1. Pravideln w-helnky 324
3.2.4. Krunice a kruh 328
3.2.5. Kruhov se 330
3.2.6. Mezikru 331
3.2.7. Elipsa, hyperbola a parabola 332
3.2.7.1. Elipsa 332
3.2.7.2. Hyperbola ^ s - 333
3.2.7.3. Parabola 334
3.3. Stereometrie 334
3.3.1. Obecn vty . 335
3.3.2. Mnohostny 335
3.3.3. Obl tlesa a jejich sti 344
3.4. Goniometrick, cyklometrick, hyperbolick a hyperbolometrick funkce . . . 357
3.4.1. Goniometrick funkce 357
3.4.2. Goniometrick rovnice 372
3.4.3. Cyklometrick funkce . - . . . . . . . . . . . . 376
3.4.4. Hyperbolick funkce 379
3.4.5. Hyperbolometrick funkce '. . . . 384
3.5. Sfrick trigonometrie .' 386
3.5.2. Pravohl sfrick trojhelnk
1
388
3.5.3. Kosohl sfrick trojhelnk 389
3.5.4. Matematick zempis 394
4. ANALYTICK GEOMETRI E 399
4.1. Analytick geometrie v rovin 399
4.1.1. , Rzn souadnicov soustavy 399
4.1.2. Body a seky , 404
4.1.3. Pmka 406
4.1.4. Krunice 413
4.1.5. Parabola ' 418
4.1.6. Elipsa 427
4.1.7. Hyperbola 438
4.1.8. Obecn algebraick rovnice druhho stupn v x a y 449
4.2. Analytick geometrie v prostoru 455
4.2.1. Rzn souadnicov soustavy 455
4.2.2. Body a seky v prostoru 459
4.2.3. Rovina v prostoru
4
^
4.24. Pmka v prostoru . . . ' 466
4.2.5. Plochy druhho stupn 471
4.2.5.1. Kulov plocha
4 7 1
4.2.5.2. Elipsoid
4 7 2
4.2.5.3. Hyperboloid
4 7 3
9
4.2.5.4. Paraboloid 475
4.2.5.5. Kuelov plocha 477
4.2.5.6. Vlcov plocha 478
4.2.6. Obecn algebraick rovnice druhho stupn v promnnch x j a z 480
5. DI FERENCI LN POET 482
5.1. Limity. 482
5.1.1. Limity posloupnost 482
5.1.2. Limity funkc 486
5.2. Diferenn podl, derivace, diferencil 491
5.3. Pravidla pro derivovn funkc 496
5.4. Derivace funkc nkolika promnnch, totln diferencil 499
5.5. Derivace elementrnch funkc 505
5.6. Derivovn vektorov funkce v E
3
508
5.7. Grafick derivovn 511
5.8. Extrmy funkc 511
5.9. Inflexn body 518
5.10. Vty o stedn hodnot v diferencilnm potu 519
5.11. Neurit vrazy. 520
5.11.1. Limita typu 0/0 nebo oo/oo 520
5.LI.2. Limita typu 0 . oo 521
5.11.3. Limita typu oooo . . . * 522
5.11.4. Limity typ 0, oo , 1
0 0
522
6. DI FERENCI LN GEOMETRI E . . 524
6.1. Rovinn kivky 524
6.1.1. Zkladn prvky rovinnch kivek 525
6.1.2. Nkter dleit rovinn kivky 537
6.1.2.1. Semikubick parabola [Nei l ova parabol a] 537
6.1.2.2. Cyklick kivky [trochoi dy] 537
6.1.2.3. Cassiniovy kivky 545
6.1.2.4. Spirly 547
6.1.2.5. etzovka 549
6.1.2.6. Traktrix 550
6.1.2.7. Kisoida 551
6.1.2.8. Strofoida ' 553
6.1.2.9. Konchoi da , 554
6.2. Prostorov kivky; 556
6.2.1. Zkladn prvky prostorovch kivek 557
6.3. Plochy 567
10
7. I NTEGRLN POET FUNKC JEDN PROMNN 571
7.1. Definice neuritho integrlu 571
7.2. Zkladn integrly ' 571
7.3. Zkladn integran pravidla 573
7.4. Nkter dleit integrly 585
7.4.1. Integrly racionlnch funkc ... 585
7.4.2. Integrly iracionlnch fu/ikc 587
7.4.3. Integrly goniometrickch funkc 589
7.4.4. Integrly hyperbolickch funkc 594
7.4.5. Integrly exponencilnch funkc 597
7.4.6. Integrly logaritmickch funkc 598
7.4.7. Integrly cyklometrickch funkc 599
7.4.8. Integrly hyr>ebolometrickch funkc 600
7.5. Urit integrl 601
7.5.2. Vty o stedn hodnot integrlnho potu 602
7.5.3. Piblin metody pro vpoet uritch integrl 604
7.5.4. Grafick integrace ' 607
7.5.5. Nevlastn integrly 607
7.5.6. Pehled nkterch uritch integrl 609
7.5.7. Vyjden nkterch integrl adami 616
7.5.8. Pouit uritch integrl 619
7.6. Kivkov integrl 631
7.6.1. Kivkov integrl po obl ouku rovinn kivky 631-
7.6.2. Kivkov integrl po prostorov kivce 633
7.6.3. Kivkov integrl vektoru 634
7.7. Mnon [w-rozmrn] integrly 635
7.7.1. Dvojn [dvojrozmrn] integrly 635
7.7.2. Trojn [trojrozmrn] integrly 642
8. DI FERENCI LN ROVNI CE 648
8.1. Obyejn diferenciln rovnice 648
8.2. Obyejn diferenciln rovnice prvnho du : 649
8.2.1. Geometrick vznam 649
8.2.2. Diferenciln rovnice se separovanmi promnnmi . 652
8.2.3. Linern diferenciln rovnice prvnho du 654
8.2.4. Homogenn diferenciln rovnice prvnho du 658
8.2.5. Exaktp diferenciln rovnice prvnho du 659
8.2.6. Integrujc faktor [Eulerv multipliktor]
;
660
8.2.7. Bernoulliova (diferenciln) rovnice 662
8.2.8. Riccatiova (diferenciln) rovnice 663
8.2.9. Clairautova (diferenciln) rovnice . . . . * 664
8.3. Obyejn diferenciln rovnice druhho du 665
8.3.1. Zvltn ppady 666
8.3.2. Homogenn linern diferenciln rovnice druhho du s konstantnmi koe-
ficienty 672
8.3.3. Homogenn linern diferenciln rovnice druhho du s promnnmi koeficienty 673
8.3.4. Eulerova diferenciln rovnice druhho du bez prav strany [homogenn
Eulerova diferenciln rovnice] 675
8.3.5. Nehomogenn linern diferenciln rovnice druhho du 677
8.3.6. Nehomogenn linern diferenciln rovnice druhho du s konstantnmi koe-
ficienty 680
8.3.7. Eulerova diferenciln rovnice druhho du s pravou stranou [pln Eulerova
diferenciln rovnice] 682
8.4. Obyejn diferenciln rovnice tetho du . / 684
8.4.1. Homogenn linern diferenciln ravnice tetho du s konstantnmi koeficienty 684
8.4.2. Nehomogenn linern diferenciln rovnice tetho du s konstantnmi koe-
ficienty 685
8.5. Integrovn diferencilnch rovnic pomoc mocninnch ad 686
8.6. Parciln diferenciln rovnice: 688
8.6.2. Jednoduch parciln diferenciln rovnice 689
8.6.3. Linern parciln diferenciln rovnice prvnho du ve dvou promnnch . . 690
9. NEKONEN ADY, FOURI EROVY ADY, FOURI ERV INTEGRL,
LAPLACEOVA TRANSFORMACE 692
9.1. ady 692
9.1.2. Kritria konvergence ad 692
9.1.3. Nkter nekonen konvergentn seln ady 695
9.1.4. Mocninn ady 697
9.1.5. \Piblin vzorce pro potn s malmi sly 705
9.2. Zkladn pojmy k Fourierovm adm 706
9.3. Vpoet Fourierovy ady; pklady 709
9.4. Fourierv integrl, Fourierova transformace 718
9.5. Laplaceova transformace 720
9.6. Pouit Laplaceovy transformace k een diferencilnch rovnic 725
9.7. Tabulka korespondenc nkterch racionlnch Laplaceovch integrl . . . . 730
10. POET PRAVDPODOBNOSTI , MATEMATICK STATISTIKA, TEORIE
CHYB A VYROVNVAC POET 732
10.1. Poet pravdpodobnosti 732
12
10.2. Matematick statistika 743
10.2.1. Suman znak 743
10.2.2. Multiplikan znak 744
10.2.3. Stedn hodnoty 745
10.2.4. Mry rozptlen - . . . . 747
10.2..5. Metoda nejmench tverc 749
10.2.6. Linern regrese, linern korelace 751
10.3. Teorie chyb 752
10.4. Vyrovnvac poet 753
11. LINERN OPTIMALIZACE [ LI NERN PROGRAMOVN] . . . . 760
11.2. Grafick metoda een 762
11.3. Simplexov metoda 764
11.4. Simplexov tabulka 770
12. LOGICK ALGEBRA [ SPNAOV ALGEBRA] . 772
12.2. Zkladn logick zkony a pravidla 774
12.3. Dal bool ovsk funkce se dvma promnnmi [lexikografick uspodn] . . 776
12.4. Normln tvary 779
12.5. Karnaughovy mapy 781
13. VZORCE Z. REGULAN TECHNI KY 784
l 13.1. Zkladn pojmy 784
13.2. Testovac [zkuebn ] funkce 785
13.3. Symbolick vyjden .
v
787
13.4. azen dicch [regulanch] len 790
13.5. Charakteristick hodnoty nkterch penosovch len 791
14. DODATKY 795
14.1. eck abeceda 795
14.2. Nmeck abeceda [gotick p smo] 796
14.3. asto pouvan konstanty a jejich.dekadick logaritmy 797
15. LITERATURA 799
15.1. Literatura z nmeckho originlu .799
15.2. Literatura pipojen pi eskm pekladu 801
45.2.1. Matematick logika a mnoiny 801
15.2.2. Algebra (rovnice, matice, determinanty) , . . ' 802
15.2.3. Analytick geometrie \ 802
13
15.2.4. Matematick analza . . : 803
15.2.5. Nekonen ady ' 804
15.2.6. Diferenciln geometrie kivek a ploch ^804
15.2.7. Obyejn a parciln diferenciln rovnice 804
15.2.8. Funkce komplexn promnn 805
15.2.9. Laplaceova transformace
t
805
15.2.10. Numerick a grafick metody 805
15.2.11. Poet pravdpodobnosti a matematick statistika 806
15.2.12. Pruky, sbrky pklad a pehledy vzorc. 806
15.2.13. Tabulky konstant a funkc .' . 807
VCN REJSTK 808
14
P E D ML U V A K E S K MU VYDN
Pruka Matematick vzorce' se v pvodnm nmeckm znn i v pe-
kladech vestrann osvdila, o em svd dosavadnch sedmnct vydn
v Nmeck demokratick republice, tyi vydn v Nmeck spolkov republice
a vcarsku, peklad do anglitiny a ti pedchoz vydn v etin podle pvodnho
zpracovn (v druhm nmeckm vydn), kter mla u irokho okruhu eskch
ten velmi dobr ohlas a stala se vyhledvanou pomckou v technick praxi
i na stednch a vysokch kolch.
Poslnm tto obsan pruky je dt studujcm na stednch a vysokch
kolch s pevn technickm zamenm, stejn jako technickm pracovnkm
a inenrm na pracoviti pohotov a spolehliv bezprostedn pouiteln mate-
matick poznatky a vzorce s udnm podmnek jejich platnosti pro een prak-
tickch problm. Pitom vzhledem k charakteru tto sbrky matematickch
vzorc lze povaovat za samozejm, e do n nebyly zaazeny ryze teoretick
poznatky ani dkazy uvdnch pouek a algoritm; lze z n vak vychzet pi
studiu speciln teoretick literatury.
Nzorn vklad pojm a etn een pklady usnaduj pochopen ltky,
kter byia do pruky pojata s pihldnutm k rznm potebm technik
a inenr.
Pi zavdn nzv v definicch jsou v eskm pekladu pro lep srozumitelnost
dvny alternativn termny do lomench zvorek a fakultativn rozen termn
do hlovch zvorek. Odvolvky na poadov sla bibliografickch citac z pe-
hledu literatury na konci knihy jsou uvdny v lomench zvorkch.
Nynj esk vydn je zcela novm pekladem podle pln pepracovanch,
doplnnch a modernizovanch poslednch nmeckch vydn. Pitom v osobn
spoluprci mezi autorem a pekladatelem bylo se souhlasem autora nov esk
znn pizpsobeno domcm zvyklostem nejen v terminologii, dikci a znaen,
ale tak v pojet a zpsobu vkladu pslunch matematickch obor na sted-
nch a vysokch kolch v SSR.
Stvajc esk vydn je tedy zaloeno na modern pojatch matematickch
pojmech ve snaze zajistit maximln monou pesnost formulac definic, matema-
tickch vt a poetnch metod.
15
Mj vel dk pat pekladateli Ing. Zdeku Tichmu za uvdoml zpraco-
vn m knihy pi pekladu i za jeho doplky a pravy, ktermi esk znn pi-
zpsobil zpsobu podn v etin.
Dr. Ing. Hans-Jochen Bartsch
Karl -Marx-St adt , 1980
16
P E D ML U V A K 17. N M E C K M U VYDN
V dnen dob, kdy vda a t echni ka uinily obrovsk pokroky, j sou
na cel vchovn systm, zejmna vak na vchovu vdeckotechnickch kdr
kladeny znan zven poadavky. Plat t o ovem hlavn pro mat emat i ku.
Jen spolehliv a modern pojat mat emat i ck znalosti umouj inenrm,
technikm, konst r ukt r m a mi st rm neustle dret krok s technickm
rozvojem a s mat emat i ckou pesnost plnit poadavky na n kladen. Ped-
pokl adem k t omu j e pedevm peliv nkl adn mat emat i ck vchova r.a
kolch vech st up a v pslunch institucch. Tt o p prav m pomhat
i t at o sbrka vzorc, kt er vychz v podst at z veobecnch poznat k zska-
nch v zkladn desetilet kole a j e urena hlavn studujcm na odbornch
kolch a posl ucham vysokch kol. Avak t ak km odbornch sted-
nch kol a gymnzi, stejn j ako pracujcm, kte si s rozshlou pomoc vldy
zvyuj pi povoln svou kvalifikaci pi samost at nm, dl kovm nebo veernm
studiu, me t at o p ruka bt i nnm pomocn kem pi racionalizaci duevn
prce.
Samozejm nebylo mono do t t o knihy poj mout vechny speciln obory
mat emat i ky. Vbr ltky t t o sbrky vzorc, kter kr om zkladnch poetnch
operac a met od, planimetrie a stereometrie, analytick geometrie v rovin
a prost oru, linern algebry a vekt orovho pot u, diferencilnho a integrl-
n ho potu, diferenciln geometrie a diferencilnch rovnic obsahuje t ak
Fouri erovy ady a zkl ady pot u pravdpodobnost i , linern optimalizace,
mat emat i ck logiky a Laplaceovy transformace, j e vak tak irok, e vyhovuje
pot ebm velkho okr uhu zjemc o literaturu t ohot o druhu.
Ji dvanct nmeck vydn bylo vylepeno, pokud j de o uspodn
a umstn nkterch vkladovch celk v rmci tto pruky. Zrove bylo
zpracovn jet vce pi zpsobeno modern mu vkladu mat emat i ky na z-
klad mat emat i ck logiky a teorie mnoin. Aby ten snadno nael, co -oka-
mit potebuje, byla zvltn pozornost vnovna vcnmu rejstku a pe-
hl ednmu lenn ltky.
17
etn een pklady maj t en m usnadni t pochopen abst rakt n ch
mat emat i ckch vzorc. Poznmky v textu maj tene vst k t omu, aby
ke studiu mat emat i ky nepistupoval jen formln, ale aby i j i osvojil vlastnm
mylenm. Maj zrove pispvat k tvrmu pouit mat emat i ky v praxi.
Autor a nakladatelstv
18
P E H L E D Z N A K A S YMB OL ,
S E L N T ABUL KY, MA T E MA T I C K L O Q I K A
A. M N O I N Y
0.1. P E H L E D Z N A K U A S Y MB O L U
0. 1. 1. Ma t e ma t i c k l o g i k a
x,y,z
9
... vrokov promnn, t vroky
q>, i//,x>-- vrokov formule, t vroky .
cp, lep, ~cp, non cp, cp' nen pravda, e cp; negace vrokov
formule (pop. vroku) cp
cp A cp. cpi//, cp rwj/, cp & cp a ( zr ove) ij/^cpiij/; konj unkce
[logick soui n] vrokovch formul
(pop. vrok) <p, i//
cp v i//, cp + cp u ty, cp vel ^ cp nebo ^ \ disjunkce [logick souet ]
vrokovch formul (pop. vrok) cp, ij/
(p=>, cp -> fa (p => [// jestlie (p, <pak> ij/; (p m> implikace
(v t omt o poad )
cp o cp <-> \j/ cp, prv kdy cp tehdy a jen tehdy,
kdy ^êkvi val ence vrokovch
formul (pop. vrok) cp, \j/
cp | ^ negace konj unkce [operace NAND,
Shefferova operace, funkce ani ]
(p<=\//, cp < r -\j/, q> a \j/ nep m [zpt n] implikace vrokovch
(v t omt o poad )
cp-Hn// ' negace implikace [inhibice, p m
inhibice, noni mpl i kace] vrokovch
formul (pop. vrok) cp, \jJ
(v t omt o poad )
(p<r+\// negace nepm implikace [nep m
inhibice, zpt n inhibice] vrokovch
(v t omt o poad )
19
(/>>=<'A* ) pravdivostn ohodnocen vroku cp
cp = \jj cp j e logicky ekvivalentn s ^
P obor pravdivosti predi kt ov formule
[vrokov formy]
V pr o vechna, pro libovoln; obecn
[velk] kvantifiktor, obecn [velk]
kvant or, generaliztor
3 existuje; existenn [mal ] kvant i -
fiktor, existenn [mal ] kvant or,
^ part i kul ari zt or
V pro nekonen mnoho
V pro nejve konen mnoho
3! existuje prv j eden
3 existuje nekonen mnoho
3 . existuje nejve konen mnoho
0.1.2. Mn o i n y , z o b r a z e n , f unkc e
e <je> prvkem (mnoi ny>, pat do
(mnoi ny>; incidence [p sl unost ]
prvku k mnoin
nen prvkem (mnoi ny>, nepat do
( mnoi ny)
A"i. .V
2
-X G / X, G A A x
2
e A A . . . A X G A
A = B mnoi na A se rovn mnoi n B\
rovnost mnoi n A, B *
A =j= B mnoi na A se nerovn mnoin B\
nerovnost mnoin A, B
A = } x , . x
2
x] mnoi na A = [ x , , x
2
, x ) =
= {x
{
} u [ x
2
] u ... u { x
n
} obsahuje
prv jen prvky x , , x
2
, x
w
20
0. { }
s = {A
l
,A
2
,..Â
H
}
{xeU\V(x)},
{xeU: V{x)},
{xeU; V(x)}
V x e M [V(xJ],
V x e M : V(x),
V x e M ; V(x)
3 x e M [V{x)],
3 x e M : V(x),
3 x e M ; V(x)
AcB,A^B
AcB
A^B, A^B
A=>B
A u B, A + B
A n B, AB
A\B, A - B
A A B, A - B
Az> A
z
, C
z
/ 4, A\
n n
A
x
- u A
2
KJ . . . u A
n
, \ j A
t
, \jAi
i = 1 1
U
s
n n
A
l
r\A
2
n ... n i4, f ^ i ' f H
=i i
[.*]
4 X
przdn mnoi na
systm <s/ mnoi n obsahuje prv jen
mnoiny A
x
, A
2
, A
n
mnoi na prv tch prvk obor u U
promnn x, kter maj vlastnost V
pr o kad prvek x mnoiny M plat
vlastnost V(x)
existuje aspo jeden prvek mnoi ny M, .
pr o kter plat vlastnost V(x)
mnoi na A j e st [ podmnoi nou]
mnoi ny B; neostr inkluze mnoi n
A, B (v t omt o poad)
mnoi na A je vlastn st [vlastn pod-
mnoi nou] mnoi ny B; ostr inkluze
mnoi n A, &(v t omt o poad )
mnoi na A j e nadmnoi nou mnoi ny B
mnoi na A j e vlastn nadmnoi nou
mnoi ny B
sjednocen [souet ] mnoi n (td) A, B
prni k mnoi n (td) A, B
rozdl mnoi n (td) A, B (v t omt o poad )
symetrick rozdl mnoi n (td) A, B
dopl nk mnoi ny A v (zkl adn >
mnoi n Z
sjednocen mnoi n A
9
A
2
,...,A
n
sjednocen systmu mnoi n S
prnik mnoi n A
u
A
2
,...,A
n
prni k systmu f mnoi n S
uspodan dvojice objekt a, b
uspodan n-tice objekt a
u
a
2
, a
n
kartzsk souin mnoi n A, B
(v t omt o poad)
21
A
2
, A x A druh kartzsk mocni na
[kartzsk tverec] mnoi ny A
A
x A
2
x ... x A
n
, X ^ p X^ kartzsk souin mnoi n X
1 ?
X
2
, A
n
i - 1 1
A" rc-t kartzsk mocni na mnoi ny A
\R\ A, B\ R: A -> B ( bi nr n ) relace R mezi mnoi nami A, B
(v t omt o poad )
[R; M] , R: M - M ' ( bi nr n ) relace v mnoi n M
x/ty, xh+y, x y x j e v ( bi nr n ) relaci K s ( pr vke m) y,
prvku x j e piazen prvek y v relaci R;
piazen prvku y prvku x v relaci R
xh+y, x y, prvku x j e piazen prvek y
xRy ( pr ve k) x nen v ( bi nr n ) relaci R
s ( pr vke m) y
O^R), D(R), dom.R prvn [definin, vstupn, lev] obor
[vzor] relace R
0
2
{R\ R{R\ rng R, H(R) druh [vstupn, pr av] obor [ obr az]
relace R
R-i, R~
1
' inverzn relace k relaci R
RoS, R*S, RS R sloeno s S; relace sloen z relac
R&S, kompozi ce [kompozi t , soui n]
relac RSLS
i d
M
, A
M
, e
M
identick relace [relace i dent i t y]
na mnoi n M
-< ryze [st ri kt n] pedchz, ( j e) men ne;
znak ost rho uspodn
>- ' ' . ryze [st ri kt n] nsleduje za, ( j e) vt
ne; znak ost rho uspodn
=^ pedchz, ( j e) nejve roven, nen
vt ne; znak ( neos t r ho) uspodn
^ nsleduje, je nejmn roven, nen men
ne; znak ( neos t r ho) uspodn
/ : x H- y, x ^ j ; , x y, y = / x, prvek y j e obrazem prvku x v zobrazen / ,
y = / ( x) , / ( x) hodnot a zobrazen (funkce) / v bod x,
t funkce / j edn (nezvi sl e) pr o-
mnn [ar gument u] x (y j e zvisle
promnn)
22'
f: A-B
f: A B
f: A^B
f
7
i,r
l
f\M
h = g{f \ h = gof
y = g(f(x)) = h(x)
y = f(x
A
,x
2
,...,x),
a(()
A~ B
card A, m(A)
\A\
o
K
2"(A)
sup A, sup A
M
inf A, inf A
zobrazen / mnoi ny A do mnoi ny B
zobrazen / mnoi ny A na mnoi nu B
vzjemn j ednoznan zobrazen
[bijekce] / mnoi n A, B
obraz mnoi ny A v zobrazen /
vzor mnoi ny B v zobrazen /
inverzn zobrazen (funkce) k zobrazen
(funkci) /
jedin vzor prvku y v zobrazen /
parciln zobrazen (funkce) i ndukovan
na mnoi nu M zobrazen m (funkc) f,
parcializace [zen, restrikce]
zobrazen (funkce) / na mnoi nu M
sloen zobrazen (funkce) h s vnj
slokou g a vnitn slokou /
hodnot a sloenho zobrazen (funkce) h
s vnj slokou g a vnitn slokou /
v bod x, t zobrazen (funkce) h
sloen ze zobrazen (funkc) g a /
pi argument u x (y j e zvisle promnn)
hodnot a zobrazen (funkce) / v bod
[ x
1 ?
x
2
, x ]
v
t zobrazen (funkce) /
(nezvi sl e) promnnch [ar gument ]
x
1 ?
x
2
, x
n
(y j e zvisle promnn)
rnost operace co
mnoi na A je ekvivalentn [ekvi pol ent n ]
s mnoi nou B
mohut nost [kardinln slo] mnoi ny A
mohut nost [kardinln slo] konen
mnoi ny A
alef nul a; mohut nost mnoi ny N
0
alef; mohut nost kont i nua
mohut nost systmu J vech podmnoi n
mnoi ny M
supr emum mnoiny A v mnoi n M
infimum mnoi ny A v mnoi n M
23
max A maximln prvek pln uspodan
mnoi ny A
max {x
9
x
2
,...,x
n
} maxi ml n prVek seln mnoi ny
{
X
U *2>
X
n}
min A minimln prvek pln uspodan
mnoi ny A
min { x
1 ?
x
2
, . . . , x
n
} mi ni ml n prvek seln mnoi ny
*2>
X
n}
(A#,e)
metrick prost or s nosiem M
a met ri kou Q
A^, A vnitek mnoi ny A v metrickm
prost oru (M, Q)
Ex t
M
/ l , Ext A vnjek mnoi ny A v metrickm
prost oru (M, Q)
Fr
M
A, FvA hranice mnoi ny A v metrickm
prost oru (M, Q)
A
M
, A uzvr mnoi ny A v metrickm
prost oru (M, Q)
0.1.3. ' S t a n d a r d n p z n a e n n k t e r c h mn o i n
N {1, 2, 3, . . . } ; mnoi na vech kl adnch
celch sel
N
0
N u {0}; mnoi na vech nezpornch
celch sel (viz lnek 1.1.1)
Z mnoi na vech celch sel
Q
mnoi na vech racionlnch sel
R, R
1
mnoi na vech relnch sel, reln
[seln] osa
Z
-
mnoi na vech zpornch celch sel
Zo
mnoi na vech nekladnch celch sel
Q
+
mnoi na vech kl adnch racionlnch sel
Qo
+
mnoi na vech nezpornch
racionlnch sel
Q"
mnoi na vech zpornch
racionlnch sel
Qo V
mnoi na vech nekl adnch
racionlnch sel
24
mnoi na vech kl adnch relnch sel
mnoi na vech nezpornch
relnch sel
mnoi na vech zpornch relnch sel
mnoi na vechLnekladnch relnch sel
mnoi na vech uspodanch n-tic
relnch sel
mi nus nekoneno
plus nekoneno
<bod> nekoneno, nevlastn prvek,
nekonen vzdlen bod
R u { + oo}
R u { oo, + 0 0 } ; rozen reln
[seln] osa
R u {0 0 }
mnoi na vech konench kompl exn ch
sel, oteven <Gaussova> rovina
(kompl exn ch sel)
C \ { 0 }
mnoi na vech uspodanch n-tic
konench kompl exn ch sel
C u {0 0 } ; uzaven [roz en] Gaussova
rovina
{ 0 , 1 , 2 , n } \ n-t sek mnoi ny N
0
{1, 2 , n } \ n-t sek mnoi ny N
{x R I a < x < b]; oteven interval
od a do b [s krajnmi body a, b]
{x e R I a ^ x ^ b]; uzaven interval
od a do b [s krajnmi body a, b]
{xeR\a ^ x < b};- zleva uzaven
a zprava oteven interval od a do b
[pol ouzaven interval od a do b]
{x G R I a < x ^ b} \ zleva oteven
a zprava uzaven interval od a do b
[pol oot even interval od a do b]
[x G R I a ^ x}
{x G R I a < x)
x G R I x < a\
( - o o , a)
( - 0 0 , +0 0 )
U{a,8\U
d
{a), U{a)
U{a,S),U
{a), U{a)
K{a,S\ K
{a\ K{a)
K{a,5), K
d
{a\ K{a)
E
A
C(M)
C
( W)
(M), resp. C
( Q 0 )
( M)
0.1.4. s e l n k o n s t a n t y
e
n
Y
M
{ x e R | x < a}
mnoi na R vech relnch sel
(a 8, a + 8); <5-okol [<5-ov okol ]
bodu a <v prost oru E
x
>
U(a, 8) \ {a}; nepl n <5-okol
[-ov okol ] bodu a <v prost oru Ej>
( ot ev en) koul e v metrickm prost oru
(M, Q) (se stedem a a pol omrem 8),
<5-okol bodu a v metrickm prost oru
(M,Q)
K(a, 8) \ {a}; nepln -okol bodu a
v metrickm prost oru (M, g)
n-rozmrn ( bodov) euklidovsk
prost or
n-rozmrn afinn prost or
n-rozmrn projektivn prost or
prost or spojitch funkc na mnoi n M;
pr o M = (a, b), resp. M = ( a, b}
se pouv symbolu C(a, b\ resp.
C<a,b)
prost or spojitch funkc na mnoi n M
se spojitmi derivacemi a do du n
vetn, resp. vech d
2,718 281 828 459 0 E u l e r o v o slo
3,141 592 6 5 4 L u d o l f o v o slo
0,577 215 6 6 4 9 0 E u l e r o v a konst ant a
lg e = 0,434 294 48; souinitel pr o pevod
pi rozenho logaritmu na dekadi ck
logaritmus
ln 10 = 2,302 585 09; souinitel, pr o
pevod dekadi ckho logaritmu
na pirozen l ogari t mus
26
0.1.5. E l e me n t r n a r i t me t i k a a a l g e b r a
= <je) rovno
4= nen rovno, j e rzn od
= <je> identicky rovno
nen identicky rovno
<je> piblin rovno
= <J
e
) po zaokrouhl en rovno
< <je> men ne
< <je> mnohem [ dov] men ne
> <j e) vt ne
P <je> mnohem [ dov] vt ne
^ <je> men nebo rovno, <je> nejve
rovno, nen vt ne
^ <je> vt nebo rovno, <je> nejmn
rovno, nen men ne
+ pl us; kl adn znamnko
mi nus; zporn znamnko
., x ^ krt , nsobeno; pi nsoben sel
vyjdench psmeny lze tyto znaky
vynechat
/, , : l omeno, dl eno; ikm, pop. vodorovn
zl omkov ra
~ <je> mr no
= odpov d
( ) ' [ ] ' { } > O okrouhl , lomen, sloen a hlov
zvorky
n! n faktoril, faktoril sla n
(2n + 1)!! 1. 3 (2n + 1)
(2n)!! 2 . 4 (2n) "
H
), C
k
(n), C
k
n
n nad k; kombi nan slo, binomick
koeficient; poet fc-prvkovch
kombi nac [poet kombi nac fc-t t dy]
z n prvk
C
k
(n) poet /c-prvkovch kombi nac
[poet kombi nac fc-t t dy] z n prvk
s opakovn m
V
k
(n) poet /c-prvkovch variac [poet variac
fc-t t dy] z n prvk .
-27
Vk(n) poet fc-prvkovch variac [poet variac
fe-t t dy] z n prvk s opakovn m
n n
*i + x
2
+ ... + x, x
i ?
x
suma [souet ] sel x

1 ?
x
2
, x
n
i= 1*
x
i
x
2 *,i> r i
x
i ' r i
x
i souin sel x
1 ?
x
2
, x
n
i=l i
0.1.6. Ko mp l e x n s l a
i imaginrn j ednot ka (v elektrotechnice j)
z = a + bi komplexn slo z s rel nou st a
a imaginrn st b
Re z reln st kompl exn ho sla z
Im z imaginrn st kompl exn ho sla z
|z| absolutn hodnot a [modul , velikost,
dl ka] kompl exn ho sla z
, z* kompl exn sdruen slo
ke kompl exn mu slu z
arg z argument [ampl i t uda] kompl exn ho
sla z
0.1.7. Ve k t o r o v a l g e b r a a v e k t o r o v a n a l z a
a, b, c,... vektory a, b, c (v obrzcch se nkdy
zna a, b,c,...) v t t o knize se vak
v obrzcch zna stejn j ako v textu
t unm psmem)
o nulov vektor
o
n
n-rozmrn nulov vektor
AB, [X, B\ a(A), B A vzan vektor [umstn vektoru,
ori ent ovan seka] s pot en m
bodem A a koncovm bodem B
a = b rovnost vektor a, b
o || b vekt or a j e kolinern [rovnobn] .
s vekt orem b
o t | b vektor a j e souhlasn kolinern
[souhlasn rovnobn] s vekt orem b
28
o
K
i , / , k , r e s p . e
1
, e
2
, e
3
O
x
, o
z
a*, a, a
z
o,
( a
1
, i
2
, . . . , a
B
)
a, 14 1^1
o + b
a - b
co
- o , a
ab, o b , (o,b)
o
2
o x b, [o, b]
[obe]
v(t)
vekt or o je nesouhlasn kolinern
[nesouhlasn rovnobn]
s vekt orem b
j ednot kov vektor souhlasn kolinern
[souhlasn rovnobn]
s vekt orem o
n-rozmrn reln (pop. komplexn)
vektorov prost or
zkladn vektory [or t y] souadni cov
soustavy (O; / , ; , k), resp. (O; e
1 ?
e
2
, e
3
)
prmt y pol ohovho vekt oru o
do souadni covch os x, y, z
[sloky vekt oru a]
souadni ce pol ohovho vekt oru a
vzhledem k zkl adn m j ednot kovm
vekt orm / , k [projekce pol ohovho
vekt oru a do souadnicovch os x, y, z]
velikost hlu nenulovch vekt or a, b
a
s
= [o cos (<Cf)] 5; projekce vekt oru a
do vekt oru [smru] $
o
$
= o cos (<0 ); prmt vekt oru a
do vekt oru [smr u] $
n-rozmrn vektor se souadni cemi
a
l 9
a
2
, . . . , a
n
velikost [modul , dl ka] vekt oru a = AB
souet vekt or o, b
rozdl vekt or a, b (v t omt o poad )
souin vekt oru a a skalru c [c-nsobek
vekt oru a] ; nsoben vekt oru a
skalrem c
opan vektor k vektoru a
a skalrn b; skalrn souin vekt or a, b
skalrn kvadrt vekt oru o
o vektorov b; vektorov souin
vekt or a, b
0
smen souin vekt or a, b, c
(v t omt o poad )
vekt orov funkce [vektorov pol e]
v skalrn <reln> promnn t
29
0.1.8. Ma t i c e a d e t e r mi n a n t y ,
Poznmka:
Je-li znm typ, pop. d matice, pak se v pslunm symbolu neuvd.
4, B, C, . . . matice
(
a
U
a
2
, a
n
n matice 4 typu (m, n) s prvky a
ik
(/ = l , 2, . . . , m; k = l , 2, . . . , n)
#1 1>
fl
12?
_a
m
i, a
m 2
, _
a
n
, a
2
, a
l n
| .
. . J
{
a
ikfm> (
a
ik)(m,n)>
[
a
ifc]m> l|
a
ik l| m>
(ik)? [ ^k] ' l|k
A
matice A typu (m, n)
(t ver cov) matice 4 du n
S(A) st opa matice 4
o.
-t dkov vekt or matice 4
oj
k-t sloupcov [t r ansponovan] vekt or
matice 4
0
( m t W )
, resp. 0
W
, 0
nul ov matice typu (m, n), resp. du n
o dkov nulov vektor
o
T
sloupcov [t r ansponovan] nulov vekt or
diagonln matice du n
S S nsobn [skal r n ] matice du n
{
e
ik)n> E
j ednot kov matice du n
4
T
t ransponovan matice k matici 4
y, nul A nulita [defekt, degenerace] matice 4
h(A), h hodnost matice 4
A - fi matice 4 j e ekvivalentn s matic fi
[matice 4, fi maj stejnou hodnost ]
4 = B rovnost matic 4, fi
4 + fi souet mat i c 4, B
OLA souin matice 4 a skalru a
AB = C souin matic 4 a B
30
A*
A
N
adj A
A, d e t A \A\
det(fl
i J k
)
B
, K|
I
A
ik
V(a
u
a
2
, ...,a
n
)
0.1.9. Ge o me t r i e
:
:ti
i
p mka 4 , .4B, <->,4B
pol op mka ,4B, AB, -+AB, n
B, *-ABj <-vlB
seka AB, AB
\AB\
E
,d(AB)
E
, Q(A,B)
E
ori ent ovan seka AB, AB
AB\\
obl ouk AB, AB
>AB
kompl exn sdruen matice k matici A
n-td mocni na matice A
adj ungovan matice k tvercov matici A
det ermi nant tvercov matice A
det ermi nant /i-tho du s prvky a
ik
(Uk= 1, 2, ..., *)
subdet ermi nant [ mi nor ] pslun prvku
a
ik
det ermi nant u A
A
ik
= (-l)
i+k
M
ik
; (al gebr ai ck)
dopl nk prvku a
ik
det ermi nant u A
Vander mondv det ermi nant
<je> toton, <je> identick, splv
nen t ot on, nen identick, nesplv
<je> rovnobn
nen rovnobn
<je> souhlasn rovnobn
<je> nesouhlasn rovnobn
<je> kol m na [ k]
<je> shodn
<je> podobn
p mka uren body A, B(A =j= B)
pol op mka s pot kem A a vnitnm
bodem B
opan pol op mka k pol op mce AB
seka s krajnmi body A, B
dlka [velikost] seky AB [vzdlenost
bod A, ] pi dlkov j ednot ce E
ori ent ovan seka s pot en m bodem
A a koncovm bodem #, vzan
vektor umstn do bodu A
ori ent ovan dlka [velikost]
ori ent ovan seky AB pi dlkov
j ednot ce E
obl ouk s krajnmi body A, B
31
obl ouk ACB, ACB
m
rovina ABC, ABC
rovina pq
rovina pA
pol oprost or ocA, ~oZ
pol orovi na ABC, ABC,
ÂBC, h+ABC v
XSU, <-ABC,^ ABC
pol orovi na pA, ~p, -+pA, \-*pA
pA, -pA, *^\pA
Q{A,M)
\M
hdAVB, *AVB
\*AVB\
E
, v{*AVB)
E
Q:AVB
\Q:AVB\
E
, v{Q:AVB)
E
ori ent ovan hel ABV, A VB
\AVB\
E
, v{AVB)
E
*pq
obl ouk s krajnmi body A, B a vnitnm
bodem C
dlka [velikost] obl ouku AB
rovina uren temi rznmi body
A, B, C, kter nele v te pmce
rovina uren p mkami p,q( p- q)
rovina uren p mkou p a bodem A
(Atp)
pol oprost or uren rovi nou a a bodem
A (At<x)
pol orovi na s hranin p mkou AB
a s vni t n m bodem C
opan pol orovi na k pol orovi n ABC
pol orovi na s hranin p mkou p
a vnitnm bodem A
opan pol orovi na k pol orovi n pA
vzdlenost bodu A d mnoi ny
(tvaru) M
vzdlenost bodu A od p mky p
konvexn (neor i ent ovan) hel
s vrcholem V a rameny V A, VB
#
velikost konvexn ho ( neor i ent ovanho)
hlu AVB pi hlov j ednot ce E
nekonvexn hel ke konvexn mu hl u A VB
velikost nekonvexn ho
( neor i ent ovanho) hlu AVB
pi hlov j ednot ce E
ori ent ovan hel s vrcholem V,
pot en m ramenem V A a koncovm
ramenem VB
( or i ent ovan) velikost ori ent ovanho
hlu A VB pi hlov j ednot ce E
odchyl ka p mek p, q
odchyl ka rovin g, a
odchyl ka p mky p a roviny g
stupe ^ ^
mi nut a
vteina
hlov j ednot ky v st upov
me (pi edestinnm dlen)
32
rad
a r e a
radi n
(hlov j ednot ka v obl oukov me)
arkus hlu a; obl oukov m ra hlu a
l omen ra PA
X
A
2
...A
N
K
A
X
A
2
...A
N
A

trojhelnk ABC, AABC
tyhelnk ABCD
k = (S,r), k(S,r)
pol oprost or ABCD
pol oprost or QD
tystn ABCD
kvdr ABCD ABCD'
x = (S, r),x(S,r)
l
ABCL
(AC)A
&ABCD> (ABCD), 5
A[x]
A[x,y]
A[Q, <p]
A[X, y, z]
hlov jednotky
pi setinnm
dlen
grad
centigrad, setina gradu
centicentigrad,
desetitiscina gradu
l omen ra s pot en m bodem P,
koncovm bodem K a vrcholy
A
U
A
2
,...,A
N
(v t omt o poad )
uzaven l omen ra s vrcholy
trojhelnk s vrcholy A , B, C
tyhelnk s vrcholy A , B, C, D
(v t omt o poad )
krunice k se stedem S a pol omrem r
pol oprost or s hranin rovi nou ABC
a vnitnm bodem D
pol oprost or s hranin rovi nou Q
a vni t n m bodem D
tystn s vrcholy A
9
B, C, D
kvdr s protjmi stnami ABCD,
ABCD' (AA' || BB' || CC || DD)
kulov pl ocha x se stedem S
a pol omrem r
dlic pomr bodu C na p mce
vzhledem k zkl adn m bodm A
9
B
na te pmce
dvoj pomr bod A , B, C, D
(v t omt o poad )
bod A na p mce se souadnic x
(nkdy t ak A = [x])
bod A v rovin s kartzskmi
souadni cemi x, y
bod A v rovin s pol rn mi
souadni cemi Q, <p
bod A v prost oru s kartzskmi
souadni cemi x, y, z
33
A[Q
9
<p, z] bod A v prost oru s cylindrickmi
souadni cemi Q, <p, z
A[Q, <p, 9] bod A v prost oru se sfrickmi
souadni cemi Q, <p, 9
(O; x), 0(x) souadni cov soust ava na pmce
s pot kem O a souadnic x
(O; x, y), 0(x, y) kartzsk souadni cov soust ava v rovin
s pot kem O a souadni cemi x, y
(O; x, y
9
z), 0(x, y, z) kart zsk souadni cov soust ava
v prost oru s pot kem O
a souadni cemi x, y, z
(O; Q
9
(p), 0(Q, <p) pol rn souadni cov soustava v rovin
splem O, prvodi em Q
a argument em 0(Q, (p, 3) sfrick souadni cov soust ava
s pot kem O a souadni cemi Q, <p, 9
0.1.10. Mat emat i ck anal z a
{<*}?= i, {<*}, (a
n
\ (a
9
a
2
,...) ( nekonen) posl oupnost sel a
9
a
29
...
Aa
n
Aa
n
= a
n+x
a
n
A"a
n
&
n
a
n
= A
n _ 1
a
w + 1
- A
w _ 1
a
w
n - oo n ( n e N) se bl k plus nekonenu
[n roste bez omezen v kl adnch
celch slech]
n - oo n (neZ) se bl k mi nus nekonenu
x a x se bl k a [x konverguje k a ]
x - a + x se bl k a zprava
x -> a x se bl k a zleva
lim a
w
= a (vl ast n ) limita posl oupnost i {a
n
}
pro n -> oo se rovn slu a
Jim a
n
= + oo, resp. Hm a
n
= oo posl oupnost pro n -> oo m nevlastn
limitu -I- oo, resp. oo
lim^sup a
n
, lim a
n
limes superior posl oupnost i a
n
34
^ / ( x ) , resp. maj i / ( x)
mj ri / ( x)
)
resp. mi ri / ( x)
sup / ( x) , resp. sup f(x)
<
j r^/ ( x) , resp. i nj / ( x)
,!&/(4 /(+)> /( + o)
, 5 l / ( 4 / ( - ) . / ( - o )
,lHP/(4
res
P- , l / (
x
)
Ax
Ay, A/(x)
d/ d dv
dx dx dx
fW ^ y(4 /.
D
limes inferior posl oupnost i a
maxi mum <reln> funkce / ( r el n)
pr omnn x na intervalu (a, i>>,
resp. na mnoi n A
mi ni mum <reln> funkce / ( r el n)
promnn x na intervalu (0, >>,
resp. na mnoi n A
supr emum ( r el n) funkce / ( r el n)
pr omnn x na intervalu ( a, f?>,
resp. na mnoi n A
infimum ( r el n) funkce / ( r el n)
pr omnn x na intervalu ( a, f>>,
resp. na mnoi n A
limita ( r el n) funkce / ( r el n)
pr omnn x v bod a
pr omnn x v bod a zprava
pr omnn x v bod a zleva
pr omnn x v nevlastnm bod + oo,
resp. oo
prstek [diference] argument u x
v bod x
0
prstek [diference] funkce /
[prstek zvisle pr omnn y]
v bod x
0
( pr vn ) derivace ( r el n) funkce /
( r el n) promnn x
( r el n) promnn x v bod x,
t ( pr vn ) derivace ( r el n) funkce /
( r el n) promnn x
; diferenciln opert or
dx
35
/ ' ( * o ) . ^ (*<>)>
D/ ( x
0
) , y'
xo
, y'(x
0
)
f'(x
0
+)
/ : ( x
0
) , f(x
0
-)
/(a/ta)
d x ' d x
2
' dx ' d x
2
J
' dx ' dx"'
d y ^ > d ^
^ ' dx ' dx"
dx
df(x\dy
x
<prvn> derivace (rel n> funkce /
( r el n) promnn x v bod x
0
(y je zvisle pr omnn)
v bod x
0
zprava
v bod x
0
zleva
( pr vn ) derivace ( r el n) funkce
y = f(t) podl e par amet r u t
( pr vn ) derivace ( r el n) funkce
y = f(t) podl e par amet r u t v bod r
0
dr uh derivace ( r el n) funkce /
( r el n) promnn x
(y j e zvisle pr omnn)
dr uh derivace ( r el n) funkce y = f(t)
podle par amet r u t
n-t derivace ( r el n) funkce /
( r el n) pr omnn x
diferencil argument u x
diferencil ( r el n) funkce y = f(x)
diferencil ( r el n) funkce / v bod x,
t diferencil ( r el n) funkce /
( r el n) promnn x
hodnot a ( r el n) funkce / n ( r el nch)
promnnch v bod x = ( x
l 5
x
2
, x j ,
t ( r el n) funkce / n ( r el nch)
promnnch
limita ( r el n) funkce / n ( r el nch)
promnnch pro x - a, tj. pr o
*i *2 -> <*i> > x
H
-> a
n
, piem
o = (a
9
a
29
...
9
a
n
)
36
fx
k
> fx
k
parciln derivace (pr vn ho du)
d X k
( r el n) funkce y = f(x) podle
promnn x
k
(a),fx
k
(a) parciln derivace ( r el n) funkce
dx
k
d
2
f
2 ' f*k*k> fx
k
x
k
parciln derivace dr uhho du ( r el n)
funkce y = f(x) dvakrt podle
promnn x
k
d
2
f
~zy fxixp fx^ parciln derivace dr uhho du (Tel n)
d X i dx
J funkce y = f(x) nejprve podl e
promnn x
{
a pak podle pr omnn x
}
[smen parciln derivace dr uhho
du]
df t totln [pl n] diferencil ( r el n)
funkce y = f(x)
f totln [pl n] diferencil n-tho du
( r el n) funkce y = f(x)
df(a) totln [pl n] diferencil ( r el n)
funkce y = f(x) v bod o
d
n
f(a) totln [pl n] diferencil n-tho du
( r el n) funkce y = f(x) v bod o
F primitivn funkce k ( r el n) funkci /
y = f(x) podle promnn x
k
v bod
o = (a
l9
a
29
..., a
n
)
f(x) dx neurit integrl ( z ) ( r el n) funkce
f(x) dx urit integrl ( z ) ( r el n) funkce
y = f(x) od a do b
[na intervalu ( a, b>]
[F(x)Z F(x)t [F(x)f
a
= F(b) - F(a)
S
x
, resp. S
y
statick moment vzhledem k ose x, resp. y
S
xy9
resp. S
X2
, resp. S
yz
statick moment vzhledem k rovin xy,
resp. xz, resp. yz
I
x9
resp. I
y
, resp. I
z
moment setrvanosti vzhledem k ose x,
resp. y, resp. z
37
/
p
moment setrvanosti vzhledem k pot ku
D
xy
, resp. D
xz
, resp. D
y2
devian moment vzhledem k osm x a y ,
resp. x a z, resp. y SLZ
B
(P dx + Q dy)
c
kivkov integrl ( r el nch) funkc
z = P ( x , y ) a z = Q( x, y) po obl ouku
rovinn kivky C od A do B
B
(Pdx + Q dy + R dz)
c
kivkov integrl ( r el nch) funkc
A
u = P(x, y, z), u = 6(x, y
9
z) a
u = R(x
9
y
9
z) po obl ouku prost orov
kivky C od A do B

znak ki vkovho integrlu po uzaven
kivce
( Fd r )
c
kivkov integrl vekt oru F po kivce C
^
A
ve vekt orovm t varu r = r(r) od .4 do B
f(x
9
y) dS, / ( x, y) dx dy dvojn [dvoj rozmrn] integrl ( z ^
J
J 2 J J 2
( r el n) funkce z = / ( x , y) pes
rovi nnou uzavenou oblast 2
2
/ ( x , y, z) dK, trojn [t roj rozmrn] integrl ( z )
'"Z*
3
( r el n) funkce u = / ( x , y, z) pes
/ ( x y z) dx dy dz prost orovou uzavenou oblast 2
3
1
Jn
3
00 00
Z
fl
> Z
f l
*> Z
f l
nekonen ada se leny a
{
(i = 1,2,...)
n= i i
fl
w
zbytek nekonen ady po n-tm lenu
0.1.11. El ement rn f unkce (x e R, z e C)
i
sgn x signum [ znamnko] rel nho sla x
[ x] , (x) cel st ( r el nho) sla x
x
5
obecn mocni na ( r el nho) sla x
s exponent em s (x > 0, s e R)
z
5
obecn mocni na ( kompl exn ho) sla z
s exponent em s(zeP, seC)
x", z" n-t mocni na (n 6 N)
38
, exp
f l
x
, exp
f l
z
e*, expx, e
z
, exp z
logx
l gx, l ogx
ln x
ln z
si nx, sin z
cos x, cos z
t gx, tg z
cot gx, cotg z
s ecx
cosecx
ar csi nx, ar csi nz
ar ccosx, ar ccosz
ar ct gx, ar ct gz
ar ccot gx, ar ccot gz
n-t odmocni na ( z ) ( r el nho) sla x
( x ^ O , n e N) ; */x =
y
/x
n-t odmocni na <z> ( kompl exn ho)
sla z (z e P, n e N )
( obecn) exponenciln funkce
pr omnn x se zkl adem a (a > 0)
( obe c n ) exponenciln funkce
pr omnn z se zkl adem a (a 4= 0)
pi rozen exponenciln funkce
(tj. se zkl adem e)
( obe c n ) logaritmick funkce
promnn x se zkl adem a
(x > 0, a > 0, a 4= 1), l ogari t mus
( r el nho) sla x (x > 0) se zkl adem a
{a > 0, a =1= 1)
l ogari t mi ck funkce pr omnn x
se zkl adem 10 (x > 0),
destkov [dekadi ck, Briggsv]
l ogari t mus ( r el nho) sla x (x > 0)
pi rozen logaritmick funkce pr omnn x
(x > 0), pirozen l ogari t mus ( r el nho)
sla x (x > 0) (tj. se zkl adem e)
( p i r ozen) logaritmick funkce
promnn z (ze P), pirozen l ogari t mus
( kompl exn ho) sla z (z == 0)
sinus x, sinus z
kosinus x, kosi nus z
t angens x [x == (k + \) n, k e Z] ,
tangens z
kot angens x (x == kn, k e Z), kot angens z
sekans x [ x + (/c + i ) n , t 6 Z ]
kosekans x (x == kn, k e Z)
arkussi nus x (x e ( - 1 , 1 , arkussi nus z
arkuskosi nus x (x e ( - 1 , 1 ) ) ,
arkuskosi nus z
arkust angens x, arkust angens z
arkuskot angens x, arkuskot angens z
39
sinh x, sinh z
cos hx, cos hz
t ghx, t ghz
cot ghx, cot ghz
ar gsi nhx, ar gsi nhz
ar gcoshx, ar gcoshz
ar gt ghx, ar gt ghz
ar gcot ghx, ar gcot ghz
0.1.12. S p e c i l n f u n k c e
r(x)
B(p,?)
N
p
(x)
E
p
(x)
H ^ x ) , H<
2
>(x)
Si x
Ci x
Ei x
hyperbolick sinus x, hyperbolick
sinus z
hyperbolick kosinus x, hyperbolick
kosinus z
hyperbolick tangens x, hyperbolick
tangens z
hyperbolick kot angens x (x 4= 0),
hyperbolick kot angens z
argument hyperbol i ckho sinu x,
argument hyperbolickho sinu z
argument hyperbol i ckho kosi nu x
[x e (1, + oo) ] , argument
hyperbol i ckho kosinu z
argument hyperbolickho t angens x
[x G ( - 1 , 1 ) ] , argument hyperbol i ckho
tangens z
argument hyperbolickho kot angens x
[ X G ( - o o , 1) u (1, + o o ) ] , argument
hyperbolickho kot angens z
funkce gama
funkce bet a
Besselovy funkce [cylindrick funkce]
prvn ho dr uhu
dr uhho dr uhu
Neumannovy funkce
Weberovy funkce
tetho dr uhu [Hankel ovy funkce
prvn ho a dr uhho dr uhu]
integrln sinus [integrlsinus,
sinusintegrl]
integrln kosinus [integrlkosinus,
kosi nusi nt egrl ]
modifikovan integrln exponenciln
funkce
40
li X
integrln l ogari t mus
[integrllogaritmus, l ogari t musi nt egrl ]
erf x funkce chyb [chybov funkce
error function]
erfcx dopl nk funkce chyb [error function
compl ement ]
<(x)
Gaussv pravdpodobnost n integrl
[Gaussova funkce chyb]
F(kq>) nepln eliptick integrl prvn ho dr uhu
E{k
9
<p) nepln eliptick integrl dr uhho dr uhu
K, F(fc, nl2) pln eliptick integrl prvn ho dr uhu
E, E(k, KI2) pln eliptick integrl dr uhho dr uhu
0.1.13. Di f erenci l n geomet ri e
r = r(t) r(t) = (x(), y(t), z()); vektor skal rn ho
argument u t
T dlka seku teny [t angent a] rovinn
kivky
N dl ka seku norml y [ nor ml a] rovinn
kivky
subt angent a rovinn kivky
S
N
subnorml a rovinn kivky
t dlka seku polrn teny rovinn kivky
n dlka seku pol rn norml y rovinn
kivky
St
polrn subt angent a rovinn kivky
polrn subnorml a rovinn kivky
pol omr ( pr vn ) kivosti rovinn kivky
( pr vn ) kivost [flexe] rovinn kivky
pol omr druh kivosti [pol omr t orze]
x
2
dr uh kivost [torze, kr oucenost ]
5
ik
Kroneckerv symbol
[Kr onecker ovo del t a]
41
0.1.14. Lapl ac e ova t r ans f or mac e
F(p) = ^{f(t)} = J\ funkce F je Lapl aceovm obrazem
f(t) = F(p), f(t) 7^ F(p) funkce / ; Laplaceova transformace
funkce / promnn t
JSf _j{F(p)} = F(p) = f(t), inverzn Laplaceova transformace
F(p) = f(t\ F(p) T
1
f(t) funkce F promnn p
/i(0 * /2W konvol uce funkc f
l9
f
2
0.1.15. Po et pravd podobnost i , mat emat i ck st at i st i ka
a t eori e chyb
1 ?

2
, . . . nhodn jevy
0, V nemon nhodn jev
U jist nhodn jev
E opan nhodn jev k nhodnmu jevu E
P(E) pravdpodobnost nhodnho j evu E
P(E
2
lE
) podm nn pravdpodobnost nah od i l h o

jevu E
2
za podm nky, e nastal
nhodn jev E
l
P
n
(m
l
, m
2
,..., m
n
) pravdpodobnost , e pi n pokusech
nhodn jev E
x
nastal m
r
kr t
k
(i = l , 2, . . . , fc); = n);
mul t i nomi ck rozloen
P
n
{m) bi nomi ck rozloen
X nhodn veliiny
F(x), P(<^ < x) distribun funkce nhodn veliiny
p(x) hust ot a pravdpodobnost i diskrtn
nhodn veliiny
f(x) hust ot a pravdpodobnost i spojit
nhodn veliiny
m( xf moment fc-tho du pr o diskrtn
nhodnou veliinu
m( cf moment fc-tho du pr o spojitou
nhodnou veliinu ,
m(^) poten moment pro spojitou nhodnou
veliinu
42
m( - V>Y centrln moment pro spojitou nhodnou
veliinu
fi, E stedn hodnot a [oekvan hodnot a]
nhodn veliiny
a
2
, D rozptyl nhodn veliiny
a smrodat n odchylka, stedn kvadrat i ck
odchyl ka
v varian koeficient
y
1
ikmost
y
2
piatost [exces]
N(fi, o
2
) obecn norml n rozloen s paramet ry
li,o
2
f(x; fi, o
2
) <Gaussova> hust ot a pravdpodobnost i
rozloen N(n, a
2
)
F(x; fi, a
2
), (P - - ) ( Ga us s ova ) distribun funkce rozloen
v
a J
%, *
2
)
N(o, 1) nor movan norml n rozloen
s paramet ry \i = 0, a
2
= 1
f(x; 0,1), (p(x) ' <Gaussova> hust ot a pravdpodobnost i
rozloen N(0, 1)
F(x; 0,1), <P(x) <Gaussova> distribun funkce rozloen
N(0
9
1)
X vbrov prmr
S
2
vbrov rozptyl
S vbrov smrodat n odchyl ka
s
2
empirick rozptyl
s empirick smrodat n odchyl ka
x ( empi r i ck) aritmetick prmr
x! (empi r i ck) ven aritmetick pr mr
x
G
(empi r i ck) geometrick prmr
Xq (empi r i ck) ven geometrick pr mr
W prmrn t empo
x
K
( empi r i ck) kvadrat i ck prmr
x'
K
(empi r i ck) ven kvadrat i ck pr mr
x
H
(empi r i ck) harmoni ck prmr
x'
H
(empi r i ck) ven harmoni ck pr mr
x (empi r i ck) medjn
43
X (empi ri ck > . modus
R <empirick> rozpt
d ( empi r i ck) stedn odchyl ka
vbrov varian koeficient
s
xy
, co\(x,y) vbrov kovari ance dvojice nhodnch
veliin x, y
r
xy
( empi r i ck) korelan koeficient dvojice
nhodnch veliin x, y
w
a , ; Gaussv suman symbol
[ab]
i = i
a
b
l
+ a
2
b
2
+ ... + a
n
b
n
X skuten hodnot a men veliiny
x.
namen hodnot a men veliiny
( nevyhnut el n) skuten chyba men
veliiny
Ax absolutn chyba men veliiny
relativn chyba men veliiny
X zdnliv ( s t edn ) hodnot a men
veliiny
zdnliv [domnl ] chyba [oprava^
m stedn chyba jednotliv hodnot y
[m ra rozpt l en ]
stedn chyba ari t met i ckho pr mr u
0.1.16. Regul a n t echni ka
* v ( 0
vstupn veliina
*M
vstupn veliina
K(t) penosov funkce
a{t) j ednot kov skokov funkce
h(t) pechodov funkce
G(ico) komplexn frekvenn penos,
frekvenn charakt eri st i ka
5(t) impulsov funkce, Di racova funkce delta
fH
spekt rum impulsu delta
9(t)
impulsov pechodov funkce
G(p)
penosov funkce
4 4
0.2. S E L N T ABUL KY
0.2-1. Tabul ky hodnot n
1
, n
s
, jn, {nn
2
, nn, Ign pro od 1 do 100
n n
2
n
3
Jn
{nn
2
nn
1 1 1 1,000 0,785 3,142 0,000 0
2 4 8 1,414 3,142 6,283 0,301 0
3 9 27 1,732 7,069 9,425 0,477 1
4 16 64 2,000 12,57 12,57 0,602 1
5 25 125 2,236 19,64 15,71 0,699 0
" 6 36 216 2,449 28,27 18,85 0,778 2
7 49 343 2,646 38,48 21,99 0,845 1
8 64 512 2,828 50,27 25,13 0,903 1
9 81 729 3,000 63,62 28,27 0,954 2
' 10 100 1000 3,162 78,54 31,42 1,000 0
11 121 1 331 3,317 95,03 34,56 1,041 4
12 144 1 728 3,464 113,1 37,70 1,079 2
13 169 2 197 3,606 132,7 40,84 1,1139
14 196 2 744 3,742 153,9 43,98 1,146 1
15 225 3 375 3,873 176,7 47,12 1,176 1
16 * 256 4 096 4,000 201,1 50,27 1,204 1
17 289 4913 4,123 227,0 53,41 1,230 4
18 324 5 832 4,243 254,5 56,55 1,255 3
19 361 6 859 4,359 283,5 59,69 1,278 8
20 400 8000 4,472 314,2 62,83 1,301 0
21 441 9 261 4,583 346,4 65,97 1,322 2
22 484 10 648 4,690 380,1 69,12 1,342 4
23 529 12 167 4,796 415,5 72,26 1,361 7
24 579 13 824 4,899 452,4 75,40 1,380 2
25 625 15 625 5,000 490,9' 78,54 1,397 9
26 676 17 576 5,099 530,9 81,68 1,415 0
27 729 19 683 5,196 572,6 84,82 1,431 4
28 784 21952 5,292 615,8 87,97 1,447 2
29 841 24 389 5,385 660,5 91,11 1,462 4
30 900 27 000 5,477 706,9 94,25 1,477 1
31 961 29 791 5,568 754,8 97,39 1,491 4
32 1024 32 768 5,657 804,2 100,5 1,505 1
33 1089 35 937 5,745 855,3 103,7 1,518 5
34 1 156 39 304 5,831 907,9 106,8 1,531 5
35 1225 42 875 5,916 962,1 110,0 1,544 1
36 1 296 46 656 6,000 1 018 113,1 1,556 3
37 1369 50 653 6,083 1 075 116,2 1,568 2
38 1444 54 872 6,164 1 134 119,4 1,579 8
39 1 521 59 319 6,245 . 1 195 122,5 1,591 1
40 1 600 64 000 6,325 1 257 125,7 1,602 1
41 1681 68 921 6,403 1 320 128,8 1,612 8
42 1 764 74 088 6,481 1 385 132,0 1,623 2
43 1 849 79 507 6,557 1452 135,1 1,633 5
44 1 936 85 184 6,633 1 521 138,2 1,643 5
45 2 025 91 125 6,708 1 590 141,4 1,653 2
46 2 116 97 336 6,782 1 662 144,5 1,662 8
47 2 209 103 823 6,856 1 735 147,7 1,672 1
48 2 304 110 592 6,928 1 810 150,8 1,681 2
49 2 401 117 649 7,000 1 886 153,9 1,690 2
50 2 500 125 000 7,071 1 964 157,1 1,699 0
n n
2
n
3
Jn inn
2
nn lgn
45
n n
2
/ i
3
v "
inn
2
nn lg 'i
51 2601 132 651 7,141 2 043 . 160,2 1,707 6
52 2 704 140608 7,211 2 124 163,4 1,716 0
53 2 809 148 877 7,280 2 206 166,5 1,724 3
54 2916 157 464 7,349 ' 2 290 169,6 1,732 4
55 3 025 166 3 75 - 7,416 2 376 172,8 1,740 4
56 3 136 175 616 7,483 2 463 175,9 1,748 2
57 3 249 185 193 7,550 2 552 179,1 1,755 9
58 3 364 195 112 7,616 2 642 182,2 1,763 4
59 3 481 205 379 7,681 2 734 185,4 1,770 9
60 3 600 216000 7,746 2 827 188,5 1,778 2
61 3 721 226 981 7,810 2 922 191,6 1,785 3
62 3 844 238 328 7,874 3 019 194,8 1,792 4
63 3 969 250047 7,937 3 117 197,9 1,799 3
64 4096 262 144 8,000 3 217 201,1 1,806 2
65 4 225 274 625 8,062 3 318 204,2 1,812 9
66 4 356 287496 8,124 3 421 207,4 1,819 5
67 4 489 300 763 8.185 3 526 210,5 1,826 1
68 4 624 314 43 2 8.246 3 63 2 213,6 1,832 5
69 4761 328 509 8,307 3 739 216,8 1,838 8
70 4 900 343 000 8.367 3 848 219,9 1,845 1
71 5041 357 911 8,426 3 959 223 ,1 1,851 3
72 5 184 373 248 8,485 4 072 226,2 1,857 3
73 5 329 389 017 8,544 4 185 229,3 1,863 3
74 5 476 405 224 8,602 4 3 01 232,5. 1,869 2
75 5 625 421 875 8,660 4418 235,6 1,875 1
76 5 776 438 976 8.718 4 536 238,8 1,880 8
77 5 929 456 533 8,775 4 657 241,9 1,886 5
78 6084 474 552 8,832 4 778 245,0 1,892 1
79 6 241 493 03 9 8.888 4 902 248,2 1,897 6
80 6400 512000 8.944 5 027 251,3 1,903 1
81 6 561 53 1 441 9,000 5 153 254,5 1,908 5
82 6 724 551 368 9,055 5 281 257,6 1,913 8
83 6 889 571 787 9,110 5411 260,8 1,919 1
84 7056 592 704 9,165 5 542 263,9 1,924 3
85 7 225 614 125 9,220 5 675 267,0 1,929 4
86 7 396 636 056 9,274 - 5 809 270,2 1,934 5
87 7 569 658 503 9,327 5 945 273,3 1,939 5
88 7 744 681 472 9,381 6 082 276,5 1,944 5
89 7 921 704 969 9,434 6 221 279,6 1,949 4
90 8100 729000 9,487 6 362 282,7 1,954 2
91 8281 753 571 9,539 6 504 285,9 1,959 0
92 8464 778 688 9,592 6 648 289,0 1,963 8
93 8 649 804 357 9,644 6 793 292,2 1,968 5
94 8 836 830 584 9,695 6 940 295,3 1,973 1
95 9 025 857 375 9,747 7 088 298,5 1,977 7
96 9 216 884 736 9,798 7 238 301,6 1,982 3
97 9409 912 673 9,849 7 390 304,7 1,986 8
98 . 9604 941 192 9,900 7 543 307,9 1,991 2
99 9 801 970 299 9,950 7 698 311,0 1,995 6
100 10000 1000000 10,000 7 854 314,2 2,000 0
n n
2
n
3
>
inn
2
nn
46
0.2.2. Go ni o me t r i c k f unkce
9 are cos </ > tg ip
COtg<jf>
T
" 0
0
0,000 0 0.000 0 1,000 0 0,000 0 -l- X 1,570 8 0 90
6 0,001 7 0.001 7 1,000 0 0,001 7 572,96 1,569 1 54
12 0,003 5 0,003 5 1,000 0 0,003 5 286,48 1,567 3 48
18 0,005 2 0,005 2 1,000 0 0,005 2 190,98 1,565 6 42
24 0,007 0 0,007 0 1,000 0 0,007 0 143,24 1,563 8 36
30 0,008 7 0,008 7 1,000 0 0,008 7 114,59 1,562 1 30
36 0,010 5 0,010 5 0,999 9 0,010 5 95,49 1,560 3 24
42 0,012 2 0,012 2 0,999 9 0,012 2 81,85 1,558 6 18
48 0,014 0 0,014 0 0,999 9 0,014 0 71,62 1,556 8 12
54 0,015 7 0,015 7 0,999 9 0,015 7 63,66 1,555 1 6
1 o 0,017 5 0,017 5 0,999 8 0,017 5 57,29 1,553 3 0 89
6 0,019 2 0,019 2 0,999 8 0,019 2 52,08 1,551 6 54
12 0,020 9 0,020 9 0,999 8 0,020 9 47,74 1,549 9 48
18 0,022 7 0,022 7 0,999 7 0,022 7 44,07 1,548 1 42
24 0,024 4 0,024 4 0,999 7 0,024 4 40,92 1,546 4 36
30 0,026 2 0,026 2 0,999 7 0,026 2 38,19 1,544 6 30
36 0,027 9 0,027 9 0,999 6 0,027 9 35,80 1,542 9 24
42 0,029 7 0,029 7 0,999 6 0,029 7 33,69 1,541 1 18
48 0,031 4 0,031 4 0,999 5 0,031 4 31,82 1,539 4 12
54 0,033 2 0,033 2 0,999 5 0,033 2 30,14 1,537 6 6
2 0 0,034 9 0,034 9 0,999 4 0,034 9 28,64 1,535 9 0 88
6 0,036 7 0,036 6 0,999 3 0,036 7 27,27 1,534 1 54
12 0,038 4 0,038 4 0,999 3 0,038 4 26,03 1,532 4 48
18 0,040 1 0,040 1 0,999 2 0,040 2 24,90 1,530 7 42
24 0,041 9 0,041 9 0,999 1 0,041 9 23,86 1,528 9 36
30 0,043 6 0,043 6 0,999 0 0,043 7 22,90 1,527 2 30
36 0,045 4 0,045 4 0,999 0 0,045 4 22,02 1,525 4 24
42 0,047 1 0,047 1 0,998 9 0,047 2 21,20 1,523 7 18
48 0,048 9 0,048 8 0,998 8 0,048 9 20,45 1,521 9 12
54 0,050 6 0,050 6 0,998 7 0,050 7 19,74 1,520 2 6
3 0 0,052 4 0,052 3 0,998 6 0,052 4 19,08 1,518 4 0 87
6 0,054 1 0,054 1 0,998 5 0,054 2 18,46 1,516 7 54
12 0,055 9 0,055 8 0,998 4 0,055 9 17,89 1,514 9 48
18 0,057 6 0,057 6 0,998 3 0,057 7 17,34 1,513 2 42
24 0,059 3 0,059 3 0,998 2 0,059 4 16,83 1,511 5 36
30 0,061 1 0,061 0 0,998 1 0,061 2 16,35 1,509 7 30
36 0,062 8 0,062 8 0,998 0 0,062 9 15,89 1,508 0 24
42 0,064 6 0,064 5 0,997 9 0,064 7 15,46 1,506 2 18
48 0,066 3 0,066 3 0,997 8 0,066 4 15,06 1,504 5 12
54 0,068 1 0,068 0 0,997 7 0,068 2 14,67 1,502 7 6
4 0 0,069 8 0,069 8 0,997 6 0,069 9 14,30 1,501 0 0 86
6 0,071 6 0,071 5 0,997 4 0,071 7 13,95 1,499 2 54
12 0,073 3 0,073 2 0,997 3 0,073 4 13,62 1,497 5 48
18 0,075 0 0,075 0 0,997 2 0,075 2 13,30 1,495 7 42
24 0,076 8 0,076 7 0,997 1 0,076 9 13,00 1,494 0 36
30 0,078 5 0,078 5 0,996 9 0,078 7 12,71 1,492 3 30
36 0,080 3 0.080 2 0,996 8 0,080 5 12,43 1,490 5 24
42 0,082 0 0,081 9 0,996 6 0,082 2 12,16 1,488 8 18
48 0,083 8 0.083 7 0,996 5 0,084 0 11,91 1,487 0 12
54 0,085 5 0.085 4 0.996 3 0.085 7 11,66 1,485 3 6
5 0 0.087 3 0,087 2 0,996 2 0,087 5 11,43 1,483 5 0 85
1 1
COS (,) sin i? cotg o le </ > are 0
<P
<P
are <p sin <p
cos <p
tg<P
cot g <p
T T
5 0 0,087 3 0,087 2 0,996 2 0,087 5 11,430 1,483 5 0 85
6 0,089 0 0,088 9 0,996 0 0,089 2 11,205 1,481 8 54
12 0,090 8 0,090 6 0,995 9 0,091 0 10,988 1,480 0 48
18 0,092 5 0,092 4 0,995 7 0,092 8 10,780 1,478 3 42
24 0,094 2 0,094 1 0,995 6 0,094 5 10,579 1,476 5 36
30 0,096 0 0,095 8 0,995 4 0,096 3 10,385 1,474 8 30
36 0,097 7 0,097 6 0,995 2 0,098 1 10,199 1,473 1 24
42 0,099 5 0,099 3 0,995 1 0,099 8 10,019 1,471 3 18
48 0,101 2 0,101 1 0,994 9 0,101 6 9,845 1,469 6 12
54 0,103 0 0,102 8 0,994 7 , 0,103 3 9,677 1,467 8 6
6 0 0,104 7 0,104 5 0,994 5 0,105 1 9,514 1,466 1 0 84
6 0,106 5 0,106 3 0,994 3 0,106 9 9,357 1,464 3 54
12 0,108 2 0,108 0 0,994 2 0,108 6 9,205 1,462 6 48
18 0,110 0 0,109 7 0,994 0 0,110 4 9,058 1,460 8 42
24 0,111 7 0,111 5 0,993 8 0,112 2 8,915 1,459 1 36
30 0,113 4 0,113 2 0,993 6 0,113 9 8,777 1,457 3 30
36 0,115 2 0,114 9 0,993 4 0,115 7 8,643 1,455 6 24
42 0,116 9 0,116 7 0,993 2 0,117 5 8,513 1,453 9 18
48 . 0,118 7 0,118 4 0,993 0 0,119 2 8,386 1,452 1 12
54 0,12Q4 0,120 1 0,992 8 0,121 0 8,264 1,450 4 6
7 0 0,122 2 0,121 9 0,992 5 0,122 8 8,144 1,448 6 0 83
6 0,123 9 0,123 6 0,992 3 0,124 6 8,028 1,446 9 54
12 0,125 7 0,125 3 0,992 1 0,126 3 7,916 1,445 1 48
18 0,127 4 0,127 1 0,991 9 0,128 1 7,806 1,443 4 42
24 0,129 2 0,128 8 0,991 7 0,129 9 7,700 1,441 6 36
3Q 0,130 9 0,130 5 0,991 4 0,131 7 7,596 1,439 9 30
36 0,132 6 0,132 3 0,991 2 0,133 4 7,495 1,438 2 24
42 0,134 4 0,134 0 0,991 0 0,135 2 7,396 1,436 4 18
48 0,136 1 0,135 7 0,990 7 0,137 0 7,300 1,434 7 12
54 0,137 9 0,137 4 0,990 5 0,138 8 7,207 1,432 9 6
8 0 0,139 6 0,139 2 0,990 3 0,140 5 7,115 1,431 2 0 82
6 0,141 4 0,140 9 0,990 0 0,142 3 7,026 1,429 4 54
12 0,143 1 0,142 6 0,989 8 0,144 1 6,940 1,427 7 48
18 0,144 9 0,144 4 0,989 5 0,145 9 6,855 1,425 9 42
24 0,146 6 0,146 1 0,989 3 0,147 7 6,772 1,424 2 36
30 0,148 4 0,147 8 0,989 0 0,149 5 6,691 1,422 4 30
36 0,150 1 0,149 5 0,988 8 0,151 2 6,612 1,420 7 24
42 0,151 8 0,151 3 0,988 5 0,153 0 6,535 1,419 0 18
48 0,153 6 0,153 0
s
0,988 2 0,154 8 6,460 1,417 2 12
54 0,155 3 0,154 7 0.988 0 0,156 6 6,386 1,415 5 6
9 0 0,157 1 0,156 4 0,987 7 0,158 4 6,314 1,413 7 0 81
6 0,158 8 0,158 2 0,987 4 0,160 2 6,243 1,412 0 54
12 0,160 6 0,159 9 0,987 1 0,162 0 6,174 1,410 2 48
18 0,162 3 0.1*61 6 0,986 9 0,163 8 6,107 1,408 5 42
24 0,164 1 0,163 3 0,986 6 0,165 5 6,041 1,406 7 36
30 0,165 8 0,165 0 0,986 3 0,167 3 5,976 1,405 0 30
36 0,167 6 0,166 8 0.986 0 0,169 1 5,912 1,403 2 24
42 0,169 3 0,168 5 0,985 7 0,170 9 5,850 1,401 5 18
48 0,171 0 0,170 2 0,985 4 0,172 7 5,789 1,399 8 12
54 0,172 8 0,171 9 0,985 1 0,174 5 5,730 1,398 0 6
10 0 0,174 5 0,173 6 0,984 8 0,176 3 5,671 1,396 3 0 80
i 1
COS <p sin <p c o t g p
tg<P
are <p
<P
48
0
sin <p cos <p
tg<P
cotg<p
T T
" 10
0 0,174 5 0,173 6 0,984 8 0,176 3 5,671 1,396 3 0 80

6 0,176 3 0,175 4 0,984 5 0,178 1 5,614 1,394 5 54
12 0,178 0 0,177 1 0,984 2 0,179 9 5,558 1,392 8 48
18 0,179 8 0,178 8 0,983 9 0,181 7 5,503 1,391 0 42
24 0,181 5 0,180 5 0,983 6 0,183 5 5,449 1,389 3 36
30 0,183 3 0,182 2 0,983 3 0,185 3 5,396 1,387 5 30
36 0,185 0 0,184 0 0.9X2 9 0,187 1 5,343 1,385 8 24
42 0,186 8 0,185 7 0,982 6 0,189 0 5,292 1,384 0 18
48 0,188 5 0,187 4 0,982 3 0,190 8 5,242 1.382 3 12
54 0,190 2 0,189 1 0,982 0 0,192 6 5,193 1,380 6 6
11 0 0,192 0 0,190 8 0,981 6 0,194 4 5,145 1,378 8 0
79
6 0,193 7 0,192 5 0,981 3 0.196 2 5,097 1.377 l 54
12 0,195 5 0,194 2 0,981 0 0,198 0 5,050 1,375 3 48
18 0,197 2 0,195 9 0,980 6 0,199 8 5,005 1,373 6 42
24 0,199 0 0,197 7 0,980 3 0,201 6 4,959 1,371 8 36
30 0,200 7 0,199 4 0,979 9 0,203 5 4,915 1,370 1 30
36 0,202 5 0,201 1 0,979 6 0,205 3 4,872 1.368 3 24
42 0,204 2 0,202 8 0,979 2 0,207 1 4,829 1,366 6 18
48 0,205 9 0,204 5 0,978 9 0,208 9 4,787 1,364 8 12
54 0,207 7 0,206 2 0,978 5 0,210 7 4,745 1,363 1 6
12 0 0,209 4 0,207 9 0,978 1 0,212 6 4,705 1,361 4 0 78
6 0,211 2 0,209 6 0,977 8 0.214 4 4,665 1,359 6 54
12 0,212 9 0,211 3 0,977 4 0,216 2 4,625 1,357 9 48
18 0,214 7 0,213 0 0,977 0 0,218 0 4,586 1,356 1 42
24 0,216 4 0,214 7 0,976 7 0,219 9 4,548 1,354 4 36
30 0,218 2 0,216 4 0,976 3 0,221 7 4,511 1,352 6 30
36 0,219 9 0,218 1 0,975 9 0,223 5 4,474 1,350 9 24
42 0,221 7 0,219 8 0,975 5 0,225 4 4,437 1,349 1 18
48 0,223 4 0,221 5 0,975 1 0,227 2 4,402 1,347 4 12
54 0,225 1 0,223 3 0,974 8 0,229 0 4,366 1,345 6 6
13 0 0,226 9 0,225 0 0,974 4 0,230 9 4,331 1,343 9 0 77
6 0,228 6 . 0,226 7 0,974 0 0,232 7 4,297 1,342 2 54
12 0,230 4 0,228 4 0,973 6 0,234 5 4,264 1,340 4 48
18 0,232 1 0,230 0 0,973 2 0,236 4 4,230 1,338 7 42
24 ,0,233 9 0,231 7 0,972 8 0,238 2 4,198 1,336 9 36
l 30 0,235 6 0,233 4 0,972 4 0,240 1 4,165 1,335 2 30
36 0,237 4 0,235 1 0,972 0 0,241 9 4,134 1,333 4 24
42
v
0,239 1 0,236 8 0,971 5 0,243 8 4,102 1,331 7 18
48 0,240 9 0,238 5 0,971 1 0,245 6 4,071 1,329 9 12
54 0,242 6 0,240 2 0,970 7 0,247 5 4,041 1,328 2 6
14 0 0,244 3 0,241 9 0,970 3 0,249 3 4,011 1,326 5 0 76
6 0,246 1 0,243 6 0,969 9 0,251 2 3,981 1,324 7 54
12 0,247 8 0,245 3 0,969 4 0,253 0 3,952 1,323 0 48
18 0,249 6 0,247 0 0,969 0 0,254 9
3,923
1,321 2 42
24 0,251 3 0,248 7 0,968 6 0,256 8 3,J5 1,319 5 36
30 0,253 1 0,250 4 0,968 1 0,258 6 3,867 1,317 7 30
36 0,254 8 0,252 1 0,967 7 0,260 5 3,839 1,316 0 24
42 0,256 6 0,253 8 0,967 3 0,262 3 3,812 1,314 2 18
48 0,258 3 0,255 4 0,966 8 0,264 2 3,785 1,312 5 12
54 0,260 1 0,257 1 0,966 4 0,266 1 3,758 1,310 7 6
15 0 0,261 8 0,258 8 0,965 9 0,267 9 3,732 1,309 0 0 75
1 1
cos <p sin <p cotg<p
tg<P
are <p
<P
49
ip
0 '
are cp sin <p cos <p
tg<P
cotg<p
T T
15 0 0,261 8 0,258 8 0,965 9 0,267 9 3,732 1,309 0 0 7 5
6 0,263 5 0,260 5 0,965 5 0,269 8 3,706 1,307 3 54
12 0,265 3 0,262 2 0,965 0 0,271 7 3,681 1,305 5 48
18 0,267 0 0,263 9 0,964 6 0,273 6 3,655 1,303 8 42
24 0,268 8 0,265 6 0,964 1 0,275 4 3,630 1,302 0 36
30 0,270 5 0,267 2 0,963 6 0,277 3 3,606 1,300 3 30
36 0,272 3 0,268 9 0,963 2 0,279 2 3,582 1,298 5 24
42 0,274 0 0,270 6 0,962 7 0,281 1 3,558 1,296 8 18
48 0,275 8 0,272 3 0,962 2 0,283 0 3,534 1,295 0 12
54 0,277 5 0,274 0 0,961 7 0,284 9 3,511 1,293 3 6
1 6 0 0,279 3 0,275 6 0,961 3 0,286 7 3,487 1,291 5 0 7 4
. 6 0,281 0 0,277 3 0,960 8 0,288 6 3,465 1,289 8 54
12 0,282 7 0,279 0 0,960 3 0,290 5 3,442 1,288 1 48
18 0,284 5 0,280 7 0,959 8 0,292 4 3,420 1,286 3 42
24 0,286 2 0,282 3 0,959 3 0,294 3 3,398 1,284 6 36
30 0,288 0 0,284 0 0,958 8 0,296 2 3,376 1,282 8 30
36 0,289 7 0,285 7 0.958 3 0,298 1 3,354 1,281 1 24
42 0,291 5 0,287 4 0,957 8 0,300 0 3,333 1,279 3 18
48 0,293 2 0,289 0 0.957 3 0,301 9 3,312 1,277 6 12
54 0,295 0 0,290 7 0,956 8 0,303 8 3,291 1,275 8 6
17 0 0,296 7 0,292 4 0,956 3 0,305 7 3,271 1,274 1 0 7 3
6 0,298 5 0,294 0 0,955 8 0,307 6 3,251 1,272 3 54
12 0,300 2 0,295 7 0,955 3 0,309 6 3,230 1,270 6 48
18 0,301 9 0,297 4 0,954 8 0,311 5 3,211 1,268 9 42
24 0,303 7 0,299 0 0,954 2 0,313 4 3,191 1,267 1 36
30 0,305 4 0,300 7 0,953 7 0,315 3 3,172 1,265 4 30
36 0,307 2 0,302 4 0,953 2 0,317 2 3,152 1,263 6 24
42 0,308 9 0,304 0 0,952 7 0,319 1 3,133 1,261 9 18
48 0,310 7 0,305 7 0,952 1 0,321 1 3,115 1,260 1 12
54 0,312 4 0,307 4 0,951 6 0,323 0 3,096 1,258 4 6
18 0 0,314 2" 0,309 0 0,951 1 0,324 9 3,078 1,256 6 0 7 2
6 0,315 9 0,310 7 0,950 5 0,326 9 3,060 1,254 9 54
12 0,317 6 0,312 3 0,950 0 0,328 8 3,042 1,253 1 48
18 0,319 4 0,314 0 0,949 4 0,330 7 3,024 1,251 4 42
24 0,321 1 0,315 6 0,948 9 0,332 7 3,006 1,249 7 36
30 0,322 9 0,317 3 0,948 3 0,334 6 2,989 1,247 9 30
36 0,324 6 0,319 0 0,947 8 0,336 5 2,971 1,246 2 24
42 0,326 4 0,320 6 0,947 2 0,338 5 2,954 1,244 4 18
48 0.328 1 0,322 3 0,946 6 0,340 4 2,937 1,242 7 12
54 0,329 9 0,323 9 0,946 1 0,342 4 2,921 1,240 9 6
19 0 0,331 6 0,325 6 0,945 5 0,344 3 2,904 1,239 2 0 71
6
0,333 4
0,327 2 0,944 9 0,346 3 2,888 1,237 4 54
12 0,335 1 0,328 9 0,944 4 0,348 2 2,872 1,235 7 48
18 0,336 8 0,330 5 0,943 8 0,350 2 2,856 1,233 9 42
24 0,338 6 0,332 2 0,943 2 0,352 2 2,840 1,232 2 36
30 0,340 3 0,333 8 0,942 6 0,354 1 2,824 1,230 5 30
36 0,342 1 0,335 5 0.942 1 0,356 1 2,808 1,228 7 24
42 0,343 8 0,337 1 0,941 5 0,358 1 2,793 1,227 0 18
48 0,345 6 0,338 7 0,940 9 0,360 0 2,778 1,225 2 12
54 0,347 3 0,340 4 0,940 3 0,362 0 2,762 1,223 5 6
V
0 0,349 1 0,342 0 0,939 7 0,364 0 2,747 1,221 7 0 7 0
1 1
cos <p sin cp cotg<p
tg<P
arc<p
<P
50
are <p sin <p COS <p cotg <p
T T
0 0,349 1 0,342 0 0,939 7 0,364 0 2,747 5 1,221 7 0 7 0
6 0,350 8 0,343 7 0,939 1 0,365 9 2,732 6 1,220 0 54
12 0,352 6 0,345 3 0,938 5 0,367 9 2,717 9 1,218 2 48
18 0,354 3 0,346 9 0,937 9 0,369 9 2,703 4 1,216 5 42
24 0,356 0 0,348 6 0,937 3 0,371 9 2,688 9 1,214 7 36
30 0,357 8 0,350 2 0,936 7 0,373 9 2,674 6 1,213 0 30
36 0,359 5 0,351 8 0,936 1 0,375 9 2,660 5 1,211 3 24
42 0,361 3 0,353 5 0,935 4 0,377 9 2,646 4 1,209 5 18
48 0,363 0 0,355 1 0,934 8 0,379 9 2,632 5 1,207 8 12
54 0,364 8 0,356 7 0,934 2 0,381 9 2,618 7 1,206 0 6
21
0 0,366 5 0,358 4 0,933 6 0,383 9 2,605 1 1,204 3 0 6 9
6 0,368 3 0,360 0 0,933 0 0,385 9 2,591 6 1,202 5 54
12 0,370 0 0,361 6 0,932 3 0,387 9 2,578 2 1,200 8 48
18 0,371 8 0,363 3 0,931 7 0,389 9 2.564 9 1,199 0 42
24 0,373 5 0,364 9 0,931 1 0,391 9 2,551 7 1,197 3 36
30 0,375 2 0,366 5 0,930 4 0.393 9 2,538 6 1,195 6 30
36 0,377 0 0,368 1 0,929 8 0,395 9 2.525 7 1,193 8 24
42 0,378 7 0,369 7 0,929 1 0.397 9 2,512 9 1,192 1 18
48 0,380 5 0,371 4 0,928 5 0.4(K) 0 2,500 2 1,1903 12
54 0,382 2 0,373 0 0,927 8 0.402 0 2,487 6 1,188 6 6
2 2 0 0,384 0 0.374 6 0,927 2 0,404 0 2,475 1 1,186 8 0 6 8
6 0,385 7 0,376 2 0,926 5 0.406 1 2,462 7 1,185 1 54
12 0,387 5 0,377 8 0,925 9 0.408 1 2,450 4 1,183 3 48
18 0,389 2 0,379 5 0,925 2 0,410 1 2,438 3 1.181 6 42
24 0,391 0 0,381 1 0,924 5 0.412 2 2,426 2 1.179 8 36
30 0,392 7 0,382 7 0,923 9 0.414 2 2,414 2 1,178 1 30
36 0,394 4 0,384 3 0,923 2 0.416 3 2,402 3 1,1764 24
42 0,396 2 0,385 9 0,922 5 0.418 3 2,390 6 1,174 6 18
48 0,397 9 0,387 5 0,921 9 0,420 4 2,378 9 1,172 9 12
54 0,399 7 0,389 1 0,921 2 0.422 4 2,367 3 1,171 1 6
2 3 0 0,401 4 0,390 7 0.920 5 0.424 5 2,355 9 1,169 4 0 67
6 0,403 2 0,392 3 0,919 8 0.426 5 2,344 5 1,167 6 54
12 0,404 9 0,393 9 0,919 I 0.428 6 2,333 2 1,165 9 48
18 0,406 7 0,395 5 0,918 4 0,430 7 2,322 0 1,164 1 42
24 0,408 4 0,397 1 0,917 8 0.432 7 2,310 9 1,162 4 36
30 0,410 2 0.398 7 0.917 1 0,434 8 2,299 8 1,160 6 30
36 0,411 9 0,400 3 0.916 4 0,436 9 2,288 9 1,158 9 24
42 0,413 6 0,401 9 0.915 7 0,439 0 2,278 1 1,157 2 18
48 0,415 4 0,403 5 0,915 0 0,441 1 2,267 3 1,155 4 12
54 0,417 1 0,405 1 0,914 3 0,443 1 2,256 6 1,153 7 6
2 4 0 0,418 9 0,406 7 0,913 5 0,445 2 2,246 0 1,151 9 0 6 6
6 0,420 6 0,408 3 0,912 8 0.447 3 2,235 5 1,150 2 54
12 0,422 4 0,409 9 0,912 1 0,449 4 2,225 1 1,148 4 48
18 0,424 1 0,411 5 0,911 4 0,451 5 2,214 8 1,1467 42
24 0,425 9 0,413 1 0,910 7 0,453 6 2,204 5 1,144 9 36
30 0,427 6 0,414 7 0,910 0 0,455 7 2,194 3 ,143 2 30
36 0,429 4 0,416 3 0,909 2 0,457 8 2,184 2 1,141 4 24
42 0,431 1 0,417 9 0,908 5 0,459 9 2,174 2 1,139 7 18
48 0,432 8 0,419 5 0,907 8 0,462 1 2,164 2 1,138 0 12
54 0,434 6 0,421 0 0,907 0 0,464 2 2,154 3 1,136 2 6
2 5 0 0,436 3 0,422 6 0,906 3 0,466 3 2,144 5 1,134 5 0 6 5
1 1
tg
i 0
5 1
0
<P
are <p sin <p cos <p
tg<P
co ig<p
r T
2 5 0 0,436 3 0,422 6 0,906 3 0,466 3 2,144 5 1,134 5 0 6 5
6 0,438 1 0,424 2 0,905 6 0,468 4 2,134 8 1,132 7 54
12 0,439 8 0,425 8 0,904 8 0,470 6 2,125 1 1,131 0 48
18 0,441 6 0,427 4 0,904 1 0,472 7 2,115 5 1,129 2 42
24 0,443 3 0,428 9 0,903 3 0,474 8 2,106 0 1,127 5 36
30 0,445 1 0,430 5 0,902 6 0,477 0 2,096 5 1,125 7 30
36 0,446 8 0,432 1 0,901 8 0,479 1 2,087 2 1,124 0 24
42 0,448 5 0,433 7 0,901 1 0,481 3 2,077 8 1,122 2 18
48 0,450 3 0,435 2 0,900 3 0,483 4 2,068 6 1,120 5 12
54 0,452 0 0,436 8 0,899 6 0,485 6 2,059 4 1,1188 6
2 6 0 0,453 8 0,438 4 0,898 8 0,487 7 2,050 3 1,1170 0 6 4
6 0,455 5 0,439 9 0,898 0 0,489 9 2,041 3 1,1153 54
12 0,457 3 0,441 5 0,897 3 0,492 1 2,032 3 1,113 5 48
18 0,459 0 0,443 1 0,896 5 0,494 2 2,023 3 1,111 8 42
24 0,460 8 0,444 6 0,895 7 0,496 4 2,014 5 1,1100 36
30 0,462 5 0,446 2 0,894 9 0,498 6 2,005 7 1,108 3 30
36 0,464 3 0,447 8 0,894 2 0,500 8 1,997 0 1,106 5 24
42 0,466 0 0,449 3 0,893 4 0,502 9 1,988 3 1,104 8 18
48 0,467 7 0,450 9 0,892 6 0,505 1 1,979 7 1,103 0 12
54 0,469 5 0,452 4 0,891 8 0,507 3 1,971 1 1,101 3 6
27 0 0,471 2 0,454 0 0,891 0 0,509 5 1,962 6 1,099 6 0 6 3
6 0,473 0 0,455 5 0,890 2 0,511 7 1,954 2 1,097 8 54
12 0,474 7 0,457 1 0,889 4 0,513 9 1,945 8 1,096 1 48
18 0,476 5 0,458 6 0,888 6 0,516 1 1,937 5 1,094 3 42
24 0,478 2 0,460 2 0,887 8 0,518 4 1,929 2 1,092 6 36
30 0,480 0 0,461 7 0,887 0 0,520 6 1,921 0 1,090 8 30
36 0,481 7 0,463 3 0,886 2 0,522 8 1,912 8 1,089 1 24
42 0,483 5 0,464 8 0,885 4 0,525 0 1,904 7 1,087 3 18
48 0,485 2 0,466 4 0,884 6 0,527 2 1,896 7 1,085 6 12
54 0,486 9 0,467 9 0,883 8 0,529 5 1,888 7 1,083 8 6
2 8 0 0,488 7 0,469 5 0,882 9 0,531 7 1,880 7 1,082 1 0 6 2
6 0,490 4 0,471 0 0,882 1 0,534 0 1,872 8 1,080 4 54
12 0,492 2 0,472 6 0,881 3 0,536 2 1,865 0 1,078 6 48
18 0,493 9 0,474 1 0,880 5 0,538 4 1,857 2 1,076 9 42
24 0,495 7 0,475 6 0,879 6 0,540 7 1,849 5 1,075 1 36
30 0,497 4 0,477 2 0,878 8 0,543 0 1,841 8 1,073 4 30
36 0,499 2 0,478 7 0,878 0 0,545 2 1,834 1 1,071 6 24
42 0,500 9 0,480 2 0,877 1 0,547 5 1,826 5 1,069 9 18
48 0,502 7 0,481 8 0,876 3 0,549 8 1,819 0 1,068 1 12
54 0,504 4 0,483 3 0,875 5 0,552 0 1,811 5 1,066 4 - 6
2 9 0 0,506 1 0,484 8 0,874 6 0,554 3 1,804 0 1,064 7 0 61
6 0,507 9 0,486 3 0,873 8 0,556 6 1,796 6 1,062 9 54
12 0,509 6 0,487 9 0,872 9 0,558 9 1,789 3 1,061 2 48
18 -0,511 4 0,489 4 0,872 1 0,561 2 1,782 0 1,059 4 42
24 0,513 1 0,490 9 0,871 2 0,563 5 1,774 7 1,057 7 36
30 0,514 9 0,492 4 0,870 4 0,565 8 1,767 5 1,055 9 30
36 0,516 6 0,493 9 0,869 5 0,568 1 1,760 3 1,054 2 24
42 0,518 4 0,495 5 0,868 6 0,570 4 1,753 2 1,052 4 18
48 0,520 1 0,497 0 0,867 8 0,572 7 1,746 1 1,050 7 12
54 0,521 9 0,498 5 0,866 9 0,575 0 1,739 1 1,048 9 6
30 0 0,523 6 0,500 0 0,866 0 0,577 4 1,732 1 1,047 2 0 6 0
1
tg
tg</>
COtg</>
T T
0 0,523 6 0,500 0 0,866 0 0,577 4 1,732 1 1,047 2 0 6 0
6 0,525 3 0,501 5 0,865 2 0,579 7 1,725 1 1.045 5 54
12 0,527 1 0,503 0 0,864 3 0,582 0 1,718 2 1,043 7 48
18 0,528 8 0,504 5 0,863 4 0,584 4 1,711 3 1,042 0 42
24 0,530 6 0,506 0 0,862 5 0,586 7 1,704 5 1,040 2 36
30 0,532 3 0,507 5 0,861 6 0,589 0 1,697 7 1,038 5 30
36 0,534 1 0,509 0 0,860 7 0,591 4 1,690 9 1,036 7 24
42 0,535 8 0,510 5 0,859 9 0,593 8 1,684 2 1,035 0 18
48 0,537 6 0,512 0 0,859 0 0,596 1 1,677 5 1.033 2 12
54 0,539 3 0,513 5 0,858 1 0,598 5 1,670 9 1,031 5 6
31
0 0,541 1 0,515 0 0,857 2 0,600 9 1,664 3 1,029 7 0 5 9
6 0,542 8 0,516 5 0,856 3 0,603 2 1,657 7 1.028 0 54
12 0,544 5 ' 0,518 0 0,855 4 0,605 6 1,651 2 1,026 3 48
18 0,546 3 0,519 5 0,854 5 0,608 0 1,644 7 1,024 5 42
24 0,548 0 0,521 0 0,853 6 0,610 4 1,638 3 1,022 8 36
30 0,549 8 0,522 5 0,852 6 0,612 8 1,631 9 1,021 0 30
36 0,551 5 0,524 0 0,851 7 0,615 2 1,625 5 1,019 3 24
42 0,553 3 0,525 5 0,850 8 0.617 6 1,619 1 1,017 5 18
48 0,555 0 0,527 0 0,849 9 0,620 0 1,612 8 1,015 8 12
54 0,556 8 0,528 4 0,849 0 0,622 4 1,606 6 1,014 0 6
32 0 0,558 5 0,529 9 0,848 0 0,624 9 1,600 3 1,012 3 0 5 8
6 0,560 3 0,531 4 0,847 1 0,627 3 1,594 1 1,010 5 54
12 0,562 0 0,532 9 0,846 2 0,629 7 1,588 0 1,008 8 48
18 0,563 7 0,534 4 0,845 3 0,632 2 1,581 8 1,007 1 42
24 0,565 5 0,535 8 0,844 3 0,634 6 1,575 7 1,005 3 36
30 0,567 2 0,537 3 0,843 4 0,637 1 1,569 7 1,003 6 30
36 0,569 0 0,538 8 0,842 5 0,639 5 1,563 7 1,001 8 24
42 0,570 7 0,540 2 0,841 5 0,642 0 1,557 7 1,0001 18
48 0,572 5 0,541 7 0,840 6 0,644 5 1,551 7 0.998 3 12
54 0,574 2 0,543 2 0,839 6 0,646 9 1,545 8 0,996 6 6
33 Q
0,576 0 0,544 6 0,838 7 0,649 4 1,539 9 0,994 8 0 5 7
6 0,577 7 0,546 1 0,837 7 0,651 9 1,534 0 0,993 1 54
12 0,579 4 0,547 6 0,836 8 0,654 4 1,528 2 0,991 3 48
18 0,581 2 0,549 0 0,835 8 0,656 9 1,522 4 0,989 6 42
24 0,582 9 0,550 5 0,834 8 0,659 4 1,516 6 0,987 9 36
30 0,584 7 0,551 9 0,833 9 0,661 9 1,510 8 0,986 1 30
36 0,586 4 0,553 4 0,832 9 0,664 4 1,505 1 0.9Jv! 4 24
42 0,588 2 0,554 8 0,832 0 0.666 9 1,499 4 0,982 6 18
48 0,589 9 0,556 3 0,831 0 0,669 4 1,493 8 0,980 9 12
54 0,591 7 0,557 7 0,8300 0,672 0 1,488 2 0,979 1 6
34 0 0,593 4 0,559 2 0,829 0 0,674 5 1,482 6 0,977 4 0 5 6
6 0,595 2 0,560 6 0,828 1 0,677 1 1,477 0 0,975 6 54
12 0,596 9 0,562 1 0,827 1 0,679 6 1,471 5 0,973 9 48
18 - 0,598 6 0,563 5 0,826 1 0,682 2 1,465 9 0,972 1 42
24 0,600 4 0,565 0 0,825 1 0,684 7 1,460 5 0,970 4 36
30 0,602 1 0,566 4 0,824 1 0,687 3 1,455 0 0,968 7 30
36 0,603 9 0,567 8 0,823 1 0,689 9 1,449 6 0,966 9 24
42 0,605 6 0,569 3 0,822 1 0,692 4 1,444 2 0,965 2 18
48 0,607 4 0,570 7 0,821 1 0,695 0 1,438 8 0,963 4 12
54 0,609 1 0,572 1 0,820 2 0,697 6 1,433 5 0,961 7 6
35 0 0,610 9 0,573 6 0,819 2 0,700 2 1,428 1 0,959 9 0 5 5
' 1 1
tg<P
a r e <p
<P
53
are <p sin <p cos <p
tg<P
cotg<p '
' T T
35 0 0,610 9 0,573 6 0,819 2 0,700 2 1,428 1 0,959 9 0 5 5
6 0,612 6 0,575 0 0,818 1 0,702 8 1,422 9 0,958 2 54
12 0,614 4 0,576 4 0,817 1 0,705 4 1,417 6 0,956 4 48
18 0,616 1 0,577 9 0,816 1 0,708 0 1,412 4 0,954 7 42
24 0,617 8 0,579 3 0,815 1 0,710 7 1,407 1 0,952 9 36
30 0,619 6 0,580 7 0,814 1 0,713 3 1,401 9 0,951 2 - 30
36 0,621 3 0,582 1 6,813 1 0,715 9 1,396 8 0,949 5 24
42 0,623 1 0,583 5 0,812 1 0,718 6 1,391 6 0,947 7 18
48 0,624 8 0,585 0 0,811 1 0,721 2 1,386 5 0,946 0 12
54 0,626 6 0,586 4 0,810 0 0,723 9 1,381 4 0,944 2 6
36 0 0,628 3 0,587 8 0,809 0 0,726 5 1,376 4 0,942 5 0 5 4
6 0,630 1 0,589 2 0,808 0 0,729 2 1,371 3 0,940 7 54
12 0,631 8 0,590 6 0,807 0. 0,731 9 1,366 3 0,939 0 48
18 0,633 6 0,592 0 0,805 9 0,734 6 1,361 3 0,937 2 42
24 0,635 3 0,593 4 0,804 9 0,737 3 1,356 4 0,935 5 36 ,
30 0,637 0 0,594 8 0,803 9 0,740 0 1,351 4 0,933 8 30
36 0,638 8 0,596 2 0,802 8 0,742 7 1,346 5 0,932 0 24
42 0,640 5 0,597 6 0,801 8 0,745 4 1,341 6 0,930 3 18
48 0,642 3 0,599 0 0,800 7 0,748 1 1,336 7 0,928 5 12
54 0,644 0 0,600 4 0,799 7 0,750 8 1,331 9 0,926 8 6
37 0 0,645 8 0,601 8 0,798 6 0,753 6 1,327 0 0,925 0 0 5 3
6 0,647 5 0,603 2 0,797 6 0,756 3 1,322 2 0,923 3 54
12 0,649 3 0,604 6 0,796 5 0,759 0 1,317 5 0,921 5 48
18 0,651 0 0,606 0 0,795 5 0,761 8 1,312 7 0,919 8 42
24 0,652 8 0,607 4 0,794 4 0,764 6 1,307 9 0,918 0 36
30 0,654 5 0,608 8 0,793 4 0,767 3 i,303 2 0,916 3 30
36 0,656 2 0,610 1 0,792 3 0,770 1 1,298 5 0,914 6 24
42 0,658 0 0,611 5 0,791 2 0,772 9 1,293 8 0,912 8 18
48 0,659 7 0,612 9 0,790 2 0,775 7 1,289 2 0,911 1 12
54 0,661 5 0,614 3 0,789 1 0,778 5 1,284 6 0,909 3 6
38 0 0,663 2 0,615 7 0,788 0 0,781 3 1,279 9 0,907 6 0 5 2
6 0,665 0 0,617 0 0,786 9 0,784 1 1,275 3 0,905 8 54
12 0,666 7 0.618 4 0,785 9 0,786 9 1,270 8 0,904 1 48
18 0,668 5 0,619 8 0,784 8 0,789 8 1,266 2 0,902 3 42
24 0,670 2 0,621 1 0,783 7 0,792 6 1,261 7 0,900 6 36
30 0,672 0 0,622 5 0,782 6 0,795 4 1,257 2 0,898 8 30
36 0,673 7 0,623 9 0,781 5 0,798 3 1,252 7 0,897 1 24
42 0,675 4 0,625-2 0,780 4 0,801 2 1,248 2 0,895 4 18
48 0,677 2 0,626 6 0,779 3 0,804 0 1,243 7 0,893 6 12
54 0,678 9 0,628 0 0,778 2 0,806 9 1,239 3 0,891 9 6
39 0 0,680 7 0,629 3 0,777 1 0,809 8 1,234 9 0,890 1 0 5 1
6 0,682 4 0,630 7 0,776 0 0,812 7 1,230 5 0,888 4 54
12 0,684 2 0,632 0 0,774 9 0,815 6 1,226 1 0,886 6 48
18 0,685 9 0,633 4 0,773 8 0,818 5 1,221 8 0,884 9 42
24 0,687 7 0,634 7 0,772 7 0,821 4 1,217 4 0,883 1 36
30 0,689 4 0,636 1 0,771 6 0,824 3 1,213 1 0,881 4 30
36 0,691 2 0,637 4 0,770 5 0,827 3 1,208 8 0,879 6 24
42 0,692 9 0,638 8 0,769 4 0,830 2 1,204 5 0,877 9 18
48
0,694 6 0,640 1 0,768 3 0,833 2 1,200 2 0,876 2 12
54 0,696 4 0,641 4 0,767 2 0,836 1 1,196 0 0,874 4 6
4 0 0 0,698 1 0,642 8 0,766 0 0,839 1 1,191 8 0,872 7 0 5 0
i 1
cos <p sin ( p cotg<p
tg<P
are <p
9
54
<P
are <p sin cp cos <p cotg<p
T T
4 0 0 0,698 1 0,642 8 0,766 0 0,839 1 1,191 8 0,872 7 0 5 0
6 0,699 9 0,644 1 0,764 9 0,842 1 1,187 5 0,870 9 54
12 0,701 6 0,645 5 0,763 8 0,845 1 1,183 3 0,869 2 48
18 0,703 4 0,646 8 0,762 7 0.848 1 1,179 2 0,867 4 42
24 0,705 1 0,648 1 0,761 5 0,85! I 1,175 0 ^ 0,865 7 36
30 0,706 9 0,649 4 0,760 4 0,854 1 1,170 8 0,863 9 30
36 0,708 6 0,650 8 0,759 3 0,857 1 1,166 7 0,862 2 24
42 0,710 3 0,652 1 0,758 1 0,860 1 1,162 6 0,860 4 18
48 0,712 1 0,653 4 0,757 0 0,863 2 1,158 5 0,858 7 12
54 0,713 8 0,654 7 0,755 9 0,866 2 1,154 4 0,857 0 6
41 0 0,715 6 0,656 1 0,754 7 0,869 3 1,150 4 0,855 2 0 4 9
6 0,717 3 0,657 4 0,753 6 0,872 4 1,146 3 0,853 5 54
12 0,719 1 0,658 7 0,752 4 0,875 4 1,142 3 0,851 7 48
18 0,720 8 0,660 0 0,751 3 0,878 5 1,138 3 0,8500 42
24 0,722 6 0,661 3 0,750 1 0,881 6 1,134 3 0,848 2 36
30 0,724 3 0,662 6 0,749 0 0,884 7 1,130 3 0,846 5 30
36 0,726 1 0,663 9 0,747 8 0,887 8 1,126 3 0,844 7 24
42 0,727 8 0,665 2 0,746 6 0,891 0 1,122 4 0,843 0 18
48 0,729 5 0,666 5 0,745 5 0,894 1 1,1184 0,841 2 12
54 0,731 3 0,667 8 0,744 3 0,897 2 1,1145 0,839 5 6
4 2 0 0,733 0 0,669 1 0,743 1 0,900 4 1,1106 0,837 8 0 4 8
6 0,734 8 0,670 4 0,742 0 0,903 6 1,106 7 0,836 0 54
12 0,736 5 0,671 7 0,740 8 0,906 7 1,102 8 0,834 3 48
18 0,738 3 0,673 0 0,739 6 0,909 9 1,099 0 0,832 5 42
24 0,740 0 0,674 3 0,738 5 0,913 1 1,095 1 0,830 8 36
30 0,741 8 0,675 6 0,737 3 0,916 3 1,091 3 0,829 0 30
36 0,743 5 0,676 9 0,736 1 0,919 5 1,087 5 0,827 3 24
42 0,745 3 0,678 2 0,734 9 0,922 8 1,083 7 0,825 5 18
48 0,747 0 0,679 4 0,733 7 0,926 0 1,079 9 0,823 8 12
54 0,748 7 0,680 7 0,732 5 0,929 3 1,076 1 0,822 1 6
4 3 0 10,750 5 0,682 0 0,731 4 0,932 5 1,072 4 0,820 3 0 4 7
6 0,752 2 0,683 3 0,730 2 0,935 8 1,068 6 0,818 6 54
12 0,754 0 0,684 5 0,729 0 0,939 1 1,064 9 0,816 8 48
18 0,755 7 0,685 8 0,727 8 0,942 4 1,061 2 0,815 1 42
24 0,757 5 0,687 1 0,726 6 0,945 7 1,057 5 0,813 3 36
30 0,759 2 0,688 4 0,725 4 0,949 0 1,053 8 0,811 6 30
36 0,761 0 0,689 6 0,724 2 0,952 3 1,050 1 0,809 8 24
42 0,762 7 0,690 9 0,723 0 0,955 6 1,046 4 0,808 1 18
48 0,764 5 0,692 1 0,721 8 0,959 0 1,042 8 0,806 3 12
54 0,766 2 0,693 4 0,720 6 0,962 3 1,039 2 0,804 6 6
4 4 0 0,767 9 0,694 7 0,719 3 0,965 7 1,035 5 0,802 9 0 4 6
6 0,769 7 0,695 9 0,718 1 0,969 1 1,031 9 0,801 1 54
12 0.771 4 0,697 2 0,716 9 0,972 5 1,028 3 0,799 4 48
18 0,773 2 0,698 4 0,715 7 0,975 9 1,024 7 0,797 6 42
. 24 0,774 9 0,699 7 0,714 5 0,979*3 1,021 2 0,795 9 36
30 0,776 7 0,700 9 0;713 3 0,982 7 1,017 6 0,794 1 30
36 0,778 4 0,702 2 0,712 0 0,986 1 1,014 1 0,792 4 24
42 0,780 2 0,703 4 0,710 8 0,989 6 1,010 5 0,790 6 18
48 0,781 9 0,704 6 0,709 6 0,993 0 1,007 0 0,788 9 12
54 0,783 7 0,705 9 0,708 3 0,996 5 1,003 5 0,787 1 6
4 5 0 0,785 4 0,707 1 0,707 1 1,000 0 1,000 0 0,785 4 0 4 5
1 1
tg</>
are <p
<P
55
0.2.3. Moc ni ny o z kl adu 2
n 2" 2""
0 1 1
1 2 0,5
2 4 0,25
3 8 0,125
4 16 0,062 5
5 32 0, 03125
6 64 0,015 625
7 128 0,007 812 5
8 25 6 0,003 906 25
9 5 12 0,001 95 3 125
10 1024 0, 000976 5 63
11 2 048 0, 000488 281
12 4 096 0, 000244 141 '
13 8 192 0,000 122 070
14 16 384 0, 000061035
15 32 768 0, 000030 5 18
16 65 5 36 0, 000015 25 9
17 131 072 0, 000007 629
18 262 144 0, 000003 815
19 5 24 288 0, 000001 907
20 1 048 5 76 0, 0000009 5 4
56
0.2.4. Des t k ov z pi sy pro a . 8" (viz lnek 1.2.4)
N >v
1 2 3 4 5 6 7
7 2 097 152 4 194 304 6 291 456 8 388 608 10 485 760 12 582 912 14 680064
6 262 144 524 288 786 432 1 048 576 1 310 720 1 572 864 1 835 008
5 32 768 65 536 98 304 131072 163 840 196 608 229 376
4 4 096 8 192 12 288 16 384 20480 24 576 28 672
3 512 1024 1 536 2 048 2 560 3 072 3 584
2 64 - 128 192 256 320 384 448
1 8 16 24 32 40 48 56
0 1 2 3 4 5 6 J
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
0,125
0,015 625
0,001 953 1
0,000 244 1
0,000 030 5
0,000 003 8
0,000 000 4
0,25
0,031 25
0,003 906 2
0,000 488 2
0,000 0 6 10
0, 000007 6
0,000 000 9
0,375
0,046 875
0,005 859 3
0,000 732 4
0,000 091 5
0, 0000114
0,000 0014
0,5
0,062 5
0,007 812 5
0, 000976 5
0, 000122 0
0,000 015 0
0,000 001 9
0,625
0,078 125
0,009 765 6
0,001 220 7
0, 000152 5
0,000 019 0
0,000 002 3
0,75
0,093 75
0,011 718 7
0,001 464 8
0,000 183 1
0,000 022 8
0, 000002 8
0,875
0,109 375
0,013 671 8
0,001 708 9
0,000 213 6
0, 000026 6
0, 000003 3
0.2.5. Os mi k ov z pi sy pro a. 10" (viz lnek 1.2.4)
>v a
n
1 2 3 4 5 6 7 8 9
6 3 641 100 7 502 200 13 343 300 17 204 400 23 045 500 26 706 600 32 547 700 36 411000 42 252 100
5 303 240 606 500 1 111 740 1 415 200 1 720 440 2 223 700 2 527 140 3 032 400 3 335 640
4 23 420 47 040 72 460 116 100 141 520 165 140 210 560 234 200 257 620
3 1 750 3 720 5 670 7 640 11610 13 560 15 530 17 500 21450
2 144 310 454 620 764 1 130 1274 1440 1604
1 12 24 36 50 62 74 106 120 132
0 1 2 3 4 5 6 7 10 11
- 1
- 2
- 3
0,063 146 314
0,005 075 341
0, 000406111
0.146 314 630
0,012 102 702
0, 001014 222
0,231 463 144
0,017 270 243
0, 001422 333
0,314 631460
0,024 165 604
0,002 030444
- J
0,377 777 774
0, 031463 145
0,002 436 555
0,463 145 310
0,036 560 506
0,003 044 666
0,546 314 624
0,043 676 047
0,003 452 777
0, 631463 140
0,050 753 410
0,004 061 110
0,714 631454
0,056 050 751
0,004 467 221
Pklad:
K destkovmu zpisu 579 sla najdeme j eho dvojkov a osmikov zpis
pomoc tabulek 0.2.3 a 0.2.5.
579 = 512 + 64 + 2 + 1 = 2
9
+ 2
6
+ 2
1
+ 2 = (1 001 000011)
2
;
579 = 5. 10
2
+ 7. 10
1
+ 9. 10 = (764)
8
+ (106)
8
+ (11)
8
=
= (1 103)
8
.
0.3. MA T E MA T I C K L O G I K A
V t t o kapitole uvedeme zkl adn poj my a pravidla mat emat i ck
logiky, zat mco v stech 12 a 13 se poznat ky mat emat i ck logiky budeme
zabvat z hlediska technickch aplikac.
0.3.1. V rokov po et
Vrokovm potem [vrokovm kalkulem] rozum me tu st mat e-
matick logiky, kter vyetuje vztahy mezi vroky jen se zetelem k jejich
pravdivosti nebo nepravdivosti, ani se zabv vnitn st rukt urou at omrn ch
vrok nebo zkoni t ost mi , podl e nich se tyto vroky tvo.
Ab e c e d a , d r u h y s l ov, me t a z n a k y
Abecedou v njak oblasti matematiky nazvme seznam vech znak,
kterch se v tto oblasti pouv. Skupi na konen mnoha znak psanch
zleva dopr ava se nazv slovo v dan abeced. P i t om kad znak abecedy
se povauje za slovo. Abecedu a souhrn vech slov v t t o abeced nazvme
jazykem pslun oblasti matematiky. Slova oznaujeme znaky (tzv. metaznaky)
z nov abecedy (tzv. metaabecedy). Skutenost, e slovo oznaen met aznakem
cp j e t ot on se slovem oznaenm met aznakem ^, zapisujeme ve t varu q> ~ if/.
Slovem sloenm ze slov cp a (v t omt o poad ) v njak abeced nazvme
slovo v te abeced, kter dost aneme tak, e slova cp & ij/ napeme zleva
doprava bezprost edn za sebou ve t varu (pij/.
Przdnm slovem nazvme slovo, k j eho zapsn nepouijeme dnho
znaku.
Slovo cp nazvme podslovem slova [ kme tak, e slovo cp se vyskytuje
ve slov prv kdy existuj t akov slova y, e plat
- xcpy.
59
Pi t om j edno ze slov y me bt przdn nebo ob t at o slova mohou bt
przdn.
V r o k y , f u n k t o r y , s l o e n v r o k y
Kad sdlen, u nho m smysl se ptt, zda j e nebo nen pravdiv (tzv.
princip vylouen tetho), a pro n me nastat prv j edna z t cht o monost
(tzv. princip sporu), se nazv vrok.
Znaky (nebo jejich slovn vyjden), pomoc nich se tvo nov vroky,
se nazvaj (yrokotvorn} funktory [logick spojky].
Nejdleitjmi j sou tyto funktory (alternativn znaky a slovn vyjden
pr o t yt o funktory viz v l nku 0.1.1 a v sti 12):
Funktor negace se zna znakem (pruh) nebo vyjaduje Slovy nen pravda,
ze .
Funktor konjunkce se zna znakem A nebo vyjaduje slovy a ( zr ove) ".
Funktor disjunkce se zna znakem v nebo vyjaduje slovem nebo".
Funktor implikace se zna znakem => nebo vyjaduje slovy jestlie...,
( pa k) " .
Funktor {logick} ekvivalence se zna znakem o nebo vyjaduje slovy
prv kdy" [tehdy a j en tehdy, kdy"].
Znaky a slovn vyjden pr o ostatn funktory viz v l nku 0.1.1, pop.
v sti 12.
Atomrnm vrokem vrokovho potu nazvme vrok bez funktor.
Vrok, kter nen at omrn , se nazv sloen.
P r o m n n , o b o r p r o m n n
Kadmu objektu st udovanmu v mat emat i ce j ednoznan piazujeme
nzev [j mno], pop. znak (zpravidla psmeno), kter nazvme konstantou.
Nzev, pop. znak, kt erho pou vme msto uritch konst ant , se nazv
nzvov [jmenn] promnn nebo strun promnn. Strun kme, e dosa-
zujeme za promnnou pslun objekty, msto sprvnho vyjden, e dosa-
zujeme za pr omnnou nzvy, pop. znaky pslunch objekt. Nzvovou
pr omnnou, za kt erou j e mono dosazovat prv j en sla, resp. prv j en
vroky, resp. prv j en mnoiny, lze nazvat selnou, resp. vrokovou, resp.
mnoinovou promnnou.
Konst ant y, kter lze za pr omnnou x dosazovat, se nazvaj hodnoty pro-
mnn x. Mnoi na prv tch konst ant , kter lze za pr omnnou x dosazovat ,
se nazv {definin} obor promnn x.
60
Ab e c e d a v r o k o v h o p o t u
Abecedu vrokovho potu [vrokovou abecedu] tvo tyto znaky:
znaky vrokovch promnnch (nap. p smena mal latinsk abecedy);
znaky funktor , A , V , = > , <=>;
znaky (, ) pro levou a pravou zvorku;
znak pr o t ot onost vrok.
V r o k o v f o r mu l e
Vrokov formule, popisujc st rukt uru vrok, j sou definovny t akt o:
a) Kad vrokov pr omnn j e vrokovou formul.
b) Jsou-li slova cp, vrokovmi promnnmi , pak kad ze slov (q>),
(cp) A (\jj), (cp) v (^), (cp) => (ij/), (cp) o (ij/) j e vrokovou formul.
c) dn slovo, kter nelze vytvoit post upnm pouitm zsad a) a b),
nen vrokovou formul.
Vy n e c h v n z v o r e k ve v r o k o v m p o t u
Zpisy vrokovch formul lze zjednoduit vynechnm zvorek podle
tchto zsad:
a) Jestlie v zpisu vrokov formule je podsl ovo (x), kde x je vrokov
promnn, pak zvorky vynechme.
P) Znaku (pruh ) se d pednost ped ostatnmi funktory a zvorky, kter
t ut o pednost stanov, se vynechaj.
y) Znakm A , v se d pednost ped znaky => a <=> a zvorky, kter t ut o
pednost stanov, se vynechaj.
Poet levch zvorek se vdy mus rovnat pot u pravch zvorek.
Pi vtm pot u dvojic zvorek lze dvojice okrouhl ch zvorek vhodn
nahrazovat dvojicemi lomench, pop. sloench zvorek.
PkladV.
Msto (x) A (y) lze pst x A y.
Pikladl:
M st o (x) => ((x) v (y)) lze pst x => x v y, ale msto (x) v ((y) => (z)) a
((x) => (y)) v (z) lze pst j en x v (y => z) a (x => y) v z, kde zvorky ji nelze
vynechat.
Pklad 3:
Slovo x => ((u A v) v (v A z)), kter lze pst ve tvaru
x => [(w A i;) v (v A z)]
61
neboli podle zsady y)
x => (u A v) v (v A z),
je vrokovou formul, nebo podle bodu a) j e x vrokovou formul, take
cp ~ x. Slova u A v & v A z j sou podle bod a), b) vrokovmi formulemi,
stejn j ako slovo ~ (u A v) v (v A Z). Dan slovo cp => ij/ j e tedy podle
bodu b) vrokovou formul.
Prot oe po dosazen vrok za vechny vrokov pr omnn do dan v-
rokov formule q> dost aneme vrok, lze vrokovou formuli cp povaovat za
zpis t ohot o vroku. Pr ot o m st o o vrokov formuli cp, kt er popisuje
st rukt uru danho vroku, se nkdy strun mluv o vroku cp. Z tho dvodu
se vrokov formule cp, i//, cp o i//, kter se sprvn po-
st upn nazvaj negace vrokov formule cp, konjunkce, disjunkce, implikace
a ekvivalence [oboustrann implikace] vrokovch formul cp a i//, obvykle
post upn nazvaj negace vroku cp, konjunkce, disjunkce, implikace a ekvi-
valence [oboustrann implikace] vrok cp a
P r a v d i v o s t n o h o d n o c e n v r o k o v c h f o r mu l
Rozme-li vrokovou abecedu o znak I (nkdy se pouv znaku 1) pr o
pravdivost a znak 0 pr o nepravdivost vroku, lze pout oznaen
p((p) = I pr o pravdiv vrok cp,
p(q>) = 0 pro nepravdiv vrok cp.
Znaky I, 0 se nazvaj pravdivostn hodnoty.
Pravdivostnm ohodnocenm vrokov formule nazvme tzv. pravdivostn
tabulku (podm nky pravdivosti pro danou vrokovou formuli), kt er uvd,
j akch pravdivostnch hodnot nabude vrokov formule pi vech monch
pravdivostnch hodnot ch vrokovch promnnch. Tabul ky 0.1 a 0.2 j sou
pravdivostnmi ohodnocen mi vrokovch formul cp, cp A I//, cp v if/, cp => i//
a (poij/.
Tab u l k a 0.1
p(<f>)
0
i
i
0
62
Tab u l k a 0.2
P(l)/) p(<po\l>)
0 0 0 0 I I
0 i 0 I I 0
i 0 0 I 0 0
i I I 1 1 I
P e d p o k l a d a z v r i mp l i k a c e
V implikaci cp => i// se vrok (p nazv pedpoklad [premisa, pedn len,
antecendent, postaujc podmnka nebo strun podmnka] a vrok if/ zvr
[tvrzen, zadn len, konsekvent, nutn podmnka]. kme tedy, e v implikaci
q>=>il/ vrok cp j e p o s t a u j c p o d m n k o u p r o v r o k ^, zat mco vrok
(zvr) j e n u t n o u p o d m n k o u p r o v r o k (pedpoklad) cp.
E k v i v a l e n t n v r o k o v f o r mu l e
Vrokov formule cp a \jj nazvme logicky ekvivalentnmi a peme cp = ^,
prv kdy maj stejnou t abul ku pravdivostnch hodnot neboli maj stejn
pravdivostn ohodnocen .
T a u t o l o g i e , k o n t r a d i k c e
Vrokov formule <p, resp. i//, jej pravdivostn hodnot a j e p((p) = 1, resp.
p{il/} = 0 pr o j akoukol i volbu pravdivostnch hodnot vrokovch promn-
nch, kter se v t t o vrokov formuli vyskytuj, se nazv tautologie, resp.
kontradikce vrokovho potu.
Pklad:
Ovme, e vrokov formule cp => (cp => j e tautologi.
Tab u l k a 0.3
P<P)
p((p=>\l/) p((p => ((p => ))
0 0 I I I
0 I I I I
i 0 0 0 I
i I 0 I I
Z pt ho sloupce pravdivostn t abul ky 0.3, v n j sme nejprve urili pravdi -
vostn hodnot y at omrn ch vrokovch formul, je zejm, e dan vrokov
formule je tautologi (pt sloupec obsahuje toti ve vech dcch j en znak I).
63
N k t e r z k o n y a v z t a h y v r o k o v h o p o t u
Zkony idempotence:
q> A i//) A (I// =><p).
Zkon o vylouenm tetm [tercium non datur]:
p(<p) = I .
Zkon simplifikace:
p( =><?)) = I .
Zkon trapspozice:
(p => ip = i]/ => (p.
Pravidlo odlouen [modus ponens]:
p(<p) = I A p( ij/) = I => p{il/) = I .
De Morgnov zkony:
(p A \j/ = q> v \ji, (p v \j/ = \j/ = p v i//,
p(q> =><jp v ip) = I ,
p(<jp) = I .
Pklad:
Dokame zkon transpozice \j/ = $ => <p.
64
Tab u l k a 0.4
PM / #)
p(<p=>)
m PM
0 0
I
i I I
0 I I 0 i I
i 0 0 I 0 0
i I I 0 0 I
Por ovnn m tetho a estho sloupce v tabulce 0.4 lze zjistit, e vrokov
formule <p=>ij/ a i// => (p j sou logicky ekvivalentn.
0.3.2. P r e d i k t o v p o e t
Prediktovm potem [prediktovm kalkulem] rozum me tu st
mat emat i ck logiky, kt er se zabv popi sem a studiem vnitn (smantick)
st rukt ury at omrn ch vrok pomoc slov ve vhodn abeced.
Ab e c e d a p r e d i k t o v h o p o t u
Abecedu prediktovho potu [prediktovou abecedu] tvo tyto znaky:
a) znaky promnnch pr o objekty, kter j sou pedmt y vah;
b) znaky , A , v, =>, o pr o logick spojky (funktory),
c) znak V pro obecn [velk] kvantifiktor [obecn [velk} kvantor, gene-
raliztor], kter t eme: pro vechna" nebo pro libovoln";
d) znak 3 pr o existenn [mal] kvantifiktor [existenn [mal] kvantor,
partikulariztor], kter t eme; existuje";
e) znaky (,) pr o levou a pravou zvor ku;
f) specifick znaky pr o obor, kter chceme predi kt orovm pot em po-
pisovat, a znak ~ pr o t ot onost predi kt ovch formul.
Nkdy se do predi kt ov abecedy zaazuj jet nap. tyto kvantifiktory:
00
V teme pro nekonen mnoho",
< c o
V teme pro nejve konen mnoho",
3! teme existuje prv j eden",
0 0
3 teme existuje nekonen mnoho",
< 0 0
3 teme existuje nejve konen mnoho".
65
P r i mi t i v n p r e d i k t o v f o r mu l e
Atomrnm vrokem prediktovho potu nazvme vrok bez logickch
spojek a kvantifiktor.
Primitivn prediktovou formul [primitivnm prediktem] nazvme slovo
v predi kt ov abeced, kter se stane zpisem at omr n ho vroku po dosazen
konkrt n ch objekt danho obor u za vechny j eho promnn.
Dr u h y p r o m n n c h
Pr omnn x se nazv vzan ve slov cp, prv kdy slovo Vx nebo 3x
(pedpokl dme, e predi kt ov abeceda obsahuje jen kvantifiktory V a 3)
je podsl ovem slova cp. Pr omnn, kt er nen ve slov cp vzan, se nazv
voln ve slov cp (volnou pr omnnou je tedy t ak kad pr omnn, kt er se
ve slov cp nevyskytuje). Vyskytuje-li se ve slov cp voln promnn, nazvme
ji podstatn volnou promnnou ve slov cp.
S l u i t e l n s l o v a
Dv slova cp a \p se nazvaj sluiteln, prv kdy dn vzan pr omnn
ve slov cp nen podst at n vol nou pr omnnou ve slov \J/, a obrcen.
P r e d i k t o v f o r mu l e
Prediktov formule [vrokov forma, predikt] nebo strun formule
{prediktovho potu} se definuje t akt o:
a) Kad primitivn predi kt ov formule j e predi kt ovou formul.
b) Je-li slovo cp predi kt ovou formul, pak t ak slovo (cp) j e predi kt ovou
formul.
c) Jestlie slova cp, \\i j sou sluiteln a j sou predi kt ovmi formulemi, pak
t ak slova (cp) A (ij/), (cp) v (i//), (cp) => (^), (cp) o (ij/) j sou predi kt ovmi
formulemi [na tyto formule vetn formule \p) pen me odpovdajc nzvy
z vrokovho pot u] .
d) Jestlie slovo cp j e predi kt ovou formul, jej pr omnn x nen vzanou
pr omnnou, pak t ak slova (Vx) cp, (3x) cp j sou predi kt ovmi formulemi.
e) dn slovo, kter nelze vytvoit post upnm pouitm bod a) a d),
nen predi kt ovou formul.
Podst at n volnou pr omnnou lze v predi kt ov formuli nahradi t indivi-
dul n m objektem, ale vzanou pr omnnou j m nahradi t nelze.
66
Vy n e c h v n z v o r e k v p r e d i k t o v m p o t u
ml uvy z vrokovho pot u v lnku 0.3.1 o vynechvn zvorek lze
zachovat t ak u prediktovch formul. Kr om t oho budeme kvantifiktorm
V, 3 dvat pednost ped znaky pro logick spojky, take zvorky urujc
t ot o poad lze vynechat.
Uz a v e n a o t e v e n p r e d i k t o v f o r mu l e
Predi kt ov formule, kter neobsahuje podst at n voln promnn, se na-
zv uzaven. Predi kt ov formule s podst at n volnmi promnnmi se
se nazv oteven.
De f i n i n o b o r a o b o r p r a v d i v o s t i p r e d i k t o v f o r mu l e
Predi kt ovou formuli, kter obsahuje prv jen pr omnn x
l9
x
2
, x
n 9
ozname V(x
l9
x
2
, x ) . Mnoi na prv tch uspodanch rc-tic
(a
l9
a
29
...
9
a
n
) [a
{
(i = 1,2, ...
9
n) j e konst ant a z oboru promnn x
f
] , e po
dosazen vech len kad z tchto n-tic za vechny promnn predi kt ov
formule V(x
9
x
2
, x
n
) se t at o formule zmn ve vrok, resp. v pravdiv
vrok, se nazv {definin} obor D
9
resp. obor pravdivosti P prediktov formule
V(x
l9
x
29
...
9
x
n
).
T a u t o l o g i e a k o n t r a d i k c e p r e d i k t o v h o p o t u
Tautologi, resp. kontradikc {prediktovho potu} nazvme predi kt ovou
formuli, kt er se stane zpisem pravdivho, resp. nepravdi vho vroku,
jestlie do n za vechny podst at n voln promnn dosad me libovoln
konkrt n objekty bez ohledu na obor st udovan predi kt ovm pot em.
Pi zjiovn existence tautologie a kont radi kce predi kt ovho pot u
je nut no pouvat deduktivnch met od, nebo obecn met oda nen k dispozici.
Vl a s t n o s t i k v a n t i f i k t o r
Ozname-li V(x) predi kt ovou formuli s prv j ednou podst at n volnou
pr omnnou x, kme, e objekt, pr o kter po dosazen j eho znaku do pre-
diktov formule V(x) dost aneme pravdiv vrok, m {charakteristickou}
vlastnost V. Sl ovo-
Vx[ K( x) ]
teme kad x m vlastnost K", pop. vechna x maj vlastnost V", piem
predi kt ov formule V(x) se nazv dosah obecnho kvantifiktoru. Obdobn
slovo
3x[V(x)]
67
teme existuje (aspo j edno) x, kter m vlastnost V", pop. pro nkter x
plat K", piem predi kt ov formule V(x) se nazv dosah existennho
kvantifiktoru.
Poad kvantifiktor V, 3 u predi kt ovch formul se dvma promnnmi
nelze obecn zamovat .
De Mo r g a n o v y z k o n y p r o p r e d i k t o v p o e t
[ n e g a c e u z a v e n c h p r e d i k t o v c h f o r mu l ]
Nen-li pravda, e objekt x s vlastnost V existuje, pak dn objekt x nm
vlastnost V, a obrcen, tj.
3x [V{xj] o Vx [ .
Nen-li pravda, e kad objekt x m vlastnost V, pak existuje objekt x,
kter nem vlastnost V, a obrcen, tj.
Vx [V{x)] <=> 3x [K(xj] .
Nen-li pravda, e ke kadmu objektu y existuje objekt x s vlastnost V,
pak existuje t akov objekt y, ze dn objekt x nem vlastnost V, a obrcen, tj.
(3xVy)[K(x, y)] o Vx 3y [K(x, y)] .
Pklad:
Vrok neexistuje nejvt reln slo y" lze vyjdit ve tvaru (x e R)
3y Vx (x ^ y) <=> Vy 3x (x > y) .
0.4. MN O I N Y , Z O B R A Z E N A F U N K C E
0. 4. 1. Mn o i n y
Soubor prv tch objekt, kter maj uritou vlastnost V, se nazv
mnoina definovan vlastnost V. P i t om j e t eba poznamenat , e nejde o pesnou
definici poj mu mnoiny, ale j en o intuitivn vymezen poj mu mnoi ny (korektn
definici mnoi ny v implicitnm t varu axi omat i ckho systmu viz nap. v [45]).
Mnoi nu lze tedy povaovat za urenou [danou, definovanou], jestlie o kadm
objektu lze j ednoznan r ozhodnout , zda danou vlastnost m nebo nem,
tj. zda do uvaovan mnoi ny pat nebo nepat.
Mnoi ny se v tto pruce zpravidla oznauj velkmi psmeny latinsk
abecedy.
68
Objekty patc do mnoi ny A se nazvaj prvky mnoiny A a v tto pruce
se zpravidla oznauj malmi psmeny latinsk abecedy.
Mnoi na, jej prvky j sou mnoiny, se nazv systm mnoin. Systmy
mnoin oznaujeme zpravidla velkmi skriptovmi psmeny (nap. ,Q/
9
. # ) .
Ren <prvek> a pat do ( mnoi ny) A"
9
resp. ( pr vek) a nepat do
( mnoi ny) A" zapisujeme
aeA
9
resp. a$A.
Pi t om msto x
x
e A, x
2
eA
9
...
9
x
n
eA
9
resp. x
x
$A, x
2
$ A
9
...,x
n
$ A lze
strun pst
x
2
,..., X
N
A, resp. x
l9
x
29
...,x
n
$A.
Vztah se nazv incidence [pslunost] prvku k mnoin.
Je-li mono vyjmenovat vechny prvky mnoi ny M (tzv. vet prvk)
9
pak
se pi jejm zpisu znaky vech jejch prvk umst mezi sloenmi zvorkami
(pop. se vypou jen nkter jej prvky, je-li zejm, j ak lze vypsat vechny
ostatn prvky); nap. mnoi na A, kt erou tvo prv prvky 3, 7 a 11, se zape
ve tvaru
A = {3, 7, 11} ,
piem nezle na poad prvk (znak = zde vyjaduje, e j de o rzn zpisy
te mnoiny).
Mnoi na, kter obsahuje prv ty prvky oboru U promnn x, kter maj
vlastnost V(x)
9
tj. tvo obor pravdivosti predi kt ov formule V(x) (viz lnek
0.3.2), se zapisuje
{ x e U | V(x)}
9
{xeU: V{x)}
9
nebo { x e (7; V(x)}
(teme: mnoi na prv tch prvk x mnoi ny U
9
kter maj vlastnost V)
nebo strun
{x | V(x\}
9
{x: V{x)} nebo { x; V(x)},
nen-li t eba pi pom nat obor U pr omnn x.
K nzornj interpretaci mnoi n se pouv tzv. Vennovch diagram,
kde mnoi na M se znzoruje j ako mnoi na prv tch bod, kter le
ve vnitn oblasti rovinn j ednoduch uzaven Jordnovy kivky (obr. 1)
(definice Jordnovy kivky j e nap. v [199]).
Mnoi na A se nazv st [podmnoina] mnoiny B (pop. mnoi na B
se nazv nadmnoina mnoiny )
9
piem peme
A g B nebo B A ,
69
prv kdy kad prvek mnoi ny A j e zrove prvkem mnoiny B (obr. 2), tj.
Vx(xeA^>xeB)oA<=B.
Vztah se nazv {neostr} inkluze.
Jestlie pro mnoiny A, B neplat A g B, peme 4 J B nebo B A
(obr. 3).
Obr. 1. Vennv diagram mnoiny M
Existuje prv j edna mnoi na, kt er neobsahuje dn prvek. Oznauje se 0
a nazv przdn mnoina. P i t om pr o kadou mnoi nu A plat *0 <= A .
kme, e mnoina A se rovn mnoin B [mnoiny A , B jsou identick,
sob rovn, splvaj] a peme A = B, prv kdy A <= B a B <= A , tj.
A ^ B A B ^ A O A = B
(antisymetrinost inkluze).
Jestlie pro mnoi ny A , B neplat A = , peme A + B a kme, e
mnoina A je rzn od mnoiny B [mnoina A se nerovn mnoin B].
Mnoi na A se nazv vlastn st [vlastn podmnoina] mnoiny B, piem
peme
A A B nebo B A ,
prv kdy A g B a zrove X 4= , tj.
Relace c se nazv osr inkluze.
70
Tvo-li mnoi nu n prvk, pak poet vech jejch podmnoi n se rovn 2".
Systm vech podmnoi n mnoi ny M se zna ^(M) (nkdy t ak 2
M
nebo
exp Af) a nazv se potenn mnoina mnoiny M.
0.4.2. Mn o i n o v o p e r a c e
Sjednocenm mnoin A a B nazvme mnoi nu A n B (teme: A sjed-
noceno s B) prv tch prvk, kter pat aspo do j edn z mnoi n A a B
(obr. 4).
Sjednocenm neprzdnho systmu si mnoin A nazvme mnoi nu
U A (strun \J)
Aes
prv tch prvk, kter pat aspo do j edn z mnoi n patcch do systmu si
(obr. 5). Sjednocen konenho systmu mnoi n A
l9
A
l9
...
9
A
n9
resp. neko-
nenho systmu mnoi n A
l9
A
29
... zname
n oo
A
x
u A
2
u ... u A
n
= \J A
i9
resp. A
l
u A
2
u ... = \J A
t
.
i =1 i = 1
Prnikem mnoin A a B nazvme mnoi nu A n B (teme: A prni k B)
prv tch prvk, kter pat do mnoi ny A a zrove do mnoi ny B (obr. 6).
Prnikem neprzdnho systmu si mnoin A nazvme mnoi nu
H A (strun f])
prv tch prvk, kter pat zrove do vech mnoi n patcch do systmu si
(obr. 7). Prni k konenho systmu mnoi n A
u
A
2
,..., A
n9
resp. nekonenho
systmu mnoi n A
9
A
2
,... zname
n oo
A
x
n A
2
n ... n A
n
= f] A
i9
resp. A
x
n A
2
n ... = [\ A
t
.
i= 1 i= 1
71
Rozdlem mnoin A a B (v t omt o poad) nazvme mnoi nu A \ B (nkdy
t ak A B) prv tch prvk, kter pat do mnoi ny A, ale nepat do
mnoi ny B, tj. rozdl A\B obsahuje prv ty prvky mnoi ny A
9
kter nepat
do mnoi ny B (obr. 8).
Obr. 6. Prnik A n B mnoin A a B Obr. 7. Prnik f ) A systmu
V = {Al%A2,A3,AA}
Z
Obr. 8. Rozdl A \ B mnoin A a B Obr. 9. Doplnk A'
y
mnoiny A
v mnoin Z
Doplkem [komplementem] mnoiny A v mnoin Z => A nazvme mnoi nu
A'
z
= Z\A (nkdy ji t ak zname A%
9
C
Z
A nebo Az) (obr. 9). Mnoi na Z
se nazv zkladn mnoina nebo univerzum. Je-li zejm, ke kter zkladn
mnoi n se dopl nk vztahuje, lze jej strun oznait A' nebo A~.
Symetrickm rozdlem [symetrickou diferenc] mnoin A a B nazvme
mnoi nu (obr. 10)
A A B = {A \ B) u (B \ A)
(nkdy ji t ak zname A - B).
Mnoi ny A
9
B s nazvaj disjunktn, resp. konjunktn
9
prv kdy A n B = 0
(obr. 11), resp. A n B + 0 (viz obr. 6).
Systm s mnoin se nazv disjunktn, prv kdy kad dv rzn mno-
iny systmu ,o/ j sou disjunktn (obr. 12); kme tak, e mnoiny systmu d
tvo disjunktn systm [jsou po dvou disjunktn].
72
f> Sjednocen \JA systmu ^ mnoi n se nazv disjunktn, jestlie vechny
Cpnoiny systmu .<rf tvo disjunktn systm.
ALB
Obr. 10. Symetrick rozdl A AB
mnoin A a B
Ar\B=$
Obr. 11. Vennv diagram disjunktnch
mnoin A a B
Obr. 12. Disjunktn systm S mnoin
A^
y
A
2
, Ay A
A
0.4.3. V t y o mn o i n c h
Nech A, B
9
C, A
9
A
2
,...,A
n
j sou libovoln podmnoi ny zkl adn
mnoiny Z.
Vl a s t n o s t i r o v n o s t i a i n k l u z e m
A = A
A=BoB=A
A = B A B = C=>A = C
A A
$Â
9
^ i B
A
B c C=>A g C
A g (A u B),
A^BoAuB = B
9
A g C A g Co ( Au B)
l o i n
(reflexvnost rovnosti),
(symetrinost rovnosti),
(tranzitivnost rovnosti),
(reflexvnost inkluze),
(tranzitivnost inkluze, obr. 13),
[A nB)Â
9
A<=BoAr\B=A
9
C, C ^ A A C ^ BoC ^(AnB)
9
73
A n B = Q o A ^ B \
A v B = Z o A ' ^ B ,
A n B = 0^>BÂ\
Au B = ZoB' g A
C
B
A
Obr. 13. Tranzitivnost inkluz A g B,
Vl a s t n o s t i s j e d n o c e n a p r n i k u mn o i n
AuB = BuA, A r\ B = B r\ A
(komut at i vnost sjednocen a prni ku),
(AuB)uC = Au(BuC) = AuBuC,
(AnB)nC = An(BnC) = AnBnC
(asociativnost sjednocen a prni ku),
(A
x
u ... u A
n
) n B = (A
x
n ) u ... u (A
n
n B)
(distributivnost sjednocen vzhledem k prniku),
(A
l
n...nA
n
)uB = (A
l
uB)r\... n (A
n
u )
(distributivnost prni ku vzhledem k sjednocen),
Au A = A, A n A = A
(idempotentnost sjednocen a prni ku),
AuZ = Z, AnZ = A,
AuQ = A, An0 = 0 ,
X n (X u B) = A .
Vl a s t n o s t i r o z d l u mn o i n
0 \ v 4 = 0 , A\Q = A
9
A\A=0;
A\B<= A,
A \ B = A\(A n B),
(A\B)r\ B = 0,
(A\B) r\(A n B) = 0,
74
{A\B)n{B\A) = 0,
AuB = (A\B)v(B\A)v(AnB),
(A
t
u ... u A
n
) \ B = (A, \ B) u ... u (A\ B),
(A
l
n ... n A) \ B = (A
l
\ B) n ... r\(A\ B),
(A \ B) n (A \ C) = A \ (B u C),
( A B ) U ( A C ) = A( F I NC) ,
/l \ (B, u ... u B
n
) = (A \ B
t
) n ... n (X \ B),
A\{B
i
n...nB
n
) = (A\B
i
)v...KJ(A\B
n
)
(posledn dva vzorce se nazvaj de Morganovy vzorce).
Vl a s t n o s t i d o p l k u mn o i n y
(A') = A,
AvA' = Z
9
A n A
= 0;
Z' = 0, 0' = Z;
(A
x
u ... u A
n
) = A\ r\...r\A'
n9
(A
x
n ... n A)' = A\ u ... u A'
n
(posledn dva vzorce j sou dsledky de Morganovch vzorc).
Pklad:
V obrzcch 14 a 16 j sou po ad znzornny mnoi ny (A n B) u C,
( z l u B) n C a (^ A B) A C.
Obr. 14. Mnoina
(A n B) u C =
= ( ^ C ) n ( B u C)
>4
Obr. 15. Mnoina
(AuB)nC =
= (AnC)u(BnC)
(A(\B)/\C
Obr. 16. Mnoina
(A A fi) A C
75
0.4.4. Ka r t z s k s o u i n dvou mn o i n
Uspodanou dvojic objekt a a b (v t omt o poad) nazvme systm
[a,b] = {{}, {a,b}}
mnoin, kde a, resp. b se nazv prvn, resp. druh len uspodan dvojice [a, b].
Pi t om
neboli
[a, b] * [b
9
a] o a + b
[a, b\ = [b
9
a] o a = b.
Obdobn se zavd pojem uspodan n-tice \a
l9
a
l 9
a
n
\
Neuspodanou dvojic objekt a, b nazvme mnoi nu
{a,b} = {a)v{b}.
Obdobn se zavd pojem neuspodan n-tice {a
l9
a
l 9
a
n
) .
AxB
6
f
Wr-
t " t - - 1
/
2
1
2 3
Obr. 17. Kartzsk souin mnoin A a B Obr. 18. Kartzsk souin interval
<1,4> x <2,3)
Kartzskm souinem A x B neprzdn mnoiny A a neprzdn mnoiny B
(v t omt o poad) nazvrrie mnoi nu prv tch uspodanch dvojic [a, b],
kde as A a be B (obr. 17 a 18). Jestlie aspo j edna z mnoi n A, B j e przdn,
kl ademe A x B = 0.
Kart zsk souin mnoi n
A = {a
l9
a
29
...
9
a
m
}, B = {b
l9
b
29
...
9
b
n
}
se tedy rovn
A x B = {[a
,b
],...,[a
l
,b
n
],[a
2
,b
l
]
9
[a
2
,b
2
],.->..
..., [a
l9
b
n
]
9
..., [a
m9
b
x
)
9
[a
m9
b
2
\ ..., [a
m9
b
n
]},
co lze zapsat ve tvaru t abul ky 0.5.
76
Tab u l k a 0.5
\ B
A \ .
K
" i
K M
k A ]
Speciln pi A = B se kartzsk souin A -x A nazv /rw/i kartzsk
mocnina mnoiny A a zna se strun v l
2
.
Obdobn A
x
x X
2
x ... x A
m
kde A
9
A
29
...
9
A
n
j sou neprzdn mnoiny,
zna mnoi nu prv tch uspodanch rc-tic [a
x
, a
2
,tf], kde a
t
e A
t
pro
= 1 , 2 , n . Speciln ^ x ^4
2
x ... x / t
n
pro A
{
= A
2
= ... = A
n
= A
se nazv n-t kartzsk mocnina mnoiny A a zna se strun A".
Mnoiny, jejich prvky j sou prv jen sla (reln, pop. komplexn),
se nazvaj seln mnoiny (viz t abul ku 0.6 na str. 90).
0.4.5. Bi n r n r e l a c e
De f i n i c e b i n r n r e l a c e
Kadou podmnoi nu R kart zskho souinu A x B nazvme (binrn}
relac z mnoiny A do mnoiny B [{binrn} relac mezi mnoinami A a B
(v t omt o poad )] a zapisujeme j ako uspo danou trojici [R; A,B\ (obr. 19).
Znme-li mnoi ny A, B nebo uvaujeme-li o vlastnostech bi nrn ch relac
bez ohledu na t yt o mnoiny, pak msto B\ lze strun pst jen R
a mluvit o (binrn} relaci R. Je vak t eba si uvdomit, e i pi R
x
= R
2
je
[R
l9
A
9
B] = [R
2
\ C, D] , prv kdy A = C a B = D.
Jestlie [x, y] e R
9
kme, e (prvek} x je v (binrn} relaci R s (prvkem} y
9
a peme
xRy nebo x k y,
77
piem tyto zpisy pedstavuj tzv. piazen prvku y v (binrn} relaci R
prvku x. Pr ot o tak kme, e prvek y je v (binrn} relaci R piazen prvku x.
Jestlie [.x, y] R< peme xRy a kme, e (prvek} x nen v (binrn}
relaci R s (prvkem} y.
0
2
(R)=B*uB
2
AxB
r r
B
i j ^ i
1
/ ' ' Obr. Binrn relace
I
J
'ÎRUAi^ R ^ A x B
A
Prvnm [defininm, vstupnm, levm] oborem nebo vzorem 0
X
(R) [nkdy t
D(R), dom R] relace [R; A, B] nazvme mnoi nu prv tch prvk xeA,
z nich ke kadmu existuje aspo j eden t akov prvek y e , e xRy, tj.
0^)= {
x
eA\3yeB:xRy}
(viz obr. 19).
Druhm [vstupnm, pravm] oborem nebo obrazem 0
2
(R) [nkdy
%
tak
R(R\ r n g K] relace [R;A,B] nazvme mnoi nu prv tch prvk yeB,
z nich ke kadmu existuje aspo j eden t akov prvek xe A, e xRy, tj.
0
2
(R) = {yeB\3xeA:xRy}.
Re l a c e v mn o i n a n a mn o i n
Speciln kadou podmnoi nu R mnoi ny A x A = A
2
nazvme (binrn}
relac v mnoin A a zname [R; A] (obr. 20); pi t om mnoi nu A nazvme
nosnou mnoinou [nosiem] (binrn} relace R. Prot oe
A x B g (A u B) x (A u B),
lze msto relace [ KM, B] uvaovat relaci [ K; M] , kde nosn mnoi na
M = A u B.
78
Kadou podmnoi nu R mnoi ny A x A = A
2
, kde A = O
x
(K), nazvme
(binrn) relac [R; X] na mnoin A (obr. 21). Kad relace [R; ] na mnoi n
A j e zejm t ak relac [R; \ v mnoi n A, ale ne kad relace [R; A~\ v mno-
in A j e relac na mnoi n A. V bi nrn relaci [K; A~\ na mnoi n 4 je tedy
kad z prvk mnoi ny A prvn m lenem aspo j edn z uspodanch dvojic
z binrn relace [R; /!].
Obr. 20. Binrn relace v mnoin A
A=0i(R)
Obr. 21. Binrn relace na mnoin A
I n v e r z n r e l a c e
Inverzn relac k relaci R [inverz relace K] z mnoiny A do mnoiny B na-
zvme t akovou binrn relaci R_
t
(nkdy se t ak zna R~
l
) z mnoi ny B
do mnoi ny A, kt er obsahuje prv ty uspodan dvojice [y, x] e B x A,
e [x, y]eR (obr. 22), tj.
B
J
^
0
i i i i Obr. 22. Inverzn relace R_ j
/4 a b c d k relaci K
5
79
S k l d n b i n r n c h r e l a c
Relac sloenou z relaci R <z mnoiny A do mnoiny B} a S <z mnoiny B
do mnoiny C> [kompozic, kompozitem, souinem relac R a S] nazvme
t akovou binrn relaci T = R c 5 (teme: R sloeno s S) (nkdy t ak R * 5, RS)
z mnoiny A do mnoi ny C, kter obsahuje prv ty uspodan dvojice
[x, z]eA x C, pro n existuje t akov prvek y e , e [x, J/ ] G ? a [y, z] 5
(obr. 23), tj.
RoS = {[x, z] | 3yeB: [x, y] R A [y, z] S}.
Uveden operace se nazv skldn [nso ben] relac R a S.
Obr. 23. Kompozit T = R >S
relac R & S
Prot oe pro skldn relac plat asociativn zkon, tj. ( A o B) o C =
= ,4 o (
c
C), lze zvorky vynechat a pst A o B
c
C. Pr o /4
X
= X
2
= ... = X
n
msto A
l
o A
2
o... o A
n
strun peme A
n
.
Vl a s t n o s t i b i n r n c h r e l a c
Jestlie R j e libovoln relace na mnoi n A a x, y, z X, kme, e binrn
relace R je na mnoin A:
80
identick [identitou" totonost? rovnosti], a oznaujeme ji id^, prv kdy
pro Vx g A z piazen x id^ y plyne x = ye A;
reflexvn, prv kdy pro Vx g A plat xRx, tj. prv kdy id^ g R
(obr. 24);
areflexvn, prv kdy pro Vx G ,4 plat xflx (z kadho piazen xKy
plyne x =1= y), tj. prv kdy \d
A
n R = 0;
symetrick, prv kdy z kadho piazen x/ t y plyne yRx, tj. prv
kdy R = R_
x
(viz obr. 24);
asymetrick, prv kdy z kadho piazen xRy plyne y^x, tj. prv
kdy R n R_
{
= 0;
antisymetrick, prv kdy z kadch dvou piazen x/ty, yKx plyne
x = y> tj- prv kdy R n K_
x
g id^;
tranzitivn, prv kdy z kadch dvou piazen x/*y, plyne xRz,
tj. prv kdy R R ^ R (obr. 25);
- atranzitivn, prv kdy z kadch n (n ^ 2) piazen x
1
/ ? x
2
, x
2
Rx
3
,...
...,x
n
Rx
n + l
plyne x
x
K x
n + 1
, tj. prv kdy (\JR
k
)nR = 0;
k = 2
- tp/w, prv kdy obsahuje vechna piazen xRy, yRx, tj. prv kdy
RnR_
x
=> X ^ i d ^ ;
- univerzln, prv kdy obsahuje vechna piazen xflx, xKy, yflx,
tj. prv kdy Rr\ R_
{
= A
2
;
A
A
Obr. 24. Reflexvn a symetrick relace Obr. 25. Tranzitivn relace
00
81
cyklick, prv kdy \J R
k
_ j ;
i
00
acyklick, prv kdy ( ( J n _
x
= 0.
v k=l
D r u h y b i n r n c h r e l a c
Binrn relaci nazvme:
toleranc [relac tolerance], prv kdy je reflexvn a symet ri ck;
ekvivalenc [relac ekvivalence], prv kdy j e reflexvn, symetrick
a tranzitivn;
kvaziuspodnm, prv kdy j e reflexvn a tranzitivn;
(neostrm} uspodnm [relac (neostrho) uspodn] (znak
prv kdy j e reflexvn, antisymetrick a tranzitivn;
ostrm uspodnm [relac ostrho uspodn] (znak -<), prv kdy j e
areflexvn a tranzitivn;
plnm (neostrm) uspodnm, resp. plnm ostrm uspodnm
[linernm (neostrm) uspodnm, resp. linernm ostrm uspodnm],
prv kdy relace R j e ( neos t r m) uspodn m, resp. ost rm uspo dn m
a pro kadou dvojici rznch prvk x,ye A plat bu xRy, nebo yRx.
U s p o d a n a p l n u s p o d a n mn o i n a
Mnoi na A, v n j e dno uspodn resp. ostr uspodn -< se nazv
uspodan, resp. oste uspodan a zna se ; A], resp. [-<; A].
Uspo danou mnoi nu, v n uspodn j e pl nm uspodn m, naz-
vme pln [linern] uspodanou mnoinou nebo etzcem.
P o r o v n a t e l n p r v k y
Prvky x, y e ; A] se nazvaj porovnateln, resp. neporovnateln, prv
kdy plat aspo j edno z piazen x =^ y, y =^ x, resp. neplat dn z nich.
Prvek a se nazv maximln, resp. minimln prvek uspodan mnoiny
; A], prv kdy pr o vechny prvky xeA z piazen a =^ x, resp. x =^ a
plyne a = x. Prvek a se nazv nejvt, resp. nejmen prvek uspodan
mnoiny ; A], prv kdy pr o vechny prvky xeA'}Q xâ, resp. a =^ x.
Maxi ml n , resp. minimln prvek pln uspodan mnoi ny A zname
max A, resp. min A.
Do b e u s p o d a n mn o i n a
Dobe uspodanou mnoinou nazvme pln uspo danou mnoi nu,
prv kdy kad jej neprzdn podmnoi na obsahuje nejmen prvek.
82
Ho r n a d o l n z v o r a p l n u s p o d a n mn o i n y
Horn, resp. doln zvorou [horn, resp. doln mez] (pln uspodan}
mnoiny ; A] v (pln uspodan} mnoin ; A] (A g A) nazvme
kad takov prvek ke M, e x =^ /c, resp. k =^ x pro vechny prvky xeA.
S u p r e mu m a i n f i mu m p l n u s p o d a n mn o i n y
Supremem, resp. injimem (pln uspodan} mnoiny [=^; A]
v
(pln
uspodan} mnoin ; A] [A <= A) nazvme nejmen horn zvoru,
resp. nejvt doln zvoru mnoi ny A v mnoin A. Supremum, resp. infimum
mnoi ny A v mnoi n M zhame
sup A, resp. inf A (strun sup A, resp. inf ,4).
M
M
Speciln v mnoi n R zavd me:
Prvek TeR nazvme supremem neprzdn mnoiny A c R, spluje-li
tyto podm nky:
1. Pr o kad prvek xeA plat x ^ T.
2. Jestlie V < T, pak existuje t akov prvek x
0
e A, e x
0
> T.
Prvek e R nazvme infmem neprzdn mnoiny A a R, spluje-li tyto
podm nky:
1. Pr o kad prvek xeA plat x ^ . ,
2. Jestlie > , pak existuje t akov prvek x
0
e A, e x
0
< .
0.4.6. Z o b r a z e n , o p e r a c e , f unkc e
Z o b r a z e n
Zobrazenm f z mnoiny A do mnoiny B (A #= 0, B #= 0) nazvme binrn
relaci [/"; X, B] , o n plat, e kadmu prvku x e A j e piazen nejve j eden
takov prvek y e B, e [x, y] e / (obr. 26). Zobrazen m tedy tu vlastnost,
AxB
0 o 6
1 1 3
o 6 6 c-
4 5 6 7
Obr. 26. Zobrazen / z mnoiny .4
do mnoiny B
83
e jestlie [ A' I , VI ] , [ X
2
, . VZJG/ a *\ =
x
2-> P
a
^ >'i
=
>'2- Msto [x, y] G f asto
peme v = f(x) [nkdy t y = /3c, / : x i v nebo x y, pop. jen x i y,
vme-li, o jak zobrazen j de] . Prvek v = f{x)eB nazvme hodnotou zob-
razen I v bod x nebo obrazem prvku x v zobrazen / , kdet o prvek xe A
nazvme vzorem prvku y = f(x) v zobrazen f. Mnoi nu vech vzor prvku
yeB nazvme plnm vzorem prvku v v zobrazen f. M-li prvek y prv
jeden vzor, pak tento vzor oznaujeme f-i(y).
Mnoi nu 0
Y
(f) [nkdy t ak f-
x
(B\ D(f) nebo d o m / ] prv tch prvk
.v e A , z nich ke kadmu existuje prv jeden takov prvek y G B, e [x, y] G / ,
nazvme (defininm} oborem nebo (plnm) vzorem zobrazen f z mnoiny
A do mnoiny B.
Mnoi nu 0
2
(f) [nkdy Vak f ( A \ R(f), H(f) nebo m g / ] prv tch prvk
y G #, z nich ke kadmu existuje aspo jeden takov prvek x G A , e [x, y] G /
nazvme oborem hodnot nebo obrazem zobrazen f z mnoiny A do mnoiny B.
Jestlie M g pak mnoi na { / ( a ) | a e M} = f(M) se nazv obraz
mnoiny M v zobrazen f.
Jestlie N g 0
2
(f\ pak mnoi na [aeO
l
(f)\f(a)e N) = f-i(N) se nazv
(pln) vzor mnoiny N v zobrazen f.
Dr u h y z o b r a z e n
Zobrazen / z mnoiny A do mnoiny B se nazv:
zobrazen f mnoiny A do mnoiny B, prv kdy vzorem zobrazen / j e
mnoina A (obr. 27), tj.
J_
1
(B) = A A f(A)B
(toto zobrazen se nkdy zna / : A B);
AxB
1
B 0
2
f)
jAj
"1
f /
B 0
2
f)
jAj
W
j
A A
Obr, 27. Zobrazen / mnoiny A Obr. 28. Zobrazen / z mnoiny /i
do mnoiny B na mnoinu B
84
zobrazen f z mnoiny A na mnoinu B [surjektivn zobrazen, surjekce,
nakryt z mnoiny A na mnoinu B\ prv kdy obrazem zobrazen / j e mno
ina B (obr. 28), tj.
f-
X
{B)
A
Af(A) = B;
zobrazen f mnoiny A na mnoinu B [surjektivn zobrazen, surjekce,
nakryt mnoiny A na mnoinu B\ prv kdy vzorem, resp. obrazem zobrazen
/ je mnoi na A, resp. B (obr. 29), tj.
f-i(B) = A A f() = B
(toto zobrazen se nkdy zna f:AB);
prost [injektivn] zobrazen [injekce, vloen] f z mnoiny A do mnoiny B,
prv kdy pro kad dva rzn prvky x
x
, x
2
e f-i{B) plat / ( x
x
) =1= f(x
2
)
(obr. 30), tj. prv kdy
f-i{B) S A Af(A) C B A ( V ^ y J , [x
2
,y
2
]ef: x
l
*x
2
=>y
* y
2
);
AxB
Obr. 31. Vzjemn jednoznan
[bijektivn] zobrazen mnoin A a B
85
vzjemn jednoznan [jednojednoznan, bijektivn] zobrazen [bijekce]
f mnoin A a B(\ t omt o poad), prv kdy j e prost m zobrazen m mnoiny A
na mnoi nu B (obr. 31), tj. je injektivnm [prost ] a surjektivnm zobrazen m
mnoiny A na mnoi nu B (toto zobrazen se nkdy zna / : A <-);
identick zobrazen f mnoiny A na mnoinu A, prv kdy kadmu
prvku a* 6 A je piazen prv prvek x;
- zobrazen f v mnoin A, prv kdy A = B\
- zobrazen f na mnoin A, prv kdy je zobrazen m mnoi ny A do
mnoiny B = A.
P a r c i l n z o b r a z e n
Jestlie / je zobrazen mnoiny A do mnoi ny B a plat M i / l , pak zob-
razen / | M, j eho defininm obor em j e mnoi na M a kter kadmu prvku
x e M piazuje prv prvek ( / 1 M) (x) = f(x), nazvme parcilnm zobra-
zenm f\M (indukovanm na mnoinu M zobrazenm / > nebo parcializac
[zenm, restrikc] z mnoiny A na mnoinu M zobrazen f.
Z e n a p r o d l o u e n z o b r a z e n
Jsou-li / a g dv zobrazen, pak zobrazen / nazvme parcializac
[zenm] zobrazen g z O
x
(g) na O
x
(f) a zobrazen g nazvme prodlouenm
zobrazen f z O
x
(f) na O
x
(g\ prv kdy O
x
(f) O
x
(g) a g \ O
x
(f) = f.
I n v e r z n z o b r a z e n
Jestlie / je bijektivn zobrazen mnoi n /l a pak ke kadmu prvku
y G B existuje prv jeden t akov prvek x G A, e f(x) = y. T m j e definovno
inverzn zobrazen /_
t
k zobrazen f.
Sl o e n z o b r a z e n
Jestlie j je zobrazen mnoi ny A do mnoiny B a g j e zobrazen mnoi ny
f(A) do mnoiny C, pak zobrazen h, kter kadmu prvku xeA piazuje
prv prvek h(x) = g(f(x)) e C, se nazv sloen zobrazen h s vnj slokou g
a vnitn slokou / ; peme h = g(f) nebo h = g o f (v nkter literatue j e
zamnno poad a pe se / - g).
Op e r a c e
Zobrazen co /7-t kartzsk mocni ny A
n
do mnoi ny A nazvme n-rn
operac na mnoin A ( HGN) ; nulami (0-rn) (n = 0) operac na mnoin A
rozum me volbu uritho (tzv. vyznaenho) prvku z mnoiny A. slo n = a(oj)
86
se nazv rnost operace co, piem pr o n = 0, 1,2, 3, . . . se pslun operace
post upn nazv nulami, unrn, binrn, ternrn,... operace na mnoin A .
Pklad:
Jestlie A = {1,0} j e mnoi na vech pravdivostnch ohodnocen vro-
kovch promnnch, kde 1, resp. 0 zna pravdivost, resp. nepravdivost, pak
negace N je unrn operac na mnoi n A, kdeto konj unkce K, disjunkce Z),
implikace I a ekvivalence E j sou binrnmi operacemi na mnoi n A.
Ozname-li
a = [ 1, 1] , 6 = [ 1, 0] , c = [ 0 , l ] , d = [ 0, 0] ,
plat
JV = {[ 1, 0] , [ 0, 1] } ,
K = {[a,l], [ M] , [c, 0], [d,0]},
D = {[a,\], [ M] , [ c , l ] , [d, 0]},
/ ={ [ f l , l ] , [ 6, 0] , [ c , l ] , [ , l ] } ,
= {[o, l ] , [ 6, 0], [c,0], [ d, l ] } .
Mn o h o z n a n z o b r a z e n
Nkdy se zavd pojem mnohoznanho zobrazen a z mnoiny A do mnoiny B
(tj. nkt ermu prvku xeA j sou piazeny a s p o d v a prvky mnoi ny B)
tak, e se msto mnoiny B uvauje systm 2
B
a prvku x G dom a je pi azena
prv j edna mnoi na B
x
G 2
b
. Dve definovan zobrazen se pak pro odlien
nazv jednoznan.
F u n k c e
Funkc nazvme zobrazen / z libovoln mnoi ny A do njak seln
mnoi ny B. Funkce / z mnoi ny A do seln mnoi ny B j e tedy binrn relac
[/; A, B] , o n plat, e kadmu uritmu prvku x e A j e pi azeno n e j v e
j e d n o t akov slo y e B, e \x,y]ef, tj. jestlie [ x ^ y j ] , [ x
2
, y
2
]
G
/
a x
i
=
= x
2
, pak y
x
= y
2
. M st o [x, y] G / asto peme y = f(x) (nkdy t
y = fx, f: x\-^y nebo x^y, pop. j en x\-+y
9
vme-li, o j akou funkci jde).
slo y z uspodan dvojice [x, y] G / nazvme {funkn} hodnotou funkce
f v prvku x G A.
Mnoi nu O
x
( / ) [nkdy t ak /-i (B), D( / ) nebo d o m / ] prv tch prvk
xeA, z nich ke kadmu existuje p r v j e d n o t akov slo yeB, e
[x, y\ef nazvme {defininm} oborem funkce fi Mnoi nu 0
2
{f) [nkdy
t ak f(A\ R(f) nebo r n g / ] prv tch prvk yeB, z nich ke kadmu
existuje a s p o j e d e n t akov prvek xeA, e [ x , y \ e j \ nazvme oborem
87
(funknch} hodnot [funknm oborem, mnoinou vech funknch hodnot]
funkce f
Ro v n o s t f unkc
Jestlie funkce / a g maj stejn definin obor O
x
(f) = O^g) = A + 0
a pro kad prvek xeA plat rovnost f(x) = g(x), kme, e funkce f a g
jsou si rovny na mnoin A.
So u e t , s o u i n a p o d l f unkc
Maj-li funkce / a g stejn definin obor O
x
(f) = 0
2
(g) = A + 0, pak
funkci h, resp. k nazvme soutem, resp. souinem funkc fa g na mnoin A,
jestlie pro kad prvek xeA plat h(x) = f(x) + g(x), resp. k(x) = f(x)g(x).
Jestlie pro kad prvek xeA plat g(x) 4= 0 a l(x) = /(x)/#(x), pak funkci /
.nazvme podlem funkc f a g na mnoin A.
P r o s t f u n k c e
Funkce / se nazv prost, prv kdy pr o kad dva rzn prvky x
x
,x
2
e
sO
x
(f) pla f{
Xl
)*f{x
2
).
Dr u h y f unkc
Funkci / nazvme:
relnou funkc (Jedn} reln promnn, prv kdy
. ( ?, ( / ) R , 0
2
( / ) R ;
relnou funkc n relnch promnnch, prv kdy
0 , ( / ) R " , 0
2
( / ) c R ;
relnou funkc (jedn} komplexn promnn, prv kdy
( ?, ( / ) i C * , 0
2
( / ) R ;
relnou funkc n komplexnch promnnch, prv kdy
(M/)

(C*)", 0
2
( / ) R ;
komplexn funkc (jedn} reln promnn, prv kdy
0 , ( / ) R , 0
2
( / )

C * ;
komplexn funkc n relnch promnnch, prv kdy
0 , ( / ) R " , 0
2
( / ) C * ;
88
\ komplexn funkc (Jedn} komplexn promnn, prv kdy
;
O . / J S C * . 0
2
( / ) C * ;
komplexn funkc n komplexnch promnnch, prv kdy
( ? , ( / ) ( C*y, 0
2
( / ) g C * .
P o s l o u p n o s t i
(Nekonenou} posloupnost nazvme zobrazen mnoiny N vech klad-
nch celch sel do libovoln mnoi ny M. Konenou posloupnost nazvme
zobrazen seku U = { 1 , 2 , n } do libovoln mnoi ny M. Je-li M = R,
mluvme o posloupnosti relnch sel. Je-li M systm funkc, mluvme o po-
sloupnosti funkc.
0.4.7. Kone n , nekone n a spo et n mno i ny,
mohut nost mnoi ny
kme, e mnoiny A a B jsou ekvivalentn [ekvipolentn] nebo e
mnoina A je ekvivalentn [ekvipolentn] s mnoinou B, a peme A B, prv
kdy existuje bijektivn zobrazen mnoi n A a B.
Mnoi na M se nazv konen, prv kdy nen ekvivalentn se dnou
svou vlastn podmnoi nou, tj. prv kdy kad injektivn zobrazen
/ : M - M j e surjektivn. Mnoi na se nazv nekonen, prv kdy nen
konen, tj. prv kdy j e ekvivalentn s njakou svou vlastn podmnoi nou.
Mnoi na se nazv spoetn, prv kdy je ekvivalentn s podmnoi nou
mnoi ny N
0
vech pirozench sel. (Nkdy se za s p o e t n mn o i n y
povauj prv jen mnoi ny ekvivalentn s mnoi nou N
0
. Pak konen mnoi ny
a spoetn mnoi ny se souhrnn nazvaj nejve spoetn mnoiny.)
kme, e mnoiny A a B maj stejnou mohutnost nebo e mnoiny A a B
maj stejn kardinln slo, prv kdy j sou ekvivalentn. Mohut nost mnoi ny A
se zna card A [nebo t m(,4), pop. \A[ jde-li o konenou mnoi nu].
Pr o konen mnoi ny pojem mohut nost i splv se znmm poj mem
p o t u p r v k mn o i n y . Mohut nost mnoiny N
0
vech pirozench sel
se zna K
0
(teme: alef nula). kme, e mnoina m mohutnost kontinua,
prv kdy je ekvivalentn s mnoi nou R vech relnch sel; t at o mohut nost
se zna X.
Existuje-li bijektivn zobrazen mezi mnoi nami A a M, piem M c B
(tj. M j e vlastn st mnoi ny B), ale neexistuje-li bijektivn zobrazen mezi
89
mnoi nami AaB, pak kme, e mnoina A m men mohutnost ne mnoina B,
nebo e mnoina B m vt mohutnost ne mnoina A.
Systm 0>{M) vech podmnoi n mnoi ny M m vt mohut nost ne mno-
ina M. Ozname-li 2
m ( M )
mohut nost m(Jt) systmu J vech podmnoi n
mnoi ny M, plat m(M) < 2
m ( M )
. Plat 2
N o
= K, tj. mohut nost systmu
vech podmnoi n mnoi ny N
0
vech pirozench sel se rovn mohut nost i
kont i nua.
seln mnoiny
Tab u l k a 0.6
Popis mnoiny Oznaen Provediteln operace a vlastnosti
Mnoina vech nezpornch
celch sel [mnoina vech
pirozench sel]
Mnoina êch kladnch
celch sel
N
0
= { 0, 1, 2, . . . }
N = { 1, 2, 3, . . . }
stn, nsoben
Mnoina vech celch
sel
Z = { ..., - 2 , - 1 , 0 , 1 , 2 , . . . } ,
N <= N
0
<= Z
stn, odtn, nsoben;
tvo k omu t at i v n ok ru h
Mnoina vech racionlnch
sel
Q = { p/ tf | / >eZ M ^ N ) ,
Z ^ Q
stn, odtn, nsoben,
dlen; tvo k omu t at i v n
t l es o (tzv. tleso racionlnch
sel)
Mnoina vech relnch
sel
m
R,
Q <= R
stn, odtn, nsoben,
dlen (vta o supremu a infmu);
tvo k omu t at i v n t l es o
(tzv. tleso relnch sel); ob-
sahuje tleso racionlnch sel
a vechny nekonen destkov
rozvoje (reln sla, kter
nejsou racionln, se nazvaj
iracionln sla, piem
jejich destkov rozvoje nejsou
periodick)
Mnoina vech (konench}
komplexnch sel
C = {a + bi\a, beR a
2
=
R c C
stejn operace jako u mnoiny R
(kad algebraick rovnice
m v mnoin C aspo jeden
koen); tvo k omu t at i v n
t l es o (tzv. tleso komplexnch
sel)
90
0.4.8. Al g e b r a i c k s t r u k t u r y
Ro v n o s t na mn o i n
Kad neprzdn disjunktn systm ^ mnoin, j eho sjednocenm je mno-
ina M 4= 0, nazvme rozkladem (v tdy} na mnoin M [rozkladem mno-
iny A, rozkladem pokrvajcm mnoinu A, faktorovou mnoinou na mno-
in A]. ekneme, e dva prvky a,beM j sou si rovny a peme a = b, prv
kdy prvek a pat do te tdy rozkl adu na mnoi n A j ako prvek b.
ekneme, e dva prvky a,be A j sou od sebe rzn, a peme a 4= b, prv
kdy prvky a a b pat do rznch td rozkl adu na mnoi n A. Tm jsou
definovny rovnost a nerovnost na mnoin A. Na rovnost na mnoi n A
(a, b, c G A) kl ademe tyto zkladn poadavky (tzv. aximy rovnosti na mno-
in M):
R
0
: Pr o kad dva prvky a, b plat prv j edno ze dvou piazen a = b,
a + b.
R
x
(axim reflexvnosti): Pr o kad prvek a plat a = a.
R
2
(axim symetrinosti): Jestlie a = b, pak b = a.
R
3
(axim tranzitivnosti): Jestlie a = b a b = c, pak a = c.
Z axi mu R
3
plyne, e msto a = b, b = c lze strun pst a = b = c.
Pklad 1 :
Mnoi nu N vech kladnch celch sel lze vyjdit j ako disjunktn systm
j ednoprvkovch mnoin, t ake kad kl adn cel slo pokl dme za rzn
od vech ostatnch kl adnch celch sel.
Pklad 2:
Mnoi nu M vech uspodanch dvojic kladnch celch sel lze vyjdit
j ako t akov disjunktn systm, e uspodan dvojice [a, b\ [c\ d] e M pat
do te tdy (tj. [a, b\ = [c, d]), prv kdy souiny ad a bc j sou tm kl adnm
celm slem.
Al g e b r a i c k s t r u k t u r y
Binrn operac [strun operac] nebo vnitnm zkonem kompozice
na mnoin M nazvme zobrazen : A
2
M, piem prvek a\Z\b
(a,b,a\Z\be M) nazvme kompozic prvk a, b vzhledem k binrn operaci
na mnoin M.
Podl e zkladnch poadavk (tzv. axim) kladench na binrn operace
(vyetovan v algebe) na dan mnoi n dost vme objekty s rznmi algeb-
raickmi vlastnostmi neboli dost vme tzv. algebraick struktury. Binrn
operace na urit mnoin, kter spluj/aximy pslun algebraick struk-
tury, nazvme operacemi tto struktury.
91
Ko mu t a t i v n g r u p a
Komutativn grupou [belovou grupou] [ M; ] s grupovou operac na-
zvme algebraickou st rukt uru definovanou na mnoi n M j edi nou binrn
operac na mnoi n M, kt er spluje tyto axi my:
G
0
[uzavenost operace ) : Ke kad uspodan dvojici \_a,b] prvk
a, b e M je piazen prv jeden prvek mnoi ny M, kter oznaujeme a b
a nazvme kompozic prvk a,beM vzhledem k vnitnmu zkonu kompozice
na mnoin M.
G
x
(asociativn zkon pro operaci ):
a {b c) = (a b) c
pro vechny prvky a,b,ce M.
G
2
(komutativn zkon pro operaci ):
aUb=bUa
pro vechny prvky a,beM.
G
3
(existence neutrlnho prvku vzhledem k operaci ) : Existuje t akov
prvek es M (tzv. neutrln prvek vzhledem k vnitnmu zkonu kompozice
na mnoin A), e pr o kad prvek aeM plat
aQe = e\Z\a = a.
G
4
(existence symetrickho prvku vzhledem k operaci ) : Ke kadmu
prvku aeM existuje takov prvek aeM (tzv. symetrick prvek k prvku a
mnoiny M vzhledem k vnitnmu zkonu kompozice na mnoin M, majcmu
neutrln prvek e e M), e plat
a O a' = a' Qa = e.
Pr o konkrt n bi nrn operace se msto znaku pouv specilnch znak.
U konkrt n algebraick st rukt ury se krom t oho pouv j ednak specilnho
nzvu pro kadou binrn operaci tto struktury, j ednak specilnho nzvu
pro kompozi ci prvk vzhledem k pslun binrn operaci.
Nejastji se pouv a d i t i v n h o a mu l t i p l i k a t i v n h o o z n a e n
a pslun terminologie.
Ad i t i v n k o mu t a t i v n g r u p a
Pouije-li se pr o binrn operaci komut at i vn grupy aditivnho oznaen
(nzvem operace je pak stn a znakem operace j e +) , dost aneme aditivn
92
komutativn grupu [ M; + ] . Pslun aximy pak msto G
0
a G
4
zname
A
0
a
A
4 -
Prvek a + b nazvme soutem prvk (tzv. stanc) a.beM (vzhledem
k stn + na mnoin M>.
Neutrln prvek vzhledem k stn + nazvme nulovm prvkem nebo
nulou (vzhledem k stn + na mnoin M> a zname 0.
Symetrick prvek k prvku a vzhledem k stn + nazvme opanm prvkem
k prvku a a zname a.
Pklad:
Mnoi na Z vech celch sel s obvyklm stnm tvo aditivn komut a-
tivn grupu, piem nul ovm prvkem je slo 0 e Z a opanm prvkem
k slu a G Z j e slo aeZ.
Mu l t i p l i k a t i v n k o mu t a t i v n g r u p a
Pouije-li se pr o binrn operaci komut at i vn grupy multiplikativnho
oznaen (nzvem operace j e pak nsoben a znakem operace je .), dost aneme
multiplikativn komutativn grupu [ M; . ] . Pslun aximy pak msto G
0
a G
4
zname M
0
a M
4
.
Prvek a. b (strun ab) nazvme souinem prvk (tzv. initel) a, be M
(vzhledem k nsoben . na mnoin M>.
Neut rl n prvek vzhledem k nsoben . nazvme jednotkovm prvkem
nebo jednotkou (vzhledem k nsoben. na mnoin M) a zname 1.
Symetrick prvek k prvku a vzhledem k nsoben . nazvme inverznm
prvkem nebo pevrcenm prvkem k prvku a a zname a~
l
.
Pklad:
Mnoi na Q vech racionlnch sel rznch od nuly s obvyklm nsoben m
tvo multiplikativn komut at i vn grupu, piem j ednot kovm prvkem
j e slo 1 a inverznm prvkem k slu aeQ je slo a~
l
eQ.
Obecnj algebraick st rukt ury ne komut at i vn grupa j sou algebraick
st rukt ury grupoid, kvazigrupa, lupa, pol ogrupa a monoi d.
Gr u p o i d
Grupoidem [ M; ] nazvme algebraickou st rukt uru definovanou na
mnoin M (na tzv. nosii grupoidu) j edi nou binrn operac na mnoi n M
(tzv. operace grupoidu), piem na operaci grupoi du se nekl adou dn po-
adavky. Je-li operac grupoi du stn, resp. nsoben, nazvme jej aditkmnu
resp. multiplikativnm grupoidem.
93
K v a z i g r u p a
Kvazigrupou nazvme t akov grupoi d [ M; ] , e pro kad dva prvky
a,beM m kad z rovnic a x = fe, y [Ja = b prv j edno een v mno-
in M.
L u p a
Lupou nazvme kvazigrupu, jej operace m neutrln prvek.
P o l o g r u p a
Pologrupou [semigrupou, asociativnm grupoidem] nazvme grupoi d, j eho
operace je asociativn, tj. plat aximy G
0
a G
.
Mo n o i d
Monoidem nazvme pol ogrupu, jej operace m neutrln prvek, tj. plat
aximy G
0
, G
x
a G
3
.
Je-li operace dosud uvedench st rukt ur komut at i vn , pipoj se k jejich
nzvm pvlastek komut at i vn ".
Poznmka:
Monoi d [ M; ] , v nm ke kadmu prvku mnoi ny M existuje inverzn
prvek vzhledem k operaci monoi du, tj. plat axi my G
0
, G
1 ?
G
3
a O4, na-
zvme grupou.
Di s t r i b u t i v n z k o n y
kme, e binrn operace O J
e
distributivn zprava vzhledem k binrn
operaci , plat-li axi m:
D
x
(prav distributivn zkon):
aO(bDc) = (aOb)D(aOc).
kme, e binrn operace O J
e
distributivn zleva vzhledem k bi nrn
operaci , plat-li axi m:
D
2
(lev distributivn zkon):
(anb)Oc = (aOc)a(bOc).
Jestlie aximy D
x
a D
2
plat zrove, kme, e binrn operace O J
e
distributivn vzhledem k binrn operaci .
O k r u h
Okruhem [ M; + , . ] nazvme algebraickou st rukt uru definovanou na
mnoi n M t akovmi dvma bi nrn mi operacemi + (stn) a . (nsoben),
94
e [ M; + ] j e komut at i vn grupa s grupovou operac + (tzv. aditivn grupa
okruhu [ M; + , . ]), [ M; . ] je grupoi d (tzv. multiplikativn grupoid okruhu
[ A ; + , . ] ) a operace . j e distributivn vzhledem k operaci + .
' Pr o operace + a . okr uhu tedy plat aximy A
0
a A
4
, M
0
a D
x
a D
2
.
As o c i a t i v n o k r u h , k o mu t a t i v n o k r u h , o k r u h s j e d n o t k o u
Jestlie nsoben na okr uhu [ M; + , . ] j e asociativn, resp. j e komut at i vn ,
resp. m j ednot kov prvek eeM, pak okr uh [A; + , . ] nazvme asocia-
tivnm okruhem, resp. komutativnm okruhem, resp. okruhem s jednotkou.
Prvek aeM se nazv lev, resp. prav dlitel nuly v okruhu [ M; + , . ] ,
prv kdy a =j= 0 a existuje t akov prvek bsM, b 4= 0, e plat a . ? = 0,
resp. b. a = 0. Plat-li a . ? = 0 a zrove b . a = 0, pak prvek ae M na-
zvme dlitelem nuly v okruhu [A ; + , . ] .
Prvek aeM okr uhu [A; + , . ] s j ednot kou se nazv lev, resp. prav
invertovateln prvek okruhu [A ; + , . ] , prv kdy k nmu existuje inverzn
prvek a'
1
, pr o kter plat a'
1
.a = 1, resp. a.a'
1
= 1. Plat-li a'
1
.a = 1
a zrove a.a'
1
= 1, pak prvek a e M nazvme invertovatelnm prvkem
okruhu [A; + , . ] .
Singulrnm prvkem okruhu nazvme prvek, kter nen invertovateln.
Regulrnm prvkem okruhu nazvme invertovateln prvek asociativnho
okruhu.
Asociativn okr uh nem dlitele nuly, prv kdy v t omt o okr uhu lze krt i t
nenul ovm prvkem, tj. prv kdy z kad rovnosti a.x = b.x, x.a = x.b
pi x =)= 0 plyne a = b (takov okr uh se nazv asociativn okruh bez dlitel
nuly).
Pklad 1:
Mnoi na vech sudch sel s obvyklmi operacemi stn a nsoben
tvo asociativn a komut at i vn okr uh bez j ednot ky a bez dlitel nuly.
Pikladl:
Mnoi na Z vech celch sel s obvyklmi operacemi stn a nsoben
tvo asociativn a komut at i vn okr uh s j ednot kou bez dlitel nuly. Neut rl n m
prvkem vzhledem k stn, resp. nsoben j e slo 0, resp. 1.
O b o r i n t e g r i t y
Oborem integrity nazvme asociativn a komut at i vn okr uh bez dlitel
nuly, tj. pr o operace obor u integrit plat aximy A
0
a A
4
, M
0
a M
2
, D
t
a D
2
.
Plat-li t ak axi m M
3
, mluvme o oboru integrity s jednotkou.
95
Pklad:
Mnoi na vech relnch sel tvaru a + b y/2 (a, b e Z) s obvyklmi ope-
racemi stn a nsoben j e obor em integrity s j ednot kou.
T l e s o
Tlesem nebo asociativnm okruhem s dlenm [division ring] nazvme
asociativn okr uh s j ednot kou, j eho kad nenulov prvek je invertovateln,
tj. pr o operace tlesa plat aximy A
0
a A
4
, M
0
, M
1 ?
M
3
, M
4
, D
t
a D
2
.
Nenul ov prvky tlesa tvo vzhledem k nsoben grupu (tzv. multiplikativn
grupu tlesa). Je-li t at o grupa komut at i vn (tj. plat-li jet axi m M
2
) , pak
pslun tleso nazvme komutativnm tlesem nebo polem.
Pklady:
S obvyklmi operacemi stn a nsoben tvo komut at i vn tlesa nap.
tyto mnoi ny: mnoi na Q vech racionlnch sel (tzv. tleso racionlnch
sel), mnoi na R vech relnch sel (tzv. tleso relnch sel) mnoi na C
vech kompl exn ch sel (tzv. tleso komplexnch sel).
Poznmka:
V mat emat i ck literatue se nkdy asociativn okr uh nazv strun
o k r u h e m. U obor u integrity se nkdy nepoaduje komut at i vnost nsoben
a nkdy se poaduje existence neut rl n ho prvku vzhledem k nsoben.
Vn j z k o n k o mp o z i c e
Vnj operac [opertorovou operac, vnjm zkonem kompozice] A na
mnoin M s mnoinou opertor A [vnj operac z mnoiny A na mnoinu M]
nazvme zobrazen A: A x M - M, piem prvek a A j (aeA, aeM)
nazvme kompozic opertoru cc a prvku a vzhledem k vnj operaci A z mno-
iny A na mnoinu M.
Mo d u l
Modulem [M, , A] nad asociativnm okruhem [ / ! , +, . ] (strun modulem M
nad okruhem A) nazvme algebraickou st rukt uru definovanou na mnoi n M,
piem [ M, ] j e komut at i vn (zpravidla aditivn) grupa a A j e vnj operace
na mnoi n M s asociativnm okr uhem [ 4, + , . ] j ako mnoi nou opert or.
Vnj operace A j e distributivn vzhledem k stn + na mnoi n A a vzhle-
dem k binrn operaci na mnoi n M a j e asociativn vzhledem k nsoben .
na mnoi n A, tj. pro kad dva prvky a, /?e A a pro kad dva prvky a,beM
96
opl at
(a + 0) A a = (a A a) (]8 A a),
a A (a fe) = (a A a) (a A b),
aA( / ! Af l ) = ( a J ) A a .
L i n e r n p r o s t o r
Linernm prostorem [vektorovm prostorem] L nad tlesem T. nazvme
modul L nad tlesem T, take pro kad prvek aeL plat
e A a = a,
kde e je j ednot kov prvek tlesa T. Prvky linernho prost oru nazvme body
nebo vektory. Tleso T nazvme tlesem skalr a j eho prvky skalry. Je-li
nosiem tlesa T mnoi na R, resp. C, mluvme o relnm, resp. komplexnm
linernm prostoru.
Pklad:
Mnoi na vech volnch vekt or v rovin je linernm prost orem nad t-
lesem relnch sel.
U s p o d a n g r u p a
%
Uspodanou grupou [M; , nazvme grupu [M; ] s grupovou
operac , prv kdy mnoi na M j e uspodan a pr o kad dva por ovna-
teln prvky a,bsM, a^b, di libovoln prvek ceM plat
a\Jc^b\Jc
a zrove
cDa^cDb.
Prvek a e M se nazv kladn, resp. nezporn, prv kdy a^ e, a + e,
resp. a ^ e, kde e j e neutrln prvek grupy [M; ] . Prvek a e M se nazv
zporn, resp. nezporn, prv kdy a ^ e, a =)= e, resp. aê.
Uspo dan grupa [ M; , se nazv pln uspodan [linern uspo-
dan], prv kdy j e pl nm uspodn m.
V pl n uspodan grup [ M; , =<] tedy plat tyto tzv. aximy uspo-
dn:
U
0
(axim trichotomie): Pr o kad dva prvky a,beM plat prv j edno
ze t piazen
a<b, a = b, b < a.
97
Uj (axim tranzitivnosti): Jestlie pro njak prvky a,b,ceM plat a =^ fc,
b ^ c, pak 0 =^ c.
U
2
(axim monotonie): Jestlie pro njak prvky a,beM plat a ^ b,
pak a c b c a c D a ^ c b pro kad prvek c e M.
U s p o d a n o k r u h
Uspodanm okruhem [ M; + , nazvme okr uh [ M; + , . ] , prv
kdy mnoi na M j e uspodan, pro kad dva porovnat el n prvky a, b e A,
a^b, a pr o vechny prvky c e A plat
a + c 0.
Uspo dan okr uh [A ; + , ., se nazv pln uspodan [linern
uspodan], prv kdy grupa [ M; + ] je pln uspodan.
V pln uspo danm okr uhu [ M; + . tedy plat aximy uspodn
U
0
, U
l 5
U
2
(v t omt o p pad axi m U
2
nazvme aximem monotonie pro
stn) a kr om t oho t ent o axi m:
U
3
(axim monotonie pro nsoben): Pr o prvky a, b e A, a ^ 0, b ^ 0, plat
flfc>0Afcfl>0.
0.4.9. N k o l i k t o p o l o g i c k c h poj m
Me t r i c k p r o s t o r
Metrickm prostorem (M, Q) nazvme neprzdnou mnoi nu M, na n j e
definovno zobrazen Q: M
2
- R, kter spluje tyto axi my:
a) g(x,y)
=
0 pro Vx, j / e M.
b) g(x, y) = 0 <=> x = y (axim totonost).
c) g(x, y) = q(y, x) pro Vx, y e M (axim symetrinost).
d) g(x, y)
=
g(x, z) + y) pr o Vx, y, zeM (trojhelnkov nerovnost).
P i t om prvky mnoi ny M se nazvaj body, zobrazen Q se nazv metrika
a slo Q(X, y) se nazv vzdlenost bod x, y.
Neme-li dojt k nedorozumn , lze metrick prost or znait stejnm
p smenem j ako samu mnoi nu M.
98
E u k l i d o v s k p r o s t o r
Euklidovskou metrikou na mnoin R
n
vech uspodanch n-tic relnch
(sel nazvme metriku g(x, y), pi n vzdlenost
fa,y) = Vt(*i - yi)
2
+ + - y
n
)
2
]<
kde x = (*! , . . . , *, ) a y = ( y
l 5
y ) .
. Mnoi na R
w
s eukl i dovskou met ri kou se nazv n-rozmrn euklidovsk
prostor a oznauje se E.
Ot e v e n k o u l e , o k o l b o d u
(Otevenou} koul v metrickm prostoru (M,g) (se stedem a a polomrem
<5, <5 > 0) [S-okolm bodu a] nazvme mnoi nu vech bod xe A, jejich
vzdlenosti g(x, a) od bodu a j sou men ne <5; zname ji K(a
9
<5), K
(a) nebo
strun K(a).
Neplnm S-okolm bodu a nazvme mnoi nu K(a, S) \ {a], kt erou zna me
R(a, S\ K
(a) nebo strun K(a).

Ok o l b o d u ae E
x
Jestlie a je libovoln reln slo a S > 0, pak:
a) /eirm, resp. pravm S-okolm bodu a nazvme interval t varu (a <5, a},
resp. (a, a + <5); zname je t / _(a, <5), resp. + <5), pop. strun t / _(a),
resp. U+(a);
b) S-okolm bodu a nazvme interval tvaru (a <5, a + <5); zname j e
[/(a, <5), C/â) nebo strun U(a);
c) levm, resp. pravm neplnm S-okolm, resp. neplnm S-okolm bodu a
nazvme mnoi nu U_(a,S)\{a}, resp. ) \ {a}, resp. <5)\{a}
a zname po ad U-(a,S), U+(a,S) a (7(a, S).
Sp o j i t z o b r a z e n
Spojitm zobrazenm metrickho prostoru (X, g
x
) do metrickho prostoru
(Y,g
2
) v bod a nazvme t akov zobrazen f, e k libovolnmu bodu okol
K(f(a), e) existuje t akov okol K(a, <5), e f(x)e K(f(a\ e) pro vechny body
xeK(a, 5).
Spojitm zobrazenm metrickho prostoru (X, do metrickho prostoru
(Y,g
2
) nazvme zobrazen, kter j e spojit v kadm bod met ri ckho pr o-
storu (X,
Ot e v e n a u z a v e n mn o i n a
Vnjm bodem mnoiny A cz (M, g) v prostoru (M, g) nazvme bod prost oru
(A, g), prv kdy njak j eho okol je disjunktn s mnoi nou A.
99
Vnitnm bodem mnoiny A cz (M, g) v prostoru (M, g) nazvme bod pr o-
storu (M, g), prv kdy njak j eho okol je st mnoi ny A.
Hraninm bodem mnoiny A cz (M, g) v prostoru (M, g) nazvme bod
prost oru (M, e), prv kdy kad j eho okol obsahuje aspo j eden bod patc
do mnoi ny A a aspo jeden bod nepatc do mnoi ny A.
Izolovanm bodem mnoiny A cz (M,g) nazvme bod a e A
9
prv kdy
existuje t akov okol bodu a v prost oru (A, g), e z t ohot o okol pat do
mnoi ny A j en bod a.
Vnitkem A
M
(strun A\ resp. vnjkem Ext
M
A (strun Ext/4), resp.
hranic F r
M
A (strun Fr A) mnoiny A cz (M, g) v prostoru (M, g) nazvme
mnoi nu vech vnitnch, resp. vech vnjch, resp. vech hraninch bod
mnoi ny A.
Otevenou mnoinou v prostoru (M, g) nazvme mnoi nu A cz (M, g\
prv kdy existuje jej neprzdn hranice a vechny body mnoi ny A j sou
vnitnmi body.
Uzavenou mnoinou v prostoru (M, g) nazvme mnoi nu A cz (M, g),
prv kdy je sjednocenm svho vnitku a sv neprzdn hranice.
Obojetnou mnoinou v prostoru (M, g) nazvme mnoi nu A cz (M, g\
prv kdy jej hranice j e pr zdnou mnoi nou.
Pklady:
V prost oru E
x
je interval (a, b} uzavenou mnoi nou, interval (a, b) oteve-
nou mnoi nou, interval ( 00, a) ot evenou mnoi nou, interval <a, +oo)
uzavenou mnoi nou a interval ( 00, +0 0 ) oboj et nou mnoi nou.
S o u v i s l mn o i n a
Souvislou mnoinou v prostoru (M, g) nazvme mnoi nu A cz (M, g),
prv kdy pro kad dv disjunktn neprzdn podmnoi ny A
X
,A
2
mnoi ny A,
pro n plat A
x
u A
2
= A, existuje aspo jeden bod v mnoi n A, kter j e
spolenm hrani n m bodem mnoi n A
l9
A
2
, tj. plat
A = A
x
u A
2
A A
x
+ 0 * A
2
A A
x
n A
2
= 0 =>
=> A n F r
M
X
x
n F r
M
X
2
+ 0.
Sjednocen dvou souvislch mnoi n A
9
A
2
, kter maj aspo j eden bod
spolen, j e souvislou mnoi nou. Prot oe l omen ra je souvislou mnoi nou,
je kad mnoi na, jej kad dva body lze spojit l omenou rou, souvislou
mnoi nou.
100
Ob l a s t
Oblast nazvme souvislou ot evenou mnoi nu.
Uzavenou oblast [kontinuem] nazvme sjednocen oblasti a jej ne-
przdn hranice.
Obl ast 2
2
cz E
2
se nazv ohranien [omezen], prv kdy existuje
takov uzaven kruh K
2
s konenm pol omrem, e Q
2
<= K
2
.
Ohrani en oblast Q
2
cz E
2
se nazv jednodue souvisl, prv kdy jej
doplnk E
2
\ Q
2
j e souvislou mnoi nou.
Pklady.
Vnitek kr uhu a vnjek kr uhu j sou j ednodue souvislmi oblastmi. Vnitek
kruhu bez libovolnho bodu t ohot o vnitku a vnitek mezikru nejsou
j ednodue souvislmi oblastmi.
Obl ast Q
3
cz E
3
se nazv ohranien [omezen], prv kdy existuje
t akov uzaven koule K
3
s konenm pol omrem, e G
3
cz K
v
Ohrani en oblast Q
3
cz E
3
se nazv jednodue souvisl, prv kdy
existuje t akov uzaven koule K
3
a t akov zobrazen / , kter j e spojit
a prost a j eho inverzn zobrazen je t ak spojit, e plat f(K
3
) = Q
3
.
Pklady:
Vnitek koule j e j ednodue souvislou oblast. Vnitek koule bez libovolnho
bodu t ohot o vnitku a vnitn oblast anul oi du nejsou j ednodue souvislmi
oblastmi.
Vn i t n a vn j o b l a s t k r u n i c e , p o p . k u l o v p l o c h y
Vnitn oblast krunice K
x
v prostoru E
2
nazvme oblast Q
2
cz E
2
, kt er
obsahuje sted krunice K
x
a jej hranic j e krunice K
x
. Vnj oblast kru-
nice K
x
v prostoru E
2
nazvme mnoi nu E
2
\ ( f i
2
u
Sjednocen vnj
a vnitn oblasti krunice j e vnjkem krunice v prost oru E
2
. Vnitek krunice
v E
2
j e przdnou mnoi nou.
Vnitn oblast kulov plochy K
2
v prostoru E
3
nazvme oblast Q
3
cz E
3
,
kt er obsahuje sted kulov plochy K
2
a jej hranic j e kulov pl ocha K
2
.
Vnj oblast kulov plochy K
2
v prost oru E
3
nazvme mnoi nu
E
3
\ ( G
3
u K
2
) .
Podobn se definuje vnitn a vnj oblast nap. elipsy, n-helnku
a elipsoidu.
Poznmka:
Vnitn oblast krunice v prost oru E
2
je vnitkem pslunho kruhu.
Vnj oblast krunice j e vnjkem pslunho kruhu, ale nen vnjkem
101
krunice. Vn j b o d k r u n i c e j e bodem vnjku krunice, tj. bodem
vnitn nebo vnj oblasti krunice, kdet o vnitn bod krunice neexistuje.
Mluvme-li o b o d u u v n i t , resp. vn k r u n i c e , pak tm zpravidla myslme,
e j de o bod vnitn, resp. vnj oblasti krunice.
H r o ma d n bod, d e r i v a c e a u z v r mn o i n y
Hromadnm bodem mnoiny A cz (A, g) v prostoru (M, g) nazvme bod
a g (A, g\ prv kdy v kadm okol bodu a le aspo j eden bod mnoi ny A,
kter j e rzn od bodu a.
Mnoi nu vech hr omadnch bod mnoi ny A cz (M, g) nazvme derivac
mnoiny A vzhledem k prostoru (A, g).
Sjednocen mnoi ny A cz (A, g) a derivace mnoi ny A vzhledem k prost oru
(M, g) nazvme uzvrem mnoiny A v prostoru (M
9
g) a oznaujeme
M
nebo strun .
102
1. A R I T ME T I K A A E L E ME N T R N AL GE B R A
1.1. S E L N M N O I N Y
1.1.1. Mn o i n a v ech p i r o z e n c h s e l
Pirozenm [nezpornm celm] slem nazvme kardi nl n slo
konen mnoiny.
Mnoi na
N
0
= {0, 1, 2, 3,...}
vech pirozench sel s obvykl ou operac + (stn) a s obvykl m uspo-
dn m ^ j e k o mu t a t i v n d o b e u s p o d a n p o l o g r u p a s n e u t r l -
n m p r v k e m 0 (tj. plat aximy U
0
a U
3
, A
x
a A
3
), v n lze krtit, tj. pr o
kad ti prvky a, b, c e N
0
z pedpokl adu a + c = b + c plyne a = b.
Mnoi na N
0
s obvykl ou operac . (nsoben) a s obvykl m uspo dn m ^
j e k o mu t a t i vn d o b e u s p o d a n p o l o g r u p a s n e u t r l n m p r v k e m 1
(tj. plat axi my U
0
a U
3
, M
x
a M
3
) , v n l ze k r t i t n e n u l o v m p r v k e m,
tj. pro kad ti prvky a,b,ce N
0
(c + 0) z pedpokl adu ac = bc plyne
a = b. Pr o kad ti prvky a, b, c e N
0
plat (a + b) c = ac + bc.
P e a n o v y a x i my
1. Jestlie X E N
0
, pak x + 1 G N
0
.
2. 0 G N
O
.
3. Jestlie x e N
0
, pak x + 1 + 0.
4. Jestlie x, y e N
0
a x + 1 = y + 1, pak x = y.
5. Jestlie A N
0
, 0 e A a z pedpokl adu x e M plyne x + l e A , pak
M = N
0
(tzv. princip matematick indukce).
D k a z ma t e ma t i c k o u i n d u k c
Dkaz matematickou indukc se skld z tchto dvou kr ok:
1. Ov me, e vrok V
n
plat pr o n = p ( p e N
0
) .
2. P edpokl dme pl at nost vroku V
n
pro n = k ^ p a dokeme pl at nost
vroku 1^ pr o n = k + 1 (tzv. indukn krok).
Pak vrok ^ plat pr o vechna pirozen sla n
=
p.
103
Pklad:
Dokame mat emat i ckou indukc pl at nost vzorce ,
1 + 3 + 5 + ... + (2n - 1) = n
2
.
Vzorec je zejm sprvn pr o n = 1, nebo 1 = l
2
.
Z pedpokl adu, e dan vzorec plat pro n = fc, dokeme pl at nost vzorce
pr o n = k + 1:
[1 + 3 + 5 + ... + (2k - 1)] + (2k + 1) = k
2
+ (2k + 1) = (k + l )
2
.
Dan vzorec tedy plat pr o vechna pirozen sla n =t 1.
s e k mn o i n y N
0
Podmnoi nu {0, 1, 2, 3 , n ) mnoi ny N
0
vech pirozench sel na-
zvme n-tm sekem mnoiny N
0
a oznaujeme U
0 w
(nap. U
0 4
= {0, 1, 2, 3,4}).
1.1.2. Mn o i n a v e c h c e l c h s e l
Mnoi na
Z - { . . . , - 2 , - 1 , 0 , 1 , 2 , . . . }
vech celch sel s obvyklmi operacemi stn a nsoben a s obvykl m
uspo dn m tvo u s p o d a n o b o r i n t e g r i t y s j e d n o t k o v m pr v-
k e m 1 a n u l o v m p r v k e m 0. Opanm prvkem k slu k j e slo fc.
Rozdlem blch sel a, b (v t omt o poad) nazvme cel slo , pr o n
plat a = b + d, a peme a b = d. slo a, resp. b se nazv menenec,
resp. menitel.
Pr o a,beZ plat
a > b o a beN .
Ko n s t r u k c e mn o i n y Z
Cel sla lze sestrojit j ako tdy ekvivalence na mnoi n vech uspodanch
dvojic pirozench sel, spluj-li tyto poadavky (m
l9
m
2
,n
,n
2
e N
0
) :
[ m
l 5
m
2
] = [ n
1 ?
n
2
] o m
x
+ n
2
= m
2
+ n
x
,
[ m
1
, m
2
] < [ t t ! , n
2
] <=> m
x
+ n
2
< m
2
+ n
x
,
[ m! , m
2
] > [ n
1 ?
n
2
] <s> m
x
+ n
2
>
m
2 +
n
\ >
[ m! , m
2
] + [ n ! , n
2
] = [ m
t
+ n
l 5
m
2
+ n
2
] ,
[ m
l 5
m
2
] [ n ! , n
2
] = \m
x
n
x
-I- m
2
n
2
, m! n
2
-I- m
2
n
].
104
Kladnm celm slem k nazvme tdu obsahujc dvojici tvaru [fc + 1, 1]
a ztotoujeme j e s pi rozenm slem k + 0. Mnoi nu vech kl adnch
celch sel zname N.
Zpornm celm slem k nazvme tdu obsahujc dvojici t varu
[l,fc + l ] .
Celm slem nula nazvme t du obsahujc dvojici t varu [ 1, 1] a zt ot o-
ujeme je s pi rozenm slem 0.
Mnoi na Z je tedy rozenm mnoi ny N
0
o vechna zporn cel sla
a na rozdl od mnoi ny N
0
j e uzaven vzhledem k operaci odtn.
s e k mn o i n y N
Podmnoi nu {1,2, 3 , n } mnoi ny N vech kl adnch celch sel naz-
vme n-tm sekem mnoiny N a oznaujeme U (nap. U
4
= {1,2, 3,4}).
1.1.3. Mn o i n a v e c h r a c i o n l n c h s e l
Mnoi na Q vech racionlnch sel s obvyklmi operacemi stn
a nsoben a s obvykl m uspo dn m tvo u s p o d a n k o mu t a t i v n
t l e s o s j e d n o t k o v m p r v k e m 1 a n u l o v m p r v k e m 0:
Podlem racionlnch sel p, q (q + 0) nazvme racionln slo r, pr o n
plat p = qr, a peme p: q nebo ve t varu zl omku - , pop. plq. slo p, resp. q
se nazv dlenec, resp. dlitel (u zl omku itatel, resp. jmenovatel).
K o n s t r u k c e mn o i n y Q
Racionln sla lze sestrojit j ako tdy ekvivalence na mnoi n vech
uspodanch dvojic celch sel, spluj-li tyto poadavky (p
u
p
2
, <h, q
2
e Z,
Pi * 0, q
2
* 0):
[PuPl] = [<dl>4
2
] Pl<?2 = Pl<i\>
PuPi] (Pi2 < P21 Pro p
2
q
2
> 0) v
v ( p !
2
> P21 Pro p
2
q
2
< 0),
[PuPi] > [qiî] o (Pi2 > Pili Pro p
2
q
2
> 0) v
v (Pi4
2
< Pi<ii Pro p
2
<?
2
< 0).
PuPi] + [ 4i>4
2
] = [Pl<?2 + P
2
l > P2<7
2
]>
[ P1.P2Ki 1.f l2] = [Pifli,P2f l
2
] -
T du obsahujc dvojici t varu [p, 1] ztotoujeme s celm slem p.
105
T du obsahujc dvojici tvaru [},p] ztotoujeme s inverznm slem
k slu p a zapisujeme lip nebo p~
l
. T du obsahujc dvojici t varu [ p
l 5
p
2
]
pak zapisujeme pjp
2
.
Mnoi na Q je tedy rozenm mnoi ny Z o vechna necel racionln sla
pjp
2
, kde p
9
p
2
(p
2
+ 0) j sou nesoudl n cel sla, a na rozdl od mnoi ny Z
je uzaven vzhledem k operaci dlen.
1.1.4. Mno i na v ech rel nch sel
Mnoi na R vech relnch sel s obvyklmi operacemi stn
a nsoben a s obvyklm uspo dn m tvo u s p o d a n k o mu t a t i v n
t l e s o s j e d n o t k o v m p r v k e m 1 a n u l o v m p r v k e m 0.
Ko n s t r u k c e mn o i n y R
Mnoi nu R lze sestrojit nkol i ka zpsoby. Hlavn z nich j sou konst rukce
relnch sel pomoc Dedeki ndovch ez a konst rukce relnch sel pomoc
cauchyovskch posl oupnost (viz nap. [73], [101]).
Mnoi na R j e rozenm mnoi ny Q o vechna tzv. iracionln sla a na
rozdl od mnoi ny Q existuje ke kadmu kl adnmu rel nmu slu a a ke
kadmu celmu slu n prv j edno t akov kl adn slo b, e b
n
= a. Kad
neprzdn shora, resp. zdola ohrani en mnoi na relnch sel m supremum,
resp. infimum. Kad cauchyovsk posl oupnost relnch sel m v mnoi n
R limitu.
1.2. O P E R A C E NA MN O I N C H Z, Q A R
1.2.1. Zkl adn operace na mno i nch Z, Q a R
S t n a o d t n n a mn o i n c h Z, Q a R
a + {b + c) = (a + b) + c = a + b + c,
a + b = b + a,
a + 0 = 0 + a = a,
( + a) + (+b) = +(a + b) = a + b,
-(a + b),
(+) + (-&)-
+{a -b)= -{b -
).
( - a ) + (+b) = -(a - b) = +(b -
a).
(+) " (+*) =
(+a) + (-b) = a - b,
(-) - (-b) = (-a) + ( + b) = b- a,
106
( + A ) - {-b) = (+a) + ( + b) = a + b,
(-a)-( + b) = (-a) + (-b)=-(a + b).
Od s t r a o v n z v o r e k o b s a h u j c c h s l u o v n v r a z
Zvorky, ped nimi je znak stn (plus), lze vynechat.
Zvorky, ped nimi je znak od t n (minus), lze vynechat, jestlie se z-
rove uvnit zvorek zmn vechny znaky stn a odtn v opan (vetn
prvn ho lenu, i kdy je znak plus vynechn).
Pklady:
a + (b + c-d) = a + b + c-d,
a (b + c d) = a b c + d.
Z a v e d e n z v o r e k u s l u o v a n c h v r a z
Sluovan vrazy lze uzavt do zvorek, jestlie ped zvorky dme znak
stn (plus). Jestlie vak ped nov zavedenmi zvorkami dme znak
odtn (minus), pak v zvorkch musme zmnit vechny znaky stn
a odtn v opan (vetn prvn ho lenu, i kdy je znak plus vynechn).
Pklady:
a + b - c + d = a + (b-c + d),
a b c + d = a (b + c d).
N s o b e n n a mn o i n c h Z, Q a R
ab = 0 o a = 0vb = 0.
( + a).( + b)= + ab, (-
a
).( + b)= -ab,
( + a).(-b) = -ab, (-a).(-b) = +ab.
Di s t r i b u t i v n z k o n p r o n s o b e n n a mn o i n c h Z, Q a R
v z h l e d e m k s t n
(a + b) c = c(a + b) = ac + bc.
Souet nkol i ka sel nsob me slem tak, e t mt o slem nsob me
vechny stance a pak j e seteme.
Jestlie vechny stance obsahuj tho initele, pak t ohot o initele lze
vyt knout ped zvorky.
a(bc) (ab)c = abc,
ba,
1. a = a,
O.a = 0,
ab
a.O
107
N s o b e n mn o h o l e n u mn o h o l e n e m (viz lnky 2.1.1 a 2.3.1)
(a + b c)(d e + f) = ad + bd cd ae be + ce + af + bf cf
(kad len v prvnch dvou zvorkch se nsob kadm lenem z dalch
dvou zvorek).
Pklady:
(a + b c)m = am + bm cm,
am + bm cm = m(a + b c),
[a + b){c + d) = ac + bc + ad + bd,
(a + b)(c d) = ac + bc ad bd,
(a b)(c + d) = ac - bc + ad - bd,
(a b)(c d) = ac bc ad + bd.
D l e n n a mn o i n c h Q a R ( p o t n se z l o mk y )
Ve zl omku
a
i
= c
se slo a, resp. b (b + 0) nazv itatel, resp. jmenovatel. Ve vech zlomcch
uvaujeme vdy j menovat el e rznho od nuly.
Ro v n o s t z l o mk
a c
- = - o ad = bc.
b d
Ro z i o v n z l o mk
a ac
. b
=
fc
(zlomek alb byl rozen slem c =# 0).
Jestlie nkter stance neobsahuj tho initele m =# 0, lze j e ped vy-
t kn m ped zvorky initelem m rozit.
Pklad:
cm f c
am + bm c = am + bm = m \ a + b
m \ m
108
Kr c e n z l o mk
a a:c
b
=
bTc
(zlomek alb byl krcen slem c =1= 0).
Pi roziovn a krcen zl omku nenul ovm slem se hodnot a zl omku
nezmn.
P o e t n o p e r a c e se z l o mk y
a
l _j_ ^
2 fl
l +
a
2
a
l
a
2
a
l ~"
a
2
b b b b b b
a
x
a
2
&\b
2
+
a
ib\ a
x
a
2
a
\b
2
a
2
b
x
b
x
d b
2
d b
x
b
2
d b
t
d b
2
d b
x
b
2
d
a ac a ca
b
, c =
J '
c -
f c
=
T '
a a l a b c ac
7
;
c = - - = , a:- = a.- =
b b c bc c b b
a
x
a
2
a
x
a
2
a
x
a
2
a
x
b
2
a
l
b
2
b
x
b
2
b
x
b
2
' b
{
b
2
b
x
a
2
b
x
a
2
Souet nkol i ka sel dlme slem tak, e t mt o slem dlme vechny
stance a pak vsledn podly seteme.
Pklad:
, v . a b c a + b c
(a + b c)lm = I = .
m m m m
i.
S l o e n z l o me k (bcd + 0)
a
b a c ad
c b d bc
d
Del zl omkov ra mezi tzv. jednoduchmi zlomky alb a cld se nazv hlavn
zlomkov ra, kdet o ostatn zl omkov ry j ednoduchch zl omk se naz-
vaj vedlej zlomkov ry. sla a, d, resp. b, c nazvme vnjmi, resp. vnitnmi
leny sloenho zlomku.
109
Sloen zlomek pevedeme na j ednoduch tak, e souin j eho vnjch
len l om me souinem j eho vnitnch len.
Je-li v itateli a jmenovateli sloenho zl omku souet j ednoduchch zlomk,
pak sloen zlomek pevedeme na j ednoduch tak, e jej rozme nejmenm
spolenm nsobkem j menovat el vech j ednoduchch zl omk.
Pklad:
1 2
2 " 3
I 5
4
+
7
2 3 / 42 56
1 5 \ 2 1 + 6 0
- + - 84
4 1
14
* 8 '
1.2.2. Ab s o l u t n h o d n o t a r e l n h o s l a
Absolutn hodnota relnho sla a se zna |a| a definuje j ako nezporn
prvek mnoi ny {a, a}, tj. |a| = max {a, a}. Plat tedy
a ^ 0 => \a\ = a,
a < 0 => \a\ = -a.
Plat
|a| = 0 o a = 0,
|a| > 0 o a + 0,
b
\a\ - |> ^ - \b\\ \ab\ \a\ + |> |
(trojhelnkov nerovnost),
\a\ =
I*! + a2 + ... + a| ^ + | a
2
| + + k| -
S i g n u m [ z n a m n k o ] r e l n h o s l a
i ( >o) ,
s gna = { 0 (a = 0),
l - l ( o < 0 ) ,
sgn a = (a 4=0).
a
110
1.2.3. Mocni na a odmocni na
Mo c n i n a
on-t mocnina a* [a, a R) rel nho sla a, kde slo a, resp. a se nazv
zklad mocniny [mocnnec], resp. exponent [mocnitel], je definovna v z-
vislosti na obor u promnn a.
Mo c n i n a s k l a d n m c e l m e x p o n e n t e m (aeR, neN)
= aa... A.
n-krt
Plat ( a , 6 e R; m, n e N) :
0" = 0, r = i ,
( - 1 ) 2 - = i , ( _ ! ) 2 m
+
i
=
_
1 ?
a
m
fc
m
= {abY,
a
m
= a
m+n
,
(a
m
Y = a
mn
.
Mo c n i n a s c e l o s e l n m e x p o n e n t e m ( a e R \ { 0 } , neZ)
a~
n
= - , a = \.
a
n
Plat ( a , >e R\ { 0 } , k,leZ):
1* = 1, ( - 1 )
2
* = 1, ( - l )
2 k + 1
= - l ,

sla a a zna se \Ja (msto peme ^/a). slo a se nazv zfe/a odmocniny
[odmocnnec] a slo n se nazv odmocnitel
111
Pr o odmocni ny plat (a, feGR
0
+
, m, h g N , /cg Z) : Existuje prv j edno
slo b, pro n plat b
n
a. Dl e
= 0 , V
1 = 1
> V
f l
= '
-V(ofe)
= Vo* = *
n
(*o),
= / a
m + n
,
V +
= V [ a + fc + 2V(afe)],
= V [ o + 6 - 2 V ( * ) ]
yj(a y/b)
Ia +
y
/{a
2
-b)
+
la-J{a
2
-b)
V 2 ~ yj 2
Us m r o v n z l o mk [ r a c i o n a l i z o v n j me n o v a t e l e ]
Usmrnit zlomek znamen odst rani t odmocni nu nebo odmocni ny ze j meno-
vatele vhodnm rozenm zl omku.
Pklady:
>
=
T
(
*
> 0 )
'
1
-
a T
^ (
f l
* + 6 , * > 0 ) ,
1 yJaT s/b
(a*b, a>0, b> 0).
yja y/b a b
O d mo c n i n a ze z p o r n h o s l a ( a 6 R
0
+
, wie N
0
, n = 2m + 1)
Pr o m-tou odmocni nu z m-t mocni ny plat ( a e R
0
+
, me N):
= - V " = - a (n = 2m + 1),
/{-af = a (n = 2m).
Kad m-t (m e N) odmocni na z m-t mocni ny raci onl n ho sla j e opt
raci onl n m slem. Kad m-t odmocni na z nezpornho rel nho sla,
kter nen m-tou mocni nou raci onl n ho sla, j e iracionlnm slem.
112
Pklady:
( a, i >eR
0
+
) ,
*/(27x
3
) = (>/ 27)*/ x
3
= 3x ( x e R) .
*/ x
4
" / x
4 n
. J / 6 4
2
= (^/64)
2
= 4
2
= 16,
V ( - 5 )
5
= - 5 , V( " 5 )
6
= 5.
Mo c n i n a s r a c i o n l n m e x p o n e n t e m (fl eR
+
, meZ, neN)
a
m/n
=
nj
a
m
Mo c n i n a s r e l n m e x p o n e n t e m [ o b e c n mo c n i n a ]
(aeR\ a e R )
a
1
= lim a*
n
,
kde {a
M
} j e t akov libovoln posl oupnost racionlnch sel a, e lim a
w
= n.
Pr o a > 0 se definuje 0* = 0.
Pr o mocni ny s relnm exponent em plat tyt vzorce j ako pr o mocniny
s celoselnm exponent em.
Pklady:
4 W = (4cJ)
4
( c , d e R) .
(0 ,5ax)
3
= 0 ,125a V (a. xe R),
0 ,14
4
_ /0 , 14\
4
_ 2Y _ 16
0 21
4
" V0 2T/ ~ W ~~ 8T
5yx\
2
(5xy)
2
2 5 x V
2 z / ( 2, )
2
4z
2
( - ^ R ,
Z
e R \ { 0 } ) ,
( -
r
' )
2
" ' = - (
t
3)
2
- l = - , , 3( 2. -1)
=
_
a
6- 3
(
,
J 6 N ( ( e R )
113
D l e n mn o h o l e n u mn o h o l e n e m (viz lnky 2.1.1 a 2.3.1)
1. kr ok: leny v obou mnohol enech uspo dme podle sestupnch
mocnin tho zkl adu.
2. kr ok: Prvn len dlence dlme prvn m lenem dlitele a dost aneme
prvn len podlu.
3. kr ok: Dlitele nsob me prvn m lenem podlu, kter dost aneme pi
2. k r o k u , a odet eme t ent o souin od dlence. Zbyt ek dlme t m zpsobem.
Pokrauj eme tak dl ouho, a j e zbytek bu nula, nebo mnohol en niho
st upn ne dlitel.
Pklad:
(a
2
- 2ac - b
2
+ c
2
): (a - c + b) = a - c - b
(a
2
ac + ab)
- ac - b
2
+ c
2
- ab
- ( - ac + c
2
- bc)
- b
2
- ab + bc
- ( - b
2
-ab + bc)
0 ~
1.2.4. s e l n s o u s t a v y
Mnoi na uritch znak s pravidly, kt er slou k zobrazen sel,
se nazv seln soustava.
K zpisu relnch sel pou vme pozinch soustav, u nich vznam znaku
zvis na j eho poloze v zpisu a z nich nejrozenj j sou polyadick seln
soustavy.
P o l y a d i c k s e l n s o u s t a v y
V z-adick seln soustav lze kad pirozen slo p vyjdit ve t varu tzv.
z-adickho rozvoje
n
P = Z a
x
= a
n
z
n
+ a
n
.
l Z
n
-
x
+ ... + a
2
z
2
+ a
x
z
l
+ a
0
z,
i = 0
kde z e N \ { l } , a
i
e\J
0tS
-
1
a pak zapsat pomoc tzv. z-adickho zpisu
[z-adickho selnho obrazu]
(an an _ ! . . . oâo) , .
Zde z se nazv zklad [bze] z-adick seln soustavy a a, j sou znaky repre-
zentujc sla 0
. Znaky a
(pop. nkdy t ak sla a

t
) se nazvaj slice [cifry].
114
Index i slice a
i ?
resp. pozice, kt er t omut o indexu v selnm obrazu pslu,
se nazv d slice <x
h
resp. d selnho obrazu. slice s indexem i se nazv
slice du i nebo slice i-tho du. Nenul ov slice, kter je v selnm obrazu
pi rozenho sla p prvn zleva, se nazv slice nejvtho du sla p. d
slice nejvtho du pi rozenho sla p se nazv d pirozenho sla p.
Pirozen slo du n 1 se nazv n-cifern.
slo z
1
se nazv jednotka du i nebo jednotka i-tho du. Jednot ka nul t ho
du se nazv zkladn jednotka nebo strun jednotka.
Polyadick soust ava se zkl adem dv se nazv dvojkov [binrn, dyadick],
se zkl adem ti trojkov [ternrn], se zkl adem osm osmikov [oktalov],
se zkl adem deset destkov [dekadick], se zkl adem estnct estnctkov
[hexadecimln] atd.
Ne k o n e n z - a di c k z l o me k
Kad nezporn reln slo a lze vyjdit ve tvaru
a = k + d [keN
0
, de(0,1)],
kde slo k se nazv cel st sla a a slo
d = t-i ( ^ N \ { 1 } , flieUo,^)
i= 1 Z
(viz st 9) se nazv nekonen z-adick zlomek nebo zlomkov st sla a
a zapisuje se ve tvaru z-adickho zpisu
( 0 , a _
1
a _
2
. . . a _
n
. . . )
: :
( n e N) ,
kde 0 je znak reprezentujc nul u a a
t
j sou znaky (tzv. slice) reprezentujc
sla a
t
. Jestlie a
= 0 pr o vechny indexy i < - n a a _ = | = 0 , kme u dest-

kovho zpisu, e slo a m n desetinnch mst. slo a = k + d pak zapisu-
j eme ve tvaru z-adickho zpisu
( ^ a _
1
a _
2
. . . a _
n
. . . )
z
,
kde x j e z-adick zpis sla k. Je-li reln slo a zporn, zapisujeme j e
ve tvaru
a = ( - x , a _
1
a _
2
. . . a _ . . . )
z
.
S vjimkou sel tvaru m\z
n
(meZ \ {0}, ne N), kt er lze zapsat ve tvaru
dvou rznch z-adickch zapisuje z-adick zpis kadho z ostatnch relnch
sel j ednoznan.
115
Poznmka:
Neme-li dojt k nedorozumn , lze u z-adickho zpisu rel nho sla
vynechat zvorky i zkl ad z, co se zpravidla dl u destkov, pop. dvojkov
seln soustavy.
s l i c e p o l y a d i c k c h s e l n c h s o u s t a v
Pr o zpis relnch sel se bn pouv destkov seln soustavy, kde
slicemi j sou znaky 0, 1, 2, 3, 4, 5,6, 7, 8,9.
Za slice dvojkov seln soustavy se zpravidla vol znaky 0, 1 (nkdy t ak
znaky 0,1).
U ostatnch z-adickch selnch soustav se zkl adem z < 10 se vtinou
pouv slic destkov seln soustavy. Pi z > 10 se slice destkov
seln soustavy zpravidla dopluj velkmi psmeny latinsk abecedy.
Pklad 1:
Destkov seln obr az Dvojkov seln obraz
0 0 = 0
1 1 = 1
2 10 = 10
3 11 = II
4 100 = 100
5 101 = 101
6 110 = 110
7 111 = III
8 1000 = 1000
9 1001 = 1 0 0 1
30 11110 = II110
Pklad 2:
( 30)
1 0
= ( 1E)
1 6
, nebo ( E)
1 6
= ( 14)
1 0
.
Pklad 3:
Dva rzn destkov seln obrazy
0, 002000. . . ,
0, 001999. . . ,
vyjaduj tot slo 2/ 10
3
.
116
Z k l a d n o p e r a c e
v r z n c h p o l y a d i c k c h s e l n c h s o u s t a v c h
Provdj se obdobn j ako v destkov seln soustav tak, e kdykol i pi
stn (resp. nsoben) v nkt erm du dost aneme souet (resp. souin) vt
nebo roven zkl adu pslun seln soustavy, j e t eba provst penos do
nejble vtho du.
Pklady:
(423)
6
+( 1 341)
6
(42 714)
8
+ (521)
6
- ( 1 7 043)
8
(3 125)
6
(23 651)
8
Nsoben a dlen usnadn t abul ka nsoben pr o pslunou selnou sou-
stavu, sestaven ze souin vech sel mench ne zkl ad dan soustavy.
Pklad 1:
Ped vpotem souinu ( 325)
6
. (245)
6
sestavme t abul ku nsoben pr o
estkovou soustavu.
1 1
2 2 4
3 3 10 13
4 4 12 20 24
5 5 14 23 32 41
1
2 3 4 5
Pklad 2:
(352)
6
(120101)3 : (102)
3
= ( H01) 3
(245)
6
(102)3
(3124)
6
(111)3
(2332)
6
(102)3
( H44)
6
(201)3
(145244), (102)3
(22)3
117
P e v d n p - a d i c k h o z p i s u s l a n a z - a di c k
Pi pevdn p-adickho zpisu pi rozenho sla na z-adick zpis dlme
p-adick zpis zkl adem z a dost aneme j ako zbytek slici a
0
(tj. slici du 0)
z-adickho zpisu. Pot om sten podl dlme opt zkl adem z a dost aneme
slici a, (tj. slici du 1) z-adickho zpisu. Takt o post upn urujeme
vechny hl edan slice z-adickho zpisu sla danho v p-adickm zpisu,
dokud nedost aneme nulov sten podl.
Pklady:
(3287)
1 0
I : 7 ( 100)
1 0
I : 2
4 469 : 7 0 50 : 2
0 67
4
: 7 0 25 : 2
: 7 1 12
0
1 0 : 2
1 0
(212)
3
I : 2
1 102 : 2
1 12 :2
: 2
0 1 : 2
Dostali j sme t yt o vsledky:
(3 287)
1 0
=( 1 2 404)
7
,
( 100)
1 0
= (1 100 100)
(212)3 =( 1 0 1 1 1 )
2
.
1 0
Pi pevdn p-adickho zpisu rel nho sla na z-adick zpis peve-
deme zvl j eho celou st a zvl j eho zl omkovou st. P i t om z-adick
zpis zl omkov sti urme tak, e zl omkovou st v p-adickm zpisu vy-
nsob me zkl adem z a dost aneme a_, (tj. slici du 1) j ako celou st
118
souinu. Po vynsoben zl omkov sti t ohot o souinu opt zkl adem z
dost aneme a_
2
j a k o celou st t akt o zskanho souinu. Tak postupujeme dle,
dokud zl omkov st souinu nen nulov.
Pklad:
nebo
(25,312 5 )
I 0
= (11 001,010 1)
2
,
( 25)
1 0
| : 2
(0,312 5),o . 2
1 12 : 2 0 0,625 . 2
0 6 : 2
1 0,25 . 2
0 3
1
: 2
1 : 2
0 0,5
1
. 2
1 0
Ne p o l y a d i c k s e l n s o u s t a v y
Pozin seln soustavy, kter nejsou polyadick, se nazvaj nepolyadick.
Z nepolyadickch soustav uvedeme mskou selnou soustavu.
ms k s e l n s o u s t a v a
msk seln soustava j e zaloena na pouit zvltnch znak j ednak
pr o j ednot ky d 0, 1, 2 a 3 destkov seln soustavy: I = 1, X = 10, C =
= 100 a M = 1 000, j ednak pr o poloviny j ednot ek d 1, 2 a 3 destkov
seln soustavy: V = 5, L = 50, D = 500. mskmi slicemi lze zapsat
j en kl adn cel sla podl e t cht o pravi del :
a) msk slice zapisujeme zprava doleva podle nerostoucch d
s vjimkou pravi dl a d).
b) slice I, X a C lze zapsat nejve tikrt bezprost edn za sebou, kdet o
slice V, L a D nejve j ednou.
c) Jsou-li vt slice ped menmi nebo jsou-li stejn slice vedle sebe,
pak tyto slice stme (nap. CCLXI I = 100 + 100 + 50 + 10 + 1 + 1 =
= 262).
d) Je-li prv j edna z slic I, X a C ped vt slic, pak se men slice
odete od slice vt [nap. CMXLI V = (1 000 - 100) + (50 - 10) +
+ (5 - 1) = 944, XMI V = (1 000 - 10) + (5 - 1) = 994]. T mt o pravidlem
se nahrazuje t ynsobn opakovn nkter z slic I, X a C.
119
P e r i o d i c k a n e p e r i o d i c k s l a
z-adick zpis
((sgn a)a
m
a
m
_
x
. . . a
0
, a _
1
a _
2
. . . a _
f c
a _
k
_
1
a _
k
_
2
. . . a _
k
_
r
)
z
(k, m N
0
, r e N) relnho sla a se nazv periodick, prv kdy existuj
t akov sla k, r e N , e a__
r
= a_
n
pro vechna kl adn cel sla n > k.
Polyadick zpis rel nho sla, kter nen periodick, se nazv
neperiodick.
Reln slo, kter m (resp. nem) periodick polyadick zpis, se nazv
periodick (resp. neperiodick).
Prv vechna racionln, resp. prv vechna iracionln sla j sou perio-
dick, resp. neperiodick.
Pklad:
Racionln sla 0,750 000. . . = 0,750, 0,592 a 0,640 96 j sou periodick,
kdet o iracionln sla ^ 2 = 1,414 2 1 . . . a ^/TC = 1,772 4 5 . . . j sou ne-
periodick.
Ryz e p e r i o d i c k a n e r y z e p e r i o d i c k s l a
Periodick polyadick zpis se pi k = 0, resp. k > 0 nazv ryze, resp.
neryze periodick. Reln slo, kter m ryze, resp. neryze periodick poly-
adick zpis, se nazv ryze, resp. nerye periodick.
P e d p e r i o d a a p e r i o d a p e r i o d i c k h o s l a
slo u, resp. v, kter m z-adick zpis
( a _
i a
_
2
. . . a _
k
)
2
pi k> 0 , resp. {<x_
h
_
x
a _
k
_
2
... oc_
k
_
r
)
2
a bylo vytvoeno z slic peri odi ckho z-adickho zpisu rel nho sla a,
se nazv pedperioda, resp. perioda periodickho sla a.
P e v d n p e r i o d i c k c h s e l n a o b y e j n z l o me k
Ryze periodick slo a (0 < a ^ 1) v destkovm zpisu lze zapsat j ako
obyejn zlomek, j eho itatelem j e peri oda a j menovat el em j e kl adn cel
slo s destkovm zpisem, kter obsahuje prv tolik devtek, kolik slic
m peri oda (tj. r devtek).
Pklad:
592 592: 37 16
0,592 = = = .
999 999: 37 27
120
Neryze periodick slo a (0 < a ^ 1) v destkovm zpisu lze zapsat j ako
obyejn zlomek. Jeho itatelem j e rozdl, kde menencem j e kl adn cel slo
s destkovm zpisem vytvoenm prv z slic pedperi ody a periody ve stej-
nm poad j ako v selnm zpisu a menitelem je pedperi oda. Jmenovat el em
je slo s destkovm zpisem, kter obsahuje nejprve prv tolik devtek,
kolik slic m perioda, a za nimi prv tolik nul, kolik slic m pedperi oda.
Pklad:
1.2.5. D l en se z by t kem a bez e z byt ku v mno i n Z.
D l i t el nos t v mno i n Z
D l e n se z b y t k e m v mn o i n Z
Dlenm se zbytkem v mnoin Z vech celch sel nazvme zobra-
zen, kter kad uspodan dvojici [a, b] (b + 0) celch iel piazuje
uspo danou dvojici [q, r ] celch sel, piem plat
a = bq + r, 0 ^ r < \b\.
slo q se nazv sten [nepln] podl sel a, b (v t omt o poad ) a slo r
nejmen nezporn zbytek sla a pi dlen slem b [nejmen nezporn zbytek
sla a podle modulu b [modulo bj], strun zbytek pi dlen.
D l e n b e z e z b y t k u v mn o i n Z
Ve specilnm p pad pr o r = 0 mluvme o dlen beze zbytku.
D l i t e l n o s t v mn o i n Z
kme, e slo beZ je dlitelem sla aeZ [slo b dl slo a, slo a
je dliteln slem b, slo a je nsobkem [q-nsobkem] sla b], a oznaujeme
b | a, prv kdy existuje t akov slo q e Z, e a bq. slo q se nazv
podl sla a pi dlen slem b. Neplat-li b | a, kme, e slo b nen dlitelem
sla a [slo b nedl slo a] a peme b )( a.
Zobrazen | v mnoi n Z nazvme dlitelnost v mnoin Z.
Pr o dlitelnost | na mnoi n Z plat (a, b, c,m,neZ):
0,640 96 =
_ 64096 - 640 63456: 24 2644
99000 99000: 24 4125*
a \b A b
c => a | c (trar
b => c | am + bn,
b => a\bc,
(tranzitivnost dlitelnosti),
c \ a A c
a
a
b => \a\ ^ \b\ (b + 0).
121
Kad cel slo je dlitelem nuly, ale nula nen dlitelem dnho celho
sla rznho od nuly.
Kad slo aeZ je dliteln tzv. nevlastnmi [samozejmmi] dliteli
1, 1, a, -a. Existuj-li dal dlitele sla aeZ, nazvaj se vlastn [nesamo-
zejm] dlitel.
Ko n g r u e n c e na mn o i n Z
Jestlie rozdl a b (a, be Z) j e dliteln slem me N, kme, e slo a
je kongruentn s slem b podle modulu m [strun kongruentn s b modulo m]
a peme a = b mod m.
Kad mnoi na tch celch sel, kter pi dlen slem m e N dvaj t
nejmen nezporn zbytek, se nazv zbytkov tda podle modulu m [modulo m]
nebo zbytkov tda mod m.
Kr i t r i a d l i t e l n o s t i c e l m s l e m
Urit dlitele celho sla zapsanho v destkov seln soustav nebo
zjiovat zbytky pi t omt o dlen, umouj bez dlen pravidla, zvan kritria
[znaky] dlitelnosti celm slem, kt er se zakldaj na tto vt: Jestlie cel
slo b lze napsat j ako souet dvou stanc, z nich jeden je nsobek kl adnho
celho sla a, pak druh stanec pat do te zbytkov tdy podle modul u a
j ako slo b.
Cel slo m t zbytek pi dlen slem:
2 (resp. 5, resp. 10) j ako pi dlen j eho slice du 0 slem 2
(resp. 5, resp. 10);
3 (resp. 9) j ako pi dlen soutu j eho slic slem 3 (resp. 9);
4 j ako pi dlen soutu j eho slice du 0 a dvoj nsobku slice
du 1;
4 (resp. 20, resp. 25, resp. 50, resp. 100) j ako pi dlen j eho posl edn ho dvoj -
sl slem 4 (resp. 20, resp. 25, resp. 50, resp. 100);
7 (resp. 13) j ako pi dlen rozdlu posl edn ho trojsl a sla psanho ost at -
nmi slicemi slem 7 (resp. 13); je-li menenec men ne menitel,
pak menence zvtme nebo menitele zmenme o vhodn n-
sobek sla 7 (resp. 13).
8 (resp. 40, resp. 125, resp. 200, resp. 250, resp. 50fr, resp. 1000) j ako pi dlen
posl edn ho trojsl slem 8 (resp. 40, resp. 125, resp. 200, resp.
250, resp. 500, resp. 1000);
11 j ako pi dlen rozdlu soutu slic sudch d a sout u slic
lichch d slem 11; je-li menenec men ne menitel, zvt-
me jej o vhodn nsobek sla 11;
122
11 j ako pi dlen soutu dvojsl ponajc od slice du 0;
27 (resp. 37) j ako pi dlen sout u posl edn ho trojsl a sla psanho ostat-
nmi slicemi slem 27 (resp. 37).
Pklad 1:
slo 4 193 dv pi dlen slem 3, resp. 9 zbytek 2, resp. 8, nebo 4 + 1 +
+ 9 + 3 = 17 = 5 . 3 + 2 = 9 + 8 .
Pklad 2:
slo 4 210 573 dv pi dlen slem 11 zbytek 4, nebo 3 + 5 + 1 + 4 -
- ( 7 + 0 + 2) = 1 3 - 9 = 4, pop. podl e dr uhho kritria 73 + 05 + 21 +
+ 4 = 103 a dle 03 + 1 = 4.
Pklad 3:
slo 941 326 dv pi dlen slem 7, resp. 13 zbytek 1, resp. 9, nebo
( 700+ 3 2 6 ) - 9 4 1 = 3 2 6 - ( 9 4 1 - 7 0 0 ) = 85 = 7. 12 + 1, resp. (65 + 3 2 6 ) -
- 941 = 326 - (941 - 650) = 35 = 13. 2 + 9.
P r v o s l a , s l o e n s l a
Kad cel slo p (\p\ + 1, p + 0), kter m jen nevlastn dlitele, se nazv
prvoslo (nkdy se za prvosla povauj jen vechna kl adn cel sla n > 1,
vyhovujc uvedenm podm nkm).
Kad cel slo rzn od nuly, kter m aspo j ednoho vlastnho dlitele,
se nazv sloen.
sla 1 , - 1 nejsou ani sloenmi sly, ani prvosly.
Cel sla 2k, resp. 2k + 1 (k e Z) se nazvaj sud, resp. lich.
Je-li sloen slo a dliteln prvoslem p, pak prvoslo p nazvme prvo-
initelem sla a.
V t y o p r v o s l e c h
Kad sloen slo m m aspo j ednoho kl adnho prvoinitele p, pr o nho
plat p
=
y/\m\. Z t oho plyne, e kad cel slo m > 1 je prvoslem, prv
kdy vechna dlen prvosly p (p
2
^ m) j sou dlenm s nenul ovm zbyt kem.
Kad lich prvoslo p (p > 3, p < - 3 ) lze pst ve tvaru 6k - 1 nebo
6k + 1 (ke Z). Kad slo t varu 6k 1 nebo 6k + 1 (ke Z) nemus vak
bt prvoslem.
Mal Fermatova vta: Jestlie p > 1 j e prvoslem, pak kad slo t varu
a
p
a (ae Z) j e nsobkem prvosla p.
Wilsonova vta: Jestlie p > 1 ( pe N) , pak slo (p l ) ! + 1 je dliteln
slem p, prv kdy slo p j e prvoslem.
123
Pklad 1:
slo 137 je prvoslem, nebo dn z dlen prvosly 2, 3, 5, 7 a 11 (pomoc
kritri dlitelnosti) nen beze zbytku. Prvoslem 13 ji nen t eba dlit, nebo
13
=
V137.
Pklad 2:
Prvosla 53 a 37 lze pst po ad ve tvaru 6 . 9 l a 6 . 6 + 1. Avak
35 = 6 . 6 - 1, 25 = 6 . 4 + 1.
Piklad 3:
Podl e mal Fermat ovy vty pro prvoslo p = 3 a slo a = 5 e Z j e
a
p
a = 5
3
- 5 = 120 40-nsobkem prvosla 3.
Piklad 4\
slo (p - 1)! + 1 = (5 - 1)! + 1 = 25 je podle Wilsonovy vty dliteln
prvoslem p = 5.
Pklad 5:
Vechna prvosla od 2 do n najdeme pomoc met ody zvan Eratostenovo
sto t akt o: Nap eme za sebou cel sla 2 a n. Prvoslo 2 ponechme a krt-
neme vechny j eho vt nsobky. Prvn nekrt nut slo je prvoslo (3).
slo 3 ponechme a krt neme vechny j eho vt nsobky, pokud nebyly
ji krtnuty. Prvn nekrt nut slo je opt prvoslo (5). Tak post upuj eme dle,
a krt neme vechny vt nsobky sel mench ne yjn. Vechna nekrt nut
sla j sou hl edan prvosla.
Ro z k l a d s l o e n h o s l a v p r v o i n i t e l e
Kad sloen slo a lze j ednoznan a na poad a znamnka initel
vyjdit j ako souin konen mnoha prvosel. Napeme-li sloen slo a
pomoc prvosel p
9
p
2
, p
n
(kter nemus bt od sebe rzn) ve t varu
kme, e j sme provedK rozklad sloenho sla a v prvoinitele [rozklad slo-
enho sla a v souin prvosel, prvoseln rozklad sloenho sla a].
Vyjdme-li sloen slo a ve t varu
fl = Pi
l
P2
2
.P"
(Pi> P2' - 'Pm J
s o u
vzjemn rzn prvosla a e
u
e
2
, e
m
e N), kme,
e j sme provedli kanonick rozklad sloenho sla a v prvoinitele.
124
Pklad:
Rozkl ad 2
2
. 3
2
. 5 . 7 . 17 sla 21 420 v prvoinitele najdeme t akt o:
21420 2
10710 2
5 355 3
1 785 3
595 5
119 7
17 17
1
tj. zjistme nejmen prvoslo, kt erm j e dan slo dliteln, a zapeme j e
do pravho sloupce. Se z skanm podlem, kter zapeme do levho sloupce
pod dlence, post up opakujeme, dokud nedost aneme podl rovn slu 1.
Kad sloen slo a je dliteln libovolnm souinem s (|s| ^ a) svch
prvoinitel.
S p o l e n d l i t e l c e l c h s e l
Cel slo d + 0, kter j e dlitelem kadho z danch sel a
9
a
2
,...,
a
n
e
Z
(n > 1), se nazv spolen dlitel celch sel a
9
a
2
, a
n
.
Prot oe sla 1, - 1 j sou spolenmi dliteli kadch dvou celch sel,
nazvaj se nevlastn [samozejm] spolen dlitel. Ost at n spolen dlitel
se nazvaj vlastn.
Cel sla a
l9
a
2
, a
n
(n > 1) se nazvaj nesoudln, prv kdy nemaj
jin spolen dlitele ne nevlastn spolen dlitele. Cel sla a
x
,a
2
,...,a
n
(n > 1) se nazvaj po dvou nesoudln, prv kdy j sou nesoudln kad
dv sla a
i9
a, (i =1= j). Cel sla, kt er maj aspo j ednoho vlastnho spole-
nho dlitele, se nazvaj soudln;
Pklad:
sla 25, 12 a 24 j sou nesoudln, ale nejsou po dvou nesoudln, nebo
sla 12 a 24 j sou soudln.
Ne j v t s p o l e n d l i t e l c e l c h s e l
Spolenho dlitele celch sel a
l9
a
2
, a
n
, kter j e nsobkem kadho
j i nho jejich spolenho dlitele (tj. je nejvtm ze spolench dlitel), na-
zvme nejvtm spolenm dlitelem celch sel a
u
a
2
,...,a
n
a zname
D(a
, a
2
, ...,a
n
) nebo strun D. Jestlie a
t
= 0 pr o i = 1 , 2 , n , pak
D(a
, a
2
, a
n
) = 0. Jestlie aspo j edno slo a
t
j e rzn od 0, pak vdy
125
existuj dva nejvt spolen dlitel D
l9
D
2
, pro n plat DÂ, , a
2
,
a
n ) =
= -D
2
(a
l9
a
l9
...
9
a
n
\
S p o l e n n s o b e k c e l c h s e l
Cel slo fc, kter j e nsobkem kadho z danch sel a
,a
2
,...,aeZ
(n > 1), se nazv spolen nsobek celch sel a
l9
a
2
,...
9
a
n
.
Ne j me n s p o l e n n s o b e k c e l c h s e l
Spolen nsobek celch sel a
l9
a
2
,...
9
a
n9
kter je dlitelem kadho
jinho jejich spolenho nsobku, nazvme nejmenm spolenm nsobkem
celch sel a
l9
a
29
...
9
a
n
a zname n(a
l9
a
2
, a
n
) nebo strun n.
Jestlie aspo j edno slo a
t
= 0, pak n(a
l9
a
29
a
n
) = 0. Jestlie a
{
+ 0
pr o i = 1 , 2 , n , pak existuj dva nejmen spolen nsobky n
9
n
2
, pr o n
plat ni(a
l9
a
29
...,a) = -n
2
(a
9
a
29
...
9
a
n
).
V p o e t D(a
9
a
29
...
9
a
n
) a n(a
l9
a
2 9
a
n
)
Ne j v t h o s p o l e n h o d l i t e l e n kladnch celch sel a
l9
a
29
...
9
a
n
urme pomoc jejich kanoni ckch rozkl ad v prvoinitele
a^pTvT-PT {i = 1,2,..., n),
kde p
9
p
l 9
p
m
j sou vzjemn rzn kl adn prvosla, mezi ne pat vechna
prvosla, kt er dl aspo j edno slo a
i9
a exponent y e
tj
e N
0
j sou j edno-
znan ureny sly a
t
a p
}
(i = 1 , 2 , n ; j = 1 , 2 , m ) . Nejvt spolen
dlitel sel a
l9
a
2 9
a
n
je slo ,
D(a
l9
a
29
...
9
a
n
) = p{
l
p
f
2
2
...pi
m
9
kde
fj = min {e
lj9
e
2j9
..., e
nj
) (j = 1,2,..., m).
Nejvtho spolenho dlitele nkol i ka kl adnch celch sel vypoteme
tedy tak, e kad z danch sel rozlome v souin prvoinitel a z t cht o
prvoinitel vybereme vechny, je se z r o v e vyskytuj ve v e c h rozkla-
dech (tj. kadho prvoinitele vezmeme s n e j me n m mocnitelem, j ak se
vyskytuje v rozkladech v e c h danch sel). Souin t akt o vybranch prvo-
initel j e hl edanm nejvtm spolenm dlitelem.
Ne j me n s p o l e n n s o b e k n kl adnch celch sel a
9
a
2 9
a
n
j e slo
n(a
l9
a
29
...
9
a
n
) = rtY
2
\..pfr
9
kde
gj = max {e
lj9
e
2j9
...
9
e
nj
} (j = 1, 2, . . , m).
126
Nejmen spolen nsobek nkolika kladnch celch sel vypoteme tak,
e kad z danch sel rozlome v souin prvoinitel a z tchto prvoinitel
vybereme vechny, je se vyskytuj a s p o v j e d n o m rozkl adu (tj. kadho
prvoinitele vezmeme s n e j v t m mocnitelem, j ak se vyskytuje v rozkl adu
a s p o j e d n o h o z danch sel). Souin t akt o vybranch prvoinitel je
hl edanm nejmenm spolenm nsobkem.
Pklad:
Prot oe 24 = 2
3
. 3 . 5, 60 = 2
2
. 3 . 5 a 72 = 2
3
. 3
2
. 5, dost aneme
D(24, 60, 72) = 2
2
. 3 . 5 = 12,
n(24, 60, 72) = 2
3
. 3
2
. 5 = 360.
Plat
D(a
u
a
2
,...,a
n
) = D(a
ir
a
2
, ...,a
in
),
n(a
u
a
2
,...,a
n
) = n(a
k
, a
k2
,a
k
J,
kde
{i
u
i
2
,...,i
n
} = {fci,fc
2
> >*} = { l , 2, . . . , n} ,
tj. nejvt spolen dlitel a nejmen spolen nsobek nezvis na poad
sel a
l9
a
2
, a
n
.
Plat D(a
u
a
2
, a
n
) = D(D
1 ?
D
2
), kde D
t
= D(fl
1?
a
2
, a
k
) , D
2
=
= D(a
fc + 1
, a
k + 2
, a
n
) (fe
=
1), piem pr o /c = 1 kl ademe D
{
= a
{
a pro
k = n 1 kl ademe D
2
= a
n
.
Obdobn n(a
, a
2
, a
n
) = n(n
x
, n
2
), kde n
l
= n(fl
19
a
2
, a
k
), n
2
=
= n(a
k
+
1
,a
k
+
2
, ( / c _ 1), piem pr o fc = 1 kl ademe r)
l
= a
x
a pr o
k = n \ kl ademe n
2
= a
n
.
Ozname-li P = a
l
a
2
...a
n
(a
t
sH) a A
x
= Pla
9
A
2
= Pla
2
,...,A
n
= Pla
n9
plat
n ^ ! , ^ , . . . , ^ ) D(i4
l 9
X
2
, A
n
) = P
neboli speciln
E u k l i d v a l g o r i t mu s p r o c e l s l a
Pi vpotu nejvtho spolenho dlitele D(a,b) (a,beZ\{0}
9
a > b)
podle Euklidova algoritmu post upuj eme t akt o: slo a dlme slem b. Pi
zbyt ku r
x
=)= 0 dlme slo b slem r
x
a urme zbytek r
2
. Pi r
2
=t= 0 dlme
slo r
x
slem r
2
. Dojdeme-li po n krocch ke zbyt ku r
n
= 0, je D(a, b) = r
n
_
x
.
127
Pklad:
Post up vpotu D(648, 252) zapeme do schmat u
2 1 1 3
648 252 144 108 36
144 108 36 0
tak, e v prost edn m dku napeme nejprve vt slo 648 (co do absolutn
hodnot y) a pak men dan slo 252. Jejich nepln podl 2 napeme
do prvn ho dku nad dlitele 252 a do tetho dku napeme zbytek 144,
kter zrove vypeme do st edn ho dku za slo 252. Takt o post upuj eme
a k dlen beze zbytku. Posledn nenulov zbytek 36 = D(648, 252).
1.2.6. Us p o d n na mn o i n R
kme, e slo a je men (resp. vt) ne slo b, jestlie slo b a
j e kl adn (resp. zporn) a peme a b). Zpis a
=
b (resp. a
=
b)
znamen, e a b nebo a = b). Relace [ < ; R],
[ > ; R], ; R] a [ _ ; R] se nazvaj nerovnosti na mnoin R.
Z axi m uspodn U
0
a U
3
plynou tyto aximy pr o nerovnost i na
mnoin R:
Pr o kad dv sla a, b e R plat prv j edno z piazen
a = b, a < b, a > b.
Pr o kad ti sla a,b,ceR pl at :
a a < c,
a<b=>a + c ac < bc.
Z axi m pr o nerovnosti pl ynou t at o pravidla ( a , 6 , c , e R, k,u,veR
+
):
a<bAc<d=>a + c a + c bc,
0 < a 0 => u
a
< v
a
,
128
u < v A a < O
u > 1 A a v",
tf u
b
,
b - k < a < b + k o \ a - b \ < k .
I n t e r v a l y
Mnoi nu vech relnch sel x, pr o n plat
( a
=
x
=
K
a
=
x < b.
a < x
=
b,
a < x < b.
a
=
x,
a < x,
x
=
ft,
l x < b.
oznaujeme po ad
{a, b},
<a,b),
(a, b},
M,
(a, +0 0 ) ,
(a, +0 0 ) ,
(-x,?>,
(-oo,fc)
a nazvme intervalem v prost oru E
x
. Interval (a, by, resp. (0, ?) se nazv
uzaven, resp. oteven. Intervaly <a, >) a (a, >> se nazvaj polooteven
[polouzaven]. Interval (a, ay = {a} j e j ednobodovou mnoi nou. Interval
(-oc, +0 0 ) zna mnoi nu R vech relnch sel. Intervaly (a,by, (a,b\
(a,by, (a,b) se nazvaj ohranien, kdet o intervaly (-oc, b), ( 0 0 , ?>,
(a, -f-oc), <a, -f-o), (0 0 , +0 0 ) se nazvaj neohranien.
Symbol < oc, +oc> = R u { + oc, - 00} = R
#
= Ef, kde +0 0 , - 0 0 j sou
nevlastn body reln osy, zna tzv. rozenou relnou [selnou] osu.
1.3. K O M P L E X N S LA
1.3.1. Mn o i n a v e c h k o mp l e x n c h s e l
Mnoi na C vech uspodanch dvojic [a, b] relnch sel s rovnost
a operacemi stn a nsoben, kter j sou definovny vztahy
[a
x
,b
x
] = [a
2
,b
2
] o a
x
= a
2
A b
x
= b
2
,
+ [a
2
,b
2
] = [
ai
+ a
2
b
l
+ b
2
],
[a
2
,b
2
] = [a
x
a
2
- b
x
b
2
, a
x
b
2
+ a
2
b
x
],
tvo k o mu t a t i v n t l e s o s n u l o v m p r v k e m [ 0, 0] a j e d n o t k o v m
p r v k e m [ 1, 0] . Prvky t ohot o tlesa se nazvaj komplexn sla. Pr o uveden
129
operace stn a nsoben na mnoi n C tedy plat aximy A
0
a A
4
, M
0
a
M
4
, D
t
a D
2
, t ake pro z
l9
z
2
, z
3
e C plat
Z
l + (
Z
2 +
z
3
) = (
Z
l + ^ 2 ) +
Z
3 > ^ 1 ( ^ 3 ) = (
Z
1
Z
2 )
Z
3
(asociativn zkony),
z
l +
Z
2
= Z
2 +
Z
1 '
Z
1
Z
2
= Z
2
Z
1
(komut at i vn zkony),
( Zj -I- Z
2
) z
3
= Z j Z
3
-I- Z
2
Z
3
,
z
3 (
z
l +
Z
2 )
= Z
3
Z
1 +
Z
3
Z
2
(distributivn zkony).
Opanm prvkem k prvku z = [a, b] j e prvek = [ - 0 , -b] a pevrcenm
[inverznm] prvkem k prvku z = [a, b] + [ 0, 0] j e prvek
Kompl exn
%
slo [ 0, 1] se nazv (ryze} imaginrn jednotka a zna se i,
pop. v elektrotechnice j . Pr o slo i plat i
2
= [ 1, 0] .
Mnoi na vech kompl exn ch sel t varu [0, 0] tvo podtleso komut at i vn ho
tlesa C a j e izomorfn s tlesem R relnch sel, t ake lze klst [a, 0] = a;
speciln [ 0, 0] = 0. Tleso C vznikne pipojenm prvku i k tlesu R.
Pr o kompl exn slo z = [a, b] se zavdj tyto poj my:
a = Re z, resp. b = \mz se nazv reln, resp. imaginrn st komplex-
nho sla z.
= [a, b] se nazv slo komplexn sdruen k slu za sl a z, se na-
zvaj (vzjemn} komplexn sdruen],
\z\ = yj(a
2
+ b
2
) se nazv absolutn hodnota [modul] komplexnho sla z.
Reln slo a
2
+ b
2
se nazv norma komplexnho sla z.
Kompl exn slo z, kde Im z + 0, se nazv imaginrn slo. Imagi nrn
slo z, kde Re z = 0, se nazv ryze imaginrn slo.
Z definic stn a nsoben na mnoi n C pl ynou tyto dal operace:
Ro z d l k o mp l e x n c h s e l
Zj z
2
= [a,b] [c,d] = [a c, b d].
P o d l k o mp l e x n c h s e l
M _ [a, b] _ Zjz^ _ f. ac -\- bd bc ad
( z
2
* 0).
* 2 [Cd] \z
2
\
2
i c
2
+ d
2
' c
2
+ d
2
130
Pr o kad dv kompl exn sdruen sla z = [a, ft], z = [a, ft] pl at :
(I) = z,
z + z = 2a,
( - z ) =- ,
z = a
2
+ b
2
,
(z, + z
2
) =
t
+
2
, (
Z l
- 2) =
t
-
2
,
fe) = J i (z
2
* 0).
\
Z
2 /
Z
2
Pr o a b s o l u t n h o d n o t y libovolnch kompl exn ch sel z, z
x
, z
2
pl at :
I = V( a
2
+ fc
2
) ^ 0,
| = 0 o z = 0,
| = | -z| = N = V M) .
ziz
2
| = k i l M>
= N k * 0),
j | | z
2
| ^ |zj z
2
|
=
| z j + | z
2
| (trojhelnkov nerovnost),
R e z g l z l , I m z ^ l z l .
1.3.2. Ry z e i ma g i n r n s l a
I ma g i n r n j e d n o t k a
i
2
= - 1 .
Mo c n i n y i ma g i n r n j e d n o t k y
pr o Vn E Z.
i
4 n
= 1,
j4 + i
=
;
: 4n+2 _
- l ,
j4
+
3
=
_ j
e e n r o v n i c e x
2
= a ( a e R
+
)
Obor em pravdivosti rovnice x
2
= a = ( \)a j e mnoi na
P = { i > > - i > } -
S o u e t r y z e i ma g i n r n c h s e l j e bu ryze i magi nrn m slem, nebo
nulou.
131
Pklady:
4i - li + 9i = 6i,
4i - 7i + 3i = 0.
S o u i n r yz e i ma g i n r n c h s e l je bu relnm slem, nebo ryze ima-
gi nrn m slem.
Pklady:
5i . 7i = 35i
2
= - 3 5 ,
5i . 7i . 8i = 280i
3
= - 2 8 0 i .
P o d l r yz e i ma g i n r n c h s e l j e vdy relnm slem.
14i _ 14
5i ~ T 5 *
Z n z o r n n r yz e i ma g i n r n c h s e l
Ryze imaginrn slo bi se v kartzsk souadni cov soustav znzoruje
j ako bod [0, b] osy y, kt er se pr ot o nazv imaginrn osa (obr. 32). Osu x
pak nazvme relnou osou.
Pklad:
M imaginrn osa
- 1. kvadrant
i i i i i i
T>i . .
i i i i
- 1 2 3 4 5 6
' f _i
- 6- 5- 4- 3 - 2 - i {
- 2i
3.kvadrant " Ji 4.kvadrant
Obr. 32. Znzornn ryze imaginrnch
sel na imaginrn ose
1.3.3. Ko mp l e x n s l a v k a r t z s k m t v a r u
Prot oe plat
z = [fl,6] = [ a, 0] + [ 0, l ] [ f c , 0] ,
lze komplexn sla z pst v tzv. kartzskm [algebraickm, binomickm] tvaru
z = a + \b = a + bi (a, b e R),
132
kde a = Re z, resp. b = Im z je reln, resp. imaginrn st kompl exn ho
sla r, a potat s nimi j a ko s dvojleny.
Vzorce pro potn s kompl exn mi sly lze pepsat v k a r t z s k m t v a r u
t akt o:
Ko mp l e x n s d r u e n s l a
z = a + ib, = a ib.
Ro v n o s t k o mp l e x n c h s e l
a + ib = c + id <=> / = c A b = d;
speciln
fl + i? = 0<^>a = 0A? = 0.
S t n k o mp l e x n c h s e l
{a + ib) + (c + id) = (a + c) + i(b + d)
9
(a + ib) + (a - ib) = 2a.
Od t n k o mp l e x n c h s e l
(a + ib) - (c + id) = {a - c) + i(b - d),
(a + ib) - {a - ib) = lib.
N s o b e n k o mp l e x n c h s e l
(a + ib){c + id) = (ac - bd) + i(ad + bc),
(A + ifcjjfl - ib) = a
2
+ b
2
.
D l e n k o mp l e x n c h s e l ( u s m r o v n j me n o v a t e l e )
a + ib (a + ib) (c - id) ac + ibc - iad - i
2
bd
c + i d ~ ( c + i d ) ( c - i d ) ~ c
2
- i
2
d
2
~
(ac + bd) + i(bc ad) ac + bd .bc ad
Nsobme-li dlence a dlitele slem kompl exn sdruenm k dliteli,
dost aneme vdy podl ve tvaru zl omku, j eho j menovat el j e relnm slem.
Pklad:
1 + 2i _ (1 + 2i )(3 + i) _ 1 + li _ 1 .T_
3 - i " (3 - i) (3 + i) " 10 " 10
+ 1
10'
133
Umo c o v n k o mp l e x n c h s e l
(a + ib)
2
= a
2
+ 2abi + b
2
i
2
= a
2
+ 2ab\ - b
2
,
(a + ib)
3
= a
3
+ la
2
bi + 3ab
2
i
2
+ b
3
i
3
=
= a
3
+ 3a
2
b\ - 3ab
2
- b
3
i,
(a + ibf = a
4
+ 4a
3
f>i + 6a
2
b
2
i
2
+ 4ab
3
i
3
+ >
4
i
4
=
= a
4
+ 4a
3
>i - 6a
2
b
2
- 4ab
3
i + >
4
.
Ko mp l e x n h o d n o t y o d mo c n i n y z k o mp l e x n h o s l a
Ko eny rovnice x
2
= a + ib = z j sou kompl exn mi hodnot ami x
l 5
x
2
odmocni ny z kompl exn ho sla z:
* 1 , 2 =
a + V( a
2
+ b
2
)
+ i>
1
2[a + V( a
2
+ b
2
) ] /
Z n z o r n n k o mp l e x n c h s e l
Prot oe kadmu kompl exn mu slu z pslu prv j edna uspo dan
dvojice [a, b], lze je znzorni t j ako bod [a, b] v kartzsk souadni cov sou-
stav. Jde tedy o bijektivn zobrazen mnoi ny C = R
2
= R x R na mnoi nu
vech bod tzv. Gaussovy roviny [roviny komplexnch sel] (obr. 33).
r *i
l li
i i
-6-5-4-3-2-1
' - f
^=3+21
0. . ! ,
. 1 2 3 4 5 6
i
4
=5 - 2 i
Obr. 33. Znzornn komplexnch sel
v Gaussov rovin
V obrzku 33 j sou v Gaussov rovin znzornna sla z
x
= 3 + 2i, z
2
=
= - 5 + 3i, z
3
= - 2 - 4i a z
4
= 5 - 2i.
1.3.4. Ko mp l e x n s l a v g o n i o me t r i c k m t v a r u
Kad komplexn slo z lze znzorni t j ako bod v rovin s p o l r n
s o u a d n i c o v o u s o u s t a v o u a vyjdit pomoc polrnch souadni c <p a Q
(obr. 34):
z = a + ib = |z| (cos (p + i sin <p) = g(cos (p + i sin cp) =
= e[cos (cp + 2/c7i) + i sin (cp + 2/ctt)] pro V/c Z.
134
pr omnn QERQ j e absolutn hodnot a kompl exn ho sla z; pr omnnou
(p = arg z nazvme argumentem [amplitudou] komplexnho sla z. Plat
a = g cos q>, b = Q sin <p,
cos
^7pV^
=
R '
sin
^
=
7 ( ^
=
R
( z + 0)
'
b
tg ).
imoginiml oso
Obr. 34. Modul g a argument ^ n; argument z t ohot o intervalu
se nazv hlavn hodnota argumentu komplexnho sla z a zna se Arg z.
Pklad:
Vyjdeme slo z = 3 4i v goni omet ri ckm t varu:
e = V [ 3
2
+ ( - 4 )
2
] = 5;
- 4 4
tg <?)= = - - , z intervalu (0, 360) nepichz v vahu,
nebo pi a > 0 a b < 0 j e obr az danho sla z ve tvrtm kvadr ant u. ]
N s o b e n k o mp l e x n c h s e l v g o n i o me t r i c k m t v a r u
z, = 0i(cos
(
p
l
+ i sin cpj, z
2
= Q
2
(CO& cp
2
+ i sin <p
2
),
Z i ' 2 = r i r
2
[cos(<p, + <P
2
) + isin(<p, + <p
2
)].
135
D l e n k o mp l e x n c h s e l v g o n i o me t r i c k m t v a r u
Umo c o v n k o mp l e x n c h s e l v g o n i o me t r i c k m t v a r u
z = g(cos cp + i sin <p),
2* = ?*[cos (kcp) + i sin (fc<p)] pro Vfe g Z
(tzv. Moivrova vta), speciln
(cos q> + i sin (pf = cos (k(p) + i sin (fc<p).
O d m o c n i n a z k o mp l e x n h o s l a v g o n i o me t r i c k m t v a r u
Pr o kad komplexn slo z a pr o libovoln pirozen slo n
=
2 nazvme
n-tow odmocninou <z> komplexnho sla z t akov komplexn slo x, pr o n
plat x" = z. Zna me j e ^/z. Je-li kompl exn slo z vyjdeno v goni omet ri c-
km t varu z = Q(COS <p + i sin <p), pak n-tmi odmocni nami z sla z j sou
prv sla
Ze vzorce pr o n-tou odmocni nu kompl exn ho sla dost aneme pr o Q = 1
a cp = 0 prv n j ednoduchch koen x\
9
...,x'
n
rovnice x" = 1 ( n e N) :
= (Ve) *
kde /c = 0 , 1 , 2 , n 1.
Ko mp l e x n n-t o d mo c n i n y z j e d n
x ;
+ 1
= cos
2kn . . 2/c7i
h i sin
n n
pr o V/ce{0, l , 2, . . . , n - 1}.
Rovnice
m prv n j ednoduchch ko en x , x ^ :
n + 2kn n + 2kn
+ i sm
n n
pro V/cg{0, l , 2, . . . , n - 1}.
136
[pklady:
x
3
= l
x, =
x , = -
* 3 =
X * = l
i V
3
-
1 >/ 3.
" 2 - T
i ;
X
x
= 1,
X
2
= 1,
x
3
= - 1 ,
X4 1;
= - 1
x, =
x
4
= - 1
1 V
3
-
2
+
T' '
x
2
= - 1 ,
1 V
3
-
x
1 =
M
1
2 2
2 2 2
X 3
" " T ~ T
X 4
~ 2 2
e e n b i n o mi c k c h r o v n i c
Binomick rovnice
x
w
- z = 0 ( n e N, ZEC)
m pro z = g(cos q> + i sin <p) prv n j ednoduchch koen x
l 5
x :
, . V <p + 2kn . . <p + 2fcrc\
**+1 = (V^) l
c o s
" +
1 s i n
" )
pr o V/CE{0, l , . . . , n - 1}.
Speciln pro a e R v mnoi n C plat
x" + a = 0, x
k + 1
a ) x
k
,
+ 1
pro a
=
0 a ( x
k
,
+ 1
) " = - 1 ,
R/(-)]* + i pr o a < 0 a ( x
f c + 1
) " = 1
pr o V/CE{0, 1 , 2 , n l } , piem x'
k+l
, resp. x
k + 1
je komplexn rc-t od-
mocni na z sla 1, resp. 1 .
137
1.3.5. Ko mp l e x n s l a v e x p o n e n c i l n m t v a r u
Z Eulerovch vzorc (viz str. 366)
sin (p = i - ( e ^
+ 2f cn
> -
e
i ( = |z| [cos (q> + 2/CTT) + i sin (<p + 2/CTT)] =
= a + ib pr o V/ ceZ.
Vyjdeme slo z = - 2 + 3i v exponencilnm t varu:
0 = V[ ( - 2 )
2
+ 3
2
] = Vl 3 ,
3
tg cp = = - 1 , 5 , = 12341' = 2,16 rad
(obraz sla z j e v druhm kvadr ant u);
z
= - 2 + 3i = ( Vl 3 ) e
2
'
1 6 i
.
Strun zpis v technickch aplikacch:
- 2 + 3i = ( Vl 3) e
2
'
1 6 i
= (V13) U234i;,
piem symbol \cp_ (kde cp je ve st upov me) t eme: verzor cp.
Pklad 2:
Vyjdeme 1 7 e '
6 5 i
v algebraickm t varu a + ib:
0,65 rad = 3722',
17 e '
6 5 i
= I7(cos 3722' + i sin 3722') =
= 17(0,795 + 0,607i) = 13,5 + 10,3i.
N s o b e n k o mp l e x n c h s e l v e x p o n e n c i l n m t v a r u
7 - ' ^ ' 2 i ^ 2 = C , ? i e
1
^
+
> pr o V z . ^ e C .
' 2 ?2
e
>J
138
p l e n k o mp l e x n c h s e l v e x p o n e n c i l n m t v a r u
- i * i , i = g' (<pi
-
<P2) V Z , E C A V Z
2
G P .
Umo c o v n k o mp l e x n c h s e l v e x p o n e n c i l n m t v a r u
z = ge
l(p
, z!
l
= g
n
n<p
pro VHGN, V ZGC .
H-t o d mo c n i n a z k o mp l e x n h o s l a v e x p o n e n c i l n m t v a r u
z = ee" , ( V 4
+
i = + i = ( V ^ ) e
[ (
^ ~
(fc = 0 , 1 , 2 , . . . , , ! - 1).
Zv l t n h o d n o t y i n i t e l e e
i < p
e
2 k n i
= 1,
e
( 2f c + l )ni
pro V/ceZ,
P
( n / 2 ) i _ : '
p
( 2 n / 3 ) i _ _ ! , V^j
e - i, e "
2
+
2
P
( 4 n / 3 ) i _
1
.
i, e -
2
2 '
e
( 3 n / 2 ) i
e
2f eni
=
| ^
Q
<p+2kni
= Q
<p (fcgZ).
Peri odou exponenciln funkce j e tedy 2TT.
Vztahy mezi exponencilnmi a goni omet ri ckmi funkcemi viz na str. 366.
1.3.6. Gr a f i c k me t o d y
^Gr a f i c k s l u o v n k o mp l e x n c h s e l
Prot oe kompl exn sla lze povaovat za dvojrozmrn vektory v Gaussov
rovin, vede grafick sluovn komplexnch sel na sluovn vektor.
Pi grafickm vpotu soutu z
l
+ z
2
komplexnch sel se k vekt oru
z
l
= O A pomoc rovnobnho posunut pipoj vektor z
2
= OB podl e
obrzku 35. Sout em kompl exn ch sel z
x
, z
2
j e pak komplexn slo
z = z
y
+ z
2
= O.
Pi konst rukci rozdlu
z
=
Z l
_
Z 2 = Z l +
( - z
2
)
se postupuje tak, e se k vekt oru z
x
= O A msto vektoru z
2
= OB pomoc
rovnobnho posunut pipoj opan vektor AC = z
2
(obr. 36).
139
Gr a f i c k n s o b e n k o mp l e x n c h s e l
Grafick nsoben kompl exn ch sel neodpov d dnmu z monch
vektorovch nsoben.
Ze vzorce
pro souin kompl exn ch sel z
l9
z
2
dost aneme por ovnn m argument cp =
= <Pi + <r2
a
modul g = QiQ
2
, piem posledn rovnost lze vyjdit j ako
mru g'.g
2
= Q\'-1-
i imaginrn oso
, imoginm! osa
reln oso f C reln osa
Obr. 35. Grafick stn
komplexnch sel
Obr. 36. Grafick odtn
komplexnch sel
Obr. 37. Grafick nsoben
komplexnch sel
Konstrukce (obr. 37):
1. kr ok: Sestrojme vektory O A a OB, odpovdajc po ad kompl exn m
slm z
x
a z
2
.
2. kr ok: K vektoru OB naneseme podle rovnosti cp = 
2
v kl adnm
smyslu hel velikosti (p
v
3. kr ok: Od bodu O naneseme na rel nou osu seku dlky 1 a dost aneme
bod C.
4. kr ok: Vedeme spojnici bodu C s bodem A.
5. kr ok: K sece OB naneseme hel OCA velikosti a tak, e bod B je
vrcholem sestrojenho hlu.
Prsek D ramen hl sestrojench podl e kr ok 2 a 5 uruje vekt or
souinu z
x
z
2
.
Odvodnn : AOCA ~ AOBD (trojhelnky se shoduj ve dvou hlech),
take plat uveden mra g: g
2
= g
{
:\.
140
Gr a f i c k d l e n k o mp l e x n c h s e l
Ze vzorce
= e
i ( < p i _ < P 2 )
= z = Q Q
<P
pro podl kompl exn ch sel z
l 5
z
2
dost aneme por ovnn m argument (p =
= <Pi ~ <Pi
a
modul g = QJQ
2
, piem posledn rovnost lze vyjdit j ako
mru Q:Q
1
= 1 \Q
2
.
Konstrukce (obr. 38):
1. kr ok: Sestrojme vektory O A a OB, odpovdajc po ad kompl exn m
slm z
x
a z
2
.
2. kr ok: K vekt oru O A naneseme podl e rovnosti cp = cp
l
cp
2
v zpor nm
smyslu hel velikosti q>
2
neboli naneseme ori ent ovan hel velikosti -cp
2
.
3. kr ok: Od bodu O naneseme na rel nou osu seku dlky 1 a dost aneme
bod C.
4. kr ok: Vedeme spojnici bodu B s bodem C.
5. kr ok: K sece O A naneseme hel OBC velikosti a tak, e bod A j e
vrcholem sestrojenho hlu.
Prsek D ramen hl sestrojench podle krok 2 a 5 uruje vekt or po-
dlu zjz
2
.
Odvodnn : AOCB AODA (trojhelnky se shoduj ve dvou hlech),
take plat uveden mra Q:Q
1
= 1: Q
2
.
imaginrn osa
A
Gr a f i c k u mo c o v n k o mp l e x n c h s e l
Post up grafickho vpotu n-t mocni ny z
n
(n e N) kompl exn ho sla z
je zaloen na n-nsobnm proveden grafickho nsoben (obr. 39).
141
' Jin zpsob grafickho vpotu mocni ny z
n
vychz z vpotu argument u
ncp a modul u g
n
(obr. 40). Obr zky 39 a 40 uvdj konst rukce mocni ny z
n
pro n = 4.
\ imaginrn osa
. i i
{
imaginrn osa
1 reln osa
Obr. 39. Grafick umocovn
komplexnch sel
f relni osa
Obr. 40. Grafick umocovn
komplexnch sel
Gr a f i c k z n z o r n n h o d n o t n-t o d mo c n i n y
k o mp l e x n h o s l a
n-t odmocni na \jz kompl exn ho sla z je dna vemi eenmi rovnice
x
n
= z = g(cos cp + i sin cp)
v promnn x.
Post up grafickho vpotu odmocni ny \jz vychz z vpotu argument u
cpln a modul u \JQ.
Obrzek 41 uvd konst rukci hodnot x
l 9
x
2
, x
3
a x
4
odmocni ny \jz pro
n = 4, jejich obrazy le na ramenech hl, posunut ch vdy o 2nln rad =
= 27i / 4r ad = 90.
, imaginrn osa
z /
Obr. 41. Grafick odmocovn
komplexnch sel komplexnch sel
Gr a f i c k z n z o r n n h o d n o t ?i-t o d mo c n i n y s e l 1 a - 1
V obrzcch 42 a 45 j sou po ad znzornny vechny hodnot y odmocni n
\j( 1), y ( 1). Body x
{
znzorujc n-t odmocni ny sel 1 a 1
142
rozdluj j ednot kovou krunici (tj. krunici o pol omru 1) na n (n = 3,4)
stejnch st.
. i i
i imaginrn osa
Obr. 42. Grafick znzornn l/\
relna osa
Obr. 43. Grafick znzornn 1)
magmorm oso
1 relno osa
Obr. 44. Grafick znzornn 1
magmarni osa
1 relna osa
Obr. 45. Grafick znzornn * / ( - 1)
1.4. P I B L I N S L A A J E J I C H C HYB Y
1.4.1. P i b l i n s l a
O mnoha dajch, kter konkrt n zjiujeme v technick praxi nebo
ve vzkumu, nelze vdy tvrdit, e j sou pln pesn.
Ozname-li d, resp. h slo, o nm urit vme, e j e men, resp. vt ne
pesn hodnot a X vyetovan veliiny, pak rozdl h d (h > d) nazvme
nepesnost. slo h, resp. d se nazv horn, resp. doln odhad pesn hodnoty X.
Za odhad pesn hodnot y X mohou slouit vechna sla x z intervalu <, h},
kt er nazveme piblinm slem [neplnm slem]. P i t om h, resp. d nazveme
horn, resp. doln mez piblinho sla. slo x, kter vyhovuje nerovnost em
d ^ x ^ h, se nazv ppustn hodnota [piblin hodnota, aproximace, odhad]
piblinho sla.
Podrobnj informace o piblinch slech dvaj tyto charakt eri st i ky:
143
a) Stedn hodnota piblinho sla se rovn
d + h
a =
~
;
-
nahrazuj eme j pesnou hodnot u X, kt erou neznme.
b) Prost [absolutn] chyba [strun chyba] piblinho sla se rovn
a = y = h a (d < h).
Piblin slo tedy definujeme j ako mnoi nu vech relnch sel x, kter
vyhovuj nerovnici
|x a\ ^ a
a kter se zapisuj ve tvaru x = a + a.
c) Pomrn [relativn] chyba piblinho sla se rovn
a
= - .
a
1.4.2. Z a o k r o u h l e n s l a
mluva:
Budeme uvaovat, e reln sla j sou vyjdena v destkovm zpisu.
Jestlie piblin slo x m stedn hodnot u
a
k
= a
0
.10* (a
0
e Z) '
a prost ou chybu
nazvme j e slem zaokrouhlenm na jednotky du k [strun zaokrouhlenm
slem] a msto
x
= a
0
. 10* \ . 10*
strun peme
x =
k
a
0
.10*,
kde znak =
k
teme <je> po zaokrouhl en na j ednot ky du k rovno". kme
tak, e piblin slo x jsme zaokrouhlili na jednotky du k. slo a
k
ve tvaru
144
a
0
. 10* nazvme hodnotou piblinho sla x pi zaokrouhlen na jednotky
du k [strun zaokrouhlenou hodnotou]. Vechny slice sla a
0
e Z naz-
vme platnmi slicemi. Zaokrouhlit (piblin, pop. pesn} slo na n plat-
nch slic znamen, e slo a
0
m n platnch slic, piem prvnch n - 1
platnch slic sla a
0
nazvme sprvnmi slicemi.
Zobrazen [ =
k
; R] mnoi ny R vech relnch sel s posledn slic du
men ho ne k na mnoi nu vech relnch sel zaokrouhl ench na j ednot ky
du k, tj. na mnoi nu vech uzavench okol U(a
0
.10*, \ . 10*), nazvme
zaokrouhlenm na jednotky du k. P i t om vme-li, e j de o zaokrouhl en
na j ednot ky du k (a neme-li dojt k nedorozumn), peme msto =
k
jen =. To umouje zjednoduen tvar zaokrouhlen hodnoty, j m lze nahradi t
tvar 0
o
. l O* (a
0
eZ) zaokrouhl en hodnot y tak, e slo a
0
.10* vyjdme
v pouhm j eho destkovm zpisu jen s tou vjimkou, e pi k > 0 poslednch k
nul destkovho zpisu bude mt men velikost.
Pklad:
Zaokr ouhl en hodnot y 428. 10 (k = 0), 78 651. 1 0 "
3
(k = - 3 ) , 110. 10
3
(k = 3 > 0) lze po ad pst v zjednoduenm t varu 428; 78,651; I l Oooo.
P r a v i d l o p r o z a o k r o u h l e n
Viz SN 01 1010 Zaokrouhlovn sel a jejich zpis, 1975.
Mme-li dan (piblin, pop. pesn) slo a s posledn slic du r < k
nahradi t slem b s posledn slic du k pi prost chyb \ . 10* (tzv.
zaokrouhlovac chyb), pou vme k t omu t ohot o pravidla pro zaokrouhlen
na jednotky du k neboli strun zaokrouhlovacho pravidla (peme pak
a = b):
a) Vechny slice d mench ne k vypustme [s vjimkou pi \a\ $
<0, 10),' as Z, kdy msto vyputnch slic peme mal nul y] a zbvajc
slice ponechme s p padnmi zmnami podle bod c) a e).
b) Je-li slice du k 1 men ne 5, pak slice d vtch ne k 1
ponechme beze zmny, a dost aneme tak slo p (nap. pi k = - 1 je 8,739 =
= 8,7).
c) Je-li slice du k 1 vt ne 5, piteme k slu p, z skanmu podl e
bodu b), j ednot ku du k (nap. pi k = 2 j e 0,176 = 0,18).
d) Pravidlo sud slice: Jestlie slice du k 1 je 5 a vechny slice
danho sla a d mench ne k - 1 j sou nuly (pop. slice 5 du k 1
je posledn slic danho sla a), pak je-li slice du k s ud , ponechme ji
beze zmny, a je-li l i c h , piteme k slu p, zskanmu podle bodu b), j ednot ku
du k (nap. pi k = 3 je 14 500 = 14ooo a pi k = - 2 j e 0,035 = 0,04).
145
e) Jestlie slice du k 1 j e 5 a slice kt erhokol i du men ho ne
k 1 j e u danho sla a rzn od nuly, pak k slu p, zskanmu podl e bodu b),
piteme j ednot ku du k (nap. pi k = 0 j e 37,500 02 = 38).
P l a t n mi s l i c e mi hodnot y piblinho sla pi zaokrouhl en na j ed-
not ky du k j sou vechny jej slice bez nul vlevo od prvn nenulov slice
a bez p padnch (malch) nul d mench ne k.
Pikla.
Zaokrouhl en hodnot y
0,003 08; 308; 30,8; 30 8oo
maj vechny prv po tech pl at nch slicch 3, 0, 8. Zaokrouhl en hodnot y
0, 4300; 4 300; 430 Ooo
maj vechny prv po tyech pl at nch slicch 4, 3, 0, 0.
Z a o k r o u h l e n n a h o r u a d o l
Jestlie pi a = b j e a < b, resp. a > b, kme, e j sme slo a zaokrouhlili
nahoru (a nkdy pak pod posledn pl at nou slic sla b dlme pruh), resp.
dol (a nkdy pak nad posledn pl at nou slic sla b dl me teku).
Pklad:
247,36 = 247,4 (zaokrouhlen nahor u),
247,45 = 247,4 (zaokrouhlen dol ).
Z n a k p i b l i n r o v n o s t i
Vme-li e slo a se od sla b li jen o zaokrouhl ovac chybu, peme
a = b, kdet o j i nak pr o piblinou rovnost pou vme znaku .
Pklad:
247,36 = 247,4, ale 247,36 * 240.
1.4.3. P r a v i d l a p r o p i b l i n v p o t y
V praxi je pi vpotech s piblinmi sly t eba se omezit na t akov
poet platnch slic u danch daj, mezivsledk a vsledk, kter zaru
vsledek s minimln chybou. P i t om se pouv tchto pravidel pr o piblin
vpoty:
1. Pi s t n a o d t n piblinch sel vypustme podle zaokr ouhl o-
146
vacho pravidla slice tch mst, na nich aspo v j ednom z piblinch sel
nen pl at n slice.
Pi stn a odtn piblinch sel s desetinnmi msty ponechme
ve vsledku tolik pl at nch desetinnch mst, kolik jich m piblin slo
s nejmenm pot em platnch desetinnch mst.
Prost chyba soutu nkol i ka piblinch sel j e rovna soutu prostch
chyb vech stanc. Pr o x
x
= a
x
i
l
a x
2
= a
2
oc
2
plat tedy
*1 +
X
2 = (
a
l + ^ ) (
a
l +
a
2 )
Pomr n chyba soutu kl adnch piblinch sel le mezi nejvt a nej-
men pomr nou chybou stanc.
Pi stn kl adnho piblinho sla s kl adnm pesnm slem j e po-
mrn chyba soutu men ne pomr n chyba piblinho sla.
Prost chyba rozdlu dvou piblinch sel j e rovna soutu prostch chyb
menence a menitele. Pr o x
l
= a
x
cc
l
a x
2
= a
2
+ a
2
tedy plat
* 1 ~ * 2 = i
a
l ~
a
l) (
a
i +
Prost chyba algebraickho soutu nkolika piblinch sel j e rovna
soutu prostch chyb stanc.
Pomr n chyba rozdlu dvou piblinch sel navzjem blzkch me
bt velk, i kdy j sou pomrn chyby tchto sel mal.
2. Pi n s o b e n a d l e n piblinch sel ponechme ve vsledku tolik
platnch slic, kolik jich m dan piblin slo s nejmenm pot em pl at nch
slic. Vjimkou (kdy ponechvme o j ednu pl at nou slici vce) j e p pad,
kdy souin zan slic 1 a piblin slo s nejmenm pot em pl at nch
slic zan nj akou j i nou pl at nou slic.
Pr o prost ou chybu souinu dvou piblinch sel x
x
= a
l
oc
a x
2
=
= a
2
a
2
plat
Xj X
2
- a
l
a
2
(a^ + a
2
a
x
) .
Pomr n chyba souinu nkol i ka kl adnch piblinch sel o malch po-
mrnch chybch j e piblin rovna soutu pomrnch chyb vech initel.
Pi nsoben piblinho sla pesnm slem roste prost chyba mrn
s pesnm slem a pomr n chyba zst ane beze zmny.
Pr o prost ou chybu podlu dvou piblinch sel x
x
= a
t
^ a x
2
=
= a
2
a
2
plat
x
x
_ a
x
a
x
<x
2
+ a
2
a
x
x
2
a
2
~ a\
147
Pomrn chyba podlu dvou kl adnch piblinch sel o malch pomrnch
chybch j e piblin rovna soutu pomrnch chyb dlence a dlitele.
Pi dlen piblinho sla pesnm slem X se zmen prost chyba
podlu X-krt , kdet o pomr n chyba zst ane beze zmny.
3. Pi u mo c o v n d v ma nebo t e mi ponechme ve vsledku tolik
platnch slic, kolik jich m umocovan piblin slo. P i t om posledn
slice druh, a zejmna tet mocni ny j e mn spolehliv ne posledn slice
umocovanho piblinho sla.
4. Pi o d mo c o v n d v ma nebo t e mi ponechme ve vsledku tolik
platnch slic, kolik jich m odmocovan piblin slo. Pi t om posledn
slice druh, a zejmna tet odmocni ny j e spolehlivj ne posledn slice
odmocovanho piblinho sla.
5. Pi v y s l o v n d l c h v s l e d k bereme o j ednu slici vce, ne
se doporuuj e v pedchozch pravidlech. Pi t om v mezivpotech zsobn
slice" nepovaujeme za pl at n.
Nen-li ve vpotu stn nebo odtn, lze v konenm vsledku ponechat
tolik platnch slic, kolik jich m slo s nejmenm pot em platnch slic.
Pi t om lze vechny mezivpoty provdt s pot em platnch mst o j ednot ku
vtm. V konenm vsledku zsobn slice po zaokrouhl en zmiz. Zsobn
slice je vhodn pi vpotech pst menm p smenem nebo podt r hnout .
6. Maj-li pi-stn nebo odtn n k t e r s l a v t p o e t d e s e t i n -
n c h m s t , resp. pi nsoben, dlen, umocovn nebo odmocovn v t
p o e t p l a t n c h s l i c n e o s t a t n , pak j e ped vpotem zaokrouhl me
na nejmen poet desetinnch mst, resp. platnch slic, kter se v danch
slech vyskytuje, zvten o j ednu slici.
7. Vyhledn sla v t a b u l k c h se povauje za samost at n vkon. Jde-li
o mezivsledek, bereme j e s j ednou zsobn slic.
8. Lze-li sla brt s l i bovol nou pesnost, pak k t omu, abychom dostali
konen v s l e d e k s k p l a t n mi s l i c e mi , mus me piblin sla za-
okrouhl i t na t akov poet platnch slic, aby pedbn vsledek ml
k + 1 platnch slic.
9. Pi vpotech pomoc l o g a r i t m volme t akov tabulky, kter maj
o j edno desetinn msto vce ne l ogari t movan piblin slo s nejmenm
pot em platnch slic. V konenm vsledku se posledn pl at n slice po za-
okrouhl en vypust.
148
Pi pouit pravidel pro vpoty s piblinmi sly j e nut no pamat ovat ,
e nezaruuj sprvnost posledn slice vsledku. Chyba tto posledn slice
du r me v nkterch p padech init i nkolik j ednot ek du r.
1.5. M R Y
N z v y a o z n a e n
Rovnost dvou pomr
a, c
a:b = c:d neboli - = - (abcd #= 0)
b d
se nazv mra, piem se pr o leny a, b, c, d mry zavdj tyto nzvy:
a, d j sou vnj leny,
b, c vnitn leny,
a, c pedn leny,
b, d zadn leny,
Ro z i o v n a k r c e n l e n m r y ( r e R \ { 0 } ) :
f ar: br = c :d,
Plat
a:b = c:d o ad = bc,
tj. souin vnjch len se rovn souinu vnitnch len.
Vz j e mn v m n a l e n m r y
Z mry a:b c:d plyne:
a:c = b:d,
d:b = c:a,
d:c = b:a.
r v
r r
149
S t n a o d t n v m r c h
Z mry a:b = cd pro vechna sla p, q,r, se R, pr o n j menovat el
zl omk nejsou rovni nule, plyne
pa + qb pc + qd
ra + sb rc + s
pa + qc pb + qd
ra + sc rfr + s
odkud pi speciln volb sel p, q, r a s dost aneme (pokud mry maj smysl)
(a + b):a = (c + d):c,
{a + b):b = {c + d):d,
(a b): a = (c d):c,
(a-b):b = {c-d):d,
{a + b):(a - b) = {c + d):{c - d):
S o u i n i t e l m r n o s t i
a:b = c.d => a = pc A b = pd,
kde p se nazv souinitel mrnosti.
S p o j i t m r a
a:b = b:c
(vnitn leny j sou si rovny).
T e t m r n
b
2
a:b = b:x; x =
a
(x se nazv e mrn k slm a a b).
t v r t m r n
a: b = c: x; x =
(x se nazv tvrt mrn k slm a, b, c). Geomet ri ck vznam viz na str. 302.
S t e d n m r n
a: x = x : b; x = y/(ab) (ab > 0)
150
(x se nazv stedn mrn [geometrick prmr] z sel a a b). Geomet ri ck
vznam viz na str. 303.
S p o j i t h a r mo n i c k m r a
(a x) : (x b) = a: b; < x =
a + b
(x se nazv harmonick prmr z sel a a b) neboli v j i nm tvaru
1 _ 1 / l 1
x 2 \a b
P o s t u p n m r a
a:b:c :d:... = a
l
: b
1
: c
l
: d
l
: . . . o
o a
i
= p a / \ b
l
= p b / \ c
1
= p c / \ d
l
= p d A . . . .
Kadou post upnou mru lze rozepsat v jednotliv mry:
a:b = a
: b
9
b:c = b^: c
9
a:c = flj: c
9
b:d = b
: d
9
a:d = a
x
: d
l 9
c :d = c
l
: d
9
atd.
1.6. L O G A R I T MO V N
1.6.1. Z k l a d n poj my
P o j e m l o g a r i t mu a o z n a e n
Logaritmem kladnho relnho sla x pi zkladu a e R
4
" \ {l } nazvme
t akov reln slo
y =
l o
g a * >
e x. slo a se nazv zklad [bze], x numerus [logaritmovan slo]
a y logaritmus.
L o g a r i t mo v n
Logaritmovn je pi danm zkl adu inverzn operac k umocovn , piem
k dan hodnot x mocni ny a
y
se zkl adem a hl edme exponent y. Plat
a
lo
*
x
= x, log
f l
() = y, \og
a
{a~
y
) = -y.
151
De s t k o v l o g a r i t my
Logari t mus pi zkl adu 10 zname
y = l o g
1 0
x = l gx (x > 0)
a nazvme destkovm [dekadickm, Briggsovm] logaritmem, tj.
lg x = y o x =
P i r o z e n l o g a r i t my
Logari t mus pi zkl adu
e = lim. ( 1 + - Y = lim (1 + h)
lih
= 2,718 281 828 459 0 .
zname
l og
e
x = ln x (x > 0) *
a nazvme pirozenm [Napierovm] logaritmem, tj.
ln x = y o x = Q
y
.
Vz t a h me z i s o u s t a v a mi l o g a r i t m
1
log* a = l og
c
a = \og
b
c log, a,
\og
c
b
kde pevodn souinitel
1
log
c
>
= l og
b
c
se nazv modul pechodu od soustavy logaritm o zkladu b k soustav logaritm
o zkladu c.
Vz t a h y me z i d e s t k o v mi a p i r o z e n mi l o g a r i t my
i
l n a
i i
l g a =
mlo
= , g e l n a
'
kde
1
= lg e = M = 0,434 294 48. . .
ln 10
se nazv modul soustavy dekadickch logaritm',
lna = ln lOlgtf,
152
kde
ln 10 = = m = 2,302 585 09. . .
M
se nazv mdi// soustavy pirozench logaritm.
1.6.2. Vl ast nost i l ogari t m
Pr o Va , c e R
+
A V b e R
+
\ { l } A V r e R ^ V n e N plat:
log
f e
(ac) = \og
b
a + l og
f e
c,
l o &- = l og
b
a - l o &c ,
c
l og
f e
a
r
= r l og
f e
a ,
1
l og
b
ya = - l og
b
a,
i og
b
b = 1 ,
log, 1 = 0 .
1.6.3. Ur ovn des t kov ch l ogari t m z l ogari t mi ck ch tabul ek
Prot oe kad kl adn slo N lze vyjdit ve tvaru N = ICATQ,
kde A
0
e <1,10) a n j e cel slo, meme j eho destkov l ogari t mus vyjdit
j ako souet log N = n + log N
0
, kde cel slo n, kter j e dem prvn nenulov
slice sla N, se nazv charakteristika a log N
0
<0,1) se nazv mantisa.
Charakt eri st i ka nepravho deset i nnho zl omku (tj. sla vtho ne 1)
s n msty ped desetinnou r kou se rovn n 1.
Charakt eri st i ka pravho deset i nnho zl omku je zporn a rovn se pot u
nul ped prvn nenul ovou slic, potajc v t o i nulu ped desetinnou rkou.
Je-li N ^ 1, resp. N < 1, peme l ogN ve tvaru n,a
l
a
2
...a
s
(n ^ 1),
resp. 0, ( 3^2 ... a
s
\n\ (n < 0), kde n je charakt eri st i ka sla log N.
Pklad:
Charakt eri st i ky sel 3 745; 75; 4; 0,007 3 j sou po ad 3, 1, 0, - 3 .
Mant i sy l ogari t m najdeme v logaritmickch t abul kch.
M-li l ogari t movan slo (numerus) o j ednu pl at nou slici vce, ne uvdj
tabulky, pak k nalezen hodnot v t abul kch pomoc linern interpolace
pipojme prstek
d =
16'
153
kde D je tabulkov diference (tabulkov rozdl mezi bezprost edn nsledujc
hodnot ou v t abul kch a nalezenou hodnot ou) a p j e dal slice, kt er se m
vzt v vahu.
Pklad 1 :
lg 37 489 4,573 91,
nebo podle ptimstnch tabulek j e
lg 37 480 = 4,573 80,
l g37 490 = 4,573 92.
Tabul kov diference D = 12; dal slice je p = 9, take prstek j e
Dp 12. 9 '
Dost aneme
lg 37 489 ^ 4,573 80
+ H_
4,573 91.
Pklad 2:
Podobn vypoteme
lg 0,123 67 0,092 27 - 1,
piem
3 5 . 7
D = 35, p = 7, d = = 25.
10
Prstek mantisy lze t ak p mo najt v t abul kch pomrnch st, kter
j sou ve vech logaritmickch t abul kch.
Hl e d n l o g a r i t mo v a n h o s l a ( n u me r u ) k d a n mu l o g a r i t mu
Charakt eri st i ka l ogari t mu udv p mo pol ohu desetinn rky ve vsledku
(v numeru). Je-li pslun mant i sa prv uvedena v t abul kch, meme
vechny slice numer u p mo st. Ji nak najdeme v t abul kch nejble ni
hodnot u a z p rst ku d mant i sy a t abul kov diference D vypoteme dal
slici p numer u:
lOd
Tak pi hledn numeru j e vhodn pouvat t abul ek pomrnch st.
154
Pklad 1:
l gx = 3,598 14,
x * 3 964, 1,
d
D
1,
11,
10. 1
P
= 1.
11
Pikladl:
l gx = 0,996 37 - 3,
x 0,009 916 8,
3,
4,
10. 3
P
= 8.
4
1.6.4. P i r o z e n l o g a r i t my k o mp l e x n c h s e l
Pirozenm logaritmem [strun logaritmem] komplexnho sla
z = (?(cos )] = ln g + i{q> 4- 2fc7t) pr o Wc e Z.
Hlavn hodnotou Ln z pirozenho logaritmu komplexnho sla z =
= >(cos (jo + i sin (p) nazvme kompl exn slo
Ln z = mg + i(jo, (joe( ji, ji>.
Pklad:
Vypotme ln (3 7i).
<p 29312' = 5,12 r ad;
ln (3 - 7i) = ln ^ 5 8 + i(5,12 + 2kn) =
= 2,030 22 + i(5,12 + 2k%)\
k = 0: l n( 3 - 7i) 2,030 22 + 5,12i,
k=l: l n( 3 - 7i) * 2,030 22 + i(5,12 + 2n) 2,03022 + l l , 4i ,
k = 2: l n( 3 - 7i) 2,030 22 + i(5,12 + An) * 2, 03022 + 17,68i,
atd.
155
Zv l t n p p a d y
Ryze imaginrn slo bi (b > 0):
In (bi) = ln (b e
i ( n / 2 + 2 f c n )
) = ln b + i ^ + 2knj pr o Vfce Z.
Kyze imaginrn slo bi (b > 0):
ln ( - bi) = ln (fc e
i ( 3 n / 2 + 2 f c n )
) = ln fc + i Q TC + pr o Vfc e Z .
Kladn reln slo a:
ln a = ln (a e
i ( 0 + 2 k n )
) = ln a + 2/CTT pr o Vfc 6 Z.
Zporn reln slo a (a > 0):
ln ( - a ) = ln (a
e
i ( n + 2 f c n )
) = ln a + (TC + 2fcrc) pro Vfc e Z.
Pr o Vfc G Z tedy j e
ln 1 = 2fc7ii,
l n ( - l ) = i(n + 2kn),
l ni = ifaz + 2fc7i),
l n ( - i ) = i(7c + 2fc7i).
1.7. K O MB I N A T O R I K A
1.7.1. Bi nomi ck koef i ci ent y , bi nomi ck vta
F a k t o r i l s l a n
Faktorilem sla n [n-faktorilem] nazvme funkci F na mnoi n vech
nezpornch celch sel, definovanou t akt o:
F(0) = 1,
F(n + ) = (n + l)F(n) (neN
0
).
M st o F(n) peme nl Plat 0! = 1. Pr o n ^ 1 j e
n! = 1. 2 (n -. l)n.
Bi n o mi c k k o e f i c i e n t
Pr o libovoln kompl exn slo a a cel slo k se tzv. binomick koeficient
156
[binomick slo] (teme: a nad k) definuje t akt o:
oc(a - l)(oc - 2) . . . ( a - k + 1)
1
0
(k > 0),
(k = 0),
(k < 0).
Pr o binomick koeficienty plat vztahy (a, /? e C, k,neZ)
' a + 1\
V* + 1 / '
+ n + f
n
' a + /Ti
a \ / a
y / a +
6
J f o \kj\n
Ko mb i n a n s l a
Pr o nezporn cel sla k, n se tzv. kombinan slo [ 1 definuje t akt o:
o -
Plat
cz =
n(n - l )(n - 2) . . . ( n - k + 1)
0
nl
k\{n - /c)!
= 1.
(n k),
(0 < n < k).
Pklady:
10
4
- 5
i
2
1 0 . 9 . 8 . 7 5 040
1 . 2 . 3 . 4 24
( - 5 ) ( - 6 ) ( - 7 )
= 210,
1 . 2 . 3
1. 2 8'
3 . 2 . 1 . 0 . ( - l )
:
1 . 2 . 3 . 4 . 5
= - 3 5 ,
= 0.
157
P a s c a l v t r o j h e l n k k u r e n k o mb i n a n c h s e l
w
w
= 0 1
n = 1 1 1
n = 2 1 2 1
w = 3 1 3 3 1
n = 4 1 4 6 4 1
II = 5 1 5 10 10 5 1
Prvn a posledn slo v kadm dku schmatu j e vdy rovno 1. Kad
slo uvnit schmat u se rovn soutu dvou nejblich sel z pedchoz ho
dku. Kombi nan slo ( ] j e v t omt o schmat u v (n + l)-nm dku na
(k + l)-nm mst. ^ '
Pklad:
1 = 6 j e v 5. dku na 3. m st .
Vz t a h y me z i k o mb i n a n mi s l y (fc, HG N
0
)
k)
+
{k+0
=
G+O'
n \ n\n k
Jt\ //c + l \ k + 2 \ A + n\ fk + n + \
0/ \ 1 / V 2 / \ n / \ n
n\ ( n
158
;rr)
!
+-(;)X
2
:
Bi n o mi c k v t a p r o k l a d n c e l o s e l n e x p o n e n t y n
(a - bf = h - h a -
l
b + Qa"-
2
b
2
- ("V V +
Ob e c n b i n o mi c k v t a p r o r e l n e x p o n e n t y a
(viz t str. 702). Podm nka konvergence: \b\ < \a\.
Bi n o mi c k v t a p r o n k t e r e x p o n e n t y
(a bf = a
2
2ab + b
2
, odkud (a + b)
2
= (a - b)
2
+ Aab,
(a bf = a
3
3a
2
b + 3ab
2
+ b\
(a bf = a
4
4a
3
b + 6a
2
b
2
4ab
3
+ b
A
,
(a bf = a
5
+ 5a*b + 10aV + 10a
2
>
3
+ 5ab
4
b
5
.
(
ai
+ a
2
+ ... + a
n
f = a
2
+ a
2
+ ... + a
2
m
+
+ 2( a, a
2
+ a
x
a
3
+ ... + a
t
a
m
+ a
2
a
3
+ a
2
a
A
+ ... + a
2
a
m
+
+ + a
m
- i m) -
159
S o u t y a r o z d l y mo c n i n
a
2
- b
2
= (a + b)(a - b),
a
2
+ b
2
= ( a - bf + 2ab = {a + ib) (a - ib),
a
3
b
3
={ab)(a
2
+ ab + b
2
),
a
4
+ b* = (a
2
+ b
2
+ ai> V2) ( a
2
+ b
2
- abj2),
a*-b* = {a
2
+ b
2
)(a
2
- b
2
) = (a
2
+ b
z
)(a + b)(a -h).
a" -b" = (a - b)(a"-
1
+ a"~
2
b + a"~
3
b
2
+ ... + ab"~
2
+ b"'
1
)
(neN),
a" + b
n
= (a + b)(a"-
1
- ~
2
b + ~
3
b
2
- ... - ab
n
~
2
+ b"'
1
)
(n = 2m + 1, me N),
Pklady (m, n e N) :
( a
6
- b
6
)l(a
3
- b
3
) = a
3
+ b
3
,
( a
6
- b
6
)l(a
3
+ b
3
) = a
3
- b
3
,
(a
4
- b
2
)l(a
2
+b) = a
2
- b,
(a
2m
- b
2n
)l{a
m
- b
n
) = a
m
+ b",
(a
2n
- b
2n
)l{a
2
- b
2
) = a
2
"-
2
+ a
2
"-%
2
+ a
2n
~%
4
+
+ ... + a
2
b
2
"-
4
+ b
2
"'
2
,
(a
3m
b
3m
)l{a
m
b
m
) = a
2m
+ a
m
b
m
+ b
2m
,
\ - - 1) = a"'
1
+ '
2
+ a"'
3
+ ... + a + 1,
( a
2 n + 1
+ l)/(a + 1) = a
2n
- a
2
"-
1
+ a
2
"-
2
- + ... - a + 1.
1.7.2. P e r mu t a c e
P e r mu t a c e be z o p a k o v n
Permutac [poadm] z n-prvkov mnoiny M Q>ez opakovn} nebo n-lennou
permutac [n-lennm poadm] (bez opakovn} nazvme kadou uspo-
danou n-tici navzjem rznch prvk vyt voenou z prvk mnoi ny M.
Poet vech permut ac z n prvk bez opakovn :
P(n) = 1 . 2 . 3 n = n\.
P e r mu t a c e s o p a k o v n m
n-lennou permutac z p-prvkov mnoiny M = {a,, a
2
, a
p
] s opakovnm
prvku a
x
prv k
x
-krt, prvku a
2
prv k
2
-krt,...,prvku a
p
prv k
p
-krt naz-
vme kadou t akovou uspo danou n-tici vyt voenou ze vech p (p _ n)
prvk mnoi ny M, e se v t t o uspodan n-tici prvek a, vyskytuje prv
k, -krt , prvek a
2
prv /c
2
-krt, prvek a
p
prv /c
p
-krt (k
x
+ k
2
+ ...
... + k
p
= n).
160
Poet vech n-lennch permut ac z /?-prvkov mnoiny {a
u
a
2
, a
p
)
s opakovn m prvku a
x
prv /cj-krt, prvku a
2
prv / c
2
- k r t , p r v k u a
p
prv /c
p
-krt:
kde symbol
V^l > ^p/ ^
se nazv polynomick koeficient.
Speciln pr o p = 2 poet vech n-lennch permutac ze dvou prvk a
1 ?
a
2
s opakovn m prvku a
x
fc-krt a prvku a
2
(n fc)-krt je
P
'
k
'"-
k{n)=
{k,n-k)
=
~k\(n-k)
slo ( ) j e rovno slu ( ).
\fc, n - kj \kj
Pikladl:
Kolik rznch ptimstnch kl adnch celch sel lze vytvoit z slic 2, 3 a 5,
jestlie se v kadm sle kad z slic 3 a 5 vyskytuje prv dvakr t ?
5! 1 . 2 . 3 . 4 . 5
P
2 2
5 = = = 30 .
i . 2, 2v ; \\2\2\ 1 . 1 . 2 . 1 . 2
Pikladl:
Kolik rznch estimstnch kl adnch celch sel lze vytvoit z slic 1 a 4,
jestlie se v kadm sle slice 1, resp. 4 vyskytuje prv dvakrt , resp. prv
t yi krt ?
6! _ 1 . 2 . 3 . 4 . 5 . 6 _ 5 . 6
2 4 ! " 1 . 2 . 1 . 2 . 3 . 4 ~ ~ 2 ~ ~
T r a n s p o z i c e
Permut aci , v n vzjemn zamn me dva leny a vechny ostatn leny
ponechme beze zmny poad , nazvme transpozic pvodn permutace.
Kadou permut aci lze pevst v j i nou permut aci post upnmi transpozicemi.
Zkladn permutac nazvme pevn zvolenou permut aci , s n se porovnvaj
jin permut ace.
161
P e r mu t a c e mn o i n y
Permutac mnoiny M nazvme kad prost zobrazen mnoi ny M
na mnoi nu M.
Speciln permut aci P mnoi ny (seku) U
n
= { 1 , 2 , n ) zapisujeme
ve tvaru schmat u
' 1 , 2, n
P = .
kde fc, = P() j e slo z mnoi ny U, kter j e pi permut aci P obrazem sla
ieM. Mezi sly k
u
k
2
,...,k
n
se vzhledem k definici permut ace kad slo
z sel 1,2,..., n vyskytuje prv j ednou. Zkladn [hlavn, identickou] permutac
mnoiny U
w
nazvme permut aci
' 1, 2, . . . , n)
, 1, 2, . . . , n
Inverzn permutac k permutaci
'\, 2, ...,n
P = .
^/cj, k
2
, .? k
n
nazvme permut aci
k\, k
2
,..., k
n
, 1, 2, n
I n v e r z e u p e r mu t a c e
kme, e permutace
p
( \ , 2, ..,n\
\k
t
, k
2
, k j
mnoiny U
n
= { 1 , 2 , n } m inverzi, prv kdy existuj t akov indexy i, j
(i < j), e k
t
> kj (i, j e U
n
). Ozname-li v(P) poet vech inverz v permut aci P,
pak permut aci P nazvme sudou, resp. lichou, prv kdy v(P) j e sud, resp.
lich slo. Znamnko [signum] permutace P je slo
z(p)=(-ir>.
Obdobn se definuje inverze u permut ace
p =
' i . ' 2 . - . Oj
y q, fc
2
,fc,,/
162
libovoln n-prvkov mnoiny M = i
2
, i
n
} tak, e permut ace P m
inverzi, prv kdy pro /, < / j e k
m
> k
n
(i
m
, i
B
e M) , piem <, resp. >
je znakem pedchzen, resp. nsledovn.
Pklad:
Permut ace
/ 4 , 5 , 6 . 7 , 8 \
\ 8, 4, 6 , 5 , 7 /
m prv pt inverz
8 a 4, 8 a 6, 8 a 5, 8 a 7, 6 a 5,
take j de o lichou permut aci .
Poet vech monch sudch permut ac mnoi ny o mohut nost i n se rovn
pot u vech jejch monch lichch permut ac , tj. n! /2.
1.7.3. Va r i a c e
Va r i a c e be z o p a k o v n
Variac k-t tdy z n-prvkov mnoiny (bez opakovn} nebo variac k-t
tdy z n prvk (bez
%
opakovn} nazvme kadou uspo danou fc-tici na-
vzjem rznch prvk, vyt voenou z n-prvkov mnoiny, tj. kad prvek
z danch n prvk se v j edn variaci me vyskytnout prv j ednou.
Poet vech variac fc-t tdy z n-prvkov mnoi ny bez opakovn :
V
k
(n) = n{n - 1)( - 2) . . . ( n - k + 1) = ^ - ^ y = fykl.
Variace n-t tdy z n prvk bez opakovn j e tedy permut ac z n prvk, t ake
plat
V
n
(n) = P(n) = n\.
Mohut nost systmu vech prost ch zobrazen mnoi ny B o mohut nost i k
do mnoi ny A o mohut nost i n se rovn V
k
(n).
Pklad:
Povaujme za zdail t akov vrh, pi nm tikrt za sebou hod me kost kou
a pokad padne jin poet bod. Kolik takovch rznch zdailch vrh
existuje, pihlme-li k poad bod ve vr hu?
j/
3
(6) = 6 . 5 . 4 = 120.
163
Va r i a c e s o p a k o v n i m
Variac k-t tdy z n-prvkov mnoiny M s opakovnm nazvme kadou
uspo danou fc-tici vytvoenou z prvk mnoi ny M tak, e v t t o uspodan
fc-tici se kad prvek z prvk mnoi ny M me vyskytovat a fc-krt.
Poet vech variac fc-t tdy z n prvk s opakovn m:
Mohut nost mnoi ny vech zobrazen mnoi ny B o mohut nost i k do mnoi ny
A o mohut nost i n se rovn V
k
\n).
Pikla.
Kolik monost j e pi vyplovn szenky Sazky o 12 ut kn ch?
n = 3 (vtzstv, prohra, nerozhodn),
1.7.4. Ko mb i n a c e
Ko mb i n a c e be z o p a k o v n
Kombinac k-t tdy z n-prvkov mnoiny (bez opakovn} nebo kombinac
k-t tdy z n prvku(bez opakovn} nazvme kadou fc-prvkovou podmnoi nu
n-prvkov mnoiny, tj. u kombi nace bez opakovn nepihlme k uspo-
dn prvk a kad prvek z danch n prvk se v j edn kombi naci me
vyskytnout nejve j ednou.
Poet vech kombi nac fc-t tdy z n prvk bez opakovn :
M-li systm &() vech podmnoi n mnoi ny A mohut nost 2", pak systm
3P() obsahuje prv C
k
(n) fc-prvkovch podmnoi n mnoi ny A.
Pklad:
Kolik monost by bylo pi t ahu Sportky, kdyby se poet sport rozil
na 90 a poet taench sel se zmenil na pt ?
k = 12,
V;
2
{3) = 3
1 2
= 531 441.
n\ _ n(n - l)...{n - k + 1)
. */ 1. 2 k k\(n - k)\
n = 90, k = 5
164
Ko mb i n a c e s o p a k o v n m
Kombinac k-t tdy z n-prvkov mnoiny M s opakovnm nazvme kadou
skupinu o k prvcch vytvoenou z prvk mnoi ny M tak, e v tto skupin
se kad prvek me vyskytovat a fc-krt.
Poet vech kombi nac fc-t tdy z n prvk s opakovn m:
Kolik kombi nac tet tdy s opakovn m lze vytvoit z pti slic 2, 3, 4, 5, 6?
/ 5 + 3 - l \ / 7 \ 7 . 6 . 5
1.8. P O S L O U P N O S T I R E L N C H S E L
1.8.1. Zkl adn poj my
{Nekonenou} posloupnost relnch sel [{nekonenou} posloup-
nost, selnou {nekonenou} posloupnost] nazvme kad zobrazen mno-
iny N vech kl adnch celch sel do mnoiny R vech relnch sel.
Konenou posloupnost relnch sel [konenou posloupnost] nazvme
kad zobrazen mnoi ny (seku) U
n
= { 1 , 2 , n } do mnoiny R vech
relnch sel (na neprzdnou podmnoi nu mnoi ny R).
( Nekonen) posl oupnost , resp. konen posl oupnost relnch sel j e tedy
reln funkce j edn reln promnn, jejm defininm obor em je mnoi na N,
resp. njak sek U mnoi ny N.
Oznaen:
n je index (vzor),
a
x
poten len,
a
n
n-t len posl oupnost i (obecn len posl oupnost i , obraz),
i . P P
- P P
- ( a . * * ) > P P
- <*i,<*2> - posl oupnost ,

{a
n
}n=n pop. {a
n
}\, pop. (a
l9
a
2
, a
k
\ pop. a
u
a
2 i
. . . , a
k
- konen
posl oupnost .
Posl oupnost je dna:
slovnm vyjdenm: nap kl ad kadmu kl adnmu celmu slu*n je pi-
azena j eho dr uh mocni na;
analyticky (vzorcem pr o n-t len): nap kl ad a
n
= n
2
pr o V/ie N;
Pklad:
165
- tabelrn (vtem vech len): nap kl ad {n
2
}
=
= (1, 4, 9, 16,...),
rekurentn (tj. je dno nkolik prvnch len posl oupnost i a j e dn ped-
pis, j ak se vypote n-t len na zkl ad znalosti pedchozch len): nap kl ad
a
i = 1
a
2 = 4, a
n
- 2a
n
-! + a
n
-
2
= 2, take a
3
= 2 + 2. 4 - 1 = 9.
Diferenn posloupnost prvnho du k posloupnosti {a
n
} nazvme po-
sloupnost { A
1
^ } = {Atf} = {b
n
}, kde b
n
= a
n+l
- a
n
= Aa
n
pro Vn e N.
Diferenn posl oupnost prvn ho du k posl oupnost i
j e posl oupnost
1 n( n+! ) / _- > ~
( 2
'
6
' " " " ^
Diferenn posloupnost k-tho du k posloupnosti {a
n
} nazvme diferenn
posl oupnost {A
k
a
n
} diferenn posl oupnost i (k l)-nho du {A
k
~
l
a
n
}
k posl oupnost i {a
n
}.
Podlovou posloupnost k posloupnosti {a}, kde a
n
+ 0 pr o Vn e N, j e po-
sloupnost {b
n
}, kde A3
w
= a
n
^
ia
n
pr o Vn e N. y
Posloupnost stench sout posloupnosti {a
n
} nazvme posl oupnost
n
fc=i
Pklad:
Posl oupnost stench sout posl oupnost i
{2n}r
=1
=( 2, 4, 6, . . . )
j e posl oupnost
{ 1 ^ + 1 ) } - , = ( 2, 6, 12, . . . ) .
Posloupnost s kladnmi, resp. nezpornmi leny nazvme t akovou po-
sloupnost \a
n
], e a > 0 pro Vne N, resp. a
h
^ 0 pro Vne N.
Alternujc posloupnost nazvme t akovou posl oupnost {a
n
}, e a
n
=
= ( - l j r f c, , pop. a
H
= ( - 1 ) "
+ 1
b, kde b Z 0.
Klesajc
Neklesajc
Nerostouc
posloupnost nazvme t akovou posl oupnost
{</), pro Vne N plat
[
n + i
166
Rostouc, klesajc, neklesajc a nerostouc posl oupnost i se souhrnn na-
nazvaj monotnn posloupnosti. Rostouc a klesajc posl oupnost i se souhrnn
nazvaj ryze monotnn posloupnosti.
Konstantn posloupnost nazvme t akovou posl oupnost {a
n
}, e a
n
= konst
pr o V n e N .
Posl oupnost {a
n
} se nazv shora, resp. zdola ohranien [shora, resp. zdola
omezen], prv kdy existuje t akov slo K, resp. k, e pr o vechny indexy n
plat a
n
^ K, resp. a ^ k.
Posl oupnost a
n
se nazv ohranien [omezen], prv kdy j e shora i zdol a
ohrani en, tj. prv kdy existuje t akov reln slo K > 0, e \a
n
\ ^ K
pr o V n e N .
Vybranou posloupnost z posloupnosti [podposloupnost posloupnosti]
{
a
n\n=\ nazvme posl oupnost {b
n
}
=l
, k n existuje t akov rostouc po-
sloupnost {k
n
}
=l
kladnch celch sel, e b
n
= a
kn
.
Pklad:
Posl oupnost {n
2
}?
=
je vybranou posl oupnost k posl oupnost i {n}
=
.
1.8.2. Ar i t me t i c k p o s l o u p n o s t i
Posl oupnost {a
n
} se nazv (nekonen} aritmetick posloupnost [aritme-
tick posloupnost prvnho du], prv kdy plat a
n
a
n
-
l
= d = konst
pro V n e N neboli prv kdy jej diferenn posl oupnost prvn ho du j e
konst ant n . slo d = konst se nazv diference aritmetick posloupnosti {a}.
Aritmetickou posloupnost nultho [0-tho] du nazvme konst ant n
posl oupnost .
Pklad:
Posl oupnost 1, 4, 7, 10, . . . je ari t met i ckou posl oupnost s diferenc d = 3.
Pr o ari t met i ckou posl oupnost plat
a
n = i + i
n
- l)d pr o V n e N ,
a
n
= a
k
+ (n - k)d pr o V n e N V f c e N ;
a
n
= iia
n
.
k
+ a
n+k
) pro V n e N V / c e U ^ p
Pr o souet s
n
prvnch n len aritmetick posl oupnost i plat
s = * i + a
2
+ + a * = j
w =
2 L
1
+ (
n
~ ^^J-
167
Pklady:
Souet prvnch n kladnch celch sel:
- n(n + 1)
Sn = I * = ~
k = l
Souet prvnch n kl adnch sudch sel:
s = I 2fc = n( + 1).
Jc= 1
Souet prvnch n kladnch lichch sel:
s
n
= (2k-l) = n
2
.
fc=l
Posl oupnost {a
n
} se nazv aritmetick posloupnost k-tho du, prv kdy
jej diferenn posl oupnost fc-tho du {D
k
a
n
} je konst ant n .
Posl oupnost {a
n
} se nazv aritmetick posloupnost k-tho du, prv kdy
jej diferenn posl oupnost /c-tho du {A
k
a
w
} je konst ant n .
Pklad:
{a
n
} ={2, 3, 8, 18, 36, 67, 118, . . . },
{Aa
w
} = {1, 5, 10, 18, 31, 51, . . . } (diferenn posl oupnost 1. du),
{A
2
a
n
} = {4, 5, 8, 13, 20, . . . } (diferenn posl oupnost 2. du),
{A
3
a
n
} = {1, 3, 5, 7,...} (diferenn posl oupnost 3. du),
{A
4
a} = {2, 2, 2, . . . } (konstantn diferenn posl oupnost 4. du).
Posl oupnost {a
n
} j e ari t met i ckou posl oupnost 4. du .
R e k u r e n t n v z o r c e p r o a r i t me t i c k p o s l o u p n o s t i
v y c h d
Aritmetick posloupnost druhho du:
Jsou-li dny leny a
x
,a
2
a diference d, resp. len a
x
a sla d
x
, d
2
, plat
a
n
2a
n
_! + a
n
-
2
d pro Vn e N .
resp.
a
n
= a
x
+ (n - l ) d
x
+ (n - l )
2

2
pro Vn e N>
Aritmetick posloupnost tetho du:
Jsou-li dny leny a
x
,p
2
, a
3
x
a sla d
u
d
2
, d
3
, plat
a - 3a
n
.
1
+ 3a_
2
- fl
w
_
3
= <* pro V n G N \ U
3
,
168
resp.
a
n
= a
x
+ (n - 1) d
+ (n - l )
2
d
2
+ (n - l )
3
d
3
pro
Aritmetick posloupnost m-tho du:
Jsou-li dny leny a
x
, a
2
,..., a
m
x
a sla
1 ?
d
2
> >
plat
resp.
0 =
a
\ + (* - Oî TM" ~
1
)
2 r f
2 + + (n - lYd
m
pr o Vn e N.
I n t e r p o l a c e a r i t me t i c k p o s l o u p n o s t i p r v n h o d u
Jestlie mezi kad dva sousedn leny aritmetick posl oupnost i s diferenc d
vlome m len tak, aby nov vznikl posl oupnost byla
r
tak aritmetick,
kme, e j sme provedli linern interpolaci aritmetick posloupnosti prvnho
du. Nov aritmetick posl oupnost m diferenci
pr o
Vn e NXU,
Souet tvrtch mocni n prvnch n kladnch celch sel:
Dal vzorce:
{q + p)(q + 1 -p)
2
169
I
3
+ 3
3
+ 5
3
+ ... + (2n - l )
3
= n
2
\ n
2
{2n
2
- 1).
1.8.3. Ge o me t r i c k p o s l o u p n o s t i
Posl oupnost {a} se nazv (nekonen} geometrick posloupnost,
prv kdy plat
kde slo q = konst + 0 se nazv kvocient geometrick posloupnosti {a
n
}.
Je tedy
M = (fli,fli9,fli9
2
,...)-
Pr o q > 1 j e geometrick posl oupnost pi ^ > 0, resp. a
x
< 0 rostouc,
resp. klesajc.
Pr o 0 < q < 1 j e geomet ri ck posl oupnost pi a
x
> 0, resp. a
l
< 0
klesajc, resp. rostouc.
Pr o g < 0 j e geometrick posl oupnost alternujc (se stdavmi znamnky).
Pr o q = 1 dost aneme konst ant n posl oupnost , tj. posl oupnost s konst ant -
nmi leny.
Pr o geomet ri ckou posl oupnost plat
a
x
(f
1
pr o Vn e N,
-i+i
M
a
n
<L,
V(a.-*i
+
*) pr o Vn 6 N \ {1} A Vfc e U,
a
r
<f-'.
S o u e t p r v n c h n l e n g e o me t r i c k p o s l o u p n o s t i {a
n
}
S o u e t n e k o n e n g e o me t r i c k a d y
170
I n t e r p o l a c e g e o me t r i c k p o s l o u p n o s t i
Jestlie mezi kad dva leny geometrick posl oupnost i s kvocientem q
vlome m len tak, aby nov vznikl posl oupnost byla tak geometrick,
kme, e j sme provedli interpolaci geometrick posloupnosti. Nov geo-
metrick posl oupnost m kvocient
1.8.4. Vy v o l e n s l a j
Normalizovan [normln] vyvolen sla j sou vechny leny nkter
z geometrickch posl oupnost (tzv. zkladnch [teoretickch] posloupnost
vyvolench sel)
| (
1 0
r / 4 o y , - i | c o = i = R f c
(r = 2
m
pr o m = 1,2, 3, 4; k = 40/r), vyjden v destkovm zpisu na t i
p l a t n s l i c e . Jsou-li tyto leny vyjdeny na p t p l ? t n c h s l i c,
mluvme (nevhodn) o pesnch vyvolench slech. Prvn m lenem kad
ze zkl adn ch posl oupnost R k je slo 1.
Kvoci ent em zkladn posl oupnost i vyvolench sel je slo cp = 10
1
\
piem k = 40Ir je soust oznaen pslun zkladn posl oupnost i R k
vyvolench sel a k 1 je poet len mezi dvma mocni nami 10", 1 0 "
+ 1
(n e N
0
) . Souin a podl dvou vyvolench sel, stejn j ako n-t mocni na vy-
volenho sla (ne N \ {1}) je zejm opt vyvolenm slem.
Odvozenou [vybranou] posloupnost vyvolench sel dost aneme z nkter
ze zkladnch posl oupnost vyvolench sel tak, e za prvn len odvozen
posl oupnost i volme nkter len a zkladn posl oupnost i a za kvocient
odvozen posl oupnost i volme p-tou mocni nu ( p e N \ { l } kvocientu
zkladn posl oupnost i , take ze zkl adn posl oupnost i bereme vdy kad
p-t len od zvolenho lenu. Odvozenou posl oupnost vyvolench sel pak
oznaujeme R kjp (..., ...).
Zkl adn i odvozen posl oupnost i vyvolench sel maj velk vznam pi
normal i zovn hodnot technickch veliin (rozmr strojnch soust,
rychlost, frekvenc oten, tlak, ^ \ on, napt aj.). Pojednv o nich
SN 010201 Vyvolen sla, 19^ Psmeno R v oznaen posl oupnost
vyvolench sel pochz od jejich navrhovatele Ch. Renarda.
171
Piklad 1:
Kvoci ent em posl oupnost i R2 0 je slo (p = 1 0
1 / 2
= 1,122. Z teoretickch
vyvolench sel
10, 1 0 . 1 0
1 / 2 0
, 10. ( 10
1 2 0
)
2
, 1 0 . ( 1 0
1 / 2 0
)
3
, . . .
odvozen posl oupnost i R2 0 (. . . , 10, . . . ) dost aneme pslun normal i zovan
vyvolen sla
10; 11,2; 12,6; 14,1; 15,8; 17,6; ... .
Piklad 2:
Odvozen posl oupnost R40/ 6 (...; 300; . . . ) pedstavuje normal i zovan
vyvolen sla 300, 425, 600, 850, . . . , nebo cp = 1 0
6 / 4 0
^2. Posl oupnost
R 40/6 (...; 300; . . . ) se tedy piblin shoduje s posl oupnost rozmr svtovch
formt.
1.9. P R O C E N T O V P O E T , R O K O V P O E T
1.9.1. P r o c e n t o v p o e t , p r o mi l o v p o e t
P r o c e n t o v a p r o mi l o v p o m r
sla (nebo veliiny tho dr uhu pi te mic jednotce) a, b (v t omt o poad )
lze porovnvat bu r o z d l e m a b (pop. absolutn hodnot ou \a b\
rozdlu), nebo p o d l e m [ p o m r e m] alb neboli a:b (teme: a ku b). Pi
vhodn volb j ednoho z sel c, d lze rozdl a b vyjdit pomoc rozdlov
[aritmetick] mry
a b = c d
a podl alb pomoc (podlov} mry
a\b = c:d.
V praxi se ast o v pl pad podlov mry klade d = 100, resp. d = 1 000,
take
a: b = p: 100, resp. a: b = m: 1 000,
co zapisujeme ve t varu
a:b = p%, resp. a:b = ml
00
.
Vraz p% (teme: p procent), resp. m
oi
lXi
(teme: m promile) tedy zna q =
= p/100, resp. r = m/l 000 a nazv se procentov pomr [procentov podl],
resp. promilov pomr [promilov podl] sel a, b (v t omt o poad). slo p,
172
resp. m se nazv procentov mra [poet procent], resp. promilov mra [poet
promil].
Poznmka:
Vrit zlomek alb z sla [z celku] c neboli zmnit slo c v pomru alb (pomr
je jin nzev pr o zlomek) znamen urit slo ac>b.
P r o c e n t o v p o e t <ze z k l a d u ) [ p r o c e n t o v p o e t e s t a ]
Obrcenmi l ohami k loze urit, j akm zl omkem p/100 (tj. kolik procent
neboli setin) z sla K
0
je slo C, j sou l oha urit slo C j ako zlomek p/100
(tj. p procent neboli p %) z sla K
0
a l oha urit slo K
0
k danmu slu C,
kter j e danm zl omkem p/100 z sla K
0
.
Plat
C:p = K
0
:100,
odkud
K
0
p 100C C 100C
100 p q K
0
piem zavdme tyto nzvy:
K
0
( pr ocent ov) zkl ad,
p procent ov m ra <ze s t a) [poet procent <ze s t a ) ] ,
C procent ov st .
P r o c e n t o v p o e t ze z v t e n h o z k l a d u
[ p r o c e n t o v p o e t na s t o ]
Jestlie souet K
0
+ C nazveme zvtenm zkladem a ozname K
i +
\ plat
C: p = K
( + )
: ( 100 + p),
odkud
K
(+)
p 100X
( + )
100C
C = -, K
0
= , p =
100 + p
9 u
100 + p
9
K
i + )
- C
P r o c e n t o v p o e t ze z me n e n h o z k l a d u
[ p r o c e n t o v p o e t ve s t u ]
Jestlie rozdl K
0
C nazveme zmenenm zkladem a ozname K
{
~\ plat
C: p = X
(
-
)
: ( 1 0 0 - p ) ,
odkud
K
{
-
]
p 100K*-' 100C
100 -p
u
1 0 0 - / ? '
r
x
( )
+ c
173
P r o c e n t o v m r a <na s t o> p o m r u p r o c e n t o v s t i
a z v t e n h o z k l a d u
( + > _
1 0 0 C
' _
1 0 0 C
_
m
p
P
" ~Ky>~ ~ K
0
+ C ~ lOTp'
kde p je procent ov m ra ze sta.
P r o c e n t o v m r a <ve s t u> p o m r u p r o c e n t o v s t i
a z me n e n h o z k l a d u
o _
1 0 0 C
_
l 0 0 C
_
l 0
P
P
" I^' K
0
-C~ 1 0 0 - p '
kde p j e procent ov m ra ze sta.
Pikladl:
Piteme-li k vrobn cen 15procentn pirku, dost aneme vel koobchodn
cenu. Pi rka tedy in p% = 15%' z vrobn ceny a
n(
+
) Q / = -
1 0 0
^ o / =
1 0 0 1 5
o / _ 1 3 7
p / o
ioo +
P
/ 0
i q o + i 5
/ o / o
z vel koobchodn ceny.
Pifc/od2:
Zt r t a na mat eri l u pi urit vrob in p % = 23 % z hmot nost i surovin.
Z hlediska hotovch vrobk zt rt p % = 23 % z hmot nost i surovin odpov d
zt rt a
, , lOOp 100. 23
n<-> / = L _ o / = / - 299/
P / o
1 0 0 - p
/ o
100 - 23
/ o
" '
0
z hotovch vrobk.
1.9.2. r o k o v p o e t
Oznaen:
K
0
- zkladn st ka [j i st i na],
p r okov m ra,
r
r
- poet r ok,
m
poet msc,
f
d
poet dn,
u r ok.
174
Vpoet r oku:
KoPt
T v
K
Q
pt
m

K
0Ptd
u = , popr. u = , popr. w =
100 "
r
100. 12
r r
100. 360
Vpoet zkladn st ky:
100M 100. 12II 100.360M
K
0
= , pop. K
0
= , pop. K
0
= .
Pt
r
pt
m
pt

Vpoet rokov m ry:
100M 100. 12II ' 100.360M
P = T T - > Popr. P = , pop. p = - .
/ V0 rr ^ 0
f
m ^ 0
f
d
Vpoet doby:
100M 100. 12W 100.360W
r
= ^ -
5
popr. t
m
= pop.
d
= . '
ôP ôP A
0
p i
r o k o v s l o a r o k o v d l i t e l
Pi vpotu r oku podle pot u dn plat
N
u =
kde
100
j e tzv. rokov slo a
360
D =
P
j e tzv. rokov dlitel
1.9.3. Sl o e n r o k o v p o e t
Oznaen:
K
0
j e poten [zkl adn ] jistina, di skont ovan st ka [hot ovost ],
K
n
konen [vsl edn] jistina na konci n-tho rokovac ho obdob ,
n poet rokovac ch obdob ,
p rokov mra,
i = p% = p/100 - rokov pomr,
r = 1 + rokov faktor,
r" = (1 + )" - roitel,
OL spltka [pravideln spltka, anui t a],
v = di skont n faktor,
1 + i
( 1 Y
v* = odroitel.
\ 1 + i)
Konen jistina na konci n^tho r oku pi ron m pipisovn r ok:
=
Pi pipisovn r ok pololetn je relativn r okov mra p/2, take
pi pipisovn roku tvrtletn j e relativn r okov mra p/4, take
atd. Ve vzorci K
n
= K
0
r" zna n po ad poet pololet, tvrtlet atd.
Vpoet poten jistiny:
Vpoet poten jistiny [hot ovost i ] se nazv diskontovn.
Vpoet rokov m ry: Z r okovho faktoru
dost aneme
p = 100(r - 1).
Vpoet pot u rokovac ch obdob :
l g * . - l g g
0
n = - - .
l gr
Konen jistina po n r oko vacch obdob ch pi pravidelnch pl at bch:
_ cjf- - 1)
176
pr o platby na konci roku <pi pol ht n [dekurz vn ] pl at b a>,
_ ar(r" - 1)
r - 1
pr o platby na zat ku roku <pi pedl ht n [ant i ci pat i vn ] platb a>.
1.9.4. D c h o d o v p o e t
Konen jistina po n rokovac ch obdob ch a pi pedl ht n m
vkladu a:
ar(r" - 1)
kde
r
-
1
j e tzv. pedlhtn stadatel.
Konen jistina po n rokovac ch obdob ch a pi pol ht n m vkl adu a:
ar" - 1)
r 1
kde
_ r" - 1 _ (1 + i)" - 1
s
n *
r 1
j e tzv. polhtn stadatel.
Poten jistina pi n rokovac ch obdob ch a pi pedl ht n m dchodu a:
a(r" - 1)
r" - 1 . , 1 - "
a
"
=
^ V ^ )
= ( 1 + 0 _
^
je tzv. pedlhtn zsobitel.
Poten jistina pi n rokovac ch obdob ch a pi pol ht n m dchodu a:
odr
n
- 1)
r"[r 1)
kde
r" - 1 1 - v"
kde
r " ( r - l ) /
j e tzv. polhtn zsobitel.
177
Vpoet dchodu nebo spltky [anui t y] a z konen, resp. poten jistiny
pi pol ht n m umo ovn :
K(r - 1)
r* - 1 '
resp.
r
K
0
t{r-\) 1
kde
1 r\r - 1) i
< r" - 1 1 - tf
j e tzv. umoovatel.
Vpoet dchodu nebo spltky [anui t y] a z konen, resp. poten jistiny
pi pedl ht n m umo ovn :
resp.
K
0
r-
l
{r- 1)
g =
r " - l
Vpoet pot u n rokovac ch obdob z konen, resp. poten jistiny:
l g [ K ( r - l) + a] - l g a
l gr
pi pol ht n platb a,
l g [ K r - 1 + ar ] - lg ar ^
n =
L v
^ - pi pedl ht n platb a,
l gr
resp.
lg a - lg (a + K
0
- K
0
r) .
fl1 0
,
fl t
n =
t
- pi pol ht n platb a,
l gr
l ga + l g r - l g ( K
0
+ a r - X
0
r )
v
.
v
n =
1
p n predl hut ni platb a.
l gr
Poten jistina trvalho dchodu [ r ent y] :
K
0
= ^-y (polhtn dchod),
ar
X
0
= (pedlhtn dchod).
r 1
178
Poten jistina pi periodickch pl at bch a mnovch j ednot ek:
a(r" - 1)
K
n
= r pro platby na konci r oku,
0
r"(r - 1)
a(r" - 1)
K
0
= \ P
r o
P ^ ^ y na zatku r oku.
f (r 1)
Konen jistina pi poten jistin K
0
a pi pravidelnch vkladech, resp
vbrech a mnovch j ednot ek:
a(r" - 1)
K
n
= K
0
r" H pi vkladech na konci r oku,
r 1
ar(r" - 1)
K
n
= X
0
r " H pi vkladech na zatku r oku.
r 1
resp. (zbytek dl uhu po zaplacen n anuit a)
a(r" 1)
K
n
= K
0
r" j pi vbrech na konci r oku,
K
n
= K
0
r "
:
pn vbrech na zatku r oku.
r 1
Umo o v n d l u h u [ pj ky, v p j k y ]
Umoovac spl t ka [anui t a], m-li bt dl uh umoen prv n spl t kami :
K
0
r"(r - 1) 1
a =
r " - l
= K
a l ; '
kde K
0
j e dl un [umo ovac ] stka.
Umoovac sazba (procentov mra, pi kter se bude dlun st ka
umo ovat ):
P
kde p je procent ov m ra zroen.
Poet n obdob (doba moru), za n se dlun st ka umo :
lg(l +?/!!)
n '.
l gr
Spojit [organi ck] zroen zkl adn jistiny K
0
za n r ok:
K
n
= K
0
e
p n l 0 0
.
179
Obdobn pro spojit pokles plat
K
n
= K
0
Q -
p n l 0
.
Organi ck rst vyjaduje funkce
w = K
0
e
a
,
kde a je intenzita rstu,
K
0
poten hodnot a.
Pr o a < 0 popisuje rstov zkon tlumen procesy (radioaktivn rozpad,
ochlazovn, vybjen kondenzt oru).
1.10. MAT I C E
De f i n i c e a o z n a e n :
Matic typu (m, n) [matic typu m x n] nazvme schma
A = fa
l9
a
2
, a
l n
\
\
(l
ml>
a
ml-> >
a
mn)
kter oznaujeme (a
ik
)
n
m
nebo strunji (a
ik
) (m, n e N), ut voen z mn objekt a
ik
,
kter nazvme prvky matice (teme: a j edna j edna, a j edna dv atd.). Prvky
a
i9
a
i 2
, a
i n 9
resp. a
lh
a
2 i
, a
m i
tvo i-t-dek, resp. i-t sloupec matice
(typu (m,n)}. Prvn index udv tedy vdy poadov slo dku a druh
index poadov slo sloupce. dky a sloupce oznaujeme spolenm nzvem
ady. Prvky matice bvaj zpravidla reln, pop. kompl exn sla, ale mohou
t ak zviset na njakm paramet ru.
Pr o matici A typu (m, n) se t ak pou v t cht o oznaen :
a
l l 9
a
l2
, a
ln
a
2l>
a
22> >
a
2n
0,
a
xl
, a
l2
, a
ln
<*2l>
a
22> &2n
^ml ' "m2 >
u
mn
Mat i ce A s m dky a n sloupci se pi m =j= nazv obdlnkov matice typu
(m, rc) a nkdy se zna 4
( m n )
, kdet o pi m = n se matice 4 nazv tvercov
matice n-tho du [matice du n. n-rozmrn matice] a nkdy se zna A
N
.
180
Vechny prvky a
i
(tj. prvky a
x
,, a
22
, . a
mm
) / / v . .'dvn prvky), resp. prvky
a
m
, a
w
- i , 2
fl
im tvercov matice 4 = (a
/ J k
) typu (m, m) tvo tzv. /I/WW/
diagonlu (a
ll9
a
22
, . . . , f l
M
J , resp. i W/ ^' diagonlu [a
ml
, a
m
_
U2
, ...,a
Xm
) ma-
tice A. Souet hlavnch prvk matice A typu (ra, w) se nazv stopa
m
r= 1
matice A .
Matici t voenou j edn m dkem [tj. matici typu ( l , n) ] , resp. j edn m sloup-
cem [tj. matici typu (m, 1)] nazvme dkovou matic nebo (n-rozmernm}
vektorem, resp. sloupcovou matic nebo (m-rozmrnm} transponovanm
vektorem.
dkovm vektorem matice A typu (m, n) nazvme kad vektor
<*i = (îuci
i2
,...,a
in
)
9
e { l , 2 , . . . , w} .
Sloupcovm vektorem matice A typu {m, n) nazvme kad vektor
^ = (
a
\ k \ / ce{l , 2, . . . , n} .
2fc
Matici A typu (m, n) s dkovmi , pop. sloupcovmi vektory zapisujeme
t akt o:
A =
fl12, ..
021> <?22> >
fl
2n
m2
?
Vo j
Kadou matici, jej vechny prvky j sou rovny nule a kter rn m dk
a n sloupc, nazvme nulovou matic typu (m, n) a oznaujeme 0
( l > l )
nebo
strun 0. Obdobn kad n-rozmrn vektor, resp. n-rozmrn t ransponovan
vektor, j eho vechny prvky (tzv. souadnice) jsou rovny nule, nazvme
n-rozmrnm nulovm vektorem, resp. n-rozmrnm transponovanm nulovm
vektorem a oznaujeme o
n
, resp. 61, pop. jen strun o, resp. o
T
.
Pklady.
0 = /O, o , o \ ,
o, o, o
o = (0, 0, . . . , 0),
o
T
= / 0 \
0
vo, o , o / \ o ;
tvercov nulov matice n-tho du se zna 0 nebo strun 0.
181
Diagonln matici du n nazvme tvercovou matici D = (d
ik
) (strun D)
du n, prv kdy vechny jej hlavn prvky j sou sla rzn od nuly a ostatn
prvky j sou rovny nule, tj. d
ik
= 0 pro V i, k e U: /' =|= k. Plat tedy
D = D = (d
n
, 0, 0, .... 0 \ = ( , 4 ) ,
0, d
22
, 0, 0
.0, 0, 0, ...,dJ
kde
fo ( / * * ) ,
;i (i = fc)
je tzv. Kroneckerv symbol [Kroneckerovo delta].
Nsobnou [skalrn] matic S
N
= (a
ik
) (strun 5) du n nazvme di ago-
nln matici, prv kdy se vechny jej hlavn prvky rovnaj t mu slu k
("li = 022 = = <*nn =
k
l
1
J-
S , = S = (k, 0, 0, 0 \ .
0, fc, 0. o
0, 0, fc, o
V0..0. o, k)
Jednotkovou matic E
N
- li
ik
) (strun E) du n nazvme nsobnou matici,
prv kdy vechny jej hlavn prvky j sou rovny slu 1, tj.
= E = / 1 , 0. 0, 0\ = ( e
ik
).
0, 1, 0. o
0, 0, 1, o
V o, o, o, i /
Ho rn [pravo u], resp. do ln [levo u] tro jhelnko vo u matici ( a
ik
) nazvme
tvercovou matici, prv kdy pod (resp. nad) vemi hlavnmi prvky a
u
j sou
sam nuiy, t ake a
ik
= 0 pro V, k e U t akov, e i > k (resp. i < k).
Pklady:
Matice
A = \ 1, 2, 7 \ , resp. B = / 3, 0, 0 \
0, 3, 4 7, 4, 0
V 0, 0, 2 / V9, 1, 6 /
je horn , resp. doln t roj hel n kovou matic.
182
Hodnost h = h(A) matice A typu (m, n) nazvme maximln poet linern
nezvislch dkovch vektor, kter je roven maxi ml n mu pot u linern
nezvislch sloupcovch vektor matice A .
Hodnost matice A se rovn slu h, prv kdy existuje nenulov subdeter-
mi nant matice A /z-tho du a vechny subdet ermi nant y d vtch ne h
j sou rovny nule nebo neexistuj.
M-li tvercov matice A n-tho du hodnost h = n (tj. det A + 0), resp.
hodnost h < n (tj. det A = 0), nazv se regulrn, resp. singulrn.
Nulitou [defektem, degenerac] n = n u M matice A typu (m, n) nazvme
rozdl n = n h pot u n sloupc matice A a hodnost i h matice A .
Pr o kadou obdl n kovou matici typu (m, n) o hodnost i h pl at :
h
=
min {m, n}.
Jestlie h = n = min {m, n), resp. h = m = min {m, n}, pak sloupcov,
resp. dkov vektory matice t ypu (m, n) j sou linern nezvisl.
Hodnost matice A se nezmn (tj. z matice 4 vytvome novou matici B
o te hodnosti), jestlie s dky, pop. sloupci (tj. s adami ) provedeme nkt erou
z tchto elementrnch prav:
1. Nap eme ady matice A v j i nm poad .
2. Nsob me nkt erou adu matice A slem k =1= 0.
3. Pi dme k matici A adu, kter je linern kombi nac ostatnch ad tto
matice.
4. Vynechme v matici A adu, kt er je linern kombi nac ost at n ch ad
tto matice.
5. Piteme k nkter ad matice A linern kombi naci ostatnch ad
tto matice.
O iiiatici B, kter m stejn poet dk, pop. sloupc j ako matice 4,
kme. >e j e ekvivalentn s matic A, jestlie matice B vznikla z matice A n-
kt erou z elementrnch prav, tj. jestlie matice 4, B maj stejnou hodnost .
Peme pak 4 B.
Pklad:
A = / l , 4, 1, 3 \ .
2, - 2 , - 2 , 0
V 0, 2, 0, 2 /
183
Piteme-li k prvn mu sloupci tet sloupec, dost aneme
/ O. 4, 1, 3 V
0, - 2 , - 2 , 0
V0, 2, 0, 2 .
Vechny subdet ermi nant y t et ho du j sou rovny nule, nebo ti z nich maj
v prvn m sloupci j en nuly a tvrt subdet ermi nant m po odeten dr uhho
sloupce od prvn ho sloupce dva sloupce stejn:
= 0.
4,
1, 3 = 3, 1, 3
- 2 , - 2 , 0 0, - 2 , 0
2, 0, 2 2, 0, 2
Prot oe j eden ze subdet ermi nant dr uhho du, nap.
- 1 , 4 ,
v2, - 2
je rzn od nuly, m vyetovan matice hodnost h = 2.
K uren hodnost i matice lze pout Gaussovy eliminan met ody
(viz nap. [194]).
1.10.2. Op e r a c e s ma t i c e mi
Ro v n o s t ma t i c
A = B, prv kdy a
ik
= b
ik
pro V e U
m
A Vfc U,
tj. prv kdy matice 4 a B j sou tho typu a kad prvek a
ik
matice A se rovn
stejnolehlmu prvku b
ik
matice B. '
S o u e t d v o u ma t i c
A + B = {a
ik
+ b
ik
) = (c
ik
) = C pro Vi 6 U
m
A Vfc G U
n
,
tj. prv kdy matice 4, B, C j sou tho typu a kad prvek se rovn soutu
stejnolehlch prvk a
ik
, b
ik
mat i c 4, B.
Komut at i vn zkon pr o stn mat i c: A + B = B + 4.
/:.ôciativn zkon pr o stn mat i c: (A + B) + C = A + (B + C).
N s o b e n ma t i c e r e l n m, p o p . k o mp l e x n m s l e m
( s k a l r e m) a
OL A = (oLa
ik
) = 4a.
184
Distributivn zkon pro souin soutu skalr a mat i ce:
(a + j8)4 = OLA + 0 4 .
Distributivn zkon pr o souin skalru a soutu mat i c:
a( 4 + B) = a d + aB.
Asociativn zkon pro souin skal r a mat i ce:
a(/JA) = (aj3)A = aj3A.
N s o b e n d k o v h o a s l o u p c o v h o r k t o r u ( s k a l r n s o u i n )
ab
T
= ( a
p
a
2
, . . . , a
w
)
* 2
N s o b e n ma t i c
Souinem matice A = (a
ik
) typu (m, n) a matice B = (b
ik
) typu (n, p) (v t omt o
poad ) nazvme matici C t ypu (m, p), kt erou oznaujeme AB nebo A . B
(teku pou vme j en vjimen) a pr o jej prvky pl at :
t ake
Cik = opi = a
i}
b
jk
pro V e U
m
<N V/ Ce U
p
,
C = = (a
fc) = ylctijb
Jk
) = (c
f t
).
Prvek c
ik
matice C = AB tedy dost aneme j ako skalrn souin dkovho
vekt oru a, (Mho dku) a sl oupcovho vekt oru bj (/c-tho sloupce). Pi
C = AB kne, e maici A nsobme matic B zprava, pop. e matici B nso-
bme matic A zleva.
P o d m n k a p r o s o u i n AB ma t i c A a B: Poet sloupc matice A
se rovn pot u dk matice B.
Pklad:
a]b
= (>!, b
2
,...,b
n
) =.
^ 2 *
185
<*2
F o r m l n s c h ma p r o n s o b e n ma t i c
n p p
m | A j . n | B | = m
nebo ve t varu souinu zl omk
m n m
C = AB
n p p
tj. pi nsoben matice A ty; ,-.
?
n) matic B typu (w,p) zprava dost aneme
matici C typu (m, p).
Pklad:
AB = (l 3, 2 \ / l , 0\ =
\ 2 , 4, 1/|^2, 3 j
= / l . l + 3 . 2 + 2 . 4 , 1. 0 + 3 . 3 + 2 . 1 \ = / 1 5 ,
V 2 . 1 + 4 . 2 + 1. 4, 2 . 0 + 4 . 3 + 1 . 1 / Vl4, 13/
F a l k o v o mu l t i p l i k a n s c h ma
P
m
n
n
B
A AB
m
Prvek c
ik
matice C = AB j e v prseku i-tho dku matice A a /c-tho
sloupce matice B a j e jejich skal rn m souinem.
Pklad:
1,
0
3
2,
3
3
4,
1
1,
3, 2 15,
11
z
2, 4, 1 14, 13
186
Zkouku sprvnosti vpotu podle Fal kova schmatu lze provst pomoc
tzv. dkov zkouky:
B b
A AB = C c
Souty dk matice B pipojme j ako sloupcov vektor b a souty dk
matice C pipojme j ako sloupcov vekt or c. Pak plat Ab = c.
Pklad:
1, 0 1
2,
3 5
4,
1 5
1,
3, 2 15,
11 26
2, 4, 1 14,
13 27
1 . 1 + 5 . 3 + 5 . 2
Obdobn lze provst tzv. sloupcovou zkouku, pi n setenm sloupc
matice A dost aneme vektor o, kdet o setenm sloupc matice AB dost aneme
vektor d, piem a8 = d:
B
A AB = C
a d
Pklad:
1, o
2, 3
4, 1
1, 3, 2
2, 4, 1
15, 11
14, 13
3, 7, 3 29, 24
Ob zkouky lze kombi novat .
t 1. 3 + 2 . 7 + 4 . 3
187
Komut at i vn zkon pr o souin matic obecn nepl at :
AB + BA,
tj. pi nsoben matice B matic A zleva dost aneme obecn jin vsledek ne
pi jejm nsoben matic A zprava.
Jestlie pi tvercovch matic cli plat AB = BA, pak se matice A , B na-
zvaj zamniteln [komutujc].
N s o b e n j e d n o t k o v o u ma t i c E, p o p . n u l o v o u ma t i c 0
Pro tvercov matice A , E a 0 t ho du plat
AE = EA = A,
AO =0A =0.
Matice E a 0 maj v mat i covm pot u t vznam j ako 1 a 0 pi nsoben
na mnoin R.
Poznmka:
Rovnost AB = 0 nemus nut n znamenat , e A = 0 nebo B = 0. Jestlie
AB = 0, piem A =t= 0 a zrove B =t= 0, pak matice A , B j sou singulrn.
Mauce A , B se v t omt o p pad nazvaj dlitel nuly.
N s o b e n d i a g o n l n ma t i c (d

= a',-)
Nsoben diagonln matic D n-tho du z p r a v a :
AD = (a
ik
d
k
) = (a
xx
d
x
, a
l2
d
2
, a
ln
d\.
A
21
D
U 0 2 2 ^ 2 , > 0 2 , A
W i d i , a
m 2
d
2
, a
mn
d
n
J
Nsoben diagonln matic D ra-tho du z l e v a :
DA = (a^di) = /a
n
d
l9
a
12
d
l9
a^d^.
A
2\dl-> ^ 2 2 ^ 2 ' 0 2 n ^ 2
\
a
mld
m
>
a
mldm->
a
mrAm /
N s o b e n t ma t i c
Asociativn zkon pr o souin mat i c:
{AB)C = A(BC) = ABC.
P e d p o k l a d y : Matice A j e typu (m,n), matice B typu (n, p) a matice C
t yp" (p,q).
188
Prav distributivn zkon vzhledem k soutu mat i c:
(A + B) C = AC + BC.
Lev distributivn zkon vzhledem k soutu mat i c:
A(B + C) = AB + AC.
Mo c n i n y ma t i c
Pr o tvercovou matici 4 pro n initel definujeme:
A
N
=AA...A ( neN) ,
A
N
= A
L
A-
1
. . . 4
1
( neN) ,
A initel
A = ;
p i t om plat
A
M
A" = A" (, meZ) .
Z m n n ma t i c e B
Zmnnou matic nazvme tvercovou matici B, kt er v kadm dku
a v kadm sloupci m j en j eden prvek 1, ale j i nak obsahuje sam nuly. Pi
nsoben matice 4 matic B zleva zpsobuje prvek 1 v r-tm dku a s-tm
sloupci matice B, e r-t dek matice BA a s-t dek matice A j sou stejn.
Pklad:
1
1, 3, 0 , 2
2, 4, 7, 3
V 5, 2, 1, 1
. 4. 7,
1, 3, 0 ,
V 5, 2, 1,
J ]
1 /
BA = (0, 1, 0 , O"'
/ 1 1 0
"> ^
0 , o , : i : o
1, o, o, o
\0, 0 , 0 , Ij \ d, z, 1, 1 /
t
s
Pi nsoben matice A matic B zprava zpsobuje prvek 1 v r-tm dku
a s-tm sloupci matice B, e s-t sloupec matice AB a r-t sloupec matice A
j sou stejn.
Pklad:
AB ( o, 0 , 0 , 1
x
1, o, o, o
o, 1, o, o
\ o, o, 1, 0 /
a, 4, o, \\
4, 6, 1, 2
^3, 0, 3, 1
189
Dosadme-li za prvek 1 v zmnn matici slo p
ik
, znsob me tm jet
zamnn dek, pop. sloupec slem p
ik
.
De t e r mi n a n t s o u i n u t v e r c o v c h ma t i c
det (AB) = det A det B.
I n v e r z n ma t i c e
Jestlie k matici A typu (m, n) existuje t akov matice B typu (n, n), resp. C
typu (n, m), e plat AB = , resp. CA = E, kde je j ednot kov matice m-tho,
resp. M-tho du, pak matici B, resp. C nazvme inverzn matic zprava,
resp. zleva k matici A .
Jestlie matice A je tvercovou matic du n, pak inverzn matice zprava
k matici A se rovn inverzn matici zleva k matici A . Tut o matici nazvme
inverzn matic k matic A a oznaujeme A~
L
. Plat
A A
1
= A
1
A = E,
kde E j e j ednot kov matice du n. Mat i ce A a A~
1
j sou tedy zamniteln.
K tvercov matici A du n existuje j edi n inverzn matice A~
L
du n,
prv kdy matice A je regulrn, tj. prv kdy hodnost h(A) = n. Jestlie
pak
B = (b
r:
) =
^1 2 > ^2 2 > > A i 2
i
a
d j 4 = - ^(X
k
),
kde
ki
(kj = 1,2,..., n) je algebraick dopl nk prvku a
f c
matice A (viz str. 199),
X = det A + 0 je det ermi nant regulrn matice A a adj A je tzv. adjungovan
matice (t ransponovan matice algebraickch dopl k) k matici A , kt erou
dost aneme tak, e v t ransponovan matici A
T
k pvodn matici A = (a
ik
)
kad prvek a
ki
nahr ad me pslunm algebraickm dopl kem.
Prvky b
ik
= A
ki
lA (vimnte si index) inverzn matice B = A~
1
k matici A
se nazvaj redukovan algebraick doplky.
Inverzn matice A~
L
k regulrn matici A je regulrn matic.
K singulrn tvercov matici du n (tj. h < n) inverzn matice neexistuje.
190
K matici A typu (m, n) a hodnost i h existuje inverzn matice zprava nebo
zleva, prv kdy h = min {m, n], piem
pr o m < n existuje nekonen mnoho inverznch mat i c zprava a ne-
existuje dn inverzn matice zleva;
pr o m > n existuje nekonen mnoho inverznch mat i c zleva a ne-
existuje dn inverzn matice zpr ava;
pro m n existuje prv j edna inverzn matice k matici A.
Ke kad inverzn matici C zprava, resp. zleva k matici A typu (m, n) (m + n)
existuje t akov matice B typu (n, m), e tvercov matice AB, resp. BA je re-
gulrn a C = B(AB)~
1
, resp. C = (BA)~
l
B. Tt o vlastnosti se pouv
ke konst rukci inverzn matice zprava, resp. zleva.
Pr o regulrn matice A, B plat
(A
-1
)'
1
= A,
1
d e t ( 4
1
) = (det A)'
1
,
(<xA)-
1
= -A
OL
(AB)~
l
=B
(*)-=
(a * 0),
~
1
A~
1
.
K vpotu inverzn matice se pouv tzv. Gaussovy metody inverze matic
[Gaussovy metody konstrukce inverzn matice] (viz nap. [194]), kt er je za-
loena na t om, e inverzn matici A~
1
k regulrn tvercov matici A lze urit
pomoc jen dkovch (pop. sloupcovch) elementrnch prav matice A,
piem nejprve dost aneme j ednot kovou matici a pak stejnmi el ement rn mi
pr avami v teme poad pejde t at o j ednot kov matice v inverzn matici A~
l
.
Pednost Gaussovy met ody je mal poet algebraickch operac pi vtm
u matice A vzhledem k pot u t cht o operac pi vpotu inverzn matice
pomoc algebraickch dopl k prvk matice- A.
Pklad:
A =
^12

A = det A = 0, 3
- 3, 1
2, 2
= 13;
= - 8 ,
= - 3 ,
191
^ 1 3 =
( - 1 )
4 2, -
1
3
2
= 7,
A
2l
=
( - 1 )
3
0, 3
2, 2
= 6,
^ 2 2
=
1, 3
1, 2
= - 1 ,
^ 2 3
=
( - 1 )
5
i, o
1, 2
= - 2 ,
A
3l
=
( - 1 )
4
0, 3 = 9 ,
- 3 ,
1
A
32
=
( - 1 )
5
1, 3
2, 1
= 5 ,
A
33
=
( - 1 )
6
1,
2, -
0
3
= - 3 ;
A
1
=
8, 6,
9
V
-
3, -
1,
v
7, - 2, - 3 /
L i mi t a ma t i c e A(t)
Je-li A() matice, jej prvky j sou funkce a
ik
(t)> pak matici, jej kad prvek
je limitou prvku a
ik
(t) pr o t -
0
, nazvme limitou matice A(t) v bod
0
, tj.
lim A(t) = (lim a
ik
(t)).
t->t0 t->to
De r i v a c e ma t i c e A()
Derivac matice A(t) = (a
f c
()) pod/e promnn , kde a
i k
j sou diferencovateln
funkce, nazvme matici
dA(t)
=
da
ik
(t)\
dt \ dt ) '
Jsou-li A(t), B(t) matice t ho t ypu a a j skalry, plat
d . . dA dB
192
Jestlie A(t) j e matice typu (m, n) a B() matice t ypu (n, p), pak pro derivaci
matice AB plat
I n t e g r l ma t i c e
Integrlem matice A(t) = (a
ik
(t)), kde a
ik
j sou integrovateln funkce, naz-
vme matici
1.10.3. N k t e r t y p y ma t i c
T r a n s p o n o v a n ma t i c e A
T
Transponovanou matic A
T
= (aj
k
) typu (m, n) k matici A = (a
ik
) typu (n, m)
nazvme matici, kt erou z matice A dost aneme vzjemnou zmnou
(transpozic) dk za sloupce. Lze t ak ci, e matice A
T
vznikne pekl open m
matice A kol em jej hlavn diagonly. Z dkovho vekt oru se tedy pi t rans-
pozici stane sloupcov vektor, tj.
{A + B)
T
= A
T
+ B
T
,
(aA)
T
= aA
T
(a j e skalr).
(AB)
T
= B
T
A
T
;
- pro regulrn matici A plat
(A
T
)~
1
= (A~
X
)
T
(kontragredientn matice k matici A),
A
1
=(O
t
pr o 4 = 4
T
,
d e t A
T
= d e t 4 .
S o u m r n [ s y me t r i c k ] ma t i c e
tvercov matice A = (a
ik
) du n, pr o kt erou plat A = 4
T
, tj. a
ik
= aj
k
=
= a
k l
pro V, fceU
n
, se nazv soumrn [symetrick].
d dA dB
AB = B + A.
d d d
A = (a
ik
) A A
T
= (aj
k
) => aj
k
= a
ki
.
Plat
193
Pklad:
A = (l, 5, l\ = A
T
.
5, 2, - 6
\ 7 , - 6 , 8.
S k o r o p o l o s o u m r n ma t i c e
tvercov matice 4 = (a
ik
) du w, pr o jej vechny prvky pl at :
a
ik = ~
a
k i P
r
o / + k a 3 i e U (a
u
+ 0),
se nazv skoro polosoumrn matice.
P o l o s o u m r n ma t i c e
tvercov matice A = (a
ik
) du n, pr o kt erou plat
a
ik
= -a
ki
pro i * k A 3i e U
n
(a
u
+ 0) ,
se nazv polosoumrn [antisymetrick, polosymetrick, alternujc]. Vechny
hlavn prvky pol osoumrn matice mus bt zejm rovny nule.
Pklad:
Matice
1,
5,
-1\ , resp.
('
5, - 7 \
5, 0,
3 - 5 , 0, 3
7, - 3 ,
J
l 7,
- 3 , Oj
j e skoro pol osoumrnou, resp. pol osoumr nou matic.
Ko mp l e x n s d r u e n ma t i c e 4*
Komplexn sdruenou [komplexn konjugovanou] matic A * = (a*
k
) typu
(m, n) ke komplexn matici A = (a
ik
) typu (m, n) nazvme matici, kt er vznikne
z matice 4, zamnme-li v matici 4 kad prvek a
ik
kompl exn sdruenm
slem
ik
, tj.
4 = (a
ik
A 4*) = (af
k
) => af
k
=
ik
pro V e U A Vfc G U
n
.
Pklad:
A = \ + 3i, 2 - 5i \ , 4* = / 1 - 3i, 2 + 5i
*5, 7 + 2i.' V 5, 7 2i
194
Plat
(A + B)'
(OLA)*
(AB)*
(A*)"
1
B*A*,
( A"
1
) * (det 4 * 0 ) ,
( A
- 1
) * (det A * 0, A = A*),
(A
T
)*.
A* + B*,
aA* (a je komplexn slo),
A*
He r mi t o v s k y t r a n s p o n o v a n ma t i c e
Hermitovsky transponovanou matic typu (m, n) ke komplexn matici A na-
zvme matici (A
T
)* typu (n, ni).
He r mi t o v s k y s o u m r n ma t i c e
Kompl exn tvercov matice A = (a
ik
) du n, pro kt erou plat
A = (A
T
)*, t ake a
i k
= a
ki
pr o V i, fce U
n
,
se nazv hermitovsky soumrn [hermitovsk, hermitovsky symetrick] matice.
Vechny hlavn prvky hermitovsky soumrn matice mus zejm bt reln
sla, kdet o prvky soumrn lec podle hlavn diagonly j sou kompl exn
"sdruen sla.
Piklad:
He r mi t o v s k y p o l o s o u m r n ma t i c e
Kompl exn tvercov matice A = (a
ik
) du n, pro kt erou plat
A = (A
T
)*, take a
ik
= -
ki
pr o Vi, fceU
n
,
se nazv hermitovsky polosoumrn [antihermitovsk, polohermitovsk, hermi-
tovsky polosymetrick]. Vechny hlavn prvky hermitovsky pol osoumrn
matice mus zejm bt rovny nule.
Pklad:
A = (A
T
)* =
0, 1 - 2i, 3 + 5i
1 2i, 0, 2 - i
- 3 + 5i, - 2 - i, 0
195
Rel n hermitovsk, resp. hermi t ovsky pol osoumr n matice je tedy sou-
mrnou, resp. pol osoumrnou matic.
1.10.4. P o u i t ma t i c o v h o p o t u
Soustavou m linernch algebraickch rovnic s n neznmmi nazvme
soustavu rovnic
0 1 1 * 1 +
fl
12*2 + + "lnXn = *>1 >
^ 2 1 * 1 + 2 2 * 2 + + 2 n * n =
b
2 >
0 m l * l + 0 m 2 * 2 + + mn * n = K
nebo strun
n
Z^k*
k
= ^ Pro Vi e U
m
,
k= 1
kde a
ik
, b
t
j sou dan komplexn sla. Soust ava linernch algebraickch rovnic
se nazv homogenn, resp. nehomogenn, prv kdy b
{
= 0 pr o V e U
m
,
resp. bi + 0 pr o aspo j eden index i e U
m
. Matici
* = = (
A
\N
A
U, i n \ t ypu (m, n),
fl
21>
fl
22>
a
2n
ut voenou z koeficient u neznmch na levch st ranch vech rovnic soustavy,
nazvme matic soustavy a matici
(
0 1 1 ,
fl
22
, ..
2 1 2 2
?
^2n
^ m l > ? m2?
typu (m, n + 1),
/
vzniklou pipojenm absol ut n ch len k matici soustavy, nazvme rozenou
matic soustavy. Ozname-li
x
= / * i \ >
r e s
P - b
=
fbi\
* 2
\ * n /
b
2
\bj
196
tzy. vektor neznmch, resp. vektor pravch stran, meme soustavu linernch
algebraickch rovnic vyjdit j edi nou mat i covou rovnic
Ax = b
Hodnost soustavy linernch algebraickch rovnic j e hodnost matice soustavy.
eenm soustavy linernch algebraickch rovnic nazvme t akovou n-tici
kojnplexnch sel, e po jejich dosazen za neznm dost aneme ze vech rovnic
rovnosti [i dent i t y]. Soustavu linernch algebraickch rovnic nazvme
eitelnou, prv kdy existuje aspo j edno jej een. eiteln soust ava
linernch rovnic se nazv uren, resp. neuren, prv kdy existuje prv
j edno jej een, resp. m aspo dv een. Dv soustavy linernch algebraic-
kch rovnic o teme pot u neznmch se nazvaj ekvivalentn, prv kdy
maj t ou mnoi nu vech een neboli t obor pravdivosti.
P o d m n k y e i t e l n o s t i s o u s t a v y l i n e r n c h r o v n i c
Nehomogenn soustava m linernch algebraickch rovnic o n neznmch
j e eiteln, prv kdy matice soustavy a rozen matice soustavy maj
stejnou hodnost h.
Pi h = n existuje p r v j e d n o een soustavy.
Pi h < n existuje n e k o n e n mn o h o een soustavy.
Pklad:
3x + 2y + 5z = 10,
6x + 4y + lOz = 30,
12x + 8y + 20z = 40.
Mat i ce soustavy
/ 3, 2, 5 \
6, 4, 10
V 12, 8, 2 0 /
m hodnost h = 1 (viz str. 183). Rozen matice soustavy
/ 3, 2, 5, 10\
6, 4, 10, 30
V 12, 8, 20, 4 0 /
m hodnost h > 1, nebo nap.
5, 10 * 0.
10, 30
Vyetovan soust ava nem dn een (rovnice si vzjemn odporuj).
197
Homogenn soustava m linernch algebraickch rovnic o n neznmch
j e vdy eiteln a m netriviln efen (triviln een pedstavuje nulov
vektor), prv kdy hodnost matice soustavy j e men ne n.,
1.11. D E T E R MI N A N T Y
De f i n i c e a o z n a e n
Determinantem matice A n-tho du [strun determinantem n-tho du,
n-dovm determinantem] nazvme slo,
z( P) a
lki
a
2k2
. . . a
w k n
,
p
kde
P =
1, 2, n
^/Cj, k
2
, ...) k
n
je permut ace mnoi ny U = {1, 2^..., n}, z( P) j e znamnko pslun permu-
tace a kde stme pes vech n \ souin, piem n! j e poet vech permut ac
mnoi ny U
n
(viz lnek 1.7.2).
Det ermi nant matice A n-tho du oznaujeme
A=detA = det(a
ik
) = \A\=A = \a
ik
\
n
=
= det /a
ll9
a
129
fli\
a
2l
, a
22
, a
2n
a
n
, a
1 2
, a
n
a
2l> #22 >
a
2n
Akoli det ermi nant A 9-tho duj e slo piazen pslun tvercov matici,
zavdj se ast o t yt o nzvy v souvislosti se schematickm zpisem deter-
mi nant u:
sla a
ik
(v pot u n
2
) se nazvaj prvky determinantu A (teme: a j edna j edna,
a j edna dv, atd.).
Prvky a
n
, a
i 2
, a
i n
, resp. a
u
, a
2 i
, a
n i
tvo tzv. i-t dek, resp. i-t
sloupec determinantu A.
Prvn, resp. druh index prvku a
ik
udv tedy poadov slo dku, resp.
sloupce det ermi nant u A .
Sl oupcm a dkm kme souhrnn ady determinantu A .
198
Vechny prvky a
ii9
i = 1 , 2 , n (tj. a
u
, a
22
, a
nn
), resp. vechny prvky
i = l , 2 , . . . , w (tj. a
ln
,a
2
,
n
-i,a
3tn
-
2
,...,a
nl
) tvo tzv. hlavn, resp.
vedlej diagonlu [hlopku] determinantu A.
Stance z(P)a
lki
a
2k2
...a
nkn
se nazvaj leny determinantu A. len
a
u
a
22
...a
nn
(tj. souin prvk hlavn diagonly) se nazv hlavn len deter-
minantu A.
Subdeterminantem [minorem] k-tho du matice A typu (m, n) nazvme
det ermi nant t akov matice, kt er vznikne z matice A po vyputn tolika
dk a sloupc, aby z n zbyla tvercov matice fc-tho du.
Pklad:
l 2, 2, 3, 4 \ .
2, 3, 6, 5, 2
4, 0, 1, 3, 1
M, 1, 2, 4, 2 /
Subdet ermi nant em 4. du matice A j e
atd. 1, 2, 2, 3 nebo 1, 2, 3, 4
2, 3, 6, 5 2, 3, 5, 2
4, 0, 1, 3 4, 0, 3, 1
1, 1, 2, 4
1, 1, 4, 2
1, 2, 2 nebo 2, 6, 5 nebo 2, 3, 4
2, 3, 6 4, 1, 3 0, 3, 1
4, 0, 1 1, 2, 4 1, 4, 2
atd.
1, 2 nebo 3, 5 nebo 2, 6 atd.
2, 3 0, 3
1, 2
Subdeterminantem [minorem] M
ik
[pesnji subdeterminantem du n 1,
minorem du n 1, prvnm minorem] pslunm prvku a
ik
matice A du n
nazvme det ermi nant matice, kt erou dost aneme z mat i ce A, vynechme-li
v n f-t dek a fe-t sloupec.
{Algebraickm} doplkem A
ik
prvku a
ik
matice A du n nazvme souin
subdet ermi nant u M
ik
a sla ( l )
i + k
, tj.
^
i k
= ( - l )
i + k
M
i k
.
199
Ro z v o j d e t e r mi n a n t u p o d l e j e d n a d y
Det ermi nant A matice A du n se rovn soutu souin, kter dost aneme,
vynsobme-li kad prvek nkter ady j eho algebraickm dopl kem.
Tomut o post upu pi vpotu det ermi nant u A kme rozvoj determinantu A
podle prvk jedn ady.
Rozvoj det ermi nant u A podl e prvk Mho dku:
n
^ = l
t
a
ik
A
ik
pr o V / G U .
k= i
Rozvoj det ermi nant u A podl e prvk /c-tho sl oupce:
n
^ = Z
A
*^* P
R O
V/ CGU.
i= 1
Pklad 1 :
*2L-
' 32 ,
' 1 3
?23
<33
' = 0 1 1 ^ 1 1 + 0 1 2 ^ 1 2 + 0 1 3 ^ 1 3
0 1 1
2 2 , 0 2 3
- a
12 0 2 1 , 0 2 3 + 0 1 3 0 2 1 , 0 2 2
0 3 2 , 0 3 3 0 3 1 , 0 3 3 0 3 1 , 0 3 2
Pklad 2:
3, 7, 4, 6
10, 5, 9, 6
1, 2, 7, 8
5, 4, 2, 9
= 3 5, 9, 6
2, 7, 8
4, 2, 9
= 3 i 4
u
+ 7 4
1 2
+ 4 / 1
1 3
+ 6 / 1
1 4
=
- 7 10, 9, 6
1, 7, 8
5, 2, 9
+ 4 10, 5, 6
1, 2, 8
5, 4, 9
10, 5, 9
1, 2, 7
5, 4, 2
(rozvoj det ermi nant u podl e prvk prvn ho dku).
V p o e t d e t e r mi n a n t u d r u h h o d u
A =
a
n
, a
l2
*2I> "22
= a
u
a
2 2
- a
l 2
a
2 i
.
Det ermi nant A se rovn rozdlu souinu prvk hlavn diagonly a souinu
prvk vedlej diagonly.
200
Pklad:
2, 4
6, 7
= 2 . 7 - 4 . 6 = - 1 0 .
S a r r u s o v o p r a v i d l o p r o v p o e t d e t e r mi n a n t t e t h o d u
Post up pi vpotu det ermi nant u tetho du
A = det (a
ik
) =
011> 0 1 2 , ^1 3
^2 1 , "22< 0 2 3
31>
FL
32>
M
3 3 a*
0 1 1 0 2 2 0 3 3 - 0 1 1 0 2 3 0 3 2 +
+ 0 1 2 0 2 3 0 3 1 - 0 1 2 0 2 1 0 3 3 +
+ 0 1 3 0 2 1 0 3 2 ~ 0 1 3 0 2 2 0 3 1
je mono si zapamat ovat tak, e k matici A danho det ermi nant u pipeme
prvn dva sloupce, resp. prvn dva dky (tj. prvn dv ady) matice A j ako
tvrt a pt sloupec, resp. tvrt a pt dek podle schmat u
012 \
resp.
a od t souin prvk na j ednoduchch pmch arch odet eme ti souiny
prvk na dvojitch p mch arch (znamnka ve schmatech naznauj,
e souiny prvk na dvojitch arch je nut no jet vynsobit slem 1).
Pi dostaten praxi nen t eba vypisovat celou rozenou matici a k v-
201
potu det ermi nant u podle Sarrusova pravidla posta t ot o schma
det ermi nant u:
1.11.2. Vl a s t n o s t i d e t e r mi n a n t u t v e r c o v ma t i c e
1. Det ermi nant matice A se rovn det ermi nant u t ransponovan
matice A
T
, tj. det ermi nant A se nezmn, zamnme-li v matici A dky za
sloupce pi zachovn jejich poad neboli peklopme-li matici A kol em
hlavn diagonly.
Pklad:
X 7, 13 =
2,
4,
16
4, 6, 9
7, 6, 3
16, 3, 8
13, 9, 8
2. Jestlie v matici A vzjemn zamn me dv rovnobn ady, zmn
det ermi nant A znamnko.
Pklad:
2, 7, 13
=
4, 6, 9
4, 6, 9 2, 7, 13
16, 3, 8 16, 3, 8
3. Spolenho nenul ovho initele k vech prvk j edn ady matice A lze
vyt knout ped det ermi nant Aik.
Pklad:
2, 7, 13 = 2 1, 7, 13
4, 6, 9 2, 6, 9
16, 3, 8 8, 3, 8
Obrcen pl at : Jestlie vechny prvky j edn libovoln ady matice A
nsob me libovolnm slem fc, dost aneme matici, jej det ermi nant se rovn kA.
202
Pklad:
2, 7, 13
= 2,
35, 13
4, 6, 9 4, 30, 9
16, 3, 8 16, 15, 8
4. Det ermi nant A matice A se rovn nule, prv kdy
vechny prvky aspo j edn ady j sou rovny nul e;
j edna ada matice A j e linern kombi nac ad s n rovnobnch.
Pklad 1:
2, 7, 13 = 0.
4, 6, 9
8, 12, 18
Pklad 2:
2, 7, 13
4, 6, 9
16, 32, 53
= 0,
nebo tet dek j e soutem dvoj nsobku prvn ho dku a t roj nsobku
dr uhho dku.
5. Jestlie prvky j edn ady tvercov matice A nsob me pslunmi
algebraickmi dopl ky prvk jin ady matice A s n rovnobn, pak souet
vech t cht o souin se rovn nule.
Pklad:
K dan matici
A = / 2, 7, 13
4, 6, 9
4 6 , 3, 8
i
vypoteme algebrajck dopl ky prvk prvn ho sloupce:
= 21, A
2L
= - 7, 13
3, 8
- 1 7 , A
31
= 7, 13
6, 9
= - 1 5 . 6, 9
3, 8
Podl e vty 5 plat
a
l2
A
lt
+ a
22
A
2l
+ a
i2
A
31
= 7. 21 + 6. ( - 1 7 ) + 3 . ( - 15) = 0.
6. Det ermi nant matice A se rovn det ermi nant u matice B, kt er vznikne
tak, e k libovoln ad matice A piteme linern kombi naci ost at n ch ad
s n rovnobnch. Z t oho speciln plyne, e det ermi nant matice A se rovn
203
det ermi nant u matice C, kter vznikne tak, e ke kadmu prvku libovoln
ady matice A piteme fc-nsobek pslunho prvku jin ady s n rovnobn.
Pklad:
2, 7, 13
=
2, 7, 13
4, 6, 9 4, 6, 9
16, 3, 8 16 + 5. 4, 3 + 5 6, 8 + 5 . 9
7. Det ermi nant matice A se rovn det ermi nant u matice B, kt er vznikne
z matice A tak, e se k n od jejho r ohu pipoj j eden sloupec a j eden dek,
piem jejich spolenm prvkem j e slo 1, vechny ostatn prvky j edn
pi dan ady j sou rovny nule a ostatn prvky druh pi dan ady j sou libo-
voln konst ant y. S t akt o vzniklm det ermi nant em lze t ent o post up opakovat ,
ani se zmn j eho hodnot a.
Pikladl:
Pklad 2:
a
n
, .. ., a
lm =
a
l l 9 , o
a
ml
, .. a
mm
a
m l
,
< w .
., o
o, o,
1, ., o
0,
?
o,
o _
n m si
2, 7, 13
_
1,
0, 0, 0
4, 6, 9 18, 2, 7, 13
16, 3, 8
4, 4, 6, 9
-
6, 16, 3, 8
m dk
8. Soutov pravidlo pro determinanty: Souet det ermi nant tvercovch
matic A
x
a A
2
tho du, kter se li jen v prvcch libovoln i-t ady, se rovn
det ermi nant u matice A, jej prvky -t ady j sou souty pslunch prvk
-tch ad matic A
x
a A
2
a ostatn prvky se nezmn.
Obrcen pl at : Jestlie kad z prvk -t ady tvercov matice A lze vy-
j di t j ako souet dvou stanc, pak det ermi nant matice A se rovn soutu
det ermi nant mat i c A
x
a A
2
, kter se od matice A li jen tm, e v -t ad
matice A
x
j sou prvn stance a v -t ad matice A
2
j sou druh stance -t
ady matice A.
204
2, 7, 13 + 2, 7,
13 =
2, 7,
13
4, 6, 9
5,
- 2 , 9 9, 4,
18
16, 3, 8 16, 3,
8 16, 3,
8
Pklad:
9. Pravi dl o pro souin det er mi nant : Souin det ermi nant matic A = (a
ik
)
a B = (b
i k
) n-tho du se rovn det ermi nant u matice C = (c
ik
) n-tho du,
jej prvky vypoteme kt ermkol i z t cht o ty zpsob:
a) c
i k
= a
n
b
k
+ 0
l 2
b
k 2
+ + QmKnl
b
)
c
ik =
a
i\b
k
+ a
i2
b
2k
+ ... + aj)
nk
\
c) c
i k
- a
u
b
kl
+ 02A2 + + tfiA*;
d) c
i k
= a
u
b
lk
+ 012> <*13 &12> *13
021> <*22> <*23 &21> >22> *>23
031> <*32> 3 3 >31> &32> &33
pak podl e d) j e
c = AB =
flllb
u
+ 021^21 + ^31^31, ^11^12 + 0
2
ib
2
2 + ^31^32 ^11^13 + ^21^23 + ^31^33
fl
12
6
u
+ 022&21 + 32^31 12^12 + ^22^22 + ^32^32 ^12^13 + <*22&23 + a
3
2*>33
13^1 1 + 023&21 + ^33^31>
a
l3^2 + ^23^22 + tf
3
3&32> ^13^13 + ^23^23 + ^33^33
V a n d e r mo n d v d e t e r mi n a n t
K = V(a
l9
a
2
,...
9
a
H
) =
1, a
l9
a\
9
a\
9
1, a
29
a\
9
a\
9
l 3 , al al
.,
2
1
1> a & a\
9
= (a
2
- a
{
)(a
3
- fli)...(a
w
- a
x
).
.(a
3
- a
2
)(a
4
- a
2
)...(a
n
- a
2
).
. (fl
4
- a
3
){a
5
- a
3
)...{a
n
- a
3
) .
n-l r n
- n n k
r = 1 |_* = r + 1
kde a
u
a
2
,...,aeC.
205
Jsou-li mezi kompl exn mi sly a
u
a
2
,...,a
n
aspo dv stejn, pak V
n
Pklad:
Pi vpotu det ermi nant u
0.
A =
1, 7, 5,
-4, 4, 12,
2, 6, 9,
3, 1, 7,
postupujeme podle uvedench vt o det ermi nant ech t akt o:
1. kr ok: Vyt kneme spolenho initele 4 prvk dr uhho dku.
2. kr ok: Dr uh dek piteme k prvn mu dku.
3. kr ok: Dr uh sloupec odet eme od tetho sloupce.
4. kr ok: Det ermi nant rozvineme podle prvk prvn ho dku.
5. kr ok: U prvn ho det ermi nant u odeteme tet sloupec od dr uhho
sloupce a u dr uhho det ermi nant u piteme prvn sloupec k dr uhmu sloupci.
6. kr ok: U prvn ho det ermi nant u vyt kneme spolenho initele 3 prvk
tetho dku a u dr uhho det ermi nant u piteme dvojnsobek prvn ho
sloupce k t et mu sloupci.
7. kr ok: Oba det ermi nant y rozvineme podle prvk prvn ho dku.
Post upn tedy dost aneme (poadov sla kr ok uvd me nad rovn t kem)
4
1, 7, 5, 4
4, 4, 12, 8
2, 6, 9, - 2
3, 1, 7, 3
0, 8, 8,
- 1 , 1, 3,
2, 6, 9, -
3, 1,-7,
J=4
1, 7, 5, 4
- 1 , 1, 3, 2
2, 6, 9, - 2
3, 1, 7, 3
0, 8, 0,
- 1 , 1, 2,
2, 6, 3,
3, 1, 6, 3
= 4 ( - 8 )
= - 3 2
= - 3 2 . 3
- 1 , 2,
2, 3,
3, 6,
1, 0, 2
2, 5, - 2
3, 3, 3
- 1 , 0, 2
2, 5, - 2
1, 1, 1
+ 4 ( - 6 )
24
- 1 , 1, 2
2, 6, 3
3, 1, 6
6
- 1 , 0, 2
2, 8, 3
3, 4, 6
- 24
- 1 , 0, 0
2, 8, 7
3, 4, 12
206
9 6 ( - l ) 5, - 2 - 9 6 . 2 2, 5 - 2 4 ( - l ) 8, 7
1, 1 1, 1
4, 12
= 96(5 + 2) - 192(2 - 5) + 24(96 - 28) = 2 880.
1.11.3. e en soust avy l i nern ch rovni c pomoc det ermi nant
Determinantem matice D soustavy n linernch rovnic s n neznmmi
a
xl
x
x
+ a
2
x
2
+ ... + a
ln
x
n
= b
l9

0 2 1 * 1 + 2 2 * 2 + + 2 n * n = &2 >
0 1 . 1 * 1 +
a
n 2 * 2 + + 0nn*n = K
nazvme det ermi nant
D =
0 1 1 ? 012> 0 1 n
0 2 1 ? 0 2 2 ? > 0 2 n
0nl > 0n2? 0 MM
C r a me r o v o p r a v i d l o
Jestlie D + 0, pak soust ava n linernch rovnic m prv j edno een
[ x
1
, x
2
, . . . , x ] , kde
X l =
~ D
P r
V G U
" '
piem Z), j e det ermi nant matice D
i ?
kt er vznikne z matice D soustavy tak,
e v n i-t sloupec nahr ad me sloupcem pravch stran soustavy linernch
rovnic.
Cr amer ovo pravi dl o se k prakt i ckmu een soustavy n linernch rovnic
o n neznmch s nenul ovm det ermi nant em pli nehod, nebo vyaduje
vpoet n + 1 det ermi nant n-tho du. Je pr ot o vhodnj pouvat Gaus-
sovy eliminan metody.
Pklad:
Pomoc Cr amer ova pravi dl a vypoteme
x - y + 2z = 7,
2x - 3y + 5z = 17,
3x - 2y - z = 12.
207
1
D
r
=
3, - 2 , - 1
- 1 , 2
- 2 , - 1
7, - 1 , 2
17, - 3 , 5
12, - 2 , - 1
1, - 2 ,
1
+ 1
= 5 + 1 = 6 ,
= 7 - 3 ,
- 1
+ 1
17. - 1
- 2 ,
- 5 12, - 5
D> =
1, 7,
2 = 12, l
D> =
2, 17, 5
3
, 12,
- 1
- 1 , 2
- 3 , 5
7, - 1 , O
17, - 3 , - 1
12, - 2 , - 5
= 7(15
Dan soust ava m prv j edno een
- 1 2
X =
T =
3
'
= - 2 ,
2) + 1( 85 + 12) = 18,
1, - 1 ,
7
2, - 3 , 17
3,
- 2 , 12
= 6.
i -
tj. obor pravdivosti P = {[3, - 2 , 1]}.
Jestlie D = 0 a D; = 0 pro V i e U
n
, pak soustava n linernch rovnic o n
neznmch m nekonen mnoho een, nebo m nejve n 1 nezvislch
rovnic.
Jestlie D = 0 a aspo pro j eden index z plat D
{
=1= 0, pak rovnice si od-
poruj a obor pravdivosti P = 0.
208
2. ROVNI CE , F U N K C E , VE KT OROV P O E T
2.1. R O V N I C E
T e r my
(Aritmetickm} nebo (algebraickm} termem [(aritmetickm} nebo
(algebraickm} vrazem] nazvme t akov slovo vytvoen z sel, podst at n
volnch selnch promnnch a mat emat i ckch operanch znak, kter m
njak smysl a kter nabude urit seln hodnot y, jestlie za pr omnn
dosad me libovoln sla z obor t cht o promnnch (viz lnky 0.3.1 a 0.3.2).
Pklad 1:
Linern term:
T(x
u
x
2
, ...,x) = a
0
+ a
x
l
+ ... + a
n
x
n
{neN),
kde a
0
, a
x
, a
n
j sou konst ant y a x
1 ?
x
2
, x
n
jsou seln promnn.
Pnf c/ K/ 2:
Cel racionln term [mnoholen, polynom]:
T(x,y) = ax
3
+ bx
2
+ cxy + dy
2
+ ex + fy +
kde A, / ?, . . . , 0 j sou konst ant y a x, y j sou seln promnn.
Pikladl:
Racionln term:
kde /
0
, a
u
0
n
, b
0
,b
l
,...,b
m
j sou konst ant y a x j e seln pr omnn.
Pklad A:
Linern kombinace term:
m
x
Ti + m
2
T
2
(m
, m
2
e R).
Oborem promnnch termu T(x, y, . . . ) nazvme mnoi nu M = X x Y x ....
kde X, y, . . . j sou obory vech promnnch x, y, . . . .
209
Ro v n i c e
Predi kt ov formule Ti = T
2
, kde T
l9
T
2
j sou termy, se nazv rovnice.
Soustava predi kt ovch formul 7i = T
2
, T
3
= T
4
, T
n
_
= T
n
,...,T
2n
_
=
= T
2n
, kde Ti, T
2
, T
2 n
j sou termy, se nazv soustava n rovnic.
(Defininm} oborem rovnice T
x
(x, y,...) = T
2
(x,y,...), resp. soustavy rovnic
T
x
(x,y,...) = T
2
( x, y, . . . ) , . . , T^ . ^ x , y , . . . ) = T
2n
(x,y,...) nazvme kartzsk
souin O = X x Y x ... obor promnnch x, y , . . . dan rovnice, resp.
danch n rovnic. P i t om X = X
x
n X
2
n Y = Y
nY
2
n..., kde X, Y
u
...
j sou obory vech promnnch x, y , . . . t ermu T
u
X
2
, Y
2
,... j sou obory vech
promnnch x, y,... t ermu T
2
atd.
Rovnice bez selnch promnnch pedstavuje bu pravdiv vrok
(pravdivou rovnost), nebo nepravdiv vrok; nap. 7 = 3 + 4 j e pravdiv
vrok, ale 7 = 3 + 5 j e nepravdiv vrok.
Rovnice s aspo j ednou selnou pr omnnou pedstavuje predi kt ovou
formuli, kt er se zmn bu v pravdiv vrok (pravdivou rovnost), nebo v ne-
pravdiv vrok, jestlie za vechny seln pr omnn dosad me hodnot y
odpovdajc defininmu obor u dan rovnice.
eenm [pravdivostnm prvkem] rovnice T
x
(x, y,...) = T
2
(x, y,...) s n sel-
nmi promnnmi nazvme kadou t akovou uspo danou n-tici [ x
0
, y
0
, . . . ] ,
kde x
0
eX, y
0
eY, .% e po dosazen jejch len x
0
,y
0
,... do rovnice
7
x
(x, y,...) = T
2
(x,y,...) dost aneme pravdiv vrok. een rovnice o j edn
neznm se nkdy nazv koen rovnice.
Oborem pravdivosti P rovnice nazvme mnoi nu vech een neboli mno-
inu vech pravdivostnch prvk rovnice. Obor pravdivosti P rovnice j e tedy
podmnoi nou oboru O rovnice.
Zpsob zpisu oboru pravdivosti:
P = {[x,y,...] \ T^y,...) = T
2
(x,y,...)},
je-li definin obor rovnice zejm;
P = { [ x , y , . . . ] | x X A ye Y A ... A T
l
(x,y,...) =
= T
2
(x,y,...)},
je-li t eba uvst definin obor rovnice.
I d e n t i t a
Identitou nazvme rovnici
Tfay,...) = T
2
(x,y,...),
210
kde obor pravdivosti P se rovn defininmu obor u O rovnice. Nap kl ad
rovnice
r,M = T
2
(X)
s j ednou pr omnnou x j e pi P = O identitou, a lze ji prot o zapsat ve tvaru
P = {x\xeX A T
x
(x) = T
2
{x)} = X.
Pklad:
Rovnice
sin (2x) = 2 sin x cos x
j e identitou vzhledem k tlesu R neboli
P = {x | x e R A sin (2x) = 2 sin x cos x} = R.
De f i n i c e n e e i t e l n o s t i r o v n i c e
P = 0.
Pklad:
3 * = - 4 , 0 = R, P = 0,
tj.
P = { X | X G R A 3
x
= - 4 } = 0.
E k v i v a l e n t n o s t r o v n i c
Rovnice T
x
= 7
2
, jej obor pravdivosti obsahuje obor pravdivosti rovnice
3
= T
4
s t m defininm oborem, se nazv dsledkov rovnice vzhledem
k rovnici T
3
= T
4
.
Dv rovnice s defininmi obory O
l
a 0
2
se nazvaj {vzjemn} ekvi-
valentn vzhledem k defininmu oboru O = O
l
n 0
2
, prv kdy maj t obor
pravdivosti pi defininm obor u O.
pravou rovnice nazvme post up, kt erm dan rovnici pi ad me j i nou
rovnici. prava, pi n rovnici s obor em pravdivosti P
x
pi ad me rovnici
s oborem pravdivosti P
2
, piem P
l
c P
2
, resp. P
l
= P
2
, se nazv dsled-
kov, resp. ekvivalentn.
2.1.2. Al g e b r a i c k r o v n i c e s j e d n o u n e z n mo u
Rovnici tvaru
a
n
x
n
+ a
n
.
x
x
n
~
l
+ ... + a
x
x + A
0
= O
( neN, fl
f
6C; i = O , a
n
=1= 0)
211
nazvme algebraickou rovnic n-tho stupn s jednou neznmou. sla
a,a
x
,...,a
n
se nazvaj koeficienty rovnice; vrazy a
0
, a
x
x, a
2
x
2
, a
t
x
l
se po
ad nazvaj absolutn len, linern len, kvadratick len, len i-tho stupn.
Komplexn slo, kter j e koenem aspo j edn algebraick rovnice s racio-
nlnmi koeficienty se nazv algebraick. Kompl exn slo a se nazv
transcendentn, prv kdy neexistuje dn algebraick rovnice s racionl-
nmi koeficienty, kt er m koen a.
2.1.2.1. Linern rovnice s jednou neznmou
Linern rovnic s jednou neznmou nazvme al gebrai ckou rovnici prvn ho
stupn, tj. rovnici tvaru
ax + b = 0 (a, beC, a + 0).
Obor pravdivosti tto rovnice j e
b)
P = <-
a
2A.2.2. Kvadratick rovnice s jednou neznmou
Kvadratickou rovnic s jednou neznmou nazvme algebraickou
rovnici dr uhho stupn, tj. rovnici t varu
ax
2
+ bx + c = 0 (a, b, c e C, a 4= 0).
slo D = b
2
Aac se nazv diskriminant kvadratick rovnice.
Kv a d r a t i c k r o v n i c e s r e l n mi k o e f i c i e n t y
ax
2
+ bx + c = 0 [a, b, c e R, a * 0)
m obor pravdivosti
- { ^ ^ } <>>
Pr o D > 0 m tedy kvadrat i ck rovnice p r v d v a n a v z j e m r z n
r e l n k o e n y , pro D = 0 m p r v j e d e n reln dvoj nsobn koen
a pro D < 0 m p r v d v a k o mp l e x n s d r u e n k o e n y .
212
Zv l t n p p a d y
a) Ryze kvadratick rovnice:
x
2
+ c = 0 ( c e R) ;
obor pravdivosti
P = {iy/c, -iy/c}
P = {0}
P-U(-C), - V( - c ) }
b) Kvadratick rovnice bez absolutnho lenu:
ax
2
+ bx = 0 (a, b e R, a * 0);
obor pravdivosti
(c > 0),
(c = 0),
(c < 0).
c) Normovan tvar kvadratick rovnice [normovan kvadratick rovnice]:
x
2
+ px + q = 0 (p, R);
di skri mi nant
D
1
=p
2
-4q.
Obor pravdivosti
/> = < -
>-HA<-W
p .
1
2
( D, > 0 ) ,
( J > i = 0 ) ,
( D
x
< 0 ) .
' Kadou kvadrat i ckou rovnici a x
2
+ fcx + c = 0 lze pevst dlenm
koeficientem a na n o r mo v a n t v a r
O b c
x
2
+ - x + - = 0.
Kadou kvadrat i ckou rovnici v nor movanm tvaru x
2
+ px + g = 0 lze
substituc x = y pil pevst na r y z e k v a d r a t i c k o u r o v n i c i
/ - (fY-M = 0.
213
Ro z k l a d v s o u i n k o e n o v c h i n i t e l
Kvadrat i ckou rovnici ax
2
+ bx + c = 0 (A 4 0), resp. x
2
+ px + 4 = 0
s koeny x
9
x
2
lze vyjdit v ekvivalentnch tvarech
a(x - x j ( x - x
2
) = 0, resp. (x - x
x
) ( x - x
2
) = 0,
kde initel x x
l 5
x - x
2
se nazvaj koenov initel.
Pr o koeny x
l9
x
2
kvadrat i ck rovnice ax
2
+ bx + c = 0 (a 4 0) plat tzv.
Vitovy vzorce: ^
X\ ~\~ x
2
= ,
kde yjD j e pevn zvolen odmocni na z kompl exn ho sla D (viz lnky 1.3.3
a 1.3.5).
2.1.2.3. Kubick rovnice s jednou neznmou
Kubickou rovnic s jednou neznmou nazvme algebraickou rovnici
tetho stupn, tj. rovnici t varu
ax
3
+ bx
2
+ cx + d = 0 (a, b, c, d e C, a 4 0).
Kadou kubi ckou rovnici qx
5
+ b x
2
+ cx + d = 0 lze dlenm slem a
pevst na tzv. normovan tvar
x
3
+ Ax
2
+ Bx + C = 0.
Kadou kubi ckou rovnici v nor movanm tvaru x
3
+ Ax
2
+ Bx + C = 0 lze
substituc x = y Ai3 pevst na tzv. redukovan tvar
y
3
+ py + 4 = 0.
R e d u k o v a n t v a r k u b i c k r o v n i c e
[ k u b i c k r o v n i c e be z k v a d r a t i c k h o l e n u ]
x
3
+ px + q = 0 ( p , e C) ;
a
214
diskriminant
Obor pravdivosti
kde
piem tet odmocni ny volme tak, aby 3uv = p a y/D je pevn zvolen
dr uh odmocni na z kompl exn ho sla D (Cardanovy vzorce).
V p pad k u b i c k r o v n i c e s r e l n mi k o e f i c i e n t y z tchto vzorc
dost vme:
pr o p = q = 0 jeden reln t roj nsobn koen rovn nul e;
pro D = 0, pq + 0 dva reln koeny 2 3 / - , 3 / - , z nich druh j e
dvoj nsobn; * ^
pro D > 0 jeden koen reln a dva kompl exn sdruen.
Pr o D < 0 m kubi ck rovnice s relnmi koeficienty ti reln koeny.
Tyt o koeny v relnm tvaru nelze pomoc Cardanovch vzorc najt (casus
irreducibilis). Lze j e vak vypotat g o n i o me t r i c k m e e n m:
kde q> lze vypotat z rovnice
2
cos + l )
3
- 3(y + l )
2
+ 4(y + 1) - 4 = O,
y
3
+ y 2 = O,
take
Pak
, = 1, , = - 2 , D - l + M - 2 7 > 0 -
*
= 3 / ( 1
v i )
=
~
0 , 2 6 4 ;
y
x
= 1,264 - 0,264 = 1, x
l
= 2\
y i
z
J>3
1 1 S2 8
\ + ~ i V3, x
2
= j + 0, 764i V3;
1 1 , 5 2 8
i V3, X 3 = i - 0
!
7 6 4 i V 3 ;
2. 2
P = { 2; \ + 0,764i ^ 3 ; \ - 0,764i ^3 } .
Pklad 2:
Rovnice
x
3
- 21x 20 = O (ji redukovan tvar)
m diskriminant
D = ( - 10 )
2
4- ( - 7 )
3
= 100 - 343 < 0.
Pouijeme goniometrickho zpsobu een:
10
cos<p = ~ ^ , <p = 5719';
X! = 2(^7) cos 196', Xj = 5;
* 2 = " 2(V7) cos ( - 4054'), x
2
= - 4 ;
x
3
= - 2 ( ^7 ) cos 796', x
3
= - 1 .
Zv l t n p pady
a) Binomick rovnice
y
3
+ q = 0 {qeR);
216
obor pravdivosti
p- j - v * -(V)(4
+
iV3). -(^)(4-^
3
)}-
b) Binomick rovnice
y
3
+ 4 = 0 (qeC)-
viz lnek 1.3.4.
c) Rovnice
y
3
+ py = y(y
2
+ p) = o ( pe R) ;
obor pravdivosti
p = { o, V(-p). -V(-p)} ( p< o ) ,
p = {o, i Vp, -Vp} ( p> o ) .
d) Rovnice
y* + py = >{y
2
+ P) =
0
(pec);
obor pravdivosti
p = {o, V(-p), -V(-p)}.
kde V
-
/
7
) J
e
P
e v n
zvolen dr uh odmocni na z kompl exn ho sla p.
2.1.2.4. Algebraick rovnice n-tho stupn s jednou neznmou
Z k l a d n v t a a l g e b r y
Kad algebraick rovnice n-tho st upn (n ^ 1) s j ednou neznmou m
v tlese kompl exn ch sel aspo j eden koen. Obor pravdivosti P kad alge-
braick rovnice s obor em O g C nen tedy nikdy przdnou mnoi nou.
Ro z k l a d mn o h o l e n u v s o u i n k o e n o v c h i n i t e l
Mnohol en n-tho stupn P
n
(x) = x
n
+ a
n
-
x
x
n
~
l
+ ... + a
0
s nul ovm
bodem [koenem] cc
u
tj. P
n
( ai ) = 0, lze rozloit v souin (x - a
t
) P
n
..,(.x).
kme, e x cc
j e k-nsobn koenov initel, jestlie P( x) = ( x a, )

f c
.
. P_
f c
( x) , kde P
n
_
fc
je pol ynom (n /c)-tho stupn nad tlesem kompl exn ch
sel a P
w
_
f c
(aj) =j= 0. slo se nazv nsobnost koene OL
X
a a
t
se nazv
k-nsobn koen rovnice P
n
(x) = 0 nebo polynomu P
n
. M st o nzvu j e d n o -
n s o b n k o e n pou vme nzvu jednoduch koen.
217
Kad mnohol en P
n
(x) = x
n
+ a
n
-
x
x
n 1
+ ... + a
0
lze j ednoznan roz-
loit v souin koenovch initel
P
n
(x) = {x- {x - a
2
)
f c 2
. . . ( x - aLp [k
x
+ k
2
+ ... + k
r
= n),
kde a
l 9
a
2
, a j sou vechny navzjem rzn koeny mnohol enu P. Jestlie
a, je /c-nsobn koen, pak kompl exn sdruen koen a
j e t ak /c-nsobn.
Znme-li jeden koen x
l 5
lze stupe rovnice snit tm, e rovnici dlme
pslunm koenovm initelem x x
x
.
Vi t o v y v z t a h y
Pr o vechny koeny x
1 ?
x
2
, x
n
(fc-nsobn koen a
se tedy uvd fc-krt)

algebraick rovnice n-tho st upn
x
n
+ a , , - ! ^
- 1
+ ... + a
0
= 0
plat tzv. Vitovy vztahy:
n
= x
x
+ x
2
+ x
3
+ ... + x
n
= - a
n
-
l 9
i=l
n
X * i * / '
=
* 1 * 2 + * 1 * 3 + + * 2 * 3 + * 2 * 4 + + * n - l * n
= a
n~2->
i<j '
n
XiXjXfc
=
^ i X
2
X 3 ~h X j X
2
X ^ . ~h . . . ~\~ X 2 X 3 X 4 ~f" X
2
X
3
X g ~h . . .
<j ' <k . . . ~h X _
2
X
n
_ j X
n
= fl
n
_3,
X ! X
2
X
3
. . . X
n
= ( - l ) " ?
0
-
Mme-li algebraickou rovnici n-tho stupn v nor movanm t varu s celo-
selnmi koeficienty, lze pomoc Vitovch vztah zjistit, zda t at o rovnice
m celoseln koeny. Jako celoseln koeny pichzej toti v vahu jen
dlitel absol ut n ho lenu.
Pklad:
x
4
- x
3
- 7x
2
+ x + 6 = 0.
Plat
* 1 * 2 * 3 * 4 = 6 (absolutn len).
Dlitel absol ut n ho lenu j sou 1 , + 2, 3 a 6 . Zkusmo naj deme:
x
x
1, x
2
=
1 j x
3
= =
2, x^ 3.
Pi een algebraickch rovnic lze t ak pout Hor ner ova schmat u
(viz str. 247).
218
Re c i p r o k r o v n i c e n- t ho s t u p n
Reciprokou rovnic nazvme kadou rovnici tvaru
a
0
x
n
+ a
x
x
n
~
l
+ ... + a
n
= 0,
kde bu a
t
= a
n
_
i
(i = 0, 1,..., n) (tzv. kladn reciprok rovnice), nebo a
x
=
= a
n
-i (i = 0 , 1 , n ) (tzv. zporn reciprok rovnice).
Kad kladn reciprok rovnice lichho stupn a kad zporn reci prok
rovnice sudho st upn m koen 1 . Kad zporn reciprok rovnice
m koen 1.
Z kad reciprok rovnice lze po odst rann monho koenovho initele
x 1, pop. x + 1 zskat kl adn reci prokou rovnici sudho stupn m = 2k
t varu
b
0
x
2k
+ b
x
x
2k
-
1
+ ... + b
k
x
k
+ ... + b
0
= 0 ( 6
0
* 0, fceN),
z n po dlen mocni nou x
k
(nula toti neme bt koenem) dost aneme
bo
{
xk +
^)
+ bl
(
xk_1 +
7^)
+
-'
+ bk
~
1
{
x +
z)
+ bk =
'
Po substituci y = x + 1/x dost aneme rovnici fc-tho st upn v pr omnn y,
z jejch koen y
t
(i = 1 , 2 , k ) dost aneme po een k kvadrat i ckch rovnic
x
2
- y
t
x + 1 = 0 (i = 1,2,...,*)
vechny koeny dan reciprok rovnice.
Pklad:
x
6
+ x
5
- 5x
4
+ 5x
2
- x - 1 = 0
(zporn reciprok rovnice sudho stupn).
Po dlen souinem koenovch initel (x + l ) ( x 1) mme
x
4
+ x
3
- 4x
2
+ x + 1 = 0
(kladn reciprok rovnice sudho stupn),
( * '
+
7 )
+
( *
+
; ) -
4 = 0
-
Prot oe
*
2 +
? = (*
+
* )
2
-
2
'
po substituci y = x + 1/x dost aneme
y
2
+ y - 6 = 0 , j > i = 2 , y
2
= - 3 ,
219
take
x
2
- 2x + 1 = O, x
x
= 1, x
2
= 1;
- 3 + J 5 - 3 - J 5
x
2
+ 3x + 1 = O, x
3
= x
4
=
2.1.3. T r a n s c e n d e n t n rovni ce
Transcendentn rovnic nazvme rovnici f(x) = 0, kde / j e t rans-
cendentn funkce (viz lnek 2.3.1).
V t omt o l nku uvedeme jen exponenciln a logaritmick rovnice. O goni o-
metrickch rovnicch se pojednv a v lnku 3.4.2.
2.1.3.1. Exponenciln rovnice
Exponenciln rovnic nazvme rovnici, kde pr omnn x se vyskytuje
v exponent u. Obecn lze exponenciln rovnice eit j en graficky nebo pi-
blinmi numeri ckmi met odami . Jen v nkterch j ednoduchch zvltnch
p padech lze tyto rovnice pevst na algebraick rovnice.
Zkl adn exponenciln rovnici
a
x
= b {a > 0, a * 1, b > 0)
lze eit:
a) be z l o g a r i t mo v n , jestlie lze leny rovnice vyjdit j ako mocni ny
tho zkl adu:
q
C
P* =
c
q
o x = -,
P
nebo exponenciln funkce je prost.
b) l o g a r i t mo v n m:
lgfc
x = log
f l
>, pop. xlga = Igb<^> x = -.
Pklad 1:
e e n :
a
<*+2>/ 3
= fl
(x-5)/2
j
x + 2 x - 5
3 2 '
2x + 4 = 3x - 15, x = 19.
220
Pklad 2:
2*
+ 1
_f_ 3 * ~ ^ = 3* ~ * 2*"^
e e n :
2
X
.2 + 3 * . 3 ~
3
= 3
X
. 3
_ 1
- 2 * . 2 ~
2
,
216. 2* + 27 . 2* = 36. 3* - 4 . 3
X
,
243. 2* = 32. 3*,
/ 2 V _ 32 _ 2
5
_ / 2 \
5
\V ~ 243 " 3* " U/ ' '
Pklad 3:
4
3 x
5
2 x
~
3
= 6*.
e e n :
3 x l g 4 + ( 2 x - 3 ) l g 5 = x l g 6 ,
x(31g4 + 2 1 g 5 - l g 6 ) = 31g5,
31g5
31g4 -h 21g5 - lg6*
2.1.3.2. Logaritmick rovnice
Logaritmickou rovnic nazvme rovnici, kde pr omnn x se vyskytuje
v logaritmickm vrazu (termu). Obecn lze logaritmick rovnice eit j en
graficky nebo piblinmi numeri ckmi met odami . Jen v nkterch j edno-
duchch zvltnch p padech lze t yt o rovnice pevst vhodnou substituc
na algebraick rovnice.
Zkl adn logaritmick rovni ce: l o g
a
x = b (a > 0, a + 1).
Plat-li b = l og
a
c, pak
l og
a
x = log
f l
c o x = c,
j i nak je
x = a
b
.
Vskytuje-li se pr omnn x nebo mnohol en P jen j ako argument logaritmu,
lze logaritmickou rovnici pevst na algebraickou v t cht o p padech:
a) Rovnice obsahuje logaritmy tho argument u. Takov rovnice se e
tak, e l ogari t mus t ohot o argument u povaujeme za novou neznmou y,
najdeme koeny nov rovnice a umocnn m zkl adu logaritmu tmito koeny
dost aneme koeny dan rovnice.
221
b) Logari t mi ck rovnice t varu
c
x
log, P
x
(x) + c
2
l og
a
P
2
(x) + ... + c l og
a
P(x) = 0,
kde P
l 5
P
2
, P j sou mnohol eny v promnn x, se na algebraickou rovnici
pevedou odl ogari t movn m. V t omt o p pad j e t eba se vdy pesvdit,
zda pro nalezen koeny m pvodn rovnice smysl a zda j tyto koeny
vyhovuj.
Pklad 1:
3 ln (2x 7) + 8 = V[l n (2x - 7) + 20] .
e e n : Zavedeme substituci y = l n(2x 7) a dost aneme kvadrat i ckou
rovnici
3 y + 8 = V(y + 20),
i 9y
2
+ 41y + 44 = 0
se dvma koeny y
x
= 11/9 a y
2
= Ze substituce y = l n(2x - 7)
pak plyne e
y
= 2x 7, tj. e "
1 1 / 9
= 2x 7, e ~
4
= 2x 7, odkud lze vy-
t
. e -
n
/
9
+ 7 e "
4
+ 7
potat koeny x
x
= a x
2
= dan rovnice, z nich koen
x
2
dan rovnici nevyhovuje ( 4 =)= y/16).
Pklad 2:
l g( x
2
+ l) = 21g(3 - x ) .
e e n :
l g( x
2
+ l) = l g ( 3 - x )
2
(
x
2
+ 1 = (3 - x)
2
,
x
2
+ 1 = 9 - 6x + x
2
,
* = !
2.1.4. P i bl i n met ody k uren koen rovni ce
2.1.4.1. Metoda ttiv [regula fali, linern interpolace]
Jestlie rovnice f(x) = 0 m mezi hodnot ami X! a x
2
prv j eden
koen [tj. jestlie plat / ( x
x
) / ( x
2
) < 0 a funkce / j e spojit a ryze monot nn
na intervalu <x
1 ?
x
2
>] a nem v t omt o intervalu inflexi, pak prvn aproxi mac
koene vzhledem k bodm x
x
a x
2
j e
( *2 ~
X 3 X l
f(x
2
)-f(x
l
)'
222
Dal lep aproxi maci koene zskme obdobn v t om z interval <x
l 5
x
3
>,
<x
3
, x
2
>, kde plat uveden pedpokl ady.
Ge o me t r i c k v z n a m me t o d y t t i v (obr. 46)
Ki vka se nahrad ttivou vedenou body P
x
a P
2
(z t oho plyne nzev metoda
ttiv). Pi t om aproxi mace x
3
koene j e prvn souadnic prseku osy x
s p mkou P
X
P
2
.
Pklad:
Najdme j eden z prvk oboru pravdivosti
P = ( X G R | X
3
- x + 7 = 0} .
e e n : Pslun funkn rovnice j e
f(x) = x
3
-
x
+ 7.
fix2)
0 -
Obr. 46. Uren koene metodou ttiv
Po oven platnosti pedpokl ad met ody ttiv najdeme v tabulce funknch
hodnot tyto hodnot y:
x
1
= - 2 , 5 , f(
Xl
)= - 6, 1 2 5 ,
x
2
= - 2 , f(x
2
) = 1;
( - 2 + 2,5). 6,125
x. = - 2 , 5 +
1 + 6,125
= - 2, 07, / ( x
3
) 0, 200.
Pouijeme-li znovu met ody ttiv na intervalu <x
1
, x
3
>, dost aneme dal
(lep) aproxi maci koene.
2.1.4.2. Metoda teen [Newtonova metoda]
Jestlie v rovnici f(x) = 0 je / funkc, kt er m na intervalu <A, b}
spojitou druhou derivaci, f(a) f(b) < 0, derivace / ' a / " j sou na intervalu
223
<a, b> rzn od nuly a x
x
e(a,b} j e t akov bod, e f{x
x
) / " ( *i ) > 0, pak
prvn aproxi mac koene rovnice f(x) = 0 j e bod
X 2
'
X i
fW
Po vpotu aproxi mace x
2
koene lze met ody teen znovu pout pro nalezen
lep aproxi mace koene. P i t om pi kadm dalm kr oku se poet sprvnch
slic aproxi mace koene prakt i cky zdvojnsob.
Ge o me t r i c k v z n a m me t o d y t e e n (obr. 47)
Ki vka se nahrad tenou v bod P
x
= [ x i , / ( * i ) ] (z t oho plyne nzev
metoda teen).
Obr. 47. Uren koene metodou teen
Pklad:
Naj dme j eden z prvk obor u pravdivosti
P = { x e R | x
3
+ 2x - 1 = 0} .
e e n : Pslun funkn rovnice je
f(x) = x
3
+ 2x - 1,
odkud
f'(
x
) = 3x
2
+ 2,
r w = 6x.
Pedpokl ady met ody teen j sou splnny na intervalu <0,1>. Zvol me x
t
= 0,5.
Pak
/ ( x , ) = 0,125, / ' ( * , ) = 2,75, / *( *, ) = 3,
take
0,125
x
2
= 0,5 - j^j- * 0,5 - 0,045 = 0,455,
f(x
2
) * 0,004.
224
2.1.4.3. Iteran metoda
Danou rovnici f(x) = 0 vyjdme ve tvaru x = (p(x). Znme-li pi-
blinou hodnot u x
x
koene x
0
rovnice a je-li pr o t ut o hodnot u x
x
spl nna
podm nka | ^' (xi )| ^ m < 1, pak
x
2
= <p(
X
)
je lep aproxi mac . Pi dalm pouit t t o met ody dost aneme jet lep
aproxi maci koene. P i <p'(x) < 0 le dv po sob j douc aproxi mace po
rznch st ranch koene, a lze tedy odhadnout dosaenou pesnost.
Pi |<p'(x)| > 1 j e t eba pout inverzn funkci k funkci q>.
Pklad:
Naj dme j eden z prvk obor u pravdivosti
P = { X E R | X
3
+ 2x - 6 = 0} .
e e n : Piblin hodnot a x
x
= 1,45 pro koen dv f(x
x
) = -0, 051 375.
Danou rovnici vyjdme ve t varu
6 - x
3
x = ^ = <p(x),
<p'(x) =-^y> = k ( M5 ) | = 3,153 75 > 1.
Pr ot o je t eba danou rovnici eit pomoc inverzn funkce k funkci q>:
y ^ ^ - . x > - 6 - 2 y , x->/<-2y) - Mf).
- m = w
l
* '
< ,
4 5 , l
"
Z t oho plyne
*i = M5 ,
X2 = ^( 6 - 2.1, 45) = 1,458 1,
X3 = *J(6 - 2. 1, 458 1) = 1,455 6,
atd.
2.1.4.4. Grafick een rovnic
3^/ 3, l
2
< 1.
Rovnice f(x) = 0 v nor movanm tvaru se vyjd j ako funkn vztah
tm, e se jej lev st rana polo rovna y. Z grafu funkce y = f(x) dost aneme
reln koeny rovnice f(x) = 0 j ako prvn souadni ce prsek t ohot o grafu
s osou x (y = 0).
225
Nkdy j e vhodn rovnici f(x) = 0, kt er se m eit, napsat ve t varu
q>(x) = ^(x) a sestrojit grafy funkc y = q>(x) a y = ij/(x). Prvn souadni ce
prsek graf obou funkc j sou pak relnmi koeny rovnice f(x) = 0.
Pklad 1:
Ureme obor pravdivosti
P = { x e R | x
2
- x - 6 = 0} .
e e n : Prseky grafu funkce
y = x
2
x - 6
s osou x j sou (obr. 48)
xj = - 2 , x
2
= 3, t ake P = {- 2, 3}.
Obr. 48. Grafick een rovnice Obr. 49. Grafick een rovnice
x
2
- x - 6 = 0 x
3
- l , 5x - 0,5 = 0
Pklad 2:
P = { X G R | X
3
- l,5x - 0,5 = 0} .
e e n : Danou rovnici nap eme ve t varu
x
3
= l,5x + 0, 5.
Prvn souadnice, prsek graf funkc
y = (p{x) = x \
y
= i / , (
x
) = l,5x + 0,5
j sou koeny dan rovnice (obr. 49)
Xj = 1, x
2
= 0, 4, x
3
= 1,35 ,
take
P= { - 1 ; - 0 , 4 ; 1,35}.
226
2.1.5. Soust av y rovni c
K j ednoznanmu uren mnoi ny vech een soustavy rovnic
s n neznmmi je t eba n vzjemn nezvislch a vzjemn si neodporujcch
rovnic. Zpsob een zle v t om, e se n rovnic s n neznmmi post upn
redukuje na j ednu rovnici s j ednou neznmou. Pomoc hodnot y j edn neznm
vypoten z t t o rovnice lze post upn najt hodnot y ost at n ch neznmch.
Mme-li soustavu r vzjemn nezvislch rovnic s n neznmmi (r < n),
pak n r promnnch zvolme za voln paramet ry (nezvisle promnn).
Za t yt o pr omnn lze dosadi t libovoln hodnot y z obor u soustavy rovnic.
Obor pravdivosti P soustavy rovnic se rovn prni ku obor pravdivosti
P
l9
P
2
, P
r
jednotlivch rovni c:
p = p
i
nP
2
n...nP
r
.
2.1.5.1. Soustavy linernch rovnic se dvma neznmmi
J e d n a l i n e r n r o v n i c e se d v ma n e z n m mi a
x
x + a
2
y = b
Obor pravdivosti P rovnice a
x
x + a
2
y = b j e mnoi na vech uspodanch
dvojic [x, y]e R x R, pr o n z predi kt ov formule a
x
x + a
2
y = b dost a-
neme pravdiv vrok.
Zpsob zpi su:
P = {[*> y] | [x, y] G R x R A a
x
x + a
2
y = b\ a
9
a
29
be R},
pop. pi zejmm obor u rovnice strunji
p
= {[*> y] I
a
i
x
+
a
iy =
b
)
Povaujeme-li x za nezvisle pr omnnou a y za zvisle pr omnnou, pak obor
pravdivosti je
kter pedstavuje zobrazen / : X H J ; , j eho grafem j e p mka.
S o u s t a v a d v o u l i n e r n c h r o v n i c se d v ma n e z n m mi
a
xl
x + a
l2
y = b
9
a
2l
x + a
22
y = b
2
.
Obor pravdivosti P t t o soustavy dvou rovnic se dvma neznmmi j e
mnoi na vech uspodanch dvojic [x, y] e R x R, pro n z uvedench
predi kt ovch formul dost aneme pravdiv vroky.
227
Zpsob zpi su:
P = {[*, y] | [ x, y] e R x R A a
n
x + a
2
y = b
{
A a
2
x + a
2 2
y =
pop. pi zejmm obor u rovnice strunji
p
= +
a
uy = 61 A a
2 1
x + a
2 2
y = >
2
}.
Do s a z o v a c [ s u b s t i t u n , v y l u o v a c ] me t o d a
eme j ednu z rovnic v kterkoli z neznmch a zskan t erm (vraz) pr o
t ut o neznmou dosad me do dr uh rovnice. T m eliminujeme j ednu ne-
znmou.
Pokud po dosazen t ermu pr o j ednu neznmou do druh rovnice dost aneme
rovnost 0 = 0, resp. nepravdiv vrok, m soust ava nekonen mnoho een,
resp. nem dn een.
Pklad:
p
= {[*>}>] | 3x + 7y - 7 = 0 A 5x + 3y + 36 = 0} .
e e n :
3x + 7 y - 7 = 0 ,
5x + 3y + 36 = 0 .
7 - 3 x , ,
y = - (reseni prvn rovnice v y),
7 - 3x
5x + 3 h 36 = 0 (po dosazen do druh rovnice),
35x + 21 - 9x + 252 = 0,
7 + 31,5
x = - 1 0 , 5 , _y_= = 5 ^ ,
take P = { [ - 1 0 , 5 ; 5,5]}.
P o r o v n v a c [ k o mp a r a n ] me t o d a
Ob rovnice eme v te pr omnn a nalezen termy (vrazy) polome
sob rovn. T m se j edna neznm eliminuje. (P pad rovnost i 0 = 0, pop.
nepravdi vho vroku viz u dosazovac metody.)
228
Pklad:
P = {[x,y]\3x + ly
e e n :
3x + ly - 7 = 0,
5x + 3y + 36 = 0;
ly = - 3 x + 7,
3y= - 5 x - 3 6 ;
7 = 0 A 5x + 3)> + 36 = 0} .
- 3 x + 7 _ - 5 x - 36
7 " 3 '
- 9 x + 21 = - 3 5 x - 252,
x = 10,5, y = 5,5,
take
y =
-3x + 7
7
-5x 36
y =
P = { [ - 1 0 , 5 ; 5, 5]}.
S t a c [ a d i n , s l u o v a c ] me t o d a
Ob strany kad z rovnic znsob me t akovm vhodnm slem, aby u j edn
z neznmch byl v obou rovnicch t koeficient. Odet en m obou rovnic
se pslun neznm eliminuje. (P pad rovnost i 0 = 0, pop. nepravdi vho
vroku viz u dosazovac metody.)
Pklad:
P = {[x, y] | 3x + ly - 7 = 0 A 5X + 3y + 36 = 0} .
e e n :
. 3
. 7
3 x + ly- 7 = 0,
5x + . 3y + 36 = 0;
9x + 2ly - 21 = 0,
35x + 2ly + 252 = 0;
26x + 273 = 0,
x = 10,5, y = 5,5,
( - 1 )
t ake P = { [ - 1 0 , 5 ; 5,5]}.
Dal zpsob een soustavy dvou rovnic o dvou neznmch pomoc
det ermi nant viz v l nku 1.11.3.
229
2.1.5.2. Soustavy linernch rovnic se temi neznmmi
S o u s t a v a d v o u l i n e r n c h r o v n i c se t e mi n e z n m mi
a
n
x + a
l2
y + a
1 3
z = b
l9
a
2
x + a
22
y + a
2
3
z
= b
2
.
Homogenn soustava (bx = b
2
= 0)
a
n
x + a
i2
y + a
1 3
z = 0,
Pedpokl dme, e det ermi nant
J = J
3
=
<*12
fl
21>
fl
22
* 0 .
Soustavu uprav me na t var
a
n
x + a
1 2
y = - a
1 3
z ,
a
2 1
x + a
2 2
, y = - a
2
3 * -
Ozname
4 . =
4 =
- f l
1 3
z , a
1 2
- a
2 3
z , a
2 2
= z
= z
u
1 3 >
u
1 2
<*23> <*22
" 1 1 > " 1 3
fl
21>
fl
23
= Z
*12>
u
1 3
<*11> - ^ 1 3 ^
<*21>
_ f l
2 3 -
Podl e Cr amer ova pravi dl a (viz lnek 1.11.3) plat
A
A -zA?
a
22
, a
2 3
= zA
1 9
= A
x
t
9
kde e R ,
= -A
2
t,
Z = <4jt.
Obecn een j e
[ x, y, z ] = [
t
t, -A
2
t,A
3
], e R .
Pr o pevn zvolen slo t = t
0
dost aneme uspo danou trojici
[4, f
0
, - A
2
t
0
, A
3
t
0
],
kt erou nazvme partikulrnm eenm.
230
Pklad:
3x + 7y - Iz = 0,
5x + 3y + 36z = 0.
7, - 7 = 273. = 3, - 7 = 143, A
3
= 3, 7 = - 2 6 ;
3, 36
5, 36 5, 3
Ai =
[ x, y, z ] = [273, - 143 , - 2 6 ] , e R.
Soustavu dvou linernch rovnic o tech neznmch lze tak eit tak,
e jednu neznmou pevedeme jako parametr (nezvisle promnnou) na pravou
stranu a takto vzniklou soustavu pak eme jako soustavu dvou linernch
rovnic o dvou neznmch.
Nehomogenn soustava
Nejsou-li vechny determinanty A
{
rovny nule, pak obor pravdivosti ne-
homogenn soustavy tvo souet obecnho een homogenn soustavy
a jednoho een nehomogenn soustavy.
S ou s t av a t l i ne rn ch rov ni c se temi nez n m mi
Postup een je obdobn jako u soustavy dvou rovnic se dvma neznmmi.
Dos az ov ac [ subst i t u n , v y l u ov ac ] met od a
Pikladl:
(I)
(II)
(III)
3x + 3y + z = 17,
3x + y + 3z = 15,
x + 3y + 3z = 13.
ee^n: Z rovnice (I) dostaneme
z = 17 - 3x - 3y.
Po dosazen do rovnic (II) a (III) mme
3 x + y + 3(17 - 3x - 3y) = 15,
x + 3y + 3(17 - 3x - 3y) = 13;
- 6 x - Sy = - 3 6 ,
- 8 x -6y= - 3 8 ;
Y 22.
15
7
231
take
P o r o v n v a c [ k o mp a r a n ] me t o d a
Pklad 2:
3x + 3y + z = 17,
3x + y + 3z = 15,
x + 3y + 3z = 13.
e e n :
z = 17 3x 3y,
15 - 3x - y
z =
13 - x - 3y
17 - 3x - 3y =
15 - 3x - y
15 - 3x - y 13 - x - 3y
Vsledek viz u p kl adu 1.
S t a c [ a d i n , s l u o v a c ] me t o d a
Pklad 3:
3x + 3y + z = 17,
3x + y + 3z = 15,
x + 3y + 3z = 13.
. 3
( - 1 )
( - 1 )
(I)
(II)
(III)
e e n : Po uvedenm vynsoben rovnic seteme nejprve rovnice (I) a (II)
a pak rovnice (I) a (III):
6x + 8y = 36,
8x + 6y = 38 .
Vsledek viz u p kl adu 1.
232
2.1. 5. 3. Soustava n linernch rovnic s n neznmmi
Ga u s s o v a e l i mi n a n me t o d a
Soustavu n linernch rovnic s n neznmmi :
^ 1 1 * 1 + 0 1 2 * 2 + + 0 1 * * * =
b
\ >
2 1 * 1 + 2 2 * 2 + + 0 2 * * * =
H
2 >
(1)
0 * 1 * 1 + 0 * 2 * 2 + . . . + a
nn
x
n
= b
H9
kde a
n
+ 0 a det ermi nant soustavy A =# 0, lze eit pomoc tzv. Gaussovy
eliminan metody:
Prvn rovnici soustavy (1) vynsob me zl omkem a
2
a
n
& seteme
s dr uhou rovnic. Pot om vynsob me prvn rovnici soustavy (1) zl omkem
-a
31
la
n
a seteme s tet rovnic, atd., a se vechny leny obsahujc ne-
znmou x
t
u vech rovnic kr om prvn rovnice eliminuj a pvodn soust ava
rovnic (1) pejde v soustavu, kde k prvn rovnici soustavy (1) j e pipojena
soust ava n 1 rovnic s n 1 neznmmi :
0 2 2 * 2 + 0 2 3 * 3 + . + 0 2 * * , . = &2 >
0 3 2 * 2 + 0 3 3 * 3 + + 0 3 * * * = &3 > (
2
)
0 * 2 * 2 + 0 * 3 * 3 + + <n*n = b'
H
. '
Postupujeme-li u soustavy (2) obdobn, dost aneme soustavu n 2 rovnic
o n - 2 neznmch, atd. Konen ze soustavy (1) dost aneme t ut o soustavu
s t roj hel n kovou matic, kt er je ekvivalentn se soust avou (1):
0 1 1 * 1 + 0 1 2 * 2 + 0 1 3 * 3 + + 0 1 n * n = &1 ,
z n lze post upn vypotat hodnot y vech neznmch, ponajc vpot em
hodnot y neznm x
n
z posledn rovnice.
0 2 2 * 2 + 0 2 3 * 3 + . . . + 0 2 * * *
0 3 3 X 3 + . . . + a';
n
x
n
(3)
0
x = br
i
\
Pklad:
x + 2y- 0 , 7 z = 21, . ( - 3 ) . ( - 0 , 9 )
3x + 0,2y - z = 24,
0,9x + ly - 2z = 27;
233
x + 2y - 0,lz = 2 1 ,
- 5,%y + l,z = - 3 9 ,
5 , 2 y - l , 3 7 z = 8,1;
x + 2y - 0,1 z = 2 1 ,
- 5,Sy + l , l z = - 3 9 ,
11,13 _ 779,1
29
2
~ ~ 29
z = 70, y = 20, x = 30, t ake P = {[30, 20, 70] } .
Tabul ka 2.1
Vpoetn schma
0,1 <*i2 <*,3
*i * 2
(T3 . o
E. .
<*n <*12 <*13 fll. *>1
* 2 1 <*2l <*22 <*23 ^ 2 - * 2
* 3 l <*32 <*33
a-i fl-2 <*n3
E. . 0 ...
Symboly v uvedenm vpoet n m schmat u maj t ent o vznam:
a
ik
j sou koeficienty u neznmch,
^ absolutn leny,
a
k
= a
ik
( k e {1, 2 , n } ) - sloupcov souty,
i= 1
5, = fl
iJk
(i 6 {1, 2 , n } ) - dkov souty,
k = l
n
^ = Z ^ j e souet absolutnch len,
i = i
e
n
= roziovac initel,
E.. - eliminovan dek.
234
Pklad:
x + 2 y - 0 , 7 z = 21,
3x -f 0,2y - z = 24,
0,9x + 7y - 2z = 27.
Tab u l k a 2.2
Vpoetn schma
*, 3
bi
4,9 9,2 - 3, 7 72 82,4
E. . 1 2 - 0 , 7 21 23,3
- 3 3 0,2 - 1 24 26,2
- 3 - 6 2,1 - 6 3 - 6 9, 9
- 0 , 9 0,9 7 - 2 27 32,9
(0,9). a
lk
- 0 , 9 - 1. 8
0,63 - 18, 9 - 20, 97
E. . 0 - 5 , 8
1,1
- 3 9 - 4 3, 7
5,2
0 5,2 - 1, 37 8,1 11,93
5,2
5,8
- 5 , 2 0,986 - 3 5 - 39, 214
0 - 0 , 384 - 2 6 , 9 - 27, 284
I
C r a me r o v o p r a v i d l o (viz lnek 1.11.3)
2.1.5.4. Soustava dvou kvadratickch rovnic se dvma neznmmi
Soust avu rovnic t varu
O j X
2
+ b
x
xy + c
x
y
2
+ d
x
x + e
x
y + f
x
= 0,
a
2
x
2
+ b
2
xy + c
2
y
2
+ <i
2
x g
2
y H- /
2
= 0
lze eit dosazovac met odou, piem vak t ent o pos t up j e poet n velmi
nepohodl n, nebo vede na rovnici tvrtho stupn.
Z v l t n p p a d y
a) Soustava jedn kvadratick a jedn linern rovnice
Takovou soustavu lze eit dosazovac met odou.
235
Piklad:
x
2
+ y
2
= 25,
x y = 4.
e e n : Po dosazen y = x 4 do prvn rovnice dost aneme kvadrat i ckou
rovnici
x
2
+ (x - 4)
2
= 25.
b) Soustava dvou ryze kvadratickch rovnic (bez lenu s xy)
Takovou soustavu lze eit stac met odou.
Pklad:
9x
2
- 2y
2
= 18,
5x
2
+ 3y
2
= 47;
. 3
. 2
37x
2
x
2
*i = 2,
î = 3,
= 148,
= 4,
y
2
= - 3 ,
x
3
2, x
4
2,
take
3>3 = 3 , >>
4
= - 3 ,
P = {[2, 3], [2, - 3 ] , [ - 2 , 3] , [ - 2 , - 3 ] } .
c) Soustava rovnic, v nich se z kvadratickch len vyskytuje jen xy
Takovou soustavu lze eit stac a dosazovac met odou.
Pklad:
5x + y + 3 = 2xy,
xy = 2x - y + 9;
(I)
(II)
-2xy + 5x + y + 3 = 0,
xy - 2x + y - 9 = 0;
x + 3y - 15 = 0,
x = 15 - 3y.
Po dosazen x = 15 3y do rovnice (II) dost aneme kvadrat i ckou rovnici
v pr omnn y:
y(l5 - 3y) = 2(15 -3y)-y + 9,
t ake P = {[6, 3] , [2, A?]}.
236
d) Soustava dvou homogennch kvadratickch rovnic
Kvadrat i ck funkce dvou promnnch x a y se nazv homogenn, jestlie
jej analytick vyjden obsahuje jen leny dr uhho stupn, tj. m-li tvar
/ ( x, y) = ax
2
+ bxy + cy
2
.
Substituce y xz vede na kvadrat i ckou rovnici v pr omnn z.
Pklad:
x
2
- xy + y
2
= 39,
2 x
2
- 3xy + 2y
2
= 43;
y = xz
x
2
- x
2
z + x
2
z
2
= 39,
2 x
2
- 3 x
2
z + 2 x V = 43;
x
2
( l - z + z
2
) = 39,
x
2
( 2 - 3 z + 2z
2
) = 43;
1 - z + z
2
_ 39
2 - 3z + 2z
2
Z l =
5 '
43
5
z, = - .
(kvadratick rovnice v pr omnn z),
Po dosazen z
l9
resp. z
2
dost aneme kvadrat i ck rovnice v pr omnn x
l 5
resp. x
2
.
2.1.5.5. Grafick een soustav rovnic se dvma neznmmi
S o u s t a v y r o v n i c p r v n h o s t u p n
Kadou rovnici prvn ho st upn v promnnch x a y lze povaovat za ana-
lytick vyjden funkce (neboli za funkn rovnici), jejm grafem j e p mka.
Souadni ce prseku S p mek udvaj pak reln een soustavy rovnic.
Pklad:
x + 3y = 3,
x - ly = 9.
e e n (obr. 50):
y= - i x + 1,
y= i * - 3 .
x
s
= x = 6, y
s
= y = - l , take P = {[6, - 1]}.
237
Poznmka:
Jsou-li p mky rznmi rovnobkami , resp. vzjemn splvaj, pak rovnice
soustavy si odporuj, resp. nejsou vzjemn nezvisl.
S o u s t a v y r o v n i c d r u h h o s t u p n
Kadou rovnici dr uhho st upn v promnnch x a y lze povaovat za ana-
lytick vyjden funkce (funkn rovnici), jejm grafem j e kueloseka
(parabola, elipsa, hyperbola).
Je-li dr uh rovnce soustavy linern, pedstavuje p mku, jej prseky
s kuelosekou uruj een soustavy rovnic.
Jsou-li ob rovnice kvadrat i ck, pak grafy pslunch funkc j sou kuelo-
sekami. Souadni ce prsek (prsek me bt j eden nebo prseky
mohou bt dva a tyi) udvaj pak reln een soustavy rovnic.
Obr. 50. Grafick een soustavy rovnic Obr. 51. Grafick een soustavy rovnic
prvnho stupn druhho stupn
Pklad:
x
2
+ y\ = 25,
x
2
+ y = 3.
(I)
(II)
e e n (obr. 51): Rovnice (I) pedstavuje krunici s pol omrem r 5
a stedem v pot ku, kdet o rovnice (II) pedstavuje parabol u s vrcholem [0, 3].
Souadni ce prsek j sou
x
x
= 2,7, y
x
= - 4 , 2 , x
2
= - 2 , 7 , y
2
= - 4 , 2 ,
take .
P= {[2,7; - 4 , 2 ] , [ - 2 , 7 ; - 4 , 2 ] } .
238
2.2. N E R O V N I C E
Predi kt ov formule t varu T
x
N T
2
, kde N zna kterkoli ze znak
>> ^> < j > + , vysvtlench v l nku 0.1.5, se nazvaj nerovnice.
Definin obor, een a obor pravdivosti nerovnice se definuj stejn j ako
u rovnic.
Defininm oborem nerovnice T^x, y,...) N T
2
(x, y,...) nazvme kartzsk
souin O = X x Y x . . . obor promnnch t erm T
x
a T
2
.
eenm [pravdivostnm prvkem] nerovnice T
x
(x, y,...) N T
2
(x, y,...) s n i-
selnmi promnnmi nazvme t akovou uspo danou n-tici [ x
0
, y
0
, . . . ] e
eX x Y x e po dosazen jejch len do dan nerovnice dost aneme
pravdiv vrok. Oborem pravdivosti P nerovnice nazvme mnoi nu vech
jejch een.
Nerovnice bez selnch promnnch pedstavuje bu pravdiv vrok
(pravdivou nerovnost), nebo nepravdiv vrok; nap. 7 < 5 je nepravdiv
vrok.
Nerovni ce s aspo j ednou selnou pr omnnou pedstavuje predi kt ovou
formuli, kt er se zmn bu v pravdiv vrok (pravdivou nerovnost), nebo
v nepravdiv vrok, jestlie za vechny seln promnn dosad me vechny
leny nkter uspodan n-tice z defininho oboru dan nerovnice.
2.2.2. e e n n e r o v n i c e
Nerovni ce tvaru
( x - a
1
) ( x - a
2
) . . . ( x - f l
B
) N 0 , (1)
pop. tvaru
(x - a
x
)(x a
2
)... (x a
m
)
v , , N 0 , 2
(* ~ a
m
+i)(x - a
m + 2
)...(x - a
n
)
kde kad dv z sel a
u
a
2
, a
n
j sou rzn a N zastupuje nkter ze znak
^ , ^ , > , < , =)=, eme t akt o:
Nul ov body a
u
a
2
, a
n
linernch dvojleh uspo dme podle velikosti
a pesvdme se, zda je nerovnice splnna v libovolnm intervalu (a
h
a
i+l
\
kde a
{
&a
i+l
j sou dva sousedn nulov body. Dal intervaly, kde j e nerovnice
splnna, pak se ur tak, e intervaly, kde j e nerovnice splnna, se stdaj
s intervaly, kde nerovnice splnna nen.
239
Nerovnici (l ) nulov body a
l9
a
2i
...,a
n
spluj, prv kdy znak N za-
stupuje znaky ^ , ^ . Nerovnici (2) nulov body a
i9
a
2
, 0
W
spluj, prv
kdy znak N zastupuje znaky ^ , ^ , ale nulov body a
m + i
, a
m
+
2
, ...,a t ut o
nerovnici nespluj. O t om, zda urit interval vyhovuje nebo nevyhovuje
dan nerovnici, lze r ozhodnout dosazen m l i bovol nho sla x = k z vni t ku
t ohot o intervalu do dan rovnice. P i t om kme, e provdme pokus pro
x = k. Post up vpotu ukeme na p kl adu.
Pklad:
( x - l ) ( x + 2 ) ( x - 3 )
> 0.
(x + 4 ) ( x - 5 ) ( x + 6)
Nul ov body: - 6 , - 4 , - 2 , 1 , 3 , 5 ; p i t om body - 2 , 1 , 3 nerovnici vy-
hovuj, ale body 6, 4, 5 nerovnici nevyhovuj.
Dosadme-li x = 0, dost aneme
4 . ( - 5 ) . 6 =
0 ,
co j e nepravdiv vrok. eenm j sou tedy intervaly
( - o o , - 6 ) , ( - 4 , - 2 > , <1, 3>, (5, oo).
Nerovni ce tvaru
ax
2
+ fcx + c N 0 (a * 0) ,
kde N zastupuje nkter ze znak ^ , ^ , > , < , =#, eme t akt o:
' M-li lev st rana rzn reln koeny, peme
ax
2
+ bx + c = a(x x
)(x x
2
)
a nerovnici
a(x - x
l
)(x - x
2
) N 0
eme j ako v pedchoz m p pad.
M-li lev st rana uveden nerovnice dvoj nsobn koen, peme
ax
2
+ bx + c = a(x - X j )
2
.
Nerovni ce a(x x^
2
^ 0 j e spl nna pr o vechna sla X E R v p pad,
e a > 0, a pr o x = x
t
v p pad, e a < 0.
Nerovni ce a(x - x ^
2
> 0 j e splnna pr o vechna sla x G R \ { x j v p-
pad, e a > 0, a nen spl nna pr o dn slo x e R v p pad, e a < 0.
Nerovni ce a(x x j
2
^ 0 je splnna pr o vechna sla x e R v p pad,
e a < 0, a pr o x = x
x
v p pad, e a > 0.
240
Nerovnice a(x x j
2
< 0 j e splnna pr o vechna sla x e R \ { x ^ v p-
pad, e a < 0, a nen splnna pr o dn slo x e R v p pad, e a > 0.
M-li lev st rana kompl exn sdruen koeny, pak rovnice ax
2
+ bx + c N 0
j e bu splnna pro vechna sla x 6 R, nebo nen splnna pr o dn slo
x G R. O t om, kter z obou p pad nastv, se rozhodne dosazen m x = 0.
2.3. R E L N F U N K C E
2.3. 1. Zkl adn poj my
P o j e m r e l n f u n k c e
Relnou funkc f (jedn} reln promnn x [strun (relnou} funkc f
promnn x nebo j en funkci] nazvme kad zobrazen v mnoi n R vech
relnch sel (viz lnek 0.4.6), tj. mnoi nu / prv tch uspodanch dvojic
[x, y ] e R
2
, kter lze vytvoit podl e nj akho <funknho> pedpisu tak,
e kadmu slu x e R j e pi azeno n e j v e j e d n o slo yeR. P i t om
pr omnn x se nazv nezvisle promnn [argument] a pr omnn y se na-
zv zvisle promnn.
Pr o urit slo x e R se slo yeR, pr o n plat [x, y] e f nazv (funkn}
hodnota funkce f v sle x a oznauje se / ( x) . Tho symbolu f(x) vjimen
pou vme nr o funkci / , chceme-li zdraznit, e nezvisle pr omnnou funkce /
zna me x. *
Mnoi na D = O
x
{f) g R, kt er m tu vlastnost, e ke kadmu slu xeD
j e pi azeno p r v j e d n o t akov slo y, e [ x , y ] e f se nazv (definin}
obor funkce / , kdet o mnoi na G = 0
2
(f), kt er m tu vlastnost, e ke kadmu
slu yeG existuje t akov slo xeD, e [ x , y ] e f se nazv funkn obor
[obor funknch hodnot] funkce f
Rel nou funkci / pr omnn x na mnoi n D = O^f) (viz lnek 0.4.6)
zname
kde G 2 0
2
(f). Je-li D = O
x
{f) a J = 0
2
(f), peme
/ : G.
Rel nou funkci / : D G lze uvdt v mnoi novm zpi su:
f={[x,y]eR
2
\y = f(x)
9
xeD, yeG}
nebo strun
f={[*>y]\y = /(*)> ^ d } .
241
Zpis y = f(x) zna, e j sme pr o njakou funkci zvolili znak f pr o nez-
visle pr omnnou znak x a pro zvisle pr omnnou znak y.
Funkn pedpis je zpravidla dn v analytickm tvaru, tj. njakm vzorcem
pro vpoet hodnot zvisle pr omnn (nap. y = x
2
, y = sin x apod.). Je-li
funkn pedpis t varu y = f(x), kme, e funkce f je dna v explicitnm tvaru
[explicitn'], a mluvme o explicitn funkci. Je-li funkn pedpis t varu
F(x, y) = 0, kme, e funkce f je dna v implicitnm tvaru [implicitn], a mlu-
vme o implicitn funkci (viz lnek 2.3.4). Funkce bv t ak dna kart zskm
grafem, ori ent ovanm grafem, t abul kou funknch hodnot , graficky nebo
j i nm zpsobem (nap. j ako souet funkn ady).
Ro v n o s t , s o u e t , s o u i n a p o d l r e l n c h f unkc
Ne c h / a g j sou dv reln funkce pr omnn x s defininmi obory D
t
a D
2
a plat D <= Dj n D
2
(D + 0). Pak kme, e funkce f g jsou si rovny na mno-
in Z), jestlie pr o kad slo xeD plat f(x) = g(x). Dl e kme, e funkce h,
resp. k je soutem, resp. souinem funkc f a g na mnoin D, jestlie pr o kad
slo xeD plat h(x) = f(x) + g(x), resp. k(x) = f(x)g(x). Funkce / se na-
zv podl funkc f agna mnoin Z), jestlie pr o kad slo xeD plat g(x) =1= 0
a l(x)=f(x)lg(x).
Ka r t z s k gr a f f u n k c e
(Kartzskmi) grafem funkce y = f(x), jejm defininm obor em j e mno-
ina D, nazvme mnoi nu prv tch bod v rovin xy s kart zskou sou-
adni covou soust avou (O; x, y), kter maj tvar [ x, / ( x) ] (obr. 52).
Obr. 52. Kartzsk graf funkce y = f(x)
na intervalu <a, b}
Al g e b r a i c k f u n k c e
Reln funkce j edn pr omnn se nazv algebraick, jestlie ji lze vyjdit
vzorcem vytvoenm z konst ant a z nezvisle promnn pomoc konenho
242
pot u zkladnch poetnch operac, za n povaujeme stn, odtn,
nsoben , dlen a umocovn pi raci onl n m exponent u. Funkce, kt er
nen algebraick, se nazv transcendentn.
Ro z d l e n a l g e b r a i c k c h f unkc
Reln algebraick funkce
racionln funkce iracionln funkce
cel racionln funkce lomen racionln funkce
Ce l r a c i o n l n f u n k c e n- t ho s t u p n ( p o l y n o m [ mn o h o l e n ]
n- t ho s t u p n ) :
P(x) = a
n
x
n
+ a
n
.
x
x
n
~
l
+ ... + a
x
x + a
0
(neN; a
k
eR; k = 0 , 1 , n ; a
n
+ 0).
L o me n r a c i o n l n f u n k c e
R
(
x
) = ^ )
=
fl
"
x
"
+
^ - i * " "
1
+ - +
a
o
[ X )
Q(x) b
m
x
m
+ b
m
_
lX
m
-
1
+... + b
x
x + b
0
(m, neN; a
k
, b
t
eR; k = 0 , 1 , n ; / = 0 , 1 , m ; a
n
+ 0, b
m
+ 0).
Jestlie n < m, j de o ryze lomenou racionln funkci.
Jestlie n _ m, j de o neryze lomenou racionln funkci.
Jestlie n = m = 1, j de o linern lomenou racionln funkci.
S u d a l i c h f u n k c e
Funkce y = f(x) se nazv sud, resp. lich, prv kdy definin obor D
funkce / j e soumrn podle pot ku souadnicov soustavy (tj. s kadm
b o d e n v x e D pat do obor u D t ak bod x) a pr o kad slo xeD plat
/(-*) = f(x\ resp. f(-x) = -f{x).
Graf sud funkce j e soumrn podle osy y, kdt vt o graf lich funkce j e sou-
mrn podle pot ku O.
Oh r a n i e n [ o me z e n ] f u n k c e
Existuje-li t akov konst ant a K, e pr o vechna sla xeD
x
g D, kde D j e
definin obor funkce / ; plat f(x)
=
K, resp. f(x)
=
K, resp. |/(x)|
=
K, pak
se funkce / nazv shora ohranien [shora omezen], resp. zdola ohranien
[zdola omezen], resp. ohranien [omezen] na mnoin D
x
.
243
Mo n o t n n a r y z e mo n o t n n f u n k c e v b o d
Jestlie funkce y = f(x) j e definovna na okol U(x
0
) njakho bodu
x
0
e R a pl at :
a) f(x) < f(x
0
) pr o VXG 7_(x
0
) a / ( x
0
) < f(x) pro VXG 7+(X
0
), kme,
e funkce f je rostouc v bod x
0
;
b) / ( x) > f(x
0
) pro VXG 7_(X
0
) a / ( x
0
) > / ( *) pro VXG 7
+
( X
0
). kme,
e funkce f je klesajc v bod x
0
;
c) f(x) ^ / ( x
0
) pr o VXG 7_(x
0
) a / ( x
0
) ^ f{x) pro VXG
+
( x
0
) . kme,
e funkce f je neklesajc v bod x
0
;
d) f(x) ^f(x
0
) pr o VXG 7_(X
0
) a / ( x
0
) ^ / ( x) pr o VXG 7
+
(X
0
). kme,
e funkce f je nerostouc v bod x
0
.
Mo n o t n n a r yz e mo n o t n n f u n k c e n a mn o i n
Jestlie funkce y = / ( x) j e definovna na mnoi n D,D
X
a pr o kad
dv sla X
1
, X
2
G )
1
(x
x
< x
2
) plat nerovnost :
a
) fi
x
i)
<
f{
x
i\ kme, e funkce f je rostouc na mnoin D
l
;
b) f{*i) > f{*2)> kme, e funkce f je klesajc na mnoin D
;
c
) f{
x
i) = f{
x
i\ kme, e funkce f je neklesajc na mnoin D
l
;
d) f{*i) ^ f(
x
i\ kme, e funkce f je nerostouc na mnoin D
v
Neklesajc funkce a nerostouc funkce nazvme souhrnn monotnnmi
funkcemi, kdet o rostouc funkce a klesajc funkce nazvme souhrnn ryze
monotnnmi funkcemi.
Jestlie funkce / je rostouc, resp. klesajc, resp. neklesajc, resp. nerostouc
v kadm bod x intervalu / , pak j e rostouc, resp. klesajc, resp. neklesajc,
resp. nerostouc na intervalu / .
Ko n v e x n a k o n k v n f u n k c e v b o d
Jestlie funkce y = f(x) j e definovna na okol U(x*
0
) njakho bodu
x
0
G R, v nm existuje vlastn derivace f'(x
0
) (viz kapi t ol u 5.2), a pl at :
a) f(x) < f(x
0
) + (x - x
0
) f\x
0
) pr o Vx G U(x
0
\ kme, e funkce f
je v bod x
0
ryze konkvn;
b) f(x) > f{x
0
) + (x x
0
)f'(x
0
) pr o VXG U(X
0
), kme, e funkce f
je v bod x
0
ryze konvexn;
c) f(x) g / ( x
0
) + (x - x
0
) / ' ( x
0
) pr o VXG U(X
0
), kme, e funkce f
je v bod x
0
konkvn;
d) f(x) ^ / ( x
0
) + (x - x
0
) f'{x
0
) pr o VXG U(X
0
\ kme, e funkce f
je v bod x
0
konvexn.
244
Ko n v e x n a k o n k v n f u n k c e n a i n t e r v a l u
Jestlie funkce y = f(x) je definovna na intervalu / a pro kad ti body
P2\X
2
J(X
2
)\ P
3
[ x
3
, / ( x
3
) ] ( X
1
, X
2
, X
3
/ , X
X
< X
2
< X
3
) plat,
e
a) bod P
2
le pod p mkou urenou body P
x
a P
3
, kme, e funkce f je
ryze konvexn na intervalu /;
b) bod P
2
le nad p mkou urenou body P
x
a P
3
, kme, e funkce j
je ryze konkvn na intervalu /;
c) bod P
2
le bu pod p mkou urenou body P
t
a P
3
, nebo na n, kme,
e funkce f je konvexn na intervalu /;
d) bod P
2
le bu nad p mkou urenou body P
x
a P
3
, nebo na n, kme,
e funkce f je konkvn na intervalu I.
Ho mo g e n n f u n k c e j e d n p r o m n n
Funkce y = f(x) se nazv homogenn funkce k-tho stupn na mnoin D,
prv kdy pr o kad slo z uritho okol sla t = 1 pat do mnoi ny D
s kadm slem x t ak slo tx a plat
/ ( t x) = */ (*),
kde k se nazv stupe homogenn funkce f.
P e r i o d i c k f u n k c e
Funkci y = f(x) nazvme periodickou funkc s periodou p, existuje-li
t akov nejmen slo p > 0, e pl at :
a) Je-li funkce / definovna v bod x
0
, j e definovna t ak v bodech x
k
=
= x
0
+ kp pro vechna cel sla k.
b) Pr o vechna sla x z defininho obor u funkce / plat f(x) = f(x + kp).
S l o e n f u n k c e
Jestlie funkce u = cp(x) j e definovna na oboru D
x
a funkce y = f(u)
na obor u D
2
a jestlie mnoi na D j e t akovou podmnoi nou mnoi ny D
1 ?
e pr o kad slo XJE D pat pslun slo <p(x) = u do mnoi ny D
2
, pak
funkce y = f((p(x)) [kt er se t ak zna y = ( / o cp) (x)], definovan na obor u Z),
se nazv sloen funkce s vnitn slokou u = (p(x) a vnj slokou y = f(u).
P r o s t f u n k c e
Funkce y = f(x) s defininm obor em D se nazv prost, jestlie pr o kad
dv sla x
1 ?
x
2
eD (x
x
+ x
2
) plat / ( xj ) 4= / ( x
2
) .
245
I n v e r z n f u n k c e
Jestlie funkce y = f(x) j e prost na obor u D a jejm funknm obor em
j e mnoi na G, lze na mnoi n G definovat funkci, kter kadmu slu yeG
piazuje prv t o slo xeD, pr o kter j e f(x) = y, a kt er se nazv inverzn
funkce k funkci f a zna se / _
x
[nkdy t ak f~
l
nebo / ] . Funkce / a f_
1
se nazvaj vzjemn inverzn a plat pr o n rovnosti
f_
l
{f{x)) = x pr o V XE D ,
f{f-y)) = y pr o VyeG.
Funkce x = inverzn k funkci y = /(x), m za argument pr o-
mnnou y, kdet o jej zvisle pr omnnou je x. Prot oe vak argument obvykle
oznaujeme p smenem x a zvisle pr omnnou p smenem y, budeme funkci / _
x
ast o pst ve tvaru y = f-i(x).
Defininm obor em funkce / _
l 5
inverzn k funkci f, j e funkn obor funkce / ,
a funknm obor em funkce f_
{
je definin obor funkce / Grafy funkc / a / _
x
j sou soumrn podl e p mky y = x.
Jestlie funkce / j e dna v analytickm t varu y = f(x), pak analytick
tvar inverzn funkce dost aneme tak, e v analytickm t varu funkce / vude
msto x peme y a msto y peme x a v t akt o zskanm vyjden osamost at -
nme pr omnnou y.
Pklad:
Funkce
x
j e prost, nebo pro kadou dvojici sel x ^ X i G R X l - l } (X
X
+ x
2
) plat
+ *
2
) * x
2
(l + xO,
* 1 * 2
1 + X j 1 + x
2
*
Pr ot o k n existuje inverzn funkce. Jestlie ve vzorci y = x/(l + x) vzjemn
zamn me pr omnn x a y, pak
246
odkud dost aneme inverzn funkci
x
k dan funkci.
H o r n e r o v o s c h ma
Pomoc Hor ner ova schmat u lze rychle urit funkn hodnot u P( x
x
) cel
racionln funkce
y = P(x) = a
n
y? + a
n
-
x
x
n
~
l
+ ... + a
0
pr o x = x ^
Hor ner ovo schma se sestavuje t akt o:
0 ^ X j a
w
X
2
+ f l -
1
X
1
fl
w
X? - f f l
w
- i X
2
+ fl
w
-
2
*l
a a
n
x
2
+a
n
-
x
1
+a
n
-
2
a
n
x\+a
n
.
l
x\+a
n
.
2
x
l
+a
n
.
3
...
... a
n
x\ +a
n
-
x
n
i
-
1
+a
n
-
2
x
n
l
-
2
+ ... + a
l
x
l
OnA + +a
n
_
2
x
n
l
-
2
+ ... + a
l
x
l
+a
0
=f{x
l
)
Prvn dek obsahuje koeficienty pol ynomu. Je t eba pamat ovat , e je-li
nkter z koeficient a
k
roven nule, j e nut no na pslunm mst v prvn m
dku Hor ner ova schmat u napsat nulu.
1. kr ok: Koeficient a
n
vynsobme slem Xj a k souinu piteme a
n
-
v
2. kr ok: Souet opt vynsob me slem Xj a k souinu piteme a
n
_
2
.
3. kr ok: Souet opt vynsob me slem x
x
a k souinu piteme a_
3
, atd.
Takt o post upuj eme a k posl edn mu soutu, kter je hl edanou funkn
hodnot ou v bod x
x
.
Pikla.
M se vypotat hodnot a funkce
f(
x
) = x
4
+ 2x
3
- 5x + 7 v bod x
x
= 2, 3.
Pomoc Hor ner ova schmat u dost aneme
1 2 0 - 5 7 (dek koeficient)
0 2,3 9,89 22,747 40,818 1
1 4,3 9,89 17,747 47,818 1 = / (2, 3)
Je tedy / (2, 3) = 47,82.
247
Nu l o v b o d y a p l y
Nulovm bodem x
0
funkce f nazvme t akovou hodnot u nezvisle pro-
mnn x, pr o kt erou / ( x
0
) = 0. Plem x
0
funkce f nazvme t akovou hodnot u
nezvisle promnn x, pro kt erou
lim f(x) = 0 0 nebo lim f(x) = + 0 0 .
S p j i t o s t f u n k c e
kme, e funkce / = {[ x, / ( x) ] | x G D, f(x)eG}
9
jeji definin obor D
obsahuje okol U(c) bodu c, j e spojit v bod c, prv kdy ke kadmu slu
s > 0 existuje t akov slo S = S(s) > 0, e pr o kad slo x G U(C, ) j e
| / ( * ) - / ( c ) | < .
kme, e funkce / = {[ x, / ( x) ] | x G D, f(x)eG}, jej definin obor D
obsahuje lev okol U_(c), resp. prav okol U+(c) bodu c, j e spojit zleva,
resp. spojit zprava v bod c, prv kdy ke kadmu slu s > 0 existuje t akov
slo S = <5(e) > 0, e pr o kad slo x e t/_(c,<5), resp. xeU+(c,5) j e
| / ( x ) / ( c ) | < .
Funkce / j e s p o j i t v b o d c , prv kdy m tyto ti vlastnosti:
a) Funkce / j e definovna v bod x = c [ hodnot a f(c) j e tedy konen] ,
tj. [c,f(c)]ef
b) Existuje limita lim f(x) = C (viz definici limity funkce v l nku 5.1.2).
c) Plat f(c) = C.
x_>c
Funkce / je s p o j i t z l e va , resp. s p o j i t z p r a v a v b o d c, prv
kdy m t yt o ti vlastnosti:
a) Funkce / j e definovna v bod x = c, tj. [c, / ( c) ] G /
b) Existuje lim / ( x) = C
l9
resp. lim / ( x) = C
2
.
c) Plat f(c) = C
l9
resp. f(c) = C
2
.
Jsou-li funkce / a g spojit v bod c, pak funkce af + bg (a, beR)aifg j sou
t ak spojit v bod c. Je-li g(c) + 0, pak t ak funkce flg j e spojit v bod c.
Bo d y n e s p o j i t o s t i f u n k c e
Bod, v nm funkce / nen spojit, se nazv bod nespojitosti funkce f
Jestlie v bod c ob j ednost r ann limity funkce y = f(x) existuj, j sou
konen a j sou rovny slu C, tj. lim / ( x) = lim f{x) = C, ale funkce / bu
x-*c + x - c -
nen v bod c definovna, nebo f(c) + C, pak kme, e funkce fmv bod c
odstranitelnou nespojitost.
248
Bod nespojitosti c, v nm existuj vzjemn rzn vlastn limity funkce
y = f(x) zprava a zleva, tj. lim f(x) =# lim f(x\ se nazv bod nespojitosti
x-*c + x-*c -
prvnho druhu funkce f slo lim / ( x) lim / ( x) se nazv skok funkce f
, ,
v
x-*c+ x~*c-
v bode c.
Bod nespojitosti c, v nm bu neexistuje limita funkce / , nebo aspo j edna
z j ednost rannch limit funkce / nen konen, se nazv bod nespojitosti
druhho druhu funkce f
Pklad 1:
Funkce y = l / x j e v bod x = 0 nespojit. Bod x = 0 j e plem.
Pklad 2:
Funkce
3
y =
T ^
j e v bod x = 0 nespojit. Bod x = 0 j e bodem nespojitosti prvn ho druhu.
Pklad 3:
Funkce
x
3
- 1
y
x
2
- i
j e v bodech x = 1 nespojit. V bod x = 1 m t at o funkce odst rani t el nou
nespojitost, nebo
x
3
- 1 3
lim
* - x
2
- l . 2
Bod x = 1 j e plem.
S p o j i t f u n k c e n a i n t e r v a l u
Funkce / se nazv spojit na otevenm intervalu (a, b\ prv kdy j e spojit
v kadm bod intervalu (a, b).
Funkce / se nazv spojit na uzavenm intervalu <a, ?>, prv kdy j e
spojit v kadm vnitnm bod t ohot o intervalu, v bod a j e spojit zprava
a v bod b je spojit zleva.
F u n k c e p o s t e c h s p o j i t
Funkce, kt er j e spojit na intervalu <a, b} s vjimkou konen mnoha
bod, v nich m odst rani t el nou nespojitost nebo kter j sou body nespojitosti
prvn ho druhu, se nazv funkce po stech spojit na intervalu <a, b}.
249
S t e j n o m r n s p o j i t f u n k c e
Funkce y = f(x) se nazv stejnomrn spojit na intervalu (a, >>, prv
kdy ke kadmu slu s > 0 existuje t akov slo = 5(e) > 0 (tj. slo 5
zvis jen na sle s), e pr o kad dv sla x a x + h z intervalu <a, >>, jejich
vzdlenost \h\ < , plat nerovnost
\f(x + h)-f{x)\<e.
Jsou-li funkce / a g stejnomrn spojit na intervalu <a, b}, pak funkce
c/ + dg (c, d 6 R) a /gr j sou t ak stejnomrn spojit na intervalu <a, b}.
Jestlie v kadm bod intervalu <a, f>> j e gr(x) + 0, pak t ak funkce flg j e
stejnomrn spojit na intervalu <a, >>.
2.3.2. P i bl i n vyj den f unkc pomoc i nt erpol a n ch vzorc
L a g r a n g e v v z o r e c
{x - x
2
)(x - x
3
)(x - x
4
)...(x - x
n
)
y = f(x) = y
x
+ yi
+ y
( * 1 - X
2
)(X
1
- X
3
) ( X! - X
4
) . . . ( X, - X
N
)
( x - Xj ) ( x - x
3
) ( x - x
4
) . . . ( x - x
n
)
+...
( x
2
- x , ) ( x
2
- x
3
) ( x
2
- x
4
) . . . ( x
2
- x)
(x - x j ( x - x
2
) ( x - x
3
) . . . ( x - X
B
_ i )
(X - X, )(X - X
2
)(X, , - X
3
) . . . ( X - X
n
_ ! ) '
piem hodnot y y
u
y
2
y
n
funkce v bodech x
u
x
2
, x
3
, x j sou znm
nebo j sou pedem dny.
Pklad:
Jak piblin vyjden pol ynomem mi ni ml n ho st upn m funkce dan
t abul kou:
1 4 6 9,
y
y = 2.
2 5 3 6 '
( x - 4 ) ( x - 6 ) ( x - 9 )
( l _ 4 ) ( l - 6 ) ( l - 9 )
| 5
( x - l ) ( x - 6 ) ( x - 9 )
|
+ 3
( x - l ) ( x - 4 ) ( x - 9 )
+ 6 j
( 4 - l ) (
4
- 6 ) ( 4 - 9 )
( x - l ) ( x - 4 ) ( x - 6 ) _
( 6 - l ) ( 6 - 4 ) ( 6 - 9 ) (
9
- l ) ( 9 - 4 ) ( 9 - 6 ) '
y=-M*
3
- 19x
2
+ 114x - 216) +
+ M*
3
- 16x
2
+ 69x - 5 4 ) -
- 14x
2
+ 49x - 36) +
- l l x
2
+ 34x -
24),
y io
x
- | x
2
+ ^ x - 3 .
250
Ne wt o n v v z o r e c [ Ne wt o n v i n t e r p o l a n p o l y n o m]
y = y
x
+ A
x
(x - x
x
) + A
2
(x - x
x
)(x - x
2
) +
+ A
3
(x - x
x
)(x - x
2
) ( x - x
3
) + ...
... + A
n
(x - x
x
)(x - x
2
) ( x - x
3
) . . . ( x - x).
P i t om / \ / \
A =
3^2 - yi
A =
(ya - y j -
A
A
X
3 - *i)
x
2
- x
x
2
( x
3
- Xi ) ( x
3
- x
2
)
=
(y
4
- - i 4
1
( x
4
- x
x
) - A
2
( x
4
- x
t
) ( x
4
- x
2
)
3
( x
4
- x
x
) ( x
4
- x
2
) ( x
4
- x
3
)
atd. Tent o vzorec se podst at n zjednodu, jsou-li hodnot y x ekvidistantn,
tj. je-li x
k
- x
f c
_j = h.
Polome-li
y
2
- y
x
= Ay
x
,
ya - y
2
= Ay
2
,
y
4
- y
3
= Ay
3
, . . . ;
Ay
2
- Ay
x
= A
2
y
x
,
A
y a - Ay
2
= A
2
y
2
,
Ay
4
- Ay
3
= A
2
y
3
, . . . ;
A
2
y
2
- A
2
y i
= A
3
y i ,
A
2
y
3
- A
2
y
2
= A
3
y
2
,
A
2
y
4
- A
2
y
3
= A
3
y
3
, . . . ;
= A"
-
= A"
_
A" "
2
y
4
- A -
2
y
3
= A"
_
1
. v
3
,
dost aneme
Ay ^ x x , ) A
2
y! (x - Xj ) ( x - x
2
)
y = j ; i + +
Th
2 +
D
3
yi ( x - x
t
) ( x - x
2
) ( x - x
3
)
3\h
3
ly-iyijx - x
t
) ( x - x
2
) ( x - x
3
) . . . ( x - x_i )
pop. s novou pr omnnou t: x x, + th:
y = yi +(j
a
3'I +(2)^1
+
(3)
A3yi
+
-
+
\n)
A
"
yi
-
251
Pklad:
Jak piblin vyjden m funkce dan t abul kou
2 3 4 5 6
n
3 5 4 2 7
1. kr ok: Ur me diference:
Ay
t
= 5 - 3 = 2
Ay
2
= 4 - 5 = - 1
Ay
3
=
2 - 4 = - 2
Ay
4
= 1 - 2 = 5
A
3
y, =
- 1 + 3 = 2
A
3
y, = . 7 + 1 = 8
A
2
y, = - 1 - 2 = - 3
A
2
y
2
= - 2 + 1 = - 1
A
2
y
3
= 5 + 2 = 7
A
4
y, 8 - 2 =
2. k r o k : Po dosazen do pedposl edn ho vzorce dost aneme
2(x
y = 3 +
2) -
3
( x - 2 ) ( x - 3 )
l ! . l
2(x - 2)(x
2 ! . l
2
3 ) ( x - 4 )
+
+
3 ! . l
3
6(x - 2)(x - 3)(x - 4)(x - 5)
4 ! . I
4
= 3 + 2x - 4 - {x
2
- 5x + 6) +
+ Kx
3
- 9 x
2
+ 26x - 24) +
+ Kx
4
- 14x
3
+ 71x
2
- 154x + 120),
l
v
4
i l
v
3
+ ^ x
2
- ^ x + 12.
2.3.3. F u n k c e n k o l i k a p r o m n n c h
Kad zobrazen mnoi ny Q
2
uspodanch dvojic [x, y] e R
2
do mnoiny R nazvme {relnou} funkc dvou {relnch} promnnch x, y.
Zpsob zpi su:
* = / M
nebo v mnoi novm zpi su:
/ = {[[*. yl *] 1* = f(x, y\ [*, y] e ^ }
Zobrazen mnoiny Q
n
uspodanch n-tic [ x
1 ?
x
2
, x ] e R
w
do mnoi ny R
nazvme {relnou} funkc n {relnch} promnnch x
9
x
2
, x
n
.
252
Zpsob zpisu:
y
= / ( x
1
, x
2
, . . . , x
n
)
nebo v mnoi novm zpi su:
/ =
X
2> > y]\y= / ( * ! > *2> X
H
\ [ X
1 ?
X
2
, X ] G 2} =
= {[X
9
y]\y = f(X)
9
[X]eQ
n
).
Ho mo g e n n f u n k c e n p r o m n n c h
Funkce y = f(x
l9
x
2
, x ) se nazv homogenn funkce k-tho stupn
na mnoin Q
n
, prv kdy pr o kad slo z uritho okol sla t = 1 pat
do mnoi ny Q
n
s kadou n-tic [ x
1 ?
x
2
, x ] t ak n-tice [tx
9
tx
2
,x]
a plat
f(tx
l9
x
2
, t x
n
) = */ ( x
1 ?
x
2
, x
n
) ,
kde k se nazv stupe homogenn funkce f
S p o j i t o s t f u n k c n k o l i k a p r o m n n c h
kme, e reln funkce / n relnch promnnch, jej definin obor Q
n
obsahuje okol K(c) bodu c = [c
l 5
c
2
, c
w
] , je spojit v bod c, prv kdy
ke kadmu slu s > 0 existuje t akov slo 5 > 0, e pro vechna sla
x G X(c, <5) j e
| / ( X l , X
2
, . . . , X ) - f(c
l9
C
2
,...
9
C
H
)\ < 8.
Funkce y = / ( x
l 9
x
2
, x
n
) j e s p o j i t v b o d [c
l9
c
2
, c
n
] , prv kdy
m tyto ti vlastnosti:
a) Funkce / j e definovna v bod [ x
1 ?
x
2
, x ] = [c
1 ?
c
2
, c j .
b) Existuje vlastn limita C funkce / v bod [c
l 5
c
2
, c
w
] (viz lnek 5.1.2).
c) Plat f(c
l9
c
29
...
9
c
H
) = C.
2.3.4. I mp l i c i t n f u n k c e
Je-li dna rovnice
F{x
9
y) = 0
9
kde F j e funkce dvou promnnch na mnoi n Q
29
pak kme, e funkce
y = f(x) je na mnoin D eenm tto rovnice, jestlie pro kad slo xeD
je [ X , / ( X ) ] G 2
2
a
F( x, / ( x) ) = 0.
253
Funkci / , kter j e eenm rovnice F(x, y) = 0, nazvme funkc danou v impli-
citnm tvaru [funkc danou implicitn, implicitn funkc].
Pklad:
Na intervalu < - a , a} j sou eenmi rovnice x
2
+ y
2
a
2
= 0 tyto funkce:
y
2
= - V( a
2
- x
2
) .
Vta o implicitnch funkcch: M-li funkce F(x, y) na okol bodu [c, d] spojit
parciln derivace prvn ho du (viz kapi t ol u 5.4), piem
dF
/ M ) * o ,
pak na uritm okol bodu c existuje j edi n funkce y = f(x\ kt er je eenm
rovnice F(x, y) = 0 a vyhovuje podm nce = f(c). Funkce / j e na t omt o
okol bodu c spojit.
Obdobn definujeme een y = f(x
9
x
2
, x
w
) rovnice
F( x ! , x
2
, . . . , x
n
, y) = 0.
M-li funkce F ( x
l 5
x
2
, x , y) na okol bodu [ c
1 ?
c
2
, c
n
, ] spojit
parciln derivace prvn ho du, piem plat
dF,
( c
1 ?
c
2
, . . . , c, ) * 0,
dy
pak na uritm okol bodu [c
u
c
2
, c ] existuje j edi n funkce y =
= / ( X , x
2
, x
n
) , kt er j e eenm rovnice F(x
, x
2
, x
n
) = 0 a vyhovuje
podm nce d = f(c
u
c
2
, c
n
) . Funkce / je na okol bodu [ c
1 ?
c
2
, c
n
]
spojit.
2.3.5. Ka r t z s k gr a f y f unkc
2.3. 5. 1. Algebraick funkce
Ce l r a c i o n l n f u n k c e p r v n h o s t u p n [ l i n e r n f u n k c e ]
Obecn tvar funkce: y = a
x
x + a
0
.
Popi s grafu: p mka.
Koeficienty maj t ent o vznam:
a
x
= tg a - smrnice p mky, kt er je grafem linern funkce
(viz lnek 4.1.3);
254
a
x
> O smrnice grafu rostouc linern funkce;
a
t
< 0 smrnice grafu klesajc linern funkce;
a
0
sek (vyat p mkou) na ose y;
a
0
= 0 p mka prochz pot kem O;
a
x
= 0 p mka j e rovnobn s osou x.
Pklady.
V obrzcch 53 a 54 j sou grafy linernch funkc.
Ce l r a c i o n l n f u n k c e d r u h h o s t u p n [ k v a d r a t i c k f u n k c e ]
Obecn tvar funkce:
y = a
2
x
2
+ a
Y
x + a
0
.
Popi s grafu: par abol a dr uhho st upn [kvadrat i ck par abol a] , jej osa
je rovnobn s osou y.
Koeficient a
2
m t ent o vznam:
a
2
> 0 - par abol a j e ot even nahor u;
a
2
< 0 parabol a j e ot even dol.
Vrchol parabol y
y
\ -
a
i
a
\
| a
]
| _ 2 a
2
' 4 a
2
J
255
Zvltn ppady:
y = x
2
+ px + </ norml n parabol a s vrcholem
\
a osou rovnobnou s osou y, kt er j e oteven nahor u;
y = a
2
x
2
par abol a s vrcholem v pot ku O (obr. 55);
y = x
2
+ a
0
norml n par abol a s vrcholem 7[ 0, a
0
] (obr. 56);
y = (x + b)
2
norml n par abol a s vrcholem V[ b, 0] (obr. 57).
-6-5-4-3-2-1 0 | 2 3 4 5 6 X
Obr. 55. Paraboly y = a
1
x
1
s vrcholem
v potku O
y=x
2
+2
y=/
2
-2
Obr. 56. Paraboly y = x
2
+ a
0
s vrcholem F[ 0, a
0
]
1 2 3 4 X
Obr. 57. Paraboly v = (x + b)
2
s vrcholem K[ - b, 0]
Obr. 58. Kubick paraboly
Ce l r a c i o n l n f u n k c e t e t h o s t u p n
Obecn tvar funkce:
y = a
3
x
3
+ a
2
x
2
+ jX + a
0
.
Popi s grafu: parabol a t et ho st upn [kubi ck par abol a] .
256
Koeficienty a
3
, a
0
maj t ent o vznam:
a
3
> 0 parabol a prob h z doln poloroviny roviny xy do jej horn
poloroviny (obr. 58);
a
3
< 0 parabol a prob h opan ne pi a
3
> 0;
a
0
sek (vyat kivkou) na ose y.
Zvltn ppad:
y = x
3
- norml n kubi ck parabol a (obr. 59).
S u d mo c n i n o v [ p o t e n n ] f u n k c e
Obecn tvar funkce:
y = x
2n
(neN).
Popi s grafu: norml n parabol a (2n)-tho st upn s vrcholem V[0,0], kt er
j e oteven nahor u (obr. 60).
Obecn tvar funkce:
y
= -
x
2 n
(neN).
Popi s grafu: norml n parabol a (2n)-tho stupn, kt er j e oteven dol.
y i
5
4
3
2
1
i i i j
/ i I i ^
0 1 2 3 A
1 "
3
/ -4
1
5
Obr. 59. Normln kubick parabola
(graf funkce y = x
3
)
Obr. 60. Grafy funkc y = x
ln
(n e N)
Li c h mo c n i n o v [ p o t e n n ] f u n k c e
Obecn tvar funkce:
y = x
2
"
+ 1
( n e N) .
Popi s grafu: norml n parabol a (2n + l)-nho stupn, kter le v prvn m
a tetm kvadr ant u a jejm stedem soumrnost i j e potek O (obr. 61).
257
Obecn tvar funkce:
y
= -
x
2 n + l
( n e N) .
Popi s grafu: norml n par abol a (2n + l)-nho stupn, kt er le v druhm
a tvrtm kvadr ant u a jejm stedem soumrnost i j e potek O; sestroj se
j ako kivka osov soumrn podl e osy x vzhledem ke grafu funkce y = x
2n+
\
S u d mo c n i n o v [ p o t e n n ] f u n k c e se z p o r n m e x p o n e n t e m
Obecn tvar funkce:
y = x
- 2, i
(x * 0, n e N) .
Popi s grafu: hyperbol a (2n)-tho stupn, kt er le v prvn m a dr uhm
kvadrant u (obr. 62).
y i
8
: J I L r *
7
- l i p / * *
5
' i
-3-2-f <
-/ ci , n
1 1 \^
!
2 3 *

7
?
-4-3-2-1
-2
0\ 2 3 4 /
Obr. 61. Grafy funkc y = x
2 n + 1
( ne N)
Obr. 62. Grafy funkc y = x~
2n
( ne N)
Obecn t var funkce:
y = -x~
2n
(x * 0, n e N) .
Popi s grafu: hyperbol a (2n)-tho stupn, kt er le v tetm a tvrtm kva-
dr ant u; sestroj se j ako ki vka osov soumrn podle osy x vzhledem ke grafu
funkce y = x~
2n
.
Li c h mo c n i n o v [ p o t e n n ] f u n k c e se z p o r n m e x p o n e n t e m
Obecn tvar funkce:
y = x
-(2n+i) (
x +
0, n e N
0
) .
258
Popi s grafu: hyperbol a (2n + l)-nho stupn, kter le v prvn m a tetm
kvadr ant u a jejm stedem soumrnost i je potek O (obr. 63).
Zvltn ppad (n = 0):
y = x
l
= - ( x * 0 ) ;
x
grafem tto funkce f, pr o ni plat / = f_
l9
je rovnoos hyperbol a (obr. 64).
Obecn tvar funkce:
y
= _
x
- ( 2 + D (
x +
o, n G N
0
) .
Popi s grafu: hyperbol a (2n + l)-nho stupn, kter le v dr uhm a tvrtm
kvadr ant u; sestroj se j ako ki vka osov soumrn podle osy x vzhledem
ke grafu funkce y x~
(2n +
K
5
4
3
2
-4-3-2-1*
.-,1 2 3 4 X
\
-2
-3
-4
1
-5
J . j Obr. 63. Grafy funkc y = x~
a
"
-8 (
E N
)
Obr. 64. Rovnoos hyperbola
(graf funkce y = 1/x)
I n v e r z n f u n k c e
Graf inverzn funkce se sestroj z grafu pvodn funkce pomoc osov sou-
mrnost i podle osy y = x (obr. 65).
Od mo c n i n y
Obecn tvar funkce:
_{
2n
~\Jx ( x ^ O , n e N) ,
Y
~{
2N
~/x= -
2 n
~ 7 ( - x ) ( * < 0 , n e N) ;
j de o inverzn funkci k funkci y = x
2n
~
1
( n e N) (viz obr. 65).
259
Obecn tvar funkce:
y
=
2
y
x
(x ^ 0, neN);
j de o inverzn funkci k funkci y = x
2n
(x ^ 0, ne N) (obr. 66).
-6
-7
-8
Obr. 65. Grafy vzjemn inverznch Obr. 66. Grafy vzjemn inverznch
funkc y = x
3
, y = \Jx funkc y = x
2
,
m
y = y/x
2.3.5.2. Transcendentn funkce
E x p o n e n c i l n f u n k c e
Obecn tvar funkce:
y = a
x
(a> 0).
Popi s grafu: graf prochz bodem [ 0, 1] (obr. 67 a 68).
-3-2-101 1 2 3
Obr. 67. Grafy exponencilnch funkc
y = \ \ (1/2)*, (1/3)*, (1/3)"*
-3-2-1 0
Obr. 68. Grafy exponencilnch funkc
y = e
-
*, 1*, 2*. e*, 4*, 10*
260
L o g a r i t mi c k f u n k c e
Obecn tvar funkce:
y = l og
a
x (x > 0, a > 0, a * 1).
Popi s grafu: graf prochz bodem [ 1, 0] (obr. 69).
3
2
-1 i
-2}
-4L
Obr. 69. Grafy logaritmickch funkc
y = log
f l
x
Logari t mi ck funkce j e inverzn funkc k odpovdajc exponenciln funkci.
O goniometrickch funkcch, cyklometrickch funkcch, hyperbolickch
funkcch a hyperbol omet ri ckch funkcch viz v pslunch lncch. O plo-
chch dr uhho st upn viz v kapitole 4.2.
2.4. V E K T O R O V P O E T
2. 4. 1. Z k l a d n poj my
Definice a r i t me t i c k h o v e k t o r u j ako uspodan n-tice neboli
dkov matice, uveden v lnku 1.10.1, pipout po pipojen poj mu
v e l i k o s t i geomet ri ckou interpretaci, kt er m dleit uplatnn v technic-
kch a p rodn ch vdch.
Prot oe u mnoha geometrickch a fyziklnch veliin (nap. u sly, rychlosti,
zrychlen, intenzity elektrickho pole a posunut bodu v geometrii) j sou pod-
statn v e l i k o s t , s m r a o r i e n t a c e , vytv se jejich model (tzv. geometrick
vektor) pomoc poj mu ori ent ovan seky neboli pomoc uspodan dvojice
bod v t roj rozmrnm euklidovskm prost oru. Na rozdl od tchto veliin
existuj jet veliiny (nap. hmot nost , teplota, doba, hust ot a, odpor vodie,
dlka seky, obsah plochy a objem tlesa), kter maj jen velikost a nemaj
smr ani orientaci a kter nazvme skalrnmi veliinami nebo strun skalry.
Prot oe vak v mat emat i ce abstrahujeme od micch j ednot ek, rozum se
slovem skalr libovoln r e l n s l o.
261
mluva:
V tto kapitole se pi vyetovn vektor omezme na trojrozmrn eukli-
dovsk prost or E
3
.
Vzanm vektorem nazvme ori ent ovanou seku AB nebo uspo danou
dvojici [A,B] bod, piem bod A, resp. B nazvme potenm, resp.
koncovm bodem vektoru, kter oznaujeme AB (obr. 70).
Nositelkou vzanho vektoru AB nazvme p mku AB.
Polohovm vektorem [rdiusvektorem, pruvodiem] r
B
bodu B vzhledem
k bodu O nazvme vzan vektor, kter m poten bod v pot ku O
souadnicov soustavy a koncov bod v danm bod B.
Obr. 70. Vzan vektor a = AB
Umstnm soustavy vzanch vektoru ve spolenm bod P nazvme t akov
jejich rovnobn posunut (translace), e poten body vech vzanch
vektor soustavy se ztoton s bodem P. Vzan vektory, kter dost aneme
pomoc t akovho umstn soustavy vzanch vekt or do bodu P, se nazvaj
umstn [centrovan, centrln] vektory, kme pak, e j sme dan vzan
vektory umstili [centrovali] do bodu P.
Dva vzan vektory se nazvaj sob rovn [vzjemn ekvivalentn], prv
kdy se po umstn v spolenm bod ztotouj.
{Volnm} vektorem [geometrickm vektorem] nazvme mnoi nu vech
vzjemn ekvivalentnch vzanch vektor.
Vektory se zpravidla oznauj pol ot unmi psmeny mal latinsk, pop.
gotick abecedy (nap. a, b, c,..., a, b, c,...) nebo stejn j ako ori ent ovan
seky, nebo voln vektor j akot o mnoi na vech vzjemn ekvivalentnch
vzanch vekt or j e v dsl edku tranzitivnosti rovnosti uren kt ermkol i
z tchto vzanch vektor.
V rukopisech lze vektory oznaovat bu podt renmi malmi latinskmi
psmeny, nebo tmi psmeny se ipkou.
Je-li vektor o uren vzanm vekt orem AB, pak vektor AB nazvme
umstnm vektoru a do bodu A a peme o = AB.
Velikost [dlkou, absolutn hodnotou, modulem, normou] vektoru a = AB
nazvme dlku seky AB a zname ji
\a\ = a, \AB\ = \AB\.
Nulovm vektorem nazvme vektor, j eho prvkem j e ori ent ovan seka
262
nulov dlky, tj. ori ent ovan seka, jej poten bod splv s koncovm
bodem. Nulov vektor se zna o. Plat |o| = 0.
Jednotkovm vektorem nazvme kad vektor o velikosti rovn slu 1.
Jednot kov vektory oznaujeme a, b,... (a t eme: a na nultou).
Jednot kov vektory se spolenm potenm bodem O (tj. umstn do
pot ku O souadnicov soustavy), jejich smry a orientace j sou dny sou-
adnicovmi osami kartzsk souadni cov soustavy (O; x, y, z) se nazvaj
zkladn vektory a oznauj se /, /, k (obr. 71).
V dalm textu budeme vdy uvaovat jen pravotoivou souadnicovou
soustavu, kter j e charakt eri zovna tm, e otoen kl adn sti osy x do kl adn
sti osy y se souasnm posunut m ve smru osy z dv p r a v o t o i v
r o u b o v p o h y b .
Vektory a, b se nazvaj kolinern [rovnobn], prv kdy po umstn
v spolenm bod maj spolenou nositelku. Kolinern vektory a, b se na-
zvaj souhlasn kolinern [souhlasn rovnobn], prv kdy po umstn
do bodu A le v te pol op mce s potenm bodem A (peme o b).
Kolinern vektory a, b se nazvaj nesouhlasn kolinern [nesouhlasn
rovnobn], prv kdy po umstn do bodu A le ve vzjemn opanch
pol op mkch s pot en m bodem A (peme a f J, b).
Vektory a, b, c se nazvaj komplanrn, prv kdy po umstn v spolenm
bod le v prv j edn rovin.
Kolinern vzan vektory AB, CD s rznmi nositelkami j sou s o u h l a s n
k o l i n e r n , prv kdy jejich koncov body le v te polorovin s hranin
p mkou AC. Maj-li vektory AB, CD spolenou nositelku, j sou s o u h l a s n
k o l i n e r n , prv kdy j edna z pol op mek AB, CD j e st druh.
Vy j d e n v e k t o r u p o mo c j e h o s o u a d n i c
Jestlie AB je umstn vekt oru a a poten, resp. koncov bod vekt oru
AB m souadni ce x
l
,y
1
,z
l
, resp. x
2
, y
2
, z
2
, P
a
k souadnicemi vektoru a
vzhledem k zkladnm vektorm i,j,k nazvme sla
% <*x = * 2 - * 1 > "y = }
}
2 ~ y\> tf; = Z
2
~ Z
x
.
Peme a = (a
x
, a
y
, a
z
).
z
k
Obr. 71. Zkladn vektory i,j, k
263
Vyjden pol ohovho vektoru bodu B[x
B
, y
B
, z
B
] pomoc souadni c:
R
B
=
(
X
B> ^
Z
B)-
Vyjden zkl adn ch vektor pomoc souadni c:
/ = (1,0,0), / = (0,1,0), k = (0,0,1).
Vyjden velikosti vektoru a = (a
x
,a
y
,a
z
) pomoc souadni c:
\a\ = V k
2
+ a) + a\) =
= ^
B
-x
A
y + (y
B
-y
A
Y + (z
B
-z
A
n
Pklad:
Vektor o = (5,2, - 6 ) m velikost
|o| = V[ 5
2
+ 2
2
+ ( - 6 )
2
] = V65 = 8,062.
S t n a o d t n v e k t o r
Jestlie a, b j sou dva vektory, vektor AB j e umstnm vekt oru a do bodu A
a vektor BC j e umstnm vekt oru b do bodu B, pak soutem a + b vektor
a, b nazvme vektor, j eho umstnm do bodu A j e vektor AC (obr. 72).
d-o-b so+b+c+d*t
Obr. 72. Stn a odtn vektor Obr. 73. Vektorov mnohohelnk
Vektory a, b se nazvaj vzjemn opan, prv kdy plat a + b = o.
kme tak, e b je antivektor vektoru a, a obrcen.
Od t n vekt oru se pevede na piten opanho vektoru (viz obr. 72):
d = a - b = a + (- b).
Stn nkol i ka vekt or vede p i t omt o zpsobu uren soutu vekt or
k v e k t o r o v mu mn o h o h e l n k u , kter je uzaven soutem vekt or
(obr. 73).
Komutativn zkon pro stn vektor:
a + b = b + a.
Asociativn zkon pro stn vektor:
fl + (b + c) = (o + b) + c.
264
Pr o velikosti vektor a, b plat
\a + b\ ^ \a\ + |b|,
| a - b | ^ | | a | - | b | | .
Jestlie a = (a
x
, a
r
a
z
) a b = (b
x
, ?
y
, b
z
\ pak plat
o + b = (a
x
4- ?*, a
y
+ >
y
, a. + >
2
).
Jestlie o | t b, pak \a + b| = |o| + |b|.
Jestlie a | j b, pak jo + bj = ||o| - |b||.
N s o b e n v e k t o r u s k a l r e m
Jestlie c e R (c + 0) a a je nenulov vektor, pak c-nsobkem vektoru a
nazvme vektor b, kter m velikost |b| = |c| |o|, a plat o f f b pi c > 0
a o t | b pi c < 0. Jestlie vektor a = o nebo skalr c = 0, pak c-nsobkem
vektoru a nazvme nulov vektor.
Komutativn zkon pro nsoben vektoru skalrem:
ca = ac.
Asociativn zkon pro nsoben vektoru skalrem:
c
x
(c
2
a) = (c
x
c
2
)a.
Distributivn zkon pro nsoben vektoru skalrem vzhledem k stn vektor:
c(a + b) = ca + cb.
Distributivn zkon pro nsoben vektoru skalrem vzhledem k stn skalr:
(c
x
+ c
2
)a = c
x
a + c
2
a.
Plat
o -
1
a
a -.j-a.
\a\
Jestlie a = (a
x
, a
r
a
2
) a c e R, pak plat
ca = (ca
x
, ca
y
, ca
z
).
Vekt or a = (a
x
, a
y
, a
z
) lze vyjdit ve tvaru
a = a
x
i + aj + fl
2
k.
PnTc/ad:
a = -5i + 12/ + 7k, b = 31 - 6/ - 7fc;
$ =
a
+ b = ( - 5 + 3)1 + (12 - 6)/ + (7 - 7)k = - 2 + 6/.
265
Mnoi na vech vekt or se zavedenou rovnost a definovanmi operacemi
stn a nsoben skalrem tvo v e k t o r o v p r o s t o r (viz lnek 0.4.8).
Rozkladem vektoru a do smr b, c nazvme souet k
x
b + k
2
c = a (obr. 74).
*t* b
^ Obr. 74. Rozklad vektoru o do smr b, c
L i n e r n z v i s l o s t a l i n e r n n e z v i s l o s t v e k t o r
Linern kombinac vektor a
, a
2
, . . . , 0 {ne N) nazvme vekt or
o = + c
2
a
2
+ ... + c
w
a
w
,
kde c
f
(i = 1 , w ) j sou reln sla, zvan koeficienty linern kombinace.
Pi Cj = c
2
= ... = c
n
= 0 mluvme o triviln linern kombinaci. O netriviln
linern kombinaci mluvme, prv kdy aspo j eden z koeficient c
t
(i = 1,..., w)
j e rzn od nuly.
Vektory a, (i = 1 , n ) se nazvaj linern zvisl, prv kdy aspo j edna
jejich netriviln linern kombi nace je nul ovm vektorem, tj. existuj t akov
reln sla c
t
(i = 1 , n ) , z nich aspo j edno j e rzn od nuly, e
Cl
a
x
+ c
2
a
2
+ ... + c
n
a
n
= o.
Vekt ory a, (i = 1 , n ; n ^ 3) se nazvaj linern nezvisl, prv kdy
kad jejich netriviln linern kombi nace j e nenul ovm vektorem. Vektory a

(i = 1 , n ) j sou tedy linern nezvisl, prv kdy nejsou linern zvisl.
Kad dva k o l i n e r n vektory a, b j sou linern zvisl, tj. plat
3t e R (a 4- tb).
Kad ti k o mp l a n r n vektory a, 6, c j sou linern zvisl, tj. plat
3s, te R(c = sa + tb).
Vektory a, b, c j sou l i n e r n z vi s l , prv kdy
A = a
x9
b
x
, c
x
by, Cy
= 0.
a
z
, b
z
, c
z
Pr o A + 0 j sou vektory a, b, c l i n e r n n e z v i s l . Vektory a,
(i = 1 , 2 , n ; n > 3) j sou vdy linern zvisl (viz ml uvu na str. 262).
266
kme, e soustava vektor a
9
a
2
, o
n
m hodnost h (1 ^ h ^ 3), prv
kdy mezi vektory a
9
a
2
, a
n
existuje h linern nezvislch vektor, ale
pro kadch h + 1 vektor z vekt or a
x
, a
2
, a
n
plat, e j sou ji linern
zvislmi vektory.
S k a l r n s o u i n [ v n i t n s o u i n ] v e k t o r
Velikost (a, b) hlu dvou nenulovch nekolinernch vektor a f| O A,
b]]OB nazvme velikost k o n v e x n h o hlu sevenho pol op mkami
O A a OB. Jsou-li vektory a, b souhlasn, resp. nesouhlasn kolinern, pak
kl ademe (a, b) = 0, resp. (a, b) = n.
Skalrnm souinem ob (pouvme tak symbolu a. b) dvou nenulovch
vektor a a b nazvme skalr
ob = |o| |b|cos(oJ>),
kde |a|, resp. |b| j e velikost vekt oru a, resp. b.
Jestlie aspo j eden z vekt or j e n u l o v , definujeme ab = 0.
Komutativn zkon pro skalrn nsoben vektor:
Pr o o T b plat ab = |a| \b\.
Pr o a t | b plat ob = -\a\ \b\.
Pr o a 1 b plat? ob = 0.
Plat oo = a
2
= |a|
2
,
11= 1, jj = l , kk = l ,
= j = 0, ifc = ki = 0, /k = kj = 0.
Distributivn zkon pro skalrn nsoben vektor vzhledem k stn vektor:
a(b + c) = (b + c)a = ab + ac.
Asociativn zkon pro nsoben skalrnho souinu skalrem:
c(ab) = {ca)b = a(cb).
Pr o skalrn nsoben vekt or asociativn zkon neplat, tj. obecn (ab) c +
ab = ba.
* a(bc).
Jestlie a = (a
x
, a
y
, a
2
) a b = (b
x
, b
y9
b
2
\ pak plat
ab = a
x
b
x
+ a
y
b
y
+ a
z
b
z9
aa = a
2
= a\ + a
2
+ a
2
,
^ ab A
x
b
x
+ fl
y
b
y
+
267
Kritrium kolmosti vektor a, b:
a
x
b
x
+ a
y
b
y
+ a,b
z
= 0.
Kosinov veta:
(o b)
2
= o
2
2ab + b
2
,
\a b\ = 7(o
2
2ab + b
2
),
(a + bf - (o - b)
2
= 4ob.
o = 161 + 4/ - 7k, b = 3i - 9/ - 4k;
ob = 16. 3 + 4 . ( - 9 ) + ( - 7 ) ( - 4 ) = 40,
|o| = V( 16
2
+ 4
2
+ 7
2
) = 7321 = 17,9,
jbj = V( 3
2
+ 9
2
+ 4
2
) = V106 = 10,3,
^ 40 ^
C
S (
'
b )
* 17,9.10,3 = '
2 1 7
; b
) * -
Prmtem vektoru a do vektoru $ [slokou vektoru a ve smru $] nazvme
vektor a
s
, j eho velikost j e
a kter je souhlasn kolinern s vekt orem $ pro as > 0 a nesouhlasn koli-
nern s vekt orem $ pr o as < 0.
Skalr
a
%
= |o| cos (a, $) = - p -
se nazv projekce vektoru a do vektoru [smru] s.
Prmt vekt oru a do vekt oru , resp. /, resp. k nazvme slokou a
x
, resp. a
v
,
resp. a
:
vektoru a (obr. 75); plat
a
x
= aj, o
y
= aJ, a
z
= a
z
k.
"71
/ I
Obr. 75. Vektorov sloky vektoru a
Plat
268
Projekc vektoru a do vektoru i, resp. /, resp. k j e souadnice a
x
, resp. a
y
,
resp. a
z
vektoru a; plat
a
x
= a, a
y
= a/, a
2
= ok.
S m r o v k o s i n y
Smrovmi hly vektoru a # o s velikostmi a, y nazvme hly s velikostmi
a = (a, /), jS = (a, /), y = (a, k), seven vekt orem a a vektory /, /, k.
Pr o kosiny velikost smrovch hl neboli pr o tzv. smrov kosiny plat
a
H
=
H
a/
H " H
ak
Plat
cos
2
a + cos
2
jS + cos
2
y = 1.
Plat
a = a[f cos (<0) + cos (aj) + k cos (<k)].
Pifc/arf:
Smrov kosiny vektoru o = (5, 2, - 6 ) (viz p kl ad na str. 264) j sou
(<0) * 5140' ;
(<Q) 7538' ;
(<Ck)* 1386' .
Ve k t o r o v s o u i n [ vn j s o u i n v e k t o r ]
Zpsob zpi su: a x b (teme: a kek b, pop. a vektorov b) nebo [a, b].
Definice:
Vektorovm souinem nenulovch nekolinernch vektor umstnch v teme
bod nazvme vektor
c = a x b,
kter m tyto vlastnosti (obr. 76):
cos (a, ) = 0, 620 2,
V
' 8, 062
cos (aj) = 0, 248 1,
cos (a, k) = - 0 , 7 4 4 2,
v ;
8, 062
269
1. Velikost |c| = \a\ \b\ sin (a, b), tj. rovn se obsahu rovnobn ku sestro-
j enho z vektor o, b.
2. Vekt or c j e kol m k vekt orm a, b.
3. Vekt ory a, b, c tvo p r a v o t o i v o u [kl adn or i ent ovanou] soust avu
[tj. pozorujeme-li rovnobnk sestrojen z vekt or a, b z koncovho bodu
vektoru c, pak pechod (pi men m hlu otoen) od vekt oru a k vekt oru b
se dje prot i smyslu oten hodi novch rui ek].
Jsou-li vektory a, 6 kolinern nebo je-li aspo j eden z nich nulov, kl ademe
o x b = o.
A
0
1
1
i
Mli
S- l c
Obr. 76. Vektorov souin c = a x b
Komut at i vn zkon pro vektorov nsoben neplat, ale plat
o x b = (b x a) = (-b) x o = b x ( - a ) .
Asociativn zkon pr o nsoben vekt oru skal rem vzhledem k vekt orovmu
nsoben :
k(a x b) = (ka) x b = o x (kb).
Distributivn zkon pro vekt orov nsoben vzhledem k stn vekt or:
(a + b)c = a x c + b x c ,
a x ( b + c) = a x b + a x c .
Pr o a t t b a a t i b plat o x b = o.
Pr o a l b plat \a x b| = \a\ \b\.
Pr o zkl adn vektory plat
X = o,
1 * j =
o, k x k = o
lxl = k,
j x k =
i,
k x i =
i
Jxl = -k,
kxj =
-f,
x k =
- i
270
Vyjden vekt orovho souinu pomoc sloek:
o x b = (a
y
b
2
- b
y
a
2
)i + (a
2
b
x
- b
z
a
x
)j + (a
x
b
y
- b
x
a
y
)k,
o x b = /, /, k
Pklad:
b
x
, b
Y
, b
z
a = 161 + 4/ - 7k, b = 31 - 9/ - 4fc;
o x b =
16, 4, - 7
3, - 9 , - 4
= -791 + 4 3 / - 156fc.
S o u i n y se t e mi a v c e v e k t o r y
Pr o skalrn souin ani pr o vektorov souin neexistuj zkony pro vzn
t a vce vektor. V j edn poetn operaci lze vdy jen dva vektory vzat
skalrn nebo vektorov.
Prot oe skalrn souin j e skalrem, j e v dalch pravidlech vdy naped
nut no urit vektorov souin.
S m e n s o u i n t v e k t o r
[abc] = (a x b) c =
b
x
, b
y
, b
z
= A,
piem A > 0, jestlie vektory a, b, c j sou nekompl anrn a tvo pravo-
toivou soustavu.
Smen souin [abc] = A = 0, prv kdy aspo j eden z vekt or a, b, c
j e nulov nebo tyto vektory j sou kompl anrn (tj. le v prv j edn rovin).
Distributivn zkon pro smen nsoben vekt or vzhledem k stn
vekt or:
[(a + b)cd] = [acd] + [bcd].
Asociativn zkon pro smen nsoben vzhledem k nsoben vekt oru
skal rem:
[(ma) bc] = m[abc].
Plat tyto vzt ahy:
[abc] = (a x b) c = a(b x c) = (b x c) a = b(c x a) =
= c(a x b) = (c x a)b,
[abc] = - a(c x b) = - ( a x c)b = -b(a x c) =
= - (b x a)c = -c(b x a) = - ( c x b)a.
271
Geometrick vznam:
Absolutn hodnot a smenho souinu t vektor se rovn objemu V
T
rovnobnost nu, j eho ti hrany vychzejc z tho vrcholu j sou ureny
danmi vektory, tj. V
T
= \A\. Pslun tystn m objem V
t
=
Pklad:
M se urit objem V
T
rovnobnost nu urenho vektory
o = 3/ + 6/ - 2fc,
b = 5i - j + 7fc,
c = 6/ - 3/ + 8fc.
Obj em
V
T
= [abc] = 3, 6, - 2
5, - 1 , 7
6, - 3 , 8
= 69.
Dv o j n v e k t o r o v s o u i n
o x (b x c) =# (a x b) x c
(a x b) x c = (ac) b - (bc) a
(tj. asociativn zkon neplat),
(vyjden bez vekt orovho
nsoben ).
S k a l r n s o u i n d v o u v e k t o r o v c h s o u i n (Lagrangeova identita)
ac, bc
ad, bd
(a xb)(c xd) =
(a x b)
2
= aa, ab
ab, bb
= (ac)(bd)-(ad)(bc),
= o
2
b
2
- (ab)
2
.
Ve k t o r o v s o u i n d v o u v e k t o r o v c h s o u i n
(a x b) x (c x d) = c[abd] - d[abc] = b[acd] - a[bcd].
Ve k t o r o v s o u i n s d v o j n m v e k t o r o v m s o u i n e m
[(a x b) x e] x'd = (ac)(b x d) - (bc)(o x d) =
= [abd]c - (cd) (a x b).
S o u i n d v o u s m e n c h s o u i n t v e k t o r
[abc][def] = ad, ae, af
bd, be, bf
cd, ce, cf
272
[abc]
2
= r(a,b,c) = > O a
2
, ab, ac
ba, b bc
ca, cb, c
2
je tzv. Gramv determinant [gramin], kter se rovn nule, prv kdy vektory
a, b, c j sou linern zvisl.
2.4.2. Pou i t vekt orov ho potu v geomet ri i
Vz d l e n o s t d v o u b o d P
x
a P
2
(obr. 77)
d = | P
X
P
2
| = | = | r
2
-
r i
| .
D l e n s e k y s k r a j n mi b o d y A[r
A
], B[r
B
] v p o m r u X (obr. 78)
_ r
A
- kr
B
r D
" " r r r
;
dlic bod D[ r
D
] j e pr o / > 0 vnitnm bodem, pro X < 0 vnjm bodem
a pro A = 1 stedem S[r
s
]'seky AB, tj.
Ro v n i c e p mk y u r e n b o d e m P
0
[ r
0
] a s m r o v m v e k t o r e m $
(obr. 79)
r
=
r
o +
s
P
r o
Obr. 77. Vzdlenost
dvou bod
Obr. 78. Dlen seky
v danm pomru
Obr. 79. Pmka dan bodem
a smrovm vektorem
Pklad:
P
0
[ 3 , - 4 , 6 ] , s = 2/ + 4 / - 5 f c ;
r = 31 - 4/ + 6fc + (2 + 4/ - 5fc).
273
Ro v n i c e p mk y j d o u c d v ma b o d y Pi[r
t
] a P
2
[r
2
] (obr. 80)
r = r
l
+ t(r
2
- I-j) pr o Vt e R.
Pklad:
^ [ - 1 , 5 , 7 ] , P
2
[3, - 4, 2] ;
r = (-1) 1 + 5/ + 7k + [3 - 4) + 2k - (-1) / - 5/ - 7k] =
= - I + 5/ + 7k + t(4/ - 9/ - 5k).
Od c h y l k a d v o u p me k
lobl
arccos
a b
Ne j k r a t v z d l e n o s t d v o u p me k v p r o s t o r u
[ v z d l e n o s t d v o u mi mo b e k ]
v (a x b)(r, - r
2
) [obr]
~ ~ a x b o x b o x b
kde V = [obr] = S j e objem rovnobnost nu urenho smrovmi vektory
o = {aa
y
,a
2
), b = (b
XJ
b
y
,b
2
)
mimobek a r = r
x
r
2
, piem
r
i = * i ' + yi + resp. r
2
= x
2
i + yrf + z
2
k
j e pol ohov vektor libovolnho bodu na prvn, resp. druh p mce; S = \a x b|
j e obsah rovnobn ku urenho vektory a, b a
A =
x
\ ~~
x
i-> y\ yi>
z
i
z
2
Jestlie A = 0, pak se p mky protnaj.
274
Pklad:
! = 3/ - / + 2k + t(2i + 4/ + 3fc),
2 = - ' + 5j + lOk + T ( - 4 + 4/ + 6k);
2, 4,
-4, 4,
4, - 6 ,
= 0,
t ake p mky se protnaj.
Pr o posledn dek det ermi nant u byly vzaty za zkl ad pol ohov vektory
bod pmek, kter dost aneme pi t = 0 a T = 0.
Prsek pmek dost aneme tak, e pol o me sob rovny prav strany rovnic
danch pmek a por ovnme koeficienty u zkladnch vekt or:
3i - j + 2k + t(2 + 4} + 3fc) =
= - I + 5j + lOk + T ( - 4 + 4/ + 6k),
3 + 2t = - 1 - 4T,
- 1 + 4r = 5 + 4T,
2 + 3f = 10 + 6T.
Obr. 81. Vzdlenost bodu od pmky
Obr. 82. Rovnobn posunut
souadnicov soustavy
Z libovolnch dvou rovnic t t o soustavy vypotme
i = - i
Tyt o dv hodnot y mus t ak vyhovovat tet z rovnic, nebo v opanm p-
pad se p mky neprotnaj.
Pol ohov vektor prseku P j e
r
p
= 3/ - i + 2k + H2i + 4j + 3k) = + i / + 3fc.
Vz d l e n o s t b o d u P i [ r
t
] o d p mk y r = r
0
+ t$ (obr. 81)
( ' i - r
0
)s
d =
'o - ' i +
275
R o v n o b n p o s u n u t s o u a d n i c o v s o u s t a v y (obr. 82)
r\ =
r
i ~ r
0
.
Ro v n i c e r o v i n y p r o c h z e j c t e mi b o d y , k t e r n e l e
n a t e p mc e (obr. 83)
[ ( r - r
1
) ( r - r
2
) ( r - r
3
) ] = 0.
Tent o smen souin lze vyjdit ve tvaru det ermi nant u:
x - * i , y - y\, z - z
x
= 0 .
x - x
2
, y - y
2
, z - z
2
x ~ x
3
, y - y
3
, z - z
3
Z t oho po ovrouben dost aneme det ermi nant
x, y, z,
x
\ , yi, z
u
X
2 > J^2
Z
2 >
X
3 > ^ 3 *
Z
3 '
= 0
s resenim
Ax + By + Cz + D = 0,
kde X, B, C, D j sou algebraick dopl ky prvk prvn ho dku posl edn ho
det ermi nant u.
Obr. 83. Rovina dan temi body
Obr. 84. Rovina Q dan parametricky
temi body
sekov tvar rovnice roviny (p, q a r j sou po ad seky roviny na osch
x, y a z):
x, y, z, 1
P, 0, 0, 1
0, q, 0, 1
0, 0, r, 1
276
neboli
x y z
- + - + - = 1.
P 
r
2 '
r
3
pol ohov vektory t rznch bod roviny, kter nele

Zejm plat (obr. 85)
r = r
0
+ sa + b,
kde s, t j sou paramet ry,
r
0
je pol ohov vektor danho bodu roviny,
a, b j sou nekolinern smrov vektory.
Ro v n i c e r o v i n y u r e n b o d e m a n o r m l o v m v e k t o r e m
Rovnice roviny prochzejc bodem P
0
[ r
0
] kol mo k norml ovmu vekt oru n
m tvar
n
(
r
~
r
o) = 0,
odkud
nr = nr
0
neboli
nr + D = 0.
No r m l o v t v a r r o v n i c e r o v i n y
v te pmce.
Obr. 85. Rovina Q dan parametricky
bodem a dvma smrovmi vektory
nr-d = 0,
kde n = nl\n\ j e j ednot kov norml ov vektor.
277
Vz d l e n o s t p o t k u O s o u a d n i c o v s o u s t a v y o d r o v i n y
nr + D = 0
d = - i
D
Vz d l e n o s t b o d u P
0
[
r
o ] d r o v i n y nr - d = 0
\S\ = \ n \ - d \ ,
piem je-li d > 0, le bod P
0
na te stran od dan roviny j ako potek O,
a je-li <5d < 0, le bod P
0
na opan stran od roviny ne potek O.
Plat
\5\ = \n(
ri
-r
0
l
kde r
x
j e pol ohov vektor libovolnho bodu roviny n(r r
0
) = 0,
a x
0
+ by
0
+ cz
0
+
, kde n = (a, b, c).
V(
2
+ b
2
+ c
2
)
Od c h y l k a = ,' .. ',,
kde n
1 ?
n
2
j sou norml ov vektory danch rovin.
Ob s a h S
n
r o v i n n h o n - h e l n k u
S
n
= i k i x r
2
+ r
2
x r
3
+ ... + r x r
x
| ,
kde r
1 ?
r
2
, r j sou pol ohov vektory vrchol n-helnku.
Pr o r
= (x
i9
yi) {i = l , 2, . . . , n) plat
c _ I
2 *1> * 2
+
*2>
X
3
+. . . +
J>2 y
2
> J>3
Ob s a h S
3
r o v i n n h o t r o j h e l n k u
S
3
= i k i x r
2
+ r
2
x r
3
+ r
3
x rj ,
kde r
l 9
r
2
a r
3
j sou pol ohov vektory vrchol trojhelnku.
278
Pro r, = (
Xi
,
yi
) (i = 1 , 2 , 3 ) plat
(ve vzorci j de o absolutn hodnot u det ermi nant u).
Ob j e m V
4
t y s t n u s v r c h o l e m v p o t k u
V* =h\{*x x r
2
)r
3
\
9
kde r
l 9
r
2
, r
3
j sou pol ohov vektory vrchol tystnu mi mo potek.
Ob j e m F
4
t y s t n u v l i b o v o l n p o l o z e
K
4
= ! ! >, _ r
4
) ( r
2
- r
4
) ( r
3
- r
4
) ] | ,
V = x
l s
>'i, i , 1
x
2
, y
2
, r
2
, 1
*3> ^ 3 .
Z
3> 1
x
4
, y
4
, z
4
, 1
(ve vzorci j de o absolutn hodnot u det ermi nant u), kde r
t
= (x
b
y
b
z
t
)
(i = 1,2, 3,4) j sou pol ohov vektory vrchol tystnu. Vechny tyi vrcholy
le v te rovin, prv kdy uveden det ermi nant se rovn nule.
Ro z k l a d v e k t o r u a v s o u e t s l o e k k o l i n e r n c h s v e k t o r y
b[acd] + c[bad] + d[bca]
a =
[bcd]
2.5. K R U H O V I N V E R Z E
Kruhovou inverz (obr. 86) nazvme zobrazen na mnoi n C*,
definovan piazenm
a = | a| e' * t-* b = 1.^-*.
\a\
Pouit: met oda frekvennch charakteristik, pepoet odporu na vodivost
[kondukt anci ] apod.
279
Bod b k bodu a se pi kruhov inverzi podle uveden rovnice sestroj gra-
fickm zpsobem pomoc j ednot kov zkladn krunice inverze (obr. 87):
\ 1. Sestroj se kompl exn sdruen bod a = |<z|e~T
2. Sestroj se teny z koncovho bodu prvodie bodu a ke krunici.
3. Spojnice dot ykovch bod teen prot ne prvodi bodu a v bod B,
kter je koncovm bodem prvodi e bodu b.
Obr. 86. Body komplexn sdruen pi Obr. 87. Jednotkov zkladn krunice
kruhov inverzi inverze
Odvodnn: i i ^
AOBD ~ AODA, ^ = T r
r
1 \b\
S ohledem na mic j ednot ku pi kruhov inverzi pl at :
r = 1 = a micch j ednot ek veliiny a o
o \\a mic j ednot ky veliiny b.
Nap kl ad
pol omr r = U 5 f i o } S
pi pepot u odpor u na vodivost.
I n v e r z e a r
Prvn vta o inverzi: Z p mky prochzejc pot kem dost aneme pi kruhov
inverzi opt p mku j douc pot kem.
Je dna p mka
r() = ta ( reR
#
, a e C) .
Pi kruhov inverzi dost aneme p mku
1 _ 1 _
r ta
280
Pi konst rukci se postupuje t akt o (obr. 88):
1. K bodu a se sestroj kompl exn sdruen bod a.
2. Nanese se stupnice s paramet rem t pro
, _ 1
ta'
i i
A imaginrn oso
Obr. 88. Prvn vta o inverzi
Druh vta o inverzi: Z p mky neprochzejc pot kem dost aneme pi
kruhov inverzi krunici prochzejc pot kem.
Je dna p mka
r(r) = r
0
+ ta (te R*, aeC).
Pi kruhov inverzi dost aneme krunici
r r
0
+ ta'
1. K pmce r se sestroj soumrn sdruen p mka podle reln osy.
2. Sestroj se nor ml a n k pmce , m dost aneme
m i n
j ako prsek
pmek a n.
3. Pi kruhov inverzi s j ednot kovou zkladn krunic dost aneme bod r'
m3iX
.
Dot ykov body T
x
a T
2
j sou prseky p mky s j ednot kovou krunic
a zrove t ak body krunice, kt erou dost aneme pi kruhov inverzi.
Tet vta o kruhov inverzi: Z krunice neprochzejc pot kem dost aneme
pi kruhov inverzi opt krunici neprochzejc pot kem.
Je dna krunice
, , 1 c + td
r i t ) = r
+
a-T*
=
7^Tb-
281
Pi kruhov inverzi dost aneme krunici
, a + tb
r =
c + td
stejnho dr uhu (tj. z krunice dost aneme krunici a z p mky pmku).
Obr. 89. Druh vta o inverzi Obr. 90. Tfet vta o inverzi
1. Ke krunici r se sestroj soumrn sdruen (inverzn) krunice podl e
reln osy.
2. Stupnice pr o vchoz krunici se vhodn vol tak, aby vchoz krunice
a inverzn krunice byly soumrn sdruen (shodn). Pak paramet ri ck
stupnice pr o inverzn krunici r' j e urena prseky spojnic bod t inverzn
krunice s pot kem.
Pi volb jin stupnice pr o inverzn krunici j e t eba dbt , aby teny z po-
t ku k vchoz krunici byly pi kruhov inverzi vdy t ak tenami inverzn
krunice, t ake sted stle le na pmce uren body M a O .
282
3. E L E ME N T R N G E O M E T R I E
3.1. Z KL ADN P O J MY
3. 1. 1. P mk a , r o v i n a , p r o s t o r a j e j i c h s t i
Zkladnmi tvary geometrie j sou bod, p mka, rovi na a ( t r oj -
r ozmr n) prost or.
Mnoi nu bod na pmce, v rovin nebo v prost oru nazvme (geo-
metrickm} tvarem.
Uzavenou oblast v rovin, resp. v prost oru nazvme obrazcem, resp.
tlesem.
Ro v i n a a p o l o p r o s t o r
Roviny se zna malmi eckmi psmeny Q,O,U,.... Jsou-li A
9
B
9
C ti
rzn body roviny, kter nele v te pmce, pak se t at o rovina zna
rovina ABC".
Roviny Q, G V t roj rozmrnm prost oru, kter maj spolenou prv j en
p mku, se nazvaj rznobn (pe se Q J o). Roviny Q, O V t roj rozmrnm
prost oru, kter nemaj dn spolen bod, se nazvaj (rzn} rovnobn
(pe se Q || a). Roviny g, a v t roj rozmrnm prost oru, kter j sou si rovny,
se nazvaj splvajc rovnobn roviny.
Rovina a dl prost or ve dva vzjemn opan poloprostory se spolenou
hranin rovinou a. Je-li X vnitnm bodem j ednoho z tchto pol oprost or,
tj. jestlie X 4 a, pak se t ent o pol oprost or zna bu pol oprost or aX", nebo
st run <xX\
P mk a , p o l o r o v i n a a p o l o p mk a
P mky se zna malmi latinskmi psmeny a,b,p,q,.... Jsou-li A
9
B dva
rzn body p mky, pak se t at o p mka zna bu p mka AB*\ nebo st run
^B) pop. <->AB.
P mka p = AB dl rovinu ve dv vzjemn opan poloroviny se spolenou
hranin pmkou p (obr. 91). Je-li bod X vnitnm bodem j edn z t cht o pol o-
rovin, tj. jestlie X 4 p> pak t at o pol orovi na se zna bu pol orovi na pX",
pop. pol orovi na ABX
U
9
nebo st run p)t
y
pop. ABX*
9
pop. >ABX.
283
P mky p, q v rovin, kter maj prv j eden spolen bod, se nazvaj
rznobn pmky nebo rznobky (pe se p Jf( q). P mky p, q v rovin, kter
nemaj dn spolen bod, se nazvaj rovnobn pmky nebo (rzn}
rovnobky (pe se p \\ q). P mky p, q v rovin, kter j sou si rovny, se nazvaj
splvajc [toton] rovnobky. P mku rznobnou s rovnobkami p, q
nazvme pkou rovnobek p, q.
A B P
Obr. 91. Polorovina pX
P mky p, q v t roj rozmrnm prost oru, kter nele v te rovin, se nazvaj
mimobky. Kad p mka protnajc dv mi mobky se nazv pka
mimobek. P mka kol m k obma mi mobkm se nazv osa mimobek.
Bod X dl p mku ve dv vzjemn opan polopmky se spolenm po-
tkem X. Je-li bod A vnitnm bodem j edn z tchto pol op mek, tj. jestlie
A =)= X (obr. 92), pak t at o pol op mka se zna bu pol op mka XA", nebo
strun XA, pop. -+XA. Opan pol op mka k pol op mce XA se strun
zna XA, pop. *-XA.
P s a v r s t v a
Psem urenm pmkami p, q nazvme prni k dvou polorovin pB a qA,
jejich hranin p mky p, q j sou rovnobn a Aep, Beq.
Vrstvou urenou rovinami a, /? nazvme prni k dvou pol oprost or otB a QA,
jejich hranin roviny a, jS j sou rovnobn a A e a, B e /?.
Vzdlenost p mek p, g, resp. rovin a, jS se nazv ka psu, resp. tlouka
vrstvy.
s e k a
sekou AB nazvme prni k dvou pol op mek AB a BA (obr. 93), kter se
zna bu seka AB", nebo strun AB. Bod se povauje za nul ovou seku.
A AB B
^ Obr. 93. seka AB
on
284
Bo d l e c me z i b o d y
Ze t rznch bod p mky le vdy prv jeden bod mezi ostatnmi
dvma body. Bod B le mezi body A a C, prv kdy bod B j e vnitnm bodem
seky AC. kme tak, e bod B oddluje body A, C.
L o me n r a
Jsou-li A
u
A
2
, A
n
vzjemn rzn body, pak mnoi nu seek A
l
A
2
,
A
2
A
3
,...,A
n
_
i
A
n
(resp. A
l
A
2
,A
2
A^...,A
n
_
l
A
n
,A
n
A
i
) nazvme lomenou
rou (resp. uzavenou lomenou rou) a oznaujeme A
l
A
2
... A
n
(resp. A
X
A
2
...
...A
n
A
x
). Body A
u
A
2
,...,A
n
nazvme vrcholy lomen ry A
A
2
...A
n
a seky A
(
A
i+l
(i = 1 , 2 , n 1) nazvme stranami lomen ry
A
X
A
2
... A
n
.
Kl n o v p r o s t o r
Klnovm prostorem [nkdy t ak klnem] nazvme prni k dvou pol o-
prost or, jejich hranin roviny j sou rznobn. Hranou klnovho prostoru
nazvme spolenou hranin p mku dvou polorovin, jejich sjednocenm
je hranice klnovho prost oru.
Hr a n o l o v a j e h l a n o v p r o s t o r
n-bokm hranolovm prostorem nazvme mnoi nu vech bod vech
vzjemn rovnobnch (t vo c ch) pmek prochzejcch vemi body
( di c ho) n-helnku, piem tyto p mky nejsou rovnobn s rovi nou
t ohot o n-helnku. Hranici n-bokho hranol ovho prost oru nazvme
n-bokou hranolovou plochou. Hranou hranolovho prostoru nazvme j eho
tvoc p mku prochzejc vrcholem j eho dicho mnohohel n ku.
n-bokm jehlanovm prostorem nazvme mnoi nu vech bod vech
(t vo c ch) pmek prochzejcch bodem V (tzv. vrcholem) a vemi body
( di c ho) n-helnku, piem bod V nele v rovin n-helnku. Hrani ci
n-bokho j ehl anovho prost oru nazvme n-bokou jehlanovou plochou.
Hranou jehlanovho prostoru nazvme j eho tvoc p mku prochzejc
vrcholem dicho mnohohel n ku.
V l c o v a k u e l o v p r o s t o r
Vlcovm prostorem nazvme mnoi nu vech bod vech vzjemn rovno-
bnch (t vo c ch) p mek prochzejcch vemi body ( di c ) j ednoduch
uzaven kivky a jej vnitn oblasti, piem tyto p mky nejsou rovnobn
285
s rovinou t ohot o geomet ri ckho t varu. Hranici vlcovho prost oru nazvme
vlcovou plochou.
Kuelovm prostorem nazvme mnoi nu vech bod vech (t vo c ch)
pmek prochzejcch bodem V (tzv. vrcholem) a vemi body ( di c ) j edno-
duch uzaven kivky a jej vnitn oblasti, piem bod V nele v rovin
t ohot o geomet ri ckho tvaru. Hrani ci kuelovho prost oru nazvme
kuelovou plochou.
Ro v i n n e z
(Rovinnm) ezem geometrickho tvaru U rovinou Q nazvme prni k
roviny Q a t varu U.
Ko n v e x n g e o me t r i c k t v a r
Geomet ri ck tvar, j eho kad dva body lze spojit sekou, kter je st
t ohot o t varu, se nazv konvexn.
3.1.2. Ro v i n n a p r o s t o r o v he l
(Rovinnm) hlem nazvme mnoi nu vech bod vech pol op mek
VX se spolenm pot kem V
9
kde bod X pat do danho obl ouku AB
krunice se stedem v bod V (obr. 94). Takt o definovan hel se zna hel
AVB". Bod V se nazv vrchol hlu AVB a pol op mky V A a VB se nazvaj
ramena hlu AVB. Mnoi na prv tch bod hlu AVB, kter nepat do pol o-
pmek V A a VB, se nazv vnitek hlu AVB. Mnoi na prv tch bod
roviny, kter nepat do hlu AVB, se nazv vnjek hlu AVB. Je-li obl ouk
AB podmnoi nou njak polokrunice, pak hel AVB se nazv konvexn
a zna se strun <AVB. Jeli njak polokrunice vlastn podmnoi nou
obl ouku AB, pak hel AVB se nazv nekonvexn a zna se strun Q:AVB.
Je-li obl ouk AB celou krunic, resp. polokrunic, resp. nul ovm obl oukem,
pak hel AVB se nazv pln, resp. pm, resp. nulov.
A
Obr. 94. hel AVB
286
Os a h l u
Osou hlu nazvme mnoi nu prv tch bod hlu, kter maj od obou
ramen hlu stejnou vzdlenost.
Or i e n t o v a n h e l
Orientovanm hlem AVB (strun AVB) nazvme uspo danou dvojici
pol op mek V A, VB se spolenm pot kem V, piem pol op mka VA,
resp. VB se nazv poten, resp. koncov rameno a bod V se nazv vrchol
orientovanho hlu AVB. Pi VA * VB je tedy V * SV.
P r o s t o r o v h e l
Prostorovm hlem nazvme mnoi nu vech bod vech pol op mek VX
se spolenm pot kem V
9
kde bod X pat do danho kul ovho vrchlku
se stedem v bod V. Bod V se nazv vrchol prostorovho hlu.
3.1.3. M ry v geomet ri i
3.1.3.1. Mra jako zobrazen
Mrou (v geometrii} nazvme t akov zobrazen \i systmu 9* po-
rovnatelnch geometrickch t var (tj. geometrickch t var tho druhu)
do mnoi ny RQ, kter m tyto vlastnosti (X, Y,EeS):
a) X^ Y => //(X) = //(y).
b) Nemaj-li geometrick tvary X a Y dn vnitn bod spolen, pak
fi(X u Y) = fi{X) + fi{Y).
c) Pr o njak pedem zvolen geometrick t var Eef plat p,() = 1.
Geomet ri ck t var E nazvme mic jednotkou mry \i a hodnot u p,(X)
nazvme (selnou} velikost geometrickho tvaru X pi mic jednotce E.
Shodnost geometrickch t var viz v l nku 3.1.4.
3.1.3.2. Souet seek a souet hl
Gr a f i c k s o u e t s e e k
Naneseme-li seky a, b na p mku p tak, aby pro body X, Y, Z p mky p
platily vztahy XY = a, XZ = b a bod X leel mezi body Y, Z (obr. 95), pak
seku YZ = c nazvme (grafickm} soutem seek a, b a peme YZ =
= XY + XZ neboli c = a + b.
2S7
P o r o v n v n s e e k a g r a f i c k r o z d l s e e k
Dv neshodn seky AB = a, b porovnvme tak, e seku b peneseme
na pol op mku AB do pol ohy AX = b (obr. 96). Jestlie bod X le mezi
body A, B, kme, e seka a j e vt ne seka b, resp. seka b je men
> r seka a, a peme a > b, resp. b < a. seku XB = c v t omt o p pad
nazvme {grafickm} rozdlem seek a, b (v t omt o poad) a peme XB =
= AB AX neboli c = a b.
X Y = a X Z = b
L ^ j A B > A X , X B = A B - A X
Obr. 95. ( Grafi ck) souet seek Obr. 96. ( Grafi ck) rozdl seek a, b
a,b
Jsou-li a, b shodn seky, pak jejich (grafi ck) rozdl a b povaujeme
za nulovou seku.
Mnoi na vech seek v rovin s operac (grafi ck) stn seek tvo
aditivn komut at i vn monoi d, j eho nul ovm prvkem j e nulov seka.
Gr a f i c k s o u e t h l
Peneseme-li dva konvexn hly a, /? do opanch pol orovi n vyatch
p mkou VM k ramenu VM, t ake zauj mou nov pol ohy AVM ^ a, MVB fi
(obr. 97), pak hel A VB = y, j eho st j e pol op mka VM, nazvme
{grafickm} soutem hl a, j8 a peme y = a + /?.
Obr. 97. ( Grafi ck) souet hl a, 0 Obr. 98. ( Grafi ck) rozdl hl a, 0
P o r o v n v n h l a g r a f i c k r o z d l h l
Dva neshodn konvexn hly AVB = a, jS por ovnme tak, e hel j8 pe-
neseme k ramenu V A do pol orovi ny VAB, take zaujme novou pol ohu AVX
288
(obr. 98). Jestlie bod X je vnitnm bodem hlu A VB, kme, e hel a je vt
ne hel fi, resp. hel je men ne hel a a peme a > jS, resp. jS <*a. hel
XVB = 7 v t omt o p pad nazvme (grafickm) rozdlem hl a, li (v t omt o
poad ) a peme y = a /?.
Jsou-li a, i? shodn hly, pak jejich (grafi ck) rozdl a f povaujeme
za nulov hel.
Jsou-li dva hly t ot on, kme tak, e j sou si rovny.
Mnoi na vech hl v rovin s operac (grafi ck) stn hl tvo
aditivn komut at i vn monoi d, j eho nul ovm prvkem je nulov hel.
3.1.3.3. Dlka [velikost] seky
Hodnot u mry fi(X): ff - RQ , kde ff je systm vech seek a l e / / ,
nazvme dlkou [velikost] seky X. Nenul ovou seku E, pro ni plat
fx() = 1, nazvme dlkovou jednotkou [jednotkou dlky, jednotkovou sekou].
Dlkou seky pi dlkov jednotce E j e tedy hodnot a zobrazen \i, kter
kad sece piazuje nezporn slo a m tyto vlastnosti:
a) Shodn seky maj stejnou dlku.
b) Dl ka (grafi ckho) soutu dvou seek se rovn soutu jejich dlek.
c) Zvolen nenulov seka m dlku 1.
Dlku seky X AB pi dlkov j ednot ce E zname
\X\
E
, Q(A,B)
K
nebo d(AB)
E%
pop. bez uvdn dlkov j ednot ky, neme-li dojt k nedorozumn .
ast o se nerozliuje seka a jej dlka a pro oba pojmy se pouv tho
oznaen a nkdy i tho nzvu. V tto pruce j de nap. o nzvy pol omr,
prmr, vka a obvod.
Vz d l e n o s t
Vzdlenost dvou bod A, B [vzdlenost bodu A od bodu B], kt erou zname
\AB\, Q[A, B) nebo d(A, B), nazvme dlku seky AB.
Vzdlenost bodu A od pmky a, kt erou zname \Aa\
9
Q(A, a) nebo v(A, a),
nazvme vzdlenost bodu A od pat y kolmice veden z bodu A k pmce a.
Vzdlenost bodu A od roviny cc, kt erou zname \AOL\, Q(A, a) nebo v(A, a),
nazvme vzdlenost bodu A od paty kolmice veden z bodu A k rovin a.
Vzdlenost dvou rovnobnch pmek a, b, kterou zname \ab\, g(a, b)
nebo v(a, b), nazvme vzdlenost libovolnho bodu j edn p mky od druh
pmky.
289
Vzdlenost dvou rovnobnch rovin a, j3, kt erou znarne |aj3|, g(ot, jS) nebo
v(oc, 0), nazvme vzdlenost libovolnho bodu j edn roviny od druh roviny.
Vzdlenost dvou mimobek a, b, kt erou zname \ab\, g(a, b) nebo v(a, b),
nazvme vzdlenost dvou rovnobnch rovin prochzejcch t mi t o mi mo-
bkami.
Vzdlenost pmky a od roviny a s n rovnobn, kt erou zname |a<x|, g(a, a)
nebo v(a, a), nazvme vzdlenost libovolnho bodu p mky a od roviny a.
3.1.3.4. Velikost hlu
Ve l i k o s t ( n e o r i e n t o v a n h o ) h l u
Hodnot u mry fi(X): 9* - RQ , kde 9* j e systm vech ( neor i ent ovanch)
hl a X 9, nazvme velikost hlu X. Nenul ov hel E, pr o kter plat
jj.() = 1, nazvme hlovou jednotkou.
Velikost {neorientovanho} hlu pi hlov jednotce E j e tedy hodnot a
zobrazen \i, kter kadmu neori ent ovanmu hl u piazuje nezporn
slo a m tyto vlastnosti:
a) Shodn hly maj stejnou velikost.
b) Velikost hlu AVBe^ se rovn soutu velikost hl AVX a XVA,
kde X je vnitn bod hlu A VB.
c) Zvolen nenulov hel m velikost 1.
Velikost ( neor i ent ovanho) hl u X pi hlov j ednot ce E zname | x|

nebo v( X)
E
, pop. strun | X| nebo v(X), neme-li dojt k nedorozumn ,
kter hel j sme zvolili za j ednot kov.
ast o se nerozliuje hel a j eho velikost a pr o oba pojmy se pouv tho
oznaen.
h l o v m r y
V praxi se velikost hlu povahuje za veliinu, take se k velikosti hl u pi-
pojuje znaka hlov j ednot ky. Pouze u daj v obl oukov me se znaka
rad zpravidla vynechv. hl y se zpravidla m v stupov, setinn nebo
obl oukov me.
Hodnota | X|
r a d
obloukov [radinov] mry hlu AVB = X se rovn dlce
kruni covho obl ouku AB, kter j e prni kem hlu AVB a krunice se stedem
ve vrcholu V hlu AVB a s pol omrem rovnm slu 1. hl ov j ednot ka
obl oukov mry se nazv radiem a oznauje se rad, take are rad = 1
(obr. 99).
2
C
)0
hl ovou j ednot kou stupov [devadestinn] mry j e (hlov} [(devade-
stinn}] stupe (znaka ), pro kter plat
n
1 0
= 7 ^
r a d
-
180
hl ov stupe se dl na 60 (hlovch} minut (1 = 60') a hlov mi nut a
se dl na 60 (hlovch} vtein (! ' = 60").
Obr. 99. Radin
hl ovou j ednot kou setinn mry j e grad [setinn stupe] (znaka
8
), pr o
kter plat
71
l
8
= r a d.
200
Gr ad se dl na 100 setinnch minut [centigrad] ( l
8
= 100
c
= 100') a setinn
mi nut a se dl na 100 setinnch vtein [centicentigrad] (1 = 100
c c
= 100").
Dlec j e hl ovou j ednot kou, pr o kt erou plat
71 3
1 dlec = rad = -.
3 000 50
Dlosteleck dlec j e hl ovou j ednot kou, pro kt erou plat
71 9
1 dlosteleck dlec = rad = .
3 200 160
Matematick dlec (znaka dc) j hl ovou j ednot kou, pr o kter plat
1 dc = ] rad .
1000
291
P e v o d n v z t a h y p r o v e l i k o s t i h l
Jestlie st upovou, resp. obl oukovou m ru hlu ozname <p, resp. arc<p,
plat
n
180
<p = are <p.
n
Dl e plat ^1 R = ^ r a d
4 R = 360 = 400* = 2TI r ad;
1 r ad x 0,636 619 8 R 57,295 78 * 5717' 45" * 63, 66198";
30 --- %n r ad, 45 = $jt r ad, 60 = %n r ad,
90 = $n r ad, 180 = n r ad, 270 = fn r ad,
1 = 0,017 453 29 r ad, 1' = 0,000 29 r ad;
Jt 10
g
1* = 0,01 R = 0,9 = r ad = 0,015 707 96 r ad, 1 = ;
200 9
3
1 dlec = = 3,6',
50
1 = dlce = 16,6 dlce;
3
1
1 dc x R. 1 dc * 3'26,3", 1 * 17,45 dc.
Pi a
d c
< 250 dc s pesnost na dv pl at n slice plat
. 1 1 H
d c
tg a
d c
1000
D l c o v p r a v i d l o
Je-li oko pozorovat el e ve vce dol n ho konce pedmt u, pak pi | /J|
d c
<
< 250 dc s pesnost na dv pl at n slice plat formln vzorec
v
0 * - ,
a
kde v (m) j e vka pozor ovanho pedmt u,
d (km) vodorovn vzdlenost pozorovatele,
jS (dc) velikost zornho hlu.
292
Urujeme-li vku v, resp. vzdlenost d, pak vsledek zvtme, resp. zmen-
me o j eho 5 %.
Pklad:
Je-li ty o dlce 4 m vidt pod zornm hlem velikosti 20 dc, dost aneme podle
dlcovho pravidla vztah 20 4/, odkud vzdlenost od pozorovat el e
Kl a s i f i k a c e h l p o d l e j e j i c h v e l i k o s t a
- nulov hel (a = 0),
- ostr hel (0 < a < 90),
- prav hel (a = 90),
- tup hel (90 < a < 180),
- kos hel (0 < a < 90 a 90 < a < 180),
- pm hel (a = 180),
- konvexn [vypukl] hel (0
=
a
=
180),
- nekonvexn hel (180 < a
=
360),
- pln hel (a = 360).
P e h l e d n z v k o n v e x n c h h l
kos hel prav hel nulov hel p m hel
St y n , ve dl e j a v r c h o l o v h l y
Stynmi hly nazvme dva hly, jejich souet velikost je men ne
velikost pl nho hlu a jejich dv r amena splvaj a zbvajc dv r amena
le ve vzjemn opanch pol orovi nch s hranin p mkou obsahujc
spolen r ameno (obr. 100a).
Vedlejmi hly nazvme styn hly, jejich nesplvajc r amena j sou
vzjemn opan pol op mky. Dva shodn vedlej hly se nazvaj prav
(obr. 100b).
Vrcholovmi hly nazvme hly, jejich vrcholy splvaj a r amena j sou
vzjemn opan pol op mky. Vrcholov hly j sou shodn (obr. 100c).
konvexn hel
ostr hel t up hel
293
h l y s e v e n d v ma r o v n o b k a mi a j e j i c h p k o u (obr. 101)
Souhlasn hly j sou si rovny:
a = i , 7 = 71,
0 = 0! , 3 = 3,.
Stdav hly j sou si rovny:
a = ? i , ? =
0 = ^, <5 = 0
X
.
Pilehl hly maj souet velikost roven 180:
a + ^ = 180, 7 + 0
X
= 180,
0 +
y i
= 180, 5 + a
x
= 180.
Obr. 100. a) Styn hly; b) vedlej hly; c) vrcholov hly Obr. 101. Souhlasn,
stdav a pilehl hly
Do p l k o v a v p l k o v h l y
Dva hly, jejich grafickm sout em j e prav, resp. p m hel, se nazvaj
doplkov, resp. vplkov.
Rozdl mezi vedlejmi a vplkovmi hly je v t om, e u vedlejch hl
zle na jejich vzjemnm umstn, kdet o u vplkovch hl j de j en
o vztah platn pr o jejich velikosti. Vechny vedlej hly j sou tedy vplkov,
ale vplkov hly nemus bt vedlejmi hly.
Ve l i k o s t o r i e n t o v a n h o h l u
Zkladn velikost'orientovanho hlu AVB j e velikost neori ent ovanho hlu,
j eho vemi body probhne poten r ameno V A pi otoen do pol ohy
koncovho r amena VB v kl adnm smyslu (obr. 102).
Velikost ori ent ovanho hl u j e v st upov me a + k. 360 a v obl oukov
me a + 2/CTT rad, piem a j e zkl adn velikost ori ent ovanho hlu a k e Z.
294
Velikost ori ent ovanho hlu a, resp. AVB se zna |a|, resp. \AVB\. V praxi
se ori ent ovan hel i j eho velikost oznauje zpravidla tm znakem, nap.
a,
Pklad:
Ori ent ovan hel o velikosti - 3 030 m zkladn velikost 210, nebo
- 3 030 = 210 - 9. 360.
Ve l i k o s t p r o s t o r o v h o h l u
Velikost a> prost orovho hlu, kter vyjaduje rozbhavost kuele, se de-
finuje j ako pomr obsahu S kul ovho vrcrjlku, kter dan prost orov hel
vymezuje na kulov ploe se stedem ve vrcholu prost orovho hlu, a druh
mocni ny pol omru r t t o kulov plochy, tj. a> = Sir
2
(obr. 103).
Mic j ednot kou pro urovn velikosti prost orovho hlu j e prost orov
hel s vrcholem ve stedu kulov plochy, kter na tto ploe vytn vrchlk
o obsahu rovnm obsahu tverce se st ranou rovnou pol omru kulov plochy.
Tat o j ednot ka se nazv steradin a oznauje se sr. Pr o pln prost orov hel,
kter se nazv spat a oznauje se sp, plat
1 sp" = 4TT sr.
Od c h y l k a d v o u p me k
Odchylkou dvou pmek nazvme velikost nul ovho, ost rho nebo pravho
hlu, kter m libovoln zvolen vrchol V a r amena na p mkch, kter pr o-
chzej bodem V a j sou rovnobn s danmi p mkami .
Odchylkou dvou rovin nazvme odchyl ku prsenic tchto rovin s tet
rovinou, kt er je k obma danm rovi nm kol m. Rovnobn roviny maj
odchyl ku rovnou nule.
Odchylkou pmky a roviny nazvme odchylku dan p mky a prsenice
dan roviny s rovinou, kt er obsahuje danou p mku a j e kol m k dan rovin.
Obr. 102. Velikost orientovanho hlu Obr. 103. Velikost prostorovho hlu
295
3.1.3.5. Obsah obrazce
Hodnot u mry n{X)\ ^ - R
+
, kde V je systm vech obrazc a
X E -
(
/\ nazvme (plonm) obsahem obrazce X. Za obrazec , pro kter
plat p{E) = 1, volme tverec se st ranou dlky 1 a nazvme jej plonou
jednotkou [jednotkou obsahu, obsahovou jednotkov].
Obsahem obrazce pi obsahov jednotce E j e tedy hodnot a zobrazen /i,
kter kadmu obrazci piazuje kl adn slo a m tyto vlastnosti:
a) Shodn obrazce maj stejn obsah.
b) Nemaj-li dva obrazce dn vnitn bod spblen, pak obsah jejich
sjednocen se rovn soutu jejich obsah.
c) Zvolen obrazec E m obsah 1.
3.1.3.6. Objem tlesa
Hodnot u mry fi(X): - R
+
, kde j e systm vech tles a X e &\
nazvme objemem tlesa X. Za tleso , pr o kter plat p{) = 1, volme
krychli s hr anou dlky 1 a nazvme ji objemovou jednotkou [jednotkou
objemu].
Objemem tlesa pi objemov jednotce E j e tedy hodnot a zobrazen /i, kter
kadmu tlesu piazuje kl adn slo a m tyto vlastnosti:
a) Shodn tlesa maj stejn objem.
b) Nemaj-li dv tlesa dn vnitn bod spolen, pak objem jejich
sjednocen se rovn soutu jejich objem.
c) Zvolen tleso E m objem 1.
3.1.3.7. Pojem veliiny
Dl kovou, hl ovou, pl onou a obj emovou j ednot ku souhrnn na-
zvme micmi jednotkami.
Prot oe se ve fyzice a v technickch vdch pouv rznch micch
j ednot ek, povauje se t am hodnot a m = p(X) mry \i pr o njak objekt X
za veliinu neboli za formln souin seln hodnot y {m} a zvolen mic
j ednot ky [m] a zapisuje se ve t varu
{m}[ m] , M . [ w ] nebo {m}
[m]
.
296
Piklad:
Dl ka d = \X\ = 5 seky X se pi dlkov j ednot ce centimetr zape j ako
veliina ve tvaru
d = {d} [d] = 5 cm,
kde {d} = 5 j e seln hodnot a a [ J ] = cm zvolen dlkov j ednot ka.
M n i t e l
Jestlie njak veliina a m selnou hodnot u {a}
p
resp. {a}
r
pi mic
j ednot ce resp. / , plat
M , = * H ,
kde k je konst ant a (tzv. mnitel), kt er udv velikost mic j ednot ky j pi
mic j ednot ce / . V t omt o p pad kme, e mic j ednot ka j j e k-nsobkem
mic jednotky /.
Tab u l k a 3.1
Pedpony a znaky SI pro tvorbu
nsobnch a dlch jednotek
Nsobitel Pedpona Znak
10
1 8
exa E
10
1 5
peta P
10
1 2
tera T
10
9
giga
G
10
6
mega M
10
3
kilo k
10
2
hekto h
10 deka da
K T
1
deci d
10"
2
centi c
K T
3
mil m
10"
6
mikro
H
10"
9
nano n
i o -
1 2
piko
P
K T
1 5
femto f
10 "
1 8
atto a
Piklad:
Pr o {a}
m
= 500 plat
c > 500
{a/km = H
a
U = = >
5
>
nebo 1 m = 1 0 "
3
k m (tj. k = 10~
3
). Je tedy a = 500m = 0,5 km.
297
V praxi se za dlkov j ednot ky vol nsobky a dly zkladn j ednot ky SI,
zvan met r (znaka m), jejich nzvy a symboly se tvo pomoc t abul ky 3.1.
Pklad:
l m = 1 0 "
3
k m = 10 dm = 10
2
cm = 10
3
mm = 10
6
um,
kde seln hodnot y j sou mniteli.
3.1.4. Ge o me t r i c k z o b r a z e n v r o v i n
Pi geomet ri ckm zobrazen v rovin j e kadmu bodu (tzv. vzoru) A
t varu U piazen prv j eden bod (tzv. obraz) A' t varu U' (V je tzv. obraz
tvaru U; U j e tzv. vzor tvaru V). Pi A = A' se bod A nazv samodrun.
Pi U = U' se t var U nazv samodrun [invariantn].
kme, e dva rzn body A , B roviny tvo pi danm zobrazen involutorn
dvojici, prv kdy bod B j e obrazem bodu A a zrove bod 4 je obrazem
bodu B. Zobrazen v rovin, kter nen identitou a pi nm kad bod roviny,
kter nen samodrun, pat involutorn dvojici, nazvme involutornm
zobrazenm [involuc].
S h o d n o s t t v a r
Jestlie se dva t vary U
L9
U
2
daj pemstit tak, e se navzjem kryj (tj. libo-
voln bod t varu U
splv s bodem t varu U

2
a zrove libovoln bod
t varu V
2
splv s bodem t varu V \ nazvme j e shodnmi a peme U
L
= U
2
.
Shodnost seek a, b, resp. hl a, vak nkdy nevhodn zapisujeme strunji
a = b, resp. a = /?.
S h o d n z o b r a z e n v r o v i n
Shodnm zobrazenm [shodnost, izometrii\-v rovin nazvme zobrazen,
pi nm kad sece j e pi azena shodn seka. Pm, resp. nepm
shodnost pevd kad ori ent ovan hel v souhlasn, resp. nesouhlasn
orientovan hel. P mou, resp. nep mou shodnost lze realizovat pem st n m
prsvitky s obkresl enm t varem, kt er se ponech lcem nahoru, resp. se
obrt na rub.
Jsou-li dva geometrick tvary [ / a l / ' shodn, pak lze najt t akov shodn
zobrazen, e t var U pevede v t var V.
I d e n t i t a
Identitou v rovin g nazvme shodn zobrazen, pi nm obrazem kadho
bodu A eg je t bod A .
20 S
Os o v s o u m r n o s t
Osovou soumrnost [osovou symetri] s osou o (tzv. osou soumrnosti) v ro-
vin g nazvme shodn zobrazen, pi nm obrazem kadho bodu A e g
(A $ o) je bod A' e g, kter le na kolmici bodem A k ose 0, piem seka
AA' j e osou o pl ena (obr. 104).
Samodrunmi body osov soumrnost i j sou prv vechny body osy
soumrnost i . Samodrunmi p mkami osov soumrnost i j sou prv osa
soumrnost i a vechny p mky kol m k ose soumrnost i . Osov soumrnost
jeWnvoluc.
Obr. 104. Osov soumrnost Obr. 105. Otoen
Ot o e n [ r o t a c e ]
/
Otoenm [rotac] kolem bodu S (tzv. stedu otoen) v rovin g o orientovan
hel a (tzv. hel otoen) nazvme shodn zobrazen, pi nm obrazem
kadho bodu Aeg {A =1= S) j e bod A' e g, pr o kter plat SA = SA' a, AS A' = a
(obr. 105).
Ot oen m jedin samodrun bod S. Ot oen vznikne sloenm dvou
osovch soumrnost s rznobnmi osami.
S t e d o v s o u m r n o s t
Stedovou soumrnost [stedovou symetri] se stedem S [soumrnost podle
stedu S] nazvme shodn zobrazen, kter j edi nmu bodu S piazuje t
bod S a kadmu bodu X + S piazuje t akov bod X\ e bod S j e stedem
seky XX' (obr. 106). Bod S se nazv sted soumrnosti.
St edovou soumrnost lze povaovat za otoen kol em stedu S pi hlu
otoen s velikost |<x| = (2k + ljrcrad (ke Z).
299
Stedov soumrnost m j edi n samodrun bod S. Samodrunmi p m-
kami stedov soumrnost i j sou prv vechny p mky prochzejc stedem
soumrnost i . Stedov soumrnost je involuc.
A
Obr. 106. Stedov soumrnost Obr. 107. Posunut
S o u m r n s d r u e n a s o u m r n t v a r y
Dan t var a j eho obraz v soumrnost i podle osy, resp. podle stedu se na-
zvaj soumrn sdruen tvary podle osy, resp. podle stedu. Jestlie pr o dan
t var existuje t akov osov, resp. stedov soumrnost , v n dan t var
je samodrun, kme, e dan t var j e soumrn podle osy, resp. podle stedu,
pop. kme, e j e osov, resp. stedov soumrn.
P o s u n u t
Posunutm o vektor v v rovin g nazvme shodn zobrazen, pi nm
obrazem kadho bodu A e g j e t akov bod A' e g, e vekt or AA' = v (obr. 10 7).
P o d o b n z o b r a z e n v r o v i n
v
Podobnm zobrazenm [podobnost] v rovin nazvme zobrazen, pi nm
kad sece AB j e pi azena seka AB' s dl kou k\AB\, kde ke R
+
j e tzv.
pomr podobnosti.
Kad podobnost pi k = 1 j e shodnost .
Dva tvary [/ a [/' nazvme podobnmi a peme U ~ U', je-li mono
najt podobn zobrazen, kter pevd t var U v t var U'.
S t e j n o l e h l o s t [ h o mo t e t i e ]
Stejnolehlost [homteti] se stedem S a koeficientem stejnolehlosti x
(xe R \ {0 , 1} ) v rovin g nazvme podobn zobrazen, pi nm obrazem
300
kadho bodu AEQ (A =t= S) j e t akov bod A'eQ
9
e vekt or SA' = x. SA
(obr. 108).
Kad stejnolehlost j e podobnost s pomrem podobnost i k = \x\. Stejno-
lehlost s koeficientem x = - 1 je st edovou soumrnost .
t var a j eho obraz ve stejnolehlosti se nazvaj stejnolehl tvary [tvary
sdruen ve stejnolehlosti].
Obr. 108. Stejnolehlost
3.1.5. Pou i t shodnost i a podobnost i
V t y o s v a z k u p me k
Prvn vta o svazku pmek: Jsou-li p mky svazku pmek proaty rovno-
bkami (obr. 109), pak dlky vzniklch seek na j edn pmce svazku j sou
v teme pomru j ako dlky odpovdajcch seek na kad jin pmce svazku.
Druh vta o svazku pmek: Jsou-li p mky svazku p mek proaty rovno-
bkami (viz obr. 109), pak dlky stejnolehlch seek na rovnobkch j sou
v teme pomr u j ako dlky odpovdajcch seek na kterkoli pmce svazku.
\
S
Obr. 109. Svazek pmek a rovnobky mrn
m r y p l y n o u c z vt o s v a z k u p me k
Prvn vta o svazku p mek:
| S ^ | : \SA
2
\: \SA
3
\ = \ S B . l : \SB
2
\: \SB
3
\ = \SC
2
\: \SC
3
\
301
nebo
\SA
X
\:\A,A
2
\: \A
2
A
3
\ = \SB
X
\: \B
X
B
2
\: \B
2
B
3
\ = \SC
X
\: | C
X
C
2
| : | C
2
C
3
|
atd.
Dr uh vta o svazku p mek:
\A
X
B
X
\: \A
2
B
2
\: | ^
3
B
3
| = \SA
x
|: | SA
2
| : \SA
3
\
nebo
l ^ i C^ : | B
2
C
2
| : | B
3
C
3
| = I SC j : | SC
2
| : | SC
3
|
atd. Z t oho plyne
: I ^ C J = \A
2
B
2
\: \B
2
C
2
\ = \A
3
B
3
\: |
3
C
3
| .
t v r t ( g e o me t r i c k ) m r n (obr. 110)
tvrtou (geometrickou} mrnou nazvme seku s dl kou x, pro kt erou
plat
a:b = c: x,
kde a, b, c j sou dlky danch seek.
Ro z d l e n s e k y v d a n m p o m r u
seka se m rozdlit v pomr u m:n (obr. 111 a 112).
Z skan dlic bod se pesnji nazv vnitn dlic bod.
A D B
Obr. 111. Dlen seky
v pomru m: n
Obr. 112. Jin konstrukce
dlicho bodu D
A D
x
B D
t
Obr. 113. Pouit prvn vty
o svazku pmek
D l i c p o m r u s p o d a n t r o j i c e b o d p mk y
Dlicm pomrem bodu C na pmce vzhledem k zkladnm bodm A , B (B =)= C)
se nazv slo
A(ABC) =
kde e = 1, resp. s = 1, jestlie bod C le, resp. nele mezi body A , B.
302
Dv o j p o m r u s p o d a n t v e i c e b o d p mk y
Dvojpomrem ty bod A, B, C, D (v t omt o poad) na pmce se nazv slo
3{ABCD
^lm w^)*]-
H a r mo n i c k t v e i c e b o d
Harmonickou tveic bod pmky nazvme body A,B,D
r
D
t
(v t omt o
poad), jejich dvoj pomr X(ABD
{
D^) = 1, piem D
v
resp. D
e
se nazv
vnitn, resp. vnj dlic bod, kdet o body A, B se nazvaj zkladn
(obr. 113 a 114). kme, e body D
x
, D
t
jsou harmonicky sdruen vzhledem
k bodm A, B.
V kadm trojhelnku prot n osa vni t n ho hlu a osa pslunho
vnjho hlu p mku obsahujc protj st ranu po ad ve vni t n na vnjm
dlicm bod z harmoni ck tveice bod, jejmi zkl adn mi body j sou
vrcholy protj strany trojhelnku. Pi t om nap. plat (obr. 115)
\AD\:\BD\ = \AD
e
\:\BD
t
\ = \b\:\a\,
o svazku pmek Obr. 115. Apolloniova krunice
Krunice sestrojen nad sekou D
l
D
c
j ako prmrem je mnoi nou vrchol
vech trojhelnk, jejich j edna st rana (AB v obr. 115) je pevn a pomr
dlek zbvajcch dvou stran j e pedem dn (tzv. Apolloniova krunice).
S t e d n ( g e o me t r i c k ) m r n [ g e o me t r i c k p r m r ]
Oznaen:
a - dlka pepony,
a
l9
a
2
- dlky sek pepony.
Podl e Euklidovy vty o odvsn (obr. 116) plat
x
2
= aa
x
neboli a: x = x: a
x
,
kde a
x
je dlka seku pepony pilehlho k odvsn s dlkou x.
303
Podle Euklidovy vty o vce (obr. 117) plat
x
2
= a
x
a
2
neboli a
l
:x = x:a
2
,
kde x j e dlka vky k pepon.
O dal konst rukci viz u vty o ten a sen (viz obr. 121).
Obr. 116. Euklidova vta Obr. 117. Euklidova vta Obr. 118. Vta o ttivch
o odvsn o vce
Mo c n o s t b o d u ke k r u n i c i
Vta o ttivch (obr. 118): Jestlie se bodem K vnitn oblasti krunice
vedou jej seny, protnajc krunici v bodech A
l9
A
2
, pop. B
9
B
29
pak souin
dlek a
x
= \A
1
K\ a a
2
= \A
2
K\ se rovn souinu dlek b
x
= \B
X
K\ a b
2
=
= \B
2
K\, tj.
a
l
a
2
= b
b
2
neboli a
l
:b
l
=b
2
:a
2
.
Vta o sench (obr. 119): Jestlie se bodem A vnj oblasti krunice vedou
jej seny/protnajc krunici v bodech A
u
A
2
, pop. B
l9
B
2
, pak souin dlek
a
x
= \MA
2
\ a a
2
= \MA
X
\ se rovn souinu dlek b
x
= \MB
2
\ a b
2
= {MB^,
tj.
a
l
a
2
=b
l
b
2
neboli a
\b
1
= b
2
:a
2
.
Obr. 119. Vta o sench Obr. 120. Vta o ten a sen Obr. 121. Stedn
geometrick mrn x
Vta o ten a sen (obr. 120): Jestlie se bodem M vnj oblasti krunice
vede jej sena protnajc krunici v bodech A, Bd tena dotkajc se krunice
304
v bod T, pak souin dlek a, = \MB\ a a
2
= \MA\ se rovn druh mocnin
dlky x = \AT\, tj.
a
\
a
i
=
x
2
neboli a
1
-:x = x:a
2
.
%
Dl ka x = \AT\ je tedy stedn geomet ri ckou mrnou dlek a
x
= \MB\
a a
2
= \MA\ (V obr. 121 j e dal konst rukce stedn geometrick mrn).
Zl a t ez
kme, e seka je rozdlena zlatm ezem, je-li rozdlena bodem na dv
sti tak, e dlka x vt ze vzniklch seek j e stedn geomet ri ckou mrnou
k dlce a cel seky a dlce a x men seky vznikl rozdlenm, tj.
x
2
= a(a x) neboli a: x = x : (a x),
odkud
V5 - 1
x = ^ a * 0,618a.
Konstrukce zlatho ezu (obr. 122):
V bod B seky AB o dlce a sestrojme kol mou sek BC o dlce \a,
spojme bod A s bodem C, sestrojme krunici se stedem C a pol omrem
o dlce \a, kter prot ne seku AC v bod D, a naneseme seku AD na seku
AB od bodu A. Bod E, kter dost aneme, rozdl seku AB zlatm ezem.
P o u i t : St rana pravi del nho desetihelnku m stejnou dlku j ako vt
seka vznikl rozdlenm pol omru krunice opsan desetihelnku zlatm
ezem. N
Obr. 122. Zlat ez
V t y o p o d o b n o s t i mn o h o h e l n k
Definice:
Trojhelnky se nazvaj podobn, shoduj-li se v pomrech dlek odpov -
dajcch si stran.
Dva trojhelnky j sou p o d o b n , shoduj-li se
a) ve dvou hlech (vta uu);
b) v pomrech dlek dvou stran a v hlu jimi sevenm (vta sus);
c) v pomrech dlek dvou stran a v hlu proti vt z nich (vta Ssu).
305
Podobn trojhelnky lze odpovdajcmi vkami nebo osami hl nebo
tnicemi rozloit v podobn trojhelnky. V podobnch trojhelncch j sou
dlky odpovdajcch si vek, os hl (osa hlu j e zde sekou) a tnic
v teme pomru j ako dlky odpovdajcch si stran.
Obvody podobnch trojhelnk j sou ve stejnm pomr u j ako dlky
odpovdajcch si seek (stran, vek, tnic atd.), tj.
: o
2
= a
x
: a
2
= b
x
: b
2
= c
{
:c
2
= k,
kde k se nazv koeficient podobnosti nebo pomr podobnosti (pi k > 1 pomr
zvten a pi 0 < k < 1 pomr zmenen).
Obsahy podobnch trojhelnk j sou v teme pomr u j ako druh mocni ny
dlek odpovdajcch si seek (stran, vek, tnic atd.), tj.
kde k j e koeficient podobnost i .
Mnohohel n ky j sou p o d o b n , jsou-li dlky odpovdajcch si stran v teme
pomru nebo shoduj-li se vechny odpovdajc si hly.
Obvody podobnch mnohohel n k j sou v teme pomru j ako dlky
odpovdajcch si seek (stran, vek, hlopek atd.), tj.
o
l
:o
2
= a
:a
2
= b
l
:b
2
= ... = k.
Obsahy podobnch mnohohel n k j sou v teme pomru j ako dr uh
mocni ny dlek odpovdajcch si seek (stran, vek, hlopek atd.), tj.
Pomr zvten, pop. pomr zmenen obsah podobnch mnohohel n k
se tedy rovn druh mocni n koeficientu podobnost i .
S t e j n o l e h l o s t mn o h o h e l n k
Podobn mnohohel n ky j sou stejnolehl, jestlie odpovdajc si st rany
j sou rovnobn a odpovdajc si body le na p mkch svazku p mek
(obr. 123). Sted S svazku pmek se nazv sted stejnolehlosti.
S
l
:S
2
= a
2
:a
2
2
= bj:b
2
2
= c
2
:c
2
2
=
fc
2
,
S
X
:S
2
= a
2
:a
2
2
=b
2
:b
2
= ... = fc
2
.
C
Obr. 123. Stejnolehlost mnohohelnk
306
V t a o s h o d n o s t i mn o h o h e l n k
Mnohohel n ky j sou s h o d n , jsou-li j ak vechny odpovdajc si strany,
tak vechny odpovdajc si hly shodn.
V t y o s h o d n o s t i t r o j h e l n k
Trojhelnky j sou s h o d n , shoduj-li se
a) v j edn stran a v obou hlech k n pilehlch (vta usu);
b) ve dvou st ranch a v hl u jimi urenm (vta sus);
c) ve dvou st ranch a v hlu prot i vt z nich (vta Ssu);
d) ve vech tech st ranch (vta sss).
3.2. P L A N I ME T R I E
3.2.1. Tr o j h e l n k
Trojhelnkem nazvme n-helnk pr o n = 3.
Oznaen (obr. 124):
A, B, C - vrcholy trojhelnku ABC,
a, /?, y - velikosti vnitnch hl [a, /?, y e (0, rc)],
a
i >" i ' )
;
i
-
velikosti vnjch hl,
a - dlka protj st rany k vrcholu A,
b - dlka protj strany k vrcholu B,
307
c dlka protj strany k vrcholu C,
S obsah trojhelnku,
s = + b + c) polovin obvod trojhelnku,
v
w
v
b>
v
c ~ dlky vek [strun v k y ] po ad k st ranm a, b, c,
t

c ~~ dlky tnic po ad k st ranm a, b, c,
o
a
, o
fi
, o
y
dlky os po ad vnitnch hl a, /?, y,
o
ai
, o
P
, o
yi
- dlky os po ad vnjch hl a
x
, ff
l9
y
x
,
r dlka pol omru [strun p o l o m r ] opsan krunice,
Q dlka pol omru [st run pol omr ] vepsan krunice,
QvQfrQc ~ dlky pol omr [st run p o l o m r y ] pi psanch kruni c
po ad k st ranm a, b, c.
Vz t a h y p r o v e l i k o s t i h l t r o j h e l n k u
a + /} + y = 180 = TI r ad,
i + #i + 7i =
3 6 0
= 27rrad;
a i
= p + y = 180 - a, j S , = a + y = 180 - 0,
y i
= a + 0 = 180 - y;
a 0 y
sin a + sin /? + sin y = 4 cos - cos - cos - ,
2 2 2
a 0 y
cos a + cos /? + cos y = 1 + 4 sin - sin - sin - ;
2 2 2
sin (2a) + sin (2/J) + sin (2y) = 4 sin a sin /? sin y,
cos (2a) + cos (2)8) + cos (2y) = - ( 4 cos a cos /? cos y + 1);
tg a + tg /? + tg y = tg a tg /? tg y (neplat pr o pravohl trojhelnk);
si n
2
a + si n
2
/? + si n
2
y = 2(1 + cos a cos /? cos y);
cos
2
a + cos
2
/? + cos
2
y = 1 2 cos a cos /? cos y;
cotg a cotg /? + cotg a cotg y + cotg /? cotg y = 1;
a 0 y a 0 y
cotg - + cotg - + cotg - = c o t g - c o t g - c o t g - ;
(sin a + sin /? + sin y) (sin a + sin /? - sin y).
. (sin a - sin /? + sin y) ( - s i n a + sin /? + sin y) = 4 si n
2
a si n
2
/? si n
2
y.
S i n o v v t a
a:b:c = sin a: sin /?: sin y.
Ko s i n o v v t a *
a
2
= b
2
+ c
2
lbe cos a,
>
2
=
a
2
-|- c
2
- 2accos / J ,
c
2
= a
2
+ >
2
- 2ab cos y.
308
Mo l l we i d o v y v z o r c e
a - 0 a - 0
cos sin
a + b 2 a - b 2
a + c 2 a c
T a n g e n t o v v t a
a - b
OL - 0 a - 0
t g z t g -
a + 6 a + 0 y
t g ^ c o t g -
0 - 7 0 - 7
t g - ^ T " t g
b + c 0 + y a
t g c o t g -
a c
a - 7 a - y
t g r t g
c . y c 7
sm - cos -
2 2
0 - 7 . 0 - 7
cos sm
> + c 2 b - c 2
a a a
sin - cos -
2 2
a 7 a 7
cos sin
. 0 fc 0
sin - cos -
2 2
a + c a + 7 0
t g ^ - c o t g -
Vz t a h y p r o v e l i k o s t i v n i t n c h h l
a d l k y s t r a n t r o j h e l n k u [s = K
f l
+ ^ +
c
) ]
. a /( s- >) ( s-c) . 0 /(s
S m
2
=
J bc '
S m
2
=
J
sm - - ' - *
2 V ab
a
s(s - a) 0 /s(s - b)
cos - = / , cos - = ,
2 V bc 2 \l ac
y ls{s - c)
cos - - '
2 V ab
a l(s-b)(s-c) 0 l (
s
-
a
) (
s
-
c
)
g
2 V s{s-a) '
g
2 V s(s->) '
t a Z
=
/ (
5
~
f l
) (
5
~
f e
)
g
2 V s( s-c ) "
Prot i shodnm st ranm trojhelnku le shodn vnitn hly. Prot i vt
stran trojhelnku le vt vnitn hel. Prot i t upmu nebo pravmu vnit-
n mu hlu trojhelnku le j eho nejvt strana.
Vz t a h y p r o d l k y s t r a n t r o j h e l n k u
a + b > c, \a b\ < c,
b + c > a, \b c\ < a,
a + c> b, \a c\ < b.
T n i c e
seka spojujc vrchol trojhelnku se stedem protj strany se nazv
tnice.
Prsek tnic se nazv tit T.
Vzdlenost tit od stedu pslun strany se rovn t e t i n dlky tnice.
Vzdlenost tit od strany trojhelnku se tedy rovn tetin dlky p-
slun vky.
1
Dlic pomr tit vzhledem k vrcholu a stedu protj strany trojhelnku
se rovn
X = -2.
Plat
t
a
= I y/[2(b
2
+ c
2
) - a
2
] = I V(*>
2
+ c
2
+ ^c cos a),
h = \ V T V + c
2
) - b
2
] = i j(a
2
+ c
2
+ 2ac cos 0),
t
e
= i V t V + *>
2
) " <'
2
] = i V(
2
+ b
2
+ 2r cos y).
310
Os y v n i t n c h a v n j c h h l t r o j h e l n k u
Kad z ds vnitnch hl trojhelnku rozdluje protj stranu v pomru
dlek pilehlch stran, tj. dlic pomr kadho z uvedench prsek vzhle-
dem ke krajnm bodm pslun strany se v absolutn hodnot rovn pomru
dlek pilehlch stran.
Kad z os vnjch hl trojhelnku prot n prodlouen protj strany
v bod, j eho dlic pomr vzhledem ke krajnm bodm pslun strany se
rovn pomru dlek pilehlch stran.
Plat tedy
\AM-\ : \BM-\ = b:a
9
\AM
t
\: |J5M
e
| = b: a,
\BKJi : J C KJ I = c: b
9
\BK
e
\ : \CK
t
\ = c:b
9
\CL
{
\ : \AL
X
\ = a: c, \CL
t
\ : \AL
t
\ = a:c
9
kde K
9
L
i ?
M
x
j sou po ad prseky os vnitnch hl trojhelnku se stra-
nami BC
9
CA
9
AB a K
t9
L
e
, M
e
j sou po ad prseky os vnjch hl t roj -
helnku s prodl ouen mi stran BC
9
CA
9
AB (obr. 125). seky AK
i9
BL
X
a CMj nazvme osami vnitnch hl trojhelnku (definovanmi jako seky},
seky AK
e9
BL
t
a CM
e
nazvme osami vnjch hl trojhelnku (defino-
vanmi jako seky}.
Obr. 125. Osy vnitnch a vnjch
hlu trojhelnku
Pr o dlky os vnitnch hl trojhelnku plat
lbe cos -
o
a
= lAKi] =
b + c
y/Mib + cf - a
2
]}
b + c
311
^ 2ac cos -
"
= | B L i l =
^
{ a c [ { a + c ) 2
~
b 2 ] } =
" T + c '
j 2/fe cos ^
o
v
= |CAf,| = -j- V{
fl
fc[(fl + />)
2
- c
2
] } = ~
a -r o a + o
V k y t r o j h e l n k u
seka spojujc vrchol trojhelnku s pat ou kolmice k protilehl stran
(pop. k prodlouen protilehl strany) se nazv vka trojhelnku. Dl ku
vky obvykle nazvme t ak vkou.
Prsek' vek trojhelnku se nazv ortocentrum.
Plat
1 1 1
V
a
' h
: V
c = ~ 7 "
a b c
v
a
= b sin 7 = c sin /?,
v
b
= a sin 7 = c sin a,
v
c
= a sin /? = bsin a.
Kr u n i c e o p s a n t r o j h e l n k u
Stedem krunice opsan trojhelnku je prsek os stran.
Plat
a b c
r =
2 sin a 2 sin /? 2 sin y'
a H 7 a + b + c
s = 4r cos - cos - cos - , s = ;
2 2 2 2
bc ac ab abc
' ~ll
:
a
~2v'
h
~2v~
c
~~A'
^ v . , , , , / a + b + c
Kr u n i c e v e p s a n t r o j h e l n k u ls =
Stedem krunice vepsan trojhelnku je prsek os vnitnch hl.
Plat
S
l(s - a)(s - b)(s - c)
"
e =
S
=
SL s '
a li
Q = (s - a ) t g - = (s - b)tg- = (s - c)tg^,
= * t g- t g- t g- ,
. . a . J8 . y
o = Ar sin - sin - sin - .
2 2 2
Vzdlenost cl stedu krunice opsan trojhelnku od stedu krunice
vepsan trojhelnku se rovn
d = V(r
2
- 2r
6
).
Kr u n i c e p i p s a n t r o j h e l n k u
Stedem krunice pi psan trojhelnku vzhledem ke stran a, resp. fe, resp. c
j e prsek os hl BAC, B
X
BC a C
X
CB, resp. ABC,A
X
AC a C
2
CA, resp. ACB,
A
2
AB a B
2
t}A (viz obr. 124).
Plat
S S S
Qa =
s a
Qb
s
u' ^
= :
0 s c
1 1 1 1 1 1 1 1 1
Qa V
b
V
c
1 1 1
Qc
1 1 1
Q v
a
v
h
1
>
1
0
1 1 1
= - + - + - ;
Qa Qb Qc
1 1
Qa + Qb + Qc = 4r + Q,
Qa = s t g
:
f 7
a cos - cos -
a 2 2
Q
b
= stg
:
a
c o s -
2
a y
0 cos - cos -
/? 2 2
Q = t g ^
0
c o s -
2
a 0
c cos - cos -
2 2
c o s -
2
313
Ob s a h t r o j h e l n k u y s =
abc .
S =
-^T = yJ\QQaQbQc) >
a + b + c
av
~2
bv
h
S =
2 2
y j [ s ( s a)( s b)( s c)] (Heronv vzorec),
Qs = Qa{* ~ ) = * J
b
( s ~
b
) = Qs ~ c),
\ab sin y = jbc sin a = \ac sin /?,
a
1
sin /? sin y b
2
sin a sin y c
2
sin a sin /?
S
S
s
2 sin a 2 sin/J 2 sin y
S = 2r
2
sin a sin /? sin y,
S
a
0
5
2
tg^tg^tg| ,
S =
a
0
- y
Q
2
COtg -COtg - COtg- .
Jsouli X f x ^ y ^ Z j ] , [ x
2
, y
2
, z
2
]
a
C[*3> .V3> ^3] vrcholy trojhelnku
dan v kartzsk souadni cov soustav, plat
s* = i [ x i ( y
2
- ya) + ^2(3^3 - y\) + *3(J>I - J ^ ) ] .
S* = [ ( X ! - x
2
) ( y! + y
2
) + ( x
2
- x
3
) ( y
2
+ y
3
) +
+ (
x
3 -^ i ) ( y 3 + y i ) ] =
_ i
- 2 x
2
*3
*1> ^2
*1> ? 3 ' *
2
> y
2
1
*3> J>3>
1
Jsou-li 4[ gi , <Pi ] , B[Q
2
, (P2] a C[Q
3
, (p
3
] vrcholy trojhelnku dan v po-
lrn souadnicov soustav, plat
S* = ?[QIQI sin (
2
- (p
3
) + 0301 sin ((p
3
- cp^)] .
Vyjde-li S* > 0, pak obsah trojhelnku je S = S* a smysl ob hn vrchol
trojhelnku j e k l a d n . Vyjde-li S* < 0, pak obsah trojhelnku je S = S*
a smysl obhn vrchol trojhelnku je z p o r n (kladnm smyslem obhn
se rozum opan smysl ke smyslu oten hodi novch ruiek). Vyjde-li
S* = 0, le body A,B,C v pmce.
314
Z o b e c n n P y t h a g o r o v a v t a
a
2
= b
2
+ c
2
2bp pro a ^ 90,
b
2
= c
2
+ a
2
2cq pro 0 ^ 9 0 ,
c
2
= a
2
+ b
2
2ar pro 7 ^ 90,
kde p je dlka prmt u st rany c do st rany fc,
q - dlka prmt u strany a do strany
r dlka prmt u strany b do strany a.
V t y o u r e n o s t i t r o j h e l n k u
Trojhelnk j e j ednoznan uren, jsou-li dny tyto j eho urovac prvky:
a) dlka strany a velikosti dvou k n pilehlch hl, jejich souet velikost
j e men ne 180 (vta usu);
b) dlky dvou st ran a velikost hlu j i mi sevenho (vta sus);
c) dv rzn dlky stran a velikost hl u protilehlho k del stran (vta Ssu);
d) dlky t stran, pr o n plat
\a-b\<c<a + b
(vta sss).
Zkladn loha 1 (k vt usu):
Jsou dny dlka st rany a velikosti dvou k n pilehlch hl, jejich souet
je men ne 180 (nap. a, 0, y).
e e n :
a = 180 - (0 + y),
a sin 0 ,
v
b = (sinov veta),
sin a
a sin y
c = . (sinov vta).
sin a
Zkladn loha 2 (k vt sus):
Jsou dny dlky dvou stran a velikost hlu jimi sevenho (nap; a, c, 0).
Z p s o b e e n 1:
a - y a - c 0 , v
tg - = - j cotg - (tangentov veta),
odkud se ur |(a - 7).
315
Setenm, resp. odetenm hodnot vraz
^ a ^ = 9 0 - ^
2 2 2
dost aneme a, resp. y. Konen
d = (sinov veta).
sr na
Z p s o b e e n 2:
b = y/(a
2
+ c
2
- 2ac cos /?) (kosinov vta),
a sin jS
sin a = (sinov vta),
y = 180 - (a + /?).
Zkladn loha 3 (fc v Ssu):
Jsou dny dv rzn dlky st ran a velikost hlu protilehlho k vt st ran
(nap. a, b, a, a > b).
L e s e m :
.
n
fcsina , ,
v
,
sin p = (sinov veta),
a
y = 180 - (a + 0),
a sin y
c =
sm a
(sinov vta).
Zkladn loha 4 (fc v sss):
Jsou dny dlky a, >, c t stran, pr o n plat \a - b\ < c < a + b.
Z p s o b e e n 1:
. a (s b) (s c)
tg - = / - - r (vta o velikosti vni t n ho hl u),
2 V s(s a)
. n b sin a ,
v
\
sin /) = (smova veta),
a
y = 180 - (a + /?).
316
Z p s o b e e n 2:
cos a
sin 0
b
2
+ c
2
-
2>c
? sin a
(sinov vta),
(kosinov vta),
a
y = 180 - (a + 0).
3. 2. LI . Pravohl trojhelnk
Oznaen (obr. 126):
a, b dlky odvsen,
y = 90 = y7r rad velikost hlu prot i pepon,
c dlka pepony,
v
c
vka k pepon,
c
a
, resp. c
b
- dlka pr mt u strany a, resp. b do pepony c
P y t h a g o r o v a v t a
a
2
+ b
2
= c
2
{y = 90).
P y t h a g o r e j s k s l a
leny kad uspo dan trojice [a, >, c] celch sel (v uvedenm poad),
kter je eenm rovnice a
2
+ b
2
= c
2
, nazvme pythagorejskmi sly.
Jsou-li sla p,qeZ, pak sla
a = 2pq, b = p
2
- q
2
, c = p
2
+ q
2
j sou pythagorejskmi sly. Jsou-li sla a, b, c (v t omt o poad ) pyt hagorej -
skmi sly, pak sla ka, kb, kc (k e Z) (v t omt o poad) j sou t ak pyt hagorej -
skmi sly. Pr ot o jestlie vechny leny kterkoli uspodan trojice [a, b, c]
z t abul ky 3.2 vynsobme slem ke Z, dost aneme dal uspo danou trojici
Pythagorejskch sel.
(tzv. seky pepony).
C
D c
Obr. 126. Pravohl trojhelnk
317
Tab u l k a 3.2
p <\
a b c
2 1 4 3 5
3 1 6 8 10
4 1 8 15 17
5 1 10 24 26
3 2 12 5 13
4 2 16 12 20
5 2 20 21 29
4 3 24 7 25
5 3 30 16 34
5 4 40 9 41
Jsou-li dlky stran trojhelnku pythagorejskmi sly, pak t ent o t roj -
helnk j e pravohl .
E u k l i d o v a v t a o o d v s n
a
2
= cc
a
, b
2
= cc
b
.
E u k l i d o v a v t a o v c e
v
2
= c
a
c
b
.
s

Ob s a h p r a v o h l h o t r o j h e l n k u
~S = ^ =
2 2 '
T i t p r a v o h l h o t r o j h e l n k u
Vzdlenost tit T od pepony c se rovn %v
c
.
Vzdlenost tit T od odvsny a se rovn jb.
Vzdlenost tit T od odvsny b se rovn %a.
3.2.1.2. Rovnoramenn trojhelnk
a = b dlka ramen,
c dlka zkladny,
a = y velikosti vnitnch hl.
318
3.2.1.3. Rovnostrann trojhelnk (obr. 127)
a = b = c dlka stran,
a = 0 = y = 60 = {K rad - velikost vnitnch hl ;
_ * V
3
a
2
V 3
Vzdlenost tit T rovnost rannho trojhelnku od kterkoli j eho strany
'
A
H
se rovna -y/3.
Obr. 127. Rovnostrann trojhelnk Obr. 128. tyrhelnk
3.2.2. t y h e l n k y
tyhelnkem nazvme n-helnk pr o n = 4.
Oznaen (obr. 128):
a, b,c,d - dlky stran,
a, 0, y, S velikosti vnitnch hl,
a
i>0i>7i><5i
_
velikosti vnjch hl,
u
9
u
2
dlky hlopek,
(p odchyl ka hlopek.
S o u t y v e l i k o s t h l t y h e l n k u
a + 0 + y + <5 = 360 = 2n r ad,
i + 0i + 7i +

i =
3 6 0
=
2 7 r
rad.
Ob s a h t y h e l n k u
S = sin cp.
319
3.2.2.1. Rovnobnk (obr. 129)
U rovnobn ku plat
W| | t 4 # , / = C, b = d\
a = y, /? = <5;
a + /J = /} + y = y + <5=<5 + a = 180 = TC r ad.
0 c C
Obr. 129. Rovnobnk
hl op ky rovnobn ku se vzjemn pl.
Tit T rovnobn ku le v prseku hlopek.
Ob s a h r o v n o b n k u
S = av
a
= bv
b
= ad sin a,
kde a je velikost hlu sousednch stran a, d,
v
a
- vka ke stran a,
v
b
vka ke stran b.
Obr. 130. Obdlnk Obr. 131. Kosotverec Obr. 132. tverec
3.2.2.2. Obdlnk (obr. 130)
U obdl n ku plat
*A\*Ct}, W
9
a = c
9
a*b, b = d
9
a = 0 = y = S = 90 = ^Tcrad.
hl op ky obdl n ku se vzjemn pl. Plat
u
{
= u
2
= ^(a
2
+ b
2
).
320
O b s a h o b d l n k u
S = ab.
Tit T obdl n ku le v prseku hlopek.
3.2.2.3. Kosotverec (obr. 131)
U kosotverce plat
*A\\ tfi
9
W,
a
= b = c = d
y
a = y =# 90 = i-TT r ad, 0 = 5 * 90 = \n r ad,
a + 0 = 180 = TI r ad.
hl op ky kosotverce j sou vzjemn kolm, vzjemn se pl a pl
vnitn hly kosotverce.
Ob s a h k o s o t v e r c e
U
l
U
2 7
S = = a
2
s r na.
2
Tit T kosotverce le v prseku hlopek.
3.2.2.4. tverec (obr. 132)
U tverce plat
X\\t&
9
*B\*A
9
a = b = c = d,
a
= iS = y = 5 = 90 = |TT r ad.
hl op ky tverce se vzjemn pl a j sou k sob kol m. Plat
u
x
= u
2
= a y/2.
Ob s a h t v e r c e
S = a
2
=Wi-
v
tit T tverce le v prseku hlopek.
Pravohelnk j e spolen nzev pr o obdlnk a tverec.
321
3.2.2.5. Lichobnk (obr. 133)
U lichobnku plat AB || D, AD J/(B.
Ob s a h l i c h o b n k u
kde v je vzdlenost rovnobnch stran lichobnku,
m
= (a + c)l2 dlka stedn pky lichobnku.
C
A
D Vc C
B
Obr. 133. Lichobnk Obr. 134. Ttivov tyhelnk
Tit T lichobnku le na spojnici sted U, V zkl aden ve vzdlenosti
v a + 2c
3 a + c
od del zkl adny a.
3.2.2.6. Ttivov tyhelnk (obr. 134)
tyhelnk, j emu lze opsat krunici, se nazv ttivov.
U ttivovho t yhel n ku plat
a + y = 0 + <5 = 180 = TI r ad;
S = y/[{s-a)(s-b){s-c){s-dj],
kde s = + b + c + d)\
ac -\- bd = u
l
u
2
(Ptolemaiv vzorec);
1 j(ab + cd) (ac + bd) (bc + ad)
4 V ( s - f l ) ( s - f c ) ( s - c ) ( s - d ) '
kde r je pol omr opsan krunice.
322
3.2.2.7. Tenov tyhelnk (obr. 135)
tyhelnk, j emu lze vepsat krunici, se nazv tenov.
U tenovho tyhelnku plat
a + c = b + d\
S = QS,
kde g j e pol omr vepsan krunice,
s = %a + b + c + d).
D
8
3.2.2.8. Deltoid(obr. 136)
U deltoidu plat
a = b, c = d, AC 1 BD;
tverec, obdlnk a r ovnor amenn lichobnk j sou specilnmi p pady
t t i v o v h o tyhelnku. tverec, kosotverec a deltoid j sou specilnmi
p pady t e n o v h o tyhelnku.
3.2.3. Mnohohel n ky [ n-hel n ky]
n-helnkem (n e [n N | n ^ 3}) [obecn mnohohelnkem] naz-
vme uzavenou rovi nnou oblast, jej hranic je j ednoduch uzaven l omen
ra s n vrcholy, piem zpravidla pedpokl dme, e dn dv sousedn
strany lomen ry nele na te pmce.
323
S o u e t v e l i k o s t h l n - h e l n k u
Souet velikost v n i t n c h hl n-helnku se rovn
( 2 n - 4 ) . 9 0 = ( 2 n - 4 ) . | 7 r r a d .
Souet velikost v n j c h (pop. stedovch) hl n-helnku se rovn
360 = 27i rad.
P o e t h l o p e k n - h e l n k u
=
n(n - 3)
2
Ob s a h n - h e l n k u
n-helnk se rozlo bu v trojhelnky (obr. 137) pomoc hlopek vy-
chzejcch z j ednoho vrcholu, nebo v pravohl trojhelnky a lichobnky
pomoc kolmic vedench z vrchol k vhodn hlopce (obr. 138). Pak plat
s = i s
t
,
i= 1
kde S
t
j e obsah trojhelnku, pop. lichobnku.
Obr. 137. Rozklad n-helnku Obr. 138. Rozklad n-helnku v
v trojhelnky v trojhelnky a lichobnky
3.2.3.1. Pravideln n-helnky
Vechny strany, stejn j ako vechny hly pravi del nho n-helnku
j sou shodn.
Oznaen:
a
n
dlka strany pravi del nho n-helnku,
r
n
pol omr krunice opsan n-helnku,
g pol omr krunice vepsan n-helnku,
oi
n
velikost vni t n ho hlu pravi del nho n-helnku,
a'
n
- velikost vnjho (pop. stedovho) hlu pravi del nho n-helnku,
S
n
obsah pravi del nho n-helnku.
324
Tit T pravi del nho n-helnku le ve stedu krunice opsan n-helnku.
Velikosti hl pravi del nho n-hel n ku:
2n - 4 360
= -90, < = .
n . n
Vztah mezi a
n
, r
n
a g
n
:
e
w
= WK
2
- a
w
2
) .
Vpoet dlky a
2n
st rany pravi del nho 2rc-helnku pomoc dlky a
n
strany
pravi del nho n-helnku:
<*2n = VO - r . V(4r.
2
- a
2
) ] = V(2r
2
- 2rj>
n
).
Obsah pravi del nho n-helnku:
_ na^ _ na V(4r
B
2
- a
B
2
) _ nr
2
4j
M
s i n (X .
2 4 2
J e d n o d u c h p r a v i d e l n mn o h o h e l n k y
Dan prvek: polomr r
n
opsan krunice
Rovnost rann t roj hel n k:
t verec:
a
A
= r
4
^ 2 ,
4
= 2>4 V
2
'
s
4 = 2r^. ,
Pravideln pt i hel n k:
as = r
5
V(10 2 ^ 5 ) , e
5
= ^ ( v ^ + 1),
S
5
= | r
2
V ( 1 0 + 2V5) .
Pravideln estihelnk:
a
6
= r
6
, Q
6
=\r
6y
j3, S
6
= | ^ 7
3
-
Pravideln osmi hel n k:
a
s
= r
8
V(2 y/2), Q
s
= i r
8
V(2 + ^ 2 ) , S
8
= 2 r | ^ 2 .
Piblin hodnot a pr o dlku a
9
strany pravi del nho devtihelnku (r = 1):
2V5 + 1
325
Pravideln desetihelnk:
0 i o = 2*1 o(V
5
~
L
)> QIO =
r
i o V (
1 0
+
2
V
5
) '
S
1 0
= | r
2
o V ( l O- 2 V5 ) .
Dan prvek: dlka a
n
strany n-helnku
Rovnost rann trojhelnk:
tverec:
r
4-
=

f l
4 \ /
2
' ?4
=
2^4 > ^4
= = a
4 - -
Pravideln pt i hel n k:
r
5
= TO<>5 V (
5 0
+
1 0
>/$)> QS = Tos V (
2 5
+
1 0
V
5
) '
S
5
= i a | V(25 -h 10 V5).
Pravideln estihelnk:
r
6
= fl6, ^6
=
2
f l
6 v
/ 3
> $6 = 2^6 V^-
Pravideln osmi hel n k:
^8 = W V (
4
+
2
V
2
) ' Qs = W V
2
+ !)>
S
8
= 2a
2
( V2 + 1).
Pravideln desetihelnk:
>*10 = l o(V
5
+ !) ClO = 2^10 V (
5
+
2
V
5
) '
S
1 0
= ! a
2
o V ( 5 +
2
V5 ) .
Ko n s t r u k c e n k t e r c h p r a v i d e l n c h mn o h o h e l n k
Dan prvek: polomr r opsan krunice
tverec a pravideln osmihelnk (obr. 139):
Sestrojme dva vzjemn kol m prmry krunice s danm pol omrem r.
Krajn body t cht o pr mr j sou vrcholy tverce.
Sestrojme-li osy stran tverce, pak jejich prseky s krunic opsanou
tverci j sou zrove s vrcholy danho tverce vrcholy pravi del nho osmi -
helnku. T mt o zpsobem dost vme pravideln 2
w
-helnky ( n e N \ { l } ) .
Pravideln estihelnk a rovnost rann trojhelnk (obr. 140):
seku dlky r naneseme estkrt za sebou j ako ttivu krunice s danm
pol omrem r a dost aneme pravideln estihelnk.
Rovnost rann trojhelnk vznikne tak, e spojme ti nesousedn vrcholy
pravidelnho estihelnku.
326
Pravideln dvanctihelnk :
Sestrojme-li osy stran pravi del nho estihelnku, pak jejich prseky
s krunic opsanou t omut o estihelnku j sou zrove s vrcholy danho
estihelnku vrcholy pravi del nho dvanctihelnku. T mt o zpsobem do-
st aneme pravideln 24-helnk, 48-helnk, tj. obecn pravideln (3. 2
W
)-
-helnky (n e N).
Obr. 139. tverec a pravideln Obr. 140. Pravideln estihelnk
osmihelnk a rovnostrann trojhelnk
Pravideln desetihelnk a pravideln ptihelnk (obr. 141):
seku o dlce rovn pol omru r rozdlme zlatm ezem a jej vt st
naneseme ke krunici s pol omrem r desetkrt za sebou j ako ttivu a dost -
vme pravideln desetihelnk.
Pravideln ptihelnk vznikne tak, e spojme pt nesousednch vrchol
pravi del nho desetihelnku. Z pravi del nho desetihelnku post upn pomoc
os stran dost aneme 20-helnk, 40-helnk, . . . , tj. obecn (5 . 2
w
)-helnk (n e N).
Obr. 141. Pravideln desetihelnk
a ptihelnk
P i b l i n k o n s t r u k c e l i b o v o l n h o p r a v i d e l n h o n - h e l n k u
(obr. 142)
Dan prvek: polomr r opsan krunice
Sestrojme dva navzjem kol m prmry AB a CD krunice k s danm
pol omrem r. Jeden z t cht o pr mr (v obr. 142 je t o prmr AB) rozdlme
327
pak na n stejnch dl (v obrzku 142 je n = 11) a kol em j ednoho z krajnch
bod t ohot o prmru (v obrzku je to bod A) opeme krunici / s pol o-
mrem 2r, kter ob prodlouen dr ahho prmru prot ne v bodech E a F.
Z bod E a F vedeme pol op mky dlicmi body prvn ho prmru AB, piem
post upn vdy vynechme j eden dlic bod, a v jejich prsecch s opsanou
krunic k dost aneme vrcholy n-helnku.
3.2.4. Kr u n i c e a k r u h
Krunic k se stedem S
k
a polomrem r nazvme mnoi nu prv tch
bod, kter maj stejnou vzdlenost r od pevnho bodu S
k
, zvanho sted
krunice k.
Polomrem krunice podle souvislosti nazvme j ednak kadou s e k u ,
jejm j edn m krajnm bodem j e sted krunice a dr uhm krajnm bodem
j e libovoln bod tto krunice, j ednak d l k u tto seky. Podl e pot eby lze
vak mluvit o dlce polomru. Obdobn prmrem krunice nazvme j ednak
kadou t t i v u krunice, kt er obsahuje sted t t o krunice, j ednak d l k u
tto ttivy. Podl e pot eby lze t mluvit o dlce prmru.
Kruhem k se stedem S
k
a polomrem r nazvme mnoi nu prv tch bod,
kter maj od pevnho bodu S
k
(zvanho sted kruhu k) vzdlenost nejve
rovnou slu r.
Obloukem krunice nazvme souvislou st krunice ohrani enou dvma
jejmi body.
Kruhovou vse nazvme prni k kr uhu a hlu s vrcholem ve stedu kruhu.
328
Oznaen:
r polomr,
cl pr j mr .
Velikost o b v o d o v h o h l u (obr. 143) se rovn polovin velikosti
s t e d o v h o h l u pslunho k t mu obl ouku krunice.
T h a l e t o v a v t a
Obvodov hel nad pr mr em j e prav, tj. j eho velikost je 90 = \n rad
(obr. 144).
Ve l i k o s t s e k o v h o h l u (obr. 145) se rovn polovin velikosti ste-
dovho hlu pslunho k t mu obl ouku krunice, take se rovn velikosti
obvodovho hlu pslunho k t mu obl ouku krunice.
(Mocnost bodu ke krunici viz n a str. 304 a 305.)
Obr. 143. Obvodov
a stedov hel
Obr. 144. Obvodov hel
nad prmrem Obr. 145. sekov hel
D l k a k r u n i c e [ o b v o d k r u h u ]
o = 2nr = nd.
D l k a o b l o u k u k r u n i c e (obr. 146)
nm ndcc
/ = = = r a r c a % 0,017 453ra,
180 360
kde a j e velikost pslunho st edovho hlu v st upov m e;
' * V ( '
2
+ T V ) .
kde j e dlka pslun ttivy,
v vka pslun kruhov see.
Tit T kruni covho obl ouku dlky / le na ose pslunho st edovho
hlu ve vzdlenosti rtll od stedu krunice, na n obl ouk le, piem t
je dlka ttivy pslun k danmu obl ouku krunice.
329
Ob s a h k r u h u
S =
Tit T kr uhu le ve stedu kruhu.
Obr. 146. Kruhov vse
Ob s a h k r u h o v v s e e (viz obr. 146)
nr
2
(x
t
, Ir
S = = ir are a = ,
360
2
2
kde / j e dlka pslunho obl ouku krunice,
a velikost pslunho st edovho hlu v st upov me.
Tit T kruhov vsee le na ose soumrnost i dan kruhov- vsee
ve vzdlenosti \rt\l od stedu S
k
pslun krunice fc, piem / j e dlka pr o'
obl ouku a t dlka ttivy pslunho obl ouku krunice.
3.2.5. Kr u h o v s e
Kruhovou se nazvme prni k kr uhu a poloroviny, jej hrani n
p mka m od stedu kr uhu vzdlenost men ne j eho pol omr.
Oznaen (obr. 147):
t dlka ttivy AB,
v vka kruhov see,
/ dlka pslunho obl ouku krunice,
a velikost pslunho st edovho hlu v st upov me.
Plat
v
2y/(2vr - v
2
) = 2 r s i n ^ ,
r i V(
4 r 2
~
f 2
)
=
2
tg T P
r o
konvexn stedov hel.
330
Obr. 147. Kruhov se
Ob s a h k r u h o v s e e
Obsah kruhov see se rovn rozdlu obsahu kruhov vsee a obsahu
trojhelnku AS
k
B, tj.
Tit T kruhov see le na ose soumrnost i dan kruhov vsee
ve vzdlenosti
*
a
~ i 4r sin*
3
-
od stedu S
k
pslun krunice.
3.2.6. Me z i k r u
Mezikrum nazvme mnoi nu prv tch bod, kter maj od
pevnho bodu S
f c
, zvanho sted mezikru, vzdlenost aspo r a nejve R.
Oznaen (obr. 148):
R, resp. r vnj, resp. vnitn pol omr mezikru (R > r\
D, resp. d vnj, resp. vnitn pr mr mezikru (D > d),
r
s = (R +
r
) ~ pol omr stedn krunice mezikru,
= R r ka mezikru.
Ob s a h me z i k r u
2
12S
S = K{R
2
- r
2
) = in(D
2
- d
2
) = 2nr
s
5 (r < R).
Tit mezikru le ve stedu S
k
pslunch kruni c ^ a k
2
.
331
Vse mezikru nazvme prni k mezikru a hlu s vrcholem ve stedu
mezikru.
Obr. 148. Mezikru Obr. 149. Vse mezikru
Ob s a h v s e e me z i k r u (obr. 149)
S = ^ { R
2
- r
2
) = r
s
area,
kde a j e velikost pslunho st edovho hlu v st upov me.
Tit T vsee mezikru le na ose soumrnost i dan vsee mezikru
ve vzdlenosti
a
- - s i n -
4 R
3
- r
3
2
3 R
2
- r
2
Tra
TO
od stedu S
k
pslunch krunic k
x
a fe
2
, piem a j e velikost pslunho
st edovho hl u v st upov me.
3.2.7. El i psa, hyperbol a a parabol a
3.2.7.1. Elipsa
Definici elipsy viz v l nku 4.1.6.
D l k a e l i p s y
o 7r[l,5(a + b) - yj{ab)],
oxn(a + b) j , kde / = - .
64 - 16r a + b
332
Ob s a h v n i t n o b l a s t i e l i p s y
S = nab,
kde a, resp. b je dlka hlavn, resp. vedlej pol oosy elipsy.
Tit T ( uzav en) vnitn oblasti elipsy le ve stedu S
e
elipsy
Ob s a h v s e e OMN ( u z a v e n ) v n i t n o b l a s t i e l i p s y
[ o b s a h e l i p t i c k v s e e ] (obr. 150)
Pi konvexn m hlu MON a MN 1 AB plat
a v
S = - S' = ab a r c c os - ,
b a
kde S' j e obsah pslun kruhov vsee OM'N\
v - vka trojhelnku OMN ke st ran MN.
Obr. 150. Eliptick vse Obr. 151. Hyperbolick se
3.2.7.2. Hyperbola
Definici hyperboly viz v l nku 4.1.7.
Ob s a h h y p e r b o l i c k s e e (obr. 151)
S = (a + v) h - ab ln ( ^ - ^ +
kde a, resp. b je dl ka hlavn, resp. vedlej poloosy hyperboly,
2h - dlka ttivy MN,
v vka see.
3.2.7.3. Parabola
Definici parabol y viz v l nku 4.1.5.
D l k a o b l o u k u BVE p a r a b o l y (obr. 152)
pr o mal slo hic. Vznam znak j e zejm z obr. 152.
Obr. 152. Parabolick se
Ob s a h p a r a b o l i c k s e e
S = f t os i na ,
take se rovn dvma t et i nm obsahu rovnobn ku ABCD.
Tit T parabol i ck see BVE le na ose parabol y ve vzdlenosti 3/i/5
od vrcholu V parabol y.
3.3. S T E R E O ME T R I E
Oznaen:
V objem,
P obsah povrchu,
Q - obsah plt,
S obsah (dol n > podstavy,
S
x
- obsah horn podstavy,
v' vka,
u
x
dlka tlesov hlopky.
334
3.3.1. Ob e c n v t y
Ca v a l i e r i v p r i n c i p
Tlesa se stejn velkmi podst avami a vkami maj t objem, jestlie
jejich ezy rovnobn s podst avou a veden ve stejn vzdlenosti od podstavy
maj stejn obsah.
S i mp s o n o v o p r a v i d l o
Jestlie tleso m prv dv rovnobn podst avy a kad s nimi rovno-
bn ez, veden ve vce x, m t akov obsah, e j e hodnot ou cel racionln
funkce nejve t et ho st upn v pr omnn x, pak plat
V = &(S + S
1
+ 4 S
S
) ,
kde S
s
j e obsah st edn ho ezu.
Gu l d i n o v a p r a v i d l a
Obj em V rot an ho tlesa, kter vznikne pi rotaci rovi nnho ( t vo c ho)
obrazce U kol em osy, kt er le v te rovin j ako obrazec U a neprot n
obrazec U, se rovn souinu obsahu S obrazce U a dlky krunice opsan
titm obrazce U, tj.
V = 2ny
T
S = 2nS
x
,
kde S je obsah tvocho obrazce,
y
T
vzdlenost tit T od osy x oten,
S
x
statick moment vzhledem k ose x.
Obsah Q plt rot an ho tlesa, kter vznikne pi rotaci rovinn rektifikace
schopn (t vo c ) kivky k kol em osy 0, kt er le v te rovin j ako kivka k
a neprot n ki vku fc, se rovn souinu dlky kivky k a dlky krunice opsan
titm kivky fc, tj.
Q = 2ny
T
l,
kde / j e dlka tvoc kivky,
y
T
vzdlenost tit T od osy oten.
3.3.2. Mn o h o s t n y
n-stn (n e {n e N | n ^ 4}) [obecn mnohostn, polyedr] j e tleso,
j eho hranice j e t akovm sjednocenm n hraninch mnohohel n k, e st rana
kadho z nich j e zrove st ranou j i nho mnohohel n ku, piem dn dva
335
mnohohel n ky nele v te rovin. Kad z mnohohel n k, jejich sjed-
nocenm j e hrani ce n-stnu, se nazv stna n-stnu. St rany stn se nazvaj
hrany n-stnu.
E u l e r o v a v t a o mn o h o s t n e c h
Jestlie mnohost n j e konvexn, plat
e + / - h = 2,
kde e j e poet vrchol,
/ poet stn,
h poet hran.
Ko l m a k o s h r a n o l (obr. 153)
n-bokm hranolem [strun hranolem] nazvme (n + 2)-stn, kter j e pr-
ni kem n-bokho hranol ovho prost oru a vrstvy uren rovinami, kter nejsou
rovnobn s hr anami t ohot o hranol ovho prost oru. Tlouku t t o vrstvy
nazvme vkou hranolu.
Obr. 153. Kos hranol
Mnohohel n ky, kter j sou prni ky hraninch rovin vrstvy a hranol ovho
prost oru, se nazvaj podstavy [podstavn stny] hranolu. Vechny stny
hranol u, kter nejsou j eho podst avami , ' se nazvaj bon stny.
Pltm hranolu nazvme sjednocen vech j eho bonch stn. Povrchem
hranolu nazvme sjednocen vech j eho stn.
Strany podst avy hranol u se nazvaj podstavn hrany, ostatn hrany se na-
zvaj bon hrany.
Kolmm hranolem nazvme hranol , j eho bon hrany j sou kol m na rovinu
podstavy. Hranol , kter nen kolm, se nazv kos.
Normlovm ezem hranolu nazvme neprzdn ez hranol u rovi nou
kol mou k j eho bon m hr anm a protnajc vechny bon hrany.
336
Plat
V=Sv = Na,
P = Q + 2S,
kde N j e obsah norml ovho ezu hranol em,
a dlka bon hrany.
Tit T hranol u le ve stedu seky spojujc t/it doln a horn
podstavy.
Rovnobnostnem nazvme t ybok hranol , j eho podst avou je
rovnobnk.
Kv d r (obr. 154)
Kvdrem nazvme kol m hranol , j eho podst avou je pravohel n k.
Plat
V = abc,
P = 2(ab + ac + bc),
u
t
= V(a
2
+ b
2
+ c
2
) .
Tit T kvdru le v prseku tlesovch hlopek.
Obr. 154. Kvdr s rozmry a, b, c Obr. 155. Krychle s hranou dlky a
Kr y c h l e (obr. 155)
Krychl [hexaedrem] nazvme kol m hranol , j eho vechny stny j sou
tverce.
Plat
V = a\
P = 6a
2
,
u
x
= a ^ 3 .
Tit T krychle le v prseku tlesovch hlopek.
337
T r o j b o k k o l m h r a n o l
s e z n u t r o v i n o u n e r o v n o b n o u s r o v i n o u p o d s t a v y (obr. 156)
v = s .
a + b + c
.
3
T r o j b o k k o s h r a n o l
s e z n u t r o v i n o u n e r o v n o b n o u s . r o v i n o u p o d s t a v y (obr. 157)
V=N
a +
l
+ C
,
kde N je obsah norml ovho ezu hranol em.
Pi seznut t roj bokho k o l m h o hranol u rovinou nerovnobnou s ro-
vinou podst avy se obsah N norml ovho ezu hranol em rovn obsahu S
doln podstavy.
Obr. 156. Trojbok kolm hranol
seznut rovinou nerovnobnou
s rovinou podstavy
Obr. 157. Trojbok kos hranol
seznut rovinou nerovnobnou
s rovinou podstavy
n- bok k o l m h r a n o l
s e z n u t r o v i n o u n e r o v n o b n o u s r o v i n o u p o d s t a v y
V= JV,
kde j e vzdlenost ti doln a horn podstavy,
N obsah rovi nnho ezu kol mho ke spojnici ti horn a doln
podstavy.
J e h l a n ( k o l m a kos ) (obr. 158)
n-bokm jehlanem [strun jehlanem] nazvme (n + l)-stn, kter j e pr-
ni kem n-bokho j ehl anovho prost oru a vrstvy, jej j edna hranin rovi na
338
m s j ehl anovm prost orem spolen j en vrchol j ehl anovho prost oru (tzv.
hlavn vrchol jehlanu). Tlouku tto vrstvy nazvme vkou jehlanu.
Mnohohel n k, kter j e ezem j ehl anu t ou hranin rovinou vrstvy, kt er
neprochz vrcholem j ehl anovho prost oru, nazvme podstavou jehlanu.
Vechny stny j ehl anu, kter nejsou j eho podst avou, se nazvaj bon stny.
Pltm jehlanu nazvme sjednocen vech j eho bon ch stn. Povrchem
jehlanu nazvme sjednocen vech j eho stn..
Kolmm jehlanem nazvme t akov j ehl an, e dic rc-helnk m sted
soumrnost i a p mka uren t mt o stedem a vrcholem j ehl anovho prost oru
j e kol m na rovinu podstavy. Jehlan, kter nen kolm, se nazv kos.
Plat
V = Sv,
P = S + Q.
Tit T j ehl anu le na sece spojujc hlavn vrchol s titm podst avy
a od podst avy m vzdlenost vl4.
T r o j b o k j e h l a n [ t y s t n ]
Jestlie [ x ^ j ^ z j , [x
29
y
2
,z
2
] a [ x
3
, y
3
, z
3
] j sou vrcholy podst avy t roj -
bokho j ehl anu a hlavn vrchol le v pot ku souadnicov soustavy, plat
V = i xi, y
u
- i
*2> J>2>
Z
2
X
3 ^ 3 '
Z
3
(ve vzorci j de o absolutn hodnot u det ermi nant u).
Ko mo l j e h l a n (obr. 159)
Komolm jehlanem nazvme prni k j ehl anu a vrstvy uren rovi nou pod-
stavy a rovi nou s n rovnobnou, kt er m s j ehl anem spolen aspo dva
body. Tlouku t t o vrstvy nazvme vkou komolho jehlanu.
339
Plat
V = H $ + V(
s s
i ) +
S
i ] >
P = s + s, + e ,
kde 5, resp. S
x
j e obsah doln. resp. horn podstavy.
Obr. 159. Komol jehlan
Tit T komol ho j ehl anu le na sece spojujc tit doln a horn
podst avy a m od doln (tj. vt) podst avy vzdlenost
v_ S + ly/jSSj + 3 S
t
4 S + v W + Si
P i b l i n v z o r e c p r o o b j e m k o mo l h o j e h l a n u
V 1;.
2
Vzorec dv dobr piblin hodnot y, jestlie se obsahy S a S
x
podst av ml o
li.
1
P t p r a v i d e l n c h mn o h o s t n
Oznaen:
a - dlka hrany,
r pol omr opsan kulov plochy,
Q pol omr vepsan kulov plochy.
Pravidelnm n-stnem [obecn pravidelnm mnohostnem] nazvme kon-
vexn n-stn, j eho vechny stny j sou shodn pravideln mnohohel n ky.
V kadm j eho vrcholu se sbh stejn poet hran, piem vechny vrcholy
le na te kulov ploe. Existuje p r v p t pravidelnch mnohost n.
340
P r a v i d e l n t y s t n [ t e t r a e d r ]
(je ohrani en 4 rovnost rannmi trojhelnky) (obr. 160)
a
3
yf2 1
12
x
3 > y$I
2
3
(vklad oznaen viz u t roj bokho j ehl anu; ve vzorci j de o absolutn hodnot u
det ermi nant u),
P = a
2
73,
4
y 7
* 12
Tit T t et raedru le na vce ve vzdlenosti vl4 od podstavy.
Obr. 160. Pravideln tystn Obr. 161. Pravideln osmistn
P r a v i d e l n o s mi s t n [ o k t a e d r ]
a
3
V2
P^2a
2
V3,
Obr. 162. Pravideln
dvacetistn
Tit T okt aedru le v prseku hlopek spolenho zkl adn ho
tverce.
P r a v i d e l n d v a c e t i s t n [ i k o s a e d r ]
5a
3
(3 + y/S)
V =
12
r = -VW5 + V5)]. <? =
P = 5a
2
y/3,
a(V3)(3 + V5)
12
341
Kr y c h l e [ h e x a e d r ] (je ohrani ena 6 tverci)
V = a\ P = 6a
2
,
6 =
2 -
Tit T krychle le v prseku tlesovch hlopek.
P r a v i d e l n d v a n c t i s t n [ d o d e k a e d r ]
(je ohranien 12 pravidelnmi ptihelnky (obr. 163)
"
3 ( 1 5
;
? V 5 )
, P = 3 . V [ 5 ( 5 + 2
V
5 ) ] ,
a(V3)(l + V
3
) a ^[10(25 + 11 V5)]
V =
Q =
20
Obr. 163. Pravideln dvanctistn
P r i s ma t o i d
Prismatoidem nazvme kad tleso, kter m p m hrany a j e ohrani eno
rovinnmi mnohohel n ky, piem vechny j eho vrcholy a ob podst avy le
ve dvou rovnobnch rovinch. Bon stny mohou bt trojhelnky nebo
lichobnky. (Objem pri smat oi du lze vypotat pomoc Si mpsonova pravi dl a
ze str. 335.) #
Pri smat oi d, j eho podst avy maj t poet hran a bon stny j sou jen
lichobnky, se nazv obelisk. Obelisk, j eho podst avami j sou podobn
mnohohel n ky, je k o mo l m j e h l a n e m. Obelisk, j eho podst avami j sou
obdlnky, se nazv hranolec. Zvltnm p padem pri smat oi du j e kln,
co j e tleso, j eho doln podst ava j e mnohohel n kem, horn podst ava se re-
dukuje na seku rovnobnou s rovi nou doln podst avy a bon stny j sou
trojhelnky, lichobnky nebo rovnobn ky.
342
Hr a n o l e c (obr. 164)
Podst avami uvaovanho hranol ce j sou nepodobn obdlnky s rozmry
a, b a a
u
b
9
lec v rovnobnch rovi nch majcch vzdlenost v, piem
protj bon stny maj stejn odchylky od podstavy, ale neprotnaj se
v prv j ednom bod.
Plat
V = &[(2a + a
x
) b + (2a
x
+ a) b
x
] =
= iv[ab + {a + ajlb + b
x
) + a^)].
Vzdlenost tit T hranol ce od doln (tj. vt) podst avy s rozmry a, b
se rovn
v ab + ab
x
+ a
x
b + 3a
l
b
l
2 2ab + ab
x
+ a
x
b + 2a
l
b
l
a a
Obr. 164. Hranolec Obr. 165. Kln
Kl n s o b d l n k o v o u p o d s t a v o u (obr. 165)
Doln podst avou uvaovanho klnu je obdlnk s rozmry a, b, kdet o
horn podst ava j e r edukovna na seku dlky a
x
rovnobnou s rovi nou
doln podst avy lec ve vzdlenosti v. Jednu dvojici protjch bonch stn
tvo shodn r ovnor amenn trojhelnky a dr uhou dvojici bonch stn tvo
shodn r ovnor amenn lichobnky.
Plat
V = ibv{2a + a
x
).
Tit T klnu le na sece spojujc sted horn hrany a sted podst avy
s rozmry a, b a m od t t o podst avy vzdlenost
v a + a
x
2 2a + a
x
343
3.3.3. Ob l t l e s a a j e j i c h s t i
Oznaen:
r polomr,
cl prmr.
Ko s a k o l m v l e c
Vlcem (resp. pltm vlce) nazvme prni k vlcovho prost oru (resp.
hranice vlcovho prost oru) a vrstvy, jej hranin roviny nejsou rovnobn
s tvocmi p mkami vlcovho prost oru. Tlouku t t o vrstvy nazvme
vkou vlce.
ezy vlcovho prost oru hraninmi rovinami vrstvy se nazvaj podstavy
vlce.
Povrchem vlce nazvme sjednocen plt vlce a obou j eho podst av.
Stranou vlce nazvme st tvoc' p mky na plti vlce.
Kolmm vlcem nazvme vlec, j eho strany j sou kol m na roviny j eho
podstav. Vlec, kter nen kolm, se nazv kos.
Normlovm ezem vlce nazvme neprzdn ez vlce rovi nou kol mou
k j eho st ranm a protnajc vechny strany vlce.
V = Sv,
Q = os,
kde S j e obsah podst avy vlce,
v vka vlce,
o obvod norml ovho ezu vlce rovinou,
s dlka strany vlce.
Ro t a n v l e c [ k o l m k r u h o v v l e c ] (obr. 166)
Kruhovm vlcem nazvme vlec, j eho podst avami j sou kruhy. Kol m
kruhov vlec nazvme rotanm vlcem.
Plat
v
Obr. 166. Rotan vlec
344
Plat
Kd
2
V = nr v = v,
4
Q = 2nrv = ndv,
P = 2nr[r + v) = nd{\d + v),
kde t; je vka rot an ho vlce.
Tit T rot an ho vlce le na ose vlce ve vzdlenosti vl2 od podstavy,
tj. le ve stedu seky spojujc tit obou podst av vlce.
Ro t a n v l e c s e z n u t r o v i n o u n e r o v n o b n o u s r o v i n o u
p o d s t a v y a n e p r o t n a j c p o d s t a v u (obr. 167)
V = (
Sl
+s
2
) = (
S l
+s
2
) ,
Q = nr[s
l
+ 5
2
) = y (
5 l
+s
2
) ,
P = nr<s
+ s
2
+ r +
kde s
l 9
resp. 5
2
je nejvt, resp. nejmen z dlek stran vlce.
Obr. 167. Rotan vlec seznut Obr. 168. sek rotanho vlce
rovinou nerovnobnou s podstavou
Tit T i kmo seznutho rot an ho vlce le na ose vlce a m od doln
podst avy vzdlenost
+ s
2
1 r
2
t g
2
a
4 4 Sj + s
2
'
kde a je odchylka roviny horn podst avy od roviny doln podstavy.
345
Ro t a n v l e c s e z n u t r o v i n o u n e r o v n o b n o u s r o v i n o u
p o d s t a v y a p r o t n a j c d o l n p o d s t a v u [ s e k r o t a n h o v l c e ,
v l c o v kl n, v l c o v k o p y t o ] (obr. 168)
C - ^ [ ( 3 r ' -
!
)
+
3 r
!
( > - r ) | ] ,
kde cp je velikost st edovho hlu v obl oukov me, pslunho prsenici
s podst avou,
2a dlka p m hrany vlcovho klnu,
v - nejvt z dlek stran plt vlcovho klnu,
b vzdlenost prseku nejdel strany plt vlcovho klnu s pod-
stavou od p mky obsahujc p mou hr anu vlcovho klnu.
Pr o (p = K}ea = b = ra plat
V = r
2
v,
Q = 2rv = dv.
Du t r o t a n v l e c [ r o t a n v l c o v t r u b i c e ] (obr. 169)
V = nv(R
2
- r
1
) = frv{D
2
- d
2
) = nav(2R - S) =
= nav(2r + S) = 2nr
s
Sv,
Q = 2nv(R + r),
P = 2n(R + r)(v + R - r),
kde R, resp. r j e vnj,
v
resp. vnitn pol omr,
D, resp. d vnj, resp. vnitn prmr,
= R r tlouka trubice,
r
s
= [R + r) - stedn pol omr.
Tit T rot an vlcov trubice le na ose trubice a m od podst avy
vzdlenost vl2.
Ku e l (obr. 170)
Kuelem (resp. pltm kuele) nazvme prni k kuelovho prost oru
(resp. hranice kuelovho prost oru) a vrstvy, jej j edna hranin rovi na m
s kuelovm prost orem spolen j en vrchol kuelovho prost oru. Tlouku
tto vrstvy nazvme vkou kuele.
ez kuele t ou hranin rovi nou vrstvy, kt er neprochz vrcholem kuel o-
vho prost oru, nazvme podstavou kuele.
346
Povrchem kuele nazvme sjednocen plt kuele a j eho podstavy.
Stranou kuele nazvme st tvoc p mky na plti kuele.
Plat
V = Sv
9
kde S j e obsah podst avy kuele,
v vka kuele.
Obr. 169. Dut rotan vlec Obr. 170. Kuel
Tit T kuele le na sece spojujc vrchol kuele s titm podst avy
a m od podst avy vzdlenost vl4.
V
Obr. 171. Komol kuel Obr. 172. Rotan kuel
Ko mo l k u e l (obr. 171)
Komolm kuelem nazvme prni k kuele a vrstvy uren rovi nou podst avy
a rovi nou s n rovnobnou, kter m s kuelem spolen aspo dva rzn
body. Tlouku t t o vrstvy nazvme vkou komolho kuele.
347
Plat .
kde S
x
, resp. S
2
je obsah doln, resp. horn podstavy,
v vka komol ho kuele.
Ro t a n k u e l [ k o l m k r u h o v k u e l ] (obr. 172)
Kruhovm kuelem nazvme kuel, j eho podst avou ie kruh.
Rotanm kuelem [kolmm kruhovm kuelem] nazvme kruhov kuel,
j eho vrchol le na kolmici j douc stedem podst avy na rovinu podst avy.
Kruhov kuel, kter nen rotan, se nazv kos.
Plat
V = \nr
2
v = i cdV 0,261 Sd
2
v,
Q = urs = ^nds,
P = nr( r + s),
kde s = y/( r
2
+ v
2
) je dl ka strany rot an ho kuele,
v vka rot an ho kuele.
Tit T rot an ho kuele le na ose kuele a m od podst avy vzdlenost vl4.
Ko mo l r o t a n k u e l (obr. 173)
V = &v{R
2
+ Rr + r
2
) = ^nv{D
2
+ Dd +
2
) ,
Q = ns{R.+ r) = $ns(D + d)
9
P = n[R
2
+ r
2
+ s{R + r)] = fr[D
2
+ d
2
+ 2s(D + ) ] ,
kde r, resp. K j e pol omr men, resp. vt podstavy,
d, resp. D pr mr men, resp. vt podstavy,
v vka komol ho rot an ho kuele a
s = V[V + (R - rf] = i VO
2
+ (D d)
2
]
j e dlka strany rot an ho komol ho kuele.
r
Obr. 173. Komol rotan kuel
348
Tit T komol ho rot an ho kuele le na ose t ohot o kuele a m od doln
(tj. vt) podstavy vzdlenost
v R
2
+ 2Rr + 3r
2
4 R
2
+ Rr + r
2
P i b l i n v z o r c e p r o o b j e m k o mo l h o k u e l e
V \nv(R
2
+ r
2
) = %KV{D
2
+ d
2
)
(vzorec dv dobr piblin hodnot y, jestlie se hodnot y R SL r ml o li),
V * iro(K + r )
2
= nv{D +

)
2
>
kde r
s
= - j e pol omr st edn ho ezu,
d
s
= pr umer st edn ho rezu.
Ko u l e (obr. 174)
Koul (resp. povrchem koule [kulovou plochou, sfrou]) se stedem S a pol o-
mrem r nazvme mnoi nu prv tch bod, jejich vzdlenost od bodu S
se rovn nejve slu r (resp. prv slu r).
2
Obr. 174. Koul e Obr. 175. Kulov se
Plat
6 \j K
4nr
2
= nd
2
= 1 P
U{36nV
2
) 12,566r
2
,
Tit T koule le ve stedu koule.
349
Ku l o v s e a k u l o v v r c h l k (obr. 175)
Kulovou se nazvme prni k koule a pol oprost oru, j eho hranin
rovina prot n kouli v kr uhu; t ent o kr uh nazvme podstavou see.
Kulovm vrchlkem nazvme prni k kulov plochy a pol oprost oru, j eho
hranin rovina prot n kul ovou pl ochu v krunici.
Plat
V = &IV{1Q
2
+ v
2
) = $nv
2
(3r - v) = ro
2
(3d - 2v),
Q = 2nrv = ndv = K(Q
2
+ v
2
) (obsah kulovho vrchlku),
P = n(2rv + Q
2
) = n(v
2
+ 2Q
2
) = nv(4r - v),
kde Q = yj[v(2r v] je pol omr podstavy kulov see,
v - vka kulov see.
Tit T kulov see le na ose soumrnost i kulov see a m od stedu
koule vzdlenost
3 (2r - v)
2
4 3r v
Ku l o v v s e (obr. 176)
Kulovou vse nazvme prni k koul e a prost orovho hlu s vrcholem
ve stedu koule.
Plat ^
2
J2
2nr v - na v ,~
V = < 2,094 4r
2
v, V = 0,523 6d
2
v,
3 6
P = nr[2v + Q)
9
kde v j e vka pslun kulov see,
Q pol omr podst avy pslun kulov see.
Tit T kulov vsee le na ose soumrnost i kulov vsee a m od
stedu koule vzdlenost
K2r - v).
350
Ku l o v v r s t v a a k u l o v p s (obr. 177)
Kulovou vrstvou (resp. kulovm psem) nazvme prni k koule (resp. kulov
plochy) se stedem S a pol omrem r a vrstvy uren dvma rovnobnmi
rovinami, jejich vzdlenosti od stedu S j sou a
x
a a
2
(0
=
a
x =
a
2
< r).
Plat
V = frv{3g
2
+ 3g
2
+ i;
2
),
Q = 2nrv = 7idi; (obsah kul ovho psu),
P = 7r(2n; + Q\ + ) = + 0i + 2),
kde Q
19
Q
2
j sou pol omry kruhovch podstav,
i; vka kulov vrstvy, pop. kul ovho psu (v = a
2
a
x
).
Plat
Jestlie = r, pak
a) b ) ^ -
Obr. 178. Prstenec
P r s t e n e c (obr. 178)
Prstencem nazvme ( mnoi nov) rozdl kulov vrstvy a vepsanho
rot an ho komol ho kuele (pop. rot an ho vlce).
Jestlie V
x
je objem rot an ho komol ho kuele (pop. rot an ho vlce)
vepsanho do kulov vrstvy a s dlka strany vepsanho rot an ho komol ho
kuele (pop. rot an ho vlce), pak pr o objem V
p
prstence plat
V
P
= V - V
x
= > s
2
,
kde Kj e objem kulov vrstvy.
351
Ku l o v k l n a s f r i c k d v o j h e l n k (obr. 179)
Kulovm klnem, resp. sfrickm dvojhelnkem nazvme prni k koule,
resp. kulov plochy a klnovho prost oru, j eho hr ana prochz stedem koule.
Plat (Q je obsah sfrickho dvojhelnku)
p = 7 rr
2
+ e ,
kde a je odchyl ka hraninch rovin klnovho prost oru v st upov me.
Obr. 179. Kulov kln
a sfrick dvojhelnk
Plat
nr
3
<x
V = f r
3
are a = . 0,011 636r
3
a ,
Q = 2r
2
are a
270
nr
2
(x
~90
* 0,034 907r
2
a
Obr. 180. Sfrick Obr. 181. Rotan Obr. 182. Vrstva rotanho
trojhelnk paraboloid paraboloidu
352
Sf r i c k t r o j h e l n k (obr. 180)
nrh
S = ,
180
kde e = a + 0 + y - 180 je sfrick exces [nadbyt ek] sfrickho t roj -
helnku, piem a, /i, y j sou velikosti hl sfrickho trojhelnku (v st up-
ov me).
Ro t a n p a r a b o l o i d (obr. 181)
Rotanm paraboloidem v t omt o lnku nazvme tleso ohrani en pl ochou
vzniklou pi rotaci sti parabol y s jejm vrcholem kol em jejL osy a kruhem,
j eho rovina j e kol m k ose rotace parabol y prot n osu parabol y.
Plat
V = {KQ
2
V * 1,570 796<A\ Q = y
q
U ( Q
2
+ q
2
f - q
3
~\,
kde Q j e pol omr kruhov podstavy,
v vka,
q = Q
2
l(2v).
Tit T rot an ho parabol oi du le na j eho ose a ,m od vrcholu para-
boloidu vzdlenost 2r 3.
Vr s t v a r o t a n h o p a r a b o l o i d u [ k o mo l r o t a n p a r a b o l o i d ]
(obr. 182)
v = Xe + QIY
kde g
l9
?
2
j sou pol omry kruhovch podst av v rovnobnch rovinch,
r vka vrstvy rot an ho parabol oi du.
Obr. 183. Trojos elipsoid
Tr o j o s e l i p s o i d (obr. 183)
Trojosm elipsoidem v t omt o l nku nazvme tleso ohrani en pl ochou
definovanou v odstavci 4.2.5.2.
353
Plat
V = Snabc,
P = 2nc
2
+
2nb
V(
2
- c
2
)
kde a, b, c (a > b > c) j sou dlky pol oos elipsoidu,
d^
[ c
2
F(k,<p) + (a
2
-?)E(k,<pj],
)loos elipsoidu,
(eliptick integrl prvnho druhu),
F ( M =
r v a - ^ s i n
2
* )
E(k, cp) = ^/(l k
2
sin ip) dij/ (eliptick integrl druhho druhu),
<p = a r c c os - ,
a
k =
a b
, 2 _ C 2
(modul integrl F a E ) .
b \ja
z
Ro t a n p r o t h l e l i p s o i d
Rotanm prothlm elipsoidem v t omt o l nku nazvme tleso ohrani en
pl ochou vyt voenou pi rotaci elipsy s pol oosami dlek a, b (a > b) kol em
hlavn osy (obr. 184).
Obr. 184. Rotan prothl elipsoid Obr. 185. Rotan zplotl elipsoid
Plat
V = \%ab
2
,
p = 2n[b
2
+ ab
arcsm e
kde e =
354
P*2(V2)7r>V(</
2
+ b
2
),
je seln vstednost elipsy.
Ro t a n z p l o t l e l i p s o i d
Rotanm zplotlm elipsoidem [sfroidem] v t omt o lnku nazvme
tleso ohrani en pl ochou vytvoenou pi rotaci elipsy s pol oosami dlek
a, b (a > b) kolem vedlej osy (obr. 185).
Plat
kde
V = fita
2
h<
P = 2n(a
2
+ In
v V " b
2
)
1 + c
l " ^ 6
V, =
a
je seln vstednost elipsy.
Ro t a n j e d n o d l n h y p e r b o l o i d
Rotanm jednodlnm hyperboloidem v t omt o lnku nazvme tleso
ohrani en pl ochou vytvoenou pi rotaci hyperboly s pol oosami dlek a, b
(a > b) kolem vedlej osy a dvma shodnmi kruhy, jejich roviny j sou kol m
k ose rotace hyperboly (obr. 186).
Obr. 186. Jednodln rotan
hyperboloid
Obr. 187. Dvojdln rotan
hyperboloid
Plat
V = \nv(2a
2
+ <?
2
),
kde v j e vka,
a dlka hlavn poloosy tvoc hyperboly,
Q pol omr shodnch kruhovch podst av v rovnobnch rovinch.
355
Ro t a n d v o j d l n h y p e r b o l o i d
Rotanm dvojdlnm hyperboloidem v t omt o lnku nazvme tleso
ohrani en pl ochou vytvoenou pi rotaci hyperboly s pol oosami dlek a, b
(a > b) kolem hlavn osy a dvma shodnmi kruhy, jejich roviny j sou kolm
k ose rot ace hyperboly (obr. 187).
Plat
V = KV[3Q-
b
2
v
2
kde a, resp. b j e dlka hlavn, resp. vedlej poloosy tvoc hyperboly,
v - vka skoepiny",
g pol omr shodnch kruhovch podst av v rovnobnch rovinch.
An u l o i d [ t o r u s , k r u h o v p r s t e n e c ] (obr. 188)
Anuloid vznikne pi rotaci krunice s pol omrem r kol em osy lec v rovin
tto krunice ve vzdlenosti R (R > r) od stedu krunice.
Pr o tleso ohrani en anul oi dem plat
V=2n
2
r
2
R 19, 739r
2
K,
P = 4n
2
rR 39,478rK.
Obr. 188. Anuloid Obr. 189. Sud
Sud (obr. 189)
Sud s tvoc ki vkou tvaru obl ouku k r u n i c e :
V = \nv{2R
2
+ r
2
) = ^nv{2D
2
+ d
2
) * 0,261 Sv{2D
2
+ d
2
).
Sud s tvoc ki vkou tvaru obl ouku p a r a b o l y :
V = s^v(SR
2
+ 4Rr + 3r
2
) = &izv(SD
2
+ 4Dd + 3d
2
)
0,052 36^8D
2
+ ADd + 3
2
) .
P i t om R, resp. D je pol omr, resp. prmr st edn ho ezu sudu, kdet o r,
resp. d j e pol omr, resp. prmr podstavy.
Pr o jin tvary tvoc kivky sudu dvaj uveden vzorce piblin hodnot y.
356
\
3.4. G O N I O ME T R I C K , C Y K L O ME T R I C K ,
H Y P E R B O L I C K A H Y P E R B O L O ME T R I C K
F U N K C E
3. 4. 1. Go n i o me t r i c k f unkc e
De f i n i c e g o n i o me t r i c k c h f unkc
Goniometrick funkce j e spolen nzev pro funkce sinus (symbol sin),
kosinus (symbol cos), tangens (symbol tg), kotangens (symbol cotg), sekans
(symbol sec) a kosekans (symbol cosec).
C
Obr. 190. -Pravohl trojhelnk
V pravohl m trojhelnku s peponou AB o dlce c a s odvsnami BC
a, AC o dlkch a zb pro o s t r hel CAB o velikosti a plat (obr. 190):
a dlka protilehl odvsny
sin a = - = ,
c dlka pepony
b dlka pilehl odvsny
cos a = -
tg a =
cotg a =
sec a =
cosec a
c dlka pepony
sin a a dlka protilehl odvsny
cos a b dlka pilehl odvsny
sin a a dlka protilehl odvsny'
1 c dlka pepony
1 c dlka pepony
sin a a dlka protilehl odvsny
V praxi se goni omet ri ckch funkc sekans a kosekans pouv j en zdka.
357
Ro z e n d e f i n i c g o n i o me t r i c k c h f unkc
Definin obor goni omet ri ckch funkc sin a cos lze rozit na celou mno-
inu R vech relnch sel. Funkn hodnot y funkc sin a cos j sou pak defi-
novny pomoc kartzskch souadni c prseku M = [x, y] koncovho
ramena ori ent ovanho hlu AOM (jeho vrchol le v pot ku O a poten
rameno splv s kl adnou st osy x) s j ednot kovou krunic se stedem
ve vrcholu O a pol omrem r = 1 (obr. 191):
sin a = y, cos a = x,
kde a je velikost ori ent ovanho hlu AOM a x, y j sou souadnice prseku M.
terna hodnot
funkce kotangens
8
/
/ g a -
/ sma=y
I
0
rCr,js]
i
!
/ g a -
/ sma=y
I
0
rCr,js]
i
!
c o s o c = x l A u = c o i g o c *
terna hodnot
funkce tangens
Obr. 191. Znzornn hodnot
goniometrickch funkc pomoc
jednotkov krunice
Pomoc funkc sin a cos definujeme ostatn funkce t akt o:
sin a v .
t g a = = - pro V a e a e R a * (2k + l)M; /CG Z} ,
cos a x .
COS O X
cotg a = = - pro Va {aG R I a =t= kn; ke Z},
sm a y
pop. t ak ml o pou vanou funkci sekans:
1 1
sec a =
pr o VaG {aG R | a =t= (2k + 1 ) . / C G Z}
cos a x
a ml o pou vanou funkci kosekans:
1 1
i
cosec a = = - p r o Vae a e R a + h ; keZ\.
sin y
358
Pomoc souadni c prsek T = [r, s] a K = [w, v] p mky obsahujc
koncov r ameno ori ent ovanho hlu AOM s velikost a a teen v bodech A, B
j ednot kov krunice k lze funkce tg a cotg tak vyjdit t akt o:
tg a = s pro V a e { a e R | a * (2k + l).\n; ke Z},
cot ga = w pro Vae [ a e R | a + kn; fceZ}.
Znamnka hodnot goniometrickch funkc v jednotlivch kvadrant ech
uvd t abul ka 3.3.
! Tab u l k a 3.3
Znamnka hodnot goniometrickch funkc
v jednotlivch kvadrantech
Kvadrant sin cos
tg
cotg
I + + +
II + - - -
III - -
IV
- + - -
Goni omet ri ck funkce lze t ak definovat pomoc mnoi ny vech kompl ex-
nch j ednot ek
J
a
= cos a + i sin a = [x, y]
tak, e
sin a = y, cos a = x,
kde a j e ampl i t uda komplexn j ednot ky J
a
,
x, resp. y - reln, resp. imaginrn st komplexn j ednot ky J
r
V mat emat i ck analze se velikost ori ent ovanho hlu zpravidla uvd
v obl oukov me a vynechv se znaka rad, kdet o v geometrickch a t ri gono-
metrickch l ohch se z tradinch dvod pouv st upov mry.
Goni omet i ck funkce j sou pr ot o zpravidla tabelo vny pro st upovou mru,
k emu j e nut no pi vpotech pihlet.
359
Vz t a h y me z i g o n i o me t r i c k mi f u n k c e mi d o p l k o v c h h l
sin a = cos(90 -
cos a = sin (90 - a),
tg a = cotg (90 -
).
cot g a = t g ( 9 0 - a).
Pomoc t abul ky 3.4 lze kadou goni omet ri ckou funkci libovolnho argu-
ment u c p pevst na funkci argument u a <0, 90>.
Tab u l k a 3.4
Pevod goniometrickch funkc do prvnho kvadrantu
Funkce
s argumentem
 cos a
+ sin
a cos a + sin a cos a
tg<P
- t g a + cotg a t g a +cotg a - t g a
cotg<p - cotg a + tga cot g a + tga cotg a
P e r i o d i n o s t g o n i o me t r i c k c h f unkc
sin a = sin (a + k. 360),
cos a = cos (a + k. 360),
t g a = t g( a + fc.l80),
cotg a = cotg (a + k. 180)
pro Vfc G Z.
Gr a f y g o n i o me t r i c k c h f unkc (obr. 192 a 193)
/ i = {[x, y] | y =
s
i
n
.v e R, > e < - 1 , 1 >} (sinusoida),
fi = {[*> y] I y =
c o s
x G R, y G < - 1 , 1 >} (kosinusoida),
fs = {[*> y] | y = tg x, x G R \ {(2fc + 1). \n | fc G Z}, y G R} (tangentoida),
U = y] | y = cotg x, x G R \ {kn | /c G Z}, y G R} (kotangentoida).
Pklady:
sin ( - 5 0 0 ) = - s i n 5 0 0 = - s i n 140 = - s i n 40 = - c o s 50;
cos 1 000 = cos 280 = cos 80 = sin 10 :
tg 1500 = tg 60 = cotg 30;
cotg ( - 2 000) = - cotg 2 000 = - cotg 20 = - tg 70.
360
r
1
- u
0
- u
y=cosx
y=CQia x y-cotg x
Obr. 192. Funkce sinus a kosinus
Obr. 193. Funkce tangens a kotangens
Poznmka:
Doln, resp. horn znamnko sla v tabulce 3.5 plat pro hodnot y argu-
ment u a, uveden v prvn m, resp. dr uhm dku. Symbol x (resp. + x )
znamen, e limita zlv pslun funkce se v t abel ovanm bod rovn + x
(resp. o o ) a limita zprava se rovn - x (resp. + x ) .
Tab u l k a 3.5
Hodnoty L)oniomeiruk\xh 1'unki pro r-nacn hly
Funkce 0 30 45- 60 90
s argumentem y. ISO 150' 135 120 270
sin y. 0
i
2
2 V
Z -
1
/3 1
cos a 1

0
tg a 0
:U/3
1
v'3
x
cotg y.
+ x
V 3
1

V
3
0
mluva:
Vechny dle uveden vzorce plat j en pr o p pust n hodnot y argument .
Vz t a h y me z i g o n i o me t r i c k mi f u n k c e mi s t e j n h o a r g u me n t u
si n
2
OL + cos
2
a = 1, tg a cotg a = 1,
sin a
tg a =
cotg a =
cos a
cos a
sin a'
1 + t g
2
a =
1
cos
2
a'
1
1 + cot g
2
y. = .
si n
z
a
361
Vyjden goni omet ri ck funkce pomoc ostatnch goniometrickch funkc
stejnho argument u uvd t abul ka 3.6.
Tab u l k a 3.6
Vyjden goniometrick funkce pomoc jin funkce stejnho argumentu
Hledan
funkce
sin a cos a tg a cotg a
|sin a| - - cos
2
a)
| tga|
V(l + t g
2
a)
1
7(1 + cotg
2
a)
jcos 0(| 7(1 - si n
2
a)
1 |cotg a|
7(1 - si n
2
a)
7(1 + cotg
2
a)
| tga|
|sin a|
7(1 - cos
2
a)
1
| tga|
70 - s
2
a]
|cos a| |cotg 0f|
|cotg a|
v
( l - si n
2
a)
sin a
|cos a|
7(1 - cos
2
a)
i
M
-
Go n i o me t r i c k f u n k c e s o u t u a r o z d l u a r g u me n t
sin (a + /?) = sin a cos /? + cos a sin i?,
cos (a + /?) = cos a cos /? + sin a sin /?,
tg a tg 0
t g ( a / J ) =
cotg (a + 0) =
1 + tg a tg
cotg a cotg /? + 1
cotg /? cotg a '
sin (a + /?) sin (a i?) = cos
2
/? cos
2
a,
cos (a + 0) cos (a - /?) = cos
2
/? - si n
2
a.
Go n i o me t r i c k f u n k c e d v o j n s o b k u a p o l o v i n y a r g u me n t u
sin (2a) = 2 sin a cos a,
cos (2a) = cos
2
a - si n
2
a =
= 1 - 2 si n
2
a =
= 2 cos
2
a 1,
sin
a
c o s -
2
1 cos a
1 + cos a
tg (2a) =
cotg (2a) =
cotg a - tg a
cot g
2
a 1
2 cotg a
cotg a tg a
a a
sin a = 2 sin - cos - ,
* 2 2
cos a =
tg a
2
a
2
a
cos^ si n
z
-
2 2
= 1 - 2 si n
2
- =
2 c o s
2
- - 1,
2
2 t
g
;
i - t g
2
-
cotg a =
a a
cotg - -
- 1
cot g
2
-
- 1
a
2 cotg
2
a a
cot g^ -
1 8
2
t g:
cotg
cotg
| t ga|
tg a
|cotg a|
cotg a
sin a =
cos a =
1 cos a
sin a
sin a
1 + cos a
1 + cos a
1 - QOS a'
1 -f cos a
sin a
sin a
1 cos a'
1 - cos (2a)
2
1
1 + cos (2a)
1 - cos (2a)
1 + cos (2a)
sin (2a)
1 + cos (2a)
1 cos (2a)
sin (2a)
l + cos (2a)
1 - cos(2a)
sin (2a)
1 -- cos (2a)
1 + cos (2a)
sin (2a)
Go n i o me t r i c k f u n k c e d a l c h n s o b k a r g u me n t u
sin (3a) = 3 sin a 4 si n
3
a,
sin (4a) = 8 sin a cos
3
a 4 sin a co -/.
sin (5a) = 16 sin a c os
4
a 12 sin y JOS
2
a + sin a,
a cos"
3
a + (
}
\ ) si n
5
a cos"
5
a sin (noc) = n sin a cos"
1
a sin
3
'
cos (3a) = 4 cos
3
a 3 cos a,
cos (4a) = 8 cos
4
a - 8 cos
2
a + 1,
cos (5a) = 16 cos
5
a 20cos
3
a + 5 cos a,
cos (na) = cos" a ^^s i n
2
a cos "
- 2
a + si n
4
a cos""
4
a -
3 tg a - tg
3
a
tg(3a) =
tg(4a) =
1 - 3 t g
2
a '
4 tg a 4 tg
3
a
1 - 6 t g
2
a + tg
4
a'
n t g a - Q j t g
3
a + Q j t g
5
a
tg(na) = -
, . cotg
3
a - 3 cotg a
cotg (3a) =
cotg (4a)
3 cotg
2
a 1
cotg
4
a 6 cotg
2
a + 1
4 cotg
3
a 4 cotg a
cotg (na) = -
cotg"a - "jcotg"
2
a + f | j cot g"
- 4
a - ...
n cotg"
1
a - cotg"
3
a + Q j cotg"
5
a
Sou t y a roz d l y goni omet ri ck ch f unkc
^ . a + /? a - j S
sin a + sin /? = 2 sin cos .
2 2
^ a + /J . a - / J
sin a sin jS = 2 cos sin ,
2 2
a + /J a - / ?
cos a + cos /) = 2 cos cos ,
2 -*2
cos a - cos p = - 2 sin sin ,
2 2
364
cos a sin / ?'
cos a + sin a = (
N
/2) sin (45 + a) = (J2) cos (45 - a),
cos a - sin a = (^2) cos (45 + a) = (
v
;
2) sin (45 - a).
S o u i n y g o n i o me t r i c k c h f unkc
sin a sin /? = T[ COS (a - $) - cos (a + 0)] ,
cos a cos li = y[cos (a - /?) + cos (a + 0j],
sin a cos fi = | [ s i n (a + /?) + sin (a - /?)],
cos a sin jS = y[sin (a + /?) - sin (a - /?)],
tg a + tg/J
t g a t g / ? =
cotg a + cotg /?
tg a - tg jS
cotg a cotg /? =
cotg a - cotg j?
cotg a + cotg /?
tg a + tg 0
cotg a - cotg /?
tg a cotg /? =
tg a - tg 0
tg a + cotg /?
cotg a + tg /?
tg a - cotg /?
cotg a tg /? =
cotg a - tg Q
cotg a + tg P
tg a + cotg j?
cotg a - tg (
tg a - cotg li
sin a sin /? sin 7 = [sin (a + /? - 7) + sin (0 + 7 a) +
+ sin (7 + a - 0) - sin (a + 0 + 7)],
cos a cos 0 cos y = [cos (a + 0 - y) + cos (0 + 7 - a) +
+ cos(y + a - 0) + cos (a 4- 0 + y)],
sin a sin 0 cos y = [ - c o s (a + 0 - y) 4- cos (0 + 7 a) +
+ cos (7 + a - /i) - cos (a + 0 + y)], #
sin a cos /i cos 7 = [sin (a + j ? - 7) - sin (0 4- 7 a) +
+ sin (7 + a - 0) sin (a + 0 + y)].
Mo c n i n y g o n i o me t r i c k c h f unkc
si n
2
a = y[ l - cos (2a)],
cos
2
a = | [ 1 + cos (2a)],
si n
3
a = | [ 3 sin a - sin ( 3a) ],
cos
3
a = [3 cos a + cos (3a)],
si n
4
a = f [cos (4a) - 4 cos (2a) + 3],
c os
4
a = ^[cos (4a) 4- 4 cos (2a) + 3] .
si n
5
a = -^[ 10 sin a - 5 sin (3a) + sin (5a)],
cos
5
a = I ^[ 10 cos a + 5 cos (3a) 4- cos (5a)],
si n
6
a = 3^-[l0 - 15 cos (2a) 4- 6cos (4a) - cos( 6a) ],
cos
6
a = y2 [10 + 15 cos (2a) 4- 6 cos (4a) + cos (6a)].
E x p o n e n c i l n f u n k c e i ma g i n r n h o a r g u me n t u ( Eulero vy vzo rce)
Q
l ( p
= cos c p 4- i sin c p ,
Q ~
1 ( p
= cos c p i sin (p.
Z t oho plyne
e ' * - e ~
, v
e'* + e"
sin c p = , cos c p = ,
T
2i 2
j (
e
* - e"
i <>
P i b l i n v z o r c e p r o ma l h o d n o t y a r g u me n t
sin x % x ^ tg x,
sin (a + 0) % sin a sin 0,
tg (a 0) tg a tg /?,
sin (na) % n sin a,
t g(na) % n tg a.
Gr a f i c k z n z o r n n s i n u s o i d l n c h [ s i n o v c h ] f unkc
Zmna amplitudy a:
Na obr. 194 je graf funkce v = a sin x pr o ampl i t udu a = 3 (tj. y = 3 sin x),
kter se.jporovnv s grafem funkce y = sin x.
Zmna kruhov frekvence co:
Na obr. 195 j sou grafy funkc y = sin (O J X ) pro a> = 2 a co = [tj. y =
sin (2x), v = sin ({x)], kter se porovnvaj s grafem funkce y = sin x.
h - 3
Obr. 194. Graf funkce y = 3 sin .v Obr. 195 . Grafy funkc y = sin ( o x) ( o )
Skldn sinuso idlnch funkc je naznaeno na obr. 196 a 201
Obr. 196. Graf funkce y = sin x + cos .v
Obr. 197. Graf funkce v - 2 sin .v + sin (2.v)
367
Obr. 200. Graf funkce Obr. 201. Graf funkce y = sin .v + v
y = sin x + sin (x + TC/4)
Skldn harmoni ckch pohyb pi vzjemn kolmch smrech har mo-
nickch pohyb znzoruj obrzky 202 a 205, v nich j sou tzv. Lissajousovy
kivky t varu
x = a
x
sin((
x
t ( P) ,
y = a
2
sm(a)
2
t - (p
2
).
V obr. 202 j e Lissajousova ki vka t varu
x = a sin (co),
y = as\n((Dt - \iz),
tj. pi a>
l
: o)
2
= 1: 1.
368
V obr. 203 je Lissajousova kivka tvaru
x = a sin (cot),
y = a sin (aut \n),
tj. pi (o
x
: v>
2
= 1: 1.
Obr. 202. Lissajousova kivka
.x = a sin ((ot),
y = a sin (u)t TC;2),
, : w
2
= 1 : 1
V obr. 204 je Lissajousova ki vka tvaru
x = a sin (cot),
y = c/sin(2a> - i n) ,
.tj. pi co! : co
2
= 1 : 2.
V obr. 205 je Lissajousova ki vka tvaru
x = a sin (2cot),
y = a sin (3cD),
tj. pi o)
: co
2
= 2 : 3 .
n
x = a sin (a>t),
y = a sin (cot TC/3),
OJ,
.v = a sin (w),
y = sin (2cj - n. 4),
<J, : CJ , = 1: 2
Obr. 205. Lissajousova k i v k a
.v = a sin (2a>),
y = a sin (3o),
Ji : o)2 = 2 : 3
369
Souiny se sinusoidlnmi funkcemi:
V obr. 206 je graf funkce y = x sin x, v obr. 207 j sou grafy druhch mocni n
funkc sinus a kosinus a v obrzcch 208 a 209 jsou grafy souin exponenciln
funkce a funkce sinus.
\
2
y " x sin x
\
y i
\
1
/ ^
7 - 1
0
f
- 2
- 3
- 4
- 5
Obr. 206. C
Obr. 207. Grafy funkci y = si n
2
x
a v = cos" x
P r v o d i o v d i a g r a m p r o s i n u s o i d l n f u n k c e
[ h a r mo n i c k f u n k c e ]
Sinusoidln funkce tvaru
/ - {&y]e
R2
\y =
s i n
( * + <P)}
lze symbolicky vyjdit pomoc obhajcho prvodie (obr. 210), piem
370
a je dlka prvodie,
x
- hlov rychlost ( je doba ohhn),
c p fzov posun [poten fze, nulov fzov hel ] vzhledem k pro-
mtac ose pi x = 0 (pop. t = 0).
V elektrotechnice je

x = c o t = ,
T
kde O J je kruhov frekvence,
T peri oda [doba kmi t u] .
c p poten fze [fzov pol oha, fze].
Fyzikln relnou okami t ou hodnot u dost aneme j ako prmt prvodie
vektoru do roviny kol mo k promtac ose.
Obr. 210. Prvodiov diagram pro
funkce y = a sin (.\- + <p)
Prot oe se u prvodi ovho di agramu pedpokl d sinusoidln prbh
s xlt = co = konst, charakterizuj promnn a a cp funkci, j vyhovuj kon-
stantn prvodie, kter, t ak dost aneme, jestlie asovou osu, kol mou k pr o-
mtac ose nechme ob hat v opanm smyslu. Tebae tyto konst ant n pr-
vodie lze povaovat za vektory, li se na zkl ad sv definice.
V prvodi ovm di agramu lze dva prvodie stat j ako vektory. Souet
prvodi znzoruje fyzikln, pop. geomet ri ckou realitu soutu y = \\ + y
2
okamitch hodnot j ako pi skal rn m stn souadni c vektoru (obr. 211).
371
Jeho velikost a pol ohu vzhledem k pr om aci ose (tj. poten fzi) lze zjistit
z prvodi ovho di agramu. Jeho hlov .ychlost se rovn hlov rychlosti
obou prvodi. Plat
y\ = a
l
s i n ( x + </ >, ),
v
2
= ci
2
s i n ( x + 'i + ) ' 2 = c / s i n( x + (p),
kde
a = a] + a\ + 2a
x
a
2
cos(cp
2
- 
2
Obr. 211. Souet prvodi
Je t eba ocenit j ednoduchost stn prvodi v porovnn s analytickm
eenm. P padn nepesnost konst rukce m ast o pod adn vznam.
3.4.2. Go n i o me t r i c k r o v n i c e
Definice:
Goniometrickmi rovnicemi nazvme rovnice, kter kr om konst ant
obsahuj neznmou x nebo vrazy s neznmou x j ako argument y j edn nebo
nkol i ka goniometrickch funkc, t j . rovnice t varu
/ ( s i nx, cosx, t gx, cot gx, x) = 0.
Zkladn goniometrickou rovnic s neznmou x nazvme rovnici typu
g(x) = k, kde g j e goni omet ri ck funkce a k je reln slo.
Vzhledem k periodinosti goniometrickch funkc m kad zkiadn
372
goni omet ri ck rovnice bu przdn, nebo nekonen obor pravdivosti.
Zpravi dl a hledme jen een z intervalu <0, 360> neboli <0r ad, 2TI rad >,
tj. hledme tzv. zkladn hodnoty.
P o e t n z p s o b e e n
Pomoc goniometrickch vzorc pevedeme goni omet ri ck funkce s p-
padnmi rznmi argument y na funkce s tm argument em. Pot om p padn
rzn goniometrick funkce vyjdme j edi nou goni omet ri ckou funkc.
Z skan een je t eba vdy ovit dosazenm do vchoz rovnice, nebo
pravy rovnic nemusely bt ekvivalentn.
Pklad 1:
Ureme mnoi nu {x e <0, 360> | sin (2x) = sin x}.
Podl e vzorce pr o sin (2x) j e
2 sin x cos x = sin x,
2 sin x cos x sin x = 0.
Z posledn rovnice lze vyt knout s i nx:
(sin x) (2 cos x - 1) = 0;
sin x = 0 dv zkladn hodnot y
X l
= 0, x
2
= 180^, x
3
= 360;
2 cos x 1 = 0, odkud cos x = \ dv zkladn hodnot y
x
4
= 60, x
5
= 300.
Zkouka ukazuje, e vechna nalezen een spluj danou rovnici, t ake
obor pravdivosti
P = {0, 60, 180, 300, 360}.
Pklad 2 (kvadratick typ):
Ureme mnoi nu {x e <0, 360) | 17 s i n
2
x 3 c os
2
x = 2}.
17 si n
2
x - 3(1 - s i n
2
x) = 2,
20 si n
2
x = 5,
( s i nx)
1 > 2
= i;
(sin x)
x
= \ dv zkladn hodnot y
X l
= 30, x
2
= 150;
( s i nx)
2
= i dv zkladn hodnot y
x
3
= 210, x
4
= 330.
373
Vechna uveden een spluj danou rovnici, take obor pravdivosti
P = {30, 150, 210, 330}.
Pklad 3:
Ureme mnoi nu {x e <0, 360> | 2 sin x + cos x = 2}.
P o s t u p e e n 1:
c os x = 2 2 s i n x ;
po umocnn dvma j e
cos
2
x = 4 - 8 s i n x + 4 si n
2
x,
1 si n
2
x = 4 8 sin x + 4 si n
2
x,
( s i nx)
1
,
2
= tV(M-M) = t i ;
(sin x)
l
= 1 dv zkladn hodnot u
x
x
= 90;
(sin x)
2
= f dv zkl adn hodnot y
x
2
= 3652', x
3
= 1438\
Zkoukou se zjist, e z nalezench een pouze een x
3
nespluje danou
rovnici, take obor pravdivosti
P = {90, 3652) .
P o s t u p e e n 2:
Metoda pomocnho hlu
Pro danou rovnici typu a sin x + b cos x = c pouijeme substituce tg z =
= bia.
2 sin x -I- cos x = 2 => sin x + | cos x = 1.
Po substituci tg z = \ => z = 2634
/
dost aneme
s i nx + tg z c os x = 1,
sin z ,
sin x H cos x = 1,
cos z
sin x cos z + sin z cos x = cos z,
sin (x + z) = cos z = cos 2634' = 0,894 4,
(x + z), = 632 dv x, = 3652',
(x + z)
2
= 11634' dv x
2
= 90.
374
Pklad 4:
Ureme mnoi nu {x e <0, 360) | sin (2x) = tg x}.
sin x
2 sin x cos x =
cos x
2 sin x cos
2
x sin x = 0,
( 2 c o s
2
x - l ) s i n x = 0;
sin x = 0 dv zkladn hodnot y
X l =
0 , x
2
= 180, x
3
= 360;
2 cos
2
x - 1 = 0,
cos
2
x = \ \
(cosx)!
2
= jy/2 dv zkladn hodnot y
x
4
= 45, x
5
= 135, x
6
= 225, x
7
= 315.
Vechna nalezen een spluj danou rovnici, take obor pravdivosti
P = {0, 45, 135, 180, 225, 315, 360}.
Gr a f i c k z p s o b e e n
Uprav me danou rovnici na tvar c p(x) = ^(x) a pro Vx e <0, 360) sestro-
jme grafy funkc y = <p(x) a y = t^(x). eenmi (zkladnmi hodnot ami ) j sou
prvn souadni ce prsek t cht o graf.
Piklad 5:
Obor pravdivosti P = {3652
/
, 90} pslun k mnoi n
{x <0, 360> | 2 sin x + cos x = 2}
je zejm z grafickho een na obr. 212 a z poet n ho een p kl adu 3.
3
Obr. 212. 'Grafick een rovnice
2 sin x + cos .v = 2
375
3.4.3. Cy k l o me t r i c k f u n k c e
Cyklometrickmi funkcemi nazvme inverzn funkce ke goni o-
metrickm funkcm. Prot oe goniometrick funkce j sou ryze monot nn jen
na uritch intervalech, existuj inverzn funkce jen na t cht o intervalech.
Funkce arkussinus
fi = {[*> y] I y =
a r c s i n
x < - 1,1 >, y < - | T C , | T C > }
j e inverzn funkc k funkci sin na intervalu < ^n,^n), funkce arkuskosinus
fi
=
{[* y]\y = arccos x, x < - 1 , 1>, y e <0,7i>}
je inverzn funkc k funkci cos na intervalu <0,7i>, funkce arkustangens
fi = {[x, y] | y = arctg x, x e R, y e ( - | T C , \K)}
j e inverzn funkc k funkci tg na intervalu ( | T T , a funkce arkuskotangens
* h = y]\y = arccotg x, x R, y e (0, n)}
j e inverzn funkc k funkci cotg na intervalu (0, T T ) .
Obr. 213. Funkce arkussinus Obr. 214. Funkce arkustangens
a arkuskosinus a arkuskotangens
Grafy cyklometrickch funkc lze pomoc osov soumrnost i s osou y = x
sestrojit z graf goniometrickch funkc na intervalech, kde j sou ryze mono-
tnn a kter obsahuj pot ek O (obr. 213 a 214).
376
Vy j d e n c y k l o me t r i c k f u n k c e p o mo c j i n c y k l o me t r i c k
f u n k c e s t e j n h o a r g u me n t u
arcsin x = \n ar ccos x (|x| ^ 1),
= a r c t g
^ ( l - x
2
)
(
'
X
'
<
^
arccos x = \% arcsin x (|x| ^ 1),
"
= a r c c o t g
70^?) &
X
\
<1
):
, x
arctg x = arccotg x = arcsin
i
x
arccotg x = fit arctg x = arccos
ar ccot gx = ar ct g- (x > 0),
x
= a r c t g - + n (x < 0).
x
C y k l o me t r i c k f u n k c e v z j e mn o p a n c h a r g u me n t
arcsin ( x) = - a r c s i n x (|x| g 1),
arccos ( - x ) = n ar ccos x (|x|
=
1),
arctg ( x) = - a r c t g x,
arccotg ( x) = n arccotg x.
S o u t y a r o z d l y c y k l o me t r i c k c h f u n k c
arcsin x
x
+ arcsin x
2
= arcsin [x
x
7(1 x
2
) + x
2
70 ~~
x
)]
( x ! X
2 =
0 nebo x] + x
2
= n - arcsin [ X 70 - x\) + x
2
70 - x
2
)J (x
x
> 0, x
2
> 0, x\ + x\
= - 7 1 - arcsin [xj 7(1 ~
x
l) +
x
2 V0 ~~
x
? ) ] (
x
i
<
^'
x
2 <>
x
+
x
2
arcsin Xj arcsin x
2
=
= arcsin [x
x
7(1 ~ x
2
) - x
2
7(1 - * ? ) ] (
x
i
x
2 =
0
nebo x\ + xf S 1),
= n - arcsin [
Xl
7(1 -
x
z ) -
x
i V
1
" * ? ) ] (
x
i > >
x
2 < 0.
x
+
x
2
= -n - arcsin [x
x
7(1 -
x
l) -
x
2 V(l ~
x
i)] (
x
i < 0, x
2
> 0, x
2
+ x
2
arccos X j + ar c c os x
2
=
= arccos {x
{
x
2
- [ ^( 1 - x
2
)] V
1
~
x
l) (
x
i +
x
i = )>
= 2n - arccos { x
x
x
2
- - x
2
) ] - x
2
} ( x
x
+ x
2
< 0),
arccos x
x
arccos x
2
=
= - a r c c o s { x
x
x
2
+ [7(1 - *
2
)] V
1
~
X
D) (
x
i =
x
* ) >
= arccos { x
x
x
2
+ [V(l - x
2
) ] 7(1 - x
2
2
)} (x
x
< x
2
) ,
arctg X j + a r c t gx
2
=
= arctg
+
(
A
' i
A
2 < 0'
1 X j X
2
= n + arctg **
+
*
2
(xj > 0, X j X
2
> 1),
1 X i x
2
Xj + x
2
T - X j X
2
- 7 T + a r c t g
+
*
2
( X < 0, x
t
X 5 > 1),
arctg Xi arctg x
2
=
= arctg
X l
~
X l
(
x
i
x
2 > - 1 ) ,
1 + x
x
x
2
= n + arctg (x
x
> 0, x
x
x
2
< - 1 ) ,
1 + x
x
x
2
= - 7 T + arct g- -- (x
x
< 0, x
x
x
2
< - 1 ) ,
1 + X i X
2
X
1
X
2
_ 1
arccotg x
x
+ ar c c ot gx
2
= arccotg ( x
x
> - x
2
) ,
X i ~f" x
2
X
1
X
2 1 / \
arccotg x
x
+ arccotg x
2
= arccotg + n ( Xj < - x
2
) .
X2 ~h X j
Vz t a h y me z i c y k l o me t r i c k mi f u n k c e mi a l o g a r i t mi c k o u f unkc
arcsin x = - i ln [ix + - x
2
) ] ,
arccos x = - i ln [x + yj(x
2
- 1)],
arctg x = ln
1 1 + ix
2i 1 - i x'
1 ix + 1
arccotg x = r l n -.
2i ix - 1
378
3.4.4. Hy p e r b o l i c k f unkc e
Definice:
e* Q~
X
e* e~*
sinh x = , tgh x = ,
2 e* + e
x
e* + e * e* -f- e *
cosh x = , cotgh x = (x + 0).
2 e* - e "
x 7
Gr a f y h y p e r b o l i c k c h f unkc (obr. 215 a 216)
fi = {[*>3>] I? = si nhx, X E R , y e R } ,
fi = {[*>>'] | y - cos hx, x e R, y e < l , + x ) } ,
/a = { [ x , y ] | y = t ghx, x e R, y e ( - l , l ) } ,
h = {{x,y)\y = cot ghx, x e R \ { 0 } , ye(-oo, - l ) u ( l , + oo)}.
Obr. 215. Funkce hyperbolick sinus
a hyperbolick kosinus
| / = cotgh *
3
2 2
0 1_ 2 _ 3 _ x
r
~
- 2
w - 3
i
r
- 4
Obr. 216. Funkce hyperbolick tangens
a hyperbolick kotangens
P e r i o d i n o s t h y p e r b o l i c k c h f unkc (keZ)
y = sinh (x + 2kni) = sinh x,
y = cosh (x + 2/c7ri) = cosh x,
y = tgh (x + kni) = tgh x,
y = cotgh (x + kni) = cotgh x.
H o d n o t y ve v z n a n c h b o d e c h
sinh 0 = 0,
cosh 0 = 1 ,
t ghO = 0 .
379
Pr o x = 0 nen funkce cotgh definovna; v bod x = 0 se jej limita zprava,
resp. zleva rovn +0 0 , resp. 0 0 .
Hy p e r b o l i c k f u n k c e v z j e mn o p a n c h a r g u me n t
sinh (x) = sinh x,
cosh( x) = c os hx,
t g h ( - x ) = - t g x ,
cotgh (-x)= - c o t g x .
Vz t a h y me z i h y p e r b o l i c k mi f u n k c e mi s t e j n h o a r g u me n t u
s i nhx + c os hx = e*,
s i nhx c os hx = e~*;
cos h
2
x si nh
2
x = 1;
sinh x cosh x
tgh x = - - , cotgh x =
cotgh x =
c o s h x '
1
sinh x'
t g h x '
1 - t gh
2
x = ]
2
-, cot gh
2
x - 1 =
1
cos h
2
x' si nh
2
x
Tab u l k a 3.7
Vyjden hyperbolick funkce pomoc jin hyperbolick funkce stejnho argumentu
Dan funkce
Hledan
funkce
sinh cosh tgh cotgh
{sinh x| V(cosh
2
x - 1)
| tghx| 1
{sinh x| V(cosh
2
x - 1)
VO " t gh
2
. x j
^( cotgh
2
x - 1)
cosh x 7(sinh
2
x + 1)
1 |cotgh x|
cosh x 7(sinh
2
x + 1)
V(l ~ t g h
2
x ) V(cotgh
2
x - 1)
|tgh x\
|sinh x\
7(sinh
2
x + 1)
7( cosh
2
x - 1)
cosh x
- 1
|cotgh x|
|cotgh x|
^'(sinh
2
x + 1) cosh x 1
|cotgh x|
|sinh x|
v
/ ( cos h
2
x - 1) | tghx|
380
Hy p e r b o l i c k f u n k c e s o u t u a r o z d l u d v o u a r g u me n t
sinh (x y) = sinh x cosh y cosh x sinh y,
cosh (x v) = cosh x cosh v sinh x sinh y,
tgh x tgh y
t g ( * >' ) =
cotgh (x y) =
1 tgh x tgh /
1 cotgh x cotgh v
cotgh x cotgh y
Hy p e r b o l i c k f u n k c e d v o j n s o b k u a r g u me n t u
sinh (2x) = 2 sinh x cosh x,
cosh (2x) = si nh
2
x + cos h
2
x,
2 tgh x
t gh(2x) =
cotgh (2x) =
1 + t gh
2
x
1 + cot gh
2
x
2 cotgh x
Hy p e r b o l i c k f u n k c e d a l c h n s o b k a r g u me n t u
sinh (3x) = sinh x ( 4 c o s h
2
x \).
sinh (4x) = sinh x cosh x (8 cosh
2
v - ' '
sinh (5x) = sinh x( l 12 cosh
2
x -+ 1( v Os h
4
x ;
cosh (3x) = cosh x (14 cosh
2
x 3),
cosh (4x) = 1 - 8 cosh
2
x + 8 cos h
4
\ \
cosh (5x) = cosh x (5 - 20 cosh
2
x + 16 cos h
4
x).
sinh (nx) = cos h" "
1
x sinh x + (^j cos h" "
3
x si nh
3
x +
+ J c o s h " "
5
x s i n h
5
x +
cosh (nx) = cosh" x + cosh"
2
x sinh
2
x +
+ c os h" "
4
x s i nh
4
x + . . . .
Hy p e r b o l i c k f u n k c e p o l o v i n h o a r g u me n t u
. | si nhx|
s i n h
r
= / -
= :
^ ^
9
|sinh x|
=
V[ 2( cos hx- 1)]'
cosh x 1
sinh x
cosh -
2
t g h -
t ghj
c o t g h - =
c o t g h
cosh x + 1
sinh x
/ cosh x
Mo c n i n y h y p e r b o l i c k c h f unkc
s i nh
2
x =
i [cosh(2x) - 1 ] ,
i [cosh(2x) + 1] .
i[ 3 sinh x + sinh (3x)],
}|~3 cosh x + cosh (3x)],
;
; j 3 - 4 cosh (2x) + cosh (4x)],
i [3 + 4 cosh (2x) + cosh (4x)],
si nh
5
x = i fefl Osi nhx - 5si nh( 3x) + si nh(5x)],
cosh
5
x = TV[10
c o s n
x + 5 cosh (3x) + cosh (5x)],
si nh
6
x = 10 + 15 cosh (2x) - 6 cosh (4x) + cosh (6x)],
cos h
6
x = ^ [ 1 0 + 15 cosh (2x) + 6 cosh (4x) + cosh (6x)].
cos h
2
x =
si nh
3
x =
cos h
3
x =
si nh
4
x =--
cos h
4
x -
S o u t y a r o z d l y h y p e r b o l i c k c h f unkc
x i y x + y
sinh x + sinh y = 2 sinh cosh ,
" 2 2
x -f- y x y
cosh x + cosh y = 2 cosh cosh ,
cosh x cosh y = 2 sinh
X
^ sinh - - ,
2 2
382
cotgh x + cotgh y
cotgh x cotgh y
cosh x cosh y'
sinh (x + y)
sinh x sinh y'
sinh (y - x)
sinh x sinh y
Mo i v r o v y v z o r c e
(sinh x + cosh x)
w
= sinh (nx) + cosh (nx),
(coshx - sinh x)
w
= cosh(rcx) sinh (nx).
S o u i n y h y p e r b o l i c k c h f unkc
sinh x sinh y = ^[cosh (x + y) - cosh (x - y)],
cosh x cosh y = | [ cos h (x + v) + cosh (x - y)],
sinh x cosh y = j [ s i nh (x + y) + sinh (x - y) ] ,
tgh x + tgh y
tgh x tgh y =
cotgh x + cotgh y
Vz t a h y me z i h y p e r b o l i c k mi f u n k c e mi a e x p o n e n c i l n f unkc
sinh x + cosh x = e
A
, sinh x cosh x = e"*,
1 + t g h ^
1 - t g h *
(dal vzorce viz v definicch hyperbolickch funkc na zat ku l nku 3.4.4).
Go n i o me t r i c k a h y p e r b o l i c k f u n k c e i ma g i n r n h o
a k o mp l e x n h o a r g u me n t u
cosh(i x) = c os x, c os hx = cos(i x),
sinh (ix) = i s i n x , sinh x = i s n(i x),
' t gh(i x) = i t g x , t ghx = - i t g ( i x ) ,
cotgh (ix) = - i cotg x, cotgh x = i cotg (ix),
sin (x iy) = sin x cosh y i cos x sinh y,
cos (x iy) = cos x cosh y + i sin x sinh y,
383
sin (2x) i sinh (2y) sin (2x) i sinh (2y)
cos (2x) 4- cosh (2y) 2(cos
2
x 4- si nh
2
y) '
sin (2x) + i sinh (2y\ sin (2x) + i sinh (2y)
2(sin
2
x 4- si nh
2
y) cos (2x) - cosh (2y)'
sinh x cos y i cosh x sin y,
cosh x cos y i sinh x sin y,
sinh (2x) i sin (2y)
cosh (2x) 4- cos (2y)'
sinh (2x) 4 i sin (2y)
cosh (2x) cos (2y)
3.4.5. Hy p e r b o l o me t r i c k f u n k c e
Hyperbolometrickmi funkcemi {reln promnn} argsinh (argument
hyperbolickho sinu), argcosh (argument hyperbolickho kosinu), argtgh
(argument hyperbolickho tangens) a argcotgh (argument hyperbolickho
kotangens) nazvme inverzn funkce po ad k hyperbolickm funkcm
sinh, cosh, tgh a cotgh.
y i
4
14
1
P /sorgtgh x
3
2
1
i i i i
!;
Ir
3
2
1
i i i i
-s^y-arg cosh x
r f i i i ^
-4-3-2-1 1
i i t i
-/iVy-org cotgh/
- 4- 3- 2H /
y-orgsinh/
Q\l 3 4 x
j ^^^-orgcosh X
- - 3
- - 4
lil"
Oj ji 2 3 4 /
-2!
-3l
-41
Obr. 217. Funkce argument Obr. 218. Funkce argument
hyperbolickho sinu a argument hyperbolickho tangens a argume
hyperbolickho kosinu hyperbolickho kotangens
Gr a f y h y p e r b o l o me t r i c k c h f unkc (obr. 217 a 218)
fi
=
y] I y
=
argsinh x, x R, y R } ,
h = y] I y = argcosh x\ x e < l , 4 x), y <0, 4- x)},
k = {[*<}] I y = argtgh x, x ( - 1, 1), y R } ,
k = v] | y = argcotgh x, x ( - x , - 1) u (1, 4- x ) , y e P \ [Oj ] .
t g ( x i y ) =
cotg (x iy) =
sinh (x iy) =
cosh (x iy) =
tgh (x iy) =
cotgh (x iy) =
384
Vy j d e n h y p e r b o l o me t r i c k f u n k c e
p o mo c j i n h y p e r b o l o me t r i c k f u n k c e
argsinh x = argcosh yj(x
2
+ 1)
-argcosh y/(x
2
+ 1)
x
argtgh
argcotgh
V( *
2
+1) '
V( *
2
+1)
argcosh x argsinh ^ ( x
2
- l)
V( *
2
-1)
= argtgh
argcotg
x
x
V( *
2
- o
argtgh x = argsinh
argcosh
i
"
a r g c o s h
V T T ^
argcot gh
argcotgh x = argsinh
1
1
V( *
2
- O
1
argsinh
= argcosh
= argtgh
V( *
2
- 0
X
i
x Ô) ,
x < 0),
x * 0 ) ;
1).
1),
K> 1);
- 1 < X < 1),
0 x < 1),
- 1 < x ^ 0 ) ,
- 1 < x < 1, :
x > 1),
x < - 1 ) ,
x > 1),
|x| > 1).
S o u t y a r o z d l y h y p e r b o l o me t r i c k c h f unkc
argsinh x argsinh y = argsinh [xy/(l + y
2
) yj(l + x
2
) ] ,
| ar gcoshx argcosh y| = argcosh {xy j[(x
2
- \)(y
2
1)]}
(x = 1, y = 1),
x ~\~ y
ar gt ghx + argtgh y * = argtgh ~ (|x| < 1, |y| < 1).
1 + xy
Hy p e r b o l o me t r i c k f u n k c e i ma g i n r n h o a r g u me n t u
argsinh (ix) = i a r c s i n x ,
argcosh (ix) = i arccos x,
argtgh (ix) = i arctg x,
argcotgh (ix) = i arccotg x.
1
Vz t a h y me z i h y p e r b o l o me t r i c k mi f u n k c e mi
a p i r o z e n m l o g a r i t me m
argsinh x = ln [x + y/(x
2
+ 1)],
argcosh x = ln [x + ^ ( x
2
- 1)] (x = 1 ) ,
1 + x
ar gt ghx = 1 ^ ^ - ^ (|x| < 1),
x + 1
argcot gh x = \ ln (|x| > 1).
3.5. S F R I C K T R I G O N O M E T R I E
Hlavn krunic kulov plochy [sfry] nazvme prni k kulov plochy
a roviny prochzejc stedem kulov plochy.
Vedlej krunic kulov plochy [sfry] nazvme neprzdn prni k kulov
plochy a roviny neprochzejc stedem kulov plochy.
Sfrickou vzdlenost bod A, B kulov plochy, kter nele na teme pr-
mt u, nazvme dlku men ho obl ouku z obl ouk hlavn krunice pr o-
chzejc body A, B. Sfrick vzdlenost protjch bod kulov plochy se rovn
polovin dlky hlavn krunice.
Sfrickm dvojhelnkem nazvme st kulov plochy ohrani enou obl ouky
dvou rznch hlavnch krunic.
386
Sfrickm trojhelnkem nazvme st kulov plochy ohrani enou t ako-
vmi obl ouky (stranami sfrickho trojhelnku) t rznch hlavnch krunic,
kter spojuj ti body A, B, C kulov plochy (body A, B, C nele na te hlavn
krunici) a kter se krom bod A, B, C neprotnaj. Jestlie se dlky vech
stran sfrickho trojhelnku rovnaj sfrickm vzdlenostem, pak t ent o
sfrick trojhelnk nazvme Eulerovm trojhelnkem (obr. 219).
Obr. 219. Eulerv trojhelnk ABC
mluva:
V dalm textu budeme uvaovat j en E u l e r o v y t r o j h e l n k y pi pol o-
mru r = 1 kulov plochy.
Stranami sfrickho trojhelnku j sou obl ouky hlavnch krunic, take pi
r = 1 j sou p mo ureny velikostmi hl BSC, ASC a ASB pol op mek SA,
SB a SC (S je sted kulov plochy) v obl oukov me. Ml uv me pr ot o o veli-
kostech stran sfrickho trojhelnku.
Pol op mky, jejich pot kem j e sted S kulov plochy a vnitnmi body
j sou vrcholy A, B, C sfrickho trojhelnku, tvo tzv. zkladn trojhran SABC.
Velikosti a, /?, y hl sfrickho trojhelnku ABC se rovnaj odchyl km
stn zkl adn ho t roj hranu SABC.
Oznaen vrchol a velikost stran a hl sfrickho trojhelnku odpov d
oznaen u rovi nnho trojhelnku. Prvky a, b, c, a, /?, y se nazvaj zkladn
prvky sfrickho trojhelnku.
Pol rn t roj hran SA'B'C m hrany kol m k st nm zkl adn ho t roj hranu
SABC a uruje na kulov ploe Eulerv polrn trojhelnk A'B'C'.
P o d m n k y p r o v e l i k o s t i s t r a n a h l s f r i c k h o t r o j h e l n k u
0 < t f + ? + c <2 7 r ,
n < a + /? + y < 37i.
Plat a > b, resp. a = >, resp. a < b, prv kdy a > /?, resp. a = /i,
resp. a < /?.
387
Plat a 4- b > 7i, resp. a + b = 7i, resp. a 4- b < 7i, prv kdy a 4- jS > TT,
resp. a + /? = 7i, resp. a 4- /? < 7i.
Obdobn vztahy plat t ak pro ostatn strany a hly.
slo
e = a + j8 + y 7i
se nazv sfrick exces [sfrick nadbytek].
slo
= 27i - (a 4- ? 4- c)
se nazv sfrick defekt.
Ve l i k o s t i s t r a n a h l p o l r n h o t r o j h e l n k u
Velikosti stran pol rn ho trojhelnku A'B'C j sou
a' = 7i a, / = 7i - / ?, c' = 7i - y
a velikosti j eho hl j sou
a' = 7i - a, 0' = n b, i = TI c.
Nahrad me-l i tedy v kt ermkol i vzorci velikosti stran velikostmi vplk
hl a velikosti hl velikostmi vplk stran, dost aneme nov vzorec
(nap. vplnk hlu o velikosti a m velikost a! = n a a vplnk strany
o velikosti a m velikost a' = 7i a).
3.5.2. P r a v o h l s f r i c k t r o j h e l n k
Pouv se tho oznaen j ako u rovi nnho pravohl ho t roj -
helnku [tj. pi y = y7i znaky a, b znamenaj velikosti odvsen a znak c
velikost pepony (obr. 220)].
Obr. 220. Pravohl sfrick trojhelnk Obr. 221. Schma k Neprerovu pravidlu
388
Ne p e r o v o p r a v i d l o p r o p r a v o h l s f r i c k t r o j h e l n k
Jestlie velikost c pepony, velikosti a, jS hl a velikosti %K a, fyz b
dopl k stran po ad o velikostech a, b napeme k vrchol m ptihelnku
v poad zejmm z obr. 221, pak kosinus libovolnho prvku se rovn souinu
sin dvou protilehlch prvk nebo souinu kot angent dvou sousednch prvk.
Podl e Neperova pravidla lze zkladn prvky pravohl ho sfrickho t roj -
helnku vypo t at
#
ze dvou danch prvk pomoc vzorc
sin a
=
sm a sin c,
sin a
=
t gbc ot g/ J ,
sin b
=
s i ne sin /?,
sin b
=
tg a cotg a,
cos c
=
cos a cos b,
cos c
=
cotg a cotg jS
cos a
=
cos a sin j?,
cos a
=
cotg c tg b,
cos /?
=
sin a cos b,
cos /?
=
cotg c tg a.
Sf r i c k e xc e s e v p r a v o h l m s f r i c k m t r o j h e l n k u
3.5.3. Ko s o h l s f r i c k t r o j h e l n k (obr. 222)
Pou vme t ho oznaen j ako u rovi nnho kosohl ho t roj -
helnku (viz obr. 124).
e a b
tg - = t g - t g - .
C
Obr. 222. Kosohl sfrick trojhelnk
Si n o v v t a
sin a: sin b: sin c = sin a: sin 0: sin y .
389
Ko s i n o v v t a p r o s t r a n y
cos a = cos b cos c + sin b sin c cos a,
cos b = cos c cos a + sin c sin a cos /?,
cos c = cos a cos + sin a sin b cos y.
Ko s i n o v v t a p r o h l y
cos a = cos # cos y + sin jS sin 7 cos a,
cos /? = cos y cos a + sin y sin a cos
cos y cos a cos /? + sin a sin /? cos c.
V t a o p o l o v i n c h s t r a n c h , s f r i c k h o t r o j h e l n
Pr o a = { (a + /? + 7) plat
a / / cos a cos (a a)
sin - -
1 1
2 \ \ sin jS sin y
a /cos (o /?) cos (<T - 7)
c o s - '
2 \
s
i
n
0
s
*
n
7
a / / cos a cos (a - a)
2 \ \ cos (a /?) cos (cr y ) /
a / / cos ((7 - /?) cos ((7 - y)'
tg
c o t g . / 1 , v
Cyklickou zmnou dost aneme vzorce pr o a c/2.
V t a o p o l o v i n c h h l e c h s f r i c k h o t r o j h e l n k
Pr o s = {\a + b + c) plat
sin -
2
a
c o s -
2
a
t 8
2
a
COtg;
'sin (s ?) sin (s
-
c)
sin ? sin c
'sin s sin (s - a)
sin ? sin c
'sin (s - ?) sin (s
c)
sin s sin (s -
sin s sin (s
)
' 2 \ sin ( 5 - b) sin ( 5 c)
Cyklickou zmnou dost aneme vzorce pro jS/2 a 7/2.
Ga u s s o v y v z o r c e
sin
a + 0
a-b
cos
cos
a - 0
sin
cos-
c o s -
2
sin
sm-
o + 0 a + fe
cos - cos
sin cos
a - 0
cos sin
2
a + b
sin
Cyklickou zmnou dost aneme dalch osm vzorc.
Ne p e r o v y a n a l o g i e
t g-
a +
cos
a - 0
c
cos-
t g-
a + 0
?
2
a - 0
sin
t g;
. a + 0'
sin *
t g-
a + 0
t g-
a - 0
Cyklickou zmnou dost aneme dal vzorce.
sm
cos
a-b
a + b'
cotg - cos
B
2 2
a-b
sin
y a + b
c o t g - s m^
[ P o l o m r r k r u n i c e o p s a n a p o l o m r e k r u n i c e
v e p s a n s f r i c k mu t r o j h e l n k u
| Pr o a = Ha + 0 + y) a s = \(a + 6 + c) plat
cos (a a) cos (a 0) cos (a yf\
cotg r
COS 0"
sin (s - a) sin (s - b) sin ( 5 - c)
sm 5
cotg r = cotg - cos (a a),
t g =
t g s i n (s a)
(cyklickou zmnou dost aneme
dal vzorce).
L' Hu i l i e r v v z o r e c
Pr o s = \(a + b + c) a sfrick exces plat
e / / s s a s b s c
t g
4 = i (
t g
2
t g
-
t g
X
, g
-
s b s
. t g^t g
F
OL
2 2 / . / s s a
t g
2
T G
- Y -
Sf r i c k d e f e k t
Pr o a = | ( a + jS + 7), <7
X
= a a, <r
2
= a - jS a ( 7
3
= <r y a pro
sfrick defekt d plat
Le g e n d r o v a v t a
Sfrick trojhelnk o malch st ranch lze nahradi t rovi nnm trojhelnkem,
j eho velikosti hl j sou o tetinu sfrickho excesu men ne velikosti hl
sfrickho trojhelnku.
Ob s a h s f r i c k h o t r o j h e l n k u a s f r i c k h o d v o j h e l n k u
viz v l nku 3.3.3
e e n k o s o h l c h s f r i c k c h t r o j h e l n k
Zkladn loha 1:
Jsou dny velikosti t stran.
Z p s o b e e n 1:
Vypoteme velikost j ednoho hlu podle kosinov vty pr o strany (nap. a):
cos a cos b cos c
cos a = ,
sm b sm c
. sin b sin a ,
sin p = (sinov vta),
sin a
sin c sin a
sin y = (sinov vta).
sin a
392
Z p s o b e e n 2:
Vechny velikosti hl vypoteme podle kosinov vty pro strany.
Z p s o b e e n 3:
Vechny velikosti hl vypoteme podle vty o polovinch hlech, pop.
velikost j ednoho hlu vypoteme podle vty o polovinch hlech a velikosti
ostatnch hl vypoteme podle sinov vty j ako v zpsobu een 1.
Zkladn loha 2:
Jsou dny velikosti dvou stran a velikost hlu jimi sevenho (nap. b, c, a).
Z p s o b e e n 1:
cos a = cos b cos c + sin b sin c cos a (kosinov vta pr o strany),
sin b sin a
sin 0 =
:
(sinov vta),
sin a
sin c sin a
sin y = (sinov vta).
srna
Z p s o b e e n 2:
b c a
a , c o s - c o t g -
t g - = (Neperova analogie),
2 b + c
y 1
c o s -
2
. b c OL -
a s i n c o t g -
P y 2 2
t g - = (Neperova analogie).
sin
Z |(j3 +; / ) a K#

y) dost aneme oba hly jS a y. Dle vypoteme
b + c 0 + y
i g
1 T ~
c o s
~ 2 ~ .
tg - = (Neperova analogie).
2 p y
c o s -
2
Zkladn loha 3:
Jsou dny velikosti dvou stran a velikost hlu proti vt z nich (nap. b, c, jS;
6 > c ) .
393
e e n :
sin c sin 0 . ,
v
\
sin y = (sinov vta),
sin?
b + c 0 + y
t g ^ - c o s ^
t g - = (Neperova analogie),
c o s -
2
0 + y b + c
t g c o s
a 2 2 . . .
cotg - = (Neperova analogie)
2 b c
cos
2
nebo hel a vypoteme podle sinov vty.
Zkladn loha 4:
Je dna velikost strany a velikosti obou k n pilehlch hl (nap. a, 0, y).
Z p s o b e e n 1:
cos a = cos,/? cos y + sin 0 sin y cos a (kosinov vta pr o hly),
. sin 0 sin a , . .,
v
,
sm b = (smova veta),
sin a
sin y sin a , .
sm c = (sinov vta).
sin a
Z p s o b e e n 2:
0 - y a
, ^ c o s t g -
tg = (Neperova analogie),
2 0 + y
c o s -
2
sm t g -
b
~
c
2 2 / ,
tg = (Neperova analogie).
2 0 + y
7
sin -
2
Z |(? -f c) a {^b c) dost aneme velikosti obou stran b a c. Dl e vypoteme
sin a sin 0
sin a =
:
(sinov vta).
sin b
394
Zkladn loha 5:
Jsou dny tyto prvky: velikost strany, velikost pilehlho hlu a velikost
protilehlho hlu (nap. b, /?, y).
e e n :
si ne =
sin y sin b
sin #
a
t 8
2
b + c 0 + y
t g c o s
0
sin a =
cos
sin a sin /?
s i nb
Zkladn loha 6:
Jsou dny velikosti t hl.
Z p s o b e e n 1:
cos a + cos /? cos y
(sinov vta),
(Neperova analogie),
(sinov vta).
cos a =
sin b =
sin c =
sin /> sin y
sin /? sin a
sin a
sin y sin a
sin a
(kosinov vta pr o hl j ),
(sinov vta),
(sinov vta).
Z p s o b e e n i 2:
Velikost j edn strany vypoteme podle vty o polovinch st ranch; dle
postupujeme j ako v zpsobu een 1.
3.5.4. Ma t e ma t i c k z e m p i s
D l e i t d l k y a d l k o v m i c j e d n o t k y
Stedn pol omr Zem podl e Hayforda z r. 1910 je r
H
= 6 371,229 km.
Piblin pol omr referenn koule j e r = 6 371,1 km.
Dl ka hlavn poloosy zemskho cinsoidu podle Krsovskho z r. 1940
je a = 6 378,245 km.
Dlka zemskho rovnku se lle Krasovskho z r. 1940 rovn
40 075,695 km.
395
Dl ka obl ouku hlavn krunice (zemskho rovnku) zemsk sfry odpov -
dajcho j ednomu stupni, resp. j edn mi nut zempisn dlky se piblin
rovn 111,3 km, resp. 1,852 km = 1 n mile (nautical mile neboli nmo n mle).
1 zempisn mle = 4 n mile = 7,408 km.
1 nmo n rka kompasov rice se rovn 11 J.
S o u a d n i c o v s o u s t a v a Z e m
Prvn osou je rovnk a dr uhou osou cp je nult polednk (greenwichsk
polednk, ti: grynysk).
Z e m p i s n s o u a d n i c e
Zempisn dlka X se udv bu j ako dl ka obl ouku zemskho rovn ku
mezi nul t m a mstnm pol edn kem, nebo j ako odchyl ka roviny nul t ho
polednku a roviny m st n ho pol edn ku, piem od 0 do 180 j de o k l a d n o u
odchylku (ve smyslu oten Zem) neboli o vchodn zempisnou dlku a od 0
do 180 j de o z p o r n o u odchyl ku (proti smyslu oten Zem) neboli
o zpadn zempisnou dlku.
Zempisn ka cp j e odchyl ka p mky, kter prochz uvaovanm mstem
a stedem zemsk sfry, a roviny zemskho rovnku, piem od 0 do 90
j de o k l a d n o u odchylku (od rovn ku k severnmu plu) neboli o severn
zempisnou ku a od 0 do 90 o z p o r n o u odchylku (od rovn ku k ji-
n mu plu) neboli o jin zempisnou ku.
Ne j me n v z d l e n o s t d v o u b o d n a s f e
Velikost obl ouku hlavn krunice spojujcho body Pi [ A
l 9
a P[A
2
, (Pi\
(tj. dlka tzv. ortodromy), kt er j e jejich nejmen vzdlenost (tzv. ortodromick
vzdlenost e), se vypote t akt o:
396
- Jestlie ve sfrickm trojhelnku P
X
P
2
N (obr. 223) znme
iJVPj = 90 - 
2
,
\
2
) +
+ sin (90 - <p
x
) sin (90 - cp
2
) cos AA =
= sin (p
x
sin cp
2
+ cos cp
x
cos <p
2
cos A/
(kosinov vta pr o strany).
V p o e t a z i mu t o r t o d r o my
hl y a a /? sfrickho trojhelnku P
X
P
2
N (viz obr. 223) vypotme tak,
e nejprve urme velikost e obl ouku P
X
P
2
a pak ji dosad me do vzorc
sin AA sin (90 
x
sin e
sm e
(sinov vta),
Vz d l e n o s t d v o u m s t se s t e j n o u z e m p i s n o u k o u cp
Ortodromickou vzdlenost e = \\P
2
\ (obr. 224) snadno vypoteme z pravo-
hl ho sfrickho trojhelnku P^N, kter vznikne tm, e v rovnoramen-
nm sfrickm trojhelnku PiP
2
N vedeme vku v k j eho zkl adn P
P
2
.
Plat
sin - = cos cp sin (Neperovo pravidlo).
Obr. 224. Ortodromick vzdlenost Obr. 225. Loxodromick vzdlenost
397
Loxodromickou vzdlenost (velikost obl ouku na rovnobkov krunici) /
(obr. 225) vypoteme podle vzorce
/ = AACOS cp (),
nebo
kde
nr AX cos cp . .
/ = (km),
180
v
'
6 370 km.
Poznmka'.
Loxodroma j e ki vka na kulov ploe, kt er vechny polednky [meri di ny]
prot n pod stejnm hlem. Je-li t ent o hel rzn od 90, pak se l oxodr oma
spirlovit bl k plu. Kad rovnobkov krunice j e l oxodromou, kt er
polednky prot n pod pravm hlem.
398
4. ANALYTI CK G E O ME T R I E
4.1. ANAL YT I C K G E O M E T R I E V R OVI N
4. 1. 1. R z n s o u a d n i c o v s o u s t a v y
Pi zavdn souadni covch soustav j de o zaveden prost ho
zobrazen vech bod roviny na mnoi nu R
2
= R x R.
Ko s o h l s o u a d n i c o v s o u s t a v a (0;x,y)
V rovin zvolme rznobky x, v (| <xy\ + fr)
s
prsekem 0, kter na-
zveme potkem souadnicov soustavy (obr. 226). P mku x, resp. y nazveme
prvn, resp. druhou osou kosohl souadnicov soustavy. Dle zvolme body I ex,
J ey, I + 0 + J. Pot ek 0 dl kadou z os na dv pol op mky. Pol p mku
01, resp. OJ nazveme prvn, resp. druhou kladnou poloosou kosohl souad-
nicov soustavy. Pol p mku opanou k pol op mce OL resp. OJ nazveme
prvn, resp. druhou zpornou poloosou kosohl souadnicov soustavy. seku
01, resp. OJ povaujeme za j e d n o t k o v o u s e k u na ose x, resp. y.
Obr. 226. Kosohl souadnicov
soustava
Pol ohu libovolnho bodu P roviny urme t akt o: Bodem P vedeme rovno-
bky s osami x a y a jejich prseky s osami x a y ozname po ad P
a P
2
.
Prvn souadnic [souadnic x] bodu P nazvme slo x
0
= (sgn s) \0P
X
\
9
piem sgn e = 1, resp. s gns = 1, prv kdy bod P
{
le v prvn kl adn,
resp. prvn zporn poloose. Druhou souadnic [souadnic y, poadnic]
bodu P nazvme slo y
0
= (sgne)| OP
2
| , kde sgne = 1, resp. sgn e = 1,
399
prv kdy bod P
2
le v druh kladn, resp. druh zporn poloose. Pot ek O
m souadnice x
0
= 0 a y
0
= 0. Souadni ce x a y v kosohl souadni cov
soustav se nazvaj kosohl. Bod P se souadnicemi x
0
a y
0
oznaujeme
P[ x
0
, y
0
] nebo P = [ x
0
, y
0
] (obsahuj-li souadnice desetinnou rku, pak
v uvedench symbolech msto rky peme stednk). Nkdy j e vhodn sou-
adnice bodu P oznaovat x
P
a y
P
.
Poznmka:
Neme-li dojt k nedorozumn , lze souadnice bodu P znait stejnmi
psmeny j ako souadni cov osy x a y, tj. pouvat oznaen P[ x, y] nebo
P = [ x, y] .
P r a v o h l [ o r t o g o n l n ] s o u a d n i c o v s o u s t a v a ( 0 ; x , y )
Osy x a y volme k sob k o l m (obr. 227). Souadni ce x a y v pravohl
souadni cov soustav se nazvaj pravohl [ortogonln].
1 y
Yo
jPO
0 i
y
0
]
Yo
fPXoJo]
J
- ! !
]
j
!
- r . i 1
I
0 I x
0
X 0
1 * 0
x
Obr. 227. Pravohl [ortogonl n ] Obr. 228. Kartzsk [ortonorml n ]
souadnicov soustava souadnicov soustava
Ka r t z s k [ o r t o n o r m l n ] s o u a d n i c o v s o u s t a v a ( 0 ; x , y )
S Osy x a y volme k sob k o l m a j ednot kov seky na osch x a y volme
s h o d n , tj. volme Ol ^ OJ (obr. 228). Souadni ce x a y v kartzsk sou-
adnicov soustav se nazvaj kartzsk [ortonormln].
P o l r n s o u a d n i c o v s o u s t a v a (0;g,(p)
V rovin zvolme pol op mku O/ , piem bod O nazveme plem a pol o-
p mku o = Ol polrn osou (obr. 229). Pol ohu libovolnho bodu P urme
vzdlenost bodu P od plu O (neboli velikost vektoru OP, kter nazvme
prvodiem nebo rdiusvektorem bodu P), kt erou zpravidla zname g (pop. r),
400
a zkladn velikost ori ent ovanho hlu IOP (zvanho polrn hel), kt erou
zpravidla zname q> a nazvme argumentem nebo amplitudou. P i t om pi-
pomeme, e velikost q> ori ent ovanho hlu IOP j e kl adn, resp. zporn,
pejde-li polrn osa o v pol op mku OP ot oen m v kl adnm (tj. ve smyslu
opanm ke smyslu oten hodi novch ruiek), resp. zpor nm smyslu.
Souadni ce Q a cp v pol rn soustav se nazvaj polrn.
Obr. 229. Polrn souadnicov soustava
Vz t a h y me z i s o u a d n i c e mi b o d v r z n c h s o u a d n i c o v c h
s o u s t a v c h
Rovnobn posunut kartzsk souadnicov soustavy
Souadni ce bodu P v kartzsk souadni cov soustav (O; x, y) ozname
x, y a v kartzsk souadni cov soustav (O' ; x' , / ) takov, e x' t t / TT J>>
ozna me x, (obr. 230).
P
./' i i
Pak plat
Obr. 231. Otoen kartzsk
souadnicov soustavy
X = X C,
/ = y - d\
x x + r,
y = / +
piem O' = v soustav (O; x, y) a O = [ - c , d] v soustav (O'
401
Otoen kartzsk souadnicov soustavy
Souadnice bodu P v kartzsk souadni cov soustav (O; x, y) ozna me
x, y a v kartzsk souadni cov soustav t akov, e j ak kl adn pol oosa osy x
s kl adnou pol oosou osy x' , tak t ak kl adn pol oosa osy y s kl adnou pol oosou
osy y
f
svr ori ent ovan hel o velikosti cp, ozname x' , y' (obr. 231). Pak plat
x = x' cos q> y sin cp,
y = x' sin cp + y' coscp;
x! = x cos cp + y sin (p,
y' = x sin cp + y cos (p.
Rovnobn posunut a otoen kartzsk souadnicov soustavy
Souadni ce bodu P v kartzsk souadni cov soustav (O; x, y) ozna me
x, y a v kart zsk souadni cov soustav [O'; x' , y') t akov, e j ak kl adn
pol oosa osy x s kl adnou pol oosou osy x' , tak t ak kl adn pol oosa osy y
s kl adnou pol oosou osy y svr ori ent ovan hel o velikosti cp, ozname x' , y'
(obr. 232). Pak plat
x = x' cos cp y sin (p + c,
y = x' sin cp + y' cos (p + d;
x' = x cos + y sin c cos (p sin (p,
y' = x sin + y cos c sin (p c os cp,
piem O' = [c, d] v soustav (O; x, y).
402
Otoen a rovnobn posunut kartzsk souadnicov soustavy (obr. 233)
x = x' cos c,
y' = x sin (p + y cos (p d,
kde O = [ - c , d] v soustav (O' ; x' , y').
Pechod od kartzsk souadnicov soustavy (O; x, y) ke kosohl souadnicov
soustav (O; x', y') a od kosohl souadnicov soustavy ke kartzsk souadni-
cov soustav
Souadni ce bodu P v kartzsk, resp. kosohl, souadnicov soustav
ozname x, y, resp. x' , y'. P i t om ob souadnicov soustavy maj spolen
pot ek O a kl adn pol oosa osy x soustavy (O; x, y) svr s kl adnou pol oosou
osy x' , resp. y' soustavy (O; x' , y') ori ent ovan hel o velikosti q>
9
resp. cp
2
(obr. 234). Pak plat
x = x' cos q>
1
+ y' cos (p
2

y = x' si n (^j + y' si n (p
2
;
, x sin <p
2
+ y cos (p
2
sin (^
x
- <p
2
)
x sin ^ ! y cos (p
x
s i n ^ j - (p
2
)
Obr. 234. Pechod od kartzsk
souadnicov soustavy ke kosohl
soustav
Obr. 235. Pechod od kartzsk
souadnicov soustavy k polrn
soustav
403
Poznmka:
Pi (p
2
= (p
l
+ Tc/2 dost vme vzorct p/ o otoen kartzsk souadni cov
soustavy o ori ent ovan sel velikosti (p
{
. Vzorc lze t ak pout pr o pechod
od jedn kartzsk souadni cov soustavy k jin opan ori ent ovan kartzsk
souadnicov soustav (nap. q>
x
= 7i, cp
2
= it/2, pop. (p
x
= 0, ) a od polrn souadnicov soustavy ke kartzsk souadnicov
soustav
Souadnice bodu P v kartzsk, resp. polrn souadni cov soustav
ozname x, y, resp. Q, cp. P i t om soust ava (O; g, cp) j e ori ent ovna stejn j ako
soustava (O; x, y\ tj. polrn osa j e t ot on s kl adnou pol oosou osy x (obr. 235).
Pak plat
Q
 0, y > 0),
{-K (x = 0, y > 0),
n + arctg ^ (x < 0, Vye R) ,
| T C (x = 0, y < 0),
27i + a r c t g - (x > 0, y < 0).
v
Obr. 236. Vzdlenost dvou bod Obr. 237. Vzdlenost dvou bod
v kartzskch souadnicch v polrnch souadnicch Obr. 238. Smrnice seky
404
Vz d l e n o s t d d v o u b o d P i f e ^ i ] a P
2
[fi
2
-9z] (obr. 237)
d = J[QI +QI- iQiQi cos((p
2
- <?,)].
S o u a d n i c e b o d u I>[x
D
, >'
D
] s d l i c m p o m r e m l v z h l e d e m
k b o d m P ^ x ^ y J a P
2
[ x
2
, y
2
] (D * P
2
)
_ x
t
- Ax
2
_ )>! - ky
2
(definice dlicho pomr u j e na str. 302).
S t e d P
0
[x
0
,yo] s e k y P
X
P
2
(A = - 1 )
_ *i + *
2
_ yi + y
2
x
" ~ 2 ~
y
" ~ ~ 2 ~ ~ '
T i t T[x
T
,y
T
] t r o j h e l n k u s v r c h o l y P I [ XI , J > I ] , P
2
[ x
2
, y
2
]
Xx + x
2
+ x
3
y
x
4- y
2
4- y
3
X r =
3 '
y T =
3
Jsou-li P
L 5
P
2
a P
3
hmot nmi body po ad s hmot nost mi m
l9
m
2
a m
3
, pak
pr o tit T soustavy bod P
l9
P
2
, P
3
plat
_ m
l
x
l
4- m
2
x
2
4- m
3
x
3
_ 4- m
2
y
2
4- m
3
y
3
m
l
4- m
2
4- m
3
w
x
4- m
2
4- m
3
obecn pr o souadni ce tit T n hmot nch bod s hmot nost mi po ad
m
l 9
m
2
, m
n
plat
n n
Z Z
m
ky
k
_ k=l _ fc= 1
X
T -
N
> yr -
n
Z
m
k - Z
m
k
Jc= 1 fc=l
S m r n i c e s e k y s k r a j n mi b o d y P i f x ^ y J a P
2
[ x
2
, y
2
) (X + x
2
)
. ^ 2 - yi
tgcp = k = ,
x
2
Xi
kde cp j e ori ent ovan hel seven kl adn ori ent ovanou osou x a p mkou Pi P
2
(men v kl adnm smyslu); vraz tgcp se nazv smrnice [stoupn] seky
(obr. 238).
405
Ob s a h t r o j h e l n k u s v r c h o l y Pi [ x i , y i ] , ^ D^ y ]
a
J ^D^J ^]
S =
*i ( >' 2 ~ y*) +
x
2<>
;
3 - >' i ) + x
3
(yi - y
2
)\ =
*
2
~ x
l9
y
2
- yi
* 3 - *i . y
3
- y\
xi, yu
1
*
2
> y
2
> 1
*3> >3
?
1
(ve vzorcch j de o absolutn hodnot y determinant).
Oo s a h t r o j h e l n k u s v r c h o l y P\\_Q\,<P\\ ^ [ ^ ^ l
a
^ [ ^ 3 ^ 3 ]
S = \\Q1Q2
s i n
{<Pi ~ <Pi) + Q2Q3
s i n
(<Pi ~ <Pi) + 0301 sin (2 - y
n
) + *
2
( y
3
- yi ) + *3( y
4
- y
2
) +
+ x
n
(y
- y
n
.
x
)\ =
_ 1
2
( x
x
- X
2)(y 1 + ^2) + ( 2 " ^ 3 ) ^ 2 + ^ ) + .
+ (x
H
~ *i)(y + y
x
_ 1
2
x
1 ?
x
2 + x
2
, x
3
- 1 - . . . + x, x
x =
yi> 3
;
2 >
;
2, y
3
y, >'i
k= 1
(v poslednm vrazu kl ademe y
0
= y
n
a y
n + 1
= y
x
).
4.1.3. P mk a
S m r n i c o v t v a r r o v n i c e [ s m r n i c o v r o v n i c e ] p mk y , k t e r
n e n r o v n o b n s o s o u y (obr. 239)
y = kx + q,
kde k = tg cp j e tzv. smrnice pmky, piem (p je ori ent ovan hel, j eho
vrchol je v pot ku souadni cov soustavy, prvn rameno tvo prvn
kl adn pol oosa a druh rameno je rovnobn s danou p mkou
libovoln ori ent ovanou;
q tzv. sek (vyiat pmkou} na ose y, tj. dr uh souadni ce prseku
p mky s osou y.
Pro k > 0, resp. k < 0 j e p mka grafem rostouc, resp. klesajc funkce
y = kx + q. Pr o k = 0 j e p mka rovnobn s osou x a pro q = 0 prochz
pot kem.
406
s e k o v t v a r r o v n i c e [ s e k o v r o v n i c e ] p mk y , k t e r n e n
r o v n o b n s d n o u s o u a d n i c o v o u o s o u a ni n e p r o c h z
p o t k e m (obr. 240)
- + - = 1 , p * 0 , 4 * 0 ,
P V
kde p j e tzv. sek {vyat pmkou} na ose x, tj. prvn souadni ce prseku
p mky s osou x,
q - tzv. sek {vyat pmkou} na ose y, tj. dr uh souadni ce prseku
p mky s osou y.
No r m l o v t v a r r o v n i c e [ n o r m l o v r o v n i c e ] p mk y (obr. 241)
x cos i// + y sin i// n = 0, n ^ 0,
kde n j e vzdlenost pot ku O od pmky,
\p velikost ori ent ovanho hlu, j eho prvn r ameno j e prvn kl adn
pol oosa a druh r ameno j e pol op mka s pot en m bodem O
veden kol mo k pmce.
Ob e c n t v a r r o v n i c e [ o b e c n r o v n i c e ] p mk y
ax + by + c = 0,
kde a, >, c j sou konst ant y, piem konst ant y aab nejsou zrove rovny nule.
Peveden obecnho tvaru rovnice pmky v smrnicov tvar:
a c . . a c
407
Peveden obecnho tvaru rovnice pmky v sekov tvar:
+ = 1 M , c * 0 ) , p=-~, 9 = ~ -
c c a b
~a ~b
Peveden obecnho tvaru rovnice pmky v normlov tvar:
a b c _
Tj^lFf
+
s V( a
2
+ >
2
)
y +
V(
2
+ *>
2
)
=
kde = 1, resp. = 1, jestlie s gnc = 1, resp. s gnc = 1.
Zvltn ppady polohy pmky:
Rovnice p mky prochzejc pot kem:
y = fcx; ax + by = 0.
Rovnice rovnobky s osou x:
y = q\ by + c = 0.
Rovnice rovnobky s osou y:
x = p; ax + c = 0.
Rovnice osy x:
y = 0.
Rovnice osy y:
x = 0.
Obr. 242. Pmka dan bodem Obr. 243. Pmka dan Obr. 244. Polrn tvar
a smrnic dvma body rovnice pmky
Ro v n i c e p mk y d a n b o d e m P [ x i , y i ] a s m r n i c k = tgcp
(obr. 242)
y
-
y i
= k(x - xj,
408
Ro v n i c e p mk y d a n d v ma b o d y P ^ x ^ a P
2
[ x
2
, y
2
] (
x
2 =*= *i )
(obr. 243)
y - y\ *2 - y\
X Xy
x
2
neboli
yi - yi t v
y - yi = 7 \
x
~
x
i )
x
2
x
x
neboli ve t varu det ermi nant u
x, y, 1 = 0.
*i> yi, 1
x
2
, y
2
>
1
Jestlie xi = x
2
, pak rovnice p mky je x = x
v
Podm nka, aby ti body
'
>
i[*i>J
;
i]> ^D^J^l
a
Pslx^y*] leely na te pmce, m t var
*i> yu
1
* 3 , y*>
1
= o.
P o l r n t v a r r o v n i c e [ p o l r n r o v n i c e ] p mk y j d o u c b o d e m
P[Q, <p] (obr. 244)
n
c os ( ^ q>Y
kde n j e vzdlenost p mky od plu O;
^ ori ent ovan hel, j eho vrchol j e v plu O, prvn r ameno tvo
polrn osa a dr uh r ameno tvo pol op mka s pot en m bodem O
veden kol mo k pmce.
Vz d l e n o s t d b o d u P ^ x ^ y J od p mk y s r o v n i c
v n o r m l o v m t v a r u
j i / , i \
ax
i + h\ +
c
\
d = \xi cos + y
x
sm \p - n= - .
409
P r s e k P [ x
F
, y
F
] d v o u p me k
Rovnice danch pmek povaujeme za soustavu rovnic, jej een (prvek
oboru pravdivosti) dv souadni ce prseku pmek. Nap kl ad prsek P
pmek danch rovnicemi (iq + k
2
)
y = k
x
x + q
l9
y = k
2
x + q
2
v smrnicovm tvaru m souadni ce
Xp
9i - 42
k
2
- fci'
Podobn v p pad rovnic
a
x
x + b
x
y + c
x
= 0,
a
2
x + b
2
y + c
2
= 0
dost aneme
yp =
4 ^ 2 ~ 02*1
*2 - * i
Xp
bic
2
- ft
2
c
x
6
l 9
c
x
>
2
, C
2
a
l
b
2
a
2
b
x
a
u
b
x
a
l9
b
2
Ci , a
v
c
2
, a
2
bj
<*2> b
2
P o d m n k a , a b y se t i p mk y d a n r o v n i c e mi
a
x
x + b
x
y + c
x
= 0,
a
2
x + b
2
y + c
2
= 0,
a
3
x + b
3
y + c
3
= 0
p r o t n a l y v p r v j e d n o m b o d :
a
l9
b
u
Cj
a
2
, b
2
, c
2
<*3>
b
3 , ^3
= 0.
Od c h y l k a c p d v o u p me k p
l9
p
2
(obr. 245) d a n c h r o v n i c e mi
y = k
x
x + !,
y = /c
2
x + ^2
410
tgcp =
se ur podle vzorce
k
2
~ fci
1 + k
x
k
2
p o p . r o v n i c e mi
. a
x
x + b^x + Ci = 0 ,
a
2
x + b
2
x +
c >
2
=
0
se ur podle vzorce
ci\b
2
a
2
b

( M 2 * - 1 ) ,
tgq> =
d\Ci
2
+ b
l
b
2
{cp j e velikost ost rho hlu).
(a
x
a
2
+'b
x
b
2
* 0)
Obr. 245. Odchylka dvou pmek
P o d m n k a r o v n o b n o s t i d v o u p me k d a n c h r o v n i c e mi
y = k
x
x + q
x
,
y = k
2
x + q
2
je
k
x
= fc
2
,
a
x
x + b ^ + = 0 ,
a
2
x + b
2
>' -}- c
2
= 0
je
= a
x
b
2
a
2
b
l
= 0 neboli a
x
:a
2
= b
l
:b
2
.
P o d m n k a k o l mo s t i d v o u p me k d a n c h r o v n i c e mi
y = k
x
x + q
l9
y = k
2
x + <?
2
je
1
k
x
k
2
+ 1 = 0 neboli k
x
= ,
a
x
x + b
t
y + Cj = 0 ,
a
2
x + b
2
y + c
2
= 0
j e
Ro v n i c e s v a z k u p me k
Jestlie R
x
= 0, R
2
= 0, kde
R
x
= fljx + fcxj; + c
1 ?
R
2
= a
2
x + b
2
y + c
2
j sou rovnice dvou rznobek, pak rovnice svazku p mek se stedem v pr-
seku tchto rznobek m t var
liRx + kR
2
= 0,
kde fi, k j sou vhodn reln sla, kt er nejsou zrove rovna nule.
Os y Oi a o
2
r z n o b e k p
x
a p
2
(obr. 246)
Jsou-li rznobky dny rovnicemi v obecnm t varu
a
x
x + b
x
y + Ci = 0,
a
2
x + b
2
.y + c
2
= 0,
pak rovnice os rznobek j sou
a
x
x + b
x
y + Cj a
2
x + b
2
y + c
2
+
V( 2 + 61)
= 0.
Obr. 246. Osy rznobek
Jsou-li rznobky dny rovnicemi v norml ovm tvaru
x cos ij/
+ y sin ^ n
x
= 0,
x cos ij/
2
+ y sin \j/
2
n
2
= 0,
pak rovnice os rznobek j sou
x(cos cos ^
2
) -l- y(sin ^ sin ij/
2
) - (n
x
n
2
) = 0.
412
4.1.4. Kr u n i c e
Definice krunice, pol omru krunice a prmru krunice viz v ln-
ku 3.2.4.
Ro v n i c e k r u n i c e se s t e d e m S v p o t k u O[ 0, 0] (obr. 247)
Ob e c n r o v n i c e k r u n i c e se s t e d e m S[m, n] a p o l o m r e m r
v k a r t z s k c h s o u a d n i c c h (obr. 248)
Vr c h o l o v r o v n i c e k r u n i c e (obr. 249)
y
2
= 2rx x
2
.
Ob e c n a l g e b r a i c k r o v n i c e d r u h h o s t u p n
v y j a d u j c k r u n i c i
Obecn rovnice dr uhho stupn v x a y
a
n
x
2
+ 2a
2
xy + a
22
y
2
+ 2a
3
x + 2a
23
y + a
33
= 0
vyjaduje krunici, prv kdy
0 1 1 =
A
22 * 0, a
l2
= 0, a
2
3
+ 0 2 3 - 0 1 1 * 3 3 > >
take obecn rovnice krunice m tvar
a
n
x
2
+ a
n
y
2
+ 2 a
1 3
x + 2a
23
y + a
33
= 0 .
Obr. 247. Krunice Obr. 248. Krunice
v obecn pol oze
Obr. 249. Vrcholov
rovnice krunice
(x - ra)
2
+ (y - n)
2
= r
2
.
413
Sted krunice
L "n l i d
Pol omr krunice
r = V(^13 + 23 - 011033) -
Ro v n i c e k r u n i c e p r o c h z e j c t e mi b o d y
P\\_*\*y\\
p
2[x2,y
2
] a P
3
[ x
3
, y
3
]
x
2
+ y
2
, x, y, 1
x
2
+ y
2
, X j , y
1 ?
1
x
2
+ yl>
X
2> y^
1
*
2
+ yi *3> y^
1
= o.
P a r a me t r i c k r o v n i c e k r u n i c e se s t e d e m S[ m, n] a p o l o m r e m
(obrr250)
x = m + r cos ,
y = H + r sin ,
kde / e <0, 2n) j e pr omnn paramet r.
Obr. 250. Krunice v parametrickm
vyjden
Obr. 251. Krunice v polrnm vyjden
Ro v n i c e k r u n i c e v p o l r n c h s o u a d n i c c h se s t e d e m S[Q
0
, <Po]
a p o l o m r e m r (obr. 251)
Q
2
~ iQQo COS (q> - q>
0
) + QI = r
2
,
kde Q, c p j sou souadni ce obecnho bodu P na krunici.
414
Zvltn ppady:
Pl O le na krunici a sted krunice le na polrn ose (obr. 252):
Q = 2r cos cp.
Obr. 252. Pl le na krunici a polrn Obr. 253. Pl le na krunici a polrn
osa prochz stedem krunice osa neprochz stedem krunice
Pl O le na krunici a pol rn osa svr s prmrem prochzejcm pl em O
hel q>
0
(obr. 253):
Q = 2rcos(<p - <p
0
).
Pl O nele na krunici a sted S[g
0
,0] le na polrn ose (obr. 254):
Q
2
- iQQo
c o s
 + g sin (p.
Obr. 254. Pl nele na krunici Obr. 255. Pl le na krunici a p a q
a polrn osa prochz stedem krunice jsou seky na souadnicovch osch
P r s e k y p mk y y = kx + q a k r u n i c e x
2
+ y
2
= r
2
">--rfp
TTP^'
,
<
1
+
>-rt-
415
Odmocnnec r
2
( l + k
2
) q
2
= D (diskriminant) udv:
D > 0 p mka prot n krunici prv ve dvou relnch bodech (p mka
j e s e n o u ) ;
D = 0 p mka se dot k krunice prv v j ednom relnm bod (v dvoj -
nm bod) (pmka je t e n o u ) ;
D < 0 p mka krunici neprot n v dnm relnm bod (pmka j e
v n j p mk o u k r u n i c e ) .
T e n a a n o r m l a k r u n i c e x
2
+ y
2
= r
2
v b o d ^ [ x ^ y j ] (obr. 256)
Rovnice teny:
XX! + yy
x
= r
2
\
Obr. 256. Tena a normla krunice
smrnice
Rovnice nor ml y:
yx
x
- xy
x
= 0;
yi
ce nor ml y:
smrnice
Dlka seku teny
Dlka seku normly
n = r.
Dlka subtangenty
416
Dlka subnormly
s
n
= x
x
.
P o l r a b o d u Po[x
0
, yo] v z h l e d e m ke k r u n i c i x
2
4- y
2
= r
2
x x
o 4- yy
0
= r
2
.
Polrou bodu P
0
vzhledem ke krunici nazvme mnoi nu vech bod
harmoni cky sdruench s bodem P
0
vzhledem k prse km pmek j douc ch
bodem P
0
s danou krunic. Bod P
0
se nazv pl polry vzhledem ke krunici.
K pmce ax 4- by 4- c = 0 j ako pol e vzhledem ke krunici x
2
4- y
2
= r
2
pslu pl P
0
se souadni cemi
ar
2
_ br
2
x
o ? > o
c c
Mo c n o s t m b o d u P
0
[ x
0
, y o ] ke k r u n i c i x
2
4- y
2
= r
2
=
x
o + yl ~ r
2
.
T e n a a n o r m l a k r u n i c e (x - m)
2
+ (y - n)
2
= r
2
v b o d
Rovnice teny:
(x - m)(x! - m) 4- (y - n ) ^ - n) = r
2
;
smrnice
Xi - m
fc
= .
y
x
- n
Rovnice norml y:
{y ~ yi)i
x
i - m ) = ( x - X i ) ^ - n);
smrnice
P o l r a b o d u Po[ x
0
, >o] v z h l e d e m ke k r u n i c i (x-m)
2
+ (y-n)
2
= r
2
(x - m) ( x
0
- m) + (y - n) (y
0
- n) = r
2
.
Mo c n o s t m b o d u P
0
[ x
0
, y
0
] ke k r u n i c i (x - m)
2
4- (y - n)
2
= r
2
m = ( x
0
- m)
2
+ (y
0
- n)
2
- r
2
.
417
C h o r d l a d v o u k r u n i c
Chordlou dvou krunic nazvme mnoi nu prv tch bod, kter maj
k obma krunicm stejnou mocnost .
Jestlie R
x
= 0, R
2
= 0, kde
R
x
=(x-m
l
)
2
+{y-n
l
)
2
,- r
2
,
R
2
= (x- m
2
)
2
+ (y - n
2
)
2
- r\
j sou rovnice danch krunic, pak rovnice chordl y t cht o krunic m t var
R
x
- R
2
= 0.
Chor dl a je kol m ke spojnici sted danch dvou krunic.
Sv a z e k k r u n i c
Jestlie R
x
= 0, R
2
= 0, kde
R
x
= ( x - m
1
)
2
+ ( y - n
1
)
2
- r
2
,
R
2
= (x - m
2
)
2
+ (y - n
2
)
2
- r\
j sou rovnice dvou danch krunic, pak rovnice svazku krunic pr o X =# 1
R
x
+ XR
2
= 0.
4.1.5. P a r a b o l a
Definice:
Parabolou nazvme mnoi nu prv tch bod roviny, kter maj stejn
vzdlenosti od pevnho bodu F t t o roviny (tzv. ohniska) a od pevn p mky d
tto roviny (tzv. dic pmky), piem p mka d neprochz bodem F.
m tvar
Obr. 257. Parabola
418
Oznaen a nzvy (obr. 257):
F - ohni sko parabol y,
d dic [urujc] p mka \direktrix\
o = FV osa parabol y,
V vrchol parabol y,
\DF\ = \p\ pol opar amet r parabol y (nkdy se t at o vzdlenost nazv
p a r a me t r ) ,
2\DF\ paramet r parabol y,
PF - ohniskov prvodi ,
PL - dic prvodi.
Ka n o n i c k [ n o r m l n ] t v a r r o v n i c e p a r a b o l y s o s o u v os e x
a s v r c h o l e m v p o t k u s o u a d n i c o v s o u s t a v y
y
2
= 2px,
piem pr o p > 0, resp. p < 0 j e par abol a oteven doprava, resp. doleva.
dic p mka m rovnici
Obr. 258. Parabola v normln pol oze
Ka n o n i c k t v a r r o v n i c e p a r a b o l y v n o r m l n p o l o z e
(osa j e rovnobn s osou x a vrchol V = [m, n]) (obr. 258)
{y - n)
2
= 2p(x - m),
piem pr o p > 0, resp. p < 0 j e parabol a oteven d o p r a v a , resp. d o l e v a .
419
dic p mka m rovnici
P
x = m -
2
a ohni sko
F
a
n
x
2
+ 2 a
1 2
x y + a
22
y
2
+ 2 a
1 3
x + 2 a
2 3
y + a
3 3
= 0
vyjaduje parabol u v n o r m l n poloze (osa parabol y je rovnobn s osou x),
prv kdy
0 1 1 = <*12 =
0
> 0 1 3 ^ 2 2 + 0>
take obecn rovnice parabol y m tvar
a
22
y
2
+ 2 a
1 3
x + 2a
23
y + a
3 3
= 0.
dic p mka m rovnici
x =
0 2 3 + 0 1 3 - 0 2 2 0 2 3
2 0 2 2 0 1 3
ohni sko
vrchol
p =
| ~ 0 2 3 ~ 0 1 3 ~ 0 2 2 0 3 3
L 2 a
2 2
a
1 3
' a
2 2
J'
^
=
p 2 3 ~ 0 2 2 0 3 3 _ & 2 3 l
L 2 a
2 2
a
1 3
' fl
22
J
a paramet r
| 2 a
1 3
\2P\ =
Ka n o n i c k t v a r r o v n i c e p a r a b o l y s o s o u v os e y a v r c h o l e m
v p o t k u s o u a d n i c o v s o u s t a v y
x
2
= 2py,
piem pro p > 0, resp. p < 0 je par abol a oteven nahoru, resp. dol.
420
dic p mka m rovnici
P
y =
2
a ohni sko
F
Ka n o n i c k t v a r r o v n i c e p a r a b o l y v n o r m l n p o l o z e
(osa parabol y j e rovnobn s osou y a vrchol V = [m, n])
(x - m)
2
= 2p(y - n),
piem pr o p > 0, resp. p < 0 j e par abol a oteven nahor u, resp. dol.
a
x
x
2
+ 2a
l2
xy + a
22
y
2
+ 2a
l3
x + 2a
23
y + a
3 3
= 0
vyjaduje parabol u v n o r m l n poloze (osa parabol y j e rovnobn s osou y),
prv kdy
0 1 2 = 0 2 2 = 0> 0 1 1 0 2 3 * 0>
take obecn rovnice parabol y m tvar
a
n
x
2
+ 2 a
1 3
x + 2a
23
y + 0
3 3
= 0 .
dic p mka m rovnici
y
0 1 3 + 0 2 3 - 0 1 1 0 3 3
2 0 1 1 0 2 3
ohni sko
vrchol
\ V
F = I"
Q l 3 fl
13 ~ 0 2 3 ~ 0 1 1 0 3 3 ~ |
L A u '
2
0 U 0 2 3 _T
=
| " _ 1 3 0 1 3 ~ 0 1 1 0 3 3 ~ [
L 0 1 l '
2
0 U 0 2 3 J
a par amet r
2 0 2 3
|2P| =
0 u
Mme-li rozhodnout , zda obecn algebraick rovnice dr uhho st upn
a
u
x
2
+ 2 a
1 2
x y + 0
2 2
y
2
+ 2 0
i 3
x + 2a
23
y + a
33
= 0,
421
kde a
i2
+ O, j e rovnic parabol y, provedeme nejprve otoen souadni cov
soustavy o ori ent ovan hel, j eho velikost cp vypoteme ze vztahu
< <~> \ 1 1 - 0 7 7
cotg(2(p) = -
2a
:
Viz t str. 450.
P o l r n r o v n i c e p a r a b o l y
P
Q = T
1 + cos cp
[pl j e v ohni sku a pol rn osa prochz vrcholem (obr. 259)].
q = 2p cos <p(\ cot g
2
cp)
[pl je ve vrcholu a polrn osa splv s osou parabol y (obr. 260)].
Obr. 259. Parabola v polrnm vyjden Obr. 260. Parabola v polrnm vyjden
(O = F) (O = V)
P r s e k y p mk y y = kx + q s p a r a b o l o u y
2
= 2px (p > 0)
yi.i =^
]
j
c
\/P(P - 2fc)].
Odmocnnec p(p 2qk) = D (diskriminant) udv:
D > 0 p mka prot n par abol u prv ve dvou relnch bodech (p mka
j e s e n o u ) ;
D = 0 p mka se dot k parabol y prv v j ednom relnm bod (v dvoj -
nm bod) (pmka je t e n o u ) ;
422
D < O - p mka parabol u neprot n v dnm relnm bod (pmka
je vn j p mk o u paraboly).
T e n a a n o r m l a p a r a b o l y y
2
= 2px v b o d Pi [ * i , y i ] (obr. 261)
Obr. 261. sek teny a sek normly Obr. 262. Prmrov pmka paraboly
paraboly
Rovnice teny:
yyi = P
X
+
smrnice
Rovnice norml y:
p{y - yi) + h(* - *i) = 0;
smrnice
Dlka seku teny
t = Jtf + 4x1).
Dlka seku normly
n = M + P
2
).
Dlka subtangenty
s
t
= 2x
x
.
Dlka subnormly
s
n
= P-
423
P o l r a b o d u PoC-Xoô] v z h l e d e m k p a r a b o l e y
2
= 2px
yyo = p(* + x
0
).
Polrou bodu P
0
vzhledem k parabole nazvme mnoi nu vech bod
0
vzhledem k prse km pmek j douc ch'
bodem P
0
s danou parabol ou. Bod P
0
se nazv pl polry vzhledem k parabole.
P r m r o v p mk a y
2
= 2px (obr. 262)
kde k je smrnice piazench rovnobnch ttiv, kter j sou prmrem pleny.
Tena v prseku pr mr u s par abol ou j e rovnobn s pi azenou osnovou
ttiv.
T e n a a n o r m l a p a r a b o l y (y n)
2
= 2p(x - m) v b o d P i f x ^y J
Rovnice teny:
{y ~ )(yi ~
n
) = p(x + x
{
- 2m)\
smrnice
Rovnice nor ml y:
p{y ~ yi) + 0>i -*)(x- *i) = 0;
smrnice
K = .
p
P o l r a b o d u Pofô^yo] v z h l e d e m k p . a r a b o l e (y n)
2
= 2p(x m)
{y ~ n) (yo ~ n) = P{x + *o ~
2m
)-
Ob s a h S p a r a b o l i c k s e e
Jestlie ttiva P
X
P
2
(P
x
= [ x ^y j , P
2
= [ x
2
, y
2
] ) nen kol m k ose parabol y
y
2
= 2px (obr. 263), je
( * i - x
2
)(yi -y
2
)
2
6(y
x
+ y
2
)
S =
(yi - y
2
)
2
\2p
424
Je-li ttiva P
{
P
2
kol m k ose parabol y (obr. 264), j e
S = f x ^ .
Dl ka ttivy j douc ohni skem kol mo k ose parabol y m dlku 2p.
P o l o m r k i v o s t i R a s t e d k i v o s t i S
k
[<^,y] p a r a b o l y y
2
= 2px
v b o d Pi [ x i , y i ] a ve v r c h o l u V
Pr o P, * V plat
R
M + P
2
f n>
kde n j e dlka seku norml y (viz str. 423);
l = 3xj + p, n =
Pr o vrchol F[ 0, 0] plat
R = \p\, Z = p, rj.= 0.
Viji*
Obr. 263. Parabolick se Obr. 264. Parabolick se Obr. 265. Evoluta paraboly (Neilova
s ttivou libovolnho smru s ttivou kol mou k ose x neboli semikubick parabola)
E v o l u t a p a r a b o l y y
2
= 2px (obr. 265)
21p
(tzv. Neilova [semikubick] parabola).
425
D l k a o b l o u k u OP
l
p a r a b o l y y
2
= 2px
0 ^ ) M & ^ ' ? ) ] } -
2p Z p
= ^ V ( P
2
+ ^ ) + ? a r g s i n h ^ .
2p 2 p
Piblin hodnot a pr o mal pomr x
l
ly
:
D l k a d o h n i s k o v h o p r v o d i e k b o d u Pi [ * i , y i ]
d = xy + {.
Ko n s t r u k c e p a r a b o l y
Jsou dny ohnisko a dic pmka (obr. 266)
Bodem F (ohniskem) vedeme kolmici FD (osu parabol y) k dic p mce d
a v libovolnch bodech A
u
A
2
, A
3
,... osy parabol y sestrojme k n kolmice.
Pot om opeme kol em bodu F krunice s pol omry DA
X
, DA
2
, DA
3
,..., kter
pr ot nou pslun kolmice v bodech parabol y.
Sted seky FD je vrchol parabol y.
*3
Obr. 266. Konstrukce paraboly (jsou
dny F a d)
dny F a d)
Jsou dny ohnisko a dic pmka (ofer. 267)
Libovoln bod A
x
dic p mky d spojme s ohni skem F a sestrojme osu
seky A
{
F, kter kolmici v bod A
x
k dic pmce prot n v bod P
x
parabol y.
426
Opakujeme-li t post up s dalmi body A
2
,A
3
,... dic pmky, dost aneme
dal body paraboly.
Jsou dny ohnisko a vrcholov tena (obr. 268)
Spojme rzn body vrcholov teny s ohni skem F a sestrojme k t akt o
z skanm spojnicm v jednotlivch bodech vrcholov teny kolmice, kter
par abol u obaluj.
Obr. 268. Konstrukce paraboly (jsou dny souadnicov osy, vrchol V = O
dny F a vrcholov tena) a bod paraboly)
Jsou dny souadnicov osy, vrchol paraboly v potku a bod P paraboly (obr. 269)
Z bodu P vedeme kolmici PQ k ose y a rozdlme seky PQ a VQ na stejn
poet stejnch dl. Dlic body na sece PQ spojme s vrcholem V a dlicmi
body na sece VQ vedeme rovnobky s osou x. Prseky odpovdajcch
rovnobek se spojnicemi vychzejcmi z vrcholu V j sou hledan body
parabol y.
Body parabol y lec pod osou x j sou soumrn sdrueny s nalezenmi body
parabol y podl e osy parabol y.
4.1.6. El i p s a
Definice:
Elipsou nazvme mnoi nu prv tch bod P v rovin, kter maj od dvou
pevnch bod F
1 ?
F
2
(tzv. ohnisek) konst ant n souet vzdlenost | PF
X
| +
+ \PF
2
\ = 2a, piem je 2a > | /
r
1
F
2
| = 2e > 0.
427
Z podm nky \Pt\\ + |
P
F
2
| = 2a plyne vlknov [ni t kov] konst rukce
elipsy.
F
X
,F
2
ohniska,
A, B - hlavn vrcholy,
C, D vedlej vrcholy,
S sted elipsy,
\PF
X
\ + \PF
2
\ = 2a - konst ant n souet,
PF
l9
PF
2
prvodie,
|>4B| = 2a - dlka hlavn osy,
a - dlka hlavn poloosy,
\CD\ = 2b dlka vedlej osy,
b dlka vedlej pol oosy (b < a),
\FiF
2
\ = 2e
9
e = yj(a
2
b
2
) dlkov [linern] vstednost [dlkov excentricita],
- = s seln [numerick] vstednost [seln excentricita],
a
2b
2
2p = par amet r (dlka ttivy kol m k hlavn ose a prochzejc
a
ohniskem).
Ka n o n i c k t v a r s t e d o v r o v n i c e e l i p s y s h l a v n o s o u v os e x
(viz obr. 270)
x
2
v
2
+ ^ = 1 neboli b
2
x
2
+ a
2
y
2
- a
2
b
2
= 0.
Ka n o n i c k t v a r r o v n i c e e l i p s y v n o r m l n p o l o z e (hlavn osa
elipsy j e rovnobn s osou x a sted S = [m, n]) (obr. 271)
x m
a
2
2
, (y - n)
2
428
Vr c h o l o v r o v n i c e e l i p s y (obr. 272)
2 o P 2
y = 2px x .
a
Ptp,0
Obr. 272. Vrcholov rovnice elipsy
Ob e c n r o v n i c e d r u h h o s t u p n v y j a d u j c e l i p s u v n o r m l n
p o l o z e
Obecn rovnice dr uhho st upn v x a y
a
xl
x
2
+ 2a
l2
xy + a
22
y
2
+ 2a
13
x + 2a
23
y + a
33
= 0
vyjaduje elipsu v n o r m l n p o l o z e (hlavn osa elipsy j e rovnobn
s osou x), prv kdy
s g n a
n
= s g n a
2 2
= s g n ( a
2 2
a
2
3
+ a
n
a
2
23
- a
n
a
22
a
33
),
k i l <
take obecn rovnice elipsy m tvar
a
n
x
2
+ a
22
y
2
+ 2 a
1 3
x + 2a
23
y + a
33
= 0,
piem dlka hlavn pol oosy
dlka vedlej pol oosy
a sted elipsy
420
I n v e r z n r o v n i c e elipsy
Rovnice
y
2
x
2
a
2
b
2
j e kanoni ckm t varem stedov rovnice elipsy s hlavn osou v ose y; a
9
resp. b
j e dlka hlavn, resp. vedlej pol oosy; sted elipsy j e v pot ku.
Rovnice
x
2
= 2
py -
V
- y
2
a
je vrchol ovou rovnic elipsy s hlavn osou v ose y\ a je dlka hlavn poloosy.
P o l r n r o v n i c e e l i p s y
Jestlie ohni sko F
2
j e pl em O a pol rn osou oj e pol op mka F
2
B (obr. 273),
je
Q =
(e < 1).
1 + COS ( p
Jestlie sted elipsy j e pl em O a polrn osou oj e pol op mka OB (obr. 274),
je
(s < 1).
Px
t
yl
vedlejSi krun/ce
hlavni krunice
Obr. 274. Elipsa v polrnm vyjden Obr. 275. Elipsa v parametrickm
(O = S) vyjden
P a r a me t r i c k r o v n i c e e l i p s y (obr. 275)
x = a cos t,}
y = b sin
t j e excentrick anomlie.
pr o Vt e<0, 2n);
430
x
Odmocnnec a
2
k
2
+ b
2
q
2
D > 0 p mka prot n elipsu prv ve dvou relnch bodech (pmka
je s e n o u ) ;
D = 0 p mka se dot k elipsy prv v j ednom bod (v dvojnm bod)
(pmka je t e n o u ) ;
D < 0 p mka elipsu neprot n v dnm relnm bod (pmka j e
vn j p mk o u elipsy).
x
2
y
2
D l k y p r v o d i PF
X
a PF
2
e l i p s y + = 1 s b o d e m P[ x, y]
'\PFi\ = a + ex,
\PF
2
\ = a ex,
\PF^\PF
2
\ = 2a.
x
2
y
2
T e n a a n o r m l a e l i p s y + = 1 v b o d P i x ^ y i ] (obr. 276)
a
z
b
z
Rovnice teny:
piem
smrnice
Obr. 276. sek teny a sek normly
elipsy
431
P r s e k y p mk y y = kx + q s e l i p s o u +
Rovnice norml y:
y - y i = T (
X
-
X
I
b
2
x
x
smrnice
a
2
yx
b
2
x
x
Dlka seku teny
t
Dlka seku normly
b ^ - e
2
x
2
)
n =
o
Dlka subtangenty
c
2
a
* i
Dlka subnormly
b
2
x
x
T e n a a n o r m l a e l i p s y
Rovnice teny:
(x - m)(xi -m) (y
smrnice
b
2
(xi - m)
a
2
(yi ~ n)'
Rovnice nor ml y:
2
( y, - n)
b
2
(x
x
- m)
y - yi (
smrnice
_ a
2
(yi - n)
" b
2
(x
l
m)
432
x y~
P o l r a b o d u Po[x
0
, . yo] v z h l e d e m k e l i p s e
2
+ -= = 1
a b
x*o yyo _
1
a
2
b
2
Polrou bodu P
0
vzhledem k elipse nazvme mnoi nu vech bod har mo-
nicky sdruench s bodem P
0
vzhledem k prse km pmek j douc ch bo-
dem P
0
s danou elipsou. Bod P
0
se nazv.pl polry vzhledem k elipse.
P o l r a b o d u P
0
[ x
0
, y
0
] v z h l e d e m k e l i p s e
(x m)
2
(y n)
2
= 1
(x - m) ( x
0
- m) (y-n) {y
0
- n)
P r m r o v p mk a e l i p s y (obr. 277)
Prmrem MN elipsy nazvme seku, kter obsahuje sted S elipsy a jej
krajn body M, N le na elipse. Pol ovi na prmru elipsy se nazv polomr
elipsy. Prmrovou pmkou MN elipsy (nkdy se tak strun nazv prmr
elipsy) nazvme p mku, kt er obsahuje prmr MN elipsy.
Rovnice prmrov p mky elipsy:
a
2
k'
kde k j e smrnice pslunch rovnobnch ttiv, kter j sou pr mr ovou
p mkou pleny.
prfifnrovi
pmka
Obr. 277. Prmrov pmka elipsy Obr. 278. Sdruen prmry elipsy
Prmrov p mka osnovy rovnobnch ttiv elipsy prochz dot ykovmi
body teen rovnobnch s t mi t o ttivami. Prmrov p mka ttivy elipsy,
v jejch krajnch bodech j sou vedeny teny, prochz prsekem t cht o teen.
433
Sdruenmi prmry elipsy (obr. 278) nazvme t akov dva prmry elipsy,
e teny elipsy v krajnch bodech j ednoho prmru j sou rovnobn s pr-
mrovou p mkou dr uhho prmru, tj. t akov dva prmry elipsy, z nich
kad pl ttivy elipsy rovnobn s dr uhm prmrem. Poloviny a
l9
b
x
dvou sdruench prmr elipsy se nazvaj sdruen polomry elipsy. Sdrue-
nmi prmrovmi pmkami u, v elipsy nazvme t akov dv prmrov
pmky, kter obsahuj sdruen prmry.
P mky
y = k
x
x a y = k
2
x
j sou sdruenmi prmrovmi p mkami elipsy, prv kdy
k
x
k
2

2
-
Pr o dva sdruen prmry elipsy o dlkch 2a
x
a 2b
x
plat
fl
f + b\ = a
2
+ b
2
,
a
x
b
x
sin (cp
l
<p
2
) = ab,
co slovy lze vyjdit t akt o: Obsah trojhelnku vytvoenho ze dvou sdrue-
nch pol omr elipsy a ze spojnice jejich krajnch bod na elipse j e konst ant n .
Rovnice elipsy dan dvma sdruenmi pol omry o dlkch a
x
a . ^ m t var
2 2
~ +
y
- = l
2 ~ L.2
1
'
a
l \
x
2
y
2
k
R, ^ l e l i p s y + = 1
a b
V bod P^x^yy] j e
o _
1
/ (
, A
V
2 , . 4
Y
2 u V(*
4
- e
2
x
2
f n
3
R - ^ ^ a y ^ b x , ) = =
kde n je dlka seku norml y (viz str. 432);
_ e
2
x\ _ e
2
y\ _ e
2
a
2
y
3
V hlavnm vrcholu A[-a, 0] j e
b
2
e
2
R= - = p; = , n = 0.
a a
434
V hlavnm vrcholu B[a, 0] j e
R = = p; = , rj
a a
Ve vedlejm vrcholu D[0, b] je
Ve vedlejm vrcholu C[0, b] j e
R = 5 = 0,
x y
Ve d l e j a h l a v n k r u n i c e e l i p s y = + 7 7
ar b
x
2
+ y
2
= a
2
a x
2
+ y
2
= >
2
2 2
E v o l u t a e l i p s y + ^ = 1 (obr. 279)
ar V" 2/3
(tzv. asteroida).
1 (viz obr. 275)
Obr. 279. Evoluta elipsy
P
2
C/
2 (
/
2
]
Obr. 280. Eliptick s.e a vse
Ob s a h e l i ps y, e l i p t i c k s e e a e l i p t i c k v s e e (obr. 280)
Obsah vnitn oblasti elipsy:
S = nab.
Obsah eliptick see PiP
2
C (viz obr. 280):
\
a
b{ . x
2
. xA
S
=
i(xiJ>2 ~~
x
2 y i ) + arcsm ar csi n I.
2 \ a a)
Obsah eliptick see P
2
P
3
B (viz obr. 280)
S = ab ar ccos
:
Obsah eliptick vsee P
2
OP
3
B (viz obr. 280)
S = afr ar ccos .
a
Obsah eliptick vsee P
1
OP
2
C (viz obr. 280)
S = arcsin arcsin
2 V a a
D l k a e l i p s y
d = lna _ , , .
\2J \2AJ 3
Piblin vzorce:
d * \n[a + b + y/[2(a
2
+ fc
2
)].
Ko n s t r u k c e e l i p s y
./ot/ dna ohniska a dlka 2a hlavn osy (obr. 281)
Kol em ohnisek F
x
a F
2
opeme krunice s pol omry p < 2a a 2a p
a dost aneme prseky, kter j sou tymi soumrn sdruenmi body elipsy.
/
l
H9-
\
\ ?i '
2
/
2o
20
Obr. 281. Konstrukce elipsy (jsou dny
dlka hlavn osy a ohniska)
Obr. 282. Konstrukce elipsy (jsou dny
dlka hlavn osy a ohniska)
Jsou dna ohniska a dlka 2a hlavn osy (obr. 282)
Kol em ohni ska F
x
opeme krunici s pol omrem 2a (tzv. dic krunici),
spojme libovoln bod P
2
dic krunice s dr uhm ohni skem F
2
a sestrojme
436
osu t akt o vznikl spojnice F
2
^2 - Prsek E
2
tto osy s sekou P
2
F
X
j e bodem
elipsy. Stejn lze post upovat u dic krunice opsan kolem ohni ska F
2
.
Jsou dny dlky a ab poloos
1. z p s o b k o n s t r u k c e (obr. 283)
Kol em bodu O opeme vedlej krunici s pol omrem b a hlavn krunici
s pol omrem a. Pot om sestrojme k ose x libovolnou kolmici kt er prot ne
hlavn krunici v bodech A
x
a A
2
. Spojnice O A
x
a OA
2
protnaj vedlej
krunici v bodech B
x
a B
2
. Rovnobky s osou x, veden body B
x
a B
2
, protnaj
kolmici p ve dvou bodech E
x
a E
2
elipsy.
Obr. 285. Proukov konstrukce elipsy Obr. 286. Proukov konstrukce elipsy
(\QR\ = a-h) (\QR\ = a + b)
Vrcholy A, B, C, D vedeme rovnobky s osami souadnic, kter se vzjemn
pr ot nou v bodech E
l9
E
2
,
3
,
4
. Pot om rozdlme seky OC a
3
C na stejn
poet stejnch dl. Vedeme spojnice dlicch bod seky OC a bodu A
a spojnice dlicch bod seky E
3
C a bodu B. Prseky odpovdajcch si
437
spojnic j sou hledan body elipsy. Sestrojme body soumrn sdruen podle
osy x, pop. y a dost aneme ostatn body elipsy.
3. z p s o b k o n s t r u k c e (proukov konstrukce) (obr. 285)
Na prouek pap ru s p mou hr anou naneseme na sebe od bodu P ob
poloosy o dlkch \PQ\ = a a \PR\ = b (\QR\ = a - b). Posunujeme-li nyn
prouek pap ru tak, aby se bod Q pohyboval po ose y a bod R po ose x, opisuje
bod P elipsu (jde o princip elipsografu).
Na prouek pap ru s p mou hr anou naneseme za sebou ob poloosy
o dlkch \PQ\ = a a \PR\ = b (\QR\ = a + b). Posunujeme-li nyn prouek
pap ru tak, aby se bod Q pohyboval po ose y a bod R po ose x, opisuje bod P
elipsu.
4.1.7. Hy perbol a
Hyperbolou nazvme mnoi nu prv tch bod P v rovin, kter maj
od dvou pevnch bod F
9
F
2
(zvanch ohniska) konst ant n rozdl | PF
X
|
- | PF
2
| = 2a vzdlenost, piem j e 0 < 2a < 2e = \F
X
F
2
[
F
1 ?
F
2
- ohniska,
A
9
B hlavn vrcholy,
C, D vedlej vrcholy (imaginrn),
S sted hyperboly,
\PF
X
\ - \PF
2
\ = 2a (konstantn rozdl),
Definice:
Obr. 287. Hyperbola Obr. 288. Hyperbola v normln pol oze
438
P l \ , P F 2 prvodie,
\SA\ = \SB\ = a - dlka reln poloosy AS, pop. SB,
\AB\ = 2a dlka reln osy AB,
\SC\ = \SD\ = b dlka imaginrn poloosy SC, pop. SD,
\CD\ = 2b dlka imaginrn osy CD,
M = 2*.
e = yj{a
2
+ b
2
) dlkov [linern] vstednost [dlkov excentricita\
- = z seln [numerick] vstednost [seln excentricita\ e > 1,
2b
2
2p = paramet r (dlka ttivy kol m k hlavn ose a prochzejc
a
ohniskem).
Ka n o n i c k t v a r s t e d o v r o v n i c e h y p e r b o l y s r e l n o u o s o u
v os e x (viz obr. 287)
x
2
v
2
- - -
y
- = \
%
neboli b
2
x
2
- a
2
v
2
- a
2
b
2
= 0.
a
2
b
2
Ka n o n i c k t v a r r o v n i c e h y p e r b o l y v n o r m l n p o l o z e
(tj. reln osa AB hyperboly je rovnobn s osou x a sted S = [m, n])
(obr. 288)
(* -
m
Y _ (y -
n
Y
t
a
2
b
2
Vr c h o l o v r o v n i c e h y p e r b o l y (obr. 289)
y = 2px + - x
a
se stedem S = [ a, 0] .
v y j a d u j c h y p e r b o l u v n o r m l n p o l o z e
Obecn rovnice dr uhho st upn v x a y
a
u
x
2
+ 2a
X2
xy + a
22
y
2
+ 2a
l3
x + 2 a
2 3
j ; + a
33
= 0
vyjaduje hyperbol u v n o r m l n poloze (tj. reln osa hyperboly je rovno-
bn s osou x), prv kdy
s g n a
n
* s g n a
2 2
= sgn(a
22
a
2
3
+ a
xx
a\
3
- a
lx
a
21
a
zl
Y a
2
= 0,
439
take obecn rovnice hyperboly m tvar
a
u
x
2
+ a
22
y
2
+ 2f l
1 3
x + 2a
23
y + 0
3 3
= 0,
piem dlka reln poloosy
a =
0 2 2
2
3 + 0 1 1 2 3 - 0 1 1 0 2 2 * 3 3
ar,a
dlka imaginrn poloosy
b =
a sted hyperboly
S =
L 0 1 l ' 0 2 2 J
l
u
2 2
a
22
a
2
3
+ a
n
al
3
- a
l
a
22
a
33
0 1 1 0 2 2
Obr. 289. Vrcholov rovnice
hyperboly
Obr. 290. Hyperbola v polrnm
vyjden (O =
I n v e r z n r o v n i c e h y p e r b o l y
Rovnice
2 2
y
- = i
a
2
b
2
j e kanoni ckm t varem stedov rovnice hyperboly s rel nou osou v ose y
a se stedem v pot ku.
Rovnice
x
2
= 2py + - y
2
a
je rovnic hyperboly s rel nou osou v ose y; a j e dlka reln poloosy, p je
pol oparamet r, sted hyperboly S = [0, a].
440
P o l r n r o v n i c e h y p e r b o l y
Jestlie ohni sko F, j e pl em O a polrn osou oj e pol op mka F, A (obr. 290),
j e
1 + COS ( p
piem tm hodnot m argument u c p, pro kter vyjde g > 0, resp. g < 0,
piazujeme bod [ g , 1). o" =
>
2
cos
2
(p 1
Obr. 291. Hyperbola v polrnm
vyjden (O = S)
P a r a me t r i c k r o v n i c e h y p e r b o l y
a
x = , y = tg ;
cos t
x = a c o s h t, >' = bsi nh .
Ro v n i c e r o v n o o s h y p e r b o l y
x
2
- y
2
= a
2
(b = a).
x
2
y
2
D l k y p r v o d i PF
X
a PF? h y p e r b o l y - = 1 s b o d e m
(PFJI = EX + a,
| PF
2
| = ex - a,
piem
l ^ i l ~ | W
2
| = 2a.
441
x
2
y
2
P r s e k y p mk y y = kx + q s h y p e r b o l o u ^2 - ^ = 1
a
2
kq ab
1 5 ny/(b
2
+ 9
2
-a
2
k
2
),
2
b
2
- a
l
k
2
~ b
2
- a
2
k
2
b
2
q abk
b
2
- a
2
k
2
4= 0.
Odmocnnec b
2
+ ^
2
- a
2
k
2
D > 0 - p mka prot n hyperbol u prv ve dvou relnch bodech (pmka
j e s e n o u ) ;
D = 0 - p mka se dot k hyperboly prv v j ednom bod (v dvojnm
bod) (pmka j e t e n o u ) ;
D < 0 - p mka hyperbol u neprot n v dnm relnm bod (p mka j e
vn j p mk o u hyperboly).
Zvltn ppady:
1. b
2
- a
2
k
2
= 0 , k * 0, q * 0.
P mka prot n hyperbol u prv v j ednom bod [ x
0
, y
0
]
a
J
e
rovnobn
s j ednou ze dvou asympt ot :
q
2
+b
2
q
2
- b
2
* o = ^ . J>o =
2kq 2q
2. b
2
-a
2
k
2
= 0 , k + 0, 0 = 0.
P mka je asympt ot ou a jej rovnice m tvar j edn z rovnic pr o asympt ot y:
b
y = - x .
a
x
2
y
2
T e n a a n o r m l a h y p e r b o l y - j ^ = 1 v b o d P i f x ^ y j ]
(obr. 292)
a b
Rovnice teny:
xx
x
yy
x =
a
2
fc
2
'
smrnice
K
T

2
a yi
442
Rovnice norml y:
y
~
yi
- ~bhr
t
(x
~
Xl)
'
smrnice
g
2
y\
\
hyperboly
Dlka seku teny
t = y + \x
2 \ 2
_
1 / J
Dlka seku normly
Dlka subtangenty
D/fca subnormly
b
2
x
x
(x-m)
2
(y-n)
2
i L J v
T e n a a n o r m l a h y p e r b o l y ^ yi
= 1 v
^
o c l e
p
i[xuyi]
Rovnice teny:
(x - m)(x! - m) (y - w)(y
i
- n)
=
a
2
>
2
smrnice
k. =
b
2
{x
x
- m)
a
2
(y
- n) '
Rovnice norml y:
a
2
(yi - n)
y - yi = -
smrnice
k = -
fo
2
(x! - m)
a
2
(yi ~ n)
b
2
(x
m)
{x - x
t
) ;
As y mp t o t y
Asymptotou hyperboly nazvme t akovou p mku p, e vzdlenost bodu A
hyperboly od p mky p konverguje k nule, jestlie prvn souadni ce bodu M
konverguje k +o, pop. oc. Asympt ot y prochzej stedem hyperboly
a maj rovnice
b
y '- - x .
a
st T
}
T
2
kad teny mezi asympt ot ami je pl ena svm dot ykovm
bodem E (obr. 293), take plat
\T
X
E\ = \T
2
E\:
V t a o t r o j h e l n k u s k o n s t a n t n m o b s a h e m (viz obr. 293)
Obsah trojhelnku T
x
OT
2
je konst ant n (S = ab).
Obr. 293. Asymptoty hyperbofy
V t a o r o v n o b n k u s k o n s t a n t n m o b s a h e m
Jsou-li EF a EG rovnobky s asympt ot ami (viz obr. 293), j e obsah vzniklho
rovnobn ku OEF konst ant n (S = abll).
444
As y mp t o t i c k r o v n i c e h y p e r b o l y
Zvolme-li asympt ot y za souadni cov osy, dost aneme pr o hyperbol u
(pi a + b) kosohl ou souadni covou soustavu, v n m rovnice hyperboly
tvar
Asympt ot y rovnoos hyperboly (tj. pi a = b) j sou k sob kol m, take v t omt o
p pad je souadni cov soust ava pravohl . Rovnice rovnoos hyperboly
m pak tvar
Kad rovnice t varu
Ax + B
Cx + D
{AD - BC * 0, C * 0)
vyjaduje hyperbolu, jej asympt ot y j sou rovnobn se souadni covmi
osami.
x
2
y
2
P o l r a b o d u P
0
[x
0
, yo] v z h l e d e m k h y p e r b o l e j ^ = 1
a b
**o yyo _
1
a
2
b
2
Polrou bodu P
0
vzhledem k hyperbole nazvme mnoi nu vech bod
0
vzhledem k prse km pmek j douc ch
bodem P
0
s danou hyperbol ou. Bod P
0
[.x
0
, y
0
]
s e
nazv pl polry vzhledem
k hyperbole.
P r m r o v p mk a h y p e r b o l y
Prmrem MN hyperboly nazvme seku, kter obsahuje sted hyperboly
a jej krajn body A, N le na hyperbole (obr. 294). P mka MN se nazv
prmrov pmka hyperboly [nkdy strun prmr hyperboly].
Rovnice prmrov p mky:
b
2
a
z
k
kde k je smrnice pslunch rovnobnch ttiv, kter j sou pr mr ovou
p mkou pleny.
Sdruenmi prmry hyperboly nazvme t akov dva prmry hyperboly,
e teny hyperboly v krajnch bodech j ednoho prmru j sou rovnobn
445
s prmrovou p mkou dr uhho prmru, tj. t akov dva prmry hyperboly,
z nich kad pl ttivy hyperboly rovnobn s dr uhm prmrem. Pol ovi ny
dvou sdruench prmr hyperboly se nazvaj sdruen polomry hyperboly.
Sdruenmi prmrovmi pmkami hyperboly nazvme t akov dv prmrov
p mky, kter obsahuj sdruen prmry.
Rovnice hyperboly dan dvma sdruenmi pol omry o dlkch a
x
a b
x
m tvar
k
[(^,y] h y p e r b o l y ^ = \
Obr. 294. Prmrov pmka hyperboly
P mky
y = k
x
x a y = k
2
x
j sou sdruenmi prmrovmi p mkami , prv kdy
a
Pr o dva sdruen prmry o dlkch 2a
x
a 2b
x
plat
a\ - b\ = a
2
- b
2
.
V bod Pt Oî ]
R = 4rJ^x
2
+
a ^ y
2
f = ^ ^ r
alr a b
V
kde n j e dl ka seku norml y (viz str. 443);
1 = ~
446
Ve vrcholu A[ a, 0] je
b
2
e
2
R= = p; Q = , n = 0.
a a
Ve vrcholu B[a, 0] je
b
2
e
2
R = - = p\ = , rj = 0.
a a
Hl a v n k r u n i c e h y p e r b o l y :
X
2
+ y
2
= a
2
.
Obr. 296. Hyperbolick se
Obr. 295. Evoluta hyperboly a hyperbolick vse
Ob s a h h y p e r b o l i c k s e e PiBP
2
(obr. 296)
+ '~rI = XJ^J - ar gcos h.
a b) a
Ob s a h h y p e r b o l i c k v s e e OP
2
BP
x
S = ab ln { + ^ ) = argcosh
447
Ko n s t r u k c e h y p e r b o l y
Jsou dna ohniska a dlka 2a hlavn osy (obr. 297)
Kol em ohnisek F
{
a F
2
opeme krunice s libovolnm pol omrem p a s po-
lomrem 2a + p. Dost aneme j ako prseky tyi soumrn sdruen body
hyperboly. Pi j i nm pol omru p dost aneme dal body hyperboly.
Jsou dny dlky a ab poloos (obr. 298)
Kol em stedu O opeme krunice s pol omry a a b. K t mt o dicm
kruni c m" vedeme teny s a kol m k ose x. Li bovol n p mka p, veden
stedem S = O, prot ne tyto teny v bodech A a B. Pot om opeme kol em
bodu O krunicov obl ouk s pol omrem OB a sestrojme v j eho prseku
s osou x kolmici k ose x. Prsek tto kolmice a rovnobky s osou x veden
bodem A j e bod P hyperboly.
Obr. 297. Konstrukce hyperboly (jsou Obr. 298. Konstrukce hyperboly (jsou
dny dlka hlavn osy a ohniska) dny dlky poloos)
Jsou dny souadnicov osy jako asymptoty a bod P rovnoos hyperboly (obr. 299)
Z bodu P vedeme kolmice PQ a PR k souadni covm osm, prodl ou me
PR za bod P a spojme libovoln body na prodlouen s pot kem O. Prseky
tchto spojnic s p mkou PQ vedeme rovnobky s osou x. Pot om vedeme
dlicmi body na prodl ouen seky PR rovnobky s osou y. Jejich prseky
s odpovdajcmi rovnobkami s osou x j sou body P hyperboly.
Obdobnou konst rukc ve tetm kvadrant u dost aneme dr uhou vtev
hyperboly.
Jsou dny asymptoty a bod P
{
hyperboly (obr. 300)
Vedeme libovolnou p mku bodem P
1 ?
kt er prot ne asympt ot y v bodech
Qi
a
(?2>
a
naneseme-li na ni seku Q
2
^ 2 = Qi ^V Bcl P
2
je dalm bodem
hyperboly. Vedeme-li bodem P
x
dal p mky, dost aneme dal body hyperboly.
448
Obr. 299. Konstrukce hyperboly
(souadnicov osy jsou asymptotami,
P je bod rovnoos hyperboly)
Obr. 300. Konstrukce hyperboly (jsou
dny asymptoty a bod hyperboly)
4.1.8. Ob e c n a l g e b r a i c k r o v n i c e d r u h h o s t u p n v x a v
Rovnic
F(x,y) = a
xl
x
2
+ 2a
l2
xy + a
22
y
2
+ 2a
l3
x + 2a
23
y + a
3 3
= 0,
kde koeficienty a
ik
j sou reln sla, lze vyjdit kadou kueloseku (tj. kru-
nici, elipsu, hyperbolu, parabol u, dvojici pmek a bod).
I n v a r i a n t y kivky dr uhho st upn:
A =
012>
FL
13
021'
FL
22>
FL
23
FL
31> ^32>
FL
33
5 =
a
l l 9
a
l2
A
2 \ > Clil
piem A se nazv diskriminant kueloseky a diskriminant kvadratickch
len.
Poznmka:
V det ermi nant ech A a plat *
k
= a
ki
.
Invarianty j sou veliiny, kter se pi transformaci souadni c nezmn.
Kad obecn rovnice dr uhho stupn vyjaduje vlastn kueloseku,
jestlie slo A + 0, kdet o degenerovanou kueloseku, jestlie slo A = 0.
Pi + 0 j sou obecnou algebraickou rovnic dr uhho stupn ureny
elipsa nebo hyperbola, kdet o pi 5 = 0 je j urena parabol a.
449
P p a d 1: * O
Rovnobn posunut kartzsk souadnicov soustavy
Transforman rovnice:
x = x! + w,
y = y' + v,
kde x, y j sou pvodn souadnice,
x', y j sou nov souadnice,
[w, v\ j e nov potek vzhledem k pvodn souadnicov soust av:
a
l2
a
23
- a
22
a
3
0 i
2
0 i 3 ~ 0 n 0 2 3
U = - , V = ; .
d
Urovac rovnice pr o u a v j sou
f
(">
v
)'
= 0 a
^ M
= 0
.
?u dv
[u, v] j e sted kueloseky.
Transformovan rovnice m tvar
a
n
x'
2
+ 2 ?
1 2
xy + a
22
2
+ a
4 4
= 0,
kde .
" 4 4 = 1 3 " + 0 2 3 ^ + 0 3 3 = ^ -
Otoen kartzsk souadnicov soustavy (O; x,y) o hel a
t g ( 2 a ) =
2
^
1 2
(a ^ 9 0 ) .
0 1 1 - 0 2 2
x! = cos a sin a,
/ = sin a + rj cos a,
kde <^, rj j sou nov souadnice.
b
l l
+ b
22
r
1
2
+ a
4 4
= 0, (l )
kde
* n = i f e i + 022 VK
f l
n "
fl
2
2
)
2
+ 4 a
2
2
] } ,
&22 = 2 0 U + 0 2 2 + V[ (
F L
H ~
fl
2
2
)
2
+ 4 a
2
2
] } ,
piem horn, resp. doln znamnko se vezme pi kl adnm, resp. zpornm
koeficientu a
2
.
450
Invari ant
bn + b
22
. = a n + 0
2
2
ozna me S.
Rovnice (l) vyjaduje pr o S > 0 a A =)= 0 elipsu, a t o rel nou elipsu pi
bn > 0, fe
22
> 0, A
4 4
< 0 a imaginrn elipsu pi 6
n
> 0, b
2 2
> 0, a
4 4
> 0.
Je-li 6 > 0, ale J = 0, degeneruje elipsa v imaginrn dvojici p mek s rel-
nm prsekem v konenu. Jestlie A = 0, pak t ak a
4 4
= 0.
Rovnice (1) vyjaduje pr o 5 < 0 a A + 0 hyperbolu, kt er pi J = 0 dege-
neruje v rel nou dvojici protnajcch se pmek.
P p a d 2: 5 = 0
Otoen kartzsk souadnicov soustavy o hel a
t g ( 2 a ) =
2 f l 1 2
(a
=
90).
0 1 1 - 0 2 2
x = x' cos a j / s i n a ,
y = x ' s i n a + / cos a,
kde x, y j sou pvodn souadni ce,
x', / nov souadnice.
>
n
x '
2
+ 2 b
1 3
x ' + 2b
23
+ a
3 3
= 0,
kde
?n = a
n
+ a
2 2
,
0 1 3 \ /
a
U +
fl
23\/
fl
22
* 1 3 =
* 2 3 =
7 ( 0 U + 0
2 2
)
0 2 3 x/ 011 ~ 0 1 3 > / 0 2 2
7( 011 + 0 2 2 )
Rovnobn posunut kartzsk souadnicov soustavy (O; x', / )
Transforman rovni ce:
X = I
~ T '
On
^ 1 1 3 3 - bii
y = 1 -
7b
x
b
2 3
451
- " ^ - (
2
)
^ 1 1
Rovnice (2) vyjaduje pr o A =)= 0 parabol u. Jestlie A = 0, degeneruje
kivka v dvojici pmek, a t o
ve dv rzn reln rovnobky, jestlie
i 3 - 0 U 0 3 3 > ;
ve dvojici splvajcch rovnobek (tj. v dvoj nou pmku), jestlie
0 ? 3 - 0 1 1 0 3 3 = 0.
ve dv imaginrn rovnobky, jestlie
0 ? 3 ~ 0 1 1 0 3 3 < 0.
Tab u l k a 4.1
Shrnut
<5 * 0
kueloseky se stedem
(stedov kueloseky)
3 = 0
kueloseky bez stedu
(nestedov kueloseky)
6 > 0 < 0
3 = 0
kueloseky bez stedu
(nestedov kueloseky)
A * 0
vlastn
kueloseky
A.S < 0
reln
elipsa
hyperbola
i.
parabola
A * 0
vlastn
kueloseky A.S > 0
imaginrn
elipsa
hyperbola
i.
parabola
A = 0
nevlastn
(degenerovan)
kueloseky
dvojice nerovnobnch
(protnajcch se)
pmek
dvojice rovnobek A = 0
nevlastn
(degenerovan)
kueloseky
imaginrn
pmky
s relnm
prsekem
v konenu
reln
pmky
> 0
2 rzn
reln
rovnobky
= 0
2 splvajc
rovnobky
< 0
2 imaginrn
rovno bkv
452
Pklad 1 :
5x
2
+ 4xy + 2y
2
- 18x - \2y + 1 5 = 0 ;
a
n
= 5,
'12
= 2, a
22
= 2, a
1 3
= - 9 , a
2 3
= - 6 , a
3 3
= 15
A = 5,
2,
- 9 ,
2, - 9
2, - 6
-6, 15
+ 0; 5 = 5, 2
2, 2
23
= 10 - 4 > 0.
Rovnice uruje e l i ps u.
Vpoet souadni c u a v:
\
}
= lOu + 4t- 18 = 0,
r;F(w, v)
dv
= 4w + \v - 12 = 0 ,
W = 1, 17 = 2.
Sted elipsy v pvodn souadni cov soustav j e S = [ 1, 2] .
Vpoet a
4 4
:
4 4 = 0 1 3 " + 0 2 3 ^ + 0 3 3 = (
_ 9
) '
1
+ ( ~
6
)
2
+
1 5
Transformovan rovnice po rovnobnm posunut :
5x'
2
+ 4 x y + 2 /
2
- 6 = 0.
Vpoet hlu otoen a:
2 0 i 2
=
4
3
:
t g(2a) = a = 2634' ;
0 u - 0 2 2
Po dosazen do rovnice
bn = i { 0 u + 0 2 2 + V[(
fl
n ~
a
2
2
)
2
+
4
0
2
2
] }
(vzali j sme horn znamnko, nebo koeficient a
12
j e kladn), dost aneme
>i i =* { 5 + 2 + V [ ( 5 - 2 )
2
+ 4 . 2
2
] } = 6.
Podobn po dosazen j e
*>22 = {
f l
U + 2 2 - V [ (
f l
H - 2 2 )
2
+ ^ 2 ] } = (7 - 5) = 1.
Transformovan rovnice po ot oen :
6
2
+ l ;
2
- 6 = 0,
, r,
2
co j e rovnice elipsy s pol oosami o dlkch a = y/6 a b = l a se stedem
v pot ku soustavy (S; ^,r\). Hlavn osa le v ose r\ (obr. 301).
Ot z k a : Pi j ak hodnot absol ut n ho lenu a
3 3
rovnice dojde k dege-
neraci elipsy?
a otoen elipsy
Podm nka zn : A = 0 neboli a
4 4
= 0. Z rovnice
a
4 4
= a
1 3
u + a
23
v + a
3 3
= 0
po dosazen dost aneme
- 9 - 1 2 +
#
a
3 3
= 0 ;
a
3 3
= 21.
Rovnice 5x
2
+ 4xy + 2y
2
- 18x - I2y + 21 = 0 vyjaduje tedy elipsu,
kt er degeneruje ve svj sted.
Pklad 2:
9x
2
- 2Axy + I6y
2
+ 220x - 40y - 100 = 0;
"i i - 9, a
l 2
= - 1 2 , a
2 2
= 16, a
1 3
= 110, a
2 3
=
a
3 3
= - 1 0 0 ;
A =
.5 =
9, - 1 2 , 110
- 1 2 , 16, - 20
110, - 2 0 , - 1 0 0
* 0 ,
12
16
9,
- 1 2 ,
Rovnice uruje p a r a b o l u .
Ot oen souadni cov soust avy:
2 a
1 2
24
= 144 _ 144 = 0.
t g(2a) =
a,, - a,
- 7
24
y
= ; a = 3652' ;
- 2 0 ,
454
*>11 = "l i + " 2 2 = 25,
b =
fluVan + 2 3 > 2 2
=
1 1 0 ^ 9 + ( -2 0 ) 7 1 6
=
13
J(au + a
21
) 7 2 5
fc
_ 2 3 V l l ~ 13 7^22
=
-2 O 7 9 -I I O 7 I 6 _
" V(
f l
U + 22) V
2 5
Transformovan rovnice po ot oen :
25x'
2
+ 100x' - 2 0 0 / - 100 = 0,
x'
2
+ Ax' - 8 / - 4 = 0.
Transformovan rovnice po rovnobnm posunut :
co j e rovnice parabol y s vrcholem v pot ku soustavy (0\ ^n) (obr. 302)
a s par amet r em 2p = 8. Osa parabol y splv s osou n.
Obr. 302. Otoen a rovnobn
posunut paraboly
4.2. ANAL YT I C K G E O M E T R I E V P R O S T O R U
4. 2. 1. R z n s o u a d n i c o v s o u s t a v y
Ka r t z s k [ o r t o n o r m l n ] s o u a d n i c o v s o u s t a v a ( 0 ; x , y , z )
Kartzsk [ortonormln] souadnicov soustava v prostoru se zavd
obdobn j ako kart zsk souadni cov soust ava v rovin, piem za tet osu
souadnicov soustavy ( 0 ; x , y, z) se vol p mka OJ
3
= z, kol m na rovinu
OJ
x
J
2
(obr. 303). Pol op mku OJ
3
, resp. pol op mku k n opanou nazveme
tet kladnou, resp. tet zpornou poloosou soustavy (O; x, y, z).
455
P r a v o t o i v k a r t z s k s o u a d n i c o v s o u s t a v a
Pravotoiv soustava je charakt eri zovna pravot oi vm roubovm po-
hybem, piem se prvn kl adn pol oosa ot do polohy dr uh kl adn pol o-
osy a zrove se posunuje vzhru ve smru tet kl adn poloosy (viz obr. 303).
Souadnice bodu P v prost oru zname x, y, z.
Zpsob zpisu bodu: P[ x, y, z] nebo P = [x, y, z].
ry v prost oru, v jejich rovnicch se mn jen j edna souadnice, j sou
rovnobkami se souadni covmi osami. Plochy, v jejich rovnicch j e j edna
souadni ce konst ant n (tj. roviny x = konst, y = konst a z = konst) j sou
rovinami rovnobnmi se souadni covmi osami.
U kartzsk souadni cov soustavy v prost oru j de o vzjemn j ednoznan
[bijektivn] zobrazen mnoi ny vech bod prost oru na mnoi nu vech
uspodanch trojic [x, y, z], kde x, y, z e R.
A v \7TY
- J
0 / f \
Obr. 303. Kartzsk souadnicov
soustava
Obr. 304. Vlcov [cylindrick]
souadnicov soustava
Cy l i n d r i c k [ v l c o v , s e mi p o l r n ] s o u a d n i c o v s o u s t a v a
(0;
Q
,(p,z) (obr. 304)
Souadnice bodu P zname Q, cp, z.
Zpsob zpisu bodu: P[Q, cp, z] nebo P =. [g, cp, z] .
Cylindrick souadnicov soustava (0;g,(p,z) se zavd t akt o: V prost oru
zvolme rovinu a v n zavedeme pol rn souadni covou soustavu (0;Q, cp).
Za kl adnou pol oosu souadni cov osy z zvolme pol op mku OJ, kol mou
k zvolen rovin. Souadni ce Q, cp j sou tedy pol rn mi souadni cemi pr mt u
bodu P na rovinu xy a souadni ce z je tet kart zskou souadnic bodu P.
Plochy Q = konst j sou rot an vlcov plochy se spolenou osou z.
Plochy cp = konst j sou poloroviny, jejich hranin p mky splvaj
s p mkou OJ.
Plochy z = konst jsou roviny kol m k ose z.
456
Vz t a h y me z i c y l i n d r i c k mi a k a r t z s k mi s o u a d n i c e mi
Souadnice bodu v kartzsk souadni cov soustav (O; x, y, z), resp.
v cylindrick souadni cov soustav (O; g
9
q>, z) zname x, y
9
z, resp. g, cp, z.
P i t om polrn osa je t ot on s prvn kl adnou pol oosou soustavy (O; x, y,z)
a kl adn pol oosa osy z soustavy (O; g
9
cp, z) splv s tet kl adnou pol oosou
soustavy (O; x, y
9
z).
Plat
Q = V(*
2
+ y%
y x
sin(p = - , cos(p = - pro V(pe<0, 2T)
9
Q Q
tg(p = - pr o V( ^<0, 27r ) \ { 7i, | 7r } .
x
x = g cos q>, y = g sincp, z = z.
Sf r i c k [ k u l o v , p o l r n ] s o u a d n i c o v s o u s t a v a (0\g
9
(p
9
S)
(obr. 305)
Souadnice bodu P zname , (p, S.
Zpsob zpisu bodu: P[ e, cp, S] nebo P = [g
9
cp, S] .
Obr. 305. Kulov [sfrick]
souadnicov soustava
Sfrick souadnicov soustava (0;g
9
(p
9
9) se zavd t akt o: V prost oru
zvolme rovi nu a v n pol p mku O A. Dle zvolme pol p mku OB, kol mou
k zvolen rovin. Souadni ce g bodu P je vzdlenost \OP\ bodu P od pot ku
(plu) O. Souadni ce cp j e velikost ori ent ovanho hlu, kter svr pol op mka
O A a pol op mka OP
9
kde P
je prmt bodu P do zvolen roviny (0

=
(p < 2TT).
Souadni ce 3 je velikost ori ent ovanho hlu, kter svr pol op mka OP
s pol op mkou OB (0
=
# < TT).
Pl ochy g = konst j sou soust edn kulov plochy se stedem v pl u O.
Plochy cp = konst j sou poloroviny, jejich hranin p mky splvaj
s p mkou OB.
457
Plochy S = konst j sou rot an kuelov plochy s vrcholem v plu O a s osou
splvajc s p mkou OB.
Vz t a h y me z i s f r i c k mi a k a r t z s k mi s o u a d n i c e mi
Souadnice bodu v kartzsk souadni cov soustav (O; x, y, z), resp. ve
sfrick souadni cov soustav (O; g, cp, 8) zname x, y, z, resp. g, cp, S. P i t om
pol op mka O A splv s kl adnou st osy x soustavy (O; x, y, z) a pol op mka
OB splv s kl adnou st osy z soustavy (O; x, y, z).
tt
= V( x
2
+ y
2
+ z
2
) ,
pr o V3e<0,7c>,
pr o Vcpe (0,2K),
x = g sin 3 cos (p, = sin 3 sin <p,
z = g cos 3 .
T r a n s f o r m a c e k a r t z s k s o u a d n i c o v s o u s t a v y
1. Rovnobn posunut (obr. 306):
x = x! + ra, x' = x ra,
y = / + rc, / = y - n,
z = z + p; z' = z - p,
kde x, y, z j sou pvodn souadnice,
x', y , z nov souadnice,
m,n,p souadni ce novho pot ku v pvodn soustav.
458
2. Otoen: *
v
x = x' cos aj + y' cos a
2
+ z' cos a
3
,
y = x' cos /?! + y' cos /J
2
+ z' cos / J
3
,
z = x' cos y
x
+ y cos y
2
+ z' cos y
3
;
z' = x cos a
x
+ y cos /?! + z cos y
t
,
y = x cos a
2
+ y cos /J
2
+ z cos y
2
,
z' = x cos a
3
+ y cos /J
3
+ z cos y
3
,
kde j sou velikosti hl, kter svr prvn kl adn pol oosa soustavy
(O; x' , y , z') s kl adnmi pol oosami soustavy (O; x, y, z).
a
2> J^2 72 ~~ velikosti hl, kter svr dr uh kl adn pol oosa soustavy
(O; x' , y , z') s kl adnmi pol oosami soustavy (O; x, y, z).
a
3>^3 73 ~ velikosti hl, kter svr tet kl adn pol oosa soustavy
(O; x' , y, z') s kl adnmi pol oosami soustavy (O; x, y, z).
Vztahy mezi smrovmi kosiny novch os:
cos
2
<*! + cos
2
/?! + cos
2
y
x
= 1,
cos
2
+ cos
2
a
2
-f cos
2
a
3 1,
cos <*! cos a
2
+ cos ^ cos j8
2
+ cos y
x
cos y
2
= 0,
cos a
x
cos /?! + cos a
2
cos 0
2
+ cos a
3
cos /?
3
= 0.
Dal vzorce se dost anou cyklickou zmnou.
Plat
A = COS(X
u
COSj8
l 5
C O S } ^
cos a
2
, cos jS
2
, cos y
2
cos a
3
, cos j8
3
, cos y
3
= 1.
4.2.2. Body a s e k y v p r o s t o r u
Vz d l e n o s t 5 d v o u b o d P i f x ^ y ^ z J a P
2
[ x
2
, y
2
, z
2
]
P r m t [ p r o j e k c e ] s e k y d l k y 5 = \P\Pi\ d o s o u a d n i c o v c h os
S
x
= S cos a , d
y
= S cos /?, 5
Z
= 5 cos y
459
(a, /?, 7 j sou velikosti smrovch hl vektoru PiP
2
\
2
= 5
2
x
+ d
2
y
+5l
S = S
x
cos a + S
y
cos /? + 5
Z
cos 7,
cos
2
a -f cos
2
/? + cos
2
7 = 1 ,
kde cos a, cos jS, cos 7 j sou smrov kosiny vektoru Pi P
2
.
S o u a d n i c e b o d u D s d l i c m p o m r e m X v z h l e d e m k b o d m
Pi a P
2
x
x
kx
2
y
x
ky
2
Zi Xz.
~ ~ 1 _ X ' " 1 _
K
'
Z d
~ 1 - A
piem A > 0, resp. A < 0, jestlie bod D je vnjm, resp. vnitnm dlicm
bodem seky P
t
P
2
.
S t e d P
0
[ x
0
, y
0
> - o ] s e k y P
X
P
2
* _ Xx + x
2
_ y
t
+ y
2
_ z
x
+ z
2
2
T i t T [ x
T
, y
T
, z
T
] t r o j h e l n k u s v r c h o l y P ^ x ^y J, P
2
[ x
2
, y
2
]
a ^ [ ^ y a ]
_ x
x
+ x
2
+ x
3
_ yi + y
2
+ ^ 3 _ z
t
+ z
2
+ z
3
Pr o hmot n body s hmot nost mi m
l 5
m
2
a m
3
ve vrcholech trojhelnku
P
X
P
2
P
3
plat
+ m
2
x
2
+ m
3
x
3
+ m
2
y
2
+ w
3
y
3
X
T ; ; > yr
=
: ; >
m
{
+ m
2
+ m
3
m
x
-h m
2
+ m
3
+ m
2
z
2
+ m
3
z
3
2
m
x
+ m
2
+ m
3
a obecn pro n hmot nch bod plat
n n n
*
= 1
*
= 1
_ *=i
X
T . y r - ;
Z
T -
A
k E
m
* E
* = 1 k =1 * = 1
460
Ob s a h t r o j h e l n k u P
X
P
2
P
3
v p r o s t o r u
s = v ( s
2
+ s\ + s\)
9
kde
*3> 1
Ob j e m t y s t n u P1P2P3P4. (P\ j e hlavn vrchol)
v
=e *i, yu
z
n 1 = 6 * i - x
2
, y
x
- y
l9
z
l
X
2> yi->
z
2 > 1 * i ~" X 3 , y i y
3
, z
x
x
3 > ^ 3 ?
z
3 1
x
i ~~ x
4
, y i y
4
, Zj
x
4
, y
4
, z
4
, 1
* 3
* 4
(ve vzorcch j de o absolutn hodnot y det ermi nant ).
Jestlie vechny tyi body le v j edn a te rovin, pak det ermi nant
6K = 0.
h e l d v o u r d i u s v e k t o r OP
l
= r
l
a OP
2
= r
2
o v e l i k o s t i cp
cos <p = cos a
i
cos a
2
+ cos /?
x
cos /?
2
+ cos y
x
cos y
2
=
=
* i *
2
+ y
t
y
2
+ z
t
z
2
1
kde a
p
fi
v
y
v
resp. a
2
, / ?
2
, y
2
j sou velikosti smrovch hl rdi usvekt or
OP
v
resp. OP
2
.
Vektory r
9
r
2
j sou vzjemn kol m, prv kdy cos cp = 0.
4.2.3. Ro v i n a v p r o s t o r u
Ob e c n t v a r r o v n i c e r o v i n y a
a = ax + by + cz + d = 0, strun R = 0.
(koeficienty a, b
9
c nejsou zrove rovny nule).
s e k y n a s o u a d n i c o v c h o s c h
d
P =
a
d
c
d
461
Vz d l e n o s t p o t k u O od r o v i n y
Vzdlenost pot ku O od roviny ax + by + cz + d = 0 se rovn slu \8\,
kde
d
5 =
V( a
2
+ b
2
+ c
2
Y
S m r o v k o s i n y r o v i n y ax + by + cz + d = 0
a
cos a =
cos j8
cos y
x
/ ( a
2
+ 6
2
+ c
2
) :
V ( a
2
+ >
2
+ c
2
) '
c
e
J( a
2
+b
2
+ c
2
y
kde = 1 , resp. e = - 1 podle t oho, zda s gn = 1, resp. s gn = 1.
Veliiny a, jS, y j sou velikosti smrovch hl kolmice k z pot ku O k dan
rovin, tj. velikosti hl, kter kolmice k svr s kl adnmi pol oosami sou-
adnicovch os.
Rovnice souadnicovch rovin:
z = 0 j e rovnice roviny xy,
y = 0 j e rovnice roviny xz,
x = 0 j e rovnice roviny yz.
Zvltn ppady:
d = 0 rovina prochz pot kem:
ax + by + cz = 0;
a = 0 . rovina j e rovnobn s osou x:
by + cz + = 0;
b = 0 rovina j e rovnobn s osou y:
ax + cz + d = 0;
c = 0 rovi na j e rovnobn s osou z:
ax + by + d = 0;
a = b = 0 rovina j e rovnobn s rovi nou xy:
cz + = 0;
462
a = c = O rovina j e rovnobn s rovinou xz:
by + d = 0;
b = c = 0 rovina j e rovnobn s rovi nou yz:
ax + d = 0;
a = d = 0 rovina prochz osou x :
by + cz = 0;
? = d = 0 rovina prochz osou y:
ax + cz = 0;
c = d = 0 - rovina prochz osou z:
ax + by = 0.
s e k o v t v a r r o v n i c e r o v i n y
x y z
- + - + - = 1 ,
P <l r
kde/?, q, r j sou tzv. lse/cy (yyiat rovinou} na souadnicovch osch (viz str. 461).
No r m l o v t v a r r o v n i c e r o v i n y
x cos a + y cos jS + z cos y n = 0,
kde n j e vzdlenost pot ku O od roviny, tj. dlka kolmice z pot ku O k rovin.
Veliiny cos a, cos jS, cos y j sou smrov kosiny roviny (viz str. 462).
Transformace obecnho tvaru rovnice roviny v norml ov t var:
ax + by + cz + d
e j i a
2
+ b
2
+ c
2
)
= :
'
kde = 1, resp. s = 1 podl e t oho, zda sgnd = 1, resp. s gn = 1.
Vz d l e n o s t b o d u P
0
[ x
0
, y
0
>
z
o ] d r o v i n y a ~ ax + by + cz + = 0
Vzdlenost bodu P
0
od roviny a je slo |<5|, kde
_ 0 X
O
+ fry
0
+ cz
0
+ d
J(a
2
+ b
2
+ c
2
) '
piem pi S < 0 le bod P
0
na te st ran od roviny a j ako potek O,
kdet o pi 5 > 0 le bod P
0
na opan st ran od roviny o ne potek O.
Plat
<5 = x
0
cos a + y
0
cos jS + z
0
cos y n.
463
Ro v n i c e s v a z k u r o v i n
Jsou-li
a
x
x + b
x
y + c
x
z + d
x
= 0,
a
2
x + b
2
y -r- c
2
z + d
2
= 0
rovnice dvou danch rovin, piem ozname
R
x
= a
x
x + b
x
y + + d
l9
R
2
= a
2
x + ?
2
y + c
2
z + d
2
,
pak svazek rovin prochzejcch prsenic dvou danch rovin R
x
= 0,
R
2
= 0 m rovnici
+ AK
2
= 0,
kde sla \I
9
X e R nejsou zrove rovna nule.
Ro v i n y p l c h l y d v o u r z n o b n c h r o v i n
Jsou-li a
t
x + by + c
t
z +
= 0 (i = 1,2) rovnice dvou danch rovin

v obecnm tvaru, pak rovnice rovin plcch hly dvou rznobnch rovin
maj tvar
a
t
x + b
x
c + c
x
x + d
x
a
2
x + b
2
y + c
2
z + d
2
kde 8
T
= sgnd
x
a e
2
= s gn
2
.
P r s e k P[ x
P
, y
P
, z
P
] t r o v i n
Jsou-li a
{
x + ^y + c
+ d,. = 0 (i = 1,2, 3) rovnice t rovin v obecnm

tvaru, pak jejich prsek m souadni ce
1 V(
f l
l +
h
\ + )

2 > / (
f l
2 +
b
l + D )
= o,
kde
C
2
0 3 , &3> ^ 3
J
x
= d
i9
b
l9
Ci ,
2
, >
2
,
C
2
d
3
, >
3
> ^ 3
A
y
= a
9
d
u
Ci ,
a
2
, d
l9
c
2
a
3
, d
3
, c
3
464
A
z
= a
u
b
u
d
x
fl
2?
b
2
, d
2
a
3
, >
3
, d
3
Podm nka: A =j= 0.
P o d m n k a , e t y i r o v i n y p r o c h z e j p r v j e d n m b o d e m
a
l9
b
u
c
1 ?
d
x
= 0,
0
2
> b
2
, c
29
d
2
a
3
, ft
3
, c
3
, d
3
^ 4 ? ^ 4 '
C
4 > ^ 4
kde a
i ?
?
i?
c
i ?
d
t
j sou koeficienty rovnic a
x + b
t
x + q x + d
= 0 (i = 1,2, 3,4)
ty rovin v obecnm t varu.
Od c h y l k a cp d v o u r o v i n
Jsou-li a
t
x + b
t
x + c
t
x +
= 0 (i = 1,2) rovnice dvou danch rovin

v obecnm tvaru, plat
a
a
2
+ ft^ + C i C
2
cos <p =
V[(? + 6? + c?)( + H + c| ) ]
Dv roviny j sou r o v n o b n , prv kdy
a
x
\ b
x
: c
x
= a
2
:b
2
:c
2
,
tj. prv kdy a
2
= ka
l
, b
2
= c
2
= Ac
t
pr o vhodn slo A.
Dv roviny j sou v z j e mn k o l m , prv kdy
a
x
a
2
+ ?
x
?
2
+ c
x
c
2
= 0.
(0 ^ 9 ^ 90).
Ob s a h y S
xy
, S
yz
, S
xz
p r m t r o v i n n h o o b r a z c e o o b s a h u S
d o r o v i n xy, yz, xz
S
x y
= S cos y, S
y z
= S cos a, S
xz
= S cos /?,
kde a, jS, y j sou velikosti smrovch hl kolmice k z pot ku O k rovin,
v n le dan rovinn obrazec o obsahu S, tj. velikosti hl, kter kolmice k
svr s kl adnmi pol oosami souadni covch os.
Plat
S = S
xy
cos y + S
y z
cos a + S
xz
cos /?.
465
4.2.4. P mk a v p r o s t o r u
a
x
x + b
x
y + c
x
z + d
x
= 0, strun fl
x
= 0,
| a
2
* + +
C
2
Z
+ d
2
= 0 , strun R
2
= 0.
P mka j e prsenic dvou rovin.
Ro v n i c e p mk y ve d v o u p r o m t a c c h r o v i n c h
(y = mx + q (rovnice roviny kol m k rovin
(z = nx + r (rovnice roviny kol m k rovin
Transformace obecnho tvaru v prv uveden t var:
a
x
= m, b
{
= 1, c
x
= 0, d
x
= q,
a
2
= -n, b
2
= 0 , c
2
= 1, d
2
= -r.
Zvltn ppady.
(
P mka prochz pot kem O:
P mka j e rovnobn s osou y:
P mka j e rovnobn s osou z:
P mka je rovnobn s rovi nou yz:
P mka je rovnobn s osou x:
P mka je rovnobn s rovi nou xy:
P mka j e rovnobn s rovi nou xz:
Rovnice souadnicovch os:
466
\R = O
Od c h y l k y a, jS, y p mk y <
1
' a s o u a d n i c o v c h os
(R
2
0
cos a =
1

c o . y = i
b
l9
c
x
b
l9
c
2
a
l9
b
x
<*2>
B
2
1
cos j8 =
N
c
9
a
x
c
29
a
2
N
2
=
2
+ CU di
2
+ a
9
by
b
2
, c
2 C
2
> " 2
a
2
, b
2
Od c h y l k y a, /?, y p mk y \
y m
* + 4> ^
s o u
^
a
d
n
i c o v c h os
= nx + r
1
cos a =
cos 7 =
V( l . + m
2
+ "
2
) '
COS P =
V(l + m
2
+ n
2
)'
V(l + m
2
+ n
2
) '
cos
2
a + cos
2
/? + cos
2
7 = 1.
Ro v n i c e p mk y u r e n b o d e m P i f x ^ y ^ Z j ] a s m r o v mi
o d c h y l k a mi a, /?, y
x x.
cos a
cos /?
cos 7
P a r a me t r i c k r o v n i c e p mk y u r e n b o d e m P i [ x
l 5
y
l 9
z
x
]
a s m r o v mi k o s i n y
x = x
t
+ cos a,
y = y
x
+ cos jS,
z = ZY + cos 7
( je paramet r).
Ob e c n p a r a me t r i c k r o v n i c e p mk y p r o c h z e j c b o d e m
X = XY + tf,
y = yi + 6,
z = z
x
+ c,
kde veliiny a
9
b
9
c nemus ji splovat podm nky pr o smrov kosiny, ale
stejn j ako veliiny x
9
y
1 ?
z
x
mohou bt libovolnmi sly.
467
Ro v n i c e p mk y p r o c h z e j c d v ma b o d y P i [ x
1
, y
1
, z
1
]
x - x
x
y - y
l
z - z
x
x
2
- *i y
2
- yi -2 - M
Zvltn ppady:
1. P mka prochz bodem P i t x i , y i
?
Z i ] a pot kem O:
x y z
xi yi z
x
'
2. P mka prochz bodem P i t
x
i >y i
2
i ]
a
j e kol m k rovin R = 0:
x - xi
=
y - yi
=
z - z
x
a b c
P r s e k P [ x
F
, y
F
, z
P
] p mk y - = - = -
s r o v i n o u R = 0
c o s a c o s R c o s
?
Xp = X j cos a,
y
p
=
y i
- cosj S,
z
P
= z
x
cos 7,
kde
axi + by
x
+ czi + d
t =
a cos a + b cos /? + c cos y
P mka
x = Xi + t cos a, y = y
x
+ cos /?, z = z
t
+ t cos y
j e r o v n o b n s rovi nou ax + by + cz + d = 0, prv kdy
a cos a + b cos /? + c cos y = 0.
^ o , , f y = rax + q,
P r s e k P p mk y < s r o v i n o u ax + by + cz + d = 0
l^z = nx + r
qb + rc + d
P
a + mb + n c '
souadnice y
P
a z
F
dost aneme dosazen m do vchozch rovnic.
Dan p mka j e rovnobn s rovi nou ax + by + cz + d = 0, prv kdy
a + mb + nc = 0.
468
P o d m n k a p r o p r s e k d v o u p me k
Dan p mky
\a
1
x + b
x
y + c
x
z + d
l9
\a
2
x + b
2
y + c
2
z + d
2
,
j a
3
x + ?
3
y + c
3
z + d
3
,
( a
4
x + ?
4
y + c
4
z +
4
se protnaj prv v j ednom bod, prv kdy
ciu b
l9
c
l9
d i = 0.
2?
b
2
, c
2
, d
2
3> ^3> c
3
, d
3
*>4>
C
4> ^ 4
P r s e k P[ x
P
, y
P
, z
P
] d v o u p me k
\y = m
x
x + q
l9
{z = r^x + r
x
x
P
=
<?2 ~ 01
m
2
x +
2
,
n
2
x + r
2
,
r
2
- r
x
yp =
m
l
m
2
n
l
n
2
x
q
2
-
M
2<i i
m
m
2
nir
2
- n
2
r
x
Podm nky, aby se dv p mky p r o a l y :
tfi - 02 i - 2
' i - r
2
Od c h y l k a cp p mk y
n
x
- n
2
x Xj
y - yi
sin (p =
cos a cos /? cos y
a cos a + b cos /? + c cos y
- a r o v i n y K = 0
V(a
2
+ b
2
+ c
2
)
P mka j e r o v n o b n s rovinou, prv kdy
a cos a + b cos /? + c cos y = 0.
(0 ^ <P 90).
46
l
)
P mka j e k o l m k rovin, prv kdy
a b c
cos a cos /? cos y
x - xi y - yi
Od c h y l k a (p p me k
y - y
2
a
cos a
x
cos jS
x
cos y
x
cos a
2
cos /J
2
cos y
2
cos (p = cos aj cos a
2
+ cos jS
x
cos /J
2
+ cos y
x
cos y
2
.
Podm nky r o v n o b n o s t i p mek:
cos a
x
= cos a
2
, cos }
x
= cos / ?
2
, cos y
x
= cos y
2
.
Podm nka k o l mo s t i p mek:
cos 0J cos a
2
-f cos ^ cos 0
2
+ cos y
x
cos y
2
= 0 .
_ .
u n v
, . fy = mi* + x, y = m
2
x + tf
2
,
Od c h y l k a (p p me k < a <
[z = n
{
x + r
l
[z = n
2
x + r
2
cos cp =
1 + m
l
m
2
+ w
x
n
2
V [ ( l + m
2
+ n
2
) ( l + m
2
+ n
2
) ]
Podm nky r o v n o b n o s t i p mek: m
x
= m
2
, n
x
= n
2
.
Podm nka k o l mo s t i p mek: 1 + m
x
m
2
+ n
x
n
2
= 0.
Vz d l e n o s t d v o u mi mo b e k v p r o s t o r u
Dan p mky
x - x
x
y - y
x
z - z
x
cos a
i
x
2
cos jSj
=
y - y
2
cos a
2
cos /J
2
maj vzdlenost
5 =
cosyj
cos y
2
x
i x
2
, y
x
y
2
, z
t
z
2
c o s a
x
, cos/ J
1 ?
cosyj
cos a
2
, cos j8
2
, cos y
2
cos cos y
x
cos /?
2
, cos y
2
2
+
c o s y
l 5
c os a
x
c os y
2
, c o s a
2
2
+ cos a
1 ?
cos /J
x
cos a
2
, cos /J
2
470
4.2.5. Pl o c h y d r u h h o s t u p n
4. 2. 5. 1. Kulov plocha
Ob e c n r o v n i c e k u l o v p l o c h y se s t e d e m S[ m, n, p] a
p o l o m r e m r
(x - m)
2
+ (y - n)
2
+ (z - p)
2
- r
2
= 0 .
S t e d o v r o v n i c e k u l o v p l o c h y
x
2
+ y
2
+ z
2
- r
2
= 0
(sted kulov plochy je v pot ku O).
Kv a d r a t i c k r o v n i c e v y j a d u j c k u l o v o u p l o c h u
A(x
2
+ / + z
2
) + Bx + Cy + Dz + = 0 (X * 0),
piem sted kulov plochy
s J - -
L 2/4' 2/4' 2/4J
a pol omr
r = yj{B
2
+ C
2
+ D
2
- 4/4),
kde B
2
+ C
2
+ D
2
> 4i4.
x
Ro v n i c e t e n r o v i n y v b o d P
0
[ x
0
, y
0
>
z
o ] ^
e
k u l o v p l o e
(x - m)
2
+ iy - n)
2
+ (z - p)
2
- r
2
= 0
(x - m) ( x
0
- m) + (y - n) (y
0
-n) + (z-p) ( z
0
- p) - r
2
= 0.
Nele-li bod P
0
na kulov ploe, vyjaduje t at o rovnice polrn rovinu bodu P
0
vzhledem ke kulov ploe.
Mo c n o s t \i b o d u P
0
[ x
0
, yo>
z
o] ^
e
k u l o v p l o e
(x - m)
2
+ {y - n)
2
+ (z - p)
2
- r
2
= 0
li = ( x
0
- m)
2
+ (y
0
- n)
2
+ ( z
0
- p)
2
- r
2
.
Ro v n i c e p o t e n n r o v i n y d v o u k u l o v c h p l o c h
(x - m, )
2
+ (y - n,)
2
+ (z -
Pl
)
2
- r\ = 0,
(x - m
2
f +(y- n
2
)
2
+ (2 - p
2
)
2
- r\ = 0:
Ki - ^ 2 = 0 ,
471
kde
K, = (x ~ mi)
2
+(y- " i )
2
+ (z -
Pl
)
2
- rl
K
2
= (x - m
2
)
2
+ (y - n
2
)
2
+ (z - p
2
)
2
- r\.
Potenn rovina j e kol m k spojnici sted danch dvou kulovch ploch.
P o t e n n k i v k a v z h l e d e m ke t e m d a n m k u l o v m p l o c h m
K
1
= 0 , K
2
= 0 a X
3
= 0:
K
1
- X
2
= 0 , )
K i - K
3
= 0 . J
4.2.5.2. ElipsoW
S t e d o v r o v n i c e <t r o j o s h o > e l i p s o i d u (sted elipsoidu je
v pot ku O) (obr. 307):
kde a, b, c j sou dlky pol oos hlavnch ez.
Maj-li dv osy elipsoidu stejnou dlku, j de o r o t a n e l i p s o i d .
Maj-li vechny ti osy elipsoidu stejnou dlku, j de o k u l o v o u p l o c h u .
Nele-li bod P
0
na elipsoidu, vyjaduje t at o rovnice polrn rovinu bodu P
0
vzhledem k elipsoidu.
Obr. 307. Trojos elipsoid
Ro v n i c e t e n r o v i n y b o d u P
0
[ x
0
, yo>
z
o] ^ e l i p s o i d u
xx
0
, yy
Q
, zz
0
a
2
b
2
c
2
472
Ro v n i c e p r m r o v r o v i n y
x cos a y cos /? z cos y
= 0,
c r b
2
c
2
kde a, jS, 7 j sou velikosti smrovch hl pslunho prmru.
T i s d r u e n p r m r y
cos a
cos a
2
cos B
x
cos jS
2
cos y, cos y
2
a
2
fc
2
c
2
cos a
2
cos a
3
cos f}
2
cos / i
3
cos y
2
cos y
3
a" r c"
3
c o s a
3
c o s a ! cos /J
3
cos /?
x
008730087!
= 0,
= 0,
= o,
a
2
b
1
r
kde a
1 ?
y
x
; a
2
, /?
2
> 3> /?3>73 j sou velikosti smrovch hl t sdruench
prmr.
Kad rovina prot n elipsoid v reln nebo imaginrn elipse.
Obj em tlesa ohrani enho elipsoidem viz v l nku 3.3.3.
4.2.5.3. Hyperboloid
S t e d o v r o v n i c e jednodlnho h y p e r b o l o i d u (obr. 308)
x
2
y
2
__z
2
_ _
kde a, b j sou dlky relnch poloos,
c je dlka imaginrn poloosy.
Obr. 308. Jednodln hyperboloid
Obr. 309. Dvojdln hyperboloid
i 473
S t e d o v r o v n i c e dvojdlnho h y p e r b o l o i d u (obr. 309)
2 L2 2 '
a b c
kde c j e dlka reln poloosy,
a, b j sou dlky imaginrnch pol oos.
Ro v n i c e a s y mp t o t i c k k u e l o v p l o c h y p r o o b a h y p e r b o l o i d y
x
2
y
2
z
2
Pi a = b j e hyperboloid rotan (osou oten je osa z).
Veliiny a, b, c j sou dlky pol oos hlavnch ez.
Ro v n i c e p r m r o v r o v i n y p r o o b a h y p e r b o l o i d y
x cos a y cos /? z cos y
kde a, jS, y j sou velikosti smrovch hl pslunho prmru.
0
[ x
0
, y
0
, z
0
] k h y p e r b o l o i d u
2 2 2
X J T Z
Z
^
+
^ - ^
+ 8 =
'
kde 8 = 1, resp. e = - 1 plat pr o dvojdln, resp. j ednod l n hyperboloid.
Nele-li bod P
0
na hyperbol oi du, vyjaduje uveden rovnice polrn rovinu
bodu P
0
vzhledem k hyperboloidu.
Ro v n i c e p o v r c h o v c h p me k j e d n o d l n h o h y p e r b o l o i d u
Prvn osnova:
pro V x e R \ { 0 } ;
474
a a \ b]
a c x \ b
dr uh osnova:
x
- +
a
a
x
pr o V / e R \ { 0 } .
Kad povrchov p mka prvn osnovy prot n kadou povrchovou p mku
druh osnovy.
Rovina prot n hyperboloid v hyperbole, resp. parabol e podle t oho, zda j e
rovnobn prv s dvma obal ovmi p mkami , resp. prv s j ednou obal ovou
p mkou asympt ot i ck kuelov plochy. Nen-li rovina rovnobn se dnou
obal ovou p mkou asympt ot i ck kuelov plochy, prot n hyperbol oi d
v elipse.
Ob j e m r o t a n h o j e d n o d l n h o h y p e r b o l o i d u
Rotan j ednod l n hyperboloid uvaovan j ako t l e s o definovan v ln-
ku 3.3.3, kter vznikne pi rotaci hyperboly x
2
ja
2
y
2
\b
2
= 1, jestlie osou
oten je osa y a ot se j edna z vtv hyperboly pr o y
x =
y
=
y
1 ?
m
objem
Ob j e m r o t a n h o d v o j d l n h o h y p e r b o l o i d u
Rotan dvojdln hyperbol oi d uvaovan j ako t l e s o definovan v l nku
3.3.3, kter vznikne pi rotaci hyperboly x
2
la
2
y
2
lb
2
= 1, jestlie osou
oten j e osa x a otej se ob vtve hyperboly pr o a
=
x
=
X i a x
x =
=
x
=
-a, m objem
V =
2na
2
y
l
(y
2
1
+ 3b
2
)
3b
2
V =
2nb
2
(x
x
- a)
2
(x
x
+
3 ?
2a)
4.2.5.4. Paraboloid
S t e d o v r o v n i c e eliptickho p a r a b o l o i d u (obr. 310)
475
S t e d o v r o v n i c e hyperbolickho p a r a b o l o i d u (obr. 311)
Osa parabol oi du splv s osou z.
Vrchol parabol oi du je v pot ku O.
Pi a = b j de o r o t a n p a r a b o l o i d s osou z j ako osou oten.
Rovina xy je t enou rovi nou k obma par abol oi dm v pot ku O.
Kad rovina rovnobn s osou z prot n eliptick parabol oi d v par abol e;
kad jin rovina jej prot n v reln nebo imaginrn elipse.
Kad rovina rovnobn s osou z prot n hyperbolick parabol oi d
v parabol e; kad j i n rovina jej prot n v hyperbole.
Roviny xz a yz j sou rovi nami soumrnost i pr o oba parabol oi dy.
Obr. 310. Eliptick paraboloid Obr. 311. Hyperbolick paraboloid
0
[x
0
, yo>
z
] ^ p a r a b o l o i d u
x
2
y*
- i u ~
2 z
=
0 :
a
2
b
2
xx
0
yy
0
^ - ( z
+
z
o
) = 0.
Nele-li bod P
0
na parabol oi du, vyjaduje uveden rovnice polrn rovinu
bodu P
0
vzhledem k parabol oi du.
Ro v n i c e p o v r c h o v c h p me k h y p e r b o l i c k h o p a r a b o l o i d u
Prvn osnova:
x
, y
- + - = *,
a b
x_y_}_ ~
. zz,
a b x
476
tj. p mky rovnobn s rovi nou
x y
a b
dr uh osnova:
a
x y 1
- + = T . 2 Z ,
a b
tj. p mky rovnobn s rovi nou
x
--
y
- = o.
a b
Uveden rovnice plat pr o VAe R \ {0}.
Ob j e m V a o b s a h Q p l t s e e r o t a n h o p a r a b o l o i d u
u v a o v a n h o j a k o t l e s o (viz lnek 3.3.3)
Ot-li se parabol a kol em osy x a P^Xj , y
x
] j e bod hrany podstavy, j e
Q =
faf
[ W + 4 X ? ) 3 / 2
"
A ]
(y
x
je pol omr podst avy a x
x
vka parabol oi du).
4.2.5.5. Kuelov plocha (obr. 312)
Vr c h o l o v r o v n i c e k u e l o v p l o c h y
x
2
y
2
z
2
A
a
2
f>
2
c
2
Obr. 312. Kuelov plocha
477
kde a, b j sou dlky pol oos elipsy, kt er j e idii ki vkou kuelov plochy a jej
rovina je kol m k ose z;
c j e vzdlenost roviny elipsy od roviny xy.
Vrchol kuelov plochy je v pot ku O.
. , x
2
y
2
z
2
Te n r o v i n a ke k u e l o v p l o e s r o v n i c z + z ^ = 0
a
2
b
2
c
2
v b o d P
0
[ x
0
, y
0
, Zo ]
:
x x
0 [
yy
0
zz
0 =
^
a
2
b
2
c
2
Ro t a n k u e l o v p l o c h a
Pi a = b j e dic ki vka kruni c ; rotan kuelov pl ocha m pak rovnici
*
2
+ y
2
;
2
_
A
a
2
c
2
~ '
jej ten rovi na m rovnici
* * o + yyo
zz
o ^
n
a
2
a
2
Ro v n i c e p o v r c h o v c h p me k k u e l o v p l o c h y
x z 1 y
a c A b
- - - = - A - pr o V A G R \ { 0 } ;
a c b
p mky osnovy prochzej vrcholem kuelov plochy.
4.2.5.6. Vlcov plocha
S t e d o v r o v n i c e e l i p t i c k v l c o v p l o c h y k o l m k r o v i n xy
(obr. 313)
2 2
^ + ^ = 1;
a
2
b
2
roviny xz a yz j sou rovi nami soumrnost i .
Rovnice j e identick s rovnic prsen elipsy v rovin xy.
478
S t e d o v r o v n i c e h y p e r b o l i c k v l c o v p l o c h y k o l m
k r o v i n xy (obr. 314)
roviny xz a yz j sou rovi nami soumrnost i . ez rovinou xy je hyperbola.
Obr. 313. Kol m eliptick
vlcov plocha
Obr. 314. Kol m Obr. 315. Kol m parabolick
hyperbolick vlcov plocha vlcov plocha
Vr c h o l o v r o v n i c e p a r a b o l i c k v l c o v p l o c h y k o l m
k r o v i n xy (obr. 315)
y
2
= 2px.
Rovina xz je rovi nou soumrnost i . Rovina yz j e tenou rovinou, kter se
dot k plochy v ose z.
ez kol m k rovin xy je rel nou nebo imaginrn dvojic pmek. Kad
jin rovina prot n eliptickou, resp. hyperbolickou, resp. parabol i ckou vlco-
vou pl ochu v elipse, resp. hyperbole, resp. parabol e.
Ro v n i c e t e n r o v i n y v b o d P
0
[x
0
,yo>
z
o]
xx
0
, yy
0
a
* * o yyo _
1
a
2
b
2
yyo = p(* + * o)
pro eliptickou vlcovou plochu,
pro hyperbol i ckou vlcovou plochu,
pro parabol i ckou vlcovou plochu.
479
4.2.6. Ob e c n a l g e b r a i c k r o v n i c e
d r u h h o s t u p n v p r o m n n c h A, v a z
/ ' ( x, y, z) = a
n
x
2
+ 2a
l2
xy + a
22
y
2
+ 2 a
1 3
x z +
+ 2a
23
yz + a
3 3
z
2
+ 2 a
1 4
x +
+ 2a
24
.y + 2 a
3 4
z + a
4 4
= 0.
Or t o g o n l n i n v a r i a n t y p l o c h y d r u h h o s t u p n
Di skri mi nant
A = fln, fl
12
, 1 3 , d
1 4
fl
21?
fl
22? #23> ^ 2 4
fl
31> ^ 3 2 ' ^ 3 3 ? # 3 4
fl
41> #42>
fl
43> # 4 4
subdet ermi nant X
4 4
di skri mi nant u
AA A
" l l >
fl
12> " 1 3
#21> #22>
fl
23
33 0 3 1 #32>
kvadrat i ck invariant
a
l u
a
2 +
#22> # 2 3
+
#33> # 3 1
A
\2->
A
22 # 2 3 , ^ 3 3
linern invariant
J l = +
A
22 + # 3 3 '
Poznm/ca:
V det ermi nant ech plat a
k
= a
ki
.
Obecn funkn rovnice dr uhho st upn vyjaduje pl ochu dr uhho st upn
(kvadriku). Kvadr i ka m jedin sted v konenu, prv kdy X
4 4
=# 0
(tzv. stedov kvadrika). Ttivy prochzejc stedem se nazvaj prmry.
Mnoi na vech sted rovnobnch ttiv je prmrov rovina. Pr mr p-
slun k ttivm j e sdruen s pr mr ovou rovinou.
Pl ocha dr uhho st upn d e g e n e r u j e ve d v o j i c i r o v i n , prv kdy
+ I N, a n , #i
4
+ a??, a
0
^ a
7A
= 0.
# U > #12> # 1 4
#21> #22> # 2 4
#41> #42> # 4 4
#11> # 1 3 ' # 1 4
#*1> #33> # 3 4
# 4 1 , ^ 4 3 ' # 4 4
#22> #23> # 2 4
#32> #33> # 3 4
#42> # 4 3 ' # 4 4
480
Pr o reln, nedegenerujc plochy dr uhho stupn plat podm nky uveden
v t abul kch 4.2 a 4.3.
Tab u l k a 4.2
Ppad 1: ^ 4 4 4= 0 (stedov kvadriky)
M
4 4
> 0, /
2
> 0
M 4 4 a /
2
nejsou zrove vt ne 0
A < 0 elipsoid dvojdln hyperboloid
A > 0 imaginrn elipsoid jednodln hyperboloid
A = 0 fmaginrn kuelov plocha kuelov plocha
Tab u l k a 4.3
Ppad 2: A
44
= 0 (nestedov kvadriky)
A < 0 , /
2
> 0 ^ > 0 , /
2
< 0
A 4 = 0 eliptick paraboloid hyperbolick paraboloid
/
2
> 0 I
2
< 0 /
2
= 0
A = 0
eliptick
vlcov plocha
hyperbolick
vlcov plocha
parabolick
vlcov plocha
481
5. D I F E R E N C I L N P O E T
mluva:
V cel sti 5 se uvauje jen o posl oupnost ech relnch sel a o relnch
funkcch reln promnn. Pouhm slovem slo, pop. bod budeme zde
rozumt reln slo.
5.1. L I MI T Y
5.1.1. Li mi t y posl oupnost
De f i n i c e l i mi t y p o s l o u p n o s t i
kme, e posloupnost {a
k
} m {vlastn, konenou} limitu a nebo e kon-
verguje k slu a [je konvergentn], a peme lim a
k
= a, jestlie ke kadmu
k-*ao
slu s > 0 existuje t akov kl adn slo n
v
e pr o vechny indexy n > n
e
(tj. pro skoro vechny indexy k) plat (obr. 316)
k - a| < c
+
a
Q-l
1 2 3 4 5
e
n n+1 n+2 n+3
Obr. 316. K definici limity
X posloupnosti
Plat
lim a
k
= a o lim (a
k
a) = 0 ,
fc-K30
k-oo
piem posl oupnost , jej limitou j e slo nula, nazvme nulovou posloup-
nost.
482
Nem-li posl oupnost vlastn limitu, pak se nazv divergentn, pop. kme,
e diverguje.
k
} m nevlastn limitu + 00, resp. 0 0 [diverguje
k + 00, resp. 0 0 ] , a peme
lim a
k
= + 0 0 , resp. lim a
k
= 0 0 ,
fc-oo
prv kdy ke kadmu slu K existuje t akov slo n
K
> 0, e pr o vechny
indexy n > n
K
j e a
n
> K, resp. a
n
< K.
Posl oupnost , kt er m nevlastn limitu + 00, pop. 00, se nazv urit
divergentn.
H r o ma d n b o d p o s l o u p n o s t i
k
} m hromadn bod a, jestlie ke kadmu slu
s > 0 existuje nekonen mnoho t akovch index n, e plat (viz t lnek
0.4.9)
\a
n
a\ < e.
Existuje-li limita posl oupnost i , pak t at o limita je j edi nm hr omadnm
bodem tto posl oupnost i .
V t y o l i mi t c h p o s l o u p n o s t
Jestlie leny posl oupnost i {a
n
} j sou pro skoro vechny indexy n rovny
t mu slu a, pak lim a
n
= a.
n-* oo
Kad konvergentn posl oupnost j e ohrani en.
Jestlie posl oupnost \a
n
} m limitu a, pak kad z n vybran posl oupnost
{a
kn
} m t ak limitu a.
Jestlie posl oupnost i {a
n
}
9
{b
n
} maj vlastn limity lim a
n
= q, lim b
n
= b,
pak
a) lim \a
n
\ =
n-oo
b) lim (a
n
+ b
n
) = a + b;
n->ao
c) lim (a
n
-b
n
) = a-b;
n-* oo
d) lim (a
n
b
n
) = ab, lim ca
n
= c lim a
n
;
e) l i m ^ = ^ ( f c * 0 ) ;
D
N
D
f) jestlie pro skoro vechny indexy j e a
n
^ b
n
, plat a ^ b.
Jestlie lim \a
n
\ = 0, pak lim a
n
= 0.
n-*cc n-*oo
483
Vta o limit seven posloupnosti: Jestlie pro skoro vechny leny po-
sloupnosti {c
n
} plat a
n
^ c
n
^fc a lim a
n
= lim b
n
= a, pak existuje
n~* oo n~* od
l i m c
n
= a.
n-*oo
Jestlie lim a
n
= + oo, lim b
n
= 00, lim c
n
= c > 00 a lim =
= d < +0 0 , piem me bt t ak c = + 00 nebo d = 00, plat
lim (a + c) = +0 0 , lim (b
n
+ d) = - 0 0 .
n-ao n-*oo
Jestlie lim a
n
= +0 0 , lim ?
n
= - 00, lim c
n
= c > 0 a lim d = < 0,
n- oo M- ^ QO n~* od n~* od
piem me bt t ak c = + 00 nebo d = 00, pak
lim (a
n
c) = lim (bj
n
) = + 00 ,
n-oo w-oo
lim (aj
n
) = lim (&
w
c
w
) = - 00 .
n-*co n-*cc
Jestlie neklesajc posl oupnost {a
n
} je (resp. nen) shora ohrani en, pak
m vlastn limitu (resp. nevlastn limitu lim a
n
= +0 0 ).
n-*ao
Jestlie nerostouc posl oupnost {a
n
} j e (resp. nen) zdola ohrani en, pak
m vlastn limitu (resp. nevlastn limitu lim a
n
= 00).
n-oo
N k t e r l i mi t y p o s l o u p n o s t
lim a
a
n
= (lim a)
a
(a
n
> 0, a e R);
n-*oo n~* 00
*. h limb,, .
v
h ma
l
'
n
= a
n
^ (a > 0);
n-ao
lim l og
t
a
w
= logj, lim a
n
(a
n
> 0, b e R
+
\ {1});
n-ao n->ao
lim ^ = 0, jestlie lim a
n
= 0 a lim b
n
4= 0;
lim ^ = 0, jestlie lim > = +ao a {a,,} je ohrani en
n-*oo > n- oo
posl oupnost ;
lim
je ohrani en posl oupnost ;
lim ~ = +0 0 , jestlie a
n
b
n
> 0, lim \a
n
\ = +0 0 a {?}
484
lim ^ = - oo, jestlie a
n
b
n
< 0, lim \a
n
\ = +0 0 a {b
n
}
n-*ao b
n
n-*co
j e ohrani en posl oupnost ;
lim \Ja
n
= a, jestlie lim = a (a
n
> 0);
n - QO n->oc d
n
Cli + #2 + + #n , . v
lim = a, jestlie lim a
n
= a;
lim ( l + - | = e = 2,718 281 828 459 O. . . (zklad pirozench
n - o \ nj
l ogari t m [Eulerovo slo]);
lim ( l + - ) = e" ( a e R) ;
n^cc \ nj
lim a" = O (|a| < 1);
lim "yjp = 1 (p > 0);
n~* co
lim = 1;
n-*co
Il
w
/ n
f
) 1
l i m l / M = +0 0 , lim / = 0, lim = - ;
n - a o nôo^nl n->ao Yl e
hm = 0;
n - 0 0 n
a"
lim = 0;
l i m( n V) = 0 (x < | 1| , a e R) ;
n-oo
1 f 1 (M < 1).
l i m - = U (a = l ) ,
ro (0 < a < 1),
l i m
T T ^
=
1*
( a = 1 )
'
1 + a
l l (a > 1);
lim (Vll-WX = 7(
ajS
) (
a
> o, B > 0);
1* + 2* + ... + n
k
1
l i m '
T
*
t
T
+
; - r x ? ( *
e N
>
:
n - 0 0 n c + 1
485
lim
n~* OD
l" + 2" + ... + n*
1 - 1 + 3 - ... - 2
lim - r ^ TT = - 1
1 + 2 + ... + n n\ _ 1
2 / " ~ 2
;
lim
n-*ao
n + 2
lim
1. 2 + 2 . 3 + 3 . 4 + ... + n(n + 1) 1
n
3
" 3
;
,. I
2
+ 3
2
+ 5
2
+ ... + (2 - l )
2
4
hm 3 i
1
lim -
n->oo n
lim ( l + ^ + - + . . . + - - l n n ) = lim ( y - - l nn ) =
n ^ o o \ 2 3 n / i ^ o o \
k = 1
n '
=
Y
= C = 0,577 215 664 90. . . (Eulerova konstanta);
n\
yj{2n) (Stirlingv vzorec);
n - o o n
n
Q
n
y jn
r
17 2 . 4 . 6 (2n) V 11 TT
lim - -r I = - (Wallisv vzorec).
n - o [ _ Vl . 3 . 5 (2n - 1)/ 2nJ 2
v
'
5.1.2. Li mi t y f unkc
L i mi t a f u n k c e
kme, e funkce y = / ( x) m i; bod x = a, v nm nemus bt definovna,
([vlastn, konenou} limitu A, a peme lim j (x) = X, prv kdy ke kadmu
x-*a
slu > 0 existuje takov slo 5 > 0, e pro vechny body x, pr o n j e
0 < |x - a\ < <5, plat \f(x) - A\ < s, tj. e pr o VxeU(a, 5) j e f{x)e
e{A-e,A + e) (obr. 317). '
Limitu lim f(x) nelze zamovat s funkn hodnot ou f(a).
x-*a
486
L i mi t a f u n k c e z l e v a a z p r a v a
i kme, e funkce y = f(x) m v bod a (vlastn) limitu zprava A, resp.
zleva A [peme lim f(x) = A, resp. lim f(x) = A~\, prv kdy ke kadmu
x-*a + x-*a -
slu s > O existuje t akov slo > 0, e pr o vechny body x z intervalu
(0, a + S), resp. (a (5, a) plat | / ( x) - 4 | < e.
U(a
x
S )
Obr. 317. K definici limity funkce
Ne v l a s t n l i mi t a f u n k c e
kme, e funkce y f(x) m v bod a nevlastn limitu + oo, resp. oo
[peme limf(x) = + oo, resp. limf(x) = - o o ] , prv kdy ke kadmu
x-*a x-*a
slu K existuje t akov slo 5 > 0, e pr o vechny body x, pr o n j e 0 <
< |x - a\ < 5, plat f(x) > K, resp. f(x) < K.
Obdobn se definuj nevlastn limity funkce zprava a zleva v bod a:
l i m/ ( x ) = + o o o (VK3<5 > 0 Vx e ( a , a + 6) => f(x) > K),
l i m/ ( x ) = -oo o > 0 Vx 6 ( a , a + ) => f(x) < K),
x-*a +
lim f(x) = +oo o (V/C3(5 > 0 Vx e ( a - S,) => f(x) > K),
x-*a
l i m/ ( x l = - o o o (VK3<5 > 0 Vx e ( a - S,a) => f(x) < K).
L i mi t a f u n k c e v n e v l a s t n m b o d
kme, e funkce y = f(x) m v nevlastnm bod +0 0 , resp. 0 0 (vlastn)
limitu A [peme lim f(x) = A, resp. lim f(x) = ], prv kdy ke kadmu
x-* + 0 0 x-* 00
slu 8 > 0 existuje t akov bod c, e pr o vechny body x > c, resp. x < c
plat | / ( x) - A\ < 8 .
487
Ne v l a s t n l i mi t a f u n k c e v n e v l a s t n m b o d
kme, e funkce y = f(x) m v nevlastnm bod + 00, resp. oc nevlastn
limitu + 00 [peme lim f(x) = +0 0 , lim f(x) = +0 0 ] , prv kdy ke
x- + 0 0 x-* 00
kadmu slu K existuje t akov bod c, e pro vechny body x > c, resp.
x < c plat / ( x) > K.
kme, e funkce y = f(x) m v nevlastnm bod + 00, resp. oc nevlastn
limitu 00, prv kdy ke kadmu slu K existuje t akov bod c, e pr o
vechny body x > c, resp. x < c plat f(x) < K.
V t y o l i mi t c h f unkc
Funkce m v bod nejve j ednu limitu, nejve j ednu limitu zprava a nej-
ve j ednu limitu zleva.
Plat
lim f(x) = lim f(x) = A o lim f(x) = A.
x-a + x-*a - x-*a
Funkce / j e spojit v bod a, prv kdy lim f(x) = f(a). Funkce / je spo-
x-*a
jit v bod a zprava, resp. zleva, prv kdy lim f(x) = f(a), resp. lim f(x) =
x-*a+ x-*a-
= /()
Limita konst ant n funkce f(x) = c se v kadm bod aeO^f) rovn c.
Plat lim x = a pr o kad bod a e O
l
(f(x) = x).
x-a
Jestlie funkce # maj vlastn limity lim f(x) = A, lim #(x) = B, pak
x-a x-a
a) l i m| / ( x) | = |yl|;
x-*a
b) lim [ / ( x) 4- g(x)] = A + B;
x-*a
c) lim[f(x)-g(x)] = A-B;
x-*a
d) l i m[/ (x)fl <x)] = ylB, lim [ c / ( x ) ] = c l i m/ ( x) ;
x-*a x-*a x~*a
e) l i m ^ = - (B + 0).
Jestlie lim | / ( x) | = 0, pak l i m/ ( x) = 0.
x-*a x-*a
Vta o limit seven funkce: Jestlie lim f(x) =- lim h(x) = A a na ne-
pl nm okol U(a, 5) plat f(x) ^ #(x) ^ /i(x), pak existuje limita lim g(x) = A.
488
Jestlie lim / (x)~= + oo, lim g(x) = oo, lim h(x) = C > oo, lim k(x) =
x-*a x-*a x-*a x-*a
= D < +0 0 , piem me bt t ak C = + oo, D = oc, plat
lim [f(x) + h(x)] = + oc, lim [g(x] + fc(x)] = - oo.
x-a x-*a
Jestlie l i m/ ( x) = +0 0 , \\mg(x) = - oc , \\mh(x) = C > O, limfc(x) =
x-*a x-*a x-*a x-*a
= D < O, piem me bt t ak C = + oc, D = - 0 0 , pak
lim [f(x) h(xj] = lim [#(x) fc(x)] = + 0 0 ,
x-*a x~*a
lim [f(x)k(xj] = lim [g(x)h{x)] = -co.
x-*a x~*a
Plat
l i m[ / ( x) ] = [ l i m/ ( *) ] [/ (*) ^ O, n e N ] ,
x-*a x-*a
l i mV/ t x) = V n / W <>]
Jestlie plat lim <p(x) = ?, l i m/ ( y) = ,4 a existuje t akov slo > O,
e (p(x) =1= > plat pro vechny body XG 5), pak je lim/(<p(x)) = A.
X*Q
Pi vpotech limit se ast o pouv tchto tvrzen: ~
lim f(x) = A o lim / ( - ) = A,
x--*-oo y-0 + \y J
lim f(x) = A <=> lim / ( - ) = A.
x- >- co y - 0 - \yj
N k t e r l i mi t y f unkc
lim ( l + - ) = l i m( l + x )
l x
= e;
x->oo \ X/ x - 0
lim ( 1 + - ) = e
a
, lim ( l + - J = e
a
;
x-> + c o \ X/ x - > - o o \ X/
lim ** ~
a
= ko'
1
(fc G N, a > 0);
x a
lim a
/ ( x )
= a ^
/ ( x )
(a > 0);
.v -* a
lim [ l og, / ( x) ] = log, [ Hm/ ( x) ] [f(x) > O, 0 > O, 0 * 1 ];
lim a* = O (O < a < 1),
489
lim a
x
= +0 0 (0 < a < 1),
lim a
x
= + o o (a > 1),
- + 00
(a > i ) ;
sin x
lim a
x
= 0
x-> - oo
s i nx
lim = 1,
l i m
s i n ( a x )
lim
X - + 0O X
= a ( X GR) ;
= 0;
lim = 1, l i m- - = a (x E K);
*->0 X x - 0 X .
lim arctg x = lim arctg - = - ;
x-> + oo x->0 + X 2
1 n
lim arctg x = lim arctg - = ;
x-> - oc x - 0 - X 2
1
lim
x - 0 X
a
x
- 1
lim
x - 0 X
= 1;
= l n a (a > 0);
lim - ^ = 0, (a G R, J 5 > 0 ) ;
x - + OOE"
X
l n
a
x
lim
X - + 0 0 X "
= 0 , (aG R, 0 > O) ;
lim [ V( - l n x)
a
] = 0 (a G R, jS > 0);
x->0 +
pr o a fy G R (i = 0 , 1 , m ; j = 0 , 1 , n \ a
m
* O, b + 0) plat
GL,X
m
+ a
m
_
1
x
m
+ ... + a
0
lim
x - + cx)b
M
x
M
+ b
n
.
x
x
n 1
+ ... + ft
0
O
K
+ 00
00
(m < n),
(m = n),
(m > n, a^fy > 0)
(m > n, a
m
b
n
< 0)
ax
m
+ a
m
-
x
x
m 1
+ ... + a
0
lim .
<-->b
n
x
n
+b
n
-
x
x
n
-
x
+ . . . + fc
0
O
+ 0 0
X
(m < n),
(m = n),
{m>n, ( - l ) f l A > 0 ) ,
(m>n, ( - 1 ) a A < 0 ) ;
lim
sin x
^/ cos x
= 1 (Maskelynovo pravidlo).
L i mi t a f u n k c e n p r o m n n c h
kme, e funkce y = f(x
9
x
2
, x
n
) m i; wd [ c
1 ?
c
2
, c
n
] (vlastn,
konenou} limitu, a peme
lim / ( x ! , x
2
, . . , x
n
) = X,
[X) , X 2 , .... X ] [Cl, C 2 , C ]
prv kdy ke kadmu slu > O existuje takov nepln okol
^ ( [ c i , c
2
, c ] , <5 ), pr o j eho vechny body [x
l9
x
2
, x j plat
| / ( x
1 ?
x
2
, . . , x
n
) - A\ < e.
5.2. D I F E R E N N P O D L , DE RI VACE , D I F E R E N C I L
Di f e r e n n p o d l
Je-li funkce y = f(x) definovna na njakm okol U(x
0
, S), pak rozdl
Ax = x - x
0
nazvme prstkem [diferenc] argumentu x v bod x
0
a rozdl
= f{x) f{*o) nazvme prstkem [diferenc] funkce f [prstkem
(zvisle} promnn y] v bod x
0
.
Pomr p rst k
Ay
=
f{x) - f{x
0
) _ f{x
0
+ Ax) - f{x
0
)
= i
Ax x x
0
Ax
kter se nazv diferenn podl funkce f v bod x
0
, udv smrnici seny P
0
P
(obr. 318). Trojhelnk P
0
AP se nazv senov trojhelnk.
491
De r i v a c e f u n k c e v b o d
Existujeli vlastn, resp. nevlastn limita
M
,
M
M - F M ,
m
/ ( > . + M
:
/ M .
Ax>0 Ax *-*o X X
0
Ax
x
0
, x
0
+ Ax G O
x
{f), y
0
= f{x
0
) e 0
2
(f),
kme, e funkce f m v bod x
0
vlastn, resp. nevlastn derivaci. Tut o limitu
zname
.y f
f'(
x
o)> ; H
X
) ' ; r ( *o) >
D
/ ( * o) , yi
0
n
e b o / ( x
0
)
dx dx
a nazvme vlastn, resp. nevlastn derivac funkce f v bod x
0
.
Neexistuje-li uveden limita (vlastn ani nevlastn), kme, e funkce f
nem v bod x
0
derivaci.
M st o o vlastn derivaci mluvme t ak o konen derivaci nebo zpravi dl a
jen o derivaci.
Derivace funkce v bod x
0
udv smrnici tg T
0
teny kivky dan rovnic
y = f(x) v bod P
0
(obr. 319). Trojhelnk P
0
BC se nazv tenov trojhelnk.
Obr. 318. Diferenn podl Obr. 319. Derivace funkce
Pklad:
Je-li x doba a y drha, pak derivace funkce y = f(x) v bod a udv oka-
mitou rychlost v okami ku a.
Existuje-li vlastn limita
f(x) - f{xo)
lim
X->XQ +
resp.
fL(x
0
) = lim
X x
0
/ M - / ( x
0
)
X Xn
492
v bod x
0
, nazvme ji {vlastn, konenou} derivac funkce y = f(x) v bod x
0
zprava, resp. zleva.
Plat
/ ( * o ) = / - ( * o ) =
a
o f ' (
x
o ) = a.
Obdobn se defirluje nevlastn derivace funkce v bod zprava, pop. zleva.
M-li funkce y = f(x) v kadm bod intervalu (a, b) vlastn derivaci,
resp. derivaci zprava, resp. derivaci zleva, kme, e funkce f m {vlastn}
derivaci, resp. {vlastn} derivaci zprava, resp. {vlastn} derivaci zleva na inter-
valu (a, b). Jestlie funkce y = f(x) m vlastn derivaci na intervalu (a, b)
a zrove m v bod a vlastn derivaci zprava a v bod b vlastn derivaci zleva,
kme, e funkce f m {vlastn} derivaci na intervalu {a, b}.
Funkce na intervalu (a, b), jej funkn hodnot a v kadm bod x e (a, b)
j e f'(x), se nazv derivace funkce f na intervalu (a, b) a zna se
r
f
>
d
y u .
f
> a v
y
> x
n e b o
*
nkdy t
/ ' ( * ) , ^ ( x ) , / ( * ) , ^ ( x ) nebo D/ ( x) .
Funkce na intervalu {a, b}, kt er j e derivac funkce / na intervalu (a, b) a jej
funkn hodnot a v bod a, resp. b j e vlastn derivac funkce / zprava, resp.
zleva, se nazv derivace funkce f na intervalu {a, b}.
Jestlie funkce y = / ( x) m v bod x
0
vlastn derivaci, resp. vlastn derivaci
zprava, resp. vlastn derivaci zleva, pak funkce / j e v bod x
0
spojit, resp.
spojit zprava, resp. spojit zleva. Obr cen implikace vak neplat. Nap kl ad
spojit funkce f(x) = \x\ nem v bod 0 derivaci, nebo / +(0) = 1 a f!_(0) =
= 1. Stejn tak neplat uveden vta pr o nevlastn derivaci, nebo nap.
funkce
Li
(x > 0),
f(x)=\ 0 (x = 0),
( x < 0 )
m derivaci /' (O) = / +(0) = fL(0) = +oo, al ej e v bod x
0
= 0 nespojit.
Funkce, kt er m na intervalu {a, b} spojitou derivaci, stejn j ako kivka,
kter je jejm grafem, se nazv hladk [spojit diferencovateln] na intervalu
{a,b}.
493
Di f e r e n c i l , d i f e r e n c o v a t e l n f u n k c e
kme, e funkce y = f(x) ma v bod Xq diferencil nebo e j e v bod Xq
diferencovateln, prv kdy plat
Ay = A Ax + Ax T( AX) ,
kde A j e konst ant a a lim T( AX) = 0 (obr. 320).
Ax->0
Funkce je v bod x
0
e O
x
(f) diferencovateln, prv kdy m v t omt o bod
derivaci. Pak plat A = f'(x
0
).
Vraz f'(x
0
) Ax = f'(x
0
) dx pr omnn A X G ( OO, + OO) nazvme dife-
rencilem funkce f v bod x
0
a zname
d/ ( x
0
) , (dy)
X 0
nebo [ d/ ( x) ]
X o
.
Prot oe derivac funkce f(x) = x na mnoi n R j e f'(x) = 1 , lze pst
dx = 1. Ax = Ax, piem dx nazvme diferencilem argumentu.
kme, e funkce y = f(x) j e diferencovateln na intervalu (a, b), kter j e
st defininho oboru O
x
(f), prv kdy j e v kadm bod xe(a, b) dife-
rencovateln.
Diferencil funkce y = f(x) v obecnm bod x zname
dy, df, nkdy t d/ (x).
Obr. 320. Diferencil funkce
Ge o me t r i c k v z n a m d i f r e n c i l u
Diferencil dy funkce y = f(x) se rovn p rst ku poadni ce bodu teny
grafu funkce v danm bod [ x
0
, y
0
] (viz obr. 320).
494
De r i v a c e v y c h d
Existuje-li vlastn, resp. nevlastn limita
, ,
v
, ,. / ' ( *o + Ax) - f'(x
0
)
kme, e funkce f m v bod x
0
vlastn, resp. nevlastn druhou derivaci [derivaci
druhho du], a hodnot u f"{x
0
) nazvme vlastn, resp. nevlastn druhou
derivac [derivac druhho du] funkce f v bod x
0
. Obdobn se definuj de-
rivace vych d v bod x
0
, kter po ad oznaujeme f'"(x
0
), /
( 4 )
( x
0
) ,
/
( 5 )
( x
0
) atd.
Jestlie funkce / ' m v kadm bod defininho obor u [a, b) funkce /
vlastn derivaci, pak derivaci funkce / ' na intervalu (a, b) nazvme druhou
derivac [derivac druhho du] funkce f na intervalu (a, b). Obdobn zav-
d me derivace vych d funkce / pr omnn x, piem pou vme t cht o
oznaen :
Druh derivace [derivace druhho du]:
d
2
f d
2
y
f" v" v"
7
' d x
2
'
y
' d x
2
'
y

nkdy t
[/ ' (*)]' , / " ( x) , D' / ( x) , g( x) nebo
Tet derivace [derivace tetho du]:
d
3
/ d
3
y
f'" v'" v"
J
' d x
3
'
y 9
d x
3
'
y
"
nkdy t
r m r ( x ) , d / ( X ) , % (
X
) ,
D F
"
( X )
d x
3
dx
n-t derivace [derivace n-tho du]:
n
f v
7
' dx"'
y 9
dx"'
y
* '
nkdy t
/<>(x), D/(x), ^ nebo
t
495
Di f r e n c i l y v y c h d
kme, e funkce y = f(x) m v bod x
0
n-t diferencil [diferencil n-tho
du], prv kdy vechny derivace funkce / a do du n 2 maj diferencil
na okol bodu x
0
a derivace (n l)-nho du funkce / m v bod x
0
diferencil,
n-t diferencil funkce / v bod x
0
zname d
n
/ ( x
0
) . V obecnm bod x po-
uvme tchto oznaen :
Druh diferencil [diferencil druhho du]:
d
2
y, d(dy), d( d/ ) , nkdy t d
2
/ ( x) .
Plat d
2
/ ( x) = / " ( x ) d x
2
.
Tet diferencil [diferencil tetho du]:
d
3
y , d(d
2
y), nkdy t d
3
/ ( x) .
Plat d
3
/ ( x) = / " ' ( x) dx
3
.
n-t diferencil [diferencil n-tho du]:
d
n
y, d( d"
_ 1
y) , nkdy t d
M
/ (x).
Plat d
n
f(x) =f
(n)
(x)dx
n
.
5.3. P RAVI DL A P R O DE R I VOVN F U N K C
De r i v o v n f u n k c d a n c h e x p l i c i t n
mluva:
u, v, u
x
, u
2
,..., u
n
, w j sou diferencovateln funkce promnn x.
1. y = k = konst => / = 0.
2. y = u
x
+ u
2
+ ... + u
n
=> / = u\ + u'
2
+ ... + u
n
(pravidlo pro derivovn soutu funkc).
3. y = uv => / = u'v + uv'
(pravidlo pro derivovn souinu dvou funkc),
y = uvw => / = uvw + uv'w + uvW,
y = u
x
u
2
... u
n
=> / = u\u
2
... u
n
+ u
x
u
2
... u
n
+ ...+ ...u
n
.
x
u'
n
,
pop.
y = w
l W 2
. . . w
n
- + > - + ... + - (
M l
+ o , w
2
+ o, . . . ,
W n
+ o.
\u
x
u
2
uj
4. y = fcw => / = ku' (k j e konst ant a).
496
(pravidlo pro derivovn podlu dvou funkc).
6. Derivace sloen funkce: M-li funkce u = g(x) (vnitn sloka sloen
funkce) vlastn derivaci v bod x
0
a funkce y = f(u) (vnj sloka sloen
funkce) vlastn derivaci v bod u
0
= g(x
0
\ pak sloen funkce y = f(g(x))
m v bod x
0
vlastn derivaci
y
XQ
= / K M * o ) = r(g(xo))g(x
0
).
M-li funkce u = g(x) vlastn derivaci na intervalu (a, b) a funkce y = f(u)
vlastn derivaci na intervalu (a, jS) a pr o vechna sla x G (a, b) plat g(x) G (a, /?),
pak sloen funkce y = f(g(x)) m na intervalu (a, b) derivaci
neboli
dy dy du
dx du dx
1. Obdobn j ako v bod 6 se postupuje pi vpotu derivace sloen funkce
s nkol i ka vnitnmi slokami, nap.
f(9(h(xW=f'(g(h(x)))g'(h(4h'(x)
(tzv. etzov pravidlo).
8. Jestlie x = g(y) j e inverzn funkc k funkci y = f(x) a existuje-li v bod c
derivace f'(c) + 0, pak v bod d = f(c) existuje g'(d) a plat
neboli
dx\ 1
dy/
d
dy
\dx
Pklady:
V pkladech j sou odvol vky na pravidla z tto kapitoly a na vzorce z ka-
pitoly 5.5.
1. y = - 9 ; y = 0 (pravidlo 1).
2. v = x
5
+ x
2
x
7
; y = 5x
4
+ 2x 7x
6
(pravidla 2, 4 a vzorec 3).
497
3. y = ( x
3
+ a) ( x
2
+ 3b) (a, b j sou konst ant y);
x
3
+ a = u\ u = 3x
2
;
x
2
+ 3b = v; v' = 2x;
/ = 3x
2
( x
2
+ 3b) + ( x
3
+ a). 2x (pravidla 1, 2, 3 a vzorec 3),
y = 5x
4
+ 9bx
2
+ 2ax.
4. y = l Ox
6
; y' = 10. 6x
5
(pravidlo 4 a vzorec 3),
/ = 60x
5
.
x
3
+ 2x
x
3
+ 2x = II ; u' = 3x
2
+ 2;
4x
2
7 = v; v' = 8x;
, _ (3x
2
+ 2) (4x
2
- 7) - ( x
3
+ 2x) . 8x
(4x
2
- 7)
4 x
4
- 29x
2
- 14
y
Y =
^ T ^ - , , - ^ r ^ . c
( p r a v i d
,
o 5 ) ?
(4x
2
- 7)
2
6. y = (1 c os
4
x)
2
= w
2
= /(w), kde u = 1 c os
4
x;
/ ' ( )
=
2n = 2(1 - c o s
4
x ) ,
w = 1 - c os
4
x = 1 v* = g(v), kde i; = cos x,
g'(v) = -4v
3
= - 4 c o s
3
x ,
v = c os x = h(x); h'(x) = - s i n x (vzorec 8);
^ = f'(
u
)g'(v) h'(x) = 2(1 - c os
4
x ) ( - 4 c o s
3
x ) ( - s i n x) (pravidlo 7);
= 8(1 c os
4
x) sin x cos
3
x.
dx
7. y = arctg x; inverzn funkce j e x = t gy = g(y)\
1
g\y) = - Y ~ = 1 + t g
2
y (pravidlo 8 a vzorec 9);
cos y
1 1 1
y
-
f
'
{ x )
g'(y) l+tg
2
y 1 + x
2
'
L o g a r i t mi c k d e r i v o v n *
Nkdy j e vhodn k uren derivace funkce y = f(x) najt pirozen loga-
ri t mus tto funkce a pot om t ent o l ogari t mus derivovat podl e x (tzv. logarit-
mick derivovn).
498
1
Zvl vhodn j e t ent o post up u funkc tvaru y = u{x)
l(x)
[u(x) > 0 ] :
l ny = t;(x)ln w(x),
u(x)
* ^v'(x) In u(x) + v(x)
M( x^>^' ( x)l ni i ( x) + c ( x ) ^ ] .
y = y |

Pikladl:
{x
x
)
f
= x
x
(lnx + 1) ( x > 0 ) .
Pklad 2:
y = (arctg x)* [ XG( 0, TT/ 2) ] ;
l ny = xl n( a r c t gx) ,
1 , x 1
-y' = ln (arctg x) + =
y
v
' arctg x 1 + x
2
y' = (arctg x)* ln (arctg x) +
(1 + x
2
) arctg x
5.4. DE R I VAC E F U N K C N K O L I K A P R O M N N C H ,
T O T L N D I F E R E N C I L
P a r c i l n d e r i v a c e
f
Existuje-li vlastn limita
f(x
0
+ Ax, y
0
) - / ( x
0
, y
0
)
lim ,
A x - 0 AX
resp.
/ ( x
0
, y
0
+ Ay) - / ( x
0
, y
0
)
lim ,
A y - 0 AX
kme, e funkce z = / ( x, y) m v bod [ x
0
, y
0
] parciln derivaci podle x,
resp. podte y. V obecnm bod [x, y] pou vme tchto oznaen :
499
nkdy t
- ^(*, y)> ~^(
x
>
y
)' f*{
x
>y)
n e b o
fx(
x
>y)>
resp.
fr *r
nkdy t
df dz
y
y
(
x
>y)> i~y^
y
^ ^
x , y
^
n e b
&
x
'
y
}'
Obdobn se definuj parciln derivace vych d.
P a r c i l n d e r i v a c e d r u h h o d u
fxx
Z
xx9
fyy 9 Z
yy
,
d
2
z
d
{dx
dx
2 9
dx
f
dz"
d
2
z
5
\dy
fxy>
dy
2 9
dy
>(-)
xy 9 "xyJ
dxdy
9
dy
f
dz"
fyx9
d
2
z
d
\ d
y
yx> "yx9
dy dx
9
(x
Parciln derivace z
xy9
z
yx
se nazvaj smen.
Zdi pedpokl adu, e ob smen derivace j sou spojit v bod [x, y], plat
tzv. Schwarzova vta:
d
2
z d
2
z
dx dy dy dx
Obdobn se definuj parciln derivace funkce n promnnch.
500
T o t l n d i f e r e n c i l
kme, e funkce z = f(x, y) m v bod [ x
0
, y
0
] totln [pln] diferencil
nebo e j e v tomto bod diferencovateln, prv kdy na okol bodu [ x
0
, y
0
]
plat
Az = AAx + B Ay + Q T(AX, Ay),
kde A, B j sou konst ant y, Q = y/[(Ax)
2
+ (Ay)
2
] a lim T(AX, Ay) = 0.
Ax->0
Je-li funkce / v bod [ x
0
, y
0
] diferencovateln, pak m parciln derivace
prvn ho du a plat
A =
f ^
x
'
y o
^
B =
j
y
(
x
o > y o ) -
Vraz
^f ^f
( x
0
, y
0
) Ax + (x
0
, y
0
) Ay =
^f df
= d X +
dy ^ ^
nazvme totlnm diferencilem funkce f v bod [ x
0
, y
0
] .
kme, e funkce z = / ( x, y) m v bod [ x
0
, y
0
] totln diferencil n-tho
du [n-t diferencil], prv kdy vechny parciln derivace a do du
n 2 maj totln diferencil na okol bodu [ x
0
, y
0
] a vechny parciln
derivace (n l)-nho du maj v bod [ x
0
, y
0
] totln diferencil. Pr o n = 2
j e
Obdobn definujeme totln diferencil pro funkci y = f(x
x
, x
2
, x
n
)
n promnnch. Je-li / diferencovateln funkce, pak plat
cy rv rv
dy = dx! + ^ - d x
2
+ ... + f-dx
n
.
cx i cx
2
X
n
501
Pklad:
dx cy
= 2 y e
x
;
dz = y
2
e
x
dx + ly e
x
dy = y e
x
(y dx + 2 dy),
d
2
z = y
2
e
x
d x
2
+ 2 . 2y e
x
dx dy + 2e
x
dy
2
=
= e
x
( y
2
d x
2
+ 4y dx dy + 2 dy
2
) .
De r i v o v n f unkc d a n c h i mp l i c i t n
Jestlie funkce y = f(x) j e dna implicitn rovnic f(x, y) = 0, parciln
derivace f
x
, f
y
existuj a f
y
+' 0, pak prvn derivaci funkce / vypoteme podl e
vzorce
Pokud existuj parciln derivace dr uhho du f
xx
, f
yy
, f
xy
, j e dr uh derivace
y , ?f f
x
dx
y
dx f
y
'
cy
dx
2
\dy) ^ dx dy dx dy
+
dy
2
\dx)
Pklad:
X
2
y + y
5
= 0;
20y
3
=f
y
cx cy
*\ 2X f
X
y Jy
x
,
502
dx
3x
2
- 2;
5y
4
x
:
2xy
d
2
y
d x
1
(6x - 2x) ( 5 / - y
2
)
2
- 2( - 2 x ) ( 3x
2
- 2xy) (5y
4
- x
2
) + 22y
3
( 3x
2
- 2xy)
2
De r i v o v n f u n k c d a n c h p a r a me t r i c k y
Jestlie funkce / j e dna paramet ri cky rovnicemi
x = <p(t), y = (t) pr o V t e M
a d<p/dt = <p(t) # 0, d^/df = \j/(t) existuj, pak
y
dy _ d _ ^()
dx dx <j>(t)
~~dT
Pokud existuj (p, , resp. q>, ip, plat
d
2
y dx d
2
x dy
d
2
y _ d _ dl~dl _ i/fo) - <p(t) <(t)
d x
2
~ d x
( y )
~ / dxV " | >( ) ]
3
( 5 / - x
2
)
3
neboli
dx
2
K
dxJ d
d dx'
resp.
d
3
y <jt> p
2
ij/ q>q> 3<j&4>$ + 3</)
2
^
Piklad:
x = ln ,
y =
i - t
dx _ 1
~t~
dy 1
d^x
d t
2
L2
d
2
y 2
dt (1 - t)
a'
dt
2
(1 - )
;
503
prvn derivace
dy _ 1 1 _ t
x ~ (1 - )
2 1
7 ~ (1 - )
2 ;
dr uh derivace -
2 1 1 1
- + ^
d
2
) ; _ (1 - t )
3
t t
2
(1 - t )
2
_ 2t
2
+ t - _ t
2
+ t
x
1
0* " " " T T ^ F " " (i - )
3
neboli
d
2
y ( d f t 1 | 1 + t
2
+ t
d x
2
ldL(l-)
2
Ji O-*)
3
( 1 - 0
3
"
De r i v o v n f u n k c d a n c h p o l r n mi s o u a d n i c e mi
Diferenn podl funkce g = /((p), dan pol rn mi souadni cemi g, q>, j e
g
= - = ^ COt g (7,
A(p t g 0"
kde a j e odchyl ka seny PP
X
a p mky OP
x
(obr. 321).
polom osa
Obr. 321. Derivace funkce dan
polrnmi souadnicemi
Derivace
dg Ag g
= lim
4
= = e cotg T,
d(p A <PÔ Acp t g T
kde T j e odchylka teny v bod P a p mky OP.
504
Pr o polrn souadnice
x = g cos cp,
y = g sin ep
z rovnic
dx = dg cos cp g sin cp dep,
dy = dg sin cp + g COS cp dep
dost vme
dy dg .
sm (p + cos (p
t
dep dy dep
dx dx dg
cos ep g sin ep
dep dep
5.5. D E R I V A C E E L E M E N T R N C H F U N K C
Pokud nejsou uvedeny omezujc podm nky, j e u nsledujcch
vzorc obor em promnn x a vech konst ant mnoi na R vech relnch sel:
1. y = konst (tzv. aditivn konstanta) => y' = 0.
2. y = x
n
=> y' = nx
n
~
l
(ne N). Speciln
y = x => y' = 1.
3. y = x"
M
=> y' = - n x ~
n _ 1
(x + 0, neN). Speciln
1
1 /
y = - => / = ~ x * 0 .
x x
z
4. y = x
a
=> y' = ax
a
~
l
(x > 0, ae R). Speciln
y
=
V x ^ / = ^
r r T
( x > 0 , neN).
Pr o nkt er reln sla a lze obor pr omnn x rozit; nap.
ale
y = yjx=>y' = ^-^ (x > 0).
5. y =
a
x
=> y = a
x
ln a (a > 0), Speciln
y = e* => y' = e
x
.
505
6. y = log
a
x
xl na
(x > O, a > O, a =t= 1). Speciln
506
y
= l nx => / = - (x > 0);
, 1, 0, 4343 .
n
. ^
y = lg x => y = - lg e (x > 0). Dale
y = ln [x + V( x
2
+ a
2
)] => / =
y = ln [x + V(x
2
- a
2
)] => / =
1
V( *
2
+
2
) '
1
V( *
2
- *
2
)
[x > x -I- yj(x
2
- a
2
) > 0 ] ;
1 x a , 1 , - , _ v
l n - => y = ^ x > a, A * O ;
2a x -I- a x a
y = - l n =>y' = -
2
2 (x>\a\,a*0).
la a x a x
L
7. y = sin x => / = cos x. Dl e
y = ln |sin x| => y' = cotg x (x =t= fcrc; fe e Z).
8. y = c os x => y' = - s i n x . Dl e
y = ln |cos x| => y' = - t g x |^x * (ik + 1) ^; /CG zj.
9. y = t g x => y' = 1 + t g
2
x x + lk + 1) ^; fceZ . Dl e
c o s
z
x |_ 2 J
y = ln
t g;
1
y' = - = cosec x (x 4= fcrc; k e Z).
sin x
1
10. y = cotg x => y' = . _
si n
2
x
-(1 + cot g
2
x) (x* kn; ke Z). Dl e
y = ln tg
s mx . _
11. y = s ecx => y = ~ = t g x s e c x x 4= (2fc + 1); fceZ
cos x 2
]
cos X
12. y = cosec x => y' = T = cotgx cosec x (x =t= kn; fce Z).
sin' x
13. y = arcsin x
14. y = arccos x
1
y =
(|x| < 1).
15.
y
arctg x
16.
y
= arccotg x
=> y
17.
y
= sinh x
18.
y
= cosh x
=> y
19.
y
= t g h x
=> y'
20.
y
= cotgh x
=> y
21.
y
= argsinh x
=> y
22.
y
= argcosh x
=> y
23.
y
= argtgh x
=> y
24.
y
= argcotgh x
=> y
25.
y
= l n/ ( x)
=> y
1
1 + X
cosh x.
sinh x.
1
2"
cos h
2
x
1
si nh
2
x
1
i
i
i
1 - X
2
(x * 0).
(x > 1).
(|x| < 1).
(|x| > 1).
f
-j O W > o ]
f\x)
(tzv. logaritmick derivace).
De r i v a c e v y c h d n k t e r c h f unkc
V nsledujcch vzorcch j e n e N.
26. y = x" => y
{n)
= a(a - l ) ( a - 2)...(a -n + l)x-" (x > 0, i e R) ;
y = x
r
=> y
(
"> = 0 ( r e Z, n > r);
y = x" => y
( n )
= n! ;
y = ~
a
=> y
( n )
= ( - ! ) " ( + ! )( + 2)...'(fl + -
X x
(x > 0, i e R) ;
y
= y
x
=> y
( n )
= ( - 1 ) " "
1
' -(m - l )(2m - I ) -
[ ( - 0 " i - l ] ^ n (*><>, me N) . Dle
y = a
n
x" + a - i x "
_ 1
+ I
B
-
2
X " "
2
+ . . . + a , x + a
0
=> y
( n )
= an!.
I + x
2
'
1
507
27. y = a
x
=> y
{n)
= a
x
(\n af (a > 0). Speciln
y = e* => y
(n)
= e*;
3, = o** => y
( M)
= {k\naYa
kx
(a > 0, keR);
y
=
Q
a x
=> y ) =
a
n
e
f l X
(A e R).
28. y = l og
f l
x => y
{n)
= ( - l ) " "
1
(x > 0, a > 0, a 4= 1).
x ln a
Speciln
y = l n x => y-) = ( - l )f --i ?LZ: (
x > 0
) .
t \ (
n n
29. y = sm x => y
w
= sin I x +
30. y = cos x => y
( w)
= cos ^x + ^
31. y = sin (ax) => y
( M)
= a" sin âx + (a R).
32. y = cos (ax) => y
(n)
= cos (âx + ^ (a e R).
33 v = sinh x => y<"> =
Snh X (n jC Sud Slo)
'
[cosh x (n j e lich slo).
, [cosh x (n je sud slo),
34. y = c os hx => y
(n)
= < .
u
)
r u
1 \
[sinh x (n je hche cislo).
35. y = uv => y
( M)
= w
(M)
i; + f" \u
{n
~
l)
v' + r j M
( M
"
2 )
I;" + ...
(n, fc G N, w
( 0 )
= w, i;
( 0 )
= v; w, v j sou funkce reln pr omnn x)
(tzv. Leibnizv vzorec). (Leibnizv vzorec lze odvodi t podle bi nomi ck
vty, viz str. 159.)
5.6. DE R I VOVN V E K T O R O V F U N K C E V E
3
Ve k t o r o v f u n k c e
v = v(t) nazvme vektorovou funkc [vektorovm polemi] skalrn (ty reln)
promnn , prv kdy kad hodnot pr omnn t z defininho obor u
vektorov funkce v j e pi azena prv j edna hodnot a vektorov pr omnn
v G A, kde A j e mnoi na vech vekt or z prost oru E
3
.
508
Vektorov funkce m v slokovm vyjden tvar
v = v
x
+ v
y
+ v
z
= v
x
i + t y + i ; , f c,
kde v
x
= r
x
(), v
y
= v
y
(t)
9
v
z
= v
z
(t) j sou skalrn (tj. reln) funkce skalrn
promnn r, kter uruj zvislosti souadni c x, y, z vekt oru na pr omnn t
(br. 322).
Obr. 322. Slokov vyjden vektorov
funkce
0^ vlt + bt)
Obr. 323. Derivace vektorov funkce
L i mi t a v e k t o r o v f u n k c e
kme, e vektorov funkce v(t) m v bod t
0
limitu v
0
, prv kdy ke kadmu
rel nmu slu e > 0 existuje t akov slo <5
e
, e pr o vechna sla , pr o n
plat 0 < | -
0
| < <5
e
, j e \v(t) v
0
\ < s, a peme
lim v() = v 0 .
-^ o
Z t oho pr o v
0
= (m
1 ?
m
2
, m
3
) pl ynou limity
lim v
x
(t) = m
x
, lim v
y
(t) = m
2
, lim v
z
(t)
m
t^tQ t^to
3
kme, e vektorov funkce v(t) je spojit v bod
0
, prv kdy lim v() = v(
0
).
De r i v a c e v e k t o r o v f u n k c e
Existuje-li limita
dv . v( + A) - vt) dv
x
dv
Y
dv
z
= v = hm ^ = Î + -^j + - k =
dt At - o A d d d
= vj + vj + )
2
k,
kme, e vektorov funkce v(t) m v bod t derivaci podle skalrn promnn ,
a limitu v nazvme derivac funkce v podle skalrn promnn t (obr. 323).
509
Di f e r e n c i l v e k t o r o v f u n k c e
kme, e vektorov funkce v(t) m v bod t diferencil nebo e vektorov
funkce v(t) je diferencovateln v bod , prv kdy plat
Av = v Ar + s(At) Ar,
kde
lim e(A) = 0
S
tj. prstek vektoru Av lze nahradi t tzv. diferencilem dv() = v Ar = v d
vektorov funkce v() v bod .
Derivace a diferencily vych d vektorovch funkc se zavdj obdobn
j ako pro skalrn funkce.
Ge o me t r i c k a k i n e ma t i c k v z n a m v e k t o r o v f u n k c e
Derivace v(
0
) udv smr teny v bod M(
0
) k trajektorii (hodografu)
pslun k dan vektorov funkci v().
Povaujeme-li t za asovou pr omnnou, pak derivace v(
0
) udv rychlost
bodu M(), pohybujcho se po trajektorii pslun k vektorov funkci v(r),
v okami ku t =
0
.
P r a v i d l a p r o d e r i v o v n v e k t o r o v c h f unkc
dv
1. = 0 pro v(r) = v
0
(konstantn vektor),
d
d{v
v
2
)
=
dv
1
+
dv
2
d d ~ d "
d{gv) dg dv ,
kde g = g(t) j e skalrn funkce skalrn pr omnn t.
d ( v ! V
2
) dvj ' dv
2
dv, dv
2
4
- - r -
=
T r
V 2 + V i
- T
= V 2
^
+
^
V i
-
5.
d
d(v
t
x v
2
) dv
t
dv
2
dv
x
dv
2
6. = x v
2
+ v
t
x = - x v
2
- - x v j
d d d d d
510
7.
d(y
t
x y
2
x v
3
) _ dv^
dt ~ d
+ V
1
X V
2
X ^
8- ^ M O)
dv dep
d(p dt '
kde cp = (p() j e skalrn funkce skalrn promnn .
5.7. G R A F I C K DE R I VOVN
Grafickm derivovnm nazvme bodovou konst rukci grafu funkce
= f'{x) na zklad grafu funkce y = f(x).
Je-li dn graf funkce y = f(x), sestrojme graf jej derivace t akt o (obr. 324):
V dostaten mnoha bodech A
l
,A
2
,A
3
,... danho grafu (tyto body volme
ble sebe t am, kde se graf vce mn) sestrojme teny a vedeme k nim bodem
P = [ - 1 , 0 ] na ose x rovnobky, kter pr ot nou osu y po ad v bodech
B
9
B
2
, B
3
,.... Body B
l9
B
2
, B
3
,... vedeme rovnobky s osou x, kter pr ot nou
kolmice z bod A
u
A
2
, A
3
,... na osu x v bodech C
9
C
2
, C
3
, . . . . Body C
l9
C
2
,
C
3
, . . . jfcou body hl edanho grafu derivace / ' .
5.8. E X T R MY F U N K C
E x t r my f unkc d a n c h e x p l i c i t n
Jestlie funkce y = f(x) m v bod x
0
kl adnou, resp. zpor nou derivaci,
pak j e v bod x
0
rostouc, resp. klesajc.
Jestlie funkce y = f(x) m v kadm vnitnm bod intervalu / kl adnou,
resp. zpornou, resp. nezpornou, resp. nekl adnou derivaci, pak je na intervalu /
rostouc, resp. klesajc, resp. neklesajc, resp. nerostouc.
v
Obr. 324. Grafick derivovn
511
kme, e funkce y = f(x) na defininm oboru D m v bod x
0
eD
absolutn maximum,
absolutn minimum,
ostr absolutn maximum,
ostr absolutn minimum,
prv kdy pr o Vx e D plat
f(x)f(x
0
)
f(x)*f(x
0
)
f(x)<f{x
0
)
f(x) > f(x
0
)
kme, e funkce y = f(x) na defininm oboru Dmv bod x
0
e D absolutn
extrm (resp. ostr absolutn extrm), prv kdy m v bod x
0
absol ut n
maxi mum nebo absolutn mi ni mum (resp. ostr absolutn maxi mum nebo
ostr absolutn mi ni mum).
0
eD [U(x
0
)
j e nepln okol bodu x
0
]
lokln maximum,
lokln minimum,
ostr lokln maximum,
ostr lokln minimum,
prv kdy pr o Vx e U(X
0
) g D plat
f/ ( x ) ^/ ( x
0
)
f{x)>f(x
0
)
f(x)<f(x
0
)
l / ( *) >/ ( *o)
0
eD lokln
extrm (resp. ostr lokln extrm), prv kdy m v bod x
0
lokln maxi mum
nebo lokln mi ni mum (resp. ostr lokln maxi mum nebo ostr lokln
minimum).
Body x
k
, v nich f'(x) = 0, se nazvaj stacionrn body funkce / n e b o nulov
body derivace f.
M-li funkce y = f(x) v bod x
0
lokln extrm a existuje-li f'(x
0
), plat
/ ' ( x
0
) = 0 (nutn podmnka pro lokln extrm).
Jestlie x
0
j e st aci onrn m bodem funkce y = f(x) a existuje f"(x
0
), pak
funkce / m v bod x
0
- ostr lokln ma x i mu m, jestlie f"(x
0
) < 0;
ostr lokln mi n i mu m, jestlie / "( x
0
) > 0.
Jestlie f"(x
0
) = 0, pak pl at :
M-li funkce y = f(x) na okol U(x
0
) spojitou derivaci du m ^ 3, piem
je
f'(x
0
) = f"(x
0
) = ... = r
m
~
l
\x
0
) = 0, f
m
\x
0
) * 0,
pak
je-li m lich s l o, /
( m )
( x
0
) >0, je f unkc e / v b o d x
0
r o s t o u c ;
je-li m lich slo, f
{m)
(x
0
) < 0, je funkce / v bod x
0
k 1 e s aj c ;
je-li m sud slo, f
(m)
(x
0
)> 0, m f unkc e / v bod x
0
ostr lokln mi n i mu m;
je-li m sud slo, f
{m)
(x
0
) < 0, m f unkc e / v bod x
0
ostr lokln ma x i mu m.
512
Ab s o l u t n e x t r my f u n k c e na mn o i n
kme, e funkce y = f(x) nabv v bod x
0
e A D(f) {absolutnho}
maxima, resp. ([absolutnho} minima na mnoin A, jestlie pro vechny body
xeA plat f(x) ^ / ( x
0
) , resp. f(x)
=
/ ( x
0
) . Absolutn maxi mum a absolutn
mi ni mum funkce / na mnoi n A souhrnn nazvme {absolutnmi} extrmy
funkce f na mnoin A. ( Absol ut n ) maxi mum, resp. ( abs ol ut n ) mi ni mum
funkce y = f(x) na mnoi n A zname
max f(x), resp. min f(x) [strun max / ( x) , resp. min / ( x ) ] .
xeA xeA A A
S u p r e mu m a i n f i mu m f u n k c e n a mn o i n
Supremem, resp. infimem ohranien reln funkce f na mnoin A D( f)
nazvme supremum, resp. infimum mnoi ny f( A) (viz lnek 0.4.5). Supre-
mum, resp. infimum funkce y = f(x) na mnoi n A zname
s up/ ( x) , resp. i nf / ( x) [st run s up/ ( x) , resp. i n f / ( x ) ] .
xeA xeA A A
Poznmka:
M-li reln funkce na mnoi n A absolutn maxi mum M, resp. absolutn
mi ni mum m, pak slo M, resp. m j e supremem, resp. infimem funkce / na
mnoi n A.
mluva:
V dalm vkladu budeme ostr lokln maxi mum, resp. ostr lokln
mi ni mum strun nazvat maximem, resp. minimem (souhrnn budeme mluvit
o extrmu).
Pklad:
Mme najt extrmy funkce y = x
3
- 15x
2
+ 48x 3.
/ = 3x
2
- 30x + 48,
/ ' = 6x - 30;
/ = 0 => 3x
2
- 30x + 48 = 0 => x
x
= 8 A x
2
= 2;
/ "( xj ) = 6 . 8 - 3 0 = 1 8 = > v bod x
x
nast v mi ni mum,
/ " ( x
2
) = 6 . 2 - 3 0 = - 1 8 => v bod x
2
nast v maxi mum.
Pslun ext rmy: y
t
= 67, y
2
= 41.
Extrmn body:
x
[ 8 , - 6 7 ] (mi ni mum),
2
[ 2 , 41] (maxi mum).
513
Z j e d n o d u e n v p o e t e x t r m u r a c i o n l n c h l o me n c h f u n k c
Jestlie f(x) = g(x)ih(x), pak prvn derivace f'(x) = p(x)lq(x) j e rovn
racionln l omenou funkc, take podm nka pro existenci extrmu zn :
p{x) = g'{x) h(x) - g{x) h'(x) = 0 , q(x) * 0 .
O dr uhu extrmu se rozhodne podl e znamnka druh derivace, kter pr o
nulov body funkce p nabv j ednoduchho tvaru
f"(x) = ^
Pklad:
Mme najt extrmy funkce
2 - 3x + x
2
y =
2 + 3x + x
2
'
( - 3 + 2x) (2 + 3x + x
2
) - (2 - 3x + x
2
) (3 + 2x)
(2 + 3x + x
2
)
2
V nulovch bodech funkce p plat
y
(2 + 3x + x
2
)
2
'
= 0 => 6x
2
- 12 = 0
1 2 ^ 2
6x
2
- 12 _ p(x)
(2 + 3x + x
2
)
2
~~ q(x)
/"(V2) =
/ "( - V2) =
(2 + 3x + x
2
)
2
- 1 2 ^ 2
(2 + 3x + x
2
)
2
î,2 = V
2
;
> 0 => v bod J2 nastv mi ni mum,
< 0 =* v bod y/2 nast v maxi mum.
Pslun ext rmy:
_ 4 - 3 V 2
y i
~ 4 + 3^/2'
y i
~
Extrmn body:
L 4 + 3V2J
4 + 3^/2
4 - 3^ / 2 '
(mi ni mum),
(maxi mum).
514
E x t r my f unkc d a n c h i mp l i c i t n
Funkce y = q>(x), dan implicitn ve t varu / ( x, y) = O, m extrm v bod x
0
,
plat-li tyto podm nky:
/(*<>. J>o) = >
/ , = 0, f
y
+ 0.
Ma x i mu m nastv, jestlie v pslunm bod j e f
x
Jf
y
> 0.
Mi n i mu m nastv, jestlie v pslunm bod j e f
x
Jf
y
< 0.
Pklad:
Mme najt extrmy funkce f(x, y) = x
3
3a
2
x + y
3
= 0 (a > 0).
f
x
= 3x
2
- 3a
2
, f
y
= 3y
2
, = 6x;
/ {x, y) = 0 A f
x
= 0 A f
y
* 0 => x
3
- 3a
2
x + y
3
= 0 A
A 3x
2
- 3a
2
= 0 A 3y
2
* 0;
obor em pravdivosti j e P = {[a, a ^ 2 ] , [ a, a 1/2]}.
Pr o [ a, al ]2] pl at :
6a
f
xx
= 6a => f
x
Jfy =
2 3 /
> 0 => v bod a nastv maxi mum.
.3a ^/ 4
Pr o [ - a , - a ^ 2 ] pl at :
6a
/
x j c
= - 6 a => f
xx
lf
y
= - 2 3 / < 0 => v bod - a nast v mi ni mum.
Ja >y 4
E x t r my f unkc d a n c h p a r a me t r i c k y
Funkce y = / ( x) , dan paramet ri cky rovnicemi x = (p(t), y = ^(t), m
e x t r m pr o t = t
0
, jestlie plat tyto podm nky:
t(o) = 0, (f>{t
0
) * 0.
Maxi mum nastv, jestlie j e ^( r
0
) < 0.
Mi ni mum nastv, jestlie j e ifr(t
0
) > 0.
515
Pklad:
Mme najt extrmy funkce. (a, b > 0)
x = a cos t = <p(),
y = bsm t = ij/(t).
(p(t) = a sin , ^() = > cos , ^() = b sin r;
. . . , 7T 37T
^r() = 0 => b cos = 0 s koeny t
l
= - ,
2
= ;
^(i) * 0, <p(t
2
) * 0;
... . K
{//(ty) = b sin - = b < 0 => v
t
nast v maxi mum,
{ff(t
2
) = b > 0 => v t
2
nast v mi ni mum.
Pslun ext rmy:
x
x
= a cos = 0, y
{
3n ^
x
2
= a cos = 0, y
2
Extrmn body:
E i [0, b] (maxi mum),
2
[0, -b] (mi ni mum).
Ex t r my f u n k c e z = f(x,y) ( ma x i m l n a mi n i m l n b o d y p l o c h y )
Absolutn a ostr absolutn extrmy, stejn j ako lokln a ostr lokln
extrmy se u funkc nkol i ka promnnch zavdj obdobn j ako u funkce
j edn promnn.
Funkce z = f(x,y) m v bod [ x
0
, y
0
] o s t r l o k l n e x t r m, jestlie
v t omt o bod plat tyto podm nky:
/
x
= o, ; ; = o, f
xx
f
yy
- (f
xy
y > o.
M a x i m u m nast v pr o f
xx
< 0.
M i n i m u m nast v pr o f
xx
> 0.
Jestlie f
xx
f
yy
(f
xy
)
2
< 0, pak kme, e funkce z = / ( x , y) m v bod
[ x
0
, y
0
] minimax, a bod [ x
0
, y
0
, z
0
] nazvme sedlovm bodem.
P r o
fxxfyy (fxy)
2
= 0
n e
l
z e
rozhodnout , zda j e v bod [ x
0
, y
0
] maxi mum
nebo mi ni mum nebo zda v nm vbec nast v extrm.
= ? sin = >;
3n
= b s m = b.
2
516
V z a n e x t r my ( me t o d a L a g r a n g e o v c h mu l t i p l i k t o r )
Funkce z = f(x,y) m v bod [ x
0
, y
0
] e x t r m v z a n v e d l e j p o d -
m n k o u (p(x, y) = 0, jestlie v t omt o bod plat tyto podm nky:
cp(x, y) = 0,
d
^ [ / ( x , y ) +A( p( x, y) ] = 0 ,
Y
y
W
x
> y) +
1
y)] = 0, kde A R.
Dr uh extrmu se ur t akt o: Jestlie druh diferencil
A = d
2
{f + Xcp) =
dx
2
\dy) dxdy dx dy dy
2
\dx)
je v pslunm bod zporn, resp. kladn, pak funkce z = / ( x , y) m v t omt o
bod ma x i mu m, resp. mi n i mu m.
Uvedenou met odu lze analogicky pout pr o n nezvisle promnnch s m
vedlejmi podm nkami (n + m rovnic).
Pklad:
Mme urit extrmy funkce z = f(x, y) = x
2
+ xy + y
2
s vedlej
podm nkou
(p{x,y) = xy - 9 = 0.
eme soustavu rovnic
<p{x,y) = 0 => x y - 9 = 0,
d
fa [f{*>y) + *<P{x>y)] = 0 = > 2 x + y + Ay = 0 ,
d
-^[f{x,y) +*<P(*>y)] = 0 => x + 2y + Ax = 0 ,
* 1 , 2 = 3 ,
yi , 2 = 3 , A = - 3 .
Extrmn body j sou P
x
[ 3, 3, 27] a P
2
[ - 3 , - 3 , 2 7 ] .
517
Dr uh extrmu urme t akt o:
d
2
(f + Ay)
dx
2
dq>
= 2,
d
2
(f + Ay)
dx dy
= 1 + A,
g
2
( / + A<jg)
5y
2
= 2.
Je tedy
zl = 2x
2
- 2 ( 1 + ))xy + 2y
2
.
Pr o bod P
x
pl at :
^ = 2 . 9 - 2 ( 1 _ 3 ) . 3 . 3 + 2 . 9 = 72 > 0 => v bod [ 3, 3]
Pr o bod P
2
pl at :
A = 2 . 9 - 2(1 - 3) . 9 + 2 . 9 = 72 > 0 => v bod [ - 3 , - 3 ]
5.9. I N F L E X N B O D Y
Jestlie funkce y = f(x) m v bod x
0
, kl adnou, resp. zpor nou
dr uhou derivaci, pak je v b o d x
0
r yz e k o n v e x n , resp. r yz e k o n k v n .
Jestlie funkce y = f(x) m v kadm vnitnm bod intervalu / kl adnou,
resp. zpornou, resp. nezpornou, resp. nekl adnou dr uhou derivaci, pak
n a i n t e r v a l u / j e r y z e k o n v e x n , resp. r yz e k o n k v n , resp. k o n v e x n ,
resp. k o n k v n .
kme, e funkce y = f(x) na mnoin Dmv bod x
0
G D, v nm existuje
vlastn derivace / ' ( x
0
) , inflexi, prv kdy
a) pro V X G L L ( X
0
) plat f(x) < f(x
0
) + (x - x
0
) / ' ( x
0
) a pro V X G U+(x
0
)
plat f(x) > f(x
0
) + (x - x
0
/ ' ( x
0
) ;
b) pro Vx G CL (xg) plat f(x) > f(x
0
) + (x - x
0
) / ' ( x
0
) a pro Vx e U
+
(x
0
)
plat / ( x) < f(x
0
) + (x - x
0
) /
,
( x
0
) .
Jestlie funkce y=J(x) m v bod x
0
inflexi a existuje / " ( X Q ) , plat / " ( x
0
) = 0
(nutn podmnka pro inflexi v bod x
0
) .
Jestlie / " ( x
0
) = 0 a existuje f"\x
0
\ pak funkce / m v b o d x
0
i nf l exi ,
jestlie f'"(x
0
) * 0.
Nech f"'(x
0
) = 0. M-li funkce y = / ( x) na okol U(x
0
) spojitou derivaci
du m
=
4, piem je
nast v mi ni mum.
nast v mi ni mum.
/ ' ( xo) = / "(xo) = . . . = /
( m
-
1 ,
( . ;x
0
) = 0, /<->(x
0
) * 0,
518
pak pl at :
a) Je-li m l i c h slo, pak funkce / m v b o d x
0
i n f l exi [pro rostouc
hodnot y promnn x pi f
{m)
(x
0
) > 0 pechz graf funkce / v bod x
0
z po-
lohy pod tenou do pol ohy nad tenou, kdet o pi f
im)
(x
0
) < 0 pechz
graf funkce / z pol ohy nad t enou do pol ohy pod t enou].
b) Jestlie m j e s u d slo a /
( m )
( x
0
) > 0, pak funkce / j e v b o d x
0
r y z e
k o n v e x n .
c) Jestlie m j e s u d slo a f
(m)
(x
0
) < 0, pak funkce / je v b o d x
0
r yz e k o n k v n .
5.10 V T Y O S T E D N H O D N O T
V D I F E R E N C I L N M P O T U
Ro l l o v a v t a
Jestlie funkce y = f(x) je spojit na uzavenm intervalu <a, >>, m
v kadm bod ot evenho intervalu (a, b) vlastn nebo nevlastn prvn derivaci
a plat f(a) = f(b) (obr. 325), pak existuje aspo jeden t akov bod e (a, b\
e plat
/ ' ( ) = 0.
Obr. 325. Vznam Rollovy vty Obr. 326. Vznam Lagrangeovy vty
Geometrick vznam Rollovy vty. Za uvedench pedpokl ad existuje
aspo j eden t akov bod [ / ( ) ] grafu funkce y = f( x), definovan na inter-
valu <a, b}, mezi body [a, f( a)] a [ b, / ( b) ], e tena grafu v bod [ , / ( ) ]
j e rovnobn s osou x.
L a g r a n g e o v a v t a [ p r v n v t a o p r s t k u f u n k c e ]
Jestlie funkce y = f(x) j e spojit na uzavenm intervalu <a, b} a m
v kadm bod ot evenho intervalu (a, b) vlastn nebo nevlastn prvn deri-
vaci, pak existuje aspo j eden t akov bod e ( a, b), e plat
o a
519
(obr. 326). Jin zpi s:
A* + Q-*)
= f
.
{x + 9 h
) pr o S e (0, 1).
Geometrick vznam Lagrangeovy vty: Za uvedench pedpokl ad existuje
aspo jeden t akov bod [ , / ( ) ] grafu funkce y = f( x\ definovan na inter-
valu ( a, b}, mezi body [a, f( a)] a [b,f{b)\ e tena grafu v bod [ , / ( ) ]
j e rovnobn se spojnic bod [a, f{a)\ [p,f(bj].
C a u c h y o v a v t a
[ d r u h [ z o b e c n n ] v t a o p r s t k u f u n k c e ]
Jestlie funkce y = / ( x ) / a y = g(x) j sou na uzavenm intervalu (a, b}
spojit a maj v kadm bod ot evenho intervalu (a, b) vlastn prvn derivace,
piem pr o vechna sla x e (a, b) je g'(x) + 0, pak existuje aspo j eden
takov bod e (a, b), e plat
f(b)-f(a) f'(Z)
g(b) - g(a) g'(#
Pr o g(x) = x dost vme Lagrangeovu vtu.
5.11., N E U R I T VRAZY
5.11.1. Li mi t a t y p u 0/0 ne bo oo/oo
kme, e podl f(x)lg(x) je pro x - a limitou [neuritm vrazem]
typu 0/0, resp. oo/oo, jestlie plat
lim f(x) = lim g(x) = 0,
x-*a x-*a
resp.
lim f(x) = oo, lim g(x) = oo
x-*a
%
x-*a
(msto x - a lze uvaovat x -> <z + , x -> a , x- > + oo, x - > oo).
K uren lim [f{x)lg(xj] v t cht o p padech asto pou vme 1'Hospitalova
x-*a
pravidla:
Jestlie bu lim f(x) = lim g(x) = 0, nebo lim \g(x)\ = + oo .(o funkci /
x-*a x-*a x-*a
nen teba nic pedpokl dat ) a existuje vlastn nebo nevlastn limita
520
lim [f'{x)lg'(x)\ pak existuje lim [f(x)lg(xj] a plat
Jestlie lim [/' (x)/#' (x)] j e opt limita typu 0/0 nebo oo/oo, pouijeme
THospitalova pravidla znovu.
Pklad:
. . sin (2x) - 2 sin x . 0
* * ) ^
2 e
* - x
2
- 2x - 2
;
? o ^
J C t y P U
0"
2 cos (2x) 2 cos x
lim (p(x) = lim
*-o 2e* - 2x - 2
- 4 sin (2x) + 2 sin x
= lim =
x - o 2e
x
- 2
- 8 c o s ( 2 x ) + 2 c o s x
= lim = - 3 .
*-o 2e
x
5.11.2. Li mi t a t ypu 0 . oo
Jestlie limita funkce (p(x) = f{x)lg(x) j e pr o x = a typu 0 . oo, plat
lim (p(x) = lim nebo lim
x-*a 1 x-*a 1
m dost aneme limitu typu 0/0 nebo oo/oo.
Pklad:
<p(x) = (1 sin x) tg x; lim <p(x) je typu 0 . oo.
x-n/2 +
1 sin x cos x
lim = lim
*- n/ 2+ 1 X - J I / 2 + 1 1
tg x t g
2
X cos
2
X
cos
3
X
= lim = = lim (cos x si n
2
x) = 0.
x->n/2 + COS X x->n/2 +
si n
2
x
521
5.11.3. Li mi t a typu oo oo
Jestlie limita funkce <p(x) = f(x) g(x) j e pr o x -* a t ypu oo
plat
1 1
lim [f(x) - g(xj] --- lim ,
x-*a x-*a 1 1
m dost aneme limitu typu 0/0.
Pklad:
<p(x) = - l i m <p(x) j e typu oo - oo.
x i in x x ~* i
i
l i m
l n x - ( x - l )
= i
.
m
x -
1
-i (x - l ) l n x *-i 1
v
' 1 + ln x - -
x
lim \ - - = lim - = - .
x - i x + x l n x - 1 * - i l + l + l n x 2
5.11.4. Li mi t y typ 0, oo, 1"
Jestlie limita funkce (p(x) = f(xf
{x)
j e pro x -* a typu 0 nebo
nebo l
0 0
, plat
l i m/ ( x ) '
( x )
= lim&
x)ln
U(*)}
m exponent pevedeme na limitu typu 0 . oo.
Pklad:
cp(x) = (sin x )
t g x
; lim (p(x) je typu l
0 0
.
x-*n/2 +
lim
e
t 8 X l n ( s i n x )
m tvar e
0 0 , 0
.
X - l t / 2 +
522
Pr o exponent plat
l i m ^ L i t a ,
S i n
*
c os x
*->*/2+ 1 x - n / 2 + 1 1
tg X t g
2
X c os
2
X
= lim ( - c o t g x t g
2
x c o s
2
x ) = lim ( - s i n x c o s x ) = 0.
Je tedy
lim ( s i nx)
t g x
= e = 1.
x-n/ 2 +
Poznmka:
Nkdy vede rozvoj podl e rostoucch mocni n promnn x (rozvoj v adu)
rychleji k vsledku.
Pklad:
^ COS (D
(p(x) =
7
; lim <?>(x) j e typu 0/ 0.
snr <p x-o
x
2
x
4
2
/ l x
2
\
1
-
C O S X =
2 ! -4 T
+
-
= X
( 2 ! - 4 T
+
" J '
s i n
2
x
1 cos x 2! 4! 1
lim ; = lim ~~7~ z r - r = -
x - o si n
2
x x - o / 1 x
z
\ 2 o / l x
2
V
( i l - 3 f
+
- j
523
1
6. D I F E R E N C I L N G E O ME T R I E
V diferenciln geometrii se studuj kivky a plochy met odami
diferencilnho pot u.
6.1. R O V I N N K I VKY
Kivkou definovanou parametricky v dvojrozmrnm euklidovskm
prostoru E
2
nazvme mnoi nu prv tch bod, jejich kartzsk souadni ce
x, y j sou dny rovnicemi
x = cp(t), y = il/(t),
kde cp, if/ j sou reln funkce reln pr omnn t, definovan na njakm inter-
valu J, kter maj spojit derivace podl e t aspo prvn ho du a pr o n vztahy
<p{t) = 0, tyt) = 0
oba zrove plat jen v izolovanch bodech intervalu J.
Bod [(p(t
0
), *A(o)] kivky se nazv regulrn, jestlie aspo j edna z derivac
(j>(t
0
), \j/(t
0
) je rzn od nuly a bodu [(p{t
0
), *A(
o)] odpov d prv j edna hod-

not a par amet r u . Ost at n body kivky se nazvaj singulrn.
Pslu-li nkol i ka hodnot m par amet r u jedin bod, pak t akov bod
se nazv nkolikansobn.
Rovnice x = cp(t), y = ^() nazvme parametrickmi rovnicemi kivky.
Kivkou dejinovanou implicitn v dvojrozmrnm euklidovskm prostoru E
2
nazvme mnoi nu prv tch bod, jejich kartzsk souadni ce x, y j sou
dny rovnic
F{x,y) = 0,
kde F je rel n funkce dvou relnch promnnch na mnoi n Q
2
E
2
,
kter m spojit prvn parciln derivace a pr o ni vztahy
dF cF
F{x
0
, y
0
) = 0> - r - ( x
0
, yo ) = > (*o> J>o) =
0
dx dy
vechny ti zrove plat jen v izolovanch bodech obor u 2
2
.
524
Bod [ x
0
, yo] kivky se nazv regulrn, jestlie aspo j edna z parcilnch
Je-li kivka definovna implicitn, pak ji lze v dostaten mal m okol
kadho jejho bodu vyjdit paramet ri cky, a obrcen, je-li definovna
paramet ri cky, pak ji lze na okol kadho jejho bodu vyjdit implicitn.
Graf spojit diferencovateln funkce y = f(x) (xe {a, b}) j e ki vka defino-
van paramet ri ckmi rovnicemi x = t, y = f(t) (te(a,b}). Graf diferenco-
vateln funkce y = f(x) (x e {a, b}) j e ki vka definovan implicitn rovnic
F{x,y) = y-f{x) = 0.
Vektorov zpis rovinn ki vky:
r{t) = (p{t)i + il/{t)j.
Vyjden rovinn kivky v pol rn ch souadni c ch:
Q=f{(p) nebo F(g,(p) = 0.
6. 1. 1. Z k l a d n p r v k y r o v i n n c h k i v e k
Diferencil [element] oblouku kivky:
ds = V((p
2
+ i p ) d
pr o kivku danou paramet ri cky;
d
s
= V( l + /
2
) d x
pr o ki vku y = f(x);
pr o ki vku Q = f((p).
Dl ka obl ouku kivky dan paramet ri cky s krajnmi body P( t
1
) a P(t
2
)
j e dna vzorcem
Dl ka obl ouku kivky dan rovnic y = f(x) s krajnmi body [ x u / f o ) ]
a [ x
2
, / ( x
2
) ] j e dna vzorcem
derivac (x
0
,y
0
), -r-(x
09
y
0
) j e rzn od nuly.
x
525
Dl ka obl ouku kivky dan rovnic g = f(cp) s krajnmi body [ g i , ^ ]
a [g
2
, 
Ob l o u k j a k o p a r a me t r
Jestlie x = (p(t), y = ^() j sou paramet ri ck rovnice kivky k a (T) j e
funkce definovan na intervalu J', kt er m na intervalu J' spojitou derivaci
d / di =)= 0, pak t ak x = <p((i)) a y = (t(x)) j sou paramet ri ck rovnice
kivky k.
kme, e v parametrickch rovnicch x = cp(s), y = ^(s) kivky k je para-
metrem oblouk, jestlie dlka kivky k s krajnmi body P(s
l
) a P(s
2
) se rovn
slu s
2
s
l
. Jsou-li x = cp(t), y = ^() paramet ri ck rovnice kivky k, pak
x = <p((s)), y = *A((
s
))> kde / ( s ) j e inverzn funkce k funkci
40- fv{[^)]
2
+ [^)]
2
}^,
Jto
j sou paramet ri ck rovnice te kivky k, kde par amet r em j e obl ouk.
Piklad:
Jestlie x = r cos , y = r sin ( e R) j sou paramet ri ck rovnice krunice
s pol omrem r, pak plat
s(t) = j - r sin )
2
+ (r cos )
2
] d = rt,
Jo
t(s) = -
a
x = r c o s - , y = r s m - (seR)
r r
j sou paramet ri ck rovnice te krunice, kde par amet r em j e obl ouk.
Te n a n o r m l o v v e k t o r
Tenm, resp. normlovm vektorem v regulrnm bod P[x
0
, y
0
] kivky dan
parametrickmi rovnicemi x = (p(t), y = ^() x
0
= <p(t
0
\ yo = {to\ <Po
=
fd<p\ . /di/A 1
= I - I , iAo = I T ~ ) nazvme vekt or
\ d A=
0
\ d J
t=t
J
o = (<Po,<o)>
526
resp.
"o = (<o, -<Po)-
Je-li paramet r t = s obl oukem, j e | t
0
| = | n
0
| = 1.
Tenm, resp. normlovm vektorem v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
] kivky
V dF dF ~|
drce implicitn rovnic F(x, y) = 0 F = (x
0
, y
0
), F = (x
0
, y
0
)
n a
"
zvme vektor L ox y j
t
0
= ( - J ? , / ? ) ,
resp.
Tenm, resp. normlovm vektorem v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
] kivky
y = / ( x) y'
0
= J nazvme vektor
resp.
o = (l>/o)>
Obr. 327. Tena a normla kivky Obr. 328. hel teny a prvodie
Pr o hel velikosti a, kter svr ten vekt or s prvn kl adnou pol oosou plat
dx dy .
x
sin a = , cos a = , tg a = (obr. 327).
ds ds dx
Pr o hel /?, kter svr ten vekt or s kl adn ori ent ovanm prvodi em,
plat
d<p do o
sin /? = <? cos & = tg 0 = - f - obr. 328 .
ds ds de
d(p
527
T e n a a n o r m l a
P mka obsahujc ten vektor se nazv tena.
Rovnice teny v regulrnm bod Po [ x
0
, y
0
] kivky dan paramet ri ckmi
rovnicemi
oj
1
(X - x
0
) t f o -(Y-y
0
) = ^ (*o, y
0
) ] :
( X-x
0
)F? + ( Y-y
0
)F? = 0.
Rovnice teny v regulrnm bod P
0
[ x
0
, y
0
] kivky 3; = f(x)
( r - y
0
) - / o ( * - * o ) = o.
Takt o zaveden tena j e limitn pol ohou seny, jestlie jej dva prseky
s ki vkou splynou v jedin bod. Regulrn bod P nazvme dotykovm bodem
teny ke kivce.
P mka obsahujc norml ov vekt or se nazv normla.
Rovnice norml y v regulrnm bod P
0
[ x
0
, y
0
] kivky dan paramet ri ckmi
rovnicemi x = cp(t), y = i//(t) x
0
= (p{t
0
\ y
0
= i//{t
0
), (p
0
= (^) , \J/
0
=
{X - x
0
)<p
0
+ (Y - y
0
)il/
0
=0.
Rovnice norml y v regul rn m bod PoLôô] kivky dan implicitn
r dF dF 1
rovnic F{x,y) = 0 = -^(x
0
,y
0
\ F? = ^(x
0
,yo)j-
(X-x
o
)F?-(Y-y
0
)F?=0.
Rovnice norml y v regul rn m bod P
0
[ x
0
, y
0
] kivky y = / ( x)
[*-(LJ ,
( * - * o ) + - J r ( r - y o ) = o.
Tena a norml a j sou p mky navzjem kol m.
528
s e k y t e n y a n o r m l y
Pr o kivku y = f(x) (obr. 329a) a dot ykov bod P[ x , y ] pl at :
Dlka seku teny (tzv. tangenta), tj. vzdlenost dot ykovho bodu od pr-
seku teny s osou x, se rovn
=
Dlka seku normly (tzv. normla), tj. vzdlenost dot ykovho bodu od pr-
seku norml y s osou x, se rovn
" = k ' ( i + /
2
) l -
Subtangenta, tj. dlka pr mt u seku teny do osy x, se rovn
y_

Subnormla, tj. dlka prmt u seku norml y do osy x, se rovn
a)
kivky
Pr o ki vku Q = f(q>) (obr. 329b) a dot ykov bod P[g, cp] pl at :
Zt/fca i/sefcw polrn teny, tj. vzdlenost dot ykovho bodu od prseku
teny s p mkou vedenou pl em kol mo k prvodii dot ykovho bodu, se rovn
d e p
529
Dlka seku polrn normly, tj. vzdlenost dot ykovho bodu od prseku
norml y s p mkou vedenou plem kol mo k prvodii dot ykovho bodu,
se rovn
, 2"
Polrn subtangenta, tj. dlka prmt u polrn teny do p mky veden
plem kol mo k prvodii dot ykovho bodu, se rovn
, 2
S
T
=
d^
Polrn subnormla, tj. dlka pr mt u polrn norml y do p mky veden
pl em kol mo k prvodii dot ykovho bodu, se rovn
S
" " dep '
St yk d v o u k i v e k
Jestlie ki vka k, resp. k! j e dna paramet ri ckmi rovnicemi
x = (Pi{s), y = î ( s ) ,
resp.
* = y = <M*)>
kde paramet rem j e obl ouk 5, pak kme, e rovinn kivky k, k! maj ve spole-
nm bod 5 = 0 styk [dotyk] nejmn q-tho du [styk [dotyk] nejmn
(q + l)-bodov], prv kdy
?i ( 0) = <P
2
(0), î(O) = *
2
( 0) ,
/d(p
2
\ / d ^
x
\ / d ^
2
ds
s = 0
ds ds ds
s = 0
U W
s
= o \ d W
s
= o ' \ d s " A= o U W
s
= o '
kme, e rovinn kivky y = / ( x) a y = #(x) wa/ 1; bode Po[x
0
, yo]
5
y ^
[doy/c] nejmn q-tho du [styk [dotyk] nejmn (q + \)-bodov\ prv
kdy
Vo = f{x
0
) = 9{x
0
), f'{x
0
) = 0' (x
o
), f<*(x
0
) = ^ ( x
0
) .
530
Maj-li dv kivky A:, a k
2
styk nejmn 4-tho du, ale nemaj-li ji styk
(q + l)-nho du, kme, e maj styk prv q-tho du.
Os k u l a n k r u n i c e , p o l o m r k i v o s t i , k i v o s t , s t e d k i v o s t i
Oskulan krunic [krunic kivosti] kivky v jejm bod nazvme krunici,
kt er m v t omt o bod s ki vkou styk nejmn dr uhho du. Jej pol omr R,
resp. sted S
k
nazvme polomrem, resp. stedem {prvn} kivosti kivky.
Sted kivosti S
k
[, rj] le na norml e v dot ykovm bod kivky.
Pevrcen slo k pol omru ' i vost i R se nazv {prvn} kivost [flexe]
x kivky: x = \lR.
Pol omr kivosti ^R, kivost x a souadni ce stedu kivosti S
k
[ , rj] vypo-
teme podle tchto vzorc:
Pr o kivku y = f(x) v jejm bod P[x, y] pro y" =t= 0 j e
R =
(1 + /)
A3/ 2
X =
<= = x , r\ = y +
(1 + y'
2
)
3
'
2
1 +
2
Pr o ki vku F(x, y) = 0 v jejm bod P[ x, y] pi ten rznobn s osou y j e
1
R = \m\ ^{F
2
+ F
2
), x =
, = x mF
x
,
kde
"I 7fc + Fy
2
)'
1 = y - mF
y
,
F
2
+ F
2
m
p p2 'yc p p i 17 p
r
xx
r
y ^"
r
xy
r
x*y '
r
yy*x
2
-
Pr o ki vku x = <p(f), y = {t) v jejm bod P(t) j e
(, ty
, $
( <( >
2
+
2
)
3 1 2
'
<P(4>
2
+ <
2
)
y +
4>, $
531
Pr o ki vku Q = f{q>) v jejm bod P[#, <p] j e
Pr o R, pop. x dle plat
1 As ds
R = - = lim = ,
x AT-O AT di
kde AT je odchyl ka teny v danm bod P a teny v sousednm bod P
x
(obr. 330)
a As j e dlka obl ouku mezi body P a P
x
. hel AT se nazv kontingenn hel.
Vrcholem rovinn kivky nazvme bod, v nm m t at o kivka (lokln)
extrmn hodnot u pol omru kivosti. Rozeznvme hlavn a vedlej vrcholy.
Obr. 330. Kontingenn hel
Ko n v e x n o s t a k o n k v n o s t k i v k y
Ki vku nazvme konvexn v bod P, jestlie pr o kivost x kivky v t omt o
bod plat x < 0. Ki vku nazvme konkvn v bod P, jestlie pr o kivost x
kivky v t omt o bod plat x > 0.
532
I n f l e x n b o d y
Inflexnm bodem kivky k nazvme t akov jej bod, v nm bu konvexnost
kivky se zmn v konkvnost , nebo konkvnost se zmn v konvexnost.
Nut nou podm nkou pro inflexn body u kivky x = cp(t), y = {t) j e
ip,
= 0,
u kivky g = f(<p) j e
Q
2
+ 2
' d e V d 2 Q
o
a u kivky F(x, y) j e
F F F
F F F
r
yx>
r
yyi
r
y
F
F
y
,
= 0.
S i n g u l r n b o d y
Singulrnm bodem kivky F(x, y) = 0 nazvme bod, j eho souadni ce
vyhovuj zrove rovnicm
F(x, y) = 0, F
x
= 0, F
y
= 0.
Dvojnsobnm bodem kivky F(x, y) = 0 nazvme jej singulrn bod,
pr o kter aspo j edna z parcilnch derivac dr uhho du j e rzn od nuly.
Dvoj nsobn bod se nazv:
uzlov bod [uzel], jestlie F
xy
> F
xx
F
yy
;
hrot [bod vrat a], jestlie F
xy
= F
xx
F
yy
;
izolovan [osamocen] bod, jestlie F
xy
< F
xx
F
yy
.
V kadm uzlovm bod m ki vka prv dv reln rzn teny.
V kadm hrot u m ki vka j edi nou spolenou tenu.
V izolovanch bodech neexistuj reln teny.
Pklad 1:
Vyeteme singulrn body kivky F(x, y) = x
3
+ y
3
3axy = 0.
F
x
= 3x
2
3ay,
F
y
= 3y
2
- 3ax,
F
xy
=-3a, F
xx
= 6x, F
yy
= 6y;
533
F(x,
y
) = O A F X = O A F Y = 0=> obor pravdivosti P =' { [ 0, 0] }
=> kivka m jedin singulrn bod U = [ 0, 0] ;
F
2
y = 9a
2
A F X X = 0 A F Y Y = 0 => F
2
Y > F X X F Y Y =>
=> bod U = [ 0, 0] j e uzlovm bodem.
Viz Descartesv list na str. 551.
Pikladl:
Vyeteme singulrn body kivky F(x, y) = x
3
- y
2
(a x) = 0.
F
x
= 3x
2
+ y
2
,
F Y = 2xy - 2ay,
F X Y = 2y
9
F X X = 6x, F Y Y = 2x - 2a;
F(x, y) = 0 A F
x
= 0 A F
y
= 0=> obor pravdivosti
p = { [ 0, 0] } => ki vka m jedin singulrn bod H = [ 0, 0] ;
F
2
Y = 0 A F X X = 0 A F Y Y = -2a => F
2
X Y = F X X F Y Y =>
=> bod H = [ 0, 0] j e hrot em.
Viz kisoidu na str. 551.
Obr. 331. Graf funkce z pkladu 3
Piklad 3:
Vyeteme singulrn body kivky F(x, y) = y
2
x
3
+ 7x
2
16x + 12 =
F X = - 3 x
2
+ 14x - 16,
^ = 2y,
F
X Y
= 0, F
x x
= - 6 x + 14, F
y y
= 2;
F(x,}/) = 0 A F, . = 0 A F
y
= 0 => obor pravdivosti
P = {[2, 0]} => ki vka m jedin singulrn bod / = [ 2, 0] ;
F
2
Y
= 0 A F
X X
= 2 A F
Y Y
= 2 => F
x
2
y
< F
x x
F
y y
=>
=> bod / = [ 2, 0] j e izolovanm bodem (obr. 331).
534
As y mp t o t y r o v i n n c h k i v e k
Asymptotou rovinn kivky nazvme t akovou p mku, e vzdlenost d
bodu P na kivce od t t o p mky konverguje knul e , jestlie aspo j edna sou-
adnice bodu P roste nade vechny meze, tj.
lim d = 0.
P- > o o
U kivek y = f(x) rozeznvme vertikln [nesmrnicov] asymptoty
o rovnici x = x
0
(tj. asympt ot y rovnobn s osou y) a smrnicov asymptoty
o rovnici y = kx + q.
Ki vka y = f(x) m vertikln asympt ot u o rovnici x = x
0
, prv kdy
plat
lim / ( x
0
) = 0 0 , pop. lim f(x) = +0 0 , pop. lim f(x)= 0 0 .
x-*xo x- xo + x - x o ~
Ki vka y = f(x) m smrnicovou asympt ot u o rovnici y = kx + 4,
existuj-li vlastn limity
f i x )
jfc = lim 4 = lim [f{x) - kx] .
x-* a o X x- QD
Smr asympt ot y kivky g = f(q>) v pol rn ch souadnicch j e uren hl em
<p
0
, jestlie
lim Q = 0 0 .
Pr o vzdlenost p plu od asympt ot y plat
p = lim [esi n(<p
0
- <p)].
Ob a l o v k i v k a [ o b l k a ]
kme, e rovnic F(x, y, p) 0 je urena jednoparametrick soustava
rovinnch kivek, jestlie kadmu par amet r u p z uritho intervalu pslu
urit rovinn ki vka o rovnici F(x, y, p) 0.
Ki vka, jej rovnici G(x, y) = 0 dost aneme vylouenm par amet r u p
z rovnic
n \ o
dF
(
x
>y>p)
n
f (*> y> P ) = > ^ = >
se nazv diskriminantn kivka jednoparametrick soustavy kivek o rovnici
535
F(x, y, p) = 0. Di skri mi nant n kivku nebo jej st nazvme obalovou
kivkou [oblkou] jednoparametrick soustavy kivek, jestlie se v kadm
svm bod dot k nktef kivky z j ednoparamet ri ck soustavy kivek a kad
ki vka tto soustavy se dot k di skri mi nant n kivky.
Tena v kadm bod obl ky j e zrove tenou nkter z kivek j edno-
paramet ri ck soustavy kivek.
E v o l u t a
Evolutou kivky nazvme mnoi nu vech jejch sted kivosti.
Rovnici evoluty dost aneme vylouenm x a y z rovnice kivky a z rovnic
pr o souadnice n stedu kivosti, piem n pak pedstavuj souadni ce
bnho bodu evoluty.
Teny evoluty j sou zrove nor ml ami dan kivky.
Rozdl dvou pol omr kivosti se rovn dlce obl ouku mezi pslunmi
stedy kivosti. (Rovnice evoluty pr o parabol u, elipsu a hyperbolu viz na
str. 425, 435 a 447.)
T r a j e k t o r i e
Trajektori njak soustavy kivek nazvme kivku, kt er prot n vechny
kivky t t o soustavy podle njakho zkona.
Izogonln, resp. ortogonln trajektorie soustavy kivek prot n vechny
kivky tto soustavy pod tm hlem, resp. pod pravm hlem.
E v o l v e n t a
Pi kotlen teny evoluty po evolut opisuje kad bod teny kivku rovno-
bnou [ekvi di st ant n ] s pvodn ki vkou (vzdlenost mezi dvma evolventami
men na spolen norml e j e toti konstantn). Prvky tto soustavy rovno-
bnch kivek, k ni m t ak pat pvodn kivka, se nazvaj evolventy dan
kivky.
Evolventa kivky k j e kivka, jej evolutou j e ki vka k.
Evolventa kivky k kol mo prot n soustavu teen kivky k, tj. evolventa
kivky k j e ort ogonl n trajektori teen kivky k.
Kad nor ml a evolventy je t enou jej evoluty s dot ykovm bodem
ve stedu kivosti evolventy.
Pomr pol omr kivosti evoluty a evolventy se rovn pomru pslunch
element obl ouk.
536
E v o l v e n t a k r u n i c e
Pi valen teny po dan krunici (obr. 332) opisuje kad bod teny
evolventu krunice, danou rovnicemi
x = a(cos t + si n ),
y = a(sin - cos ),
kde a j e pol omr dan krunice,
t velikost hlu odvalen.
y
(
V
6
Obr. 332. Evolventa krunice
Rovnice evolventy krunice v polrnch souadni c ch:
<P =
1 - arctg '
(valen se zan v bod A).
6.1.2. N kt er dl e i t rovi nn ki vky
6.1.2.1. Semikubick parabola [Neilova parabola]
y
= ax
211
(x G R, a * 0) (obr. 333).
6.1.2.2. Cyklick kivky [trochoidy]
Jestlie se krunice kj (tzv. hybn krunice [hybn poloida]) kotl
po krunici k
2
(zvan nehybn krunice [nehybn poloida]) ve vnj nebo
vnitn oblasti krunice k
2
, pak body hybn krunice k
l
nebo body s n pevn
spojen vytvej tzv. cyklick kivky neboli trochoidy.
P r o s t c y k l o i d a
Bod krunice, kt er se beze skluzu kotl po pmce, opisuje prostou
[obecnou, obyejnou] cykloidu (obr. 334).
537
Rovnice prost cykloidy (te R):
x = a(t - sin ),
y = a(\ - cos ),
kde a je pol omr krunice,
velikost hlu odvalen.
Y i
3 * V
i i i i \
y
/ i i i i _
<t -3 -2 - U? 1 2 3 r ^ f
Obr. 333. Semikubick parabola
[Nei l ova parabola] y
3
= 2 x
2
Obr. 334. Prost cykloida
Explicitn vyjden prvn, resp. druh poloviny prvn ho obl ouku prost
cykloidy:
x = a arccos - - J[y(2a y)]
a
resp.
x = a \2n arccos -
Dl ka obl ouku OP,
( ye<0, 2>)] ( y e < 0 , 2
f l
.
s
0
= Sa si n
2
^ = 4a ^1 - c o s ( t e <0, 2rc>).
Dl ka vtve: s = 8a.
Obsah plochy ohrani en j ednou vtv prost cykloidy a osou x:
S = 3na
2
.
Primitivn peri oda: 2na.
Evol ut ou cykloidy j e shodn cykloida posunut o na ve smru osy x sou-
hlasn s jej orientac a o 2a ve smru osy y nesouhl asn s jej orientac.
538
Z k r c e n c y k l o i d a
Zkrcen cykloida vznikne, jestlie tvoc bod pevn spojen s kotlejc se
( hybnou) krunic le ve v n i t n oblasti tto krunice ve vzdlenosti d
(d < a) od stedu krunice o pol omru a (obr. 335).
Paramet ri ck rovnice zkrcen cykloidy (te R):
x = at s i n ,
y = a dcos t .
Obr. 335. Zkrcen cykloida Obr. 336. Prodlouen cykloida
P r o d l o u e n c y k l o i d a
Prodlouen cykloida vznikne, jestlie tvoc bod pevn spojen s kotlejc
se ( hybnou) krunic le ve vn j oblasti tto krunice ve vzdlenosti d
(d > a) od stedu krunice o pol omru a (obr. 336).
Paramet ri ck rovnice prodl ouen cykloidy (te R):
x = at s i n ,
y = a c os t .
Obr. 337. Prost epicykloida
P r o s t e p i c y k l o i d a
Bod krunice, kt er se beze skluzu kotl po nehybn krunici v jej vnj
oblasti, opisuje prostou [obecnou, obyejnou] epicykloidu (obr. 337).
539
Paramet ri ck rovnice prost epicykloidy ( E R ) :
pop. ( * E R )
L
A + B
x = (a + 0) cos / cos I - /
y = (a + i?) sin x - b sin ( *
kde a j e pol omr nehybn krunice,
> - pol omr hybn krunice,
velikost hlu odvalen,
X velikost hlu otoen.
Je-li pomr alb = m c e l m slem, pak prost epicykloida j e uzavenou
ki vkou s m vtvemi, kter vzni knou pi j ednom obhu hybn krunice kol em
nehybn krunice.
Je-li pomr alb = plq = m r a c i o n l n m slem v zkl adn m tvaru plq,
pak prost epicvkloida j e uzavenou ki vkou s p vtvemi, kter vzni knou
pi q obzch hybn krunice kol em nehybn krunice.
Je-li pomr alb = m i r a c i o n l n m slem, pak prost epicykloida nen
uzavenou ki vkou a obsahuje nekonen mnoho vtv.
Dl ka obl ouku vtve:
Dl ka prost epicykloidy pr o meZ:
l = S{a + b).
Obsah plochy ohrani en j ednou vtv prost epicykloidy a pslunm
obl oukem nehybn kruni ce:
Dl ka vtve:
s =
8(a + b)
m
S =
nb
2
{3a + 2b)
a
540
Z k r c e n a p r o d l o u e n e p i c y k l o i d a [ e p i t r o c h o i d y ]
Zkrcen, resp. prodlouen epicykloida vznikne, jestlie tvoc bod pevn
spojen s hybnou krunic (kotlejc se po nehybn krunici o pol omru a
v jej vnj oblasti) le ve v n i t n , resp. vn j oblasti t t o krunice ve vzd-
lenosti d < b, resp. d > b od stedu hybn krunice o pol omru b (v obr. 338
j e k
l9
resp. k
2
zkrcen, resp. prodl ouen epicykloida).
Paramet ri ck rovnice zkrcen, resp. prodlouenc epicykloidy (te R):
x = (a + b) cos I - I - dcos I 1J,
i u\
b
\ j (
a
+
b
\
y = (a + >) sin I - 1 1 - d sm I r I,
Zvltn ppad:
Prost epicykloida se pr o a = b, tj. pro m = 1, nazv kardioida nebo
srlcovka (obr. 339).
resp. (/ 6 R)
*2
Obr. 338. Prodlouen a zkrcen
epicykloida
Obr. 339. Kardioida
Paramet ri ck rovnice kardi oi dy (te R):
x = a[2 cos r - cos (2t )],
y = a[ 2s i n - sin (2)],
541
piem potek j e ve stedu nehybn krunice a osou x j e prodl ouen seky
spojujc potek s hrot em, pop. v polrn souadni cov soust av:
g = 2a(\ cos cp) (cp G R),
piem pl le na nehybn krunici a polrn osou j e prodlouen seky
spojujc pl a sted nehybn krunice.
P r o s t h y p o c y k l o i d a
Bod krunice, kt er se beze skluzu kotl po nehybn krunici v jej vnitn
oblasti, opisuje prostou [obecnou, obyejnou] hypocykloidu (obr. 340).
Obr. 340. Prost hypocykloida
pop. (x e R)
kde a je pol omr nehybn krunice,
b pol omr hybn krunice,
t velikost hlu odvalen,
X velikost hlu otoen.
542
Je-li pomr alb = m c e l m slem (v obr. 340 j e m = 3), pak prost hypo-
cykloida je uzavenou ki vkou s m vtvemi, kter vzni knou pi j ednom obhu
hybn krunice kol em nehybn krunice.
Je-li pomr alb = plq = m r a c i o n l n m slem v zkl adn m t varu plq,
pk prost hypocykl oi da j e uzavenou ki vkou s p vtvemi, kter vzniknou
pi q obzch hybn krunice kol em nehybn krunice. *
Je-li pomr alb = m i r a c i o n l n m slem, pak prost hypocykl oi da nen
uzavenou ki vkou a obsahuje nekonen mnoho vtv.
Dl ka obl ouku vtve od bodu = 0 do bodu :
S{a -b) .
2
ax ( L 2bn
s
0
=~ - s i n
2
[xe( 0,
m 4b \ \ a
Dl ka vtve:
S{a - b)
s =
m
Dl ka prost hypocykloidy pr o meZ:
l = S(a- b).
Obsah plochy ohrani en j ednou vtv prost hypocykloidy a pslunm
obl oukem nehybn kruni ce:
_ nb
2
{3a - 2b)
Z k r c e n a p r o d l o u e n h y p o c y k l o i d a [ h y p o t r o c h o i d y ]
Zkrcen, resp. prodlouen hypocykloida vznikne, jestlie tvoc bod
peyn spojen s hybnou krunic (kotlejc se po nehybn krunici o pol o-
mru a v jej vnitn oblasti) le ve v n i t n , resp. vn j oblasti t t o krunice
ve vzdlenosti d < b, resp. d > b od stedu hybn krunice o pol omru b.
Paramet ri ck rovnice zkrcen, resp. prodl ouen hypocykloidy ( G R):
x = (a b) cos l-tj + d cos I tj,
y = (a - b)cos ^ - - dcos^-- ^,
543
resp. (xeR)
x = (a - b)cosx + d c o s # J >
y = (a - b)sin x - dsin ( ^ ~ ~ * ) '
Zvltn ppady:
Prost hypocykl oi da se pro m = 4, tj. pro > = a/4, nazv asteroida nebo
hvzdice (obr. 341).
Obr. 341. Asteroida
Paramet ri ck rovnice asteroidy ( #E R) :
x = ?[3 c o s * + cos ( 3/ ) ] ,
y = >[3sin x ~ sin ( 3/ ) ] ,
pop. ( G R)
x =
neboli
1 L
3
l
- a 3 c o s - + cos ,
4 [_ 4 4 J
y = - ^ 3 s i n - - s m - J
x = a cos
3
- = 4? cos
3
4
y a si n
3
- = 4b si n
3
4
pop. v ort onorml n souadni cov soust av:
neboli
X
2 / 3
+ y
2 / 3
= a
2l3
( x
2
+ y
2
- a
2
)
3
+ 2 7 a
2
x
2
y
2
= 0,
544
piem potek j e ve stedu pevn krunice a osou x je prodl ouen seky
spojujc potek s hrot em.
Prost hypocykloida pechz pro m = 2, tj. pro b = a/2, v s e k u ,
nebo degeneruje v prmr nehybn krunice (toho se vyuv k pemn
otivho pohybu v pohyb sem a t am, co m technick pouit pi ezn
ozuben).
Zkrcen a prodl ouen hypocykl oi da pechz pro m = 2, tj. pr o d +
+ b = a/2, v e l i p s u s rovnicemi (te R)
(toho se vyuv k pemn otivho pohybu v eliptick pohyb).
6.1.2.3. Cassiniovy kivky
Cassiniovou kivkou nazvme mnoi nu vech t akovch bod,
e souin jejich vzdlenost od dvou rznch pevnch bod (tzv. ohnisek)
Fi
a
F
2
j e konst ant n .
Rovnice Cassiniovy kivky v ort onorml n souadnicov soust av:
pop. v polrn souadni cov soust av:
Q
2
= e
2
cos (2<p) V[e
4
cos
2
(2<p) + a
4
- e
4
] ,
kde e = \F
t
F
2
\l2.
Pr o a
2
^ 2e
2
m Cassiniova ki vka tvar podobn elipse (obr. 342).
Pr o e
2
< a
2
< 2e
2
m Cassiniova ki vka dva prhyby (obr. 343).
Pr o a
2
= e
2
dost aneme Be r n o u l l i o v u l e mn i s k t u (viz dle).
Obr. 343. Cassiniova kivka
Obr. 342. Cassiniova kivka (a
2
^ 2e
2
) (e
2
< a
2
< 2e
2
)
545
Pr o a
2
< e
2
se ki vka skl d ze dvou samost at nch vejitch st, z nich
kad obklopuje j edno ohni sko (obr. 344).
Be r n o u l l i o v a l e mn i s k t a
Berno.dliova lemniskta j e zvltnm p padem Cassiniovy kivky pr o
a
2
= e
2
(obr. 345).
a
2
<e
2
Obr. 344. Cassiniova kivka (a
2
< e
2
) Obr. 345. Bernoulliova
lemniskta (a
2
= e
2
)
Rovnice Bernoulliovy lemniskty v ort onorml n souadni cov soust av:
(x
2
+ y
2
)
2
= 2a
2
(x
2
- y
2
),
pop. v pol rn souadni cov soust av:
Q = a y/[2 cos (2<p)] fo> ^ < - i n, i > u <fn, f 7 i ,
pop. v paramet ri ckm vyjden ( e R) :
3' = ( V 2 )
r
^
-
Pol omr ki vost i :
2a
2
_ a V( l +
4
)
3g ~ 3||
R
pr o =1= 0, pop. Q #= 0.
Obsah j edn smyky:
S = a
2
.
546
6.1.2.4. Spirly
L o g a r i t mi c k s p i r l a
Logaritmickou spirlou nazvme kivku (obr. 346), kt er prot n vechny
pol op mky vychzejc z pot ku pod konst ant n m hlem velikosti a. Je tedy
izogonln trajektori svazku p mek prochzejcch pl em O, kter je asympt o-
tickm bodem tto trajektorie. Pr ot o se pouv v technick praxi (u rotujcch
no, ozubench kol apod. ) a v nmoni ct v v souvislosti s l oxodromou,
kt er je nejvhodnj ki vkou pr o pl avbu lod a jejm prmt em na stereo-
grafickou s j e prv logaritmick spirla.
Rovnice logaritmick spirly v pol rn souadnicov soust av:
g = ae
k 0, k> 0),
kde
cotg a = k.
Dl ka obl ouku P
X
P
2
:
o
Obr. 346. Logaritmick spirla
cos a
Dl ka obl ouku OP
2
:
^
2
V ( i + f c
2
) -
Obsah vsee pr o t ent o mezn p pad:
Pol omr kivosti:
R =
Qy
/(l +k
2
).
547
Ar c h i m d o v a s p i r l a
Archimdovou spirlou nazvme ki vku vytvoenou bodem, kter se po
pol op mce od jejho pot en ho bodu v plu O pohybuje konst ant n rych-
lost, zat mco se pol op mka sama ot kol em plu pi konst ant n hlov
rychlosti (obr. 347).
Obr. 348. Hyperbolick spirla
Obr. 347. Archimdova spirla
Rovnice Archimdovy spirly v pol rn souadni cov soust av:
Q = aq> (q> ^ 0, a > 0) .
Dl ka obl ouku OP
0
:
s
o = ^ [_ V(<>
2
+ 1) -h ln [\
acp
2
S
~
0
2 '
Obsah vsee P
1
OP
2
\
2
Polomr kivosti:
(a
2
+ o
2
)*
2
_ 4?
2
+ *)
3/2
2a
2
+ Q
2
<(>
2
+ 2
Hy p erb ol i ck spi rl a
Hyperbolickou spirlou nazvme kivku, pro kterou je souin prvodie
a argumentu (tj. souin polrnch souadnic) konstantn (obr. 348).
548
Rovnice hyperbolick spirly v pol rn souadni cov soust av:
g = (cp > 0, a > 0).
<P
Asympt ot a: y = a.
Obsah vsee P
OP
2
:
Pol omr kivosti:
6.1.2.5. etzovka
Kad homogenn dokonal e ohebn hmot n vlkno, kter j e zaveno
ve dvou bodech, m v rovnovn poloze tvar etzovky (obr. 349).
Rovnice etzovky:
y
= - (
e
x / f l
+ e"
x / f l
) = a c o s h - .
2 a
Obr. 349. etzovka
Vrcholem etzovky je bod K[0, a].
Obecn etzovka a par abol a y = a + x
2
/ (2a) maj ve vrcholu K[0, a]
styk tetho du.
Obsah plochy ohrani en et zovkou a sekami na ose x a rovnobkch
x = 0 a x = x:
S = a
2
sinh - = a
2
a
Q
x/a _
Q
~x/a
549
Dl ka obl ouku VP:
e-
%
xa
s = a sinh - = a
a 2
Pol omr kivosti:
R = -- = a c o s h
2
- .
a a
6.1.2.6. Tr akt r i x
Hmot n bod na konci neroztaitelnho p mho vl kna konst ant n
dlky a opisuje ki vku zvanou traktrix, jestlie se druh krajn bod vl kna
pohybuje po pmce y = 0 a vl kno se zrove beze skluzu ot (obr. 350).
Tangent a kadho bodu tto kivky, tj. sek teny mezi bodem dot yku a jejm
prsekem s osou x, m konst ant n dlku a.
Trakt ri x j e evolventou etzovky,tj. pi kotlen teny po etzovce vytv
vrchol etzovky traktrix.
Paramet ri ck rovnice traktrix [ e ( n, 0) u (0, 7i )] :
y = a sin t,
(paramet r j e velikost hlu, kter tena svr s osou x), pop. v ort onorml n
souadni cov soust av:
Y
Obr. 350. Traktrix
x = a I ln tg - + cos t
x = arccosh - + yf(a
2
y
2
) =
1
a V(a
2
- y
2
) _
= aln ^ + ^(a
2
- y
2
), \y\
=
a.
Asympt ot a t rakt ri x: y = 0.
Body ^ [ O, ^ ] a V
2
[0, -a] j sou body vrat u [hr ot y].
550
Dl ka obl ouku V
l
P vtve:
i
a
s = a ln - .
y
Pol omr kivosti:
R = a cot g-
6.1.2.7. Kisoida
Kisoidou dvojice kivek m, n pro pl P nazvme mnoi nu prv tch
bod Q, pro n plat
\PQ\ = \PL\ - \PK\
9
kde K, resp. L je prsek libovoln pol op mky svazku o vrcholu P s kiv-
kou m, resp. n (obr. 351).
Obr. 351. Kisoida Obr. 352. Descartesv list
De s c a r t e s v l i s t
Descartesovm listem nazvme kisoidu elipsy
x
2
- xy + y
2
+ a(x + y) = 0, a > 0,
a p mky x + y + a = 0 pr o pl P (obr. 352).
Rovnice Descartesova listu v ort onorml n souadnicov soust av:
x
3
+ y
3
- 3axy = 0,
551
neboli
3a sin (p cos q> . ^ ,
v /%
-
7
.
sin*
3
<p + cos"* cp
3a sin (2(p)
Q =
2 si n
3
<p + cos
3
cp'
pop. v paramet ri ckm vyjden ( G R \ { 1}):
3at
x =
y
i + r
3
'
3a
2
1 +
3
'
Asympt ot a Descartesoya listu: y = - x a.
Vrchol Descartesova listu: V = [fa, f a] .
Obsah S smyky Descart esova listu se rovn obsahu plochy ohrani en
Descartesovm listem a j eho asympt ot ou:
S = \a\
Di o k l o v a k i s o i d a
Dioklovou kisoidou nazvme kisoidu krunice
a p mky x = a (a > 0) pr o pl P[ 0, 0] , tj. mnoi nu prv tch bod, jejich
vzdlenosti d od plu P se rovnaj dl km seek, jejich krajn body dost a-
neme j ako prseky pol op mek svazku o vrcholu P s krunic k (se stedem
S[al2, 0] a prmrem a) a jej t enou x = a (obr. 353).
Obr. 353. Di okl ova kisoida
552
Rovnice Di okl ovy kisoidy v ort onorml n souadnicov soust av:
y
2
(a x) = x
3
neboli
x
3
y
2
= [ x 6 < o , 4
a x
a sii)
2
cp
r
.
= = a sin (p tg (p [cpe <0, Jic) u (fic, 2TT>J,
COS( ? \
pop. v paramet ri ckm vyjden ( G R ) :
at
2
x =
1 +
2
'
y =
a
3
1 +
2
Asympt ot a Di okl ovy kisoidy: x = a.
Obsah plochy ohrani en Di okl ovou kisoidou a jej asympt ot ou:
S = lna
2
.
6.1.2.8. Strofoida
Pmou strofoidou [strun strofoidou] nazvme mnoi nu vech
prsek kad ze svazku krunic, kter maj spolenou tenu v ose x s bodem
dot yku T[ 0, 0] , s jejm pr mr em lecm na pol op mce svazku o vrcholu
V[-a,0], a>0 (obr. 354).
Rovnice strofoidy v ort onorml n souadnicov soust av:
(a x) y
2
= (a + x) x
2
[x e < - a , a)]
553
neboli
y
2
= x
a x
pop. v polrn souadni cov soustav
a cos (2cp)
cos cp
pop. v paramet ri ckm vyjden ( e R)
-a(l - t
2
)
[ u (fTt, | j t > ] ,
x =
i +t
2
'
-at(l -
2
)
1 +
2
'
Vrchol strofoidy: K = [ - a , 0 ] .
Asympt ot a strofoidy: x = a.
Obsah smyky strofoidy:
Obsah plochy ohrani en strofoidou a jej asympt ot ou:
^
7
na
2
S
2
= 2a
2
+.
6.1.2.9. Konchoida
Pmou konchoidou [strun konchoidou] dic kivky k pro pl P
nazvme mnoi nu prv tch bod, kter dost aneme tak, e na kadou
p mku p svazku prriek o vrcholu P naneseme od prseku p mky p a kivky k
na ob strany seky konst ant n dlky b (obr. 355). Z skan krajn body t cht o
seek mi mo kivku k j sou body p m konchoi dy.
N i k o m d o v a k o n c h o i d a
Nikomdovou konchoidou nazvme p mou konchoi du, jej dic ki vkou
j e p mka x = a > 0 (obr. 356).
Rovnice Ni komdovy konchoi dy v ort onorml n souadni cov soust av:
(x-a)
2
(x
2
+y
2
) = b
2
x
2
,
554
b {g^ 0).
Vrcholy Ni komdovy konchoi dy j sou Vâ + b, 0] a Vâ b, 0] .
Asympt ot a Ni komdovy konchoi dy: x = a.
Pl P[ 0, 0] Ni komdovy konchoi dy j e
pro b < a izolovanm bodem (viz obr. 356),
pr o b > a dvoj nsobnm bodem (jedna vtev m v plu uzel),
pro b = a hrot em.
P a s c a l o v a z v i t n i c e
Pascalovou zvitnic [konchoidou krunice] nazvme p mou konchoi du
krunice (2x a)
2
+ Ay
2
= a
2
pro pl P na dic krunici a paramet r b > 0.
Rovnice Pascalovy zvitnice v ort onorml n souadni cov soust av:
pop. v pol rn souadni cov soust av:
Q = a cos cp b (Q ^ 0),
pop. v paramet ri ckm vyjden ( G R ) :
x = a cos t b cos*(2),
y =| fl si n fesin (2).
Pr o b = a je Pascal ova zvitnice t ot on s kardi oi dou o rovnici
g = a(cos cp + 1),
piem rovnici g = a(cosq> 1) spluje jen bod [ 0, 0] (hrot).
0 = P
Obr. 355. Pm konchoida Obr. 356. Ni komdova konchoida
( x
2
+ r - ax)
2
- b\x
2
+ y
2
) = 0,
555
Pl (potek O) Pascalovy zvitnice j e
- pr o b < a uzlem,
- pro b > a izolovanm bodem,
- pro b = a hrot em (kardioida).
6.2. P R O S T O R O V K I V K Y
Kivkou definovanou parametricky v trojrozmrnm euklidovskm
prostoru E
3
x, y, z j sou dny rovnicemi
x
= (p(
t
), y = \j/(t), z = x{t),
kde cp, if/, x J
s
u reln funkce reln promnn , kter j sou definovny
na njakm intervalu J a maj spojit derivace podl e aspo prvn ho du,
piem vztahy
cp(t) = 0, ij/{t) = 0, x(t) = 0
plat vechny zrove jen v izolovanch bodech intervalu J. Bod P = [<p(
0
)>
i^(
0
), x( 0 )] kivky se nazv regulrn, jestlie aspo j edna z derivac q>(t
0
\
{t
0
), x(t
0
) j e rzn od nuly a bodu P pslu prv j edna hodnot a par amet r u t.
Ost at n body kivky se nazvaj singulrn. Jestlie nkol i ka hodnot m par a-
met ru t pslu prv j eden bod, pak t akov bod se nazv nkolikansobn.
Rovnice x = cp(t), y = ij/(t), z = #() nazvme parametrickmi rovnicemi
kivky.
Kivkou definovanou implicitn v trojrozmrnm euklidovskm prostoru E
3
nazvme mnoi nu prv tch bod, jejich kartzsk souadni ce x, y, z j sou
dny rovnicemi
F( x, y, z) = 0, G(x, y, z) = 0,
kde F, G j sou reln funkce t relnch promnnch na mnoi n fi
3
g E
3
,
kter maj spojit prvn parciln derivace, piem existuje aspo j eden bod
[ x
0
, y
0
> Zo] > P
r o
k t e r
P
l a t :
a) F( x
0
, y
0
, z
0
) = 0, G(x
0
, y
0
, z
0
) = 0;
b) matice
(dF dF dF \
^ (
x
o> yo>
z
o\ (
x
o> yo>
z
o)> (
x
o> yo>
z
o)
G G G
l
x
o> y c
2
oh l
x
o> yo>
2
o ^ i
x
o? yo>
z
oJ
m hodnost 2.
556
Vektorov zpis prost orov ki vky:
r = r(t) = (p(t)i + il/{t)j + x(t)k.
Je-li ki vka definovna implicitn, pak ji lze na dost at en mal m okol
kadho jejho bodu vyjdit paramet ri cky, a obrcen, je-li ki vka definovna
paramet ri cky, pak ji lze na okol kadho jejho bodu vyjdit implicitn.
6. 2. 1. Z k l a d n p r v k y p r o s t o r o v c h k i v e k
Diferencil [element] oblouku prostorov kivky pro kivku danou
parametricky:
s =
y
]{cp
2
+
2
+x
2
)t.
Dl ka obl ouku prost orov kivky dan paramet ri cky s krajnmi body
P( t
1
) a P(t
2
) j e dna vzorcem
Ob l o u k j a k o p a r a me t r
Jestlie x = <p(t), y = ^(t), z = #(t) j sou paramet ri ck rovnice kivky k
a (t) j e funkce definovan na intervalu J', kt er m na t omt o intervalu spojitou
derivaci dt / di =)= 0, pak t ak x = <p((t)), y = ^(t(r)), z = X((T)) j sou para-
metrick rovnice kivky fe.
krne, e v parametrickch rovnicch x = (p(s), y = ij/(s), z = #(s) kivky k
je parametrem oblouk, jestlie dlka obl ouku kivky k s krajnmi body P( s
1
)
a P(s
2
) se rovn slu s
2
s
i
. Jsou-li x = q>(t), y = {t), z = %{t) paramet ri ck
rovnice kivky k, pak x = (p(t(s)), y = (t(s)), z = z((s)), kde t(s) j e inverzn
funkce k funkci
V{[^)]
2
+ [' W]
2
+ [ xW]
2
} dT
)
j sou paramet ri ck rovnice te kivky, kde paramet rem j e obl ouk.
557
Pklad:
Jsou dny paramet ri ck rovnice x = r cos , y = r sin r, z = roubovice.
Pak plat
take
40 = V'-
2
+ l)dx = V(r
2
+ 1),
Jo
(s ) =
7pVi)'
x = r cos
j sou paramet ri ckmi rovnicemi roubovice, kde par amet r em j e obl ouk.
z =
Te n v e k t o r
Tenm vektorem v regulrnm bod P
rovnicemi x = q>(t), y = ^(), z = #()
x
o> yo>
z
o] kivky dan parametricky
* = <P(fo)> yo = Ht
0
\ z
0
= x(t
0
),
* ()... * ()..
io
(s).. J
nazvme vei,or
o = (0o. <o> Zo)
Je-li par amet r em t = 5 obl ouk, j e |
0
| = 1.
Tenm vektorem v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
>
z
o] kivky dan implicitn
rovnicemi F(x, y, z) = 0, G(x, y, z) = 0 | ^ F = (x
0
, y
0
>
z
o)
a t (
3 - J nazvme
vektor
po Fo
F F I I F F I
G
Z
, G2| |G2, G
y
\
Tenm vektorem v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan vektorovou
rovnic r = r() nazvme vekt or
T e n a
P mka obsahujc ten vekt or se nazv tena.
Rovnice teny v regul rn m bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan paramet ri cky
r
0
= I I
558
rovnicemi x = <p(), y = (), z = *() j^x
0
= (p{t
0
\ y
0
= iA(
0
)> z
0
= x(
0
),
" ( 5?) . =. : * - ( sr) . =, : * ' (hf).=J
:
X - x
0
_ Y - y
0 =
Z - z
0
<o *o Xo
0
, y
0
, z
0
] kivky dan implicitn
rovnicemi F ( x, y, z) = 0, G(x, y
9
z) = 0 | F
x
= ^ ( x
0
, y
0
,
z
o)> j
X ~ x
0
7 - y
0
Z - z
0
F F I I F F
y
, U
2
\ | ( J Z , U
x
\F F
1
l
1
x 9
R
\
\G
X
, G|
0
, y
0
, z
0
] kivky dan vekt orovou
rovnic r = r(t) ^r
0
= r(
0
),
0
= ^ J:
r = r
0
+ A
0
.
Tena t akt o zaveden j e linern pol ohou seny, jestlie jej dva prse-
ky s ki vkou splynou v j edi n bod. Regulrn bod P nazvme dotykovm
bodem teny ke kivce. Kad rovina prochzejc tenou kivky v bod P
se nazv ten rovina.
Ve k t o r h l a v n n o r m l y a b i n o r m l y
Vektorem hlavn normly v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan para-
metricky rovnicemi x = q>(s), y = ^(s), z = #(s), kde par amet r em s j e obl ouk
[ x
0
= (p(s
0
)
9
y
0
= il/(s
0
), z
0
= x(s
0
)]> nazvme vektor
/7dV\ / d V \ (d
2
x
Vektorem hlavn normly v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan vekto-
rovou rovnic r = r(s) nazvme vekt or
r" -
559
Vektorem binormly v regulrnm bod P[x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan parametricky
rovnicemi x = (p(s\ y = ij/(s\ z = x(s), kde par amet r em s j e obl ouk
[x
0
= (p(s
0
\ y
0
= {s
0
), z
0
= x(s
0
)], nazvme vektor
d dx d(p
d
dV
s
1
"'
ds
2
ds
2
'
7~ ?~'
/
Vektorem binormly v regulrnm bod P[x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan vektorovou
rovnic r = r(s) nazvme vektor
11 x,
"(sL'
;
()...
Plat
n " K\
x
w ki" i*oi
x
it
0
r
l o| l
n
o| K[
Hl a v n n o r m l a a b i n o r m l a
P mka obsahujc vektor hlavn norml y se nazv hlavn normla.
Rovnice hlavn norml y v regul rn m bod P[x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan para-
metricky rovnicemi x = (p(s), y = ^(s), z = x{s) [x
0
= (p(s
0
\ y
0
= H
s
o\
X x
0
^ Y y
0
^ Z z
0 (
\ds
2
)
s=so
U
2
A=
S
U
2
A=
S

Rovnice hlavn norml y v regul rn m bod P[x
0
, y
0
>
z
o] kivky dan vek-
t orovou rovnic r = r(s) r
0
= r(s
0
), r'o =
r = r
0
+ ArS.
P mka obsahujc vektor bi norml y se nazv binormla.
560
Rovnice bi norml y v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
, -
0
] kivky dan para-
metricky rovnicemi x = cp(s), y = i^(s), z = *(s) [ x
0
= <p(s
0
), y
0
= (s
0
)
9
* - x
0
y - y
0
Z - z
0
# _ d*
dx d(p d<p d
ds ' ds ds ' ds ds ' ds
d V d
2
* d
2
x d
2
<p
d
2
cp d V
ds
2
'' ds
2
ds
2
' ds
2
7"' ?~
Rovnice bi norml y v regul rn m bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] kivky dan vekt orovou
rovnic r = r
r = r
0
+ A(r'
0
x r
0
) .
S m r o v h l y t e ny, h l a v n n o r m l y a b i n o r m l y
Pr o velikosti a, /?, y smrovch hl teny plat
""(si.-
cose
"(L- """(s)...-
Pr o velikosti /, m, n smrovch hl hlavn norml y plat
"'""(ff)...- ""-"'(^L- """-"'()...-
kde
je pol omr prvn kivosti.
Pr o velikosti A, /i, v smrovch hl bi norml y plat
561
kde
R
l
=
.(d5
2
l -
s
+
( d / l
= S 0
+
( d 5
2
)
s =
J
j e pol omr prvn kivosti.
No r m l o v , o s k u l a n a r e k t i f i k a n r o v i n a
Normlovou rovinou v bod P
0
prostorov kivky k nazvme rovinu kol mou
k ten kivky v bod P
0
a prochzejc bodem P
0
. Nor ml ov rovi na j e
urena bodem P
0
, vekt orem hlavn norml y a vekt orem bi norml y (obr. 357).
Kad p mka prochzejc bodem P
0
a lec v norml ov rovin se nazv
normla prostorov kivky v bod P
0
.
Rovnice norml ov roviny v regul rn m bod P
0
[ x
0
, y
0
,
z
o ] ke kivce dan
paramet ri cky rovnicemi x = (p(t), y = ^(), z = x(t) ^ x
0
= (p{t
0
\ y
0
= H
l
o\
z
=
^ * - ( ) . . * " - ( ) , . ( ) . J
:
(X - x
0
)(p
0
+ {Y- y
0
)i/
0
+ (Z - z
0
) Xo = 0.
Rovnice norml ov roviny v regulrnm bod P
0
L*o> yo>
z
o ] ke kivce dan
implicitn rovnicemi F( x, y, z) = 0, G(x, y, z) = 0 j^F
x
= ^( x
0
, y
0
, z
0
) , . . . J:
X x
0
, y y
0
, Z z
0
F
o
F
o r O
G, G G?
Rovnice norml ov roviny v regulrnm bod P
0
\_x
0
, yo>
z
o ] ke kivce dan
vekt orovou rovnic r = r() r
0
= r(s
0
), r
0
= J:
(' -
r
o)r
0
= 0
Oskulan rovinou v bod P
0
k bi norml e kivky v bod P
0
a prochzejc bodem P
0
. Oskulan rovi na
j e urena bodem P
0
, tenm vekt orem a vekt orem hlavn norml y (viz obr. 357).
Takt o zaveden oskulan rovi na j e limitn pol ohou rovin prochzejcch
tenou v bod P
0
a bodem P
x
kivky pr o P
x
- P
0
.
Rovnice oskulan roviny v regul rn m bod P
0
[ x
0
, yo>
z
o] ke kivce dan
paramet ri cky rovnicemi x = (p(s), y = ^(5), z = #(s), kde par amet r em s
562
je obl ouk [ x
0
= <p(s
0
), y
0
= z
0
= *( s
0
) ]:
X - x
0
, Y-y
0
, Z - z
M
= 0.
d(p d%
ds ' ds ' ds
d
2
<p d V d
2
/
Rovnice oskulan roviny v regul rni m bod P
0
[x
0
,y
0
, z
0
] ke kivce dan
vekt orovou rovnic r = r(s)
( r - r
0
) ( r
0
x rj) = 0.
4
4 -
1A-
Obr. 357. Prostorov kivka
Rektifikan rovinou v bod P
0
k hlavn norml e kivky v bod P
0
a prochzejc bodem P
0
(viz obr. 357).
Rektifikan rovina j e urena bodem P
0
, tenm vekt orem a vekt orem
bi norml y.
Rovnice rektifikan roviny v regul rn m bod P
0
[x
0
, y
0
, z
0
] ke kivce dan
paramet ri cky rovnicemi x = (p(s), y = \j/(s), z = #(s), kde paramet rem s
j e obl ouk [ x
0
= <p(s
0
), y
0
= ^(s
0
),
z
o = x( s
0
) ]
:
>L-'-*(L*-^.,-*
Rovnice rektifikan roviny v regulrnm bod P
0
[
x
o . Vo>
z
o ] ke kivce dan
vekt orovou rovnic r = r(s)
( r - r
0
K = 0.
563
St yk d v o u p r o s t o r o v c h k i v e k
Jestlie ki vka k, resp. k! j e dna paramet ri cky rovnicemi
x = (Pi{s), y = ^s), z = Xi{s),
resp.
x = </>
2
(s), y = H
s
)>
z
= xM,
kde par amet r em j e obl ouk s, pak kme, e prostorov kivky k, k! maj ve
spolenm bod 5 = 0 styk [dotyk] nejmn q-tho du [styk [dotyk] nejmn
(q + \)-bodov\ prv kdy
*i(o) = H% Ho) = H*)> zi(o) = z
2
(o),
\ d s /
s = 0
\ds /
s = 0
' \ d s /
s = 0
\ d s J
S
= Q \ds J
S = 0
\ds /
s = 0
'
\ds A=o V<W A-o
f
W A= o W A= o ' W J
s
=o W )s=0
Os k u l a n k r u n i c e , p o l o m r k i v o s t i , k i v o s t ,
s t e d k i v o s t i
Oskulan krunic [krunic kivosti] prostorov kivky v jejm bod na-
zvme krunici, kt er m v t omt o bod s ki vkou styk nejmn dr uhho du.
Jej pol omr R
9
resp. sted S
k
nazvme polomrem, resp. stedem {prvn}
kivosti prostorov kivky. Sted kivosti S
k
[ ^, rj, ( ] le na norml e v dot y-
kovm bod kivky.
Pevrcen slo k pol omru kivosti R
t
se nazv {prvn} kivost [flexe]
Xj prostorov kivky: Xj = lR
.
Pr o kivku danou paramet ri cky rovnicemi x = q>(s\ y = ij/(s)
9
z = %(s)
v jejm bod P(s
0
) plat [ x
0
= <p(s
0
), y
0
= Hs
0
), z
0
= x(s
0
)]:
564
Pr o ki vku danou vekt orovou rovnic r = r(s) v jejm bod r
0
= r(s
0
) plat
r = r
0
+ Ki n
0
.
Pr o R
u
pop. X j dle plat
1 As ds
R
t
= = lim = ,
X j A T - O AT dx
kde AT j e odchyl ka teny v danm bod P a teny v sousednm bod P
x
a As
j e dlka obl ouku s krajnmi body P a Pj . hel AT se nazv kontingenn hel.
D r u h k i v o s t [ t o r z e ]
Ozname-li As dlku obl ouku prost orov kivky s krajnmi body P
x
a P
2
a As velikost tzv. hlu torze, kter svraj bi norml y v bodech P
x
a P
2
, plat
Ae de 1
lim = =
A*-o As ds R
2
*2>
kde slo x
2
se nazv druh kivost [torze, kroucenost] a slo R
2
se nazv
polomr druh kivosti [polomr torze].
Ki vka j e ve svm bod pravotoiv, resp. levotoiv (smysl kroucen prot i
smyslu, resp. ve smyslu oten hodi novch ruiek), jestlie dr uh kivost
je v t omt o bod kl adn, resp. zporn.
Ki vka j e rovinn, prv kdy ve vech jejch bodech plat x
2
= 0. Prost orov
kivky, pro n plat, e prvn a dr uh kivost j sou nenulov, se nkdy v apli-
kacch nazvaj kivky dvoj kivosti.
Dr uh kivost v bod P[ x
0
, y
0
,
z
o]>
k
d e x = <p(s
0
), y
0
= il/(s
0
), z
0
= z(s
0
):
(*L)
\ d s A
= S 0
' \ d s )
s = s o
9
\ d s )
s = S o
/ d > \ / d V\ / A
U
2
/.-* W L : W )
s
=
s o
/ d > \ / d V\ / d ^ \
Wt; W L W L s o
/ d v y / d v y / d w
W L W L W L
Pklad:
riKiaa: c
K dan obyejn roubovici \ [x, y, z] e R
3
1 x = r cos t, y = r sin t,
v, teR>, kde \v\ j e vka zvitu, ureme prvn a dr uhou kivost.
v
= 2 ^
565
Paramet ri ck rovnice dan roubovice, kde par amet r em s je obl ouk, maj
tvar
z v 2ns ' . / v . 2ns
cp(s) = r cos 2 \ , A(5) = r sin
Vypoteme
V( 47t V +
2
)' "
V
' V( 47t V + t>
2
)'
vs
V(47t
2
r
2
+ v
2
)'
dw 2nr 2ns
sin
ds " V(4TTV + v
2
) y/(4n
2
r
2
+ i ;
2
) '
d^ 27ir 27is
cos
ds V(47i
2
r
2
+ v
2
) V( 47r V + i ;
2
)'
"ds V( 4r cV + v
2
)'
d
2
(p 4n
2
r 2ns
cos-
d s
2
4i c V + v
2
y/(4n
2
r
2
+ v
2
)'
d
2
ij/ 4x
2
f
2ns
-z sm
d 5
2
4 T C V + v
2
yJitr
2
+ i ;
2
) '
d
2
x
k
0.
d s
2
Pak prvn kivost
47T
2
r
4rcV -I- v
2
Dle vypoteme
d
3
(p $n
3
r , 2ns
- c n
ds
3
[ V( 47t V + r
2
) ]
3
V(47t
2
r
2
+ v
2
)'
d V 87i
3
r 2ns
cos-
ds
3
[V(4i t
2
r
2
+ v
2
)]
3
J(4n
2
r
2
+ v
2
)'
d
3
X
ds
3
0.
566
Pak dr uh kivost
/ 4 7 l V + v
2
\
2
K l
- \ 4n
2
r )
2nr
4rc
2
r
2KS 2nr 2KS
sin
2KS
[V(4*V + r
2
)]
2
J(4n
2
r
2
+v
2
y
8TTV 2ns
[J(An
2
r
2
+ v
2
)Y y/(4n
2
r
2
+ v
2
Y
4n
2
r
2
+ v
2
^
2
v
V(4TCV + I ;
2
)
4rc
2
r
l ^
2
r
2
+ v
2
)f '
8*
3
r
[V(47iV + t>
2
)]
3(
327T
5
r
2
V(47C
2
r
2
+ 1;
2
) ' V(
4
*
V
+ *
?2
)
2ns
V(47i
2
r
2
+ t;
2
)'
2TTS
V ( 4 * V+t >
2
) '
2TO
o
(1)
4 7 i
2
r / V( 47T
2
r
2
+ i ;
2
) { V( 4 7 i
2
r
2
+ v
2
)]
5
4n
2
r
2
+ i ;
2
6.3. P L O C H Y
Plochou definovanou parametricky v trojrozmrnm euklidovskm
prostoru E
3
x, y, z j sou dny rovnicemi
x = v), y = rj(u, v), z = C(w, v),
kde & y, j sou reln funkce dvou relnch paramet r, definovan na mnoi n
Q
2
, kter maj spojit parciln derivace aspo prvn ho du, piem matice
(dt dr\ d^
du du du
d drj dt
\j)v' dv' dv
m hodnost 2 na uritm dvoj rozmrnm intervalu J
X
x J
2
.
Body, v nich matice m hodnost 2, nazvme regulrnmi body plochy.
Ost at n body nazvme singulrnmi body. Rovnice x = v), y = rj(u, v),
z = (M, v) nazvme parametrickmi rovnicemi plochy.
Plochou definovanou implicitn v trojrozmrnm .euklidovskm prostoru E
3
nazvme mnoi nu prv tch bod, jejich kartzsk souadni ce j sou dny
rovnic
F(x, y, z) = 0,
kde F j e reln funkce t relnch promnnch na mnoi n 2
3
g= E
3
, kt er
m spojit parciln derivace na mnoi n 2
3
a v dnm bod mnoi ny
^* E &3 zrove neplat
567
cx dy cz
Body, ve kterch neplat rovnosti (2), nazvme regulrnmi body. Ost at n
body nazvme singulrnmi body.
Graf spojit diferencovateln funkce z = f{x,y) je pl ochou definovanou
paramet ri cky rovnicemi
x =
w
, y = v, z = f(u, v)
a plochou definovanou implicitn rovnic
= -f(x,y) = 0.
S o u a d n i c e n a p l o e
Hodnot y par amet r u, v se nazvaj kivoar souadnice bodu P[ x, y, z]
plochy.
Pr o konst ant n par amet r u a pr omnn paramet r v, resp. pr o konst ant n
paramet r v a pr omnn paramet r u dost vme v-ry, resp. u-ry.
K i v k y n a p l o e
Rovnice
u = (p{t), v = {t) (teJ) (3)
definuj paramet ri cky ki vku na ploe
x = v), y = rj{u, v), z = v) (u
9
veQ
2
)
9
jestlie funkce (3) spluj na intervalu J tyto podm nky:
a) Jsou spojit a maj Spojit aspo prvn derivace, kter nejsou ob zrove
rovny nule.
b) Body [(p{t), ij/(t)] le pr o vechny hodnot y paramet ru e J v mnoi n Q
2
.
c) Prvky matice (1) nejsou pr o vechny body [(p(t), ^ ( t ) ] vechny zrove
rovny nule.
Rovnice (3) nazvme parametrickmi rovnicemi kivky na ploe.
T e n r o v i n a a n o r m l a p l o c h y
Tenou rovinou plochy v jejm regulrnrn bod P
0
nazvme rovinu, kt erou
tvo teny ke vem ki vkm lecm na ploe a prochzejcm dot ykovm
bodem P
0
.
Normlou plochy v jejm bod P
0
nazvme p mku, kt er prochz bodem
P
0
kol mo k ten rovin tto plochy v bod P
0
.
568
Rovnice ten roviny v regul rn m bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] k ploe dan para-
metricky rovnicemi:
x = (u, v), y = rj(u, v), z = v)
[x
0
= ( u
09
v
0
)
9
y
0
= l{u
0
, v
0
), z
0
= C(w
0
, v
0
j]:
Z -
-VQ U = UQ, V = VQ
x - x
09
Y-yo >
(r)
' u = uo, v = vo \^
u
/ u = u
0
,v = v
u = UO,V = VO
Rovnice ten roviny v regul rn m bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] k ploe dan implicitn
rovnic F(x, y, z) = 0:
du
dC
= 0.
\
cx
/x = x
0
,y = yo*z = zo \
v
y/x = x
0
,
(
z - . ) ( | )
/
x
= xo,y yo,z = zo
y = yo. z = 2 o
Rovnice ten roviny v regulrnm bod P[x
0
, y
0
, Z o ]
k
ploe dan rovnic
* = f(x,y):
Z - z
Q
= {X -x
0
)[y
+ (y-yo)
' x = x
0
y = y
0
Rovnice norml y v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
, z
0
] k ploe dan paramet ri cky
rovnicemi x = ( u, v), y = rj( u
9
v\ z = v) [x
0
= (ii
0
, v
0
\ y
0
= rj( u
0
, v
0
\
z
0
= C{u
09
v
0
)]:
X - x
0
Y - y
0
r) ( T)
/ u
=
uo v
=
vo \VU/u = uo ,v = v
r) ( T)
CV
/u = uo.v = vo \
CV
/u = uo,v = v
Z - z
0
014/
u = U o V = VQ
\duj
u = U q V = Vq
-) . (-)
crj
du I ' \ du /
/ u
=
uo> v
=
t'o \
M
/ u = uo , v = vo
T) ( *)
t-V/ U = UQ, v = VQ \^'^/u = uo, V = VQ
569
Rovnice norml y v regulrnm bod P[ x
0
, y
0
>
z
o ] k ploe dan implicitn
rovnic F( x, y, z) = 0:
X XQ Y y
0
Z z
0
(dx).
dF \ (dF \
d
x
Jx = xo,y = yo,z = zo / x = j c
0
, ) ' = yo, z = zo V^
z
/ * = j
0
, y = )
,
o. z = zo
570
7. I N T E G R L N P O E T F U N K C J E D N
P R O M N N
7.1. D E F I N I C E N E U R I T H O I N T E G R L U
P r i mi t i v n f u n k c e
Funkce F se nazv primitivn funkce k funkci f na intervalu (a, b)
(pipout se a = - oo, b = + oc), jestlie pro Vxe( a, b) plat F' (x) = / ( * ) .
Ne u r i t i n t e g r l
Zpis j / ( x ) d x pedstavuje mn o i n u v e c h p r i mi t i v n c h f u n k c
k f u n k c i / a nazv se neurit integrl <z> funkce f
J / ( x ) d x = F(x) + C, piem F' (x) = / ( x) a C je libovoln konst ant a.
Funkce / se nazv integrand nebo integrovan funkce, x integran pro-
mnn, C integran konstanta a J integran znak.
Prot oe integran konst ant a C me nabvat libovolnho rel nho sla,
pslu danmu i nt egrandu nekonen mnoho primitivnch funkc. Kad
urit hodnot integran konst ant y C pslu prv j edno parciln een.
Geomet ri cky t o znamen, e existuje nekonen mnoho integrlnch kivek,
kter vzni knou j edna z druh rovnobnm posunut m ve smru druh
souadni cov osy.
Funkce / se nazv integrovateln, existuje-li k n primitivn funkce F/
Ka d s p o j i t f u n k c e j e i n t e g r o v a t e l n .
7.2. Z K L A D N I N T E G R L Y
Pokud u vzorc nejsou v zvorkch pipojeny dal omezujc pod-
mnky, plat vzorce pro Vx e R a pr o vechny reln hodnot y uvedench
konst ant . P i t om nap. msto omezen platnosti vzorce na Vxe ( oo, l ) u
u ( l , + oo) se st run uvd x 4= 1. V omezujcch podm nkch j e vude
vynechn obecn kvantifiktor.
f x
M + 1
1. x
w
d x = + C ( x > 0 , n e R \ { - 1}).
571
5. Jsin x d x = - c o s x + C.
6. cos x dx = sin x -I- C.
2. f = l n| x| + C ( x * 0 ) ,
J
X
=l n(f cx) ( f c x>0) .
3. j e* dx = e
x
+ C.
f a
x
4. \ dx = - + C = a
l og
a
e t C (a > 0, a * 1).
J ln a
f
7. 2 ~ = t g x + C
x
+ "
fceZ

J cos
2
x \ 2 /
f dx
8. . , = - c o t g x + C (x + nn, n e Z).
J s i n
2
x
y
'
9. j = arcsin x + C = - a r c c o s x 4- C
x
(|x| < l ) .
1 A
f dx
10. ^ =
a r c t
g
x
+
c
= - a r c c ot g x + C
x
.
J l "I
-
x
11. j si nh x dx = cosh x + C.
12. j c o s h x d x = sinh x + C.
f
d
*
13. - 2 - = t g h x + C.
J cosh
2
x
f dx
14. . ,
2
= - c o t g h x + C (x + 0).
J si nh
2
x
f dx
15. J
2 +
= argsinh x + C = ln [x + y/(x
2
+ l )] + C.
f dx
16
- / M - i r >
n
i* + V( *
2
- i)i + (w>i),
J VI * *J = argcosh x + C (x > l). 572
1 - x
2
2 1 - x
= argt gh x + C
= argcot gh x + C
Ze vzorce 17 plyne
: w * i).
i ) .
:
dx
- 1 2
x - 1
X + 1
= -argtghx + C
= argcotg x 4- C
( H * i),
( H < !)>
(|x| > 1).
7.3. Z K L A D N I N T E G R A N P RAVI DL A
Integrace soutu nebo rozdlu funkc (f g a h j sou integrovateln
funkce):
J[/M + fa) ~ fa)]
x
= j /M
d
* + jflfc)
d
* " fa)
x
-
Integrace funkce s multiplikan konstantou (f je integrovateln funkce):
j c / ( x) dx = c J/(*) .
S u b s t i t u n me t o d a
a) Neurit integrl $f(<p(t)) (p\t)t vypoteme tak, e najdeme libovolnou
primitivn funkci F(x) k funkci f(x) a do vsledku za pr omnnou x dosad me
x = cp(t):
f{<p(t))q>'(t)dt = F{ip{t)) + C.
*
P i t om pedpokl dme, e funkce cp m spojitou derivaci cp' na intervalu (a, /?),
funkce / j e spojit na intervalu (a, b) a (p(r) (a, b) pr o vechna sla e (a, /?).
b) Neurit integrl J / ( x ) d x vypoteme tak, e najdeme libovolnou
primitivn funkci G(t) k funkci /((p()) (p'() a do vsledku za pr omnnou t
dosad me t = ^(x), kde \j/ j e inverzn funkce k funkci cp na intervalu (a, /?):
j}(x)dx = GMx))
+ C.
573
Pi t om krom pedpokl ad uvedench v bod a) jet p edpokl dme
existenci inverzn funkce i//. Prot oe zpravidla z dan funkce = ij/(x) odvo-
zujeme vztah x = (p(t\ j e t eba t ak ovit existenci a spojitost funkce q>
na intervalu (a, /?).
a s t o se v y s k y t u j c s u b s t i t u c e
ax + b = , dx = - d (a * 0);
a
x
a
= , dx = a d (a * 0);
_ =
t
, dx=-~dt (a + 0, x * 0 ) ;
x
a* = , dx = (a 4= 1, a > 0);
l n a
e
x
= , dx = ^ d ;
ln x = , dx = e
d (x > 0);
a + bx
2
= , dx = 7 7 7 ^ TT (x > 0 nebo x < 0, b + 0);
2 V( f r - a b )
a
2
+ x
2
= , dx = - 7 ^ = r (x > 0 nebo x < 0);
2 ^/( - a
2
)
V( ,
2
+ x
2
) = , dx = ~ ~ ;
V(
2
-
X
' ) =

>
d x
= - J ^ 2
d
l
T
2 ) ( M < l
f l
D'
V (
x 2
-
f l 2
)
=
'
d X =
^
t
2 ^
f l
2 ) ( l
X
l
> f l
) '
2 d
+ &*) =t, dx = (a + bx ^ 0, b * 0);
b
yjx = , dx = 2d (x ^ 0);
n'
1
dt
N
J{a + bx) = , dx = (a + bxÔ, b* 0).
574
S u b s t i t u c e p r o s p e c i l n i n t e g r l y
i. j}(x, V(
2
-*
2
))dx (1*1 ^ M) .
Substituce
x = a sin , dx = a cos d
dv
| / ( a s i n , a cos t) a cos tt.
Po integraci dosad me
x
= a r c s i n- ,
a
sin = tg =
T
a yJ{a
- x
z
)
V( a
2
- x
2
) V(
2
" *
2
)
cos = -, cotg = -.
Pklad:
Integrl
Jâ - x
2
) d x
vypoteme pomoc substituce x = a sin , dx = a cos d. Dost aneme
j[V(
fl2
- a
2
si n
2
)] a cos tt = a
2
j c o s
2
d =
= a
2
(jCos si n + | ) ,
kde j sme pouili vzorce 14 z l nku 7.4.3. Po zpt nm dosazen mme
//
2
\ A
a
y/(
a
~
x
)
x a

x
J(a - x
z
) dx = l arcsin - =
v v
' 2 a a 2 a
x c
2
X
= - J(a
2
- x
2
) + arcsin - .
' 2 a
2. J/(x,V(
2
-x
2
))dx ( | x | ^ | a | ) .
Substituce
x = a tgh , dx =
adt
cos h
2

dv
T
t g h
' c ^ J ^ h
2
" ?
t = argtgh - ,
a
sinh =
cosh t =
V(
2
- *
2
r
a
v( *
2
- *
2
r
/(x, V( a
2
+ *
2
) ) d x .
tgh t =
cotgh =
Substituce
dv
a d
x = a tg t , dx = z
cos
2

a \ adt
K
1
cos
2
ty cos
2
r
t = ar c t g- ,
sin =
cos =
V(
2
+ *
2
) '
tg t =
QOtg =
V(
2
+ *
2
) '
4. V( a
2
+ x
2
) ) dx.
Substituce
x = 0 sinh t, dx = a cosh d
576
dv
/%
/ ( a sinh , a cosh ) a cosh d .
t = argsinh - ,
a
x x
sinh t = - , tgh t =
a
6
V V + *
2
)
cosh t = -, cotgh t - -
5. j/(x, V( . x
2
-
2
) ) d x ( | x | H ) .
Substituce
a , a sin r d
x = , dx = z
cos cos
dv
a sin d
J \ c os c os
z

P i t om plat
V( x
2
- a
2
)
f
V ( *
2
- *
2
)
sm = ^ tg =
x a
a a
cos = - , cotg = rj.
T
x V (
x
~
a
)
6. j/(x, V ( x
2
- a
2
) ) d x ( | x | ^ H) .
Substituce
x = a cosh , dx = a sinh d
dv
cosh , 0 sinh ) a sinh d.
Pi t om plat
u V( *
2
"
2
) i V( x
2
- a
2
)
sinh = tgh = -,
a x
x x
cosh t = - , cotgh =
a'
6
V ( *
2
-
2
) '
R(sin x, cos x, tg x, cot g x) dx (R j e racionln funkce).
Substituce
x 2
,
t g
2
=
'
d x =
T T ?
d f
dv
2 1 -
2
2 1 -
2
\ 2d
1 +
2
' 1 +
2
' 1 -
2
' 2 7 1 +
, 2 '
8. j/*(sinh x, cosh x, tgh x, cotgh x) dx (R je racionln funkce).
Substituce
L
x
J
2 d
dv
H
2t 1 + t
2
2t 1 + \ 2d
r ^ ? ' r r ? ' r + ? * " i r j r ^ ? -
. j/ ( e *) dx. 9
Substituce
e* = t, dx
dt

dv
j/ ( t ) d f .
10. j / ( x , */(* +
- 4
578
Substituce
/c
k_1
d
ax + b = r, dx =
a
dv
11.
f(t)dt.
Substituce
ax + b
=
f
cx + d
dv
(n je nejmen spolen nsobek j menovat el p , q , a d bc + 0).
12. j/(x, V(^
2
+ *>* + c)) d x .
Pou vme tchto substituc, kter integrly t ohot o typu pevedou na
integrly racionlnch funkc:
Ppad 1: a > 0.
Substituce:
^ ( a x
2
+ bx + c) = x yja + ,
2
- c
J
^ - t
2
Ja + bt - cJa
A
x = T - , dx = 2 7 - 7 - ^ 3 d .
b -Ityja (b - 2t yja)
2
Pipadl: o 0, x * 0.
Substituce
yf(ax
2
+ bx + c) = x + V
c
'
2tJc-b , 2a Jc - 2b + 2
2
Je ,
x
r r ? - "* - (. -T "'
Ppad 3: Odmocnnec m reln koeny X! a x
2
.
Substituce
^ ( a x
2
+ bx + c) = (x - x
x
) ,
2
x
t
- ax
2
, 2a(x
2
- x j
f
x =
2
- , dx =
(
\
2
"dt.
t
2
- a (t
2
- a)
2
579
I n t e g r a c e p e r p a r t e s
Na otevenm intervalu J plat
JMI/ dx = uv ^vu' dx,
kde u = u(x), v = v(x) j sou funkce promnn x, kter maj na intervalu J
spojit derivace.
Jin zpsob psan :
j wdi ; = uv Ji? du.
Pklad:
M se vypotat integrl
x
3
ln x d x .
Pomoc substituc
u = ln x,
du = - dx,
x
dv = x dx,
x
4
v =
T
dost aneme
f x
4
1 f x
4
x
4
1 f
l x
3
ln x dx = ln x dx = ln x x
3
dx =
J 4 4 J x 4 4 J
x
4
1 x
4
^ x
4
f l
l n x h C = I ln x
4 4 4 4
+ C.
I n t e g r a c e r o z k l a d e m v s t e n [ p a r c i l n ] z l o mk y
Pi rozkl adu zl omku flg, kde / , g j sou mnohol eny a / je st upn niho
ne g, v sten [parci l n ] zl omky rozliujeme tyto tyi p pady:
Ppad 1
Rovnice #(x) = 0 m j e n j e d n o d u c h * r e l n k o e n y x
9
x
2
,.... Pak
lze flg rozloit v sten [parci l n ] zl omky t akt o:
fix) A B C
J
--L = 1 1
g{x) x - X j x - x
2
x - x
3
+
580
kde
Je tedy
[fix) f dx
J J x - x
x
dx
x x
2
+ c
dx
X Xa
itatele A, , C, . . . stench zl omk lze t ak (a ast o jet rychleji) najt
met odou neuritch souinitel [koeficient], kter se ur por ovnn m
koeficient u tch mocni n pr omnn x v itatelch zl omk.
Pklad:

15x
2
- 70x - 95
x
3
- 6x
2
- 13x + 42
dx.
Prot oe
je
6x
2
- 13x + 42 = 0 = > X j = 2 A x
2
= - 3 A X
3
= 7 ,
15x
2
- 70x - 95 A B C
+ T +
x
3
- 6x
2
- 13x + 42 x - 2 x + 3 x - 7
_ A(x + 3)(x - 7) + B(x - 2)(x - 7) + C(x - 2) (x + 3) _
~ ( x - 2 ) ( x + 3 ) ( x - 7 ) ~
_ (A + B + C)x
2
- ( 4 A + 9 B - C ) x - (21A - \4B + 6C)
~ (x - 2)(x + 3)(x - 7) '
Por ovnn m koeficient u tch mocni n promnn x v itateli prvn ho a po-
slednho zl omku dost aneme soustavu rovnic
> A = 1AB = 5AC = 3,
A+ B + C = 15,
4A+ 9 B - C = 70
21A - UB + 6C = 95
pop. pomoc prvn z uvedench met od j e
A
/ ( * , ) - 1 7 5
g'(
Xl
) - 2 5
at d.
581
Z toho plyne
f 15x
2
- 70x - 95
J n
[ dx f dx
(
_ f dx
J x
3
- 6 x
2
- 1 3 x
+
4 2
d X = 7
j 7^
+ 5
J ^
+ 3
J ^
=
= 71n |x - 2| + 51n |x + 3| + 31n |x - l\ + C.
Ppad 2
Rovnice g(x) = 0 m jen reln koeny, z nich nkter jsou vak nkolika-
nsobn, nap. koen x
x
je a-nsobn, koen x
2
jS-nsobn atd. Pak lze flg
rozloit v sten zlomky takto:
/ w
=
<*)
(x-xtf (x-XiY'
1
(x-Xif
2
"' X - X i
B
1
B
2
B$ Bp
+
(* - x
2
)"
+
( x - x
2
)
/ ?
-
1 +
(x - x
2
) ^
2 + +
x - x
2
( x - x
3
)
y
( x - x
3
)
y _ 1
( x - x
3
)
y
~
2
x - x
3
Souinitele 4
1 ?
4
2
, 4
a
, B
u
B
2
,...,B
fi
, C
u
C
2
, C
y
, . . . vypoteme po-
rovnnm koeficient u tch mocnin promnn x v itatelch zlomk.
Pklad: ^
ftx
3
+ 10x
2
- x
dx.
( x
2
- l )
2
Protoe
( x
2
- l )
2
= 0 => x
x
= x
2
= 1 A x
3
= x
4
= - 1 ,
je
3x
3
+ 10x
2
- x _
2
=
( x
2
- 1)
*
+
J ^ + T J l ^ + *
2
(x - l )
2
x - 1 (x + l )
2
X + 1 "
_ A,{x + l )
2
+ A
2
(x + l )
2
(x - 1) + B
t
( x - l )
2
+ B
2
(x - l )
2
(x + 1)
( x - l )
2
( x + l )
2
582
Por ovnn m koeficient dost aneme soustavu rovnic
A
2
+B
2
= 3,
Sl S i 2 Z Uj D 2 1 ,
A
1
- A
2
+ B
x
+ B
2
= 0
Z t oho plyne
4 A B = 2 A B
2
= - 1 .
Ppad 3
Rovnice #(x) = 0 m kr om relnch koen t ak j ednoduch komplexn
koeny (vdy dva a dva kompl exn sdruen). Uvedench met od rozkl adu
v sten zl omky lze pout t ak zde, piem se ovem zrove vyskytuj
komplexn itatel. Po t n s kompl exn mi vrazy se lze vyhnout , jestlie
sten zlomky, kter vzni knou dosazen m kompl exn sdruench koen,
uvedeme na spolenho j menovat el e. Jsou-li nap. x
x
a x
2
dva kompl exn
sdruen koeny, pouijeme vyjden
kde souinitele opt urme por ovnn m koeficient u tch mocni n pr omnn
a v itatelch zl omk.
Integrl vrazu
B
Px + Q
x x
(x - x
x
) ( x - x
2
) '
Px + Q Px + Q
(x - x
x
) ( x - x
2
) x
2
+ px + q
kde
583
lze vypotat podl e vzorce
Px + Q
J
P , , .
3 - ^ d x = - l n x
2
+ px + q) +
x
z
+ px + q 2
Pp
+
arctg
Pklad:
7x
2
- lOx + 37
x
3
- 3x
2
+ 9x + 13
- dx.
Prot oe
3x
2
+ 9x + 13 = 0 => x
x
= - 1 A x
2
= 2 + 3i A x
3
= 2 - 3i,
je
7x
2
- lOx + 37 A Px + Q
+
x
3
- 3x
2
+ 9x + 13 x + 1 x
2
- 4x + 13
4 x
2
- 4x + 13) + (Px + Q)(x + 1) _
x
3
- 3x
2
+ 9x + 13
(A + P ) x
2
- (4/1 - Q - P) x + (13A + Q)
x
3
- 3x
2
+ 9x + 13
Por ovnn m koeficient dost aneme soustavu rovnic
A + P = 7,
4A - Q - P = 10,
13,4 + Q = 37
Z t oho plyne
7x
2
- lOx +
A = 3 A P = 4 A 0 = - 2 .
f 7 ^ - 1 0 ,
+
37 ^ f j ^ f
J x
3
- 3x
2
+ 9x + 13 J x + 1 J x
4x - 2
dx =
= 31n| x + l | + 21n( x
2
- 4x + 13) + 2a r c t g^ + C.
Ppad 4
Rovnice #(x) = 0 m kr om relnch koen t ak nkol i kansobn kom-
plexn koeny. V t omt o p pad j e opt nejlpe zlomky, kter vzni knou do-
sazenm kompl exn sdruench koen, uvst na spolenho j menovat el e.
584
A
g(x) (x - x
x
)
3
(x - x^
2
x - x
x
t
Pix + Qi
t
p
2
x ^ e
2
( x
2
+ px + <?)
2
x
2
+ /?x +
kde koen x
x
j e t roj nsobnm relnm koener a kompl exn sdruen koeny
j sou dvoj nsobnmi koeny. Integrl
viz vzorce 20 a 21 z l nku 7.4.1.
7.4. N K T E R D L E I T I NT E GRL Y
Poznmka:
U neuritch integrl j sou pr o pehl ednost vynechny integran konst ant y.
Obor y pravdivosti j sou uvdny j en t am, kde j sou mn zejm.
7. 4. 1. I n t e g r l y r a c i o n l n c h f unkc
Nech neN. Ve vrazu ax + b j e a + 0, b + 0. Ve vrazech ax
2
+ bx + c
a 4ac b
2
+ 0 j e a + 0. Ve vrazu x
2
a
2
je a > 0.
3. Jx(ax + ?)" dx =
a(n + l ) x b
a
2
( n+ l)(w + 2)
(ax + fr)"
+ 2
a
2
(n + 2)
+ 1
b(flx + tf*
a
2
(n + 1)
+ 1
x d x
a
2
(ax + >) a
585
f xdx a(\ n)x b . .
J(ax + bf" a'(n - l ) ( n - 2)(ox + i f " ' l " *
1
'
2
' -
7. Ly
+

rd
, - IP"
+
f -
a(
"
+
f
+
fcV
+ f 1.
J
v
'
3
l n + 3 n + 2 n + 1 J
9. T - r j = - r [ax + b - 2 ln \ax + b\ -).
J(ax + b)
2
a
3
V
1
ax + f>/
A
f x
2
dx 1 / .
L |
2b b
2
\
J(ax + f>)
3
a
3
V ax + > 2(ax + b)
2
/
f x
2
dx _ 1 / 1
L
J(ax + tf ~ a
3
V (n - 3)(ax + f>)"-
3 +
2b fe
2
+
( n- 2 ) ( a x + fc)"-
2
(n - l)(ax +
ax + b
x
ax + b
x
f dx _ / 1 1 2
* Jx
2
(ax + b)
2 fl
Vfc
2
(+ fc)
+
afc
2
x b
3
f dx 1 x
>.
2
= - a r c t g - .
J x
2
+ a
2
a a
f dx 1 x 1 a - x . .
K 2
=
a r g t g h - = ln ( x < a).
J x
2
- a
2
a a 2a a + x
Vl 1
'
f dx 1 x 1 x - a , .
, f , -
Jax + bx + c
2 2ax + b ,
Vi ^ c - b
2
) 7(4^ - b
2
)
Jx(ax + b) b
13.
dx
x
2
(ax + b)
1 a ,
- + ^2 ln
bx b
2
ax + b
argt gh
2ax + b
V( f >
2
- 4a c )
D O
V( )
2
- 4 a c )
1
19.
20.
J(b
2
- 4ac)
xdx
ln
2ax + b - J{b
2
- 4ac)
2ax + b + ^J(b
2
- 4ac)
(4ac - b
2
< 0),
(4ac - b
2
< 0).
1
ax
2
+ bx + c 2a
dx
= ln \ax
2
+
. b f dx
bx + c - .
2a Jax
2
+ bx + c
2ax + b
(ax
2
+ bx + cf (n- 1)(4ac - b
2
)[ax
2
+ bx + cf-
i
(2n 3) 2a f dx , {
' r i (n*l).
+
(n - \){4ac - b
2
)J(ax
2
+ bx + c)
bx + 2c
21 f ^ =
}{ax
2
+ bc + cf (n - 1) (4ac - b
2
) (ax
2
+ bx + cf~
1
_ b(2n - 3) f dx
~ ( n - l)(4ac-b
2
)J(ax
2
+ & X + C ) " -
1 (
"
+
^
f dx 1
22. =
Jx(ax
2
+. bx + c) 2(
ax
2
+ bx + c 2c Jax
2
+ fe .x + c
7.4.2. I n t e g r l y i r a c i o n l n c h f unkc
Ve vrazech a
2
x
2
a x
2
- a
2
j e a > 0. Ve vrazech ax
2
+ bx + c
a 4ac - b
2
* 0 j e a 4= 0.
1. |(ax + fr )
r
dx - +* ^(ax + bf
+1
(a * 0, b * 0, re R \ { - 1 } ) .
2. Lx + tifx =
+
*} * " \(ax + b. r'
J a
2
(r + l)(r + 2V '
/ ( a * 0 , r e R \ { - l , - 2 } ) .
3. JV(
2
- *
2
) ^ =
l
-[x V(
2
- x
2
) + a
2
arcsi n~J (|x| a).
4. Jx V(a
2
- x
2
) dx = - i V(
2
- x
2
)
3
= - V - x
2
)V(a
2
- x
2
)
V( a
2
-x
2
)dx
= V(a
2
- x
2
) - a ln
a + V(a
2
- x
2
)
(\x\a).
587
arcsin
= - v V - *
2
)
- r V (
f l 2
- x
2
) + ^ - a r c s i n -
2 2 a
x
2
)
r x
2
dx
' M
2
- *
2
)
* i r ~i
9. ^/ ( x
2
+ a
2
) dx = - x y/( x
2
+ a
2
) + a
2
argsinh - .
J
2
L flj
/%
10. x V( x
2
+ a
2
) dx = i V( x
2
+ a
2
)
3
= ^ x
2
+ a
2
) V( x
2
+ a
2
) .
11. J V( x
2
+ a
2
)dx
= v ( x 2 + fl2)
_
flin
^
V(x
2
+
a
2
)
1 0
f dx . x x + 7(x
2
+
1 2
- r ~2 1~\
=
argsinh - = ln ^
JJ( x
2
+ a
2
) a a
I x
2
dx x fl
2
x
R
J v V T ^ )
=
2 ^
2 + a 2 )
- T
a r g S n h
a
(1*1 ^ )
(|x| ^ a).
(|x| ^ a).
V ( x
2
+ a
2
) - ^ l n
x + J(x
2
+ a
2
)
15. ^ = a r g s i n h - = l n
J x V( x + a ) a x a
dx V( x
2
+ a
2
)
a + yj(x
2
+ a
2
)
a
2
x x
2
J{x
2
+ a
2
)
17. jV*
2
~~
fl2
)
dx
= \
x
\ A*
2
~
2
) +
fl2
argcosh =
= i [x V( x
2
- a
2
) + a
2
ln (|x| + V( x
2
- a
2
) ] (|x| Z a),
kde znamnko minus, resp. plus* plat pr o x > 0, resp. x < 0.
x V( x
2
- a
2
) dx = i V( *
2
"
2
)
3
= (*
2
"
2
) V( *
2
-
2
) (|x| a).
18.
588
19.
|V(x' - a')
19.
X
20.
*
r dx
20.
*
V( x
2
- a
2
)
J
x d x
J
V( x
2
- a
2
)
2 1
J
x
2
dx
2 1
J
V( x
2
- a
2
)
V( x
2
a
2
) a arccos ^
x
x| + V( x
2
- a
2
)"
x n
argcosh - = ln -
a L
V( *
2
-
2
)
x a
-V( x
2
- a
2
) + y argcosh
~\XsJ{x
2
- a
2
) + a
2
ln
|x| + V( x
2
- a
2
)
(|x| ^ a).
(|x| > a).
(|x| > a).
(1*1 > *)
r dx i
23. - 7 7 = ^ r = - r ln |2 V M *
2
+ bx + c)l + 2ax + b\ (a > 0) .
J V( a* + &x + c) V
a
1 .
t
2ax + b . . ,
- 7 - a r g s mh (a > 0, 4ac - b
2
> 0).
V(4ac ~
b
)
= ^ - ln |2ax + b\
y/a
{a > 0, 4ac - b
2
= 0).
1 2ax + b
arcsin
V ( - a ) V ( ^
2
- 4 a c )
(a < 0, 4ac - b
2
< 0).
24.
f x dx
Jy/(ax
2
+ bx +
c)
y j(ax
2
+ bx + c) b _b_C dx
2a]y J(ax
2
+ bx + c)'
7.4. 3. I n t e g r l y g o n i o me t r i c k c h f unkc
Vude se pedpokl d, e c + 0; m, n e N, r e R.
I n t e g r l y o b s a h u j c s i n u s :
1.
sin (cx) dx = cos (cx)
2. Ism" (cx)dx =
y
y
t + s i n" -
2
(cx)dx (n > 1).
- f . / v , si n(cx) xcos ( cx)
3. x sin (cx) dx = ^- -.
J c c
589
4.
5.
\x
n
sin (cx)dx = - cos (cx) + -
J c c
sin(cx)
t
(cx)
3
(cx)
5
v
- dx = cx - - + ^
L
- -
3 . 3 ! 5 . 5 !
x"
1
cos (cx) dx.
fsin(cx) , 1 sin(cx) c fcos(cx)
6. dx = ~ + -r^dx
] x
n
n - \ x"
- 1
n - 1J x"
1
r ^ i cx
Jsm(cx) c 2
f dx 1 cos (cx) n - 2 f
Jsin
M
(cx) c(n - 1) sin""
1
(cx) n - 1 Jsin"
8.
9.
10.
(cx) c(n - 1) sin"
1
(cx)
f dx 1 / cx _ T C \
Jl si n(cx)
=

tg
VT
+
4 / '
xdx
!
()
1 + sin (cx)
x dx
x cx n\ 2
t
-A-i-<
+
?
ln COS
J l - sin(cx)
12 f
s i n
(
c x
)
d x
' J l
sin (cx)
X (Ti cx\ 2
_
c o t g
( _ _ _ j
+
_
l n
1 / 71 cx\
x +
t g
U
: F
y >
cx
Integrl y obsahuj c kosi nus:
13.
14.
cos (cx) dx = - sin (cx).
cos" (cx) dx
cos"
1
(cx) sin (cx)
nc
f / v , cos(cx) xsin(cx)
15. x cos (cx) dx = ^^ + .
^ f / \ J x
M
sin(cx) n f .
16. x" cos (cx) dx = x
w
sm (cx) dx
17. j ^ d x = ln|cx' ^
W
18. H ^ d x = -
2 . 2 !
+
4 . 4 !
cos (cx) c in (cx) dx
(n - l)x"
c i
x"~
(>
-f - jcos"
2
(cx) dx (n ^
( >
590
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25
26
dx 1
cos (cx) c
. CX 7C
t g l
T
+
4
dx 1 sin (cx)
' cos
B
(cx) c( n - 1) c os " "
1
(cx)
dx
n 2 f dx
n - 1 Jcos
M
"
2
( (cx)
f _
J l + cos(cx
cos (cx
x d x
+ cos (cx
x d x
1 cos (cx
cos (cx) dx
J l + cos(cx
fcos (cx) dx
cos (cx
1 cx
c 2
1 cx
c ot g,
c 2
x cx 2
- t g - + ^l n
c 2 c
cx
cos
2
x cx 2
fl
c ot g + -2ln
c 2 c
1 cx
x - - t g .
c 2
1 cx
- x - - c o t g ,
c 2
cx
sin
2
I n t e g r l y o b s a h u j c s i n u s a k o s i n u s :
27. f * L
Jcos (cx)
1
sin (cx) c ^ 2
ln
CX 71
* i
t

28.
29.
30.
dx 1
( -
n
[cos ( cx) sin ( cx) ]
2 _
2 c
t g
\
+
4
i* cos (cx) dx
Jcos ( cx) + sin (i sin (cx) 2 2c
cos (cx) dx x 1
x 1
H ln |sin (cx) + cos (cx)|
(n > 1).
cos (cx) - sin (cx) 2 2c
cx) dx
ln |sin (cx) cos (cx)|
3 1
f si n(cx
Jcos (cx) +
^2 f sin (cx) dx
J( Jcos(cx) - sin (cx)
x 1
. / , - - ln Isin (cx) + cos (cx)|
sin(cx) 2 2c
1 v 1 1
- ln Isin (cx) - cos (cx)
2 2c
1 7
(viz 58).
(viz 59).
(viz 60).
(viz 61).
591
33
34.
35
r cos(
Jsin (cx) [1 +
(cx) dx 1
2
cx 1
t g
2
+ - - l n
cos(cx)] 4c 2 2c
cos (cx) dx
cx
t g -
1
2
cx 1
cot g
2
ln
t g-
cx
sin(cx) [1 - cos(cx)] 4c 2 2c
sin (cx) dx 1
2
. / c x 7r\ 1
cos(cx) [1 + sin (cx)] 4c
C O t
^ \ 2 ~*~ 4 / ~*~ 2c
, CX 71
t g
i y
+
4
sin (cx) dx
1
2
CX
A
1
i
t g
2
( +
T
) - - l n
cos (cx) [1 sin (cx)] 4c \ 2 4 / 2c
37. j si n (cx) cos (cx) dx = ^- si n
2
(cx). .
38. j si n (c
t
x) sin (c
2
x) dx =
39. j*cos (c
x
x) cos (c
2
x) dx =
40. j si n (CX) cos (c
2
x) dx =
CX K
t g
< T
+
4
si n ((c
x
c
2
) x) si n ((c
x
+ c
2
) x)
2(c
t
- c
2
) 2(
Cl + c
2
)
si n ((c
x
c
2
) x) si n ((c
t + c
2
) *)
2(c
t
- c
2
) ' 2(c,
+ c
2
)
cos ((c
x
+ c
2
) x) COS ( ( Ci - c
2
) x)
(ki l * M) .
(kil * k
2
|).
( M + W) -
2 ( c
x
+ c
2
) 2 ( c
x
- c
2
)
41. j s h (cx) cos (cx) dx = ^ ^ ^ s i n
r + 1
(cx) (r 4= - 1 ) .
42. sin (cx) cos
r
(cx) dx = . * t , c o s
r + 1
(cx) (r + - 1 ) .
J c ( r + l )
7 v 7
43. j si n" (cx) cos
m
(cx) dx =
si n""
1
( c x ) c o s
m + 1
(cx) n - 1 f , , , , .
= V v' + s i n
M
"
2
(cx) cos
m
cx dx =
c(n + m) n + mj
v 7 7
sin
M + 1
( c x ) c o s
m _ 1
(cx) m - l f . , v
x
-
^r
1
r + sm" (cx) cos
m 2
(cx) dx (m, n > 1).
(n + m) n + m J
v 7 v 7 v 7
44.
C(T;
d X
=- l n | t g ( c x ) | .
4 , -
sin (cx) cos (cx) c
dx 1
sin (cx) cos" (cx) c ( n - l ) c o s "
1
(cx) Jsin (cx) cos"
2
(cx) (n > 1).
+ K
dx
592
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
isin"
dx dx
(cx)cos(cx) c(n 1) sin"
1
(cx)
sin
2
(cx) dx 1 . . .
' = sin ( cx) +
c i
sin (cx) 1 f
1
(cx) n 1 Jcos"
' ( cx) cos (cx)
cos (cx)
sin
2
(cx) dx
/ n cx
t g
U
+
y
dx
cos" (cx)
sin" (cx) dx
c(n l )cos
w
'( cx)
cos (cx)
[sin" (cx) dx
cos
m
(cx)
c( n - 1)
+
sin"
1
(cx) isin"
2
(cx) dx
J cos (cx)
sin
, 1+1
(cx) n - m + 2 (sin" (cx) dx
c(m - l ) c o s
m - 1
(cx) m 1 Jc os
m _ 2
( c x )
s i n"
- 1
(cx) n
i
1 |si n
M
"
2
(cx)dx
c(rc m) c os
, , , _ 1
(cx) n m J cos
m
(cx)
s i n"
- 1
(cx) n - 1 (sin""
1
(cx)dx
c( m - l ) cos
m 1
(cx)
fcos
2
J si
(cx) dx 1
sin (cx)
2
(cx)dx
= - cos (cx) + ln
tg
cos"
cx
!
(cx)
fcos
J si
sin" (cx)
/ cos(cx) f dx \
n - 1 \c si n""
1
(cx) Jsi n""
2
(cx)/
cos" (cx) dx cos"
1
(cx)
=
c ( n - l )
I
(cos
J si]
sin (cx)
(cx) dx
fcos""
2
J sin
(cx) dx
sin (cx)
sin
m
(cx)
c o s
M + 1
(cx) n m + 2 cos" (cx
Jsin"*-
2
!
;)dx
c(m - l )si n
m 1
(cx) m - 1 Jsi n
m 2
(cx)
s
w _ 1
( c x ) n - 1 fcos""
2
(cx)dx
cos"
+
c( n m) s i n
m - 1
(cx)
cos" "
1
(cx)
c(m - l ) s i n
m _ 1
(cx)
n 1 cos"
n mj sh sin
1
" (cx)
n - 1 cos""
2
(cx)dx
m
"
1
m - 1 J si n"
1
"
2 !
(cx)
(n > 1)
(n > 1)
(n > 1)
(m > 1)
(m + n, n > 1)
( m > 1)
(n > 1)
( n > 1)
(m > 1)
( m 4= n, n > 1)
(w > 1)
593
I nt egr l y obs ahuj c t angens a kot angens :
55. j tg (cx) x = - ln |cos ( cx)\.
56. Jtg" (cx) dx = t g" "
1
(cx) - j t g
n
"
2
(cx) dx
57.
58
tg' (cx)dx 1

cos
2
( cx) c( r + 1)
dx
t g
r + 1
M
tg (cx) + 1 2 2c
x 1
H ln |sin (cx) + Cos (cx)|.
dx
- + ln Isin (cx) cos (cx)|
2 2c
1 v 1 v
"
dx
+ cotg (cx) 2 2c
ln |sin (cx) + cos (cx)|
dx
tg(cx) - 1
60. f
t g
<
c
* >
d x
- f-
J t g( c x ) +1 Jl
6 1
r t g M
d x
=
r
J t g ( c x ) - 1 J l - c o t g ( c x ) 2 ' 2c
62. jcotg (cx) dx = - ln |sin (cx)|.
63. cotg" (cx) dx = p ^ r cotg""
1
(cx) - cotg""
2
(cx) dx
J <\n - 1) J
X
+ ln |sin (cx) - cos (cx)|
cotg
r
(cx) dx
sin
2
(cx)
64. fc*
J si
f * - f -
J l +c o t g( c x ) Jt
1
65.
66
c( r + 1)
tg (cx) dx
c o t g
r + 1
(cx)
cotg (cx) Jtg (cx) + 1'
dx ftg( cx) dx
cotg (cx) Jtg (cx) - 1'
7.4.4. i n t e g r l y h y p e r b o l i c k c h f unkc
jsinh (i cx)dx = - cosh( cx) .
c
594
595
1 cosh
M
~
1
(cx) n-1 fcosh"
2
( cx)
n mj sir
r -r-rz-rrr~\ + ! , m \
d x
( m* n, n> 1),
c( n - m) smh
m 1
(cx) n - mj sinh
m
(cx)
v 7
1 cos h
n + 1
(cx) m + 2
v
' +
c(m - 1) s i nh
m _ 1
(cx) m - 1 Jsinh
m 2
(cx)
cosh" (cx)
dx (ra > 1),
1 cosh""
1
(cx) n - 1
c(m - 1) sinh
m
"
1
(cx) ra - 1 Jsinh
m
"
2
(cx)
cosh"
2
(cx)
dx (ra > 1, n > 1).
fsi (sinh
m
(cx)
Icosh" (cx)
dx =
1 s i nh
m _ 1
( cx) m - 1 rsinh'"
2
( cx)
c( m n) cosh"
1
(cx) ra - n J cosh"(cx)
- dx (ra 4= n, m > l ),
_ 1 s i nh
m + 1
(cx) m - n + 2 f sinh
m
(cx)
" c(n - 1) cosh""
1
(cx) n - 1 Jcosh''"
2
(cx)
w - 1 ]sinh
m
"
n - 1 Jcosh
M
"
dx ( n > 1),
1 si nh
m - 1
( cx) m -
c( n - 1) cosh
M 1
(cx) ' n - 1 Jcosh"
2
(cx)
f
1 1
13. x sinh (cx) dx = - x cosh (cx) r sinh (cx).
J c c
f
1 1
14. x cosh (cx) dx = - x sinh (cx) ^ cosh (cx).
15. Jt gh (cx) dx = - ln | cos (cx)| .
16. jcotgh (cx) dx = - ln | sinh (cx)| .
dx ( n > 1, ra > 1).
tgh
M
(cx)dx = - ^ t g h " "
1
( cx) + Jt gh
w
-
2
( cx)
c( n - 1)
18. jcotgh" (cx) dx =
= ~ ~T cotgh
w
"
1
(cx) + cotgh
n
"
2
(cx) dx
c( n - 1) J
19. jsinh (bx) sinh (cx) dx =
= -p-p [b sinh (cx) cos (bx) - c cosh (cx) sinh (bx)]
( > i).
( > i).
( b
2
* e
2
) .
596
20. j cosh (bx) cosh (cx) dx =
1
b
2
- c
2
[b sinh (bx) cosh (cx) c sinh (cx) cosh (?x)] (b
2
=j= c
2
) .
21. j cosh (?x) sinh (cx) dx =
[b sinh (?x) sinh (cx) - c cosh (bx) cosh (cx)] (/?
2
=1= c
2
) .
b
2
- c
2
22. j si nh (ax + b) sin (cx + d) dx =
23.
=
2
^
2
cosh (ax + ?) sin (cx + d) 2
+
2 sinh (ax + ?) cos (cx + d).
sinh (ax + ?) cos (cx + d) dx =
fl c
cosh (ax + >) cos (cx + d) +
2
s
'
n
^ (
a x
+
s
^
n
(
c x
+ <0-
24. j cosh (ax + ?) sin (cx + d) dx =
a c
sinh (ax + b) sin (cx + d)
2
2
c o s
^ (
ax
+ ^)
cos
+ d).
25. j cosh (ax + b) cos (cx + d) dx =
a c
sinh (ax + ?) cos (cx + d) +
2
c o s
^ (
a x
+
s
*
n
(
c x
+ <0
a
2
+ c
2 9
a
2
+ c
2
7.4.5. I n t e g r l y e x p o n e n c i l n c h f unkc (c 0; n e N)
1. |
e
c x
d x = ê
c
*.
f
2. x e " d x = - j ( c x - 1).
3. P e " d , = e ( ! - ! 4 ) .
597
4. j x
M
e
c x
d x = - x
n
e
c x
- " j x
w
"
1
e
c x
d x .
e
c x
d x , , cx (cx)
2
5. j ,
W +

+
L -
+
. . . .
f "dx_ 1 / e" fe"dx\
J x" \ ~ x"
3 1 + C
J x "
- 1
/ ( ">! )
7. j e" ln x dx = ^ ê" ln x - (* > )-
e"
8. e" sin (bx) dx = [c sin (bx) cos (bx)].
%
c ~\~ u
f e
c x
9. e
c x
cos (?x) dx =
2
^
2
[c cos (bx) + > sin (bx)].
10. e
c x
sin" x dx =
e sin
72
1111
*/ ^
n
(
n
- 0 cx n - 2 J
z (c sm x - n cos x) + ir e
c x
sin"
2
x dx.
+ n
2 v
c
2
+ n
2
J
11. e
c x
cos" x dx =
e
c x
c o s
, ,
"
1
x
/
. . n(n - 1) f
= 3 = (c cos x + n sin x) + H= ^ e
c x
cos"
2
x d x .
c
2
+ n
2 y
' c
2
+ n
2
J
7.4.6. I n t e g r l y l o g a r i t mi c k c h f unkc (x > 0; n N, r R)
1. l n x d x = x l n x - x.
2. j(ln x)
2
dx = x(ln x)
2
- 2x ln x + 2x.
3. J(ln x)" dx = x(ln x)" n | (l n x ) " "
1
^ .
>. f
d x
. I. I . ( M
2
( M
4. = ln n x + n x + + -
J l n x
1 1
2 . 2 ! 3 . 3 !
3
+ ...
598
7. jx^ln xf dx = l l l î - - JL. J^(ln
1
dx (r * - 1 )
g
fflnxydxQnxr
1
(
jv
J x r + 1
| Ydx _ x
r + 1
r + 1 f x
f
dx .
J ( M" ~ ~ ( n - lJOnxJf"
1 +
n - l j ( l nx) "-
1 (
"
>
'
10. = ln lln xl.
x ln x
11. J-j
n
"^ = J dy.
k
de y = - ( r + l ) l n x ( r * - l )
12. jsin (ln x) dx = ^ [sin (ln x) - cos (ln x)].
13. jcos (ln x) dx = ^ [sin (ln x) + cos (ln x)].
14. Je" ln
1 / fe" dx
x dx = - e" ln x
c\ J x
7.4.7. I n t e g r l y c y k l o me t r i c k c h f unkc (c ^ 0; n e N)
j x X
1. arcsin-dx = x arcsin - + yj(c
2
x
2
).
2.
3. j x
2
arcsin - dx = ^- arcsin - + * ^ ^ yj(c
2
- x
2
).
| X X
4. Jarccos-dx = x arccos \J(c
2
x
2
).
x (x
2
c
2
\ X X
x arcsin - dx = arcsin - + - J(c
2
- x
2
).
c \2 4 / c 4
V V
'
599
f x (x c\ X X ,, ~ ~.
5. x arccos - dx = I arccos Jlc x ).
J c \2 4 / c 4
v
f x x
2
x x
2
+ 2c
2
6. x
2
arccos - dx = arccos yj(c
2
x
2
) .
/
X X c
7. arctg - dx = x arctg ln ( c
2
+ x
2
) .
J c c 2
f x c
2
+ x
2
x cx
8. x arctg - dx = arctg .
J c 2 c 2
f x x
3
x c x
2
c
3
9. x
2
arctg - dx = arctg ----1 ln ( c
2
+ x
2
) .
J c 3 c 6 6
' f x x
M + 1
x c fx"
+ 1
d x
10. x
w
arctg - dx arctg K r-
J c n+l c n + 1 Jc
2
+ x
2
I X X c
11. arccotg - dx = x arccotg - + - ln ( c
2
+ x
2
) .
I x c
2
-\~ x
2
X cx
12. x arccotg - dx = arccotg I .
J c 2 c 2
I X x^ x cx
2
c^
13. x
2
arccotg - dx = arccotg - H ln (c
2
+ x
2
)
J c 3 c 6 6
x x "
+ 1
x c f x
w + 1
x
n
arccotg - dx = arccotg - H
c n + l c n + l j c
2
+
dx
2'
7.4.8. I n t e g r l y h y p e r b o l o me t r i c k c h f unkc (c = 0)
i x x
1. argsinh - dx = x argsinh J( x
2
+ c
2
) .
J c c
2. argcosh - dx = x argcosh J( x
2
- c
2
) .
J c c
I X X C i
x
3. argtgh - dx = x argtgh - + - ln | c
2
- x
2
.
J c c 2
X X c
argcotgh - dx = x argcotgh - + - ln x
2
- c
2
| .
c c 2
600
7.5. U R I T I N T E G R L
7. 5. 1. Z k l a d n poj my
Ne wt o n o v a d e f i n i c e u r i t h o i n t e g r l u
K danmu i nt egrandu pslu nekonen mnoho primitivnch funkc.
Jsou-li F a G libovoln dv primitivn funkce pslun i nt egrandu f plat
F(b) - F{a) = G{b) - G(a)
pro libovoln sla a a b z defininho obor u integrandu.
{Newtonovm} uritm integrlem spojit funkce f promnn x v mezch
od a do b nazvme prstek
\"f(x)dx = F(b)-F(a),
kter t ak zapisujeme ve t varu
| F ( X) 1 nebo F(x) ,
L J a a
kde F j e primitivn funkce k funkci / na intervalu (a, b\ piem F'(a + ) = f(a\
F'(b ) = f(b)\ interval <a, b} nazvme integranm oborem a slo a, resp. b
doln, resp. horn (integran) mez.
Vpoet uritho integrlu se t akt o pevd na uren primitivn funkce,
do n se za pr omnnou dosad post upn horn a doln mez integrlu a vsledn
hodnot y (v uvedenm poad ) se odetou.
R i e ma n n o v a s o u t o v d e f i n i c e u r i t h o i n t e g r l u
Je-li dno n + 1 sel x
0
, x
9
x
n
tak, e
co < a = x
0
< x
{
< ... < x
n
= b < + o o ,
kme, e j e dno dleni D
n
intervalu <a, b}. Jestlie {D
n
} j e t akov posl oup-
nost dlen, e!
y(D
n
) = max {x
{
- x
_ J -> O pro n - ' oo

i
a existuje limita integrlnch sout :
lim<7(D) = lim I /f oKx, -* , _, )
( x
_! ^ ^ g Xj) nezvisle na volb posl oupnost i {D

n
} a bod pak se t at o
601
limita nazv Riemannv nebo Cauchyv-Riemannv urit integrl [strun
urit integrl nebo j en integrl] funkce f na intervalu {a, b} a zna se stejn
j ako Newt onv integrl symbol em ff(x)dx.
Dle definujeme
/ ( x ) d x = 0,
/ ( x ) d x = - f(x)dx (a > b).
Existuje-li Newt onv urit integrl J J / ( x ) d x , resp. Ri emannv urit
integrl $
b
a
f{x)dx, kme, e funkce f je integrovateln v Newtonov, resp.
v Riemannov smyslu. Je-li funkce integrovateln v Newt onov nebo Ri eman-
nov smyslu, kme strun, e j e integrovateln.
Kad po stech spojit funkce (a tedy t ak kad spojit funkce) na inter-
valu <a, by j e na t omt o intervalu integrovateln v Newt onov i Ri emannov
smyslu a plat, e urit integrl \
b
a
f(x)dx v Newt onov smyslu se rovn
uritmu integrlu \
b
a
f(x)dx v Ri emannov smyslu.
Z k l a d n v l a s t n o s t i u r i t h o i n t e g r l u
Pr o integrovateln funkce / a g plat
/(x)dx = /(x)dx + /(x)dx ( cG (a, b}),
Ja Ja Jc
i [f(x) + g(x)] dx = \f(x)dx + i g(x)dx,
Ja Ja Ja
c f(x)dx = c f(x)dx.
Ja Ja
Pikla.
( 2 x > 3x
2
) dx = [ x
2
+ x * ] \ = (9 + 27) - (1 + 1) = 34.
7.5.2. V t y o s t e d n h o d n o t i n t e g r l n h o p o t u
P r v n v t a o s t e d n h o d n o t i n t e g r l n h o p o t u
Jestlie funkce / a g pr omnn x j sou spojit na intervalu <a, by, funkce g
je nezporn, pop. nekl adn na intervalu {a, by, pak existuje t akov slo
602
, e <a, b}, e plat
neboli
(
b
f{x)g(x)dx=f(Z) \
b
g(x)dx
Ja Ja
Ja
) dx = f(a + 9{b - a))
g(x)dx ( 0 < 8 < 1 ) .
Speciln pr o g(x) = 1 j e
f / ( x) dx = ( 6 - ) / ( )
Ja
neboli
JV(x)dx = { b - a)f( a + 9{b -a)) (0 < $ < 1).
Stedn hodnotou funkce y = f(x) v mezch'od a do b nazvme slo
Kvadratickou stedn hodnotou funkce y = f(x) v mezch od a dob nazvme
slo *
1
b - a
f(x)Y\dx
D r u h v t a o s t e d n h o d n o t i n t e g r l n h o p o t u
Jestlie funkce / a g pr omnn x j sou spojit na intervalu <a, b}, funkce g
j e na t omt o intervalu nezporn a nerostouc, pak existuje t akov slo
G <a, b}, e plat
b
f(x)g(x)dx = g(a) / ( x) dx.
a Ja
Je-li funkce g na intervalu <a, >> nezporn a neklesajc, plat
"f{x)g(x)dx = g{b) \"f(x)dx.
603
Ur i t i n t e g r l j a k o f u n k c e i n t e g r a n me z e
Urit integrl spojit funkce / s pr omnnou horn , resp. doln integran
mez j e spojit funkce t t o integran meze:
resp.
f(x)dx = F(x)- F{a),
f{x)dx = F(b) - F(x).
De r i v a c e u r i t h o i n t e g r l u p o d l e p r o m n n me z e
Jestlie funkce / pr omnn x j e spojit, plat
d_
x |
d
xl
: []/(0 *] = /(*).
[ f
/ ( ) d
] = - ^ [
V ( f ) d f
] = -
/ W
-
7.5.3. P i b l i n me t o d y p r o v p o e t u r i t c h i n t e g r l
Ob d l n k o v me t o d a (obr. 358)
C
b
b a
* / ( x ) d x (y
0
+ y
x
+ y
2
+ ... + y
n
_
x
) , y
0
= f(a),
Ja M

Ja
>b ? a
f(x) dx * bi+y
2
+ - + y.), y
n
= /(&).
kde n j e poet stejn dl ouhch stench interval, na kter j e rozdlen
interval <a, b}.
Pi pevnm sle n a ryze monot nn funkci y = f(x) na intervalu <a, >>
j e pi pouit obdlnkov met ody absolutn hodnot a chyby
A
i=~^\y
n
-yo\-
L i c h o b n k o v me t o d a (obr. 359)
f(x)dx
b-a
2n
(y
0
+ 2yi +2y
2
+ ... + 2y.
l
+ y),
3\> = / ( ) . y
n
= f{b),
kde n j e poet stejn dl ouhch stench interval.
604
Pi pouit lichobnkov met ody je absolutn hodnot a chyby
jestlie pro xe(a,b} plat \f"{x)\ ^ M
2
.
f(b)
o n=6 b *
Obr. 358. Obdlnkov metoda
n = 5 b *
Obr. 359. Lichobnkov metoda
T e n o v me t o d a (obr. 360)
2{b-a)
i
f{x)xx
vi + ^ 3 + ^ 5 + + y -i)
(n j e kl adn sud slo).
Pi pouit tenov met ody j e absol ut n hodnot a chyby
J
(b - af
jestlie pr o x e <a, b} plat
l r ( x ) | M
2
.
b x
Obr. 360. Tenov metoda
n = 6
S i mp s o n o v a me t o d a [ p a r a b o l i c k me t o d a ]

f{x)dx - ^ - ( y o +
4
y i + 2^2 + 4y
3
+ 2y
4
+ + 2 y -
2
+ 4y
B
_, + y),
kde = 2fc (fc e N) j e poet stejn dl ouhch stench interval.
605
Pi pouit Simpsonovy met ody j e absolutn hodnot a chyby
(b - a)
5
M
4
A, ,
4
2 880 fc
4
jestlie pro x e <a , b} plat | /
( 4 )
( x ) | ^ A
4
.
Pklad:
cos x dx = [sin x ]
n
i
2
/ 2
= 2.
J - n / 2
Pomoc Simpsonovy met ody pi n = 2 dost aneme
N / 2
71 2TI
c o s x d x - ( 0 + 4 . 1 + 0) = = 2,094.
- n / 2
6 3
N e w t o n o v - C o t e s o v a me t o d a
Jestlie funkce y = / ( x) j e spojit reln funkce na intervalu <a, ft>, plat

/a
6 b a
f{x)dx (C
On
y
0
+ C
l n
y , + C
2 n
y
2
+ ... + C
nn
y
n
),
kde
, ( - y - * f-
fc!(-*)j
0
( n e N
0
; fc = 0 , 1 , 2 , n ) .
Odhady zbyt k viz nap. v [199].
c. izirir
1
"- ""-
2
' - "- "' . . ,
- fc
I n t e g r a c e p o mo c r o z v o j e v a d u
Je-li mono funkci, jej integrl mme najt, rozvinout v stejnomrn
konvergentn mocni nnou adu f(x) = a
0
+ a
x
x + a
2
x
2
-f ... s pol omrem
konvergence r, plat
*t> rb rb rb
/ ( x ) d x = a
0
dx + a
x
x d x + a
2
x
2
d x +
Ja Ja Ja Ja
pokud
\a\ < r, \b\ < r (r j e pol omr konvergence).
606
7.5.4. Graf i ck i nt egrace
Pi konst rukci grafu primitivn funkce F(t) = $
a
f(x)dx, pslun
dan kivce y = f(x) na intervalu <a, fe>, nahrad me kivku y = f(x) st up-
ovou funkc se st upni " rovnobnmi s osou x (obr. 361). Body A
t
zvolme
tak, aby vdy oba rafovan kivkov trojhelnky nad ki vkou a pod n,
umstn mezi dvma sousednmi stupni", mly piblin stejn obsah.
Konen na osu y naneseme poadni ce st up" a body B
,B
2
,kter
t akt o dost aneme, spojme s pl em P = [ - 1 , 0 ] . K t mt o spojnicm vedeme
rovnobky, ponajc v bod C
0
, kter j e pravohl m prmt em bodu A
0
do osy x, tak, aby C
0
|| P
x
, C
X
2
|| P
2
, C
2
C
3
|| P B
3
, . . . . Lomen ra,
kt erou t akt o dost aneme, j e t enovou l omenou arou k hledan integrln
kivce, kter se integrln kivky dot k v bodech C
0
, D
u
D
2
, D
3
, . . . . Integrln
ki vku samu nakreslme podle kivtka.
7.5.5. Nev l ast n i nt egrl y
De f i n i c e
Jestlie funkce / j e integrovateln na kadm konenm intervalu (a, b}
a existuje vlastn limita
PH ,01
Obr. 361. Grafick integrace
lim / ( x ) d x ,
J a
resp.
lim / ( x ) d x ,
607
pak t ut o limitu nazvme konvergentnm nevlastnm integrlem s nekonenmi
mezemi [nevlastnm integrlem vlivem intervalu] a peme
resp.
f

f{x)dx,
f(x)dx.
Jestlie uveden limity neexistuj, kme, e nevlastn integrl diverguje
[je divergentn].
Konverguj-li integrly
/ ( x ) d x , / ( x ) d x ,
X) Ja
kme, e integrl
7(x)dx
30
konverguje [ je konvergentn], a peme
+ oo fa r + oo
/ ( x ) d x = f{x)dx+\ f(x)dx.
- oo J oo Ja
Neexistuje-li aspo j eden z integrl j
0
. ^ / ( x ) d x a J
a
+0
/ ( x ) d x , kme, e
integrl J / ( x ) d x diverguje [je divergentn].
Jestlie funkce / je integrovateln na kadm konenm intervalu <a, b}
a neohrani en na okol bodu b, resp. na kadm konenm intervalu <c, b}
a neohrani en na okol bodu a (piem v obou p padech je a < c < b)
a existuje vlastn limita
resp.
lim / ( x ) d x ,
c
^
b
~ Ja
lim / ( x ) d x ,
pak t ut o limitu nazvme konvergentnm nevlastnm integrlem vlivem funkce.
Jestlie uveden limity neexistuj, kme, e nevlastn integrly diverguj
[jsou divergentn].
608
Pklad 1:
r- _
lim
f =
l im
rî i ' _
li m
r_! pi l.
Jo x" t - o J
x" f - o | _ l - n _ |
f - o | _ l - n 1 - nj
Prot oe
lim
H O 1 - n
existuje pr o 1 n > 0 neboli n < 1 a m hodnot u 0, je
% 1
d x 1
x
n
\ - n
(n < 1).
Pikladl:
f
+ o
d x , r
b
d x r v ~
M
?
= lim = lim = lim .
J i X" b-> + o J
1
x " b - + oo l_l n_\
b^ + ao 1
Tat o limita existuje pr o n 1 > 0 => n > 1. Je tedy
, + Q O
d x 1
r
x" n - 1
(n > 1).
Pikladl:
Nevlastn integrl
M
d x
Jo
x
diverguje, nebo
f
1
dx
lim = lim [ln x l
1
= lim ( - l n t) =
-hoo
7.5.6. P ehl ed n kt erch ur i t ch i nt egrl
V t omt o l nku vude m, n e N, a,b,c
9
p,reR, y = 0,577215 66490.
(Eulerova konst ant a),
T(x) = e T ' ( l (x > 0),
Jo
609
piem
T(x + 1) = xT( x) (x > 0),
r( ) = r ( l ) = 1, r ( n + l) = n! ,
r ( x ) r ( i - x ) = ^ ( o < x < i ) ,
sin(7rx)
j e funkce gama,
j e funkce beta,
fn/2
dep
o ( 1 - s i n p )
1
'
2
'
resp.
E = E^k, ^ = | ' (1 - k
2
si n
2
( ?)
1 / 2
dep
j e lp/n eliptick integrl prvnho, resp. druhho druhu (O < k
P e h l e d n k t e r c h u r i t c h [ v l a s t n c h ] i n t e g r l
1. {\in(px)dx=
l
-
COS{pK)
( p * 0 ) ;
Jo P
speciln
t
1 + ( - i y
+ i
Jc
o n
sin (nx)dx
2.
speciln
cos (px) dx = (p 4 0);
o P
I
cos ( nx) dx = 0.
o
n / 2
dx
3. - j
l 2
.
2
= (a > 0, b > 0).
Jo a
2
cos
2
x + b
2
si n
2
x 2ab
4. sin (mx) sin (nx) dx = < ; '
Jc 1* (m = n).
610
f
c + 2
" / v / v , ( * ) ,
5. cos (mx) cos (nx) dx = < . .
Jc l * (m = n).
sin (mx) cos (nx) dx = 0.
sin (mx) sin (nx) dx = cos (mx) cos (nx) dx = i
t
Jo Jo l i
8. sin (mx) cos (nx) dx =
Jo
0 (m * n),
TI (m = n).
(m n je sud slo),
m
2
n
2
(m n j e lich slo).
9.
n/2
si n
2
" x dx
'
n / 2
,
t
1 . 3 . 5 ( 2 n - l ) 7 t
cos
2
" x dx -
2 . 4 . 6 (2n) 2 '
speciln
( t y 2
r/2 r
si n
2
x dx =
Jo Jo
p t / 2 r
10. J s i n
2 n + 1
x d x = J
cos
2
x d x = - .
4
n / 2
,
+ 1 J
2 . 4 . 6 (2n)
c o s
2 w + 1
x d x =
v
'
si n
2 , w
x c os
2 w
x dx =
f/ 2
ii/2
s i n
2 m + 1
x
1 . 3 . 5 (2n + 1)'
1 . 3 . 5 (2m - 1). 1. 3 . 5 (2n - 1) Jt
c o s
2 n + 1
x d x =
2 . 4 . 6 (2w + 2n)
1 m! n !
2 (m + n + 1)!
' /4
13. t g x d x = i l n 2 .
Jo
14.
' n/ 2
dx
o 1 + cos X
l n( l + x )
= 1.
x
2
+ 1
dx = j j t ln 2.
Jo
( t y 4
16. l n ( l + t g x ) d x = 7i l n2.
Jo
i?, r _ i f T = ^ ( O < < K H ) .
J
0
1 + 2x cos a + x
2
2 sin a
611
C
2b
nb
2
18. V( 2 >x-x
2
) dx = ^ - .
Jo 2
19
f
1
a
2
- 1
a* dx = (a > 0, a * 1).
J _i a lna
f" cos(sx) Jtfc
s
, . . .
2a
i T^7T^
D
" <><. M < -
, f
n/ 2
sinx
J
1 1 + * /, , v
f
n / 2
COS X 1
2 1
Jo V( l - f c
2
s i n
2
x )
d x =
fc
arCSn<C
0*1 < 1>-
C
n/2
si n
2
x 1
2 3
i v d - w ^ - p " - ^
( 0 < t < 1 )
P ehl ed n kt er ch nev l as t n ch i nt egr l
JoVO- * " ) ar(
2 + a
)
speciln
1
dx n

5
- 7^ = - r- 7 v (0 < a < 1);
Jo (1 + x) x" sin (an)
v ;
26- . v - / x
(1 + x) x" sin (cm)
speciln
+
* dx
o (1 + x)yfx
= Jt.
f" dx
J. V B* " *'
612
-77
T
dx = - a > 0 ) .
Jo V (
f l X
" * )
8
x
r
e~
f l
*dx = \
+ 1
;
( a > 0 , r > - l ) ;
Jo
a
speciln
e
x
d x = n\.
f + 0 0
x"
Jo
Jo *
Jo
X r e _ a X 2 d X =
^ ^ ( a > 0 , r > - l ) ;
speciln
V . - d , - ' -
3
- ; ; ; ^ - " ^ > a
t
. N j .
+ C
x
2
'
I + 1
e
2
dx = - 4 T T ( a > 0 , fceN
0
),
Jo 2
f l
e"
f l 2 x 2
dx = (a > 0) (Laplacev-Gaussv integrl).
Jo
2 f l
p+ao
e "
x 2
dx = \yjn,
Jo
r
D
x
2
e^
2
dx = ^ ( a > 0 ) .
Jo
4 a
f
+
% - ^
+
t a
d x =
V
e
W ) (
a > 0
) .
J - O C
X
f
7 T
dx =
e
x
- 1 6 34
- r
Jo e* + 1 12
36. e Mn x d x = I l n| l nx| dx = y.
Jo Jo
f
1
l nx , n
2
37. dx = .
Jo * - 1 6
p l nx
Jo x + 1
(
f
1
l nx
' J o x
2
-
38
39,
-dx = .
12
1 8
^ fMn(l + x )
J
T I , ^
40. J \ r^dx =
x
l n 2 .
x
2
+ 1
41. | ( in^j dx = T(a + l ) ( - l < a < + o o )
* i:
x
cos ( ax)

Jo
f
+ 0 O
s i n x
Jo
43
44.
sin ( ax) ^ | 7i/2 (a > 0),
x * I - TU/ 2 (a < 0);
-dx = +oo ( b > 0; integrl je divergentn);
cos (ax) - cos ( bx) b , v
-- - dx = l n - ( a > 0, 6 > 0).
cos (ax)
4 6
f
+ c o
s i n x
d
^ _ f
+ 0 0
cos ;
Jo V
x
Jo V
x
/ + oo +
47. s i n( x
2
) dx =
Jo J o
7i/2 < 1),
TT/4 (| a| = 1),
0 ( \a\ > 1).
71
dx = / - ( Fresnelo vy integrly).
c os ( x
2
) dx = j - ( Fresnelo vy integrly).
f
+ 0
X S n( b x) 7C
4 8
- 1 ^T^
d x = ( s g n f e )
2
e
- | a t |
614
, "
0 0
si n
2
(ax) n .
r
Jo
rn/2 r*/2
N
50. I ln (sin x) dx = J ln (cos x) dx = ln 2 .
51. x l n ( s i n x ) d x = .
Jo
2
rn/2
52. sin x ln (sin x) dx = ln 2 1.
53. l n( t gx) dx = 0.
Jo
f+ o
54. e "
a x
sin (bx) dx = =
u
(a > 0).
Jo a + b
f
+ o p
a
55. e "
a x
cos (bx) dx =
2
(a > 0).
Jo a + b
C
+ ch
Q-
ax
sm(bx)
s
b , ^
56. dx = arctg (a > 0).
Jo * a
57. J
n 2
s i n
2 p
1
x c o s
2
1
x dx = i f j ^j = i %
R
) (P > >
R
> )
;
speciln
r*
2
i
r ( p) r
w
s i n
2
" "
1
x d x = c o s
2
" "
1
x d x = 7
Jo J
2
r (
P +
i)
(viz t 9 a 12).
= B(a + 1, 6 + 1).
*
+c0
X
a _ 1
71
59. d x = ( 0 < a < Z > ) .
Jo 1 + bx . an
b
n
f
+ 0
dx
60.
( P > 0 )
o 1 + 2x cos a + x
2
sin a (0 < a < ^7t ) .
615
61. Pln(a i >cosx) dx = nln" * ^ ^ (O 
2
dx = <! ,

J
A
~
J
0
v
' [2rcln? (0 < a ^ b).
7.5.7. Vy j d e n n k t e r c h i n t e g r l a d a mi
I n t e g r l n s i n u s [ i n t e g r l s i n u s , s i n u s i n t e g r l ] (obr. 362)
f *
s i n
Si x = (
Jo t
x
3
x
5
d = x 1
3 . 3 ! 5 . 5 !
7 . 7 !
+ ... =
. 2 n - l - l
?o
(
^(2n + 1) (2 + 1)!
( xeR) .
1 2 3 4 5 6 7
Obr. 362. Integrln sinus
; Ci -
4 -
-i
- 2
\--
Obr. 363. Integrln kosinus
I n t e g r l n k o s i n u s [ i n t e g r l k o s i n u s , k o s i n u s i n t e g r l ] (obr. 363)
Ci x = -
kde
COS t
t
, 1. X
2
_ d - Y + I n x - - - - +
1 x
4
1 x
6
+
4 4 ~ ~ 6 6
+
' " ~
-
+ I
"
+
. I . < -
1
^ ( S <*
> 0
>'
1
+ . . . + - - ln n = 0,577 215 66490. . .
3 n
j e tzv. E ulerova konstanta.
616
Poznmka:
Vpoet integrl typu
x " c o s x d x , x " s i n x d x ( n e N)
lze integrac per part es pevst na vpoet integrl Si x a Ci x.
Mo d i f i k o v a n i n t e g r l n e x p o n e n c i l n f u n k c e (obr. 364)
[
X E
A , 1 1 1 x
2
1 x
3
E i x = - d = y + l n| x| + x + - +
r
+ ... =
J - ao ^
0 0
1 x"
= y + ln |x| + - -
n=i n n!
kde y je Eulerova konst ant a.
2 2! 3 3!
(x < 0),
0
- 1
- 2
1
o
- 1
- 2
J
r-
/
r
/
l
f
t
i
/
f
1
1
i-

\-2-
I"
Obr. 364. Modifikovan integrln
exponenciln funkce
Obr. 365. Integrln logaritmus
I n t e g r l n l o g a r i t mu s [ i n t e g r l l o g a r i t mu s , l o g a r i t mu s i n t e g r l ]
(obr. 365)
f
x
d 1 ( l nx)
2
1 ( l nx)
3
l i x = - = y + ln l n x + l n x + - ~ + - + ... =
Jo l n i
1 1
2 2! 3 3!
= y + ln ln x + - lL 0 < x < 1 ,
n
=i n n\
kde y je Eulerova konst ant a.
Opakovanou integrac lze integrly typu Je
M
i i ""di i ( neN) pevst na
integrly typu f e
M
M
_ 1
du a substituc u = ln t na l i x.
617
F u n k c e c h y b [ c h y b o v f unkc e , e r r o r f u n c t i o n ,
p r a v d p o d o b n o s t n i n t e g r l , i n t e g r l c h y b ] .(obr. 366)'
j e tzv. Laplacev-Gaussv integrl. Pr o velk sla x plat asympt ot i ck rozvoj
{* -t*A _V
7C
_
e
~
x
Y _J_ 1. 3 1 . 3 . 5 \
J
0
C
d
" T" 1 7 V
1
" ^
+
( 2
2
7 ( 2x
2
)
3 +
" 7
kter j e s e mi d i v e r g e n t n adou (viz [201]).
Funkce chyb erf se vyskytuje pi vpotu poruch cch se podl linek
penosu elektrick energie.
Do p l k o v f u n k c e c h y b [ d o p l k o v c h y b o v f unkc e ,
c o mp l e me n t a r y e r r o r f u n c t i o n , d o p l k o v p r a v d p o d o b n o s t n
i n t e g r l , d o p l k o v i n t e g r l c h y b ]
2 f
+ a 0
_
2
erfc x = 1 - erf x = r - e '
2
d
2x L 2 x
2 +
( 2x
2
)
2
( 2 x
2
)
3 +
' "
+ i 1
( 2 x
2
R
X
T
618
Ga u s s o v a f u n k c e c h y b [ Ga u s s v p r a v d p o d o b n o s t n i n t e g r l ]
1 Y
5
1 Y
7
\
( x eR) .
1 1
= r +
1 x
3
1 x
5
2 V(2n) \ 2 . 3 1! 2
2
. 5 2! 2
3
. 7 3!
+ ...
'
5
/
v
i i -
^2 -1 0 1 x
0
2 3 x
a)
Obr. 367. Gaussova funkce chyb
b)
Prot oe funkce # j e podr obn t abel ovna, pouv se pi vpotech vzt ahu
e r f - ^ + l = 2 < ( x ) .
V obrzku 367a j e graf funkce
(p{x) =
1
V(2*)
-*2/2
a obsah rafovan plochy se rovn #( x
0
) . Graf funkce <P j e v obr. 367b.
7.5.8. P o u i t u r i t c h i n t e g r l
mluva:
Pr o j ednot nost znaen a terminologie zavedeme v t omt o l nku pr o
uvaovan veliiny tyto symboly a nzvy:
m
l
= mil j e dlkov hmotnost ( k g m"
1
) ,
m
s
= m/S obsahov hmotnost ( k g m
- 2
) ,
m
v
= mlV objemov hmotnost ( k g m
- 3
) ,
619
kde m j e hmot nost (kg),
/ - dlka (m),
S - <plon> obsah ( m
2
) ,
V objem ( m
3
) .
Poznamenej me, e veliina m
l
se t ak nkdy nazv linern hmotnost
a veliina m
s
m v technick praxi zpravidla nzev plon hmotnost. Pomr
hmot nost i m a obj emu V se ve fyzice a v technick praxi nazv mrn hmotnost
nebo hustota a oznauje se Q. Nzev objemov hmotnost a symbol Q
V
se v tech-
nick praxi pouvaj pr o stedn hust ot u nespojit rozloen ltky.
Pouit uritch integrl v geometrii
V p o e t o b s a h u s t i r o v i n y
1. Obsah S sti roviny ohrani en grafy funkc y = f(x) a y = g(x),
spojitch na intervalu <x
1 ?
x
2
>, piem v kadm bod x e < x
1 ?
x
2
> plat
0 ^ g(x) ^ / ( x) , resp. f(x) ^ #(x) ^ 0, a pslunmi sekami na p mkch
x = x
x
a x = x
2
(obr. 368):
resp.
Speciln pr o #(x) = 0 plat
(obr. 369).
0
Obr. 368. Obsah sti roviny Obr. 369. Obsah sti roviny
620
Obsah S plochy ohrani en ki vkou y = f(x) a pslunmi sekami
na p mkch x = x
l 5
x = x
2
a na ose x tedy j e
JJCI
nebo v elementrn geometrii se obsah plochy definuje j ako kl adn slo.
Pklad:
Jak obsah m st roviny ohrani en grafem funkce
a pslunmi sekami na p mkch x = - 4 a x = 4 a n a ose x (obr. 370)?
Y
2
1 / i i >
& i 1 1
i
- <j -3-2-1
H
l M Z 3 i4 /5 ->r
/ "
2
\ ' /
-3
-4
-
Obr. 370. Graf funkce
y = ^ x
3
- 2x
2
- ISx)
Nul ov body:
X j = 3 , x
2
0, X3 = 5,
piem pouze body x
l9
x
2
le uvnit integranho obor u < 4, 4>.
= jj/wi
dx
- 3
f ' f x
3
- 2x
2
l o j - /
f(x)dx
X
- 15x)dx
f(x)dx +
f/W
Jo
dx
+
( x
3
- 2 x
2
- 15x)dx =
x
4
2 x
3
15 x
2
T
3
| 1 l"x
4
2 x
3
15x
2
T
T ~3 1~J_J
+
To|_T~~3 2~~J_
3
+
II-
Jol
V 2x
3
15 x
2 _ | 4
1
To
= 14 plonch jednotek
117 4 0 \ 1 117
T
+
y
+
T o T "
+
1 296
To T~
621
2. Obsah sti roviny ohrani en grafem funkce dan paramet ri cky
rovnicemi x = <p(), y = ij/(t) [funkce (p, \)/ j sou spojit diferencovateln,
(p(t) =(= 0, ij/(t) = 0 ( e <
1 ?

2
] a pslunmi sekami na ose x a na p m-
kch x = (p(t
x
) a x = (p(t
2
):
i
Ht)(p{t)dt
Obsah sti roviny ohrani en grafem funkce dan paramet ri cky rovnicemi
x = cp(t\ y = ^() [funkce cp, \jj maj spojitou derivaci, cp(t) ^ 0, \jf(t) + 0,
e <
x
,
2
>] a pslunmi sekami na ose y a na p mkch y = ^(
x
) a y =
s =
J,
d.
3. Obsah sti roviny ohrani en grafem spojit a nezporn funkce, dan
v pol rn ch souadnicch rovnic Q = f(q>) a prvodii Q
1
= f{(Pi) a
2
=
=
7(^2) bd grafu dan funkce, piem 0 ^ (?! ^ (p ^ (p
2
^ 2n (obr. 371):
1 r^
2
S = - Q
2
d<p
(Leibnizv vzorec pro rovinnou vse).
Obr. 371. Obsah rovinn vsee
4. Obsah sti roviny ohrani en grafem funkce dan paramet ri cky
rovnicemi x = cp(t), y = ^() [funkce cp, \jj maj spojitou derivaci, <p(t) + 0]
a prvodii OP
Y
a OP
2
bod P
l9
P
2
grafu:
1
S = \ (cpij/ - cpi//) d
(Leibnizv vzorec pro rovinnou vse).
D l k a o b l o u k u k i v k y [ r e k t i f i k a c e k i v k y ]
Jestlie mnoi na M dlek vech monch lomench ar vepsanch obl ouku
kivky c j e ohrani en, pak dlkou oblouku kivky nazvme supr emum
mnoi ny M a kme, e kivka c je schopn rektifikace \rektifikovateln\.
622
1. Dl ka s sti r o v i n n kivky, ohrani en body P
x
a P
2
(pedpokl d se
spojitost prvnch derivac danch funkc na integranm oboru):
pr o kivku y = f{x) a body Pi[xi,/(*i)], Pi[x
2
j{x
2
)\\
pr o ki vku x = g(y) a body P^yi), y j , P
2
[g(y
2
), y
2
\,
s = |'V({t), y = A(t) a body P j ^ t j ) , ^( t , ) ] , P
2
[9{t
2
),<l/{t
2
j];
=:vhs)]-:
pr o kivku g = f(q>) a body PI[Q
U
<PI], P
2
[Q
2
,q>
2
\
2. Dl ka s sti p r o s t o r o v kivky, ohrani en body P
t
a P
2
(pedpokl d
se spojitost prvnch derivac danch funkc na integranm obor u):
pr o kivku x = cp(t\ y = (t\ z = %{t) a body PiIXO, i A(0> / ( j ] ,
Ob s a h p l t r o t a n h o t l e s a [ k o mp l a n a c e ]
Obsah Q plt rot an ho tlesa (pedpokl d se spojitost prvnch derivac
danch funkc na integranm oboru):
dx) J
dx
pi rotaci kivky y = f(x) [ / ( x) ^ 0, x e < x
l 5
x
2
> ] kol em osy x;
dy
pi rotaci kivky x = g(y) [g(y) ^ 0, ye (y
u
y
2
>] kol em osy y;
2n ^V(] kol em osy x,
Q
y
= 2n \(py/((t) ^ 0,
\p(t) * 0, te <j, t
2
>] kol em osy y;
resp.
pi rotaci kivky dan v pol rn ch souadnicch rovnic Q = f(q>) (0 ^ (p
t
^
k <P =L <Pi k
n
, resp. nl2 ^ (p
{
fk <P fk <P2 = kol em osy x, resp. y.
Ob j e m r o t a n c h t l e s [ k u b a t u r a ]
1. Obj em V rot an ho tlesa (pedpokl d se spojitost prvnch derivac
danch funkc na integranm obor u):
V
x
= n\
X
\f(x)Yx
JX
pi rotaci kivky y = f(x) [ / ( x) ^ 0, x e < x
1 ?
x
2
> ] kol em osy x;
V
y
= n
Wy) ]
2
dy
pi rotaci kivky x = g(y) [g(y) ^ 0, ye (y
u
y
2
}] kol em osy y;
V=K |V<pd
J i
pi rotaci kivky dan paramet ri cky rovnicemi x = q>(t\ y = \jj(t) [^() = 0,
<p(t) + 0, te <
l 9
1
2
> ] kol em osy x;
V
y
n
J n
pi rotaci kivky dan paramet ri cky rovnicemi x = <p(), y = ij/(t) \q>(t) ^ 0,
(t) + 0, te <t
1 ?

2
>] kol em osy y;
r< P2
V
x
= n\

g
2
si n
2
) d<p,
\dq>
624
resp.
V
y
= n J Q cos
2
q> ^ sin i ^ (p ^ q>
2
kol em osy x, resp. y.
2. Obj em rot an ho tlesa, j eho podst avy j sou v rovinch x = x
l9
x = x
2
a j eho obsah ezu rovi nou kol mou k ose rot ace j e S(x):
W V d 5 ,
J s i
P o u i t i n t e g r l n h o p o t u v t e c h n i c k me c h a n i c e
Prce
W= Vds ,
J s ,
kde F j e velikost sly psobc po sece s krajnmi body s
x
a s
2
.
S t a t i c k mo me n t y
mluva:
P edpokl d se spojitost prvnch derivac danch funkc na pslunch
integranch oborech.
1. Statick moment S
x9
resp. S
y
obl ouku homogenn rovinn kivky
v souadni cov rovin xy vzhledem k ose x, resp. y (dlkov hmot nost m
t
=
= l k g m "
1
) :
S
x
= P% V(l + /
2
) d x ,
J x ,
x V( l +y'
2
)dx
pr o ki vku y = f(x) ( x e ( x x
2
> ) ;
Ji,
625
fdg
pro kivku danou paramet ri cky rovnicemi x = (p(t), y = ij/(t) (te(t
l
,t
2
y)
pro kivku danou v pol rn ch souadnicch rovnic Q = f(q>) (q> e (cp
u
).
2. Statick moment S
x y
, resp. S
xz
, resp. S
y z
obl ouku homogenn prost orov
kivky vzhledem k rovin xy, resp. xz, resp. yz (dlkov hmot nost
m
l
= 1 k g m"
1
) :
pr o kivku danou paramet ri cky rovnicemi x = q>(t), y = ^(), z = #()
{te<ti,t
2
.
3. Statick moment S
x
, resp. S
y
homogenn ho rovi nnho obrazce ohra-
nienho grafem funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0] a pslunmi sekami na ose x
a na p mkch x = x
l
a x = x
2
vzhledem k ose x, resp. y (obsahov hmot nost
m
s
= 1 k g m"
2
) :
4. Statick moment S
x
, resp. S
y
homogenn ho rovi nnho obrazce ohra-
nienho grafy funkc y = f(x),' y = g(x) [0 ^ #(x) ^ f(x), x e <x
1 ?
x
2
>]
a pslunmi sekami na p mkch x = Xj a x = x
2
vzhledem k ose x,
resp. y (obsahov hmot nost m
s
= 1 k g m"
2
) :
626
5. Statick moment S
yz
homogenn rotan plochy vytvoen pi rotaci
grafu funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0, xe < x
l 5
x
2
> ] kolem osy x vzhledem k r o-
vin yz (obsahov hmot nost m
s
= 1 k g m~
2
) :
S
yz
= 2n \"xf{x) V{1 + [f'(x)]
2
} dx (S
xy
= S = 0).
J x ,
6. Statick moment S
yz
homogenn ho rot an ho tlesa, j eho pl se vy-
tvo pi rotaci grafu funkce y = f(x) [f(x) ^ 0] kol em osy x a kter m
podst avy v rovinch x = x
l
a x = x
2
, vzhledem k rovin yz (objemov
hmot nost m
v
= 1 k g m"
3
) :
S
yz
= n\ \y
2
x {S
xy
= S
X2
= 0).
J x ,
T i t
1. Souadni ce tit T obl ouku homogenn rovinn kivky y = f(x)
( X G < X
1 5
X
2
:
X
T
=
f
J x ,
x V ( l + /
2
) d x
rV(i + /
2
) d x
J x ,
y V ( l + /
2
) d x
f
pV(l +/
2
)dx
J x ,
S
kde s j e dlka uvaovanho obl ouku (dlkov hmot nost m
l
= l k g m
x
)
a S
x
, S
y
j sou pslun statick moment y.
2. Souadni ce tit T obl ouku homogenn prost orov kivky x = (p(t),
y = i//{t), z = x{t) (teit
l9
t
2
y):
Jti
627
M*
2
+ tf
2
+ *
2
)
d
s
s/(4>
2
+
2
+)dt
<>V(<?
2
+ 
2
+ 
2
+ )dt
kde s j e dlka uvaovanho obl ouku (dlkov hmot nost m
x
= l k g m *)
a S
x r
S^, S
yz
3. Souadni ce tit T homogenn ho rovi nnho obrazce ohrani enho
grafem funkce y = f(x) [ / ( x) = 0] a pslunmi sekami na ose x a na
p mkch x = x
x
a x = x
2
:
kde S je obsah uvaovanho rovi nnho obrazce (obsahov hmot nost m
s
=
= 1 k g m"
2
) a S
x
, S
y
4. Souadni ce tit T homogenn ho rovi nnho obrazce ohrani enho
grafy funkc y = f(x) a y = g(x) [0 ^ g(x) ^f(x), x e <x
x
, x
2
>] a pslunmi
sekami na p mkch x = x
x
a x = x
2
:
kde S m vznam j ako v odstavci 3 a S
x
, S
y
628
5. Souadni ce tit T homogenn ho rot an ho tlesa, j eho pl se vytvo
pi rotaci grafu funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0, x e <x
1 ?
x
2
>] kol em osy x:
kde V je objem uvaovanho tlesa (objemov hmot nost m
v
= l k g m
- 3
)
a S
yz
je statick moment .
Jde-li o kivky v paramet ri ckm, pop. pol rn m vyjden, pak se souad-
nice tit uvaovanho geomet ri ckho t varu vypot ou j ako podly p-
slunch statickch moment a dlky pslunho obl ouku, pop. obsahu
pslunho rovi nnho obrazce, pop. obsahu plt pslunho tlesa, pop.
objemu pslunho tlesa.
Mo me n t y s e t r v a n o s t i ( n a u k a o p e v n o s t i )
1. Moment setrvanosti 1 resp. I
r
resp. L obl ouku homogenn rovi nn
kivky vzhledem k ose x, resp. k ose y, resp. k pot ku (dlkov hmot nost
m
x
= 1 k g m
- 1
) :
/,= (*
2
+ y
2
)V(i + /
2
)
2
) d x
pr o ki vku y = f(x) (x e <x
1 (
x
2
;
629
pro kivku danou paramet ri cky rovnicemi x = cp{t\ y = t^() ( e <
1 ?
2
>) ;
2
c o s
2
( py/{g
2
+ Q
,2
)d( p,
i
2
Q
2
J( Q
2
+Q'
2
)d) (cpe <(p
1?
(p
2
})-
2. Moment setrvanosti I
x9
resp. I
y
, resp. I
z
obl ouku homogenn prost orov
kivky vzhledem k ose x, resp. y, resp. z (dlkov hmot nost m
l
= 1 k g m"
1
) :
r<p2

J
<pi
*<P2
i
<Pl
> 2

*
<Pl
(' A
2
+ X
2
) V( ^
2
+ '
2
+X
2
) d ,
V + Z
2
) V( *
2
+ ^
2
+
2
) d .
Jl
V + ^
2
) V ( ^ + ^
2
+ X
2
)df
pr o kivku danou paramet ri cky rovnicemi x = cp(t\ y = ^(), z = #()
( G <
1 ?
2
.
x
, re$p. J
r
resp. I
z
homogenn ho rovi nnho obrazce
ohrani enho grafem funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0] a pslunmi sekami
na ose x a na p mkch x = x
x
a x = x
2
vzhledem k ose x, resp. k ose y, resp.
k pot ku (obsahov hmot nost m
s
= 1 k g m"
2
) :
1 C
X2
Jxi
x
2
y dx,
re
+ x
2
y dx
x
, resp. I
y
, resp. 7
2
homogenn ho rovi nnho obrazce
ohrani enho grafy funkc y = f(x) a y = #(x) [0 ^ #(x) ^ / ( x) , x e <x
1 ?
x
2
>]
630
a pslunmi sekami na p mkch x = x
x
a x = x
2
vzhledem k ose x,
resp. k ose y
9
resp. k pot ku (obsahov hmot nost m
s
= 1 k g m
- 2
) :
x
homogenn rotan plochy vytvoen pi rot aci
grafu funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0, x G <x
1 ?
x
2
>] kol em osy x vzhledem k ose x
(obsahov hmot nost m
s
= 1 k g m
- 2
) :
x
homogenn ho rot an ho tlesa, j eho pl se
vytvo pi rotaci grafu funkce y = f(x) [ / ( x) ^ 0] kol em osy x a kter
m ôdstavy v rovi nch x = x
x
a x = x
2
, vzhledem k ose x (objemov hmot -
nost m
v
= 1 k g m
- 3
) :
7.6. K I VKOV I N T E G R L
7.6.1. K i vkov i nt egrl po obl ouku rovi nn k i vky
Jsou-li P(x, y), Q(x,y) spojit funkce na rovinn oblasti Q
2
, v n
le ki vka C, dan paramet ri cky rovnicemi x = f(t), y = g(t\ t e (t
A
, r
B
>),
pak integrly
se nazvaj kivkov integrly po oblouku rovinn kivky C v mezch od A do B.
Hodnot a ki vkovho integrlu nezvis na volb souadni cov soustavy ani
7 , - 2 * [ / ( x ) ] V { l + [ / ' W ]
2
} d x .
631
na volb paramet ri ckho vyjden. Zvis vak na integran cest (tj. na
obl ouku kivky C). Je-li C ki vka C s opanou orientac, pak plat
Jestlie C j e ori ent ovan ki vka s pot en m bodem A a, koncovm bodem B
a hodnot a integrlu
zvis jen na volb bod A, B, a nikoli na kivce spojujc body A a B, kme,
e integrl nezvis na integran cest.
Jsou-li P, Q, dPJdy, dQ\dx spojit funkce na j ednodue souvisl rovinn
oblasti Q
2
, pak nut n a postaujc podm nka, aby integrl
nezvisel v oblasti Q
2
na integran cest, je, aby na oblasti Q
2
byla splnna
podm nka
dP _ dQ
dy dx
Jsou-li P, Q spojit funkce na oblasti 2
2
, pak nut n a postaujc podm nka,
aby integrl
nezvisel v oblasti Q
2
na integran cest, je, aby na oblasti Q
2
existovala t akov
funkce <p(x, y), e
P( x, y) dx + Q{x,y)dy
j e jejm t ot l n m diferencilem (tzv. Schwarzova podmnka).
Je-li C kl adn ori ent ovan uzaven kivka vzhledem k oblasti Q
2
(tj. tak
ori ent ovan ki vka, -e prob hme-l i ki vku souhlasn s jej orientac, le
oblast vlevo), pak msto J peme
632
Obsah rovi nnho obrazce
S = | ( j ) ( x d y - y d x )
c
,
kde C je hranin ki vka dan oblasti.
Pklad 1:
Vypotme kivkov integrl
[(xy + y
2
) d x + x d y ]
c
JA
po obl ouku parabol y y = 2 x
2
ohrani enm body A[0,0] a J3[2, 8j.
Pi explicitnm t varu kivky lze za par amet r zvolit j ednu z neznmch.
Zvol me tedy za par amet r neznmou x, t ake y 2x
2
, dy = 4x dx. Dost aneme
2 x
2
+ 4 x
4
+ x . 4x) dx = 4 4 ^ .
Pikladl:
Vypotme kivkov integrl z p kl adu 1 po sece na pmce y = 4x,
ohrani en body A[0,0] a B[l, 8] .
Dost aneme dy = 4 dx, t ake
[(xy + y
2
) d x + x d y ]
c
= ( x. 4x + 16x
2
+ x . 4 ) d x = 9 1 ^ .
J A J O
7.6.2. K i v k o v i n t e g r l po p r o s t o r o v k i v c e
Jsou-li P,Q,R spojit funkce v prost orov oblasti 2
3
, v n le
ki vka C, dan paramet ri cky rovnicemi x = f(t\ y = g(t\ z = h(t) (te(t
A
, t
B
}),
pak integrly
f
B
[ P( x, y, z) d x ]
c
= [
B
P(M M h(t)) f'(x) dt,
JA Jt
A
\Q(X, y , z) d y ]
c
= \ Q(f(t\ g(t\ h(t)) g'(t) dt,
J A JtA
^[R(x, y, z) d z ]
c
= ^R(f(t), g[t), h(t)) h'(t) dt
JtA
se nazvaj kivkov integrly po oblouku prostorov kivky C v mezch od A do B.
633
Maj-li funkce P , Q, R spojit parciln derivace prvn ho du na j ednodue
souvisl prost orov oblasti 2
3
, pak nut n a postaujc podm nka, aby integrl
[ P( x, y, z) dx + Q(x, y, z) dy + R(x, y, z) d z ]
c
JA
nezvisel v oblasti 2
3
na integran cest, je, aby byly zrove splnny tyto
podm nky (tzv. Schwarzovy podmnky integrovatelnosti):
dP _dQ dP _ dR dQ _ dR
dy dx ' dz dx' dz dy'
7.6. 3. K i v k o v i n t e g r l v e k t o r u
Vekt orov funkce
F = P{x,y)i + Q(x,y)j,
pop. vekt orov funkce
F = P(x, y, z) I + Q(x, y, z) / + R(x, y, z) k
uruje vektorov pole.
Je-li rovnice kivky C dna ve vekt orovm tvaru r = r(t) (r e <r^, t
B
>), pak
kivkov integrl
kde d = dx + i dy, resp. d = / dx + j dy + k dz, se nazv kivkov in-
tegrl vektoru F po kivce C v mezch od A do B.
Pklad:
Je dno silov pole
F = -yl + X/+-J fc.
Z + 1
Jakou prci W F d j e t eba vynaloit, aby, se hmot n bod v silovm poli
dostal podl roubovice
r = (a cos r) I + (a sin t)/ + cfc
z bodu P [a, 0, 0] do bodu P
2
[a, 0, 2TTC] (C G N)?
634
Z rovnice roubovice plyne
a
2
si n
2
+ a
2
cos
2
+ - ) d =
JO \ 'Ct+lj
lna
2
+ ln (2nc + 1).
7.7. MN O N [ n - R O Z M R N ] I NT E GRL Y
7.7.1. Dv o j n [ d v o j r o z m r n ] i n t e g r l y
Nech z = f(x, y) j e funkce dvou promnnch na uzaven rovinn
oblasti (dle budeme mluvit jen o o b l a s t i ) Q
2
= <a, b} x <c, >. Jestlie
intervaly <a, b} a <c, > rozdlme na podintervaly Ax
i9
^y
j
(i = 1 , 2 , m ;
j = 1, 2 , n ) a vytvome integrln souet
x = a cos t, y = sin , z = c,
dx = a s i n d , dy = a c o s d , z = c d .
Je tedy
d = [ ( - a sin t) i + (acos t) j + ck] d .
Vypoteme integran meze:
y sin t y . .
- = = tg t, = arctg h /CTT (fc e Z) .
X COS t X
Pr o bod P
x
plat
0
j = arctg 0 + kn (k e Z) A
x
= - => t
x
= 0.
c
Pr o bod P
2
plat
2
= arctg 0 + kn (k e Z) A
2
= =>
2
= 2rc.
c
Ki vkov integrl m tedy tvar
W = sin ) i + (a cos ) / + - k l .
Jo L c + 1 J
. [ ( - a sin f) i + (a cos ) / + ck] d =
635
kde f(xi, y,) j e funkn hodnot a z v libovolnm bod P
i
j[x
i
,y
j
'], x
t
eAx
i9
yjeAyj, pak existuje-li limita integrlnch sout :
lim Gij
nezvisle na volb podi nt erval Ax
?
Ay^ (i = 1 , 2 , m ; j = 1 , 2 , n ) a bod
yj\ oznaujeme ji
f{x,y)dS
a nazvme dvojnm [dvojrozmrnm] integrlem funkce f pes oblast Q
2
.
Je-li Q
2
libovoln ohrani en rovi nn oblast, sestrojme uzaven obdlnk
M Q
2
a definujeme funkci g(x,y) = f(x, y) pro [x, y]eQ
2
a
0(*>.y) = 0
pro [x, y] G M\ 2
2
. Dvojn integrl pes oblast 2
2
definujeme vzt ahem
J.L
2
f(x,y)dS g(x, y) dS.
Funkce f(x, y), pr o ni existuje dvojn integrl
f{x,y)dS,
n
2
se nazv integrovateln. Kad spojit funkce / na oblasti Q
2
j e na t t o oblasti
integrovateln.
Ge o me t r i c k y dvojn integrl z nezporn funkce / vyjaduje objem
tlesa ohrani enho rovi nnou oblast Q
2
v souadni cov rovin xy, pslu-
nmi sekami na rovnobkch s osou z, prochzejcmi body hranice
oblasti Q
2
, a st plochy z = / ( x, y), pslunou oblasti Q
2
(obr. 372).
i*ftx
t
y)
Obr. 372. Vznam dvojnho integrlu
Jestlie pl ocha z = / ( x, y) prot n souadni covou rovinu xy v oblasti Q
2
,
pak je nut no pi urovn obj emu rozdlit oblast Q
2
na t akov podobl ast i ,
aby na nich bylo bu / ( x, y) ^ 0, nebo / ( x, y) ^ 0. Hl edan objem j e pak
soutem absolutnch hodnot pslunch dlch dvojnch integrl.
636
Pr o z = / ( x, y) = 1 dv hodnot a dvojnho integrlu
-
dS
obsah oblasti Q
2
.
V p o e t d v o j n h o i n t e g r l u ( p e v e d e n d v o j n h o i n t e g r l u
n a d v o j n s o b n i n t e g r l )
Jestlie / je integrovateln funkce na oblasti Q
2
, jej hranice j e t voena grafy
funkc y = gfj(x), y = g
2
(x) [gi{x) ^ g
2
(x), x e ( a , >>] a pslunmi se-
kami na p mkch x = a, x = b (obr. 373), pak plat
f(x,y)dS= f(x,y)dy
f?2 LJgi(x)
Podobn, m-li oblast Q
2
hranici t voenou grafy funkc x = h^y), x = h
2
(y)
[h^y) ^ h
2
(y), ye <c, >] a pslunmi sekami na p mkch y = c, y =
(obr. 374), pak plat
ff / ( x , y ) d S = Tr
2(
"V(x,y)dxldy.
JJ?
2
Jc LJhi(y) J
B
Obr. 373. Vpoet dvojnho integrlu
s mezemi y
{
= g^x) (i = 1,2)
s mezemi x, = fi,.(y) (i = 1,2)
M-li oblast Q
2
hranici t voenou grafy funkc g = g
x
((p\ g = g
2
{(p)
[0 <^ ^((p) ^
(
r
0 G
<
(
r
0
i >
(
r
0
2 ) ] ( b
r
- 375), lze vpoet dvoj nho integrlu
1>
f(x,y)dS
pevst na vpoet dvoj nsobnho integrlu
C92(<P)
f(g cos cp, g sin (?) g dg\
d(p.
637
Pklad:
Vypotme objem koule x
2
+ y
2
+ z
2
^ r
2
.
Sta urit objem osminy koul e v prvn m okt ant u pr o x ^ O , y ^ O a z ^ O ,
nebo koul e je soumrn tleso (obr. 376). Plat

f(x, y)dS,
kde
2
z=f(x,y) = J ( r
2
- x
2
- f ) .
Pr omnn x prob h od 0 do ^/ (r
2
- y
2
), co plyne z rovnice koul e pr o
z = 0, tj. z rovnice kr uhu x
2
+ y
2
^ r
2
v souadni cov rovin xy.
9,
0^
[r,0,0]
Obr. 376. Vpoet objemu osminy
koule
s polrnmi mezemi e, = g
t
{<p) (i = 1,2)
Pr omnn y prob h od 0 do r.
Je tedy
8 - J
0
U V ^ - ^ - ^ d x J d y .
Zavedeme substituci
x = y/(r
2
- y
2
) sin cp ,
dx = yj(r
2
y
2
) cos q> dq>
a dost aneme nov integran meze:
Pr o x = 0 j e ( p = 0 a pr o x = y/(r
2
y
2
) j e cp = TI/2. PO substituci mme
=
o o ^
[ r 2
"
(
"
2
" ^
S
"
2 V
~ ^ ~ ^
C
S
^
d dep} dy =
638
=
\ t. ^
2
~
y2
^
cos2
^ ^
=
= ^-^[l + i s i i i ^ ) ] } ^ -
-f<"-^-h--
jer
Obj em koule tedy je
V = W.
P o u i t d v o j n c h i n t e g r l
O vznamu integranch mez viz na str. 637.
1. Obsah S rovi nnho obrazce (uzaven rovinn ohlasti) Q
2
v souadni -
cov rovin xy:
Obecn pl at :
S =
d S ,
J2
v kartzskch souadnicch
rg2(x)
rb / r
92
(x) \ rd / rh
2
(y) \
dy dx = dx dy
Ja \Jgi(x) / Jc \Jhi(y) /
9i(x)
a v polrnch souadnicch
=
l
(
J< Pi \Jgi(< p)
g do )d(p
2. Obsah S
0
sti plochy o rovnici z = f(x, y), jej prmt do souadni -
cov roviny xy m obsah S:
Obecn plat (y je odchyl ka ten roviny k pl onmu elementu a souadni -
cov roviny xy)
*-ff-
JJn
2
cos y
, cos y
Jxi l-Jgi(x
V U
2
+ / / + i ) d y ] d x
639
a v pol rn ch souadnicch
-
I
y d S ,
x d S ,
y dy d x ,
nf
f * 2 / f ? 2 ( x ) \
x d y dx
J*i \Jgi(x) /
> 2 / f * 0 2 ( ? )
g
2
dg I sin q> dq>,
JfM \Jgl( <p)
r<f>2 / rg2(v)
S
y
= ( g
2
dg ) cos (p d(p.
J<Pi \Jgi(<p)
4. Moment setrvanosti rovinn oblasti 2
2
vzhledem k ose x, pop. y:
Obecn plat
I
-j)
y
2
dS,
x
2
dS,
S2
y
2
d y ) d x ,
W f92(x)
x
2
d y ) d x
* i \Jgi(x)
640
J<Pi \-Jgi(<p) J
3. Statick moment rovinn oblasti Q
2
vzhledem k ose x, pop. y:
Q dg I si n
2
<p dep,
1
= I ( Q
3
dQ]
c
o s
2
)
"(J
Q
3
dg)d(p.
gi()
q
rovi nnho obrazce Q
2
vzhledem k ose q, pr o-
chzejc titm O[ 0, 0] obrazce Q
2
a svrajc s osou x hel velikosti a,
se rovn
I
q
= I
x
cos
2
a 2 D
x y
sin a cos a + 7
y
si n
2
a,
kde 7
X
, resp. I
y
je moment setrvanosti rovi nnho obrazce Q
2
vzhledem k ose x,
resp. y a D
xy
j e devian moment .
7. Steinerov vta pro rovinn obrazec: Moment setrvanosti rovi nnho
obrazce Q
2
s obsahem S (obsahov hmot nost m
s
= l k g m "
2
) vzhledem
k ose p se rovn
/, = /, + d
2
S,
kde I
q
je moment setrvanosti rovi nnho obrazce Q
2
vzhledem k ose q,
rovnobn s osou p a prochzejc titm O[ 0, 0] obrazce Q
2
\
d vzdlenost os p a q.
8. Devian [odst edi v] moment rovi nnho obrazce Q
2
vzhledem k osm
x a y:
xy dS.
2
641
9. Obj em V tlesa ohrani enho pl ochou z = / ( x, y) ^ 0, rovi nnm ob-
razcem Q
2
v souadnicov rovin xy a pslunmi sekami na rovnobkch
v hraninch bodech obrazce Q
2
s osou z:
Obecn plat
v kartzskch [or t onor ml n ch] souadnicch
rx
2
/rgi(x) \
V= z d y l d z
Jxi VJgi(x) /
a v pol rn ch souadnicch
7.7.2. Troj n [ t roj roz m rn ] i nt egrl y
Trojn [trojrozmrn] integrl se definuje obdobn j ako dvojn in-
tegrl s tm rozdlem, e v nm vystupuj funkce t promnnch u = f(x, y, z)
(x, y, z j sou souadnice kartzsk [or t onor ml n ] souadni cov soustavy),
pop. u = f(g, cp, z) (g, q>, z j sou souadnice vlcov [cylindrick, semi pol rn ]
souadnicov soustavy), pop. u = f(g, cp, 8) (g, cp, S j sou souadnice kulov
[sfrick, pol r n ] souadni cov soustavy) a regulrn uzaven prost orov
oblast Q
3
.
Funkce / , pr o ni existuje trojn integrl, se nazv integrovateln. Kad
spojit funkce / na oblasti Q
3
je na t t o oblasti integrovateln.
V p o e t t r o j n h o i n t e g r l u ( p e v e d e n t r o j n h o i n t e g r l u
n a t r o j n s o b n i n t e g r l )
V kartzskch souadnicch plat
rrr r * r rgiwr rh
2
(x,y)
f(x,y,z)dV= / ( x , y , z ) d z
J JJi
3
Ja Ugi(x) LJhi(x,y)
dy>dx
za pedpokl adu, e t roj rozmrn oblast 2
3
je mnoi nou prv tch bod
[x, y, z ] e E
3
, e x e ( a , fc), pr o kad pevn zvolen bod x e ( a , ) ) plat
g
x
{x) ^ y ^ g
2
(x) (g
x
a, g
2
j sou spojit funkce) a pro Jcadou pevn zvolenou
642
p pust nou" uspo danou dvojici [x,y] plat h^x, y) 5* z ^ h
2
(x,y) (h
l
a h
2
j sou spojit funkce dvou promnnch) (obr. 377).
I I
l i
/ - U M >
Obr. 377. Vpoet trojnho integrlu
Ve vlcovch souadnicch plat
rrr r<pi c rgiwr rh
2
(
Q
,<p) ~i ^
J J J 2
3
J<pi U
gi
(<p) LJhi( Q,<p) J J
za pedpokl adu, e t roj rozmrn oblast Q
3
[Q, cp, z ] e E
3
, e (pe{(p
l
,(p
2
}, pr o kadou pevn zvolenou hodnot u <pe<(p
1 ?
(p
2
>
plat #i((p) ^ ^ (#i
a
02 J
s o u
spojit funkce) a pr o kadou pevn
zvolenou p pust nou" uspo danou dvojici [g, cp] plat h^g, cp) = z = /Z
2
(?, <p)
( / I
x
a / i
2
j sou spojit funkce dvou promnnch).
V kulovch souadnicch plat
f{
Q
,(p,$)dV= \ l f{
Q
, (p,S)g
2
dg\smSd$\dep
za pedpokl adu, e t roj rozmrn oblast 2
3
[g, cp, 9)e E
3
, e <pe<, pr o kadou pevn zvolenou hodnot u <pe<
plat gi((p) ^ 3 ^ g
2
{(p) (gi a g
2
j sou spojit funkce) a pr o kadou pevn
zvolenou p pust nou" uspo danou dvojici [S, q>] plat /z
x
(S, (p) ^ ^ /z
2
(S, <p)
(h
l
a / i
2
j sou spojit funkce dvou promnnch).
"Piklad:
Na tlese / 2
3
, znzornnm v obr. 377, ukeme, j ak geometrick vznam
maj v t omt o p pad integran meze t roj nsobnho integrlu.
Integran mez h
x
(x, y), resp. h
2
(x, y) t roj nsobnho integrlu pedstavuje
doln hranin pl ochu z = /z
x
(x, y), resp. horn hranin pl ochu z = h
2
(x, y)
t roj rozmrn uzaven oblasti 2
3
, piem tyto plochy maj spolenou hra-
nin ki vku fc. Pr mt em t cht o ploch do roviny xy je uzaven oblast 2
2
,
jej hranin ki vka k! je prmt em kivky k.
643
Integran mez g
x
(x), resp. g
2
(x) pedstavuje doln st y = g
x
(x), resp.
horn st y = g
2
(x) kivky k'.
Integran meze a, b j sou krajn body seky, kt er je prmt em kad
z kivek y = g
x
(x) a y = g
2
(x) do osy x.
P o u i t t r o j n h o a t r o j n s o b n h o i n t e g r l u
O vznamu integranch mez viz na str. 637.
1. Obj em tlesa V:
Obecn plat
2. Statick moment S
xy
, resp. S
xz
, resp. S
yz
homogenn ho tlesa vzhledem
k rovin xy, resp. xz, resp. yz (objemov hmot nost m
v
= 1 k g m"
3
) :
Obecn plat
644
a v kartzskch souadnicch
S
x y
= \ - d z dy d x ,
J x i LJg,(x) \Jhiix.y) / J
rx
2
r rgi(x)/ rh
2
(x,y) \ n
S= y d z dy d x ,
S
y z
= \ xdz dy d x .
3. Tit T homogenn ho tlesa s obj emem V:
Obecn plat
lL
xir
ydV
Zr =
1 rx
2
r rgi(x)/ rh
2
(
X
,y) \
XT =
V \ \ \ \\
xz
r
y
Y
Jxi LJgi(x) \Jhi(x,y) /
1 CxiF rg
2
(x)/ rh
2
(x,y) \ "I
y T =
v\ yzUyUx,
Jxi LJ
gi
(x) KJhiix.y) / J
i f
x i
r C
9 2 ( x )
c
k2{x
'
y)
\ i
ZT =
V\\\
zz
r\
dx
-
y
Jxi LJgi(x) \ J / i i ( x , y ) / J
zdV
x
, resp. I
y
, resp. I
z
homogenn ho tlesa Q
3
vzhle-
dem k ose x, resp. y, resp. z (objemov hmot nost m
v
= 1 kg m"
3
) :
Obecn plat
(y
2
+z
2
)dV,
645
5. Moment setrvanosti homogenn ho tlesa Q
3
vzhledem k ose oten
(objemov hmot nost m
v
= 1 k g m"
3
) :
kde r j e vzdlenost bodu [x, y, z] od osy oten.
q
tlesa 2
3
vzhledem k ose q
9
prochzejc titm
O[ 0, 0, 0] tlesa Q
3
a svrajc se souadni covmi osami hly s velikostmi
a, /?, y, se rovn
I
q
= h cos
2
a + I
y
cos
2
/? + 7
Z
cos
2
y -
kde 7
X
, resp. I
y9
resp. 7
Z
j e moment setrvanosti tlesa Q
3
vzhledem k ose x,
resp. y
9
resp. z a Z)
x y
, resp. D
x z
, resp. D
yz
je devian moment tlesa Q
3
vzhle-
dem k osm x a y, resp. x a z, resp. y a z.
7. Steinerov vta pro tleso: Moment setrvanosti I
p
tlesa 2
3
s obj emem V
(objemov hmot nost m
v
= 1 kg m"
3
) vzhledem k ose p se rovn
kde I
q
j e moment setrvanosti tlesa Q
3
vzhledem k ose q
9
rovnobn s osou p
a prochzejc titm O[ 0, 0, 0] tlesa 2
3
;
d vzdlenost os p a q.
8. Devian [odst edi v] moment D
xy9
resp. D
xz9
resp. D
yz
homogenn ho
tlesa Q
3
vzhledem k osm x a y, resp. x a z, resp. y a z (objemov hmot nost
m
v
= 1 k g m"
3
) :
- 2D
xy
cos a cos j8 - 2/ )
x z
cos a cos y - 2D
y z
cos j8 cos y,
/, = /, + d
2
V
9
646
xzdV,
yzdV.
Pklad:
Vypotme objem tlesa
f
3
= { [ x , y , z ] e R
3
| ( x - 2 )
2
+ y
2
=
4 A y
=
0A 0
=
z
=
2x
2
y}.
Pr omnn z prob h od 0 do 2x
2
y.
Pr omnn y prob h od 0 do
x
/ ( 4x - x
2
) , nebo
( x - 2 )
2
+ y
2
: g 4 ,
x
2
- 4x -I- 4 -I- y
2
^ 4 ,
0 ^ y ^ 7(4x - x
2
) .
Pr omnn x prob h od 0 do 4, co plyne z analytickho vyjden kr uhu.
Je tedy
V( 4 * - *
2
)
*2x
2
y \ "1
dz J dy dz
7 ( 4 * - *
2
)
-f[f
Jo LJo
2x y dy ) dx
( 4x
3
- x
4
) d x =
4
X
x
= 51,2 (objemov j ednot ky) .
647
8. D I F E R E N C I L N R O V N I C E
T
8.1. OB Y E J N D I F E R E N C I L N R O V N I C E
Z k l a d n p o j my
Obyejnou diferenciln rovnic n-tho du v implicitnm tvaru nazvme
rovnici tvaru
F( x, y, /, . . . , y
M )
) = 0, (1)
kde n e N a F: Q
n + 2
K
n
+ 2
c
R
w + 2
- P i t om lev st rana rovnice zvis
v kadm p pad na pr omnn y
{n)
.
Obyejnou diferenciln rovnic n-tho du v explicitnm tvaru [obyejnou
diferenciln rovnic rozeenou vzhledem k derivaci nejvtho du] nazvme
rovnici tvaru
y
in)
=f(x,y,y\..,y
in
-
l)
), (2)
kde n e N a / : Q
H+l
->R, Q
n+i
c R
w + 1
.
Jsou-li splnny pedpokl ady plynouc z vty o implicitnch funkcch, lze
rovnici (1) pevst na rovnici (2).
eenm [integrlem, partikulrnm eenm, partikulrnm integrlem] rov-
nice (1), resp. (2) na intervalu J cz R nazvme kadou funkci q>: J -> R,
kter m na intervalu J derivace a do n-tho du vetn a kter po dosazen
do rovnice (1), resp. (2) t ut o rovnici spluje. een nemus bt dno v expli-
citnm t varu y = <p(x), ale me bt dno i implicitn rovnic h(x
9
y) = 0.
een rovnice (1), resp. (2) na intervalu J, kter zvis n a n p o d s t a t n c h
konst ant ch (tj. t akovch konst ant ch, e dnou z nich nelze vyjdit pomoc
zbvajcch konst ant ), se nazv obecn een [obecn integrl] rovnice (l),
resp. (2). Obecn een nemus bt dno v explicitnm tvaru y = <p(x, Q , . . . , C),
ale me bt dno i implicitn rovnic h(x, y, C
u
C
n
) = 0. Vol bou uritch
hodnot za paramet ry C
i9
...,C
n
ve vyjden obecnho een dost aneme e-
en part i kul rn . Jestlie [ f l , 6
0
, i
1
, . . . , f c
B
.
1
] e J x R
w
a y = <p(x) j e t akov
een diferenciln rovnice (l), resp. (2) na intervalu J, e plat
q>{a) = b
0
, cp'{a) = b
l9
^ "
1 )
( a ) = b
H
.
l 9
(3)
pak kme, e een y = <p(x) je dno potenmi podmnkami (3).
648
Poten lohou [Cauchyovou lohou] pro obyejnou diferenciln rovnici
n-tho du nazvme l ohu najt een rovnice (1), resp. (2), dan poten
podm nkou (3). Takov poten l oha nemus mt dn een, me mt
prv j edno een nebo nkolik een.
Veta o existenci een: Jestlie v diferenciln rovnici (2) j e / : Q
n+
- R
spojitou funkc na okol bodu [a,b
0
,b
x
b
n
^
1
]eQ
n+l
, pak existuje een
tto rovnice na intervalu J, kter spluje poten podm nku (3).
Vta o jednoznanosti een: Jestlie v diferenciln rovnici (2) j sou
funkce / : 2
W + 1
- > R, df/dy, dfjdy', vf\dy
{n
~
l)
spojit na okol bodu
[ a , b
0
, b
n
_
1
] e Q
n +
, pak existuje prv j edno een t t o rovnice na
intervalu J, kter spluje poten podm nku (3).
Singulrnm eenm diferenciln rovnice (1), resp. (2) nazvme t akov een,
v j eho kadm bod j e poruena j ednoznanost .
Pklad 1:
Rovnice x + yy = 0 j e obyejnou diferenciln rovnic prvn ho du
v implicitnm t varu (n = 1, 2
3
= R
3
j . Rovnic x
2
+ y
2
= C
2
je dno jej
obecn een v implicitnm tvaru.
Pklad 2:
Rovnice / = xjy j e obyejnou diferenciln rovnic prvn ho du roz-
eenou vzhledem k derivaci (n = 1, Q
2
= R x (R\{0}). Rovnic y =
= V( C
2
x
2
) J
e
dno jej obecn een v explicitnm tvaru.
8.2. O B Y E J N D I F E R E N C I L N R O V N I C E
P R V N H O DU
8. 2. 1. Ge o me t r i c k v z n a m
Jestlie 2
3
cz R
3
a F: 2
3
-> R, resp. Q
2
cz R
2
a / : Q
2
-> R,
pak rovnic
F( x, y, j / ) = 0, (4)
resp. rovnic
y = / M (
5
)
j e bodm [x, y] definin oblasti funkce F, resp. / piazen smrov element /
(obr. 378). kme, e na Q
2
j e definovno smrov pole. Grafickm znzor-
nn m obecnho een rovnice (4), resp. (5) je j ednoparamet ri ck soust ava
kivek; kad part i kul rn een odpov d urit kivce (tzv. integrln kivce)
649
tto soustavy. P i t om plat, e smrnice teny integrln "kivky v bod [x, y]
j e dna rovnic (4), resp. (5).
Singulrnm eenm j e obal ov ki vka (existuje-li) j ednoparamet ri ck sou-
stavy integrlnch kivek.
o
1
-
Obr. 378. Smrov element ze svazku
kivek
ry spojujc vechny body se stejnm smrem se nazvaj izoklny (y' =
= konst). Z jejich znalosti lze piblin urit integrln kivky.
Pklad 1:
y
f
= \x ( [ x , y ] < - 2 , 2 > x R
+
) .
Rovnice izokln: y' = | x = C => x = 2c (rovnobky s osou y) (obr. 379).
^ > i-
-2 -1,5 -1 -0, 5 0 0,5 1 1,5 2 X
Obr. 379. Izoklny rovnice / = j-x
0 0,5 1 1,5 2 ^
Obr. 380. Izoklny rovnice y' = y
Pklad 2:
y' = - y ( [ x , y ] GR
2
) .
Rovnice izokln: = y = C => y = C (rovnobky s osou x) (obr. 380).
Je-li dna j ednoparamet ri ck soust ava kivek F(x, y, C) = 0, resp. y =
= / ( x, C), pak eliminac konst ant y C z rovnic
, ^ dF dF
t
F x , y , C) = 0 a - r - + y
x dy
0 ,
650
pop. z rovnic
651
y = f(x,C) a =ax,C)
lze pi splnn pedpokl ad plynoucch z vty o implicitnch funkcch najt
diferenciln rovnici t t o soustavy.
Kivka, kter kadou kivku soustavy prot n v prv j ednom bod, se
nazv trajektorie tto soustavy. Trajektorie, kt er kadou ki vku soustavy
prot n pod shodnm, resp. pod pravm hlem se nazv izogonln, resp.
ortogonln trajektorie. Diferenciln rovnici izogonln trajektorie protnajc
kivky soustavy pod hlem velikosti cp + nj2 dost aneme eliminac kon-
stanty C z rovnic (opt pi splnn p edpokl ad z vty o implicitnch funkcch)
F( x, y, C) = 0 ,
[~ fdF ldF\ ~| , dF IdF
resp. z rovnic
y = / ( x , c ) ,
[1 -f'{x,C)tg<p]=f'{x,C) + tg(p.
Diferenciln rovnici ort ogonl n trajektorie dost aneme eliminac konst an-
ty C z rovnic
F( x, y, C) = 0 ,
dF dF ,
dy dx ^
resp. z rovnic
y = f(x
9
C) ,
i +/ *' (*, <:)/ = 0 .
Pikladl:
Je dna soustava kivek
4x
2
+ 5y + C = 0 .
Konst ant u C eliminujeme derivovnm, take diferenciln rovnice dan sou-
stavy je
8x + 5 / = 0 .
Diferenciln rovnice soustavy ort ogonl n ch trajektori je
5 _ 8xy' = 0 .
Diferenciln rovnice soustavy izogonlnch trajektori, kde hel prot nn
m velikost cp = 30, j e
V 5 3 / ' 3 5
neboli
(15 + 8x V3) / = - 2 4 x + 5 7 3 .
Pklad 2:
Je dna soustava kivek
y = Cx
2
.
Diferenciln rovnici soustavy vypoteme z rovnic
y = C x
2
,
y' = 2Cx ;
dost aneme (pro x =t= 0)
' - i
Diferenciln rovnici soustavy ort ogonl n ch trajektori vypoteme z rovnic
y = Cx
2
a 1 + 2Cxy' = 0 .
Pr o x =1= 0 dost aneme
l.- = - 1 .
x
8.2.2. Di f erenci l n rovni ce se separovanmi prom nnmi
Jestlie funkce q>, resp. ij/ [^(y) + 0] je spojit na ot evenm inter-
valu J
l9
resp. J
2
, pak rovnice
(y)y =
n e b o , i
y' =
652
se nazv diferenciln rovnice se separovanmi promnnmi. Na mnoi n
J\
x
Ji je jej obecn een tvaru
i//(y)dy = \(p{x)dx
Kadm bodem mnoi ny J
{
x J
2
prochz aspo j edna integrln kivka.
Jestlie funkce i//' je na intervalu J
2
spojit, pak kadm bodem mnoi ny
J
x
x J
2
prochz prv j edna integrln kivka. Na hranici mnoi ny J
x
x J
2
je teba rovnici vyetit zvl.
Pklad 1:
X Q
x
yy' = x e
x + y
neboli y'=
y e
y
je rovnice se separovanmi pr omnnmi : <p(x) = x e
x
, J
= R, ij/(y) = y e ~
y
,
j
2
= R"
?
pop. J
2
= R
+
. Na mnoi n J
x
x J
2
je jej obecn een tvaru
y e
y
dy = x e
x
dx
neboli (integrac per partes)
- y e "
y
+ j e "
y
d y = x e
x
- j e
x
d x
neboli
- Q~y(y + 1) = e
x
( x - 1) + C, C G R .
x
x J
2
prochz prv j edna integrln kivka.
Pikladl:
y\lx - 7) + y(2x
2
- 3x - 14) = 0 neboli y'=-y
j e rovnice se separovanmi pr omnnmi :
2x
2
- 3x - 14
2x
2
- 3x - 14
2x - 7
(p(x) =
Ix
= - ( x + 2),
Ji = ( - o, i ) , resp. J ! = (1, +oo) ; ^(y) = 1/y, J
2
= R , resp. J
2
= R
+
.
Na mnoi n J
x
x J
2
dy= - (x + 2) dx
653
neboli
l n| y| =
neboli
neboli
\y\ = exp
Prot oe funkce
y = 0 {xeJj
j e t ak eenm dan rovnice, j e funkce y = C exp ^ ^ 2xj (C e R)
jejm obecnm eenm.
x
x R prochz prv j edna integrln kivka.
8.2.3. Li nern di f erenci l n rovni ce prvn ho du
Jestlie funkce a [a(x) =# 0] , b, c j sou spojit funkce na intervalu J,
pak rovnice
a(x) y' -I- b(x) y + c(x) = 0
se nazv linern diferenciln rovnice prvnho du. Diferenciln rovnice
rovnice prvnho du v normovanm tvaru.
Ho mo g e n n l i ne ' r n d i f e r e n c i l n r o v n i c e p r v n h o d u
Homogenn linern diferenciln rovnic prvnho du nazvme rovnici
+ p(
x
)y
=
0 ^
e t o
rovnice se separovanmi pr omnnmi : q>(x) = p(x),
J i = J, {//(x) = l/y, J
2
= R~, pop. R
+
. Na mnoi n J x R", pop. J x R
+
j e jei obecn een tvaru
y' + p(x)y + q(x) = 0,
kde p, q j sou spojit funkce na intervalu J, se nazv linern diferenciln
654
neboli
655
\
y
\ = C
1
e "
P ( x )
, kde P' (x) = p(x) (C, > 0 ) .
Prot oe y = 0 dan rovnici t ak vyhovuje, je na mnoi n J x R funkce
y = Ce "
P ( J C )
, P' (x) = p(x) (Ce R), jejm obecnm eenm. Kadm bodem
mnoi ny J x R prochz prv j edna integrln kivka, kt er j e definovan
pro vechna sla xeJ.
Ne h o mo g e n l i n e r n d i f e r e n c i l n r o v n i c e p r v n h o d u
Nehomogenn linern diferenciln rovnic prvnho du nazvme rovnici
y + p(x)y + q{x) = 0.
1. zpsob een (een pomoc substituce):
Zvolme libovoln nenulov een u rovnice u' = p(x)u (xe J). Pak
u'(x) . v
u(x)
neboli
u(x) y' + u'(x) y + u(x) q(x) = 0
neboli
(uy) + w^ = 0 .
Na mnoi n J x R je tedy funkce
y=_
^f
w<(x)dx
obecnm eenm dan rovnice. Kadm bodem mnoi ny J x R prochz
prv j edna integrln kivka, definovan pr o vechna sla xeJ.
Pklad:
y' sin x + y = cos x [ J = (0, n)~\
neboli
1
y' + - y = cotg x .
sin x
x
Part i kul rn m eenm rovnice u = w/sin x je nap. funkce u = t g - .
Polome-li w/w = l / si nx, dost aneme
i /
y + y = cotg x
w
neboli
, ,
x
,
1
uy + u y = tg - cotg x = 1
2
2
X
2 cos
2
-
2
neboli
= i 4 -
. 2 cos
2
-
2
Odt ud
x
y = c o t g -
1
^ x( X .
dx = c o t g - ( x - t g - + C) =
2
X
2 cos
2
-
2 /
= (x + C) c o t g ^ - 1 ( C G R ) .
Kadm bodem mnoi ny (0, TI) x R prochz prv j edna integrln kivka,
definovan pr o vechna sla x G (0, n).
2. zpsob een (metoda variace konst ant ):
Nejprve najdeme obecn een y Ce ~
P ( x )
, P' (x) = p(x) ( C GR) pslun
homogenn linern diferenciln rovnice
y' + p(x)y = 0.
Konst ant u C nahrad me neznmou funkc z a vraz
y = z(x)e-
p
<*>
dosad me do nehomogenn rovni ce:
z'e-
p{x)
- zp(x)e-
p{x)
+ z p ( x ) e -
p w
+ g(x) = 0
neboli
z' = -q{x)
ix
K
Odt ud vypoteme pomocnou funkci:
pak
656
z
= - ^ (
x
) e
P ( x )
d x ;
y
= -
e
-
p ( x )
^ ( x ) e
P ( x )
d x .
Pklad:
neboli
y' sin x + y = cos x [ J = (0, n)~\
y' + - y = cotg x.
sin x
Obecn een rovnice
1
/ + y = 0 [ XG( 0 , 7 T) ]
sin x
je
y = C c o t g - .
Polome
y = z(x)cotg^
a po dosazen mme
z' cotg - sin x z -
2
1 x
sin x + z cotg - = cos x
neboli
neboli
Odt ud
z =
z =
2 si n
2
x
i
1
cotg x tg - = 1
2 cos
2
2
x
2 cos
2
-
2
1
\ , x ^
dx = x - t g - + C
x l 2
( C G R ) .
.x
y = (x + C ) c o t g - - l ( C G R ) .
Kadm bodem mnoi ny (0, n) x R prochz prv j edna integrln kivka,
definovan pr o vechna sla x G (0, n).
3. zpsob een (een pi znmm part i kul rn m een y
p
) :
Naj deme obecn een y
h
pslun homogenn linern diferenciln rov-
nice. Obecn een nehomogenn linern diferenciln rovnice pak je y =
657
= y
p
+ y
h
- Znme-li dv part i kul rn een y
p l
, y
p2
nehomogenn rovnice,
pak obecn een nehomogenn linern diferenciln rovnice j e
y = j>
P
i +
c
(y
P
2 - y
P
i ) -
8.2.4. Homogenn di f erenci l n rovni ce prvn ho du
Jestlie / ( x, y) je homogenn funkce nul t ho stupn, tj. plat-li
f(tx, ty) = / ( x, y) pro vechna sla t z njakho okol bodu t = 1, pak dife-
renciln rovnici
/ = f(x, y)
nazvme homogenn diferenciln rovnic nultho stupn. Jestlie funkce z je
na intervalu J eenm diferenciln rovnice z' = [ / ( l , z) z]/ x se separova-
nmi promnnmi , pak funkce y(x) = x z(x) je eenm dan homogenn
rovnice na teme intervalu J. Pi vyetovn mus me vylouit body x = 0.
Pklad:
= 3 - 2 . ^ ( X G R " , pop. R
+
, yeR).
Funkce f(x,y) = 3 2yjx j e na intervalu R~ , pop. R
+
homogenn rovnic
nul t ho stupn. Dost aneme / ( l , z ) z = 3 2z z = 3 3z. eme linern
rovnici
co j e rovnice se separovanmi promnnmi , kde <p(x) = 3/x, J
l
= R~ ,
pop. R
+
, il/(z) = 1/(1 - z), J
2
= ( - oo, 1), pop. (1, + oo). Na mnoi n J
X
x J
2
neboli
- l n | l - z| = 31n| x| + C
x
(C
x
G R)
neboli
- l n | x
3
( l - z)| = C
x
neboli
| x
3
( l - z ) | = e
c
' = C
2
( C
2
> 0 ) .
658
Prot oe funkce z = 1 j e t ak eenm rovnice z' = 3(1 z)/x, je na mnoi n
Ji x R jejm obecnm eenm funkce
C
z = 1 - - 3 ( C G R) .
x
x R prochz prv j edna integrln kivka,
definovan pr o vechna sla xeJ
x
.
Dosadme-li za z do vztahu y = xz, dost aneme na mnoi n J
x R obecn
een rovnice y' = 3 2yjx ve tvaru
y = x - ^ ( C G R ) .
l
x R prochz prv j edna integrln kivka,
definovan pr o vechna sla xe J
x
.
8.2.5. E x a k t n d i f e r e n c i l n r o v n i c e p r v n h o d u
Exaktn diferenciln rovnic prvnho du nazvme rovnici
(p(x, y) dx + \j/(x, y) dy = 0 ,
kde lev st rana rovnice j e v oblasti Q
2
t ot l n m diferencilem njak funkce
F(x, y) (tzv. kmenov funkce). Na oblasti Q
2
je pak F(x, y) = C obecnm
eenm dan rovnice.
Nut nou a postaujc podm nkou, aby na oblasti Q
2
byla rovnice t varu
(p{x,y)dx + iA(*,y)dy = 0
exaktn rovnic, je
dy dx
Funkci F(x, y) pak najdeme ze vzorce
F(x, y) = ^(x,y)dx + jfy(x,y) - J ^ | ^ d x ] d y = C, (6)
pop.
F(x, y) =
*(x, y) dy + jj^(x, y) - J^j ^ dj>] dx = C.
P i t om vechny integran konst ant y j sou zahrnut y do konst ant y C. V bodech
[ x
0
, y
0
] e kde ^( x
0
, y
0
) 4= 0, j e zaruena existence een y j ako argument u
659
funkce x. Jestlie ^( x
0
, y
0
) = O, ale <p(x
0
, y
0
) =# O, meme najt x j akot o
funkci argument u y. Body [ x
0
, y
0
] , kde <pf x
0
. y
0
) = iA(x
0
, yo) = 0> se nazvaj
singulrn body rovnice.
Pklad:
{ix
2
+ Sax + lby
2
+ 3y) dx + (4?xy + 3x + 5) dy = 0 .
Prot oe
<;(3x
2
+ Sax + 2>y
2
+ 3y)
dy
d(4bxy + 3x - 5)
= 4>y + 3 ,
= 4>y + 3 ,
cx
je lev st rana rovnice na cel rovin t ot l n m diferencilem njak funkce
F(.\\ y). Pouijeme vzorce (6) k uren obecnho een:
F(x,y) =
= | ( 3 x
2
+ 8ax + 2by
2
+ 3y) dx +
+ J^4>xy + 3x + 5 - |(4?y + 3)dxjdy =
= x
3
+ 4 a x
2
+ 2>xy
2
+ 3xy + J 4?xy + 3x + 5 - (4bxy + 3x)Jdy =
= x
3
+ 4 a x
2
+ 2?xy
2
+ 3xy + 5y = C.
Singulrn body najdeme eenm soustavy rovnic
3x
2
+ Sax + lby
2
+ 3y = 0 ,
Abxy + 3x + 5 = 0 .
8.2.6. I ntegruj c f akt or [ Eul erv mul t i pl i k t or]
Vraz /i(x, y) nazvme integrujcm [integranm] faktorem [Eulero-
vm multipliktorem] diferenciln rovnice (kter nen exaktn)
(p(x, y) dx + ij/(x, y) dy = 0,
jestlie lev st rana tto rovnice po vynsoben integrujcm faktorem fi(x, y)
bude na oblasti Q
2
t ot l n m diferencilem njak (kmenov) funkce F(x, y),
tj. jestlie bude
S[pjx
9
y) <p(x
9
y)]
=
d[ji(x, y) i//(x
9
y)]
dy dx
660
Ve specilnch p padech lze een zpravidla zj ednodui t tm, e integrujc
faktor /z(x, y) hl edme j ako funkci bu j en argument u x, nebo jen argument u y,
pop. j ako funkci argument u x
2
+ y
2
, xjy apod.
S p e c i l n i n t e g r u j c f a k t o r y
Integrujc faktor zvis jen na argument u x:
Integrujc faktor zvis jen na argument u y:
"-
exp
[(S-tH-
Integrujc faktor zvis jen na souinu xy:
ijxy - yil/\dx dy)
Z
J '
Integrujc faktor zvis j en na pod l u xjy:
"-
exp
[^(!-;|)4
Integrujc faktor zvis jen na soutu x
2
- f y
2
:
"-
exp
[J2(^^(!-t)4
Pklad (srov. p kl ad v l nku 8.2.4):
(3x - 2y) dx - x dy = 0 .
z = xy.
y
z
z = x
2
+ y
2
.
Prot oe
d(3x-2y)_ ^ d(-x)_ ^
dy dx
nen rovnice exaktn.
P e d p o k l a d : Integrujc faktor zvis jen na argument u x:
\i = exp |^ - j ^ - ( - 1 + 2 ) dx J = exp
e
l n | * |
= y
661
Nsobme-li vchoz rovnici integrujcm faktorem /z(x, y) = x, dost aneme
diferenciln rovnici
(3x
2
- 2xy) dx - x
2
dy = 0 ,
jej lev st rana ji j e t ot l n m diferencilem kmenov funkce.
e e n :
x
3
- x
2
y = C ( C G R ) .
Singulrn body najdeme eenm soustavy rovnic
3x
2
- 2xy = 0 ,
- x
2
= 0 ,
tj. x = 0.
8.2.7. Bernoul l i ova ( di f erenci l n ) rovni ce
Jestlie q>, i// (il/ =1= 0) j sou spojit funkce na intervalu J, pak rovnici
y' + <p(x)y = il,(x)y< ( y e R\ { 0 , l } )
nazvme Bernoulliovou (diferenciln) rovnic. Rovnici vyetujeme na mno-
in H = R x R
+
. Jestlie y > 0, pak t ak funkce y = 0 je eenm Bernoulliovy
rovnice. Jestlie y j e lich slo, pak eenm Bernoulliovy rovnice j e t ak
funkce - y. Jestlie y je sud slo, pak een Bernoulliovy rovnice, na mno-
in ff* = R x R" najdeme j ako een rovnice
y + <p(*)y = -<Mx)y.
Kadm bodem mnoi ny J x H prochz prv j edna integrln kivka.
Jestlie na intervalu J
x
g J je z > 0 eenm linern rovnice
z' + (l -y)<p(x)z = (l -y)il/(x),
pak y = z
1 / ( 1 - 7 )
je eenm Bernoulliovy rovnice
y + <p(x)y = H
x
)y
y
na teme intervalu J.
Pklad:
y + - - x
2
y
3
= 0 (J = R" , pop. R
+
, y G R) .
662
eme linern rovnici
663
z' - - z = -2x
2
.
X
Obecnm eenm tto rovnice na intervalu J je funkce
z = x
2
{C - 2x).
Podm nce z > 0 vyhovuj een z = x
2
(C 2x), kde C > 0 na intervalu
(0, C/2), a een z = x
2
( C - 2x), kde C < 0 na intervalu ( - oo, C/2).
Na mnoi n J x H je obecn een dan Bernoulliovy rovnice tvaru
x V ( C - 2x) = 1.
Jestlie C > 0, pak funkce y j e obecnm eenm rovnice na intervalu (0, C/2),
a jestlie C < 0, j e funkce y obecnm eenm na intervalu ( oo, C/2).
Na mnoi n J x H* j e obecn een dan rovnice tak, tvaru
x
2
y
2
{C - 2x) = 1.
Funkce y = 0 je eenm dan rovnice na intervalu J.
8.2.8. Ri ccat i ov a ( di f erenci l n ) rovni ce
Jestlie cp, ij/, co [<p(x) + 0, co + 0] j sou spojit funkce na intervalu J,
pak rovnici
/ = <p{
x
)y
2
+ + a>(x)
nazvme Riccatiovou {diferenciln} rovnic. Kadm bodem mnoi ny J x R
prochz prv j edno een t t o rovnice. Tat o een vak nelze obecn najt
pomoc kvadrat ur (tj. jej een nelze pevst jen na vpoet integrl). Jestlie
vak znme part i kul rn een y
l9
pak lze najt obecn een.
Jestlie je na intervalu J
x
g J funkce z =t= 0 eenm rovnice
z' = - [>(x) + 2<p(x) y
x
]z- cp(x),
pak na t omt o intervalu je funkce
1
y = y
x
+-
z
eenm dan Riccatiovy rovnice.
Pklad:
Rovnice
y = y
2
- - y - X (J = R", pop. R
+
, yeR)
x x
m part i kul rn integrl y = 1/x. eme linern rovnici
,_( ! _?) ,- ,_- - ,. '
\ x X / X
Jej obecn een je
x C
z = - - + - (x G J, C e R).
Pr o C ^ 0 je z(x) =1= 0 na celm intervalu J. Pr o C > 0 je z(x) = 0 v bod
x = y/{2C), pop. x = y/{2C. Obecn een Riccatiovy rovnice j e pak
_ 1 2x
y
" x
+
" 2C - x
2
*
Jestlie C ^ 0, je j eho defininm obor em cel interval J, a jestlie C > 0,
j sou defininmi obory dva intervaly ( oo, y/(2C)) a (^(2(7), 0), pop.
dva intervaly (0, V(
2 C
) )
a
(V(
2 C
)> +
0 0
)
8.2.9. Cl a i r a u t o v a ( d i f e r e n c i l n ) r o v n i c e
Jestlie (p je spojit diferencovateln funkce na intervalu J, kt er nen
linern [tj. cp(t) nen tvaru at + b\ pak rovnici
y = xy' +
nazvme Clairautovou (diferenciln} rovnic na mnoin R~ x R x J, pop.
R
+
x R x J, Jejm obecnm eenm j e funkce
y = kx + <p(fc) (k J, x =1= 0) .
Singulrnm eenm j e funkce y, splujc vztah
x + (?'(}/) = 0 .
Pklad:
y = xy' - 2y'
2
+ / (J = R, x * 0) .
Pak cp(t) = 2
2
+ , ^' () = 4 + 1. eenm j e soustava pmek
y = kx - 2k
2
+ /c
664
a kivka splujc vztah
x
+ i _ 4 / = O
neboli
, x + 1
yss

Po dosazen nalezen derivace do pvodn rovnice dost aneme singulrn
integrl
x + 1 ^ (x + 1V x + 1 x
2
+ 2x + 1
y = x 2 +
4 V 4 7 4 8
8.3. OBYEJ N DI FERENCI LN ROVNI CE
DRUH HO DU
Diferenciln rovnice dr uhho du uruj pr o kad bod
[x, y]eQ
2
e R
2
smr a kivost elementu obl ouku. Uren diferenciln rov-
nice dvouparamet ri ck soustavy kivek F(x, y, C
l9
C
2
) = 0 se provd ob-
dobn j ako u j ednoparamet ri ck soustavy (viz lnek 8.2.1.).
Pklad:
Ureme diferenciln rovnici vech parabol s vrcholem na ose y.
Rovnici parabol y
(y - d)
2
= 2px
dvakrt derivujeme:
2(y -d)y' = 2p,
{y-d)y" + y'
2
= 0.
Z prvnch dvou rovnic dost aneme
(y-d)
2
=2(y-d)y'x,
(y-d) = 2y'x
a dosad me do tet
2xy'y" + y'
2
= 0,
2xy" + = 0 .
665
8.3.1. Zv l t n p p a d y
Di f e r e n c i l n r o v n i c e b e z x a y (cp j e spojit funkce na inter-
valu J)
y" = <p(y).
Je-li k nulov bod funkce cp, pak y = k je eenm dan rovnice. Vynsobme
rovnici vrazem 2. Pak
2y'y" = 2(p{y)y'
neboli
{
2
)' = 2<p{y)y
f
.
Integrac dost aneme
2
= 2 j ^ j / d x =
een vyhovujc rovnicm
<p{y) dy
^ ( y j d y j a y ' = - ^ 2 j^y) d y j
bude vyhovovat dan rovnici. Podm nkami y(x
0
) = y
0
, y' (x
0
) = y>
[ x
0
, y
0
, y] R x J x R j e dno aspo j edno een. M-li (p spojitou derivaci,
pak uvedenmi podm nkami je dno prv j edno een.
Pklad:
( y * o ) .
Zejm potenmi podm nkami y(x
0
) = y
0
=# 0, y' (x
0
) = y j e ureno
prv j edno een. Je-li y
0
> 0, j e y(x) > 0; je-li y
0
< 0, j e y(x) < 0. Je-li y
eenm dan rovnice, j e tak y eenm dan rovnice. Sta tedy rovnici
vyetovat na mnoi n R x R
+
x R. Rovnici nsob me vrazem 2y'. Dost a-
neme
2f= - 2 ^
r
neboli
1 V
= ( 7 ) '
666
neboli ^
V
2
= y
2
+ C ( Ce R) .
Nyn mus me rozliit ti p pady:
1. C = 0 (pak | /
0
| = ljy
0
),
2. C > 0 (pak | y
0
| > l / y
0
) ,
3. C < 0 (pak IJ/OJ < l / y
0
) .
V prvn m p pad eme rovnici
, 2
1
y
neboli
1 1
/ = - , pop. y' = - - y > 0) .
Obecn een rovnice y' = l / y j e tvaru
y = J[2(x + DJ] ( De R, x > D).
Obecn een rovnice = 1/y j e t varu
y = V [ - 2 ( x + D)] ( De R, .x < D).
V dr uhm p pad eme rovnici
y'
2
= j
2
+ C (C > 0, y > 0)
neboli
1 + c), pop. y ' = - J (
+
C
Tyt o rovnice uprav me na tvar
= 1, pop. ...
i
^
2
v = - 1
neboli
w
i , p o ^ . y f ^ = i > o
Kyy'
Obecn een rovnice ^ ^ ,
2
^ ^
=
' J
e t v a r u
667
Kyy'
V(*
2
+ y
2
)
obecn een rovnice
/ / r
^
2
^ = 1 je t varu
- h + y - ^ (-<-4
y
Ve tetm p pad eme rovnici
y'
2
= ^ + c ( c < o , ^ > y > o
neboli
/ =
J(?
+ C
)'
pop
-
Y
'
=
'J{?
+ C
Tyt o rovnice uprav me na tvar
yy , v yy .
=
1
> P P
r
- //, , 1^1 2\ =
1
'
neboli
^ 1. Pop
- - ^ = - 1 f * ' - ^ >0 | .
*yy' . .
Obecn een rovnice ,. , =r = 1 j e tvaru
V( * - y )
X
4
- ( x + D)
2
/f l i / 1
obecn een rovnice
Kyy'
V(*
2
- y
2
)"
je tvaru
Di f e r e n c i l n r o v n i c e be z x a j [q> j e spojit funkce na intervalu J,
(p(x) * 0]
y" = <?(/)
668
Substituc y
r
= p, y" = p' pevedeme danou rovnici na rovnici prvn ho du
p' = q>(p) se separovanmi promnnmi . V mnoi n R x J m obecn een
tvar

Pedpokl dej me, e t ut o rovnici lze rozeit vzhledem k p:
p = f(x, C);
pak
y = / ( x , C) d x .
Kadm bodem [ x
0
, y
0
y'o]
6
R
x
R
x
J prochz aspo j edno een. Je-li q>'
spojit funkce, pak kadm bodem [ x
0
, y
0
, y'o] e R x R x J prochz prv
j edno een.
Pklad:
y
= 2y'
2
( J = R).
Poten podm nkou y(x
0
) = y
0
, y'(x
0
) = y'
0
j e ureno prv j edno een.
Zejm y = k j e een. Ost at n een spluj bu / > 0, nebo / < 0.
Substituc y = p pevedeme danou rovnici na rovnici
p' = 2p
2
.
Separac promnnch dost aneme na mnoi n Rx R* obecn een tvaru
- - = 2(x - C)
P
neboli
na mnoi n R x R" obecn een t varu
- - = 2(x - C)
P
neboli
669
Po integrovn mme
dx = - ^ l n | x C\ + D -
pop.
D
= ln .. ^ T (C e R, D > 0, x < C)
( C G R , Z) > 0, X > C ) .
Di f e r e n c i l n r o v n i c e be z y (cp je spojit funkce na mnoi n Q
2
K
2
) :
y" = (p(x, / ) .
Substituc y' = p dost aneme rovnici
p' = <p{x, p).
Jestlie p = p(x, C) je obecn een tto rovnice, pak
y = p(x, C) d x .
Kadm bodem [ x
0
, y'
0
, y
0
~\ G Q
2
X R prochz aspo j edno een. Spojitost
funkce dq>\dy' zaruuje j ednoznanost een.
Pklad:
x y
f
, y - i = o (x * 0)
neboli
j e spojit diferencovateln pr o u + 0. Substituc / = p pevedeme danou rov-
nici na linern rovnici prvn ho du tvaru
X X
Obecnm eenm homogenn rovnice
Funkce
(p(u, v) = -
v - 1
u
p' + - = 0
X
670
j e funkce
neboli
p = Cy (y + 0, C e R ) .
671
C
P = -
x
Met odou variace konst ant dost aneme obecn een nehomogenn rovnice
x
Obecn een pvodn rovnice j e
y = jj^ + 1^ dx = C ln |x| + x + D (x * 0) .
Di f e r e n c i l n r o v n i c e b e z x (cp je spojit funkce na mnoi n Q
2
R
2
) :
y" = <p{y,y')-
Kadm bodem [ x
0
, y
0
, y]
6
^
x
&i prochz aspo j edno een. Spojitost
funkc dcpjdy, dcpjdy' zaruuje j ednoznanost . Nejprve najdeme obecn een
P
=
p(y C) rovnice
dp , vl
j - = <py,P -
dy p
Obecn een dan rovnice najdeme ze vztahu
y' = p(y, c ) .
Pfc/ad:
y" = y'
2
-
y
( y * o ) .
Kadm bodem [ x
0
, y
0
, y] e R
3
(y
0
4= 0) bude prochzet prv j edno e-
en. Nejprve eme rovnici
dp
2
1 1 P
=
P
2
: -.
dy y p y
Obecn een t t o rovnice na mnoi n (R\{0}) x R j e t varu
Obecn een dan rovnice dost aneme ze vztahu
' y' =
c
y
neboli
y = D Q
C X
(x e R, D * 0) .
8.3.2. Homogenn l i nern di f erenci l n rovni ce
druhho du s konst ant n mi koef i ci ent y
ay" + by' + cy = 0 (a, fc, c G R, a =t= 0) .
Kadm bodem [ x
0
, y
0
, / o] e R
3
prochz prv j edno een. Naj deme een
charakteristick rovnice
ar
2
+ br + c = 0 .
>* i * r
2
( r
l f
r
2
e R ) :
Pak een diferenciln rovnice je
y
= d e
r i
* + C
2
Q
r2X
( C
1 ?
C
2
G R, x e R) .
Ppad 2:
r i
= r
2
= r ( r e R) :
y =
x
( C
x
x + C
2
) ( C
1 ?
C
2
G R, x G R) .
Ppad 3:
r
x 2
=
a
i/J (a, / JGR) :
y
= [t cos (/Jx) + C
2
sin (/?x)] = C
x
sin (jSx + cp)
( d , C
2
G R, x G R, pop. C,(peR, x e R) .
Pzfc/a 1:
2y" - 8 / + 6y = 0 .
672
Charakt eri st i ck rovnice je
2r
2
- 8r + 6 = 0,
r
2
- Ar + 3 = 0 ; r, = 3 , r
2
= 1 (ppad 1).
Obecn een
y = C
i e
3 x
+ C
2
e*.
3 / ' + 1 8 / + 27y = 0 .
Charakt eri st i ck rovnice j e
3r
2
+ 18r + 27 = 0 ; r
U 2
= - 3 (ppad 2).
Obecn een
y = e "
3 x
( C
1
x + C
2
) .
Pnf c/ a3:
y" + 2y' + 5y = 0 .
Charakt eri st i ck rovnice je ^
r
2
+ 2r + 5 = 0 ; r
l f 2
= - 1 2i (ppad 3).
Obecn een
y = e "
x
[ C
x
cos (2x) + C
2
sin (2x)] .
8.3.3. Homogenn l i nern di f erenci l n rovni ce
druhho du s prom nnmi koef i ci ent y
/ ' <?(*) + / <AW + yco(x) = 0,
kde cp \cp(x) + 0] , il/ a co j sou spojit funkce na njakm intervalu J. Kadm
bodem [ x
0
, y
0
, /
0
] e J x R x R prochz prv j edno een.
K een dan rovnice je t eba najt part i kul rn integrl y
x
. Pak meme
na intervalu, kde y + 0, zavst substituci
y = y
l
z.
Dan rovnice pejde v rovnici
y
x
z" cp{x) + [2/x (p{x) + y
x
^(x)] z' = 0.
673
Zaveden m dal substituce z' = u vznikne diferenciln rovnice prvn ho du
(snen du):
y\u' (p{x) + [2y\ (p(x) + y
l
^(x)] u = 0 .
Pklad:
x
2
( l n | x | - l ) / - x y ' + y = 0
[ J = ( - 0 0 , - e ) , pop. ( - e , 0 ) , pop. (0,e), pop. (e, H-oo)].
Kadm bodem J x R x R prochz prv j edno een.
Part i kul rn integrl: y
x
= x.
Substituce:
y =y
x
z = xz,
= xz + z,
/ = xz" + 2z .
Po dosazen dost aneme
x
3
(l n |x| - 1) z" + x
2
( 2 ln |x| - 3) z' = 0 .
Po substituci z' = w, z" = u' dost aneme diferenciln rovnici prvn ho du
(snen du):
xw(ln |x| - 1) = w(3 - 2l n | x| ).
Po separaci promnnch je na mnoi n J
x
x J
2
, kde J
x
j e ( oo, e), pop.
(e, 0), pop. (0, e), pop. (e, + oo) a J
2
j e R", pop. R
+
, obecn een
w
1)'
V integrlu na prav stran rovnice zavedeme substituci
ln |x| = v.
Dost aneme
Cdu _ f 3 - 2 ln |*|
J M J x(ln |x| - "
f 3 - 2ln |x| f <to fpdi; _
J x(ln| x| - 1 ) ^ " " J ^ - 1
Z
) v - l
= 3 ln |i7 - 1| - 2 j^l + ^ ^ ) d i ; =
= 31n |t; 1| 2i7 21n \v - l | + ln | C
X
| =
. . I C l
1
^ ( c ,
+
o ) .
674
Pak obecn een je
u = C
l n
W
2
~
1
( C
1
> 0 , | x | > e ) ,
pop.
ln |x| 1 , ^ , .
v
u = C
1

u
2
(Cj < 0, 0 < |x| < e) .
Odt ud
Int egrovn m dost aneme
z = C
2
l n| x| ,
x
odkud pr o x G J plyne
y = c
2
x C
ln |x|.
8.3.4. Eul erova di f erenci l n rovni ce druhho du
bez prav strany [ homogenn Eul erova di f erenci l n
rovni ce]
a x
2
/ ' + fcx/ + cy = 0,
kde a (a + 0), fc, c j sou konst ant y a XG R", pop. xe R
+
. Kadm bodem
[
x
o> yo> / o]
G
(
x
o # 0) prochz prv j edno een.
Naj deme een charakteristick rovnice:
ar(r - 1) + br + c = 0,
a r
2
+ (fc - a) r + c = 0 ;
_ a - f c " /fti - fc
2
c\
r i
'
2
" " 2 T
V V 4a
2
Ppad 1: rj =# r
2
(r
1 ?
r
2
e R ) :
y
= c
x
x
r i
+ C
2
x
ri
(C
u
C
2
e R, x * 0).
P pad 2: r
x
=r
2
= r (r G R):
675
y = x
r
(C
l
ln |x| + C
2
) (C
u
C
2
e R , x * 0 ) .
Ppad 3: r
U2
= a jSi (a, /?G R):
y = x*[C
x
cos (/? ln |x|) + C
2
sin (/? ln |x|) (C
l9
C
2
G R, X * 0) .
Pz/ctrf 1:
x
2
y" + 5xy' - I2y = 0 .
Charakt eri st i ck rovnice:
r ( r - l ) + 5 r - 12 = 0,
r
2
+ 4r - 12 = 0 ; r
x
= 2 , r
2
= - 6 (ppad l).
een diferenciln rovnice je
y = C
X
X
2
+ C
2
X~
6
= C
X
X
2
+ ^ .
Pnfc/ad 2:
4 x
2
/ ' - 16xj/ + 25y = 0 .
4r(r - 1) - 16r + 25 = 0 ,
4r
2
- 20r + 25 = 0 ; r
x
= r
2
= f (ppad 2).
een diferenciln rovnice j e
y =
X
5 / 2 (
C i
, |
x
|
+ =
( ^ 5 ) ,
n
|
x
|
+ =
= x
2
(
N
/ x ) ( C
1
ln |x| + C
2
) .
Pijfctad 3:
X
2
/ - Ixy + 20y = 0 .
r ( r - l ) - 7 r + 20 = 0 ,
r
2
- 8r + 20 = 0; r
i a
= 4 2i (ppad 3).
een diferenciln rovnice j e
y = x
4
[ Ci cos (2 ln |x|) + C
2
sin (2 ln |x|)
676
8.3.5. Nehomogenn l i nern di f erenci l n rovni ce druhho du
/' <Pi(x) + / (p
2
(*) + y 
kde <Pi (i = 1, 2, 3, 4) j sou spojit funkce na njakm intervalu J, <Pi(x) + 0
a funkce / o]
6
^
x
^
x
^ prochz prv j edno een.
P o s t u p e e n : Jsou-li y
x
a y
2
t akov dv part i kul rn een homogenn
rovnice
/ + y <p(x) + y^( x) = 0,
e
v kadm bod x e J , pak obecn een tto rovnice je t varu
y =
c
iyi +
c
2 j > 2 .
Obecn een nehomogenn rovnice najdeme met odou variace konst ant :
y = C
1
(x)y
1
+ C
2
{x)y
2
;
pak
y' = C\{x)
yi
+ d M y i + C
2
( x) y
2
+ C
2
{x)y'
2
.
Pol o me
+ C
2
(x)y
2
= 0 .
Pak
/ = C\{x)y\ + C
x
( x) y + C'
2
(x)j /
2
+ C
2
(x){
a po dosazen do rovnic mme
C\{x)y\ + C ^ x ) / ; + C'
2
(x)j /
2
+ C
2
( x ) /
2
+
+ Ci{x)y\ <p{x) + C
2
(x)y'
2
<p(x) + C^ x ) ^ ! i/>(x) + C
2
(x)y
2
(x) =
= C\(x)y\ + C
2
(x)y'
2
= co(x).
Zskali j sme tedy pr o funkce C
2
a C
2
soustavu dvou rovnic
C\(x)y
+ C
2
(x)y
2
= 0,
C\{x)y\ +C
2
(x)y'
2
=co( x) .
677
Prot oe det ermi nant soustavy j e pro kad slo xeJ rzn od nuly, lze z tto
soustavy vypotat funkce C\ a C
2
a integrac najt funkce C, a C
2
.
Obecn een nehomogenn rovnice pak j e
y = Crfi + C
2
y
2
+ C^xjy^x) + C
2
(x)y
2
(x).
. Pklad:
x
2
y" - 2xy' + ( x
2
+ 2) y = x
4
(x * 0) .
Dlme-li danou rovnici mocni nou x
2
, dost aneme nor movan tvar nehomo-
genn diferenciln rovnice dr uhho du:
2 , x
2
+ 2
2
y ~-y + y = *
X X
Nejprve eme homogenn diferenciln rovnici
2
, *
2
+
2
/' - - y + y = o.
X X
Tat o rovnice m part i kul rn integrl y
x
= x sin x. Post upuj eme podl e ln-
ku 8.3.3.
Polome-li y = j ^ z = z x s i n x [XG(27T, (2fc + 1)TT), pop. xe((2k + 1)7r,
(2k + 2)n); / CGZ] dost aneme rovnici
z"x sin x + (2 sin x + x cos x + 2 sin x) z =
= z" sin x + z' cos x = 0 .
Polome-li z' = M, dost aneme rovnici u' sin x + u cos x = 0. Jej obecn e-
en j e
C
u = (x =1= 2/c7r; k G Z, C G R).
sin x
Pak
f dx
z = C - = C cotg x + D (x + 2/CTT; ke Z, C, De R) .
J sin x
Odt ud hledan obecn integrl homogenn diferenciln rovnice tedy j e
y = (C cotg x + D) x sin x = x(D sin x + C cos x) (C, D e R).
Tat o funkce je spojit ve vech bodech x, kde dan rovnice m smysl.
678
Obecn integrl nehomogenn diferenciln rovnice najdeme nyn pomoc
met ody variace konst ant . Dosadme-li za C a D po ad funkce C(x) a Z)(x),
mme
y
= X
[C(
X
)
cos x
+ ^(
x
)
s
*
n x
l
Dosadme-li t ut o funkci do nehomogenn diferenciln rovnice a klademe-li
C'(x) cos x + D'(x) sin x = 0 ,
pak
v' = C(x) cos x -f D(x) sin x + x[ - C(x) sin x + D(x) cos x] ,
y" = [ - C(x) sin x + D(x) cos x] . 2 +
+ x[ - C'(x) sin x + D'(x) cos x - C(x) cos x - Z)(x) sin x] ,
2[ - C(x) sin x + D(x) cos x] +
+ x [ C'(x) sin x + D\x) cos x C(x) cos x D(x) sin x] -
2
[C(x) cos x + D(x) sin x] - 2[ - C(x) sin x + D(x) cos x] +
x
2
+ 2
H [C(x) cos x + D(x) sin x] =
= x[ - C( x) sin x + D'(x) cos x] = x
2
.
Dohr omady s dodat enou podm nkou plat tedy soust ava rovnic
- C'(x) sin x + D'(x) cos x = x ,
C(x) cos x + D'(x) sin x = 0 .
Jej det ermi nant soustavy j e
a tedy
-sm x, c os x
cos x, sin x
= - 1 .
Soustava m tedy een
C(x) =
D'(x) =
X, c os x
0, sin x
sin x, x
cosx, 0
x sm x ,
= x cos x ,
679
odkud
C W - j"*
S
,n,c = x c o s * - , * ,
D(x) = j x cos x = x sin x + cos x .
Obecn integrl nehomogenn diferenciln rovnice na mnoin ( R\ | 0}) x
x R x R j e
y = x[ C cos x + D sin x] +
+ x[ sin x cos x + x cos
2
x + x si n
2
x + cos x sin x] =
= Cx cos x + Dx sin x + x
2
.
8.3.6. Nehomogenn l i nern di f erenci l n rovni ce druhho du
s konst ant n mi koef i ci ent y
ay" + by' + cy = s(x) (x e J ) ,
kde a (a =1= 0), b, c j sou konst ant y a s j e spojit funkce na intervalu J.
Nejprve eme homogenn diferenciln rovnici pr o s(x) = 0, j ak j e uvedeno
v lnku 8.3.2. Pot om hl edme part i kul rn een nehomogenn diferenciln
rovnice (tj. s pravou st ranou) met odou variace konst ant . V jednotlivch p-
padech lze najt part i kul rn integrl rovnice s pravou st ranou rychleji:
Nech p + qi nen koenem charakteristick rovnice. Nech funkce s m tvar
s(
x
) =
x
[P(x) cos (qx) + Q(x) sin (qx)] ,
kde P a Q j sou po ad mnohol eny m-tho a n-tho stupn. Pak part i kul rn
integrl rovnice
ay" + by' -f cy = s(x)
m tvar
y
p
(x) =
x
[R(x) cos (tfx) + S{x) sin (qx)] ,
kde S j sou mnohol eny stupn max {m, n}.
Je-li p + qi j ednoduchm koenem charakteristick rovnice, pak part i ku-
lrn integrl m tvar
y
p
(x) x e
px
[R(x) cos (gx) + S(x) sin (<?x)] ,
kde R, S j sou opt mnohol eny stupn max {m, n}.
680
Je-li p dvoj nsobnm koenem charakteristick rovnice a funkce s j e tvaru
s(x) = P{x)e
px
,
kde P je mnohol en m-tho stupn, pak partikulrn integrl rovnice
ay" + by' + cy = s(x) m tvar
y
p
= x
2
R(x)
x
,
kde R je mnohol en m-tho stupn. Je-li funkce s soutem funkc s
t varu
x
[P(x) cos (qx) + Q(x) sin (gx)] , pak part i kul rn een rovnice
ay" + ?y' + cy = s(x)
j e soutem part i kul rn ch een rovnic
ay" + b + cy = s^x).
een nehomogenn diferenciln rovnice se pak rovn soutu obecnho
een pslun homogenn diferenciln rovnice a part i kul rn ho een ne-
homogenn rovnice.
Pklad 1:
y" - 2y - 8y = 3 sin x .
een pslun homogenn diferenciln rovnice:
y" - 2 / - 8y = 0.
r
2
- 2r - 8 = 0 ; r
x
= 4 , r
2
= - 2 .
een homogenn diferenciln rovnice tedy j e
y
, = C
x
e
4 x
+ C
2
e "
2 x
.
Prot oe s(x) = 3 sin x, hl edme part i kul rn integrl ve tvaru
y = A sin x + B cos x ,
y = X cos x sin x ,
y" = A sin x B cos x .
Po dosazen do vchoz rovnice mme
- A sin x - B cos x - 2A cos x + 2B sin x - 8X sin x - 8 cos x =
= 3 sin x .
681
Por ovnn m koeficient dost aneme
-9A + 2B = 3 ,
-9B - 2 / 1 = 0 ,
odkud
27 6
Obecn een dan diferenciln rovnice tedy j e
C
2
27 6
y =
c
i
e +
^ " ^
s m x +
^
c o s x
-
Pklad 2 (ppad rezonance):
y" + y' - 2y = ^ e
x
.
Charakt eri st i ck rovnice pslun homogenn diferenciln rovnice:
r
2
+ r - 2 = 0 ; r
x
= 1, r
2
= - 2 .
Obecn een homogenn diferenciln rovnice je
y
= d e
x
+ C
2
e ~
2 x
.
Prot oe s(x) = \ e
x
, hledme eeni ve tvaru
y = e
x
,
y' = X e
x
+ Ax e
x
,
y" = 2/1 e
x
+ Ax e
x
.
2A e
x
+ Ax e
x
+ A e
x
+ Ax e
x
- 2Ax e
x
= 3 A e
x
= \ e
x
.
Odt ud A = a obecn een dan rovnice tedy je
y = C
l
e ~ + C
2
e "
2 x
+ e
x
.
8.3.7. Eul e r ova di f erenci l n rovni ce druhho du
s pravou stranou [ pl n Eul erova di f erenci l n rovni ce]
ax
2
y" + bxy' + cy = (p(x),
kde a (a =1= 0), b, c j sou konst ant y a (p(x) j e spojit funkce na intervalu J
( 0 * 4
682
Nejprve eme homogenn Eulerovu diferenciln rovnici
ax
2
y" + bxy' + cy = 0 ,
j ak je uvedeno v lnku 8.3.4. Pot om hl edme part i kul rn een nehomogenn
rovnice met odou variace konst ant . V jednotlivch p padech lze najt part i -
kulrn integrl rovnice s pravou st ranou rychleji t mt o post upem:
a) Prav st rana rovnice j e pol ynom n-tho stupn. Hl edme een ve t varu
y = Ax
n
+ Bx
n
~
1
+ Cx
n
~
2
+ ... + K.
b) Prav st rana rovnice j e funkce obsahujc vraz e
w x
. Hl edme een ve
tvaru
y = Ae
nx
,
kde
x
j e vraz vyskytujc se na prav stran.
c) Prav st rana je funkce sin (mx) nebo cos (mx) nebo linern kombi nace
obou tchto funkc. een hl edme ve tvaru
y = A sin (mx) + B cos (mx).
d) Prav st rana je funkce sinh (mx) nebo cosh (mx) nebo linern kom-
binace obou t cht o funkc. een hl edme ve t varu
y A sinh (mx) + B sinh (mx).
e) Prav st rana j e algebraickm soutem pedchozch jednotliv uvedench
funkc. een je pak rovn algebraickm soutem pslunch t var een.
een diferenciln rovnice s pravou st ranou je pak soutem obecnho een
rovnice bez prav strany a nalezenho part i kul rn ho een rovnice s pravou
st ranou.
Pklad:
x
2
y" - 2xy' - lOy = 2x
2
- 3x + 10. .
een pslun homogenn diferenciln rovnice:
x
2
y" - 2xy' - lOy = 0 .
r(r-\)-2r - 10 = 0 ,
r
2
- 3 r - 1 0 = 0 ; r
x
= 5 , r
2
= - 2 .
Homogenn diferenciln rovnice m tedy obecn integrl
y
=
C
1
X
5
+ C
2
X "
2
.
Part i kul rn integrl se ur t akt o:
683
Vzhledem k tvaru prav strany hl edme een ve tvaru
y = Ax
2
+ Bx + C,
/ = 2Ax + B,
y" = 2A .
Po dosazen do vchoz rovnice je
x
2
. 2A - 2x(2Ax + B) - lO(Ax
2
+ Bx + C) = 2x
2
- 3x + 10
x
2
{2A - 4A - 10A) = 2 x
2
,
x{-2B - 10B) = - 3 x ,
- 1 0 C =\o.
Je tedy
A= B = i , C= - 1 .
Part i kul rn integrl j e
J>i = - i x
2
+ i x - 1.
Diferenciln rovnice s pravou st ranou m tedy obecn een
y = C
1
x
5
+ - ^ - i x
2
+ i x - l .
x
z
8.4. OB Y E J N D I F E R E N C I L N R OVNI C E
T E T HO DU
8.4.1. Homogenn l i nern di f erenci l n rovni ce t et ho du
s konst ant n mi koef i ci ent y
" + ay" + b + cy = 0,
kde a, b, c j sou konst ant y.
Naj deme een charakteristick rovnice
r
3
-I- ar
2
+ br + c 0 .
Ppad 1: ^ * r
2
* r
3
, r
3
* r
x
( r
1 ?
r
2
, r
3
G R):
y = C
l

lX
+ C
2
e'
2 J C
+ C
3
e'
3 J C
.
684
Ppad 2: r
x
= r
2
= r, r
3
+ r (r, r
3
e R):
y
= (C
x
x + C
2
)
x
+ C
3
e '
3 X
.
Ppad i\ r
x
= r
2
= r
3
= r (re R):
y = ( C
1
x
2
+ C
2
x + C
3
) e ' *.
Ppad 4: r
x
e R, r
2 3
= a i/J (a, i? e R):
y = C
l
e
r i x
+ [ C
2
cos (jSx) + C
3
sin (jSx)] e
a x
.
Tut o met odu lze snadno zobecnit pr o homogenn diferenciln rovnice
n-tho du s konst ant n mi koeficienty.
M-li homogenn linern diferenciln rovnice n-tho du n nezvislch
een y
9
y
2
, y (tj. det ermi nant
y'u -->n
je rzn od nuly), pak obecn een m tvar
y = C\y\ +
c
iyi + +
c
n
y
n
-
8.4.2. Nehomogenn l i nern di f erenci l n rovni ce
t et ho du s konst ant n mi koef i ci ent y
y'" + a + b + cy = cp(x),
kde a, >, c j sou konst ant y a (p(x) j e spojit funkce na intervalu J.
Tat o diferenciln rovnice se obdobn j ako nehomogenn diferenciln rov-
nice dr uhho du (viz str. 677) vyetuje tak, e se nejprve e pslun homo-
genn diferenciln rovnice a pak se bu pomoc vhodn substkuce, nebo
met odou variace konst ant hled part i kul rn integrl. Souet obecnho een
homogenn rovnice a part i kul rn ho een nehomogenn rovnice dv obecn
een dan diferenciln rovnice.
Tt o met ody lze t ak obdobn pout pi een diferencilnch rovnic
vyho du.
685
8.5. I NT E GR OVN D I F E R E N C I L N C H R OVNI C
P O MO C MO C N I N N C H AD
Je-li f(x,y) anal yt i ck funkce na obor u x
0
a ^ x ^ x
0
+ a,
y
0
b _ y _ y
0
+ b, pak na uritm okol bodu x
0
existuje analytick een
00
y(x) = y
0
+ Z
i = 1
rovnice
/ =f(x,y\ A
x
o) = yo-/
Koeficienty rozvoje een y urme por ovnn m koeficient u stejnch mocni n.
Kad sten souet ady pr o y(x) lze povaovat za piblin eefi lohy.
Pol omr konvergence mocni nn ady urme znmmi met odami teorie moc-
ninnch ad.
Pklad:
y' = y
2
+X\ y
p
=y(0)= - 1 .
Pol o me
oo
y = -
1
+ Z
a
i
x i
;
i= 1
pak
i = 1
_ a
t
x
l
i = l \ i = l
Por ovnn m koeficient mme
a
x
= 1, a
{
= 1,
2a
2
= 2a
, a
2
= 1,
3a
3
= a
2
- 2 a
2
, a
3
= (1 + 2) = 1,
4a
4
= 1 2a
3
+ 2 a
1
a
2
> a
4
= ^(1 2 2) = J, atd.
Piblin een:
y - l + x - x
2
+ x
3
- f x
4
.
686
Be s s e l oVa ( d i f e r e n c i l n ) r o v n i c e
Homogenn linern diferenciln rovnice
v
2
/ + xy + ( x
2
- p
2
)y = 0 (x * 0)
se nazv Besselova {diferenciln} rovnice. Konst ant a p se nazv index
Besselovy {diferenciln} rovnice. eenm j sou tzv. Besselovy funkce, kter
lze vytvoit kombi novn m elementrnch funkc jen pro index
2 n + l
p = ( n e Z ) .
Obecn een pr o p $ Z:
y = CJ
p
( x) + Z) J _
p
( x) ,
kde
o m\ T(p + m + 1) \ :
(obr. 381).
c . ' 15 /
Obr. 381. Besselovy funkce prvnho druhu
Obr. 382. Besselovy funkce druhho
druhu [Weberovy funkce]
Obecn een pr o peZ:
y = CJ
p
(x) + DY
p
(x),
kde
Y
p
(x) = l i m
J m W c O S M
-
J
-
( x )
m->p
sin (mn)
(obr. 382).
P i t om T je tzv. funkce gama, definovan bu vzt ahem
r(x) = e - V d f ( x > 0 ) .
687
nebo vztahem
p p * -
1
= lim - 't
;
-r ( p e N, x e R ) .
W
P - o o x(x + l ) ( x + 2) . . . ( x + p - 1)
v
'
Funkce gama spluje tyto vzt ahy:
T(x + 1) = x T( x ) ,
r ( x ) r ( i - x ) = -
7
"
sin (nx)'
r W r ( x + i ) = ^ r ( 2 x )
;
pr o x e N plat
r(x) = ( x - i ) i .
Funkce J
p
a Y
p
j sou pr o p e N tabelo vny (viz nap. [206]).
Mezi Besselovmi funkcemi s rznmi indexy plat vztahy
J
p
_
1
( x) + J
p + 1
( x ) = ^ J
p
( x ) ,
dJp(x)
=
_ P_
dx x "
p V
~ ' '
:
J
p
( x) + J
p
^(x).
8.6. P ARCI L N D I F E R E N C I L N R O V N I C E
Parciln diferencilnrovnic n-tho du v m promnnch x
1 ;
x
2
, x
m
nazvme rovnici tvaru
J Sy cy d
2
y dy\
Fx
1?
x
m
, y, , , -
T
, ..., I = 0, (1)
\
X
l
X
m
x
l
x
m/
kde meN a F: Q
m n + m + 1
- R ( f i
m
+
w +
i = R
mM + m + 1
) . Pi t om lev st rana
rovnice zvis v kadm p pad aspo na j edn n-t derivaci hledan funkce.
eenm [integrlem, integrln plochou, integrln varietou] rovnice (l) na
urit oblasti Q
m
<= R
m
nazvme kadou funkci cp: Q
m
=> R, kter m vech-
ny poadovan parciln derivace na oblasti Q
m
a kter po dosazen do rov-
nice (1) t ut o rovnici spluje. een nemus bt dno v explicitnm tvaru
688
y = <p(x
u
..., x
m
), ale me bt dno i implicitn rovnic u(x
l9
x
2
, x
m
, y) = 0.
U parcilnch diferencilnch rovnic nelze mluvit o obecnm een. U n-
kterch j ednoduchch rovnic lze uvst obecn integrl, kter zvis na j edn
nebo nkolika libovolnch funkcch.
8.6.2. J e d n o d u c h p a r c i l n d i f e r e n c i l n r o v n i c e
V nsledujcm pehledu symboly w, Wj , w
2
zna libovoln funkce,
kter maj dostaten poet derivac.
Rovnice een
z
x
- z
y
= 0
*xy = / ( * . y)
z
xx
- z = 0
z
x
+ z
y
= 0
z = w(y)
z = w(x)
z = xw
x
( y) + w
2
(y)
z = y
W l
( x ) + w
2
(x)
z =
W l
( x ) + w
2
(y)
z = w(x + y)
z
= Hf{x, y) dx dy + w
x
(x) + w
2
(y)
z =
W l
( x + y) + w
2
(x - y)
z = w(x y)
z - = 0
L
xx
f 2
^
z = w
x
(x + ty) + w
2
(x - ty)
(
2
+ 0 je reln konst ant a)
z = w(ay bx)
z = w
x
(x + iy) + w
2
(x - iy)
z = w(#(x, y))
az
x
+ bz
y
= 0
yz-.
xz.
:
x
- y
Zy
= 0
:
x
- xz
y
= 0
(g j e dan funkce promnnch x, y)
z = vv(xy)
z = w(x
2
+ y
2
)
689
8.6.3. Li nern parci l n di f erenci l n rovni ce prvn ho du
ve dvou prom nnch
Linern parciln diferenciln rovnic prvnho du ve dvou promn-
nch nazvme rovnici
P(x, y, z) " + Q(x,y,z)
(
^ = R(x
9
y,z), (2)
cx cy
kde P,Q,R j sou spojit funkce promnnch x, y, z na njak oblasti Q
3
.
Najdeme-li een soustavy obyejnch diferencilnch rovnic
dy
=
Q dz
=
R
dx P ' dx P
[
'
ve tvaru
u(x, y, z) = C
l9
v(x, y, z) = C
2
,
pak obecn een rovnice (2) je tvaru
w(w, v) = 0,
kde w je libovoln diferencovateln funkce dvou promnnch. K t omu, aby-
chom mohli funkci w j ednoznan urit, je t eba znt tzv. okrajovou podmnku.
Poznmka:
M st o soustavy (3) meme eit soustavu
dx _ P dz _ R
y~R' y~Q'
pop. soustavu
dx _ P dy _ Q
~z~R' z"'
O een t akov soustavy viz nap. [147]. V nsledujcm p kl adu ukeme
j ednoduch ppad.
Pklad:
2xy + 4 v = x y .
cx ' cy
690
Pak soustav
neboli
Obecn een dan rovnice j e
kde w je libovoln diferencovateln funkce dvou promnnch.
Poadujeme-li, aby hledan een splovalo podm nku z(x, 4) = f x
2
, pak
z rovnic (4) dost aneme
Odt ud Q C
2
= 4 , a tedy
y = C
x
x
2
,
x
2
^
4
neboli
691
dy
=
2y
dx x
dz x
x~2
vyhovuj een
9. N E K O N E N ADY, F O U R I E R O V Y ADY,
F O U R E R V I NT E GRL ,
LAP LACEOVA T R A N S F O R MA C E
9.1. ADY
Definice:
Je-li {a
k
} seln posl oupnost , pak nekonenou selnou adou (strun -
selnou adou nebo adou) nazvme vraz
a
x
+ a
2
+ ... + a
k
+ ... = a
k
,
n = 1
au
kter ast o strunji zname ]Ta
fc
nebo a
f c
. Stanec a
k
se nazv fc- ferc
ady. Vraz s = a
fc
= a
t
+ a
2
+ ... 4- a
n
se nazv n- sten souet
ac i =l
ady ^ a
fc
. Posl oupnost
M = 1
{s
k
} = (s
1
,s
2
,5
3
,...) = ( a^ a! + a
2
, aj + a
2
+ a
3
, ...)
co
se nr/.v posloupnost stench sout ady a
f c
.
w= i
Pklady:
' {a
k
} = (lhhh-..),
{s
k
} =(1, 1 + i 1 + i + i 1 + i + + i ..-) =
= (1, li, l i l j , . . . ),
t
a
k = i + i + i +
ic= i
9.1.2. Kr i t r i a k o n v e r g e n c e a d
Ko n v e r g e n t n a d i v e r g e n t n a d y
00
kme, e ada ko nvergentn [ko nverguje], jestlie existuje limita
k= 1 n
lim s posl oupnosti stench sout s = a
fc
a m konenou hodnot u s,
n-+oo lc= 1
kter se nazv souet {konvergentn} ady.
692
ada {a
k
} se nazv urit divergentn, resp. neurit divergentn, jestlie
posl oupnost {s} jejch stench sout m nevlastn limitu, resp. neexistuje
jej vlastn ani nevlastn limita.
oo
kme, e ada a
k
je absolutn konvergentn [konverguje absolutn],
k= i
00
jestlie ada |a
f c
| konverguje.
k= i
oo
kme, e ada
a
k J
e
neabsolutn [relativn] konvergentn [konverguje
fc1
00 00
neabsolutn [relativn^], jestlie ada a
k
konverguje, ale ada Kl
diverguje.
k = 1 fc=1
kme, e ada je nepodmnn, resp. podmnn konvergentn [konverguje
nepodmnn, resp. podmnn], jestlie souet ady nezvis, resp. zvis na
perovnn len ady.
Absolutn, resp. neabsol ut n konvergentn ada j e nepodm nn, resp. pod-
mnn konvergentn. ^
Vynechme-li v dan ad a
k
prvnch n len a
l9
a
2
, a
n
, dost aneme
adu
k = 1
y
oo
a
n+l +
a
n+2 +
=

a
n + k>
k = 1
oo
K
kt erou nazvme zbytkem ady a
k
po n-tm lenu. Je-li .lan ada konver-
k= i
gentn a m-li souet 5, pak zbytek tto ady po n-tm lenu j e tak konver-
gentn ada a jej souet R
n
se rovn rozdlu soutu s a stenho soutu s
n
:
R
n
= s - s
n
.
Pr o konvergentn ady plat
lim R
n
= O.
n-* oo
00
Z k l a d n k r i t r i u m k o n v e r g e n c e a d y 0
f c
fr= i
\im( s
k+p
- s
k
) = 0 pr o Vp e N .
fc-oo
Tot o kri tri um je nut n a postaujc. ^
Nutnou,- ale nikoli postaujc podm nkou konvergence ady a
fc
je
lim 0
f c
= O.
693
a d y s k l a d n mi l e n y
00
ada Z
a
k
s e
nazv ada s nezpornmi leny, resp. ada s kladnmi leny,
k= i
jestlie pr o vechny indexy k plat a
k =
O, resp. a
k
> 0.
oo
ada Z a
k
s nezpornmi nebo kl adnmi leny se nazv majorantn
k= 1 oo
[majoranta], resp. minorantn [minoranta] k ad ^k> jestlie pr o skoro
k = 1
vechny indexy fc plat a
fc =
>
fc
, resp. a
k =
>
fc
.
Postaujc, ale nikoli nut nou podm nku konvergence, pop. divergence
obsahuj t at o kri t ri a:
Podlov [ Alembertovo] kritrium: Jestlie a
k
je ada s kl adnmi
k = 1
leny, plat O < q < 1 a pr o skoro vechny indexy k plat
^
=
, resp. * i * l ,
pak ada je konvergentn, resp. divergentn.
oo
Limitn podlov [limitn Alembertovo] kritrium: Jestlie a
k
je ada
k= i
s kl adnmi leny, existuje lim (a
k +

ja
k
) = q, pak pi q < 1, resp. q > 1 je
n- oo !
ada konvergentn, resp. divergentn. Jestlie 4 = 1
?
pak o konvergenci ady
nelze podle t ohot o kritria rozhodnout .
ao
Odmocninov [Cauchyovo] kritrium: Jestlie a
k
je ada s kl adnmi
k= i
leny, plat O < q < 1 a pr o skoro vechny indexy k j e
XJa
k
=
g, resp. \Ja
k
=
1,
pak ada j e konvergentn, resp. divergentn.
00
Limitn odmocninov [limitn Cauchyovo] kritrium: Jestlie
a
k J
e
ada
k = l
s kl adnmi leny, existuje lim
k
Ja
k
= q, pak pi q < 1, resp. > 1 ada
Jc-*ao
konverguje, resp. diverguje. Jestlie q = 1, pak o konvergenci ady nelze podle
t ohot o kritria rozhodnout .
00
Porovnvac kritrium: ada a
k
s kl adnmi leny konverguje, jestlie
k n existuje konvergentn maj orant a. Jestlie ada a
k
diverguje, pak je
k= 1
divergentn kad jej majoranta.
694
Al t e r n u j c a d y
ao
ada ( - \f
+1
a
k
, kde a
k
^ O, se nazv alternujc.
k= i
Alternujc ada konverguje, jestlie pslun ada absolutnch hodnot
konverguje.
co
Leibnizovo kritrium pro alternujc ady: Jestlie ( l)
k+1
a
k
, kde
k= 1
fy = 0, je alternujc ada, posl oupnost {a
k
} j e nerostouc a lim a
k
= 0, pak
ada je konvergentn.
Op e r a c e s a d a mi
Konvergent n ady lze len po lenu stat nebo odtat, tj. jestlie
00 0 0
Z
a
k = A. X b
k
= B> P
a
^ p l
a t

k = l fc=l
+ = f ( a , - ^ ) = A - B .
fc=l k = l
oo oo
Jestlie ady ]T tf
k
= X, b
fc
= j sou absolutn konvergentn, pak kon-
fc=l k =l
oo
verguje absolutn tak ada c
k
, kde
k= 1
c
k
= a
k
b
l
+ a
k
- i f c
2
+ +
a plat
t c
k
= AB.
k= 1
ao
Rada c
k
se nazv cauchyo vsk souin danch ad.
9. 1. 3. N k t e r n e k o n e n k o n v e r g e n t n s e l n a d y
, 1 1 1 / 1
" 1! 2! 3! " V ( f c - 1 ) ! / '
1 1 1 / (-lf~
l
1 + . + ... = l n 2 U =
V ;
2 3 4 ' V f c
1 1 1 / 1
2
+
4
695
1 1 1 _ n
2
1 1 1
1 1 1 1
r . l
+
375
+
577
+
" '
_
2
1 1 1 1
I 1 h ... = -
1 . 2 . 3 2 . 3 . 4 3 . 4 . 5 4
1
(Iv =
a
k
=
(2k - 1 ) V '
1
k(k + 1)/ '
1
(2fc - l)(2k + l)J '
1
k(k + l)(k + 2).
Dal nekonen ady pr o slo n dost aneme z rozvoj cyklometrickch
funkc v ady (viz str. 704):
n 1 1 1
- = a r c t gl = l - -
+
- - -
+
. . .
(Leibnizova ada),
n
4
n
4
4
4
1 1 / 1 1
a r c t g - + a r c t g - - I - + - I -
3 ( 2
3 +
3
3
)
+
5 ( 2
5 +
3
5
1 1
4 arctg - - arctg =
, 1 1
1
4 ( T - ^ T +
5 3 . 5
3
5 . 5
5
1 1
+
1
239 3 . 239
3
5. 239
:
1 1 1
arctg - + arctg - + a r c t g - ,
2 5 o
i i i
8 arctg arctg 4 arctg .
6
1 0
5
239
6
515
{Eulerova ada),
696
9.1.4. Mo c n i n n r a d y
Posloupnost funkc [funkn posloupnost] na mnoin J nazvme
zobrazen mnoiny N vech kladnch celch sel do mnoi ny Lj vech ko-
nench relnch, pop. komplexnch funkc definovanch na mnoin J.
Posl oupnost funkc zapisujeme
i %\ ( / i , / * - ) nebo . / i , /
2
.
Pr o urit slo x
0
eJ dost aneme z posloupnosti {f
k
} s e l n o u p o s l o u p -
n o s t {fk(
x
o)}- J
e
~' i posl oupnost {/
k
(x
0
)} konvergentn, kme, e funkn
posloupnost {f
k
} konverguje v bod x
0
. Jestlie pro kad slo x e M <i J
existuje vlastn limita lim f
k
(x) = / ( x) , kme, e funkn posloupnost \f
k
)
konverguje na mnoin M k funkci f
Jestlie {f
k
) je funkn posl oupnost na mnoin J, pak vraz
fi + / 2 + . = ! / * = !/*
fc = 1
nazvme adou funkc [funkn adou]. Funkci f
k
nazvme k-tm lenem
n
ady a funkci s
n
= ]T f
k
n-tm stenm soutem ady. Posl oupnost {s
n
]
fc= 1 00
nazvme posloupnost stench sout funkn ady f
k
.
k= i
00 00
Pr o urit slo x
0
e J dost aneme z ady /
f c
s e l n o u a d u ]T ^( x
0
) .
fc=l fc=l
00 0 0
Je-li ada ]T /
k
( x
0
) konvergentn, kme, e funkn ada /
fc
konverguje
k=l k=i
oc
r ftod x
0
, kter pak nazvme bodem konvergence, ady /
k
. Jestlie pr o
fc-1
00 00
kad slo x e M J je ada /
f c
konvergentn, kme, e adtf /
f c
fc=1 k= 1
konverguje na mnoin M; mnoi nu M vech bod konvergence dan funkn
ady nazvme oborem konvergence tto ady. Kadmu bodu x z oboru kon-
00
vergence dan funkn ady f
k
je pomoc tto ady pi azeno slo s(x) =
k= 1
ou oo
= /(x), take na oboru konvergence je funkn adou f
k
definovna
k = l fc=l
o
funkce s, kter se nazv souet funkn ady /
fc
fc - 1
697
kme, e funkn posloupnost {f
k
} konverguje stejnomrn [je stejnomrn
konvergentn] k funkci j na intervalu M, prv kdy k libovolnmu slu
e > 0 existuje t akov slo fc
0
, e pro vechny indexy k > k
0
a pro vechny
body x e M plat | /
k
(x) - / ( x) | < s.
CO
kme, e funkn ada Z f
k
stejnomrn konverguje [ je stejnomrn
k= i
konvergentn] k funkci s na intervalu M, prv kdy posl oupnost {s
n
} jejch
stench sout stejnomrn konverguje k funkci s na intervalu M.
Mocninnou [potenn] adou v jedn reln promnn se stedem v bod x
0
nazvme funkn adu tvaru
00 co
Z fk = <h +
a
A
x
-
x
o) + "i{
x
~
x
oY + = Z
fl
fc(* - *o)
f c
>
k=0 k=0
kde fl
0
>
fl
i>
a
2--- J
s o u r e
l n konst ant y. Pr o x
0
= O dost aneme mocni nnou
adu se stedem v bod O t varu
co
Z ty**
= a
0 + +
A
2
X L
+
Jc = 0
b e l o v a v t a o k o n v e r g e n c i mo c n i n n a d y
00
Konverguje-li mocni nn ada Z
a
k^
v
bod x
x
+ O, konverguje absol ut n
fc = 0 oo
v kadm bod x, pr o nj plat |x| < x
{
. Diverguje-li mocni nn ada Z
a
k
xk
k = 0
v bod x
1 ?
diverguje v kadm bod x, pro nj plat |x| > x
x
.
V t a o k o n v e r g e n n m i n t e r v a l u
co
Ke kad mocni nn ad Z
a
k^ existuje takov slo (tzv. polomr kon-
k = 0
vergence) r _ O (pipoutme i r = + oo), e pro vechna sla x, pr o n
|x| < r (tzv. interval konvergence [konvergenn intervaly), je mocni nn ada
absolutn konvergentn a pr o vechna sla x, pr o n |x| > r, j e divergentn.
V bodech x, pr o n |x| = r, nelze obecn rozhodnout , zda mocni nn ada je
konvergentn nebo divergentn. Je-li r = O, pak mocni nn ada je konver-
gentn jen v bod x = 0. Jestlie r = + oo, pak mocni nn ada je konvergentn
na mnoi n R.
C a u c h y o v a - H a d a m a r d o v a v t a
Pr o pol omr konvergence r mocni nn ady plat
_ 1 _ 1
\i lim \J\a
k
\'
fc->ao
698
pop.
1 1
^ lim
fc-*oo
piem pro /i = 0 klademe r = + oo a pro /i = + oc klademe r = 0. Symbol
Um Vk l = HmsupVkl
fc-ôo
zna tzv. limes superior [horn limitu] posloupnosti {\J\a
k
\},
c
j e nejvt
hr omadn bod posl oupnost i
kl> V k l . Vl
a
3l > V k l
Podobn symbol
lim
k - o o
zna limes superior posl oupnost i
02
1
a
2
Existuje-li limita
^ k + i
= lim
fc-0 0
resp. /i = lim */ | a
k
| ,
fc->oo
pak pr o pol omr konvergence r plat
1
r = - ,
piem pi /i = 0, resp. = +0 0 je r = + oc, resp. r = 0.
Vl a s t n o s t i mo c n i n n a d y
Mocni nn ada konvergent n na intervalu J = ( r, r), kde r je jej kon-
vergenn polohr, m tyto vlastnosti:
1. Konverguje stejnomrn na kadm uzavenm intervalu / <= J.
2. Souet s mocni nn ady j e spojitou funkc na intervalu J.
3. Na kadm intervalu / g J je diferencovateln a integrovateln len
po lenu, piem ady t akt o vznikl maj stejn konvergenn pol omr j ako
pvodn ady.
690
Pklad:
Mocni nn ada
1 - z
2
+ z
4
- z
6
+ ...
konverguje pro kad slo z, pr o n plat |z| < 1, stejnomrn k soutu
1/(1 + z
2
). Integrac ady len po lenu dost aneme
ar ct gx = x - + y - ... (|x| < 1).
Tat o ada konverguje kr om t oho jet pr o x = + 1 podle Leibnizova kri-
tria konvergence pro alternujc ady (viz str. 695).
Ro z v o j f u n k c e v mo c n i n n o u a d u
Taylorv vzorec: Jestlie reln funkce / reln promnn x na intervalu
<a, x> pro x > a, resp. na intervalu <x, a} pr o x < a m spojit derivace a
do n-tho du vetn a na intervalu (a, x), resp. na intervalu (x, a) m spojitou
derivaci (n + l)-nho du, pak vzorec
f(x) = f(a) +
(x - a) + {x-a)
2
+ ...
... +
(x - df + R,
kde zbytek R
n+
, lze uvst na nkter z tchto t var:
(Lagranyev tvar),
R
n + l
=
( X
w
f " (1 - rjff
+ l
\a + rj(x -a)) (0 < rj < l)
(Cauchyv tvar), pop. na integrln tvar
C
x
x r
se nazv Ta\ torv vzorec.
700
Poznmka:
Peme-li x = a + h, dost aneme t ent o tvar Tayl orova vzorce:
kde
Ktl
.r^z+M,,..
( 0 < s < 1 )
.
(n + 1)!
= ^ ^ ( - (o <
n
 pro x > /, resp. na
intervalu <x, a} pr o x < a m derivace vech d, pak mocni nn ada
v bod x konverguje a jej souet se rovn / ( x) , prv kdy
l i mJ ?
+ 1
( x) = 0 ,
n-+ oo
kde K
n + 1
( x ) je nkter z uvedench zbytk.
Maclaurinv vzorec: Jestlie v Tayl orov vzorci polome a = 0, pak vzorec
kde zbytek
x "
+ 1
* -
+ 1 =
( T T ) !
/ ( , , + W
( <
d < 1
)
(Lagrangev tvar), pop.
^ ^ ^ ( i - i r r
1
^ ) ( o < , resp. < x, 0>
spojit derivace vech d, pak mocni nn ada
v bod x konverguje a jej souet se rovn f(x), prv kdy
HmR
+ 1
(x) = 0,
n-* ao
kde R
n
+ j(x) j e nkter z uvedench zbytk.
P e h l e d r o z v o j v a d y , z e j m n a mo c n i n n
Binomick ada
'r\ r\ ^ Ir
( 1 + x ) r = 1 +
{ \ )
x +
U
x 2 +
U *
3 + { r e R)?
kde
r\ r{r-l)...(r-k+l)
K
kJ k\
j e konvergentn pr o vechna sla |x| < 1. Pr o |x| = 1 je t eba konvergenci
ady vyetovat zvl. Pr o |x| > 1 ada diverguje. Pr o r = neN j e
bi nomi ckm koeficientem, kter se pr o n > r rovn nule, a vzorec tedy pe-
chz ve vzorec bi nomi ck vty (viz str. 159).
Vraz
[a + xf = a
n
(\ + ^
lze rozvinout pomoc uveden ady, jestlie pr omnnou x nahr ad me zl omkem
xja. Konverguje pr o \x\a\ < 1.
Pklady:
1 1 1 1 1 1 1 1 -x *
( | x| <; i ) ,
.. (|x| <; i),
x* + . . . ( | x| <a ) ,
1
1
2
X
1
7S

1. 1.
3
x
3
1 . 1 . 3 . 5
4
1
1
2
X
~ 2.
7S

2 . 4 . 2 . 4 . 6 . 8 * "
1
1
3
X
1

1. 2 . 1 . 2 . 5 . 8
A
1
1
3
X
~ 3~

3 . 6.
V
3 . 6 . 9 . 1 2
X
1
1
4 *
1
+
1 . 3
?
x
3
-
1 . 3 . 7 . 1 1
1
1
4 * ~ 4 ~
+
4 . 8. 12
X
4 . 8 . 1 2 . 1 6 '
702
( l x )
- 1
= 1 + x + x
2
+ x
3
+ x
4
+ ... (jx| < 1),
. . , 1 1 . 3 , 1 . 3 . 5 , 1 . 3 . 5 . 7 .
(,
x )
- > . - + T x '
+
- T ... (M < 1),
. , ~ 1 1-5 , 1 . 5 . 9 , 1 . 5 . 9 . 1 3 . , ,
1 +
x
) - * ' * = 1 + - x + x
2
+ x
3
+ x
4
+ . . . x < 1 V
K
' 4 4 . 8 4 . 8. 1 2 4 . 8 . 1 2 . 1 6
U 1
'
( l x )
- 2
= 1 + 2x + 3x
2
+ 4 x
3
+ 5 x
4
+ ...
ady pro exponenciln junkci:
x x
2
" x*
1
l n = 2a r gc ot ghx = 2 - + -
3
+ ^ + . . . ) (|x| > 1).
(|x| < 1).
i +
v.
+
v.
+
-
=
k
lki.
(W<+0C
>'
. x ln a x
2
l n
2
a x
3
l n
3
a .. ,
a
x
= e *
, n a
= 1 + - y - + + + ... (|x| < + x , a > 0).
a y pro lo garitmicko u funkci:
x - 1 (x - l )
2
(x - l )
3
l n x = - ^
J
-
+
J
J
- - - ( 0 < x ^ 2 ) ,
x - 1 (x - l )
2
(x - l )
3
l n x =
+
L _ L
+
_ 2 _
+
... ( , > l ) ,
/ x - 1 (x - l )
3
(x - l )
5
\ ,
n
.
l n x = 2 - + 1 ^ + ^ + - *><>>
\ x + l 3 ( x + - l )
3
5(x + l )
5
J
2 3 4
l n( l + x ) = x - y + y ~ y + ( - K x ^ l ) ,
/ X
2
X
3
x
4
\
l n ( l -
x
) = _ ^ + y +
y
+
T
+ . . . J ( - l x < l ) ,
. 1 +
x
~ , / x
3
x
5
x
7
\ .. .
l n - = 2a r gt ghx = 2 ( x + y + y + y + . . . ) (|x| < 1),
703
ady pro goniometrick funkce:
s i nx = X - y + y - -- + . . . (|x| < +0 0 ),
^2 ^ 4 ^. 6
c o s x = 1
_ _
+
_ _ _
+
... ( W < + o c ) ,
t g x = * + - x +
+
3 1 5
X +
- ( \
x
\ <
n
l
2
\
l i l ,
2
, 1 1 x
cot gx = - - - x - - x
3
- - x
5
- . . . (0<\x\<n).
ady pro cyklometrick funkce:
1 x
3
1. 3 x
5
1. 3 . 5 x
7
arcsin x = x H 1 1 (- . (\
x
\ <
2 3 2 . 4 5 2 . 4 . 6 7
1 1 1
*
Ji 1 x
3
1 . 3 x
5
1. 3 , 5 x
7
ar ccos x = x . . . x < 1}
2 2 3 2 . 4 5 2 . 4 . 6 7 ^ '
1 h
ar ct gx =
x
- j + j - j + ... ( M i ) ,
ar ccot gx = ^ - x + y - y + y -. . . ( N l ) .
ady pro hyperbolick funkce:
s i nhx
=
x +
^j
+
yT
+
^7 + - ( W < +
o c
) -
x
2
x
4
x
6
c os hx = 1 + + + + . . . ( | x | < + oo) ,
1 2 17
t g h x
= x
- 3
x 3 +
^
x 5
- ^
x 7
+ -- ( W< /
2
) .
1 x x
3
2x
5
c ot ghx = - + - - - + - . . . ( 0 < | X | < K ) .
ady pro hyperbolometrick funkce:
1 x
3
1. 3 x
5
1 . 3 . 5 x
7
.
ar gsi nhx = x 1 h . . . ( x < 1),
6
2 3 2 . 4 5 2 . 4 . 6 7
V M
'
704
r . , 1 1. 3 1. 3. 5 i .
argcosh x = |_ln (2x) -
2
- -
2 4 fe6
" - J (* > 1),
x
3
x
5
x
7
argtghx =
x
+ j + j + + ... (|x| < 1),
argcot
g
hx = i
+
^ + ^
+
^
+
... ( | x | > l ) .
9.1.5. ' P i b l i n v z o r c e p r o p o t n s ma l mi s l y
Pr o mal sla (v absolutn hodnot ) dost aneme z mocni nnch ad
piblin vzorce, kterch se v praxi asto pouv.
Plat
(1 sf 1 ns ( ceR, |e| < 1);
(a aY \^l n^j {e<a).
Speciln
(1 e)
2
x 1 2 e , (ae)
2
* a
2
^ \
(1 e)
3
1 38, (A e)
3
a
3
^1 ^ ,
V(i a ) i | , v(
) * )>
i -
1 1
A -

\
i + e, ; ~ - i + - ,
1 + flf a \ fl
1 + , v ^ - 7 - 1 1 + ,
V(lfi) 2 ' V("
) VA
2
"
J(\ e)
p
x 1 - e ,
1 _ P
1 + - ,
V( l s)
p
q
e
1 + e, a
c
1 + ln a ,
ln (1 + ) ,
705
1 I
ln 2e, ln [e + J(e
2
+ 1)] e,
18
sin 8 , tg ,
2
1
COS 1 , COtg - ,
2
arcsin , arctg ,
sinh , tgh ,
2
1
cosh 1 H , cotgh ,
2
argsinh , argtgh .
Obecn plat
/ M * / ( o ) + / ' ( o ) 6 .
9.2. Z K L A D N P OJ M Y K F O U R I E R O V M ADM
Nech / je periodick funkce s peri odou T
0
[tj. f(x) = f(x + kT
0
)
pr o Vx e R a Vfc G Z] a n e c h / a / ' j s o u po stech spojit funkce na intervalu
<o, r
0
>.
Trigonometrickou Fourierovou adou [Fourierovm rozvojem] funkce f na-
zvme adu
+ Z [
f l
k cos (fcco
0
*) + b
k
sin (fcco
0
x)] ,
^ k= 1
kde
2 f
7

a
k
= / ( x) cos( f cco
0
x) dx,
Jo
^ = ^7 . / (x)si n {kco
0
x)dx
l
o J o
j sou tzv. Fourierovy koeficienty [Fourierovy konstanty] funkce f vzhledem k tri-
gonometrickmu systmu
1, cos(co
0
x), sin(co
0
x), cos(2co
0
x), sin(2a>
0
x), ... ,
a
0
j2 je stedn hodnot a funkce / (vha) a
2n
^ o = lf =
2n
fo
' o
706
Speciln pro peri odu T
0
= 2n dost aneme adu
+ X
a
k
c o s
(kx) +
fe
fc
s i n

kde
1 f
2 n
fl
fc
= - / ( x) cos (fcx) d x ,
n
Jo
1 f
2 n
b
k
= - f(x) sin (/cx) d x .
7 1
Jo
V kadm bod x
0
, v nm je funkce / spojit, konverguje Fouri erova ada
funkce / k hodnot f(x
0
), a v kadm bod x
0
, v nm nen funkce / spojit,
k hodnot
[ lim f(x) + lim f{x)].
Spektrln tvar Fouri erovy ady j e
k= 1
kde
Dk = y/{al + bi),
<p
h
= a r c t g -
(obr. 383).
Obr. 383: K spektrlnmu vyjden
Fourierovy rady
Kompl exn tvar Fouri erovy ady j e
c
k

k( 00X
= c
0
+ Z (
c
k e
i k C 0 0 X
+ c-
k
e
kde
707
Speciln pro peri odu T
0
= 2n plat
c
4
e
t a
= c + f M ^ + c ^ e - *
1
) ,
fc=-QO fc=l
kde
1
k
2n
/ ( x ) e "
i k x
d x ( f ceZ) .
Plat vztahy
Ofc = c
k
+ C-
k
b
k =
i
(
c
k - c -
k
) {keN).
P p a d y s o u m r n o s t i p r o F o u r i e r o v y a d y
Ppad 1 (obr. 384):
Sud funkce
/(*)=/(-*)
m graf soumrn podl e osy y. Pl at b
k
= 0 (k e N). a Fouri erova ada sud
funkce tedy neobsahuje leny s funkc sinus.
Ppad 2 (obr. 385):
Lich funkce
M = -f(-x)
m graf stedov soumrn vzhledem k pot ku. Plat a
k
= 0 (ke N
0
) , a Fou-
rierova ada lich funkce tedy obsahuje jen leny s funkc sinus.
Obr. 384. Sud funkce Obr. 385. Lich funkce
Ppad 3 (obr. 386):
Funkce, jej graf se skld z st (polovin pslunch polovin period)
tho tvaru, kter zaujmaj t ou pol ohu vzhledem k ose x:
/ M - / ( x
+
f ) .
708
Plat
2 k + i = O, b
2 k + l
= O,
a Fouri erova ada t t o funkce tedy obsahuje jen t akov leny s funkcemi sinus
a kosinus, jejich koeficienty a
k
, b
k
maj sud indexy.
Ppad 4 (obr. 387):
Funkce, jej graf se skld z st (polovin pslunch polovin period)
tho tvaru, kter vak zaujmaj rznou pol ohu vzhledem k ose x:
/(*)=-/(*+!)
Plat
2
k
= 0, b
2k
= 0,
a Fouri erova ada t t o funkce tedy obsahuje jen t akov leny s funkcemi
sinus a kosinus, jejich koeficienty a
k9
b
k
maj lich indexy.
Obr. 386. Pol ovi ny ve stejn poloze
k ose x
Obr. 387. Poloviny v rzn pol oze
k ose x
9.3. VP OE T F O U R I E R O V Y ADY; P K L A D Y
Rozvoj funkce
f{x) = ve-
x
[ XG<0, 2TT) ] ,
T
0
= 2K ,
popisujc harmoni ck vyrovnvac proces (pechodn jev), mme rozvi nout
ve Fouri erovu adu:
1. zpsob een (vpoet Fouri erovch koeficient v t ri gonomet ri ckm
t varu):
1 f
2n
v f
2n
_
a
k
= - v e
x
cos (fcx) dx = - e
x
cos (fcx) dx (k e N)
709
(obr. 388). Int egrovn m per part es vypoteme
I
e
x
cos (fcx) dx = sin (fcx)
+ - sin (kx) - y cos (fc
fc k
o Jo
e
x
sin (fcx) dx =
e
x
cos ( f cx) dx,
a po prav dost aneme
1
_ f e ~
x
e ~
x
, 1
2
e ~
x
cos (fcx) dx = sin (fcx) ^ c o s (kx)
|_ fc k Jo
f
2 n
k
2
Ve~
x
e ~
x
~|
2 n
e "
x
cos (fcx) dx = r sin (fcx) =- cos (fcx)
Jo . 1 + k
2
L fc k
2
'J
0
2* 4* /
Obr. 388. Pechodn jev
Odt ud
!<1 - e "
2 n
)
7T(1 + fc
2
) '
Podobnm zpsobem dost aneme
vk(-c-
2
")
k
n(l+k
2
) '
Z t oho plyne
t>(l - e
- 2
" ) v(l - e
- 2
" )
-, a, =
2JC
, a
2
=
t<l - "
2
")
5n
h
n l. ^ "
e
"
2 n
) i, 2 * " O
b
0
= v, b
l
= , b
2
=
2n 5n
710
Hl edan Fouri erova ada m tedy tvar
i;(l - e -
2
* ) r i 1 1 , . 1 .
= - - + - c o s x + - c os ( 2x) + ... + - s i
n \_2 2 5
v
' 2
sin x + - sin (2x) +
4
2. zpsob een (vpoet Fouri erovch koeficient v kompl exn m t varu):
1
2n
ve *e
l l l
*dx
v C
2
'
=
_ _
e
- ( i + i)j
2n Jo
dx ( f ceZ) . '
Intgrovnm ihned dost aneme
ve
- ( 1 +( t i ) i
2n(l + fci)
2n
o 2JI(1 + ki)
c(l - e "
2
" )
2it(l + fci)
Z c
k
vypoteme koeficienty a
k
a.b
k
:
t ^ l - e -
2
* ) / 1 1
a
k
= c
k
+ c_
k
= 1 +
2% \ 1 + ki 1 - ki
v(l - e
- 2
" ) 1 - Jt + 1 + fci v(l - e
- 2
" )
2n 1 + k
2
Jt(l + fc
2
) '
m(l - e "
2
" ) / 1 1
2it \ 1 + fci 1 - fci
w(l - e
- 2
" ) 1 - fci - 1 - fci vk(l - e
_ 2 k
)
2it 1 +f c
2
7t(l + fc
2
) '
2ir Re c
V 3
T0,5ir
* * f 1 1 f * ^

-4 -3 -2 - 1 0
1 2 3 4 Ac -4
Obr. 389. rov spektrum funkce v e
(reln st)
LL
-vk
Obr. 390. rov spektrum funkce re"
(imaginrn st)
7 1 1
Pi obou zpsobech vpotu dost aneme ovem tyt vrazy pro Fouri e-
rovy koeficienty. Zejm pi vpotu tchto koeficient v kompl exn m tvaru
dost vme podst at n j ednodu integrly, take druh zpsob vpotu j e
poetn mn namhav, a to zejmna tehdy, jestlie / je exponenciln funkc.
rov spekt rum funkce / dost aneme ve tvaru
2nc
h
=
v(l - e"
2 n
) v(l - e
_ 2 n
) ( l - ki)
1 + ki 1 +k
2
_ v(\ - e "
2 n
) . vk{l - e~
2 n
) v vk
~ 1 + k
2 1
1 + k
2
~ 1 + k
2
"
1
1 + k
2
nebo e "
2 n
^ 1 (obr. 389 a 390).
S p e c i l n F o u r i e r o v y a d y
1. Pravohelnkov kivka (obr. 391):
4v
f(x) = [sin x + } sin (3x) + { sin (5x) + . . . ] .
71
2. Pravohelnkov kivka (obr. 392):
Av
f(x) = [cos x - j cos (3x) -f y cos (5x) - . . . ] .
K
I
1
2t x
Obr. 391. Ke kivce 1
I T T
2i
0\ ir
2% x
Obr. 393. Ke kivce 3 pro
v
2
* 0
3. Pravohelnkov kivka (posunut ve smru osy y ) (obr. 393):
f(
x
) =
v
A^l
+
^ + "2)
[ s i n x +
i sin (
3 x
) + i
S
i n (
5 x
) + . . . ] .
Pr o v
2
= 0 dost aneme pravohel n kov impuls (obr. 394).
712
4. Pravohelnkov kivka [ posunut 'Ve smru osy y (obr. 395)]:
v
i +
V
2 A
v
i ~
V
l) i
[cos x - j cos (3x) + | cos (5x) - . . . ] ,
2 71
Pr o t;
2
= 0 dost aneme pravohel n kov impuls (obr. 396).
_ j A j 1
0\ ir
2* /
Yk
- J L 0
2
J
2 2
v
2
* 0
_ L 4 __i __J I L__^
-f\ T * T*
2
* *
v
2
= 0
5. Pravohelnkov impuls (obr. 397):
. . lvcp sino) sin(2<z>)
t
. sin(3(p) , ,
y (
x
) = _ Z. + ^ c o s x + ^ -
;
c o s ( 2 x ) + ^ c o s ( 3 x ) +
TT \2 1 2
6. Pravohelnkov impuls (obr. 398):
4t ; / cos(p . cos(3(p) .
/ ( x) = I- sm x + - sm (3x) +
cos (5(p)
sin (5x) + ..
0
i i i
t 2TT x
2* X
7. Lichobnkov kivka (rovnoramenn lichobnk) (obr. 399):
4v [ 1 1 1 1
f(x) =
s
i
n
V
s
^
n x
+ ^2
s
*
n
(ty)
s
*
n
(3*) + ^2
s
*
n
(ty)
s
*
n
(
5 x
) + J
713
8. Lichobnkov impuls (rovnoramenn lichobnk (obr. 400):
. , 4v [sin a sin sin (3a) - sin (3q>) . .
sin (5a) - sin (5<p)
3k
Obr. 400. Ke kivce 8 Obr. 401. Ke kivce 9 Obr. 402. Ke kivce 10
9. Trojhelnkov kivka (rovnoramenn trojhelnk) (obr. 401):
8i; T1 . 1 , , 1 , , 1
/ ( * ) = ^ 2 \j2
8 1 1 1
X
~ ^2
8 1 1 1
(
3 X
) + ^2
8 1 1 1
(
5X
) ~ - J '
w v 81; T1 1 , v 1
7
v 1
=
?I l
2 c o s x +
3 *
c o s
^
3 x
)
+

2 c o s
^
5 x
^
+
" J'
2T *
0
Obr. 404. Ke kivce 12 Obr. 405. Ke kivce 13
. . Av r 1 1 . . 1 . .
. . v 4v f 1 1 . . 1
^
=
2 ~ J t
2
I J I
c o s x
+ ^ c o s ( 3 x ) + ^ c o s ( 5 x ) + . . .
714
13. Trojhelnkov impuls ( rovnoramenn trojhel n k) ( obr. 405):
1 cos (2<p) v v(p 2v |~1 cos cp
f{x = +
2 7r<p|_ 1
COS X + - cos (2x) +
1 - cos (3(p) ~|
+ ^ - ^ c o s ( 3 x ) + . . . .
14. Pilovit kivka ( rostouc ) (obr. 406):
2v
1 / v
1
sin x - - si n (2x) + - si n (3x)
f(x) = - j^sin x + ^ sin (2x) + ^ sin (3x) + . . . J .
/(*) = \ ~ ~
s i n x
+ i
s i n
(
2x
) + ^
s i n
(
3x
) +
Z K | _ Z J
1
v .
^ i
0 2t X
17. Pilovit kivka (klesajc) (obr. 409):
f(x) = j^sin x + ^ si n (2x) + ^ sin (3x) + ... J .
f(x) = - s i n x -l- ^ s i n (2x) - \sin (3x) + . . . .
TU [ _ 2 3 J
715
20. Pilovit impuls (rostouc) (obr. 412):
f(x) = J + ^ s i n x - ^s i n (2x) + ^s i n (3x)
2 t )
[
1
/ o X
1
ic \ 1
- ~ 2 c os x - ^ c o s ( 3 x ) -I- ^ c o s ( 5 x ) - ... L
21. Pilovit impuls (klesajc) (obr. 413):
f(x) = ^ + ^ J^sin x + ^ sin (2x) + ^ sin (3x) + ...J +
1
\
1
\ 1
+ ^ 2 COS X + ^ COS (3x) -I- ^
C O S
P
X
) +
Yi
0
2r x
22. Stejnosmrn sinusov kivka (dvojcestn stejn usmrnn) (obr. 414):
=
712 ~ n
c o s
^
2X
' ~ T~5
cos
^ ~ 5 ^
c o s
^
6x
' ~ "' J'
716
23. Stejnosmrn kosinov kivka (dvojcestn stejn usmrnn) (obr. 415):
f
^
=
7 \\
+
T I
c o s
^ ~ TI
COS
^
+
5 ^ 7
C O S
^ " ' ] "
24. Sinusov impuls (jednocestn stejn usmrnn) (obr. 416):
/ ( *) = - + z sm x I cos (2x) + cos (4x) + cos (6x) + ... I.
r 2t *
2r x
25. Kosinusov impuls (jednocestn stejn usmrnn) (obr. 417):
ri \
v v
2 i ? R 1 . . 1 . . 1 . .
f(x) = - + - c o s x + cos(2x) - cos(4x) + cos 6x) -
7t Z 7 t ( _ l . j 3. 5 5 . 7
26. Stejnosmrn trojfzov (stdav} proud (obr. 418):
. . 3vJ3[l 1 . , 1 . . 1 . . "I
f(x) = [ 2 ~ ^ c o s ( 3 x ) - cos(6x) - ^ c o s ( 9 x ) - . . . J.
0 JL r 1 . 9 * 5 -
H
. . VI AA. .
0] V X \
r
lr x -i 0 r Ir Zr 4ir x
Obr. 418. Ke kivce 26 0br. 419. Ke kivce 27
27. Parabolick oblouky [parabol a o rovnici y = x
2
pr o x e < n, n}
(obr. 419)]:
K
r \
V
f 1 1 . . "1
/ ( *) = 3 - ^ 2 I
C O S
X
- ^2
C O S
(
2 X
) + ^ 2
C O S
(
3 X
)
717
28. Parabolick oblouky [parabol a o rovnici y = (x - n)
2
pro x e <0, 2n}
cos x -I- y cos (2x) + y cos (3x) + . . . J .
(obr. 420)]:
w v u 4i; r
29. Parabolick oblouky [par abol a o rovnici y = x
2
pr o x e < 7t, 7i>
(obr. 421)]:
= y - 4 ^ COS X - yCOs(2x) + y COS (3x) - . . . J .
4v
30. Parabolick oblouky [par abol a o rovnici y = - r x(n - x) pr o x <0, TT>
4 ,
7 1
S y = z(x
2
3nx + 27i
2
) pr o x G <7t, 27i> (obr. 422)]:
K
32vf
/ ( x) = ^ I sin x + ^ 3 si n(3x) + ^ s i n (5x) + ...
LA
A
-JT 0 r 2t 3JT 4r *
y i
i
0 i r \ ^
31. Pechodn jev:
f(x) = VQ~
X
(viz str. 709).
9.4. F O U R I E R U V I NT E GR L ,
F OUR f E R OVA T R A N S F O R MA C E
Funkci F, kt er j e i se svou derivac F' po stech spojit a absol ut n
integrovateln na mnoi n R (tj. J | / ( x) | dx < +oo), lze j ednoznan vy-
j di t Fourierovm integrlem
718
:
1
0 0
Lf ^ w ^ ^ ^ ] ^ -
nebo v kompl exn m tvaru
1
2TC,
V kadm bod x
0
, v nm je funkce F spojit, se Fouri erv integrl funkce F
rovn hodnot F(x
0
), kdet o v kadm bod x
0
, v nm nen funkce F spojit,
se Fouri erv integrl funkce F rovn hodnot \\_ ^
m
H
x
) + "
m
^(
x
)]-
Fourierovm obrazem funkce (tak zvanho vzoru nebo pedmtu) F(t)
(J \F(t)\ dt < +0 0 ) nazvme funkci
f(y)= f F( t ) e - ^d .
J - 0 0
Zobrazen , kter funkci (vzoru) F piazuje jej Fouri erv obraz se nazv
Fourierova transformace.
I n v e r z n v z o r e c p r o F o u r i e r o v u t r a n s f o r ma c i
Pklad (srov. str. 709):
ft>e~' [ r e < 0 , + oo) ] ,
f ( )
~ | 0 [ t e ( - o o , 0 ) ] .
Fouri erv obraz funkce F j e
f(
y
) = ! " V ^ e ^ d = v e-
e"
i y
d = v e"
( 1 + i y )
d .
J - o o Jo Jo
- 00
Int egrovn m dost aneme
- 1 M 4 . - wl
+ Q
v v . vy
fiy ) = V e "
( 1 +
H = = r - 1
J W
1 + iy lo 1 + i y 1 + y
2
1 + y
2
Fouri erv integrl j e
F(x) =
hf" [\
+
F{t) eHx
"
)y t
]
y =
1 f
+ c o
. v v f
+ 0
1 - iy . ,
= e
,xy
dy = ê'
xy
y.
Grafick znzornn funkce / dv spojit spekt rum (obr. 423 a 424).
719
v
i i ^
4 - 3 - 2 - 1 0 f 2 3 4 /
Obr. 423. Spojit spektrum funkce
t?e"' (reln st)
O.Sv
l | 1 1 N
i i i ^
-4 - 3 - 2 -1 0
Obr. 424. Spojit spektrum funkce
re"' (imaginrn st)
9.5. LAP LACEOVA T R A N S F O R MA C E
Piazen
HP) =
/ ( ) e " '
d = JSP{/(t)} = JSP/
(p e C, p = x + iy, x > a ^ - oo)
se nazv Laplaceova transformace, piem funkce F se nazv obraz funkce f
v Laplaceov transformaci [Laplacev obraz funkce / ] a funkce / pr omnn
t (0, + oo) se nazv vzor [originl, pedmt] Laplaceova obrazu F. Integrl
Jo f(t)e~
p{t)
dt se nazv Laplacev integrl funkce f
Kr i t r i a p r o e x i s t e n c i L a p l a c e o v y t r a n s f o r ma c e F n a o b o r u > 0
+oo
| / ( t ) | d < +oc (funkce / j e po stech spojit);
2. rV()|df = limTV(t)|dt;
Jo TÔJT
3. T
2
> 7\ ; pro aspo j edno slo p
0
e C je
lim &-
pot
fldt = 0 .
i w . J
T i
.
J y )
Funkce, kter spluj podm nky 1 a 3 se nazvaj L-funkce [funkce tdy L] .
. 4. Jestlie Laplacev integrl JP{ f(t)} konverguje pr o slo p
0
, pak tak
konverguje pr o vechna sla p z poloroviny Re p > Re p
0
= x
0
. Jestlie
x
0
= a je t akov konst ant a, e pr o vechna sla p z poloroviny Re p > a,
resp. Re p < a Laplacev integrl konverguje, resp. diverguje, pak se kon-
720
st ant a a nazv seka konvergence Laplaceova integrlu [seka konvergence
pedmtu / ] (obr. 425). Jestlie a < + oo, pak funkci / nazvme laplaceovsky
\ transformovatelnou.
iy u polorovina konvergence
/ ^ Obr. 425. Polorovina konvergence
0 XQJ^PQ * Laplaceova integrlu
Funkce, jejich Laplaceovy integrly konverguj absol ut n, tj.
| / ( ) e
p
| d < + o o pr o Re p = x > a ,
se nazvaj L^-funkce. L
a
-funkce j sou zrove L-funkcemi.
Laplaceova t ransformace:
<?{f(t)} = 2>f(t) = F(p).
Inverzn [zpt n] Lapl aceova t ransformace:
<?-
1
{F(p)}=<?-
1
F(p) = f(t).
Je-li f laplaceovsky transformovateln funkce, pak
se., { ^{ F ( P) } } = F(
P
) , <e_, [<?{f(t)}} = f(t).
Z k l a d n v t y o L a p l a c e o v t r a n s f o r ma c i
Vta o linernosti Laplaceovy transformace:
<{a )\{t) + b f
2
( t)} = a F,(p) + b F
2
( p),
pop.
^ { c
t
f ^ = c
i
FJp),
kde a, b, c\ j sou komplexn konst ant y a f(t) j sou laplaceovsky transformova-
teln funkce.
Jsou-li a j , a
2
a seky konvergence po ad pedmt f(t\ f
2
(t)
9
/(),
pak seka konvergence pedmt u c
f
yj() se rovn
i = 1
max {a
l 9
a
2
, a
n
} .
7 2 1
Inverzn t ransformace:
2.,{aF,(p) + bF
2
(p)} = a J?_,{F,(p)} + b&.
i
{F
2
(p)}.
Vta o obrazu funkce nsoben exponenciln funkc [vta o posunu obrazu,
vta o tlumen]:
<?{e-f{t)} = Fp + a),
kde a e C a / j e laplaceovsky t ransformovat el n funkce. Je-li a seka kon-
vergence pedmt u f pak seka konvergence pedmt u e~
at
f se rovn
a Re a.
^_ 1 {F (p + fl)} =e-/().
Vta o zmn mtka [vta o podobnosti]:
nebo
a \aj
kde a, y > 0 j sou reln konst ant y a / j e laplaceovsky transformovateln;
funkce. Je-li a seka konvergence pedmt u f(t), pak seka konvergence
pedmt u f(at) se rovn aa a seka konvergence pedmt u - f(-t\ se
i y \y )
rovna - a.
<_\r(^ = af(at),
*-i{HvP)}=\f(j) ( 7 > 0 ) .
Vta o translaci pedmtu:
<?{f
1
(t)}=e-'"F(p),
kde
fO [ t e < 0 , t
o
) ] ,
722
/ l ( )
7( - f o) [ 6 < t
0
, + c ) ] ,
nebo
i?{/<">(t)} = p"F(p) - p -
1
/ ( 0 + ) ~ p " -
2
/ ( 0 + ) - p " -
3
/ ( 0 + ) - . . .
. . . - /
(
" -
1 ,
( o+ ) ,
kde f
(n)
j e laplaceovsky transformovateln funkce, f
{k)
(0 + ) = lim f
ik)
(t),
k = 0 , 1 , n - 1. Je tedy
^ } =
P
F (
P
) - / ( O
+
) ,
^ { ^ } = p
2
f ( p ) - p / ( o + ) - / ( o + ) ,
atd.
^-
1
{ p f ( p ) - / ( o+ ) } = ^ .
^ -
1
{ P
2
J ' ( P ) - P / ( O + ) - / ( O + ) } = ^ ,
atd.
Fa o derivaci obrazu:
^ = ^ ^ { / w } = ( - i y ^ / w } .
kde / j e laplaceovsky integrovateln funkce. Je tedy
F(P) = -nt/(t)},
F " ( p) = 2>{t*f(t)},
atd.
723
- o)} = e -
p ,
F(p) [t e (t
0
, +0 0 ) ] ,
2{f{t + a)} = "^F(p) - / ( t ) e - " d ] ,
kde
0
, a > O j sou reln konst ant y a / j e laplaceovsky transformovateln
funkce.
Inverzn transformace:
[ e <0 , t
0
) ] ,
o).
Vta o obrazu derivace:
Vta o obrazu integrlu:
se
j{z)x\=
X
-F{p),
kde / je laplaceovsky t ransformovat el n funkce.
Vta o integrlu obrazu:
F{a) a = Se
m
(aeC),
kde / je laplaceovsky transformovateln funkce.
Ko n v o l u c e
fi(t)*f
2
(t)= f /i (x)/
2
(- t ) dT.
Jo
Komut at i vn zkon pr o konvol uci :
Mt)*Mt) = Mt)*Mt).
Asociativn zkon pr o konvol uci :
L/i(t) * /
2
( t ) ] * Mt) = * L/iW * Mt)]
Vta o obrazu konvoluce:
F
l
(p)F
2
(
P
) = se{f^} se{f
2
(t)} = x{Mt)*f
2
{t)} =
= if| JV
1
(T)/
2
(-T)dT},
kde / i , /
2
j s o u funkce, jejich Laplaceovy integrly konverguj absol ut n pr o
Re p > a.
2- > {f i W ^( P) } = ^ - 1 {fiG>)} * ^ - 1 {F
2
(P)}
724
V t y o l i mi t c h
9.6. P OU I T L AP L ACE OVY T R A N S F O R MA C E
K E E N D I F E R E N C I L N C H ROVNI C
Schematick poetn postup:
diferenciln poten
rovnice podm nky
Lapl aceova
transformace
(poetn
pravidla,
tabulky)
linern algebraick rovnice
een y | prost or vzoru
inverzn
transformace
(poetn
pravidla,
tabulky)
een i?{y} | prost or obrazu
Provedeme-li Laplaceovu transformaci na diferenciln rovnici s pi hl dnu-
tm k pot en m podm nkm, pevedeme ji na algebraickou rovnici. Tut o
algebraickou rovnici rozeme a k een najdeme inverzn transformac e-
en pvodn diferenciln rovnice. Podm nkou je, e prav st rana rovnice
mus mt Laplacev obraz.
Pikladl:
eme diferenciln rovnici
+ 5 + 4y = t
s potenmi podm nkami y(0) = 0, (0) = 0.
Podl e vty o obrazu derivace dost aneme
P
2
&{y} - P y(o) - (o) + 5
P
<e{y} - 5
y
(o) + 4 #{
y
} = ^{t}.
Pihldneme-li k pot en m podm nkm, dost aneme
p
2
<{y} + . 5p^{ y} + 4 ^ { y } = <{t}.
725
lim / ( ) = lim pF(p),
r-0+ p-> + ao
lim f(t)= lim pF(p),
kde / j e laplaceovsky transformovateln funkce.
Podl e korespondence 3 z tabul ky v kapi tol e 9.7 dost aneme
1 1 1 1 1
<\y\ = =
1 J
p
2
p
2
+ 5p + 4 p
2
p + 1 p + 4
Rozkl ad v souet stench zl omk dv
1 1 1 A B C D
= ^ + - +
p
2
p + l p + 4 p
2
' p ' p + 1 ' p + 4'
1
=
A(p + l)(p + 4) + Bp(p + l)(p + 4)
p
2
( p + i ) ( p + 4) P
2
(p + l )(p + 4)
Cp
2
(p + 4) + Dp
2
(p + 1)
p
2
( p + l ) ( p + 4) "
1 5 1 1
A =-, B = , C = - , D = .
4 16 3 48
Z t oho plyne
l 1 1 1 1 f l ") 5 f 11
+
3
S
' - ' { T I } " 4
!
' -
,
{ M
:
' 4 J
a podle korespondenc 3, 1 a 5 z t abul ky v kapitole 9.7 plyne
y =
_ A .
+
i
e
- < - l e -
y
4 16 3 48
P pa d 2:
eme diferenciln rovnici
4y = 2 sinh t
s pot en mi podm nkami y(0) = 0, j)(0) = 0.
Podl e vty o obrazu derivace dost aneme
p
2
<{y\ -
p y
( 0 ) - ( 0) - 4 &{y} = 2 i {si nh t).
p
2
#{y) -4&{y} = 2 i ? { s i n h } ,
i f
W
=
^ ^ ^
s i n h
) -
1. zpsob een:
Podl e korespondence 9 z t abul ky v kapi t ol e 9.7 plat
2
= J?{sinh(2)},
p
2
- 4
odkud
&{y} = J^{sinh (2)} i ?{si nh } .
Podl e vty o obrazu konvol uce je
<{y} = j ^{si nh (2t) * sinh } ,
y
= <_
x
{j^{sinh (2) * sinh }} = sinh (2t) * sinh
= sinh ( T) sinh (2T) d i .
Jo
Dvojm integrovnm per part es post upn dost vme
y = ^ sinh ( - T) COS (2T) +
L2 J T=O
1 f

+ - cosh ( - T) cosh (2T) di =
2 Jo
cosh ( - T) sinh (2T) +
J t=0
= - sinh +
2
1 1
2 2
1 f'
+ - sinh (2T) sinh ( - T) dr =
4 Jo
1 1 ,
x
t
= - - smh + - sinh (2t) + - y,
2 4
v 1
4
2 1
y = - - sinh + - sinh (2t).
2. zpsob een:
Podl e korespondence 9 z t abul ky v kapitole 9.7 plat
J^{sinh } =
1
odkud
r i
2 1
Rozklad v souet stench zl omk dv
2 A B
( p
2
- 4 ) ( p
2
- l )
P
2
- 4 p
2
- l '
[Rozkl ad v initele (p 2) (p + 2) (p 1) (p + 1) nen eln, nebo aj(p
2
a
2
)
je obraz Laplaceovy transformace. ]
y = y sinh (2) - f sinh
(jako dve) podle korespondence 9 z t abul ky v kapitole 9.7.
eme diferenciln rovnici = b rovnomrn zrychlenho pohybu pi
><0) = y
09
(0) = v
0
.
Podl e vty o obrazu derivace je
p
2
y{y) - pyo - v
0
- - ,
p
V V V
Pouijeme-li vty o obrazu konvol uce na rovnici
= S{bt)
(dostali j sme ji podle korespondenc 1 a 3 z t abul ky v kapitole 9.7), pak mme
p
2
^{y}-py(0)-(0) = ^{b}.
y = se.
{se{bt}se{\\} + s e - ^ + s e ^
728
= &_
x
{l{bt* 1}} + >'o + v
0
t = bzx + y
0
+ v
0
t,
Jo
>' = j
1
+
v
o * + 3>o
Z t ohot o p kl adu je vidt, e met oda een diferencilnch rovnic pomoc
Laplaceovy transformace je vhodn jen u nkterch typ rovnic.
T T
mg
Obr. 426. Harmonick kmitn
Piklad 4:
eme diferenciln rovnici harmoni ckho kmitn (obr. 426)
d
2
y m
y
= - m# + fc(a - y)
s potenmi podm nkami y(0) = 0, (0) = v
0
(k je konst ant a pruiny).
Pr o mg ka je
.
k
m = -ky, y + y = 0,
m
p
2
- p y(o) - y(o) + - &{y} = o.
p
2
<{y} -v
0
+-<?{y} = 0,
m
( P
2
+ ^ M - O ,
P
2
+
m
729
Zpt n t ransformace:
podle korespondence 17 z tabulky v kapitole 9.7.
9.7. T ABUL KA K O R E S P O N D E N C N K T E R C H
R AC I ONL N C H L AP L AC E OVC H I NT E GR L
Vzor / Obraz F(p)
= *{/(')}
1. h
h
P
2. o(i) (pruinov konstanta)
1
P
( p > 0 )
3. t
1
4.
1
p" + 1
(neZ)
5. Q
at
1
p + fl
(Re p > Re a)
6. a'
1
p - ln |a|
. 7.
8.
(a + e- ) r
- a e -
f l
'
y (
n
)

~
k
P
p + a
9. sinh (at)
p
2
- a
2
10. cosh (a)
P
11.
V - i )
1
PP - a)
730
Vzor / Obraz F(p) = 2>{f(t)}
12. t t
i
13.
b - a
be
ht
- ae
a
14.
b - a
15. e~
ht
sin (at)
16. e~
bt
cos (at)
17. sin (at)
18. cos(a)
19. sin (cot + (p)
20. 1 - 2si n( a )
21. cos
2
( a)
22. cosh
2
(at)
23.
1
(P T a)
2
1
(P~a)(p-b)
P
(p-a)(p-b)
a
(p + bf + a
2
p + b
(p + bf + a
2
a
p
2
+ a
2
p
x
+ a-
(O
p~
r
+u
2
(P ~ a?
P
2
+
2
)
p
2
+ 2a
2
p(p
2
+ 4a
2
)
p
2
- la
2
PP
2
~ 4a
2
)
1
cos 
( a * 0 )
( * 0 )
( a * 0 )
( " > 0 )
Rozshl tabulky vzor a pslunch obraz jsou ve speciln literatue (nap. v [ 155] ,
[ 157] a [159]).
7 3 1
10. P O E T P R AVD P ODOB NOS T I ,
MAT E MAT I CK STATI STI KA,
T E OR I E CHYB A VYROVNVAC P O E T
10.1. P O E T P R A V D P O D O B N O S T I
J e v y
Nhodn jevy mohou nast at za uritch podm nek, ale jejich vskyt nen
jist.
Deterministick jevy nast anou za uritch podm nek s naprost ou j i st ot ou
(jist jev).
Zkoni t ost i pot u pravdpodobnost i maj hr omadn charakt er, tj. plat j en
pr o dostaten velk poet pokus.
O jednou mon jevy j de tehdy, jestlie za uritch podm nek j eden z t cht o
jev s j i st ot ou nast ane.
O nesluiteln [po dvou disjunktn] jevy j de tehdy, jestlie j eden jev ostatn
s j i st ot ou vyluuje.
E
x
je sten jev jevu E
2
, prv kdy jev E
x
vdy nsleduje po jevu E
2
:
E
l
g
2
, pop. E
2
=> E
x
(teme: E
l
j e sten jev jevu E
2
).
Ekvivalentn jevy se bu zrove vyskytuj, nebo nevyskytuj:
x
= E
2
=> E
x
g E
2
A E
2
g E
x
.
Logick disjunkce jev
x
a E
2
je jev
3
, pi nm aspo jeden z jev E
x
nebo E
2
nast ane:
E
3
= E
x
u E
2
(teme:
3
se rovn E
x
sjednoceno s E
2
).
Logick konjunkce jev E
x
a E
2
j e jev E
3
, pi nm jevy E
x
a E
2
zrove
nast anou:
3
= E
x
n E
2
(teme:
3
se rovn E
x
prni k s E
2
).
Logick rozdl jev E
x
a E
2
je jev
3
, pi nm jev E
x
nast ane, ale jev E
2
nenast ane:
3 = F
X
\E
2
.
Nemo n jevy ty nenast anou nikdy, jist jevy nast anou vdy.
O opan jevy E
x
a E
x
j de tehdy, jestlie vskyt j ednoho z nich podmi uj e
nevskyt druhho.
732
De f i n i c e
Kadmu jevu E, tj. kadmu monmu vsledku pokus uj e pi azeno slo
P = P(), zvan pravdpodobnost jevu E, pro n plat
0 ^ P(E) ^ 1
Pr o jist jev j e
P() = l .
Pr o nemon jev j e
P() = 0 .
E l e m e n t r n d e f i n i c e p r a v d p o d o b n o s t i
P() = ^ ( m, n e N) ,
tj. pi pokusu je pr o jev E zn monch vskyt m vskyt pznivch.
Pklad:
Pravdpodobnost , e pi vrhn kost kou padne slo 6, j e P = 1/6.
S t a t i s t i c k d e f i n i c e p r a v d p o d o b n o s t i
P() = l i m - ,
M- QO n
tj. pi n-nsobnm proveden pokusu se jev E vyskytuje p-krt.
Pr avdpodobnost P(), e jev E nenast ane (tj. nast ane jev E), j e
P() = 1 - P().
s t e n j e v E
x
g E
2
S o u t o v v t a p o t u p r a v d p o d o b n o s t i
[ p r a v d p o d o b n o s t bu, n e b o " ]
Pravdpodobnost , e j eden z nesluitelnch jev E
l9
E
2
,..., E
k
nast ane, j e
P(
x
u E
2
u ... u E
k
) = P(
x
) + P{E
2
) + ... + P{E
k
).
Pklad:
Pravdpodobnost , e pi vrhu kost kou padne slo 3 nebo 6, je
- 6 + 6 - 3
733
Speciln plat
P(
:
u
2
) = P(,) + P(
2
) - P(, n
2
) ,
kde jevy E
9
E
2
se vzjemn nemus vyluovat.
P o d m n n p r a v d p o d o b n o s t
Pravdpodobnost jevu E
2
za pedpokl adu, e jev E
x
ji nastal, se nazv
podmnn pravdpodobnost P(E
2
jE
) jevu E
2
a plat
Jsou-li jevy E
x
a E
2
vzjemn nezvisl, pak sla P(E
X
) a P(E
2
) nazvme
nepodmnn pravdpodobnosti.
V t a o n s o b e n p r a v d p o d o b n o s t
[ p r a v d p o d o b n o s t a z r o v e " ]
Pravdpodobnost , e zrove nast anou vzjemn nezvisl jevy E
u
E
2
,...,
fc
,
j e
P{E
X
n E
2
n . . . n E
k
) = P{E
X
) P{E
2
)... P(
f c
).
Pr o vzjemn zvisl jevy E
x
a E
2
s podm nnmi pr avdpodobnost mi
P{E
l
\E
2
)2iP{E
2
lE
l
)x>\2i
P(E
X
n
2
) = P{E
X
) P{E
2
\E
X
) = P(
2
) P(
x
/
2
) .
Pklad:
Vythneme-li z karetn hry o 32 kart ch j ednu kart u, pak pravdpodobnost ,
e je t o krl, je P(i) = 4/32 = 1/8. Jeli vytaen kar t a krl a vythnemeli
nyn dal kart u, pak pravdpodobnost , e j e t o opt krl, j e P(E
2
JE
l
) = 3/31.
Vythnemeli z uveden karetn hry dv karty, pak pravdpodobnost , e
vyt hneme dva krle, j e
P = P(
1
) P(
2
/
1
) = ^ = 0, 012.
Pr o nezvisl jevy E
u
E
2
plat
= P(E
2
), pop. P ^ / f ^ P ^ ) .
Pr o k nezvislch j ev E
u
E
2
,..., E
k
pravdpodobnost , e zrove nast anou,
j e
P = P(
1
) P( 2 ) - P( * ) ,
734
pravdpodobnost , e dn z nich nenast ane, j e
P = [ l - P (
l
) ] [ 1 - P (
2
) ] . . . [ l - P (
t
) ] ,
a pravdpodobnost , e aspo jeden z nich nast ane, je
P = l [ l - P (
1
) ] [ l - P (
2
) ] . . . [ l - P (
t
) ] .
Vz o r e c p r o c e l k o v o u p r a v d p o d o b n o s t
Pravdpodobnost , e jev E nast ane zrove s prv j edn m z k nesluitel-
nch jev E
U
E
2
, . . . ,
k
, je
P(E) = PiEJE,) + P(E
2
) ?(E\E
2
) + ... + P(E
k
) ?(EJE
k
) =
= P(E
)P(EJE
).
i= 1
Ba y e s v v z o r e c [ v z o r e c p r o p r a v d p o d o b n o s t h y p o t z ]
Nech E je jev, kter nast ane prv s j edn m z k nesluitelnch j ev
E
u
E
2
, E
k
. Pr avdpodobnost jevu E
{
za pedpokl adu, e jev E ji nastal, j e
j= 1
V s l e d k y n e z v i s l c h p o k u s
Dva pokusy se nazvaj vzjemn nezvisl, jestlie vsledek j ednoho z nich
nem vliv na vsledek dr uhho pokusu. Provedeme-li n nezvislch pokus,
piem pi kadm pokusu nast ane prv j eden z k nesluitelnch jev
E
u

2
, E
k
s pravdpodobnost mi po ad P
t
= P(i), P
2
= P(E
2
), . . .
..., P
k
= P(E
k
) , a ozname-li P
n
(m
u
m
2
, m
k
) pravdpodobnost , e pi
n pokusech jev E
v
nast ane m
r
k r t , Jev E
2
m
2
- k r t , j e v E
k
m
f c
-krt
(m
x
+ m
2
+ ... + m
k
= n), pak plat
Pjm
l9
m
2
, m
k
) = ^ P*P>... P** .
m
l
\ m
2
\ ... m
k
\
Speciln pro k = 2 dost aneme tzv. Bernoulliovo schma:
Jestlie
Pi = P, Pi = \ - P = Q, m
t
= m, m
2
= n m,
pak
P M = - J T ^
pm
Q
n
m\(n - m)\
735
Vl a s t n o s t i k o e f i c i e n t P(m)
m = 0
kde P
n
(m) je koeficient u x
m
v rozvoji pol ynomu (Q + Px)
n
podle mocni n
pr omnn x [binomick zkon rozloen pravdpodobnosti). Pi t om
P
H P(m + 1 ) pro m> nP - Q,
P
n
{m) = P
n
(m + 1 ) pr o m = nP - Q .
Maxi mum koeficientu P(m) j e pi fi = m
0
m
0
= nP Q, piem
_ {m
0
, ) (celm slem,
m
[nejmen cel slo, kter obsahuje m
0
, j *
0
(necelm slem.
N h o d n v e l i i n y
Nhodn veliiny [nhodn promnn] q j sou promnn, jejich hodnot y pi
konst ant n ch podm nkch zvis na nhod, piem kad z t cht o hodnot
vystupuje s uritou pravdpodobnost . Nhodn veliiny mohou bt diskrtn
(x
k
), pop. spojit. Odpov d j i m diskrtn, pop. spojit distribun funkce
F(x) = P{Z<x).
Vl a s t n o s t i d i s t r i b u n f u n k c e F
Distribun funkce F je monot nn neklesajc funkce, tj. z Xj < x
2
plyne
F(
Xl
)F(x
2
).
Funkce F m nejve spoetn mnoho bod nespojitosti a je spojit zleva.
Plat
F ( - x ) = 0, F( + o o ) = 1.
Di s k r t n d i s t r i b u n f u n k c e [ s t u p t o v f u n k c e ]
v
Nhodn veliina, kt er me nabvat jen konen mnoha hodnot x,
' ( / = 1 , 2 , n ) , uruje diskrtn distribun funkci. Hodnot ami pr omnn i
j sou body nespojitosti a pslunmi pravdpodobnost mi j sou hodnot y dis-
tribun funkce v bodech nespojitosti.
Rozloen pravdpodobnost i v p pad, e nhodn veliina nabv hod-
noty x, (obr. 427), je
736
piem
i= 1
a
/(x) = P( < x) = l P ( ^ = x, . )= I p ( x , ) .
JC,<JC JC,<JC
Tat o funkce udv pravdpodobnost , e nhodn veliina nabude hodnot y
men ne x.
F(x)
Obr. 427. Diskrtn distribun funkce
Obr. 428. Spojit distribun funkce
[znzornn pravdpodobnosti
?(a ^ { b) = F(b) - F(a)
rafovanou pl ochou]
flx)k
Sp o j i t d i s t r i b u n f u n k c e
Spojit nhodn veliin odpov d spojit distribun funkce (obr. 428)
F(x) = P( < x ) = P( - oo i / ( z ) d z ,
J QO
piem / [ / ( x) ^ 0] se nazv hustota pravdpodobnosti. Plat
/ ( x ) d x = l ,
J - CX)
P ( a g { g i ) = F(/>) - F(a) = | / ( x) d x .
737
Mo me n t y
pro diskrtn nhodnou veliinu (tzv. mo ment k-tho du),
m(Z-cf= f
C
(x-cff(x)dx
J - 00
pro spojitou nhodnou veliinu
Pr o c = 0 se moment y m(<^) nazvaj poten. Pr o c = se moment y
m(<^ - /xf nazvaj centrln.
O e k v a n h o d n o t a
Oekvan hodnot a \i je poten moment prvn ho du, pop. ven
aritmetick prmr:
n
; = i
pro diskrtn nhodnou pr omnnou
r+ao
M = E = x/ ( x) dx
J - oo
pro spojitou nhodnou pr omnnou
Ro z p t y l [ v a r i a c e ]
Rozptyl a
2
je centrln moment dr uhho du, piem a se nazv smro-
datn odchylka [stedn kvadratick odchylka]:
a
2
= D
2
= E ( f - E )
2
= ( * , - u J Mx . )
i = 1
pr o diskrtn nhodnou veliinu &
<r
2
= D
2
= E({ - E)
2
= V~(x - ^ )
2
/ ( x ) d x
J - 0 0
pro spojitou nhodnou veliinu .
P o e t n p r a v i d l a (C je konst ant a; n j sou rzn nhodn veliiny)
rfC) = C , a
2
(C) = 0 ,
+ rj) = + #1(11), <r
2
( + if) = o
2
{) + <r
2
(>/),
738
,i(C) = C | i ( ) , cr
2
(C{ ) = C
2
<x
2
( ),
^ + C) = ^ ) + C, a
2
( + C) = <r
2
().
Va r i a n k o e f i c i e n t
i k mo s t (obr. 429)
ff - M)
3
Ex c e s (obr. 430)
4
ikmost j e m rou pro soumrnost a exces je m rou pro st rmost kivky.
Obr. 430. Druhy excesu y 2 pi
Qbr. 429. Druhy ikmosti y Y (pro symetrickm rozdlen s tm prmrem
i = 0 jde o symetrick rozloen) (pro y 2 = 0 jde o normln rozloen)
Bi n o mi c k r o z l o e n (s v r a c e n m t a e n c h p r v k ) (obr. 431)
^ ) = ( x i J p Y -
X i
,
kde p + q = 1, piem
p j e pravdpodobnost vskytu jevu E
u
q = 1 - p - pr avdpodobnost vskytu jevu
2
,
n poet zkouek,
x
t
= l , 2, . . . , n ( n e N) .
739
Dle plat
V = np, a
2
= npq,
q - p 1 - 6pq
7 l =
~ ^ ~ '
1 2
=

2
(T O
plx)
0,3
0,2
0,1
? g n >
O 1 2 3 4 5 6 7 x
Obr. 431. Binomick rozloen
Distribun funkce
Hy p e r g e o me t r i c k r o z l o e n
Na rozdl od bi nomi ckho rozloen se j ednot ky zkl adn ho souboru* (ty
j sou u bi nomi ckho rozloen libovoln velk), kter j e zde konen, opt
do zkl adn ho souboru nevracej. Plat
kde p + q = 1 a Nj e zkladn soubor. Vznam dalch znak j e u bi nomi ckho
rozloen. Dle plat
N n
H = np, o = npq .
740
Distribun funkce
/NpW Nq \
P o i s s o n o v o r o z l o e n (obr. 432)
Plat
JJ. = X , a
2
= X ,
1 1
Obr. 432. Poi ssonovo rozloen
Poi ssonova rozloen lze prakt i cky pout jen pi malch hodnot ch pravd-
podobnost i p (p < 1/2). Pi velkch hodnot ch pravdpodobnost i p se pot
s q = 1 - p.
No r m l n r o z l o e n [ G a u s s o v o - L a p l a c e o v o r o z l o e n ]
Hust ot a pravdpodobnost i
/ ( x ; f t
^- ^
e x p
( "
f e
^
)
{xeR)
7 4 1
(tzv. Gaussova kivka), kde \i (stedn hodnot a) a a
2
(rozptyl) j sou paramet ry.
P i t om v bod \i nabv. Gaussova ki vka maxi ma a v bodech \i a nast v
inflexe.
Distribun funkce
piem
f + 0 0
f(x; n,a
2
)dx = 1.
Tab u l k a 10.1
Piblin hodnoty pro konstrukci Gaussovy kivky
X /i + a a \o [i 2o /i + 3(7
y
7
g ymax
5
g .V m a x
2,5
g ^m a x
1
g .V m ax
1
Tab u l k a 10.2
Tabulka normlnho rozloen
X
/ ( x ; 0 , 1 ) F ( x ; 0 , 1) X
/ ( x ; 0 , 1 ) F ( x ; 0 , 1)
0,0 0,398 9 0, 5000 1,9 0,065 6 0,971 3
0,1 0,397 0 0,539 8 2,0 0,054 0 0,977 2
0,2 0,391 0 0,579 3 2,1 0,044 0 0,982 1
0,3 0, 3814 0,617 9 2,2 0,035 5 0,986 1
0,4 0,368 3 0,655 4 2,3 0,028 3 0,989 3
0,5 0,352 1 0,691 5 2,4 0,022 4 0,991 8
0,6 0,333 2 0,725 7 2,5 0,017 5 0,993 8
0,7 0,312 3 0,758 0 2,6 0,013 6 0,995 3
0,8 0,289 7 0,788 1 2,7 0, 0104 0,996 5
0,9 0,266 1 0,815 9 2,8 0,007 9 0,997 4
1,0 0,242 0 0,841 3 2,9 0,006 0 0,998 1
1,1
0.217 9 0,864 3 3,0 0,004 4 0,998 65
1,2 0,194 2 0,884 9 3,2 0, 0024 0,999 31
1,3 0, 1714 0,903 2 3,4 0,001 2 0,999 66
1,4 0,149 7 0,919 2 3,6 0,000 61 0,999 84
1,5 0,129 5 0,933 2 3,8 0,000 29 0,999 93
1,6 0, 1109 0,945 2 4,0 0,000 134 0,999 968
1,7 0,094 0 0,955 4 4,5 0, 000016 0,999 997
1,8 0,079 0 0,964 1 5,0 0, 000002 0,999 999 97
742
N o r mo v a n n o r m l n r o z l o e n (a = 1, \i = 0) (obr. 433)
Hust ot a pravdpodobnost i
(p(x) = f(x;0,\) =
Distribun funkce
<P{x) = F{x; 0,1) =
Kad norml n rozloen f(x, \i, o
1
) lze transformac (tzv. normalizac)
-^nenorm A*
^norm
O
uvst na nor movan tvar.
10.2. MAT E MAT I CK STATI STI KA
10.2.1. S u ma n z n a k
n
= a
m
+ a
m + l
+ ... + a
n
( m, n e N, m <n).
i = m
Gaussv suman symbol:
n
E
f l
i = W = + a
2
+ . + a
H
.
Plat
take
Plat
I(flf*iHIfliI^,
ccii =c Z ^ [c J
e
konstanta),
1 =1 i = l
m w n
Z
fl
i + Z
a
i = Z
fl
i>
i = 1 i = m + 1 i = 1
m n n m
Z
fl
i + Z
a
i = Z
a
i + Z (fc < m < n )
i = l i = k i = 1 i = k
m n n fc 1
Z
f l
i + Z
fl
i = Z
a
i - Z
fl
i {m<k < n ) ,
i = 1 i = fc i = l i = m+ 1
n
c
= (n -
m
+ l)
c
(c je konstanta, m < n),
i = m
n n + c m
Z
a
i
=
Z
fl
fcc+m (transformace* index),
i = m fc = c
m n n m
Z Z
a
ik
=
Z Z
fl
fc (dvojn souet je souet dk a sloupc).
i = 1 fc = 1 fc = 1 i = 1
10.2.2. Mu l t i p l i k a n z n a k
n
ni =
fl
mm
+1
a (m, n 6 N, m< n),
n ! = nx.
FI
=
FI
a
i II ^ (plat tak pro dlen),
i= 1 i = l i = l
i= 1 1 =1
n. n i = ni ( m<n) ,
i = l i = m+ l i = l
744
m n
i = 1 i = k i = 1 i =
fc- 1
i = 1 i = fc i = 1 / i = m + 1
n
]~J
c
= c
, ,
"
m + 1
(cj e konst ant a, m < n).
10.2.3. S t e d n h o d n o t y
Ar i t me t i c k p r m r
_ * ! + X
2
x =
[Je t o ven aritmetick pr mr pr o h
t
= /i (i = 1 , 2 , n ) . ]
Ven aritmetick prmr:
x
x =
1*1 + *2*2 + - + * A i = l "
fc, + h
2
+ ... + fc
h
N
i= 1
kde /i
j e etnost (vha) /-tho pozorovn (viz str. 755),

N poet vech pozorovn ,
x
f
hodnot a -tho pozorovn .
Nen-li mono zjistit jednotliv hodnot y pozorovn , ale jen jejich dl
soubory (tdy), pak msto jednotlivch hodnot x
bereme pr o i-tou t du
tdn stedn hodnot u m
t
znaku a tdn etnost h
t
.
Vlastnost ari t met i ckho pr mr u j ako t i t :
( x , . - x ) / i
=
0,
i= 1
1
T; Z(
X
~
c
)
h
i =
x
~
c
>
rs =I
n
h
1 n =I C _
Z
cx
i
h
i =
c
* >
a ,
, = x (c * 0) .
; =i 7
745
Mi ni ml nost soutu tverc odchylek od ari t met i ckho prmru x [kvadra-
tick mi ni ml nost ari t met i ckho pr mr u] :
n n
X (xt - x)
2
h
t
< X ( * i - )
2
K P
R O
* * a .
i = 1 i = 1
Pr o aritmetick prmr n td (dlch soubor, podsoubor) plat
_^x
l
N
l
+x
2
N
2
+ ... + x
n
N
n
X
N
l
+N
2
+ ... + N
n
'
kde N,. j e etnost f-t tdy.
Ge o me t r i c k p r m r
*o = V (
x
i
x
2 >.-x
H
) =
n
Jh
x
i (xi > 0) ,
1 "
n i= i
Ven geometrick prmr
*G=wnx?',
k d e
V i= i i= i
Prmrn tempo [prmrn koeficient] rstu
"- h)-
1 0 0 %
-
Kv a d r a t i c k p r m r
V n V
n
V i = i
Ven kvadratick prmr
*->/(***)
kde
H a r m o n i c k p r m r
X h
1 1 1 A 1
+ + ... + -
X j X
2
X , = 1 X;
746
Ven harmonick prmr
\x
t
x| hi < ta -
fl
l
ft
i P
r o
x* a.
i=l i = 1
M o d u s
Modus x je nejetnj hodnot ou znaku v danm souboru, tj. modus j e
pozor ovanou hodnot ou s tdn etnost h
imax
.
10.2.4. M r y r o z p t l e n
Mrou rozptlen [mrou variace] nazvme slo charakterizujc
stupe promnlivosti pozorovanch hodnot v danm souboru.
Ro z p t , v b r o v r o z p t

R
X
m a x
X
mi n *
747
XH = T4 '
kde N =

h
f
i = 1
Cauchyova vta:
Pr o x, + x
f c
(i, fc = 1 , 2 , n ) plat
* ma x > 3K > X > X
G
> X
h
> X
m i n
.
Me d i n [ p r o s t e d n h o d n o t a z n a k u , s t e d n h o d n o t a p o l o h y ] x
Po uspodn pozorovanch hodnot a
t
v rost ouc posl oupnost je medinem
prost edn hodnot a, jej index pi lichm rozsahu n vbru je
n+ 1 _ _
2 ^
X
~~
X
( n + l ) / 2 5
pi sudm rozsahu n vbru maj prost edn hodnot y indexy
n n
- a - + 1
2 2
a medi nem j e aritmetick pr mr obou prost edn ch hodnot :
~ _
X
n/2 +
X
n / 2 + 1
2
Mi ni ml nost soutu odchylek od medi nu x [linern mi ni ml nost me-
di nu] :
S t e d n o d c h y l k a
d = ^\*
i
-T\h
i
,
rs i=i
n
kde N = h
{
a T je vhodn hodnot a (x nebo x). Pr o soubor vytvoen z n-
i = 1
kolika td (podsoubor) msto jednotlivch hodnot x
znaku bereme pro^

i-tou tdu tdn hodnot u m
{
znaku.
S m r o d a t n o d c h y l k a
L-Z^-xYhl kde N = h
i
.
A i = l J i= 1
Pr o h
t
= 1 je
Pr o soubor vytvoen z nkol i ka td msto x
bereme opt m
.
Va r i a n k o e f i c i e n t [ k o e f i c i e n t v a r i a c e ]
^ = ' 1 0 0 %.
x
P r o b l m o d l e h l c h h o d n o t
Odlehlmi hodnotami ve vbru nazvme t akov hodnot y pozorovan ve
vbru, jich j e mal poet a kter j sou tak vzdleny od ostatnch hodnot , e
bu pochzej z j i nho zkl adn ho souboru, nebo vbrov post up byl chybn.
3 -
2 -
1 -
10 20 50 100 200 500 1 000 n Obr. 434. Diagram pro souinitele k
748
Pedpokl dej me, e ve vbru o n + 1 mench hodnot ch j e j edna (ozna-
me ji x
n + 1
) npadn velk, zkl adn soubor m norml n rozloen a x, resp. s
j e aritmetick prmr, resp. vbrov smrodat n odchyl ka bez odlehl hod-
noty. Odlehl hodnot a se vypust, je-li
x
n
-j -1 ^ x ~\~ ks,
piem hodnot u souinitele k lze urit z di agramu na obr. 434. V praxi posta
pr o rozsah N vbru z intervalu <10, 1 000> vzt k = 4.
Pi Velkch vbrovch hodnot ch x
t
j e vhodn zavst pedbn odhad
ari t met i ckho prmru D a poloit z
= x
t
D. Pak dost aneme
1
n
*x = D + - V z
= D + ,
10.2.5. Me t o d a n e j me n c h t v e r c '
Zkl adem j e asov ada [dynamick ada], v n empirick hodnot y
j sou piazeny njakmu asovmu okami ku. Zjistiteln vvojov smr se
nazv zkladn smr [vvojov smr, trend]. Met oda nejmench tverc dv
aproxi man funkci, pi n souet tverc odchylek funknch hodnot y

od statistickch daj s
je nejmen.
Gaussova podmnka minimlnosti:
n
s
= Z (
s
i - yt)
2
-
m i n

i = 1
Pomoc substituce
yt = f{*i) = <h + + 2*.
?
+ + Om*?
dost aneme
n
S = Z (S - a
0
- - a
2
xf - ... - a
m
x%)
2
- mi n.
i = 1
Koeficienty a
k
se vypot ou pomoc parciln derivace norml n ch rovnic
a anul ovn m.
V praxi zpravidla sta omezit se na linern a kvadrat i ckou (progresivn,
pop. degresvn) zvislost (viz t vyrovnvac poet na str. 756 a 757).
749
Linern zvislost:
n n
Si = a
0
n + a
x
x
t
,
i=l i=l
n n n
= <*o Z *i + <*i Z*?
i=l i=l i=l
Kvadr at i ck zvislost (pi tch stacch mezch):
JX- = a
0
n + flj x + a
2
Z
X
? >
Z
S
X
=
a
o Z
x
i + 0i Z
X
? + 02 Z
X
? >
= a
o Z
X
? + 0i Z
X
? + 02 Z*?
Vpoet koeficient a
k
se zjednodu, volme-li asov seky x
f
tak, e
Pi tch stacch mezch dost aneme:
Linern zvislost:
Z
s
i =
a
o
n
>
Z
S
X
= 0i Z*?
Kvadrat i ck zvislost:
s = a
0
n + a2 x ,
Z
S
* = 0i Z*? >
Z***? = 0o Z*? + 02 Z
x
f
Uveden podm nka bude splnna, jestlie pol ovi na hodnot x
j e kl adn,
pop. zpor n (prostedn len m asovou hodnot u nula).
Stupe absolutn kompatibility [stupe absolutn sluitelnosti]:
n
0 (fc = 1,2,..., m).
= i
Stupe relativn kompatibility [stupe relativn sluitelnosti]:
1^ = ^ . 1 0 0 % .
n
750
10.2.6. Li n e r n r e g r e s e , l i n e r n k o r e l a c e
kol em je vyetit zvislost ad men se dvma znaky (korelan
vztah mezi hodnot ami x
t
a y,). Regresn rovnice je analytickm vyjdenm
vztahu mezi promnnmi . Z skan p mka opt i ml n prokl d soustavu bod
(regresn pmka [vztahov pmka]).
Substituce:
y = a
0
+ a j X ,
kde a
x
je regresn koeficient.
Linern regresn rovnice (pi stejnch stacch mezch j ako dve):
- - j i * . * ! - y Z* < / _ v
pncem
s
Stupe zvislosti (pesnost linernho vztahu) vyjaduje korelan koeficient
[koeficient korelace]
r =
Z(*i - s) (y, - y)
xy
y/mxi-xriyi-yV
y
Pomoc kovariance
s
xy
= cov (x, y) = ^ y - ( ^ x ^ - J
dost aneme
_
S
xy _
S
y
r
xy
, a
x
r
xy
,
S
X
S
y
S
X
s,
Mra variabilit v
Bxy = r
xy
.
751
10.3. T E OR I E CHYB
Oznaen a nzvy:
X skuten hodnota,
x, namen hodnota,
ty = X x
(
{nevyhnuteln} skuten chyba,
Ax (x
Ax ^ X ^ X|; + Ax) absolutn chyba,

Ax oprava,
5 =
Ax Ax
Y
relativn chyba,
100<5 % procentuln relativn chyba.
P o t e n c h y b a
Chybu vpotu, kt er vznikne vlivem nepesnosti vstupnch daj, naz-
vme poten chybou.
Jsou-li Ax
1 ?
A x
2
, A x chyby po ad veliin x
1 ?
x
2
, x , pak veliina
y
= x
2> *,,)
m
poten chybu
Ay 2.
A
*v ^ = d y .
v =1 X
v
Ne j v t a b s o l u t n p o t e n c h y b a
Ax
v
-
Pr o y = / ( x) je
Ay
m a x
= / ' ( * )
A
* -
Ne j v t r e l a t i v n p o t e n c h y b a
Sf
^ma x =
^ E Ax
v
>
X
Zvltn ppady:
a) y = x
x
+ x
2
+ ... + x
n
:
Ay <; Axj + Ax
2
+ ... + Ax,
S <
Ax, Ax
2
Ax
+ + ... +
Ax
* 2
752
b) y = Xi - x
2
:
Ay ^ Ax
1
+ Ax
2
,
S <
A X i + A
*
2
x, - x
2
c) y = Cx , x
2
... x:
( Xj 4= x
2
) .
Ay g | C| [| AxjX
2
... x| + \x
t
Ax
2
x
3
... x| + . . . + | x
t
x
2
... x_
1
AxJ ] ,
L I
x
\ I
d)
y
= i ( x
2
+ 0 ) :
+ ... +
U IJ'
| x
2
| Ax, + | xj | Ax
2
Y
2
X
2
Ay ^
<5 <
Ay ^ Ax|nx" ' i .
Ax
S S n .
x
f) y = Cl ogx ( x > 0 ) :
Ax
2
+
x
2
( x > 0):
(*i * 0 ) .
6 <
ln a
1
Ax
l n a
Ax
x l og
a
X
10.4. VYROVNVAC P O E T
P o z o r o v n o s t e j n p e s n o s t i
Oznaen a nzvy:
X skuten hodnota,
x, namen hodnota,
M
= x
i +
x
2 + + x
n
Gaussv suman symbol
753
Zdnliv hodnota [stedn hodnota]:
Zdnliv chyba:
v
. = x - x
t
=> [v] = O (zkouka).
Skuten chyba:
j = X x
t
.
Stedn chyba jednotliv hodnoty [mra rozptlen]:
Vsledek souboru men pak je x m
F
.
Podmnka pro vyrovnn:
[vv] - mi n.
Ga u s s v z k o n o p e n e n c h y b p r o s t e d n c h y b y
Pi nkolika souborech men s vsledky x
i
m^
i
(i = 1 , 2 , n ) m
funkce y = f(x
u
x
2
, x
n
) stedn chybu
Ureme tlouku stny dut ho vlce s vnjm prmrem D a vnitnm pr-
mrem d.
Tlouka stny
piem symbol [ab] = a
x
b
x
+ a
2
b
2
+ ... + a
n
b
n
.
Stedn chyba aritmetickho prmru x:
Pklad:
odkud
dt_ _ 1
dD~2' dd
dt
2
754
K uren prmr bylo provedeno pt men podle t abul ky 10.3.
Tab u l k a 10.3
D d
9,98 - 0, 01 0,000 1 9,51 + 0,01 0,000 1
9,97 - 0 , 0 2 0,000 4 9,47 - 0 , 0 3 0,000 9
10,01 + 0,02 0,000 4 9,50 + 0,00 0,000 0
9,98 - 0 , 0 1 0,000 1 9,49 - 0 , 0 1 0,000 1
10,02 + 0,03 0,000 9 9,52 + 0,02 0,000 4
49,96 + 0,01 0,001 9 47,49 - 0 , 0 1 0,001 5
Vypoteme
49 96 47 49
O = ^ ^ 9 , 9 9 , = ^ = 9 , 5 0 ,
/ o , 001 9 _ / 0, 001 5 ^ M
m = I = 0 , 0 2 , m = I ^ ^ 0, 02,
m
0, 01 , mj 0, 01 .
Pr o tlouku stny pak podl e Gaussova zkona o penen chyb dost aneme
w _ 0, 49
t = ^ ( D - 2 ) = - ^ - = 0, 2 45 ,
r = VW + = V(>
25
O'
0 0 0 1
+ >
2 5
' O'
0 0 0
!) =
0,01
= - y - = 0, 007 07 = 0, 007.
v
2
P o z o r o v n o n e s t e j n p e s n o s t i
Pi sdruovn vsledk z nkol i ka dlch soubor o rznch pesnostech
j e t eba tyto vsledky opat i t pslunmi vahami h
t
. Nejjednodu je vzt
ven aritmetick pr mr :
- _ M _ M i + h
2
x
7
+ ... + h
n
x
n
[h] h
x
+ h
2
+ ... + h
n
9
h
1
:h
2
=ml:m
2
,
kde h
(
j e vha -tho souboru,
x, stedn hodnot a -tho souboru,
nii stedn chyba -tho souboru.
7 5 5
Zdnliv chyba stedn hodnoty x
t
:
v
t
= x x
i9
[hv] = O.
Stedn chyba vhov jednotky:
Stedn chyba venho aritmetickho prmru:
l x
V W - V M ( " - i ) '
Men o rznch pesnostech se na stejnou pesnost normuj tak, e se
namen hodnot a x
vynsob slem y/h

t
.
Podmnka pro vyrovnn:
\hvv\ -> mi n.
Z p r o s t e d k u j c p o z o r o v n
a) Linern zvislost
Bylo nam eno n dvojic [x
,y
] (i = 1 , 2 , n ) hodnot o stejn pesnosti

(n > 2), kter maj splovat linern rovnici y = a
0
+ a
x
x tzv. vyrovnvac
pmky.
, Substituce: a
0
+ a^ y
= v
i9
[vv] -> min.
Koeficienty a
0
, a
t
se ur z tzv. normlnch rovnic:
na
0
+ a
x
[x] = [y],
a
0
[x] + ^[xx] = [yx].
Stedn chyba jednotliv hodnot y:
Maj-li (r + l)-tice [y
, x
l i 5
x
2 i
, x
r i
] (i = 1,2, ...,n; n > r + 1) bt ee-
nmi njak linern rovnice, pak koeficienty a
{
linern rovnice y = a
0
+
+ fljXi + a
2
x
2
+ ... + fl
r
x
r
j e t eba urit z tchto norml n ch rovni c:
na
0
+ flifxj + a
2
[x
2
] + ... + a
r
[x
r
] = [ y ] ,
( i = l , 2, . . . , r ) .
756
Pklad:
Bylo nam eno n = 5 dvojic sel:
[ 4 , 3 ] , [ 7; 4, 5], [ 8 , 5 ] , [9; 6,1], [ 1 0 ; 6 , 4 l .
Mme urit pslunou vyrovnvac p mku.
Vypoteme
[ x] = 4 + 7 + 8 + 9 + 10 = 38,
[y] = 3 + 4,5 + 5 + 6,1 + 6 , 4 = 25,
[ xx] = 16 + 49 + 64 + 81 + 100 = 310,
[yx] = 12 + 31,5 + 40 + 54,9 + 64 = 202, 4.
Nor ml n rovnice maj tvar
5a
0
+ 38fl! = 25,
38a
0
+ 310a! = 202, 4,
odkud
25. 310 - 38. 202, 4
*
0 =
5. 310 - 38. 38 " '
5 5 5
'
5 .202,4 - 25 . 38
flx = - = 0,585 . '
1
5 . 3 1 0 - 3 8 . 3 8
Vyrovnvac p mka m tedy rovnici
y
= 0,555 + 0, 585x.
Pi nestejn pesnosti jednotlivch hodnot , tj. m-li (r + l)-tice
[yn
x
i b
x
2 h
x
r i ] vhu h
t
, ur se koeficienty Uj z tchto norml n ch rovni c:
a
0
[h] + a^hxt] + ... + a
r
[hx
r
] = [hy],
a
0
[hXi] + ^ [ / Z X X J + . . . + a
r
[hx
r
x
t
] = [hyx
t
]
{i = l , 2, . . . , r ) .
b) Nelinern zvislost
Namen dvojice [ x^y, ] (i = 1 , 2 , n ) hodnot maj splovat celou ra-
cionln funkci
y = a
0
+ ^X + ... + a
r
x
r
(r + 1 < n).
l oha se e pomoc norml n ch rovnic z odstavce a) s tm, e msto x,
-peme x
1
.
757
Pklad:
Je-li vyrovnvac ki vkou parabol a, dost aneme tyto norml n rovni ce:
na
0
+ a
x
[ x ] + a
2
[x
2
] = [ y ] ,
a
0
[x] + a
x
[ x x ] + a
2
[ x
2
x ] = [yx],
a
0
[x
2
] + ^ [ x x
2
] + a
2
[ x
2
x
2
] = [ y x
2
] .
Z v i s l p o z o r o v n
V j ednom souboru men byly zjitny hodnot y x'
l 5
x
2
, x '
r
o stejn pes-
nosti. Tyt o hodnot y maj pesn spl ovat t linernch podm nkovch rovnic
[a
iX
] = a
iX
x
x
+ a
i2
x
2
+ ... + a
ir
x
r
= c
{
(i = 1, 2 , t ) .
Opravy v
n
(n = 1 , 2 , r ) pr o namen hodnot y se vypot ou z korelt k
}
U= 1,2,..., ):

^ = XÂ- (" = l , 2, . . . , r ) .
i = 1
Korel t y se potaj z norml n ch rovni c:
[ a ^ i ] fc
x
+ [ a
a
2
] fc
2
+ ... + [ a ^ ] fc
= W; (f = 1 , 2 , t ) ,
w
. =
C i
- [a
t
x'].
Jestlie hodnot y x'
1 ?
x
2
, x '
r
byly zjitny pi rznch pesnostech, tj.
byla-li hodnot a x
n
urena s vhou h
n
, pak pr o v
n
a k
t
mme t yt o urovac
rovnice:
Opravy:
t
a
. fc.
v
n = Z - T T (
N
= l , 2, . . . , r ) .
Normln rovnice pro korelty:
[a^l [a^l a^l
(i = l , 2, . . . , ) ,
w
. =
C i
- [ ^ x ' ] .
Pklad:
Hodnot y x\ = 1,2 a x
2
= 1,9 maj pesn splovat rovnice
3x
x
+ 4x
2
= 5,
- 7 x j + 2x
2
= 1 1 .
758
Pak plat
= 5 - 3x; - 4x'
2
= 5 + 3,6 - 7,6 = 1,
= 11 + lx\ - 2x'
2
= 11 - 8,4 - 3,8 = -- U ,
[fllfll]
= a
n
a n + a
l2
a
12
= 3 . 3 + 4 . 4 = 25,
[ a , a
2
] = a
u
a
2 1
+ a
12
a
22
= 3 . ( - 7 ) + 4 . 2 = - 1 3 ,
[ a
2
a j = a
2 1
7
n
+ a
2 2
a j
2
= ( - 7 ) . 3 + 4 . 2 = - 1 3 ,
[ a
2
a
2
] = a
21
a
21
+ a
22
a
22
= ( - 7 ) . ( - 7 ) + 2 . 2 = 53
Norml n rovnice maj tvar
25fc
x
- 13fe
2
= 1,
13fc
t
+ 53fc
2
= - 1 , 2 ,
odkud dost aneme
fc
x
= 0, 032, k
2
= - 0 , 0 1 5 .
Nyn lze vypotat opravy. Plat
V l
=
a i l
k
x
+ a
2l
k
2
= 3. 0, 032 + ( - 7 ) . ( - 0, 015) = 0, 2,
i;
2
= a
X2
k
x
+ ?
2 2
fc
2
= 4. 0, 032 + 2 . ( - 0, 015) = 0, 1.
Piteme-li tyto opravy k vsledkm x\, x'
2
men, dost aneme konen
hodnot y x
x
= 1 a x
2
= 2, kter pesn spluj podm nkov rovnice.
759
11. L I NE R N OP T I MAL I Z AC E
[ L I NE R N P R O G R A MO V N ]
11.1. Z KL ADN P OJ MY
Optimalizac rozum me met ody, s jejich pomoc lze opt i mal i zovat
urit zmr pi raci onl n m vyuit danch monost. Zadn lohy vede
k maximalizan nebo minimalizan loze, kter zpravidla obsahuje mnoho
promnnch.
Linern programovn j e mat emat i ck met oda pr o uren opt i ml n ho e-
en mat emat i ckho model u vyt voenho z linernch rovnic nebo nerovnic,
piem opt i mal i zovan elov funkce j e tak linern. Matematick model
j e mat emat i ckou formulac zadn lohy.
een optimalizanho problmu pedstavuje splnn opt i mal i zan ho kri-
tria pro danou lohu.
Linern programovn m hlavn pouit pi een ekonomi ckch nebo
technicko-ekonomickch probl m, z nich jen pomrn j ednoduch probl my
(jen s nkol i ka promnnmi )j e efektivn eit runmi vpoty. Sloit probl my
vyaduj zpracovn na potach s dosti znanmi poadavky na kapaci t u
pamt i potae.
Met oda uren extrmn hodnot y pomoc diferencilnho pot u selhv,,
nebo pi derivovn pr omnn z linernch rovnic zmiz.
Kanonickm tvarem linern optimalizace nazvme maximalizan lohu,
pi n omezujc podm nky maj jen nezporn absolutn leny.
Algoritmus een pouitho matematickho modelu j e souhrnem vech po-
kyn pr o vpoet. Z mnoha met od poj ednme jen o grafick met od a o sim-
plexovm algoritmu [simplexov met od].
S e s t a v e n ma t e ma t i c k h o mo d e l u
elov funkce:
z ( x
x
, . . . , X
n
) = C
1
X
+ C
2
X
2
+ C3 X3 + . . . ' + c
n
x
n
=
n
= Z
c
k
x
k ~* opt i mum ;
k= 1
760
v mat i covm vyjden m tvar
cx - opt i mum,
kde
c = ( c i , c
2
, c
3
, . . . , c
n
)
je dkov vektor a
x = fx
x
\
*2
\
X
nJ
sloupcov vektor.
Vlastn omezen (pi maximalizan, resp. minimalizan loze plat znak
=
,
resp. ^ ) :
a
11
x
1
+ a
l2
x
2
+ ... + a
ln
x
n
g ,
0 2 1 * 1 + ^ 2 2 * 2 + + tf2n*n 2 ,
pop.
i b
t
(i = l , 2, . . , m)
neboli v mat i covm tvaru
A x g b ,
kde
A = (a
xu
a
12
, a
l n
\
A
2D
A
22> ^ 2
j e matice koeficient a
b = fb
x
\
j e sloupcov vekt or absolutnch len.
Podmnky nezpornosti:
x
k =
0 (fc = l , 2, . . . , w) .
761
Omezujc podm nky a podm nky nezpornost i uruj definin obor e-
lov funkce.
Podm nku Ax ^ b, pop. Ax ^ b lze pomoc ekvivalence a ^ b <=>
o a ^ b vdy splnit.
Mnoi nu vech ppustnch een tvo vechny vektory x, pro kter plat
omezujc podm nky a podm nky nezpornost i .
een x
0
, pr o kter elov funkce je opt i mem, se nazv optimln een.
11.2. GR AF I C K ME T ODA E E N
Tt o met ody lze pout pr o een loh se dvma promnnmi .
V kartzsk souadni cov soustav s osami x
x
a x
2
nejprve urme mnoi nu
vech uspodanch dvojic [ x
1 ?
x
2
] , na n j sou splnny omezujc podm nky
a podm nky nezpornost i tm, e se rovnice
a
l
x
l
+ a
l2
x
2
= bi ,
# 2 1 * 1 ~l" # 2 2 * 2
=
^ 2 >
a t d.
pmek vyjd graficky. Jsou-li omezujc podm nky dny nerovnicemi, roz-
dluje kad z tchto pmek rovinu na p pust nou" pol orovi nu, jej body
pslunou podm nku spluj, a na pol orovi nu, jej body pslunou pod-
m nku nespluj. P pust n een le v mnoin, kt er j e prni kem p-
pust nch" polorovin.
Opt i ml n een se najde pomoc grafickho znzornn elov funkce
z
{
x
u
X
2) =
c
i
x
i +
c
2 * 2 =
c
i
c
J
e
libovoln konst ant a) a rovnobnho po-
sunut tto funkce:
c -> c
m a x
=> opt i mum = maxi mum.
Opt i ml n een j e bu prv j edno, jestlie p mka prochz j edn m vrcho-
lem p pust n oblasti (tzv. vrcholov een), nebo existuje nekonen mnoho
opt i ml n ch een, jestlie graficky znzornn elov funkce prob h rovno-
bn s njakou z uvedench pmek z omezujcch podm nek.
Pi minimalizaci je t eba p mku posunout ve smru c -> c
min
.
Pklad:
Mme urit opt i ml n een lohy s elovou funkc
z
(
x
\i
x
i) = + 15x
2
-> ma x!
762
Omezujc podm nky (obr. 435):
x
x
+ 2x
2 =
102,
15x
x
+ 3x
2 =
450,
xi = 25,
x
2
^ 4 5 .
Podm nky nezpornost i :
xi = 0,
x
2 =
0 .
e e n :
x
x =
0 A x
2 =
0 => j de o prvn kvadrant ,
Xi = 25 => p mka j e rovnobn s osou x
2
| vymezen
x
2
= 45 => p mka je rovnobn s osou x j obdl n ku,
x
x
+ 2x
2
= 102 A .15x! + 3x
2
= 450 (dv p mky).
Obl ast p pust nch een: estihelnk OP
l
P
2
P
3
P
4
P
5
. Pr o c = 300 =>
=> z(x
1
,x
2
) = 10x! + 15x
2
= 300 (pmka) - prochz mnoi nou ppust-
nch een; hodnot u lze jet zvtit.
763
Rovnobn posunut p mky z tak, e prochz boden P
3
=> opt i mum =
= maxi mum:
P
3
= [ 22, 40] .
Hodnot a elov funkce opt i ml n ho een:
z
m a x
= 10. 22 + 15. 40 = 820.
11.3. S I MP L E X O V ME T ODA
Simplexovou metodou nazvme iteran met odu post upnho zlepo-
vn een, kter lze pout pro dv i vce promnnch. Lze ji zjednoduit pr o
een dopr avn ho probl mu (minimalizace celkovch pepravn ch nkl ad).
Zkladnm eenm nazvme kad een splujc omezujc podm nky,
kter m nejve tolik nenulovch promnnch (tzv. zkladnch promnnch),
kolik existuje vzjemn nezvislch omezujcch podm nek, piem sloupcov
vektory matice A, kter pslu nenul ovm pr omnnm, j sou linern nez-
visl. Mnoi na vech zkl adn ch promnnch se nazv bze. Pr omnn,
kter nepat do bze, se nazvaj nezkladn [nebazick] promnn.
Podm nky nezpornost i se pi tto met od aut omat i cky respektuj a ne-
rozhoduj pi volb pot u zkl adn ch promnnch.
Kad zkl adn een odpov d j ednomu vrcholu p pust n oblasti pi
grafick met od (viz kapi t ol u 11.2).
P o s t u p e e n
1. Peveden lohy na kanonick tvar
Omezujc podm nky dan nerovnicemi Ax ^ b se zavedenm tzv. pdat-
nch [fiktivnch, doplkovch] promnnch zmn v rovnice
a
lx
x
x
+ a
l2
x
2
+ ... + a
n
x
n
+ u
x
= b
i
,
" 2 1 * 1 + 0 2 2 * 2 + + <*2n*n + U
2
= b
2
,
0 mi * i + 0 * 2 * 2 + . . . + a
mn
x
n
+ u
m
= b
m
.
P dat n promnn podvaj v zkl adn ch eench informaci o jet nevyui-
tch rezervch.
elov funkce nabv t varu
z( x
l 5
X
2
, X
W
, M! , M
2
, . . . , M
m
) =
= c
+ c
2
x
2
+ ... + c
n
x
n
+ OM + 0u
2
-I- ... -I- 0u
m
- ma x.
764
elov funkce z -> min se nsoben m slem 1 pevedou na elov
funkce z - max.
Omezujc podm nky dan rovnicemi Ax = b se pevedou na kanoni ck
tvar zavedenm umlch promnnch, piem se elov funkce (v p pad
maximalizace) zmn t akt o:
Z = dXj + C
2
X
2
+ . . . + C
n
X
n
- N{u
l
+ W
2
+ W
3
+ ...),
kde N > c
1 ?
c
2
, . . . .
Omezujc podm nky dan j ako nerovnice Ax
=
b se zavedenm p dat nch
promnnch zmn v rovni ce:
^ 1 1 * 1 + 0 1 2 * 2 + + 0 1 , . * , . - " l = l ,
atd.
Mme-li dost at kanoni ck tvar, mus p dat n promnn bt kl adn, co
doshneme tm, e kad dek odet eme od dku s nejvtm absol ut n m
lenem b
{
. Rozdly a dek s nejvtm absol ut n m lenem b
h
dopl nn o um-
lou pr omnnou, tvo soustavu rovnic v kanoni ckm tvaru.
2. Nalezen vchozho zkladnho een
Pol ome vechny pr omnn x
k
= 0, vechny u
t
+ 0 => vechny u
{
pat do
bze prvn ho zkl adn ho een.
Zkl adn vyjden prvn ho zkl adn ho een:
u
{
= b
{
- a
xl
x
x
- a
12
x
2
- ... - a
ln
x
n9
u
2 b
2
# 2 1 * 1 ~~
fl
22*2 ~~ ~~
a
2n
X
n >
U
m b
m
0
m
i * i A
m
2 * 2
a
mn
X
n
Prvn zkl adn een lze vyjdit t akt o:
Zi = C
L
X
+ C
2
*
2
+ . . .
Zkl adn een:
f
[x
l9
x
29
...
9
x
m
u
l9
u
29
...
9
u
m
] = [0,0,...,0,&! ,fe
2
,fem] -
3. Oven, zda zkladn een je optimln (test optima)
Kritrium:
U optimalizanch l oh lze vsledek tak dl ouho zlepovat, dokud se v z-
kl adn m vyjden elov funkce vyskytuj koeficienty c
> 0 (pro p pad

maximalizace).
765
4. Vybrn nkter dosavadn nezkladn promnn k vmn za zkladn
promnnou
Zavedeme t akovou nezkladn pr omnnou z elov funkce z
9
kt er m
nejvt koeficient c
, nebo t at o pr omnn zpsobuje nejvt zvten hodnot y.

5. Vybrn jedn z dosavadnch zkladnch promnnch, kter m bt vymnna
Vytvome vechny podly bâ^ pr o a
tj
> 0, piem Xj j e nov zkladn
promnn, kt erou j e nut no zavst. Nejmen z tchto podl uruje tu zkladn
pr omnnou urenou k vmn, kt er pat k stejn rovnici (M,).
6. Vmna promnnch
Transformac odpovdajc rovnice ze zkl adn ho vyjden prvn ho z-
kl adn ho een dost aneme j ednu rovnici pr o novou zkladn pr omnnou:
bj a
n
X: = *i - ... - w,,
jej prav st rana se dosad do ostatnch rovnic pr o x^.
7. Druh zkladn een
i fbj a
n
\
u
x
= b
x
- a
xl
x
x
- a
12
x
2
- . . . - x
4
- . . . - u
x
- ... - a
ln
x
n
,
u
2
=b
2
- a
2
\X
x
-
u
j + i
=
bj a
n
Xj = x
x
- . . . - u
t
.
<*J a
u
Vlevo je nov bze, v n vzhledem k prvn bzi j sou leny x
t
a u
x
vymnny.
Met oda pot om pokrauje dle, j ak j e popsno v bod 2, a t o tak dl ouho,
dokud vechny koeficienty zkl adn ho vyjden elov funkce p-tho z-
kl adn ho een nejsou rovny nule. Pak je dosaeno opt i ma.
Pklad:
l ohu, kt erou j sme v kapi t ol e 11.2 eili graficky, budeme nyn eit si tri-
p l e x o v o u me t o d o u :
z
(*u
X
2) = + 15x
2
-> ma x.
766
Omezujc podm nky:
767
x, + 2x
2
102,
15XJ + 3x
2
S 450,
x, ^ 25,
x
2
^ 4 5 .
Podm nky nezpornost i :
x, ^ 0 ,
x
2
S i 0 .
Poznmka:
Simplexov met oda j e ji pi dvou promnnch znan nronj ne gra-
fick met oda.
1. Kanonick tvar lohy:
x
x
+ 2x
2
+ II ! = 102,
15X + 3x
2
+ u
2
= 450,
X ! + w
3
= 2 5 ,
x
2
+ 1/4 = 45 ;
z
( x i , x
2
) = 10*i + 15x
2
.
2. Vchoz zkladn een:
Zkl adn vyjden:
u
x
= 102 Xi 2 x
2
,
u
2
= 450 15x
x
~ 3 x
2
,
1/3 = 25 - x
x
,
1/4 = 45 - x
2
.
Zkl adn een:
[ 0, 0, 102, 450, 25, 45]
(t omut o een odpov d bod P
0
grafickho een).
Zkl adn vyjden elov funkce:
z
x
= 10x
x
+ 15x
2
.
Hodnot a elov funkce:
z
x
= 10. 0 + 15. 0 + 0. 102 + 0. 450 + 0 . 2 5 + 0 . 4 5 = 0 .
3. Test optima:
een nen optimln, nebo v zkl adn m vyjden j e c
x
> 0, c
2
> 0.
4. Nov zkladn promnn je x
2
, nebo m v zkl adn m vyjden nejvt
koeficient.
5. Dosavadn zkladn promnn uren k vmn
a
l2
2 a
22
3 a
4 2
1
(nejmen hodnot a); je tedy t eba vylouit pr omnnou w
4
.
6. Vmna promnn
x
2
= 45 w
4
.
7. Dri/t zkladn een
i i x = 102 - x
t
-- 2(45 w
4
) = 12 Xi + 2w
4
w
2
= 450 15xj -- 3(45 - I I
4
) = 315 - 15xj + 3w
4
u
3
= 25 Xj = 25 - Xj ,
x
2
= 45 - M
4 = 45 w
4
.
Zkl adn een: [0, 45, 12, 315, 25, 0] => b o d ^ .
Zkl adn vyjden: z
2
= 10x! + 15(45 - w
4
) = 10X - 15w
4
+ 675.
Hodnot a elov funkce: z
2
= 10. 0 + 15 . 45 = 675.
8. een nen optimln, nebo koeficient u promnn X j j e kladn, take
je t eba vymnit x
x
.
12
12
a'u ~ T ~
12
*
a'21
315 .
~ Ts
=
= 21
25
2 5 .
a'31
-
T ~
10. Tet zkladn een
x
x
= 12 u
x
+ 2w
4
= 12 + 2w
4
,
x
2
= 45 - w
4
= 45 - w
4
,
w
2
= 315 - 15(12 - i*! + 2M
4
) + 3w
4
= 135 + 15w
t
- 27w
4
,
w
3
= 25 - (12 - fix + 2w
4
) = 13 + w
t
- 2w
4
.
768
Zkl adn een: [ 12, 45, 0, 135, 13, 0] => bod P
2
.
Zkl adn vyjden:
z
3
= 10(12 - u
x
+ 2u
4
) + 15(45 - w
4
) = -lOu, + 5w
4
+ 795.
Hodnot a elov funkce: z
3
= 10. 12 + 15. 45 = 795.
11. een nen optimln, nebo koeficient u promnn w
4
je kl adn, take
je t eba vymnit w
4
.
/ h" 12 \
12. = = - 6 , odpad kvli a"
lf>
< 0 ) ,
\ ' i 6 -
2
/
II
45
~ T ~
4 5 ,
036
135
~ j T
=
= 5 => vypustit u
2
46
13
~ y ~
6, 5.
13. tvrt zkladn een
*1
= 12 M
x + 2(5 + Mi
- 2V2)
= 22 + u, - ^-u
2
,
*2
= 45 -
- 2V2)
= 40 - X + ^ 2 ,
M
3
= 13 + u
x
- 2(5 + Mu,
- 2V2)
= 3 - u
t
+ r?"2 ,
M
4
7=
5 + Mi
JTU
2 = 5 + 9t t ( 21^2
Zkl adn een: [ 22, 40, 0, 0, 3, 5] => bod P
3
.
Zkl adn vyjden:
z\ = 10(22 + K - T 7 U 2 ) + 15(40 - f
Hl
+ =
= 820 - ^ u , - u
2
.
Hodnot a elov funkce:
4 _ = 10. 22 + 15. 40 = 820.
769
11.4. S I MP L E XOV T AB UL KA
Simplexov t abul ka 11.1 pehledn uvd poetn post up z kapi -
Tab u l k a 11.1
toly 11.3.
Promnn a pdatn promnn
au
Zkladn promnn
I
" i
W
4
0
102
450
" 25
45
10
1
15
1
0
15
2
3
0
a
o
1
o
o
o
o
o
1
o
o
51
150
45
" i
" 2
-675
12
315
25
45
10
a
15
1
0
0 - 1 5
0 - 2
0 - 3
1 0
0 1
12
21
25
III
" 3
-795
12
135
13
45
- 1 0
1
- 15
- 1
0
0 + 5
0 - 2
0 [27)
1 2
0 1
( - 6) odpad
5
6,5
45
IV
-820
22
5
3
40
9
" 7 "
2 7
3
2 7
1 5
2 7
- 5
2 7
2
2 7
1
2 7
21
opti mum
Vy s v t l e n k t a b u l c e
V zhlav j sou vechny pr omnn (pvodn i pdatn).
1. sl oupec: zkl adn pr omnn pslun bze.
2. sloupec: hodnot a zkl adn promnn.
3. a 8. sl oupec: koeficienty u promnnch a p dat nch promnnch v z-
kl adn m vyjden.
9. sloupec: podly absol ut n ho lenu a koeficientu u promnn uren k v-
mn.
770
Prvn zkladn een
771
1. dek: elov funkce; j e uren nejvt koeficient 15; je t eba vymnit x
7
.
2. a 5. dek: kanoni ck tvar.
Nejmen podl 45 uruje vmnu promnn u
A
.
Hlavn prvek (koeficient u pr omnn x
2
v rovnici pr o w
4
) \\\ j e oznaen
rmekem (zarmekovn).
Druh zkladn een
5: dek: dlme 5. dek sti I hl avn m prvkem 1.
1. dek: odeteme 15-nsobek 5. dku od 1. dku v sti I, aby ve sloupci
promnn x
2
uren k vmn byl koeficient 0.
2. dek: odeteme 2-nsobek 5. dku od dr uhho dku v sti I.
3. dek: odeteme 3-nsobek 5. dku od 3. dku v sti I.
4. dek: odeteme nulov nsobek 5. dku od 4. dku v sti I, tj. 4. dek
zstv beze zmny.
Nejmen podl 12 uruje vmnu promnn u
t
za pr omnnou x
9
u n j e
nejvt koeficient v elov funkci.
Hlavn prvek j e (T|.
Tet zkladn een
2. dek: dlme 2. dek v sti II hlavnm prvkem 1.
1. dek: odeteme 10-nsobek 2. dku od 1. dku v sti II a dost aneme
zkladn vyjden tetho zkl adn ho een.
3. dek: odet eme 15-nsobek 2. dku od 3. dku v sti II.
Uvedenm zpsobem pokrauj eme tak dl ouho, a 1. dek (zkladn vy-
j den ) ji neobsahuje dn koeficienty vt ne nula.
Zvltn pHpady
Vyskytuj-li se v dku elov funkce z pr o nezkladn pr omnn sten
nuly nebo sam nuly, pak j e dal vmna mon, m dost aneme jin opt i -
mln een se stejnou hodnot ou elov funkce.
l oha j e degenerovan, jestlie njak zkladn pr omnn nabude nulov
hodnot y.
12. L O G I C K AL GE BRA [ S P NAOV AL GE B R A]
12.1. Z K L A D N P OJ MY
Vhodnm apar t em pr o popi s vztah mezi vroky j e j ako logick
poet vytvoen Boolova algebra, pomoc n lze mat emat i cky odvodni t
pravdivost nebo nepravdivost sloench vrok. Jej peveden na sp naovou
algebru se zakl d na t om, e v slicov technice bezpamovch len j sou
mon jen stavy zapnut o" (znak I) a vypnut o" (znak 0), tj.
x = I, prv kdy x =1= 0,
x = 0, prv kdy x =1= I .
Pr omnn x je dvouhodnot ov a nazv se boolovsk promnn.
k-mstnm logickm lenem [k-mstnou boolovskou funkc] F j e kad uspo-
dan fc-tici [ x
1 ?
x
2
, x
k
] vrok (hodnot argument ) j ednoznan piazen
vrok F(x
l9
x
2
, x
k
) (hodnot a funkce).
Boolovsk funkce j sou dvouhodnot ov, nebo obor em hodnot j e mnoi na
obsahujc jen dva prvky, kter ozna me 0 a I. Kadou z nich lze pehl edn
vyjdit pomoc tzv. pravdivostn tabulky, kter se v dic technice nazv
tabulka stav.
Oznaen (pro logicky ekvivalentn vrokov formule se v tto sti pou v
rovn t ka):
Pravdivostn ohodnocen vrok: pravda nepravda, anone, zapnu-
t ovypnut o, plat neplat.
Znaky pro pravdivostn ohodnocen : I0, 10, P N.
Vstupn pr omnn: x
v
.
Poet vstupnch pr omnnch: fc.
Hodnot a bool ovsk funkce: y, pop. F(x
t
, x
2
, x
k
) .
Stl spojen: I.
Stl peruen : 0.
Dosazen znak I a 0 za vstupn pr omnn: f
n
(n viz dle).
Pi fc promnnch existuje nejve 2
f c
kombi nac .
Boolovsk funkce: F
k
n
, kde fc je poet vstupnch promnnch a n stavov
index dku v pravdivostn tabulce (viz t abul ku 12.3).
772
Poet n vech boolovskch funkc pi k vstupnch promnnch j e
n = 2
2
" ;
nap. pr o k = 2 dost aneme 16 monost (viz t abul ku 12.3).
E l e me n t r n l o g i c k o p e r a c e
St rukt ura elementrnch logickch operac j e p l n , nebo z jejch operac
lze vyjdit vechny dvouhodnot ov funkce.
Di s j u n k c e [ l o g i c k s t n , l o g i c k n e b o , n k d y a l t e r n a t i v a ]
(viz t abul ku 12.1)
Zpsob zpi su: y = x
x
v x
2
(teme: x
x
nebo x
2
) (dal pou van znaky:
+ , u , vel).
Obvodov t echni ka: paraleln azen len (obr. 436).
StruCn
*1
Obr. 436. Schma disjunkce y = x
x
v x
2
(paraleln azen len)
t
Ko n j u n k c e [ l o g i c k n s o b e n , l o g i c k a] (viz t abul ku 12.1)
Zpsob zpisu: y = x
x
A x
2
[t eme: x
x
a (zrove) x
2
, pop. x
x
i x
2
]
(jin pou van znaky: ., n , &, pop. bez znaku).
Tab u l k a 12.1
Pravdivostn tabulky
pro disjunkci a konjunkci
*2
*i v x
2 * l * 2
0 0 0 0
0 I I 0
I 0 I 0
I I I I
Poznmka:
Bez u v e d e n z n a k u tedy vdy uvaujeme, e j de o k o n j u n k c i . V dalm
textu budeme znak konj unkce zpravidla vynechvat.
773
Obvodov t echni ka: sriov azen len (obr. 437).
Ne g a c e [ l o g i c k z p o r , i n v e r z e ] (viz t abul ku 12.2)
Zpsob zpi su: y = x (teme: nen pravda, e x; x neplat) (jin pou van
znaky: ~|, ~, ', non).
Obvodov t echni ka: klidov [nor ml n ] kont akt (obr. 438).
I o o y
Obr. 438. Schma negace y = x
Tab u l k a 12.2
Pravdivostn
tabulka pro negaci
X X
0 I
I 0
12.2. Z K L A D N L O G I C K Z KONY A P RAVI DL A
mluva:
Pi urovn pravdivostn hodnot y sloench vrok se pi odst rann
zvorek dv pednost konj unkci ped disjunkc.
Komutativn zkony:
Xj V X
2
~~ X
2
V Xi , * 1 * 2
=
* 2 * 1
Asociativn zkony:
x
l
v ( x
2
v x
3
) = ( x
t
v x
2
) v x
3
= x
t
v x
2
v x
3
,
* i ( x
2
x
3
) = ( * i X
2
) x
3
= XiX
2
X$ .
Distributivn zkony:
* l ( * 2 V X
3
) = X
X
X
2
V X i X
3
,
* 1
V
* 2 * 3 = ( * 1
V
* 2 ) ( * 1
V
X
3
).
st r un
Obr. 437. Schma konjunkce y = x
l
x
2
(sriov azen len)
774
Poznmka:
Pr o posledn vztah neexistuje dn odpovdajc vztah v obyejn algebe.
Pklad:
y = Xj v x
2
A x
3
= Xj v ( x
2
x
3
) (sprvn) (obr. 439),
kdet o
y
=
X l
v x
2
A x
3
= (x! v x
2
) x
3
(nesprvn) (obr. 440).
Obr. 439. Schma formule
y
=
X l
v ( x
2
x
3
)
P e h l e d l o g i c k c h z k o n a p r a v i d e l
Obr. 440. Schma formule
y = ( * i
v x
2 > * 3
0 v 0 = 0
0 A 0 = 0 A I = o = I
= 1 A 0 = 0
0 v I = I v 0 = I v I = I I A I = I T = 0
x v 0 = x X A 0 = 0 X = X
x v I = 1 X A I = X = X
x v x v x v . . . v x = x XXX . . . X = X
m
= X = X
(idempotentnost)
x v x = I (zkon o vylouenm xx = 0 (zkon sporu)
tetm)
Xj V X
2
= X
2
V Xj X j X
2
= X
2
X j
(komutativn zkony)
X! v ( x
2
v x
3
) = (x
x
v x
2
) v x
3
= x
t
v x
2
v x
3
(asociativn zkony)
Xl v X
2
X
3
= ( Xj v x
2
) ( x
x
v x
3
)
(distributivn zkony)
Xj V X
2
= X j X
2
(de Morganova pravidla)
Xi v X
2
V . . . V X
k
= X i X
2
. . . x
k
X
X
X
2
V X
X
X
2
= X
x
( x
2
V X
2
) = Xj
(pravidla o zestrunn)
x
l(
x
2
x
3>) ~ (
X
l
X
2 )
X
3
x
l
X
2
x
3
X
l (
X
2
V
* a ) =
x
l
x
2
V
* 1 * 3
X
X
X
2
= Xj V X
2
X
X
X
2
. . . X
k
= X
x
V X
2
V . . . V X
k
(
x
i v x
2
) ( x
x
v x
2
) = x
x
775
* i v X
l
X
2
= Xi ( l v x
2
) = x
x
(zkony absorpce)
Xi v x
x
x
2
= Xy v x
2
X
X
X
2
V Xj X
3
= X! ( x
2
V X
3
)
(odstrann zvorek)
(x
A
v x
2
) ( x! v x
3
) = x
x
x
3
v x
x
x
2
X
X
X
2
V Xj X
3
V X
2
X
3
= Xi X
3
v X
2
X
3
| * l ( * l v X
2
) = Xi
Xi ( x ! V X
2
) = X
t
X
2
( x , v x
2
) ( x , V X
3
) = X! v x
2
x
3
(xj v x
2
) ( x
x
v x
3
) ( x
2
v x
3
) =
= x
2
x
3
v x
x
x
3
F( x
1
, x
2
, . . . , x
k
) = x
x
A F( l , x
2
, . . . , x
f c
) v Xj A F( 0, x
2
, . . . , x
f c
)
(rozklad funkce F podl e pr omnn x
x
).
/
Pr o (<r
G {0,1}) a x = x, x
1
= x (tj. pr o a
= 0 j e pr omnn x,
negovna, kdet o pro o
{
= 1 nen pr omnn x
t
negovna) lze rozkl ad podl e
promnnch x
1 ?
x
2
, x
h
obecn vyjdit t akt o:
F( x
1 ?
x
2
, x
h
, x
k
) =
= V x^x? ...x
h
" F{a
u
a
2
,..., <j,x
k+
j , . . . , x
k
).
[ < T i , < T 2 , . . . , < T h ]
12.3. DAL B O O L O V S K F U N K C E
SE DV MA P R O M N N MI
( L E X I K O G R A F I C K U S P O D N )
Z estncti monost (operac) uvedench v tabulce 12.3 j e est
trivilnch (0, 3, 5, 10, 12, 15).
Pr o technickou praxi j sou dleit zejmna tyto logick operace:
Ne g a c e d i s j u n k c e [ n e g a c e l o g i c k h o s t n , f u n k c e [ o p e r a c e ,
l e n ] NOR, P e i r c e o v a o p e r a c e , f u n k c e a n i ] (viz t abul ku 12.4)
y x
x
v x
2
= x
x
A x
2
.
Ne g a c e k o n j u n k c e [ n e g a c e l o g i c k h o n s o b e n , f u n k c e [ o p e r a c e ,
l e n ] N A N D , Sh e f f e r o v a o p e r a c e ] (viz t abul ku 12.4)
y = x
\ x
2
= Xi A x
2
= Xj v x
2
.
776
Tab u l k a 12.3
* 1
I 1 0 0
Nzev x
2
n
1
0 I 0
Nzev
0 0 0 0 0 = 0 konstanta [peruen]
1 0 0 0 I
F\
= X j V X 2 = X j X 2 NOR [Peirceova operace]
2 0 0 I 0
n
~ X j ++ X 2 ~~
x
{
x
2 nepm inhibice
3 0 0 I I
n = * 1
negace
4 0 I 0 0
n
X j +- x
2
=
X j x 2
pm inhibice
5 0 I 0 I
Fl = *2
negace
6 0 I I 0
Fl
=
-^1 *2
=
* 1
x
2 ~
an ti valence
= X ^ j V X j X 2
7 0 I I I
Fl
= X
l |
X
2 ~
X
l
X
2
= NAND
= *i v x 2
[Shefferova operace]
8 I 0 0 0
Fl
= X | X 2 = X i A X 2 konjunkce
9 I 0 0 I
Fl
= X , O X2 = ekvivalence
= X j X 2 V X j X 2
10
I
0 I 0
F\o =
x
2
identita
11 I 0 I I
F
2
n
= X j = > x 2 = X j v x 2 implikace
12 I l 0 0
F
2
l2 = * 1
identita
13 I l 0 I
FL
= x t v x 2
negace nepm inhibice
14 I I I 0
F
2
r
1 4
= X ! V X 2
disjunkce
15 I I I I
F
2
r
1 5
= I konstanta [skrat]
Tab u l k a 12.4
Pravdivostn tabulky
pro negaci disjunkce
a negaci konjunkce
*i v x 2
0 0 I I
0 I 0 I
I 0 0 I
I I 0 0
777
Poznmka:
, Pomoc funkc NOR a NAND lze rovn vyjdit vechny bool ovsk
funkce (tyto funkce tedy tvo p l n o u logickou soustavu).
I mp l i k a c e [ p m i mp l i k a c e ] (viz t abul ku 12.5)
y = x
1
=> x
2
= x
x
v x
2
(jin pou van znaky: D ) .
Ne p m i mp l i k a c e (viz t abul ku 12.5)
y = x
x
<= x
2
= x
2
=> x
x
(jin pou van znaky: c) .
Tab u l k a 12.5
Pravdivostn tabulky pro pmou
a nepmou implikaci a pro pmou
a nepmou inhibici
* 1 * 2
Xj => X
2
* 1 ^ = * 2
X! + + X
2 x
l
^-x
2
0 0
I
I 0 0
0 I I 0 0 I
I 0 0 I I 0
I I I I 0 0
I n h i b i c e [ p m i n h i b i c e , n o n i mp l i k a c e , n e g a c e i mp l i k a c e ] (viz
t abul ku 12.5)
y * i x
2
= x
x
=> x
2
.
Tab u l k a 12.6
Pravdivostn
tabulky pro ekvivalenci
a antivalenci
x
l * 2
Xy <>X2
x
l
x
2
0 0 I 0
0 I 0 I
I 0 0 I
I I I 0
778
Ne p m i n h i b i c e (viz t abul ku 12.5)
y =
X {
< r +X
2
= Xi < = X
2
.
E k v i v a l e n c e (viz t abul ku 12.6)
y =
X l
O X
2
= [X
{
A X
2
) V (3X A X
2
)
(jin pouvan znaky: <->, =) .
No n e k v i v a l e n c e [ a n t i v a l e n c e , a l t e r n a t i v a , o p e r a c e v y l u o v a c
n e b o , n e g a c e e k v i v a l e n c e , l o g i c k s t n mo d u l o 2] (viz t abul ku 12.6)
y = * l * 2 = (*i A X
2
) V (x
x
A X
2
)
(jin pouvan znaky: ^ ) .
12.4. N O R M L N TVARY
p l n k o n j u n k t i v n n o r m l n t v a r (zkratkou KNT) [ e l e me n -
t r n k o n j u n k c e ]
K
k
n = Ax
v
v = 1
(teme: souet vech konjunkc pr o v = 1 a v = fc). Poet vech monch
plnch konjunktivnch norml n ch t var j e 2
k
.
Vraz K
k
n
se nazv pln konjunktivn normln tvar (zkratkou KNT) ,
obsahuje-li konjuktivn vazbu vech fc vstupnch promnnch (negovanch
nebo nenegovanch), piem poet ohodnocen je dn fc-tou mocni nou sla 2.
Pklad:
6
^ 3 8
=
f\X
x
X
1
X
2
X
3
X
4
X
5
X
6
v = 1
s ohodnocen m I00II0 dv n = 38.
p l n d i s j u n k t i v n n o r m l n t v a r (zkratkou DNT) [ e l e me n t r n
d i s j u n k c e ]
D
k
n
= \Jx
x
v = 1
(teme: souet vech disjunkc pr o v = 1 a v = fc). Poet vech monch
plnch disjunktivnch norml n ch t var je 2 \
779
Vraz D
k
n
se nazv pln disjunktivn normln tvar (zkrat kou DNT) ,
obsahuje-li disjunktivn vazbu vech k vstupnch promnnch (negovanch
nebo nenegovanch), piem poet^phodnocen je dn fc-tou mocni nou sla 2.
Piklad:
4
^ 1 1 = V* v =
X
l V X
2
V X
3
V X
4
v = 1
s ohodnocen m IOII dv n = 11.
Di s j u n k t i v n n o r m l n t va r , k o n j u n k t i v n n o r m l n t v a r
Kad disjunktivn spojen konjunkc (zkladnch vraz) se nazv dis-
junktivn normln tvar, nap. y = x
x
x
3
x
4
v 3
3
x
4
v x
2
. Obdobn definujeme
konjunktivn normln tvar, nap. y = (x
x
v x
2
) ( x
x
v x
3
v x
4
) ( x
x
v ' x
4
).
Vrokov termy, kter nelze rozloit v sloen termy, se nazvaj elementrn
vrokov termy dan vrokov funkce.
Kanoni ck disjunktivn norml n tvar pedstavuje sriov paraleln obvod.
Kanoni ck konjunktivn norml n tvar pedstavuje paraleln sriov obvod.
Kad disjunktivn spojen plnch konjunktivnch norml n ch t var na-
zvme kanonickm disjunktivnm normlnm tvarem:
/ = V K
n
(je pednost n pouvn). Obdobn definujeme kanonick konjunktivn nor-
mln tvar
n
Poet vech monch kanoni ckch disjunktivnch norml n ch t var j e
n = 2
2k
,
kde k je poet vstupnch promnnch.
Pklad:
Ti vstupn promnn x
1 ?
x
2
, x
3
j sou s vchoz pr omnnou y podl e technick
lohy spojeny dle uvedenm zpsobem. Vypotme logickou funkci v mini-
ml n m tvaru.
Tabul ka 12.7 uvd 2
k
monost odezvy (fc j e poet vstupnch promnnch).
Pr o y = I plat kanoni ck disjunktivn norml n t var:
y = \jK
n
(n = 0, 1, 2, 3, 4, 5) ,
n
y = K
0
v K
x
v K
2
v K
3
v X
4
v K
5
=
780
= * 1 * 2 * 3
V
* 1 * 2 * 3
V
* 1 * 2 * 3
V
* 1 * 2 * 3
V
* 1 * 2
X
3
V
* 1
X
2
X
3 =
= X
{
X
2
{X
3
V X
3
) V X
x
X
2
( x
3
V X
3
) V X
x
X
2
( x
3
V X
3
) =
= X j X
2
V X
X
X
2
V X
X
X
2
= X
x
( x
2
V X
2
) V X
X
X
2
= Xj V X
X
X
2
=
= Xi v x
2
.
Prot oe jen ve dvou dcch t abul ky 12.7 j e y = 0, j e lpe zvolit pr o kano-
nick konjunktivn norml n tvar ohodnocen 0 a vsledek pak negovat :
y = K
6
v K
7
=
= X j X
2
X
3
V X i X
2
X
3
= X i X
2
( x
3
V X
3
) = X i X
2
,
odkud
y = x
x
x
2
= x
{
v x
2
,
co je t vsledek j ako dve.
Tab u l k a 12.7
n
* i *2 * 3
0 0 0 0
I
1 0 0 I I
2 0 I 0 I
3 0 I I I
4 I 0 0 I
5 I 0 I I
6 I I 0 0
7 I I I 0
12.5. K A R N A U G H O V Y MAP Y
Kad pole Kar naughovy mapy (tabulka 12.8) pedstavuje konj unkci
vstupnch promnnch, uvedench na jejm levm a horn m okraji. Kar -
naughovy mapy se v rovin sestavuj a do pti vstupnch promnnch (to
odpov d 32 polm). Pi vtm pot u promnnch nejsou Kar naughovy mapy
operativn.
Od sloupce k sloupci a od dku k dku se pokad mn jen j edna pr o-
mnn (tzv. Grayv kd). To plat t ak pro okraje Kar naughovy mapy, nap.
mezi prvn m a t vrt m sloupcem, pop. dkem se vdy mn jen j edna pr o-
mnn.
781
"
a
' K*
3
= x
1
x
2
x
3
x
4
= IIOI (viz t abul ku 12.8).
Do prsek dk a sloupc zaneseme k pslunm el ement rn m kon-
j unkc m K
n
vchozch promnnch danou vchoz hodnot u I nebo 0. Pole
j sou spojena spojkou nebo".
Tab u l k a 12.8
* 3 * 4
X 3 X 4 X 3 X 4
X 3 X 4
XyX2
0000 0001 0011 0010
* i * 3 * 2
* 1 * 2
0100 0101 oni ono
K
A
x
l
x
2
1100 IIOI 1111 III0
* 1 2 * 1 3
1000 1001 I0II 1010
* 8
K
9
^ 1 0
Pravdivostn ohodnocen dost aneme tak, e vytvome pokud mono velk
dvojbloky, tybloky nebo osmibloky s X = I (pop. K
n
= 0), kter se mohou
tak rozit pes okraje. Ohodnot me-l i bloky, piem zmiz vechny ty
vstupn promnn, jejich hodnot a se uvnit bl ok mn, pak dost aneme pri-
mitivn sousti (implikanty) logick funkce.
Pklad:
Ze ty pump maj souasn pracovat nejve dv. Mme zabrni t t omu,
aby vce ne dv pumpy byly souasn zapojeny (innost bl okovac ho [za-
bezpeovac ho] zazen K
n
= I).
Tab u l k a 12.9
n
* 2 * 3
X 4 ' n x
l
* 2 * 3
x 4
0 0 0 0 0 0 8
I
0 0 0 0
1 0 0 0 I 0 9 I 0 0 I
I
2 0 0 I 0 0 10 I 0 I 0 I
3 0 0 I I I 11 I 0 I I
I
4 0 I 0 0 0 12 I I 0 0 I
5 0 I 0 I I 13 I I 0 I
I
6 0 I I 0 I 14 I I I 0 I
7 0 1 I 1 I 15 1 I I 1 1
782
Prce j edn pumpy: x = I.
Poet vech monch logickch l en: n = 2
k
= 2
4
= 16 (viz t abul ku 12.9).
dky 7, 11, 13, 14 a 15 lze vypustit, nebo tyto kombi nace promnnch
nemohou podle zadn lohy nast at . Pihldneme-li k nim, usnadn t o ast o
vpoet (viz t abul ku 12.10).
Tab u l k a 12.10
x
3
x
4
x
3
x
4
x
3
x
4
x
3
x
4
x
t
x
2
0 0 I 0
* 1 * 2
0 I I I
* 1 * 2
I I I I
* 1 * 2
0 I I I
tyblok tot tot tot
3. sloupec) (3. dek) (sted) (sted dole) (sted vpravo) (vpravo dole)
y = x
3
x
4
v x
x
x
2
v x
2
x
4
v x
x
x
4
v x
2
x
3
v x
x
x
3
= [ *3( *i V X
2
V X
4
) ] V [ X
2
( x
t
V X
4
) ] V X
t
X
4
(obr. 441).
*4
_*4_
Obr. 441. Schma een pkladu
o 4 pumpch
783
13. VZ OR C E Z R E G U L A N T E C H N I K Y
13.1. Z K L A D N P O J MY
Vzhledem k zvltnmu zpsobu vyjden j e nsledujcm vzorcm
vnovna samost at n st.
L i n e r n o s t
P e n o s o v l e n pr o signly (regulovan soustava, zesilova, mic za-
zen) se nazv linern (obr. 442), jestlie
xJt) = K(t)xjt),
kde x
v
() je vstupn veliina,
x
e (
) vstupn veliina,
K(t) penosov funkce.
Pi t om plat
n x
e
() = n K(t) x
v
( ),
(zkon o superpozici).
(ineorni penosov f unkce
Obr. 442. Linern penosov funkce
Obr. 443. Zvislost napt u na proudu i
pi konstantnm odporu R
Psoben danch vliv x
v
.() a poruchovch veliin z
t
(t) se staj nezvisle
na sob. Funkce K(t) = K (K j e konst ant a) vyjaduje statickou linernost,
piem grafick znzornn vztahu mezi vstupnmi a vstupnmi veliinami
se nazv statick charakteristika (obr. 443).
784
Chovn linernch len popisuje nehomogenn linern diferenciln rov-
nice (omezme se na technicky dleit diferenciln rovnice s konst ant n mi
koeficienty), pop. rovnice dopr avn ho zpodn :
d
M
x
e
d"-
l
x
e
dx
e
^
+ a
" -
1
^
+
-
+
"
1
^ T +
X e =
, dx
v
d
w
x
v
dz
= b
0
x
y
+ b
x
+ ... + b
m
+ c
0
z + c
x
- ....
V praxi je m < n, tj. x
e
plyne z x
v
podle danch podm nek.
leny s a u t o r e g u l a c x
e
j sou rzn od 0, kdet o leny be z a u t o r e -
g u l a c e x
e
j sou rovny 0. een diferenciln rovnice (viz str. 680 a 685) se
skld ze st aci onrn ho een (partikulrn een pln Eulerovy diferen-
ciln rovnice)
a z astatickho een (obecn een homogenn diferenciln rovnice)
*.p(0>
take
x
e
{t) = xjt)-x
ep
(t).
V c h a r a k t e r i s t i c k r o v n i c i (viz str. 673), odvozen z diferenciln
rovnice, se v regulan technice obvykle pe p msto r, piem p vyjaduje
chovn ast at i ckho lenu t akt o:
Pi p < 0 j de o klesajc" kivku,
pi p > 0 j de o kivku neohrani en rostouc",
pi p = S + ico j de pi S < 0 o oscilujc kivku s klesajc ampl i t udou a pi
S > 0 o oscilujc kivku s rostouc ampl i t udou.
13.2. TES TOVAC [ Z K U E B N ] F U N K C E
Pi urovn charakteristickch hodnot lenu (velikost a prbh)
se berou za zkl ad st andardi zovan vstupn signly a poten podm nky,
s jejich pomoc lze urit vechny daje pr o popi s chovn pi libovolnm
vst upn m signlu.
J e d n o t k o v s k o k o v f u n k c e (obr. 444)
(0 ( r < 0 ) ,
785
P e c h o d o v c h a r a k t e r i s t i k a [ o d e z v a na s k o k o v o u f u n k c i ]
(obr. 445)
*v( f ) = *v<7(f) = x
t
(t).
\L
o t o
t
Obr. 444. Jednotkov skokov funkce Obr. 445. Odezva na skokovou funkci
l i nem! soustavo
Obr. 446. Pechodov funkce
Slt)
linern soustavo
g(t)
linern soustavo
Obr. 447. Impulsov funkce a jej odezva
P e c h o d o v f u n k c e (obr. 446)
Y
^vo
kde x
e
(t) je skokov odezva,
P
kde G(p) je penosov funkce,
p diferenciln opert or,
P(co)
h(t) =
co
sin (cot) dco,
piem G(ico) = P(co) + i Q(co) je frekvenn penos.
I mp u l s o v f u n k c e [ Di r a c o v a f u n k c e d e l t a ]
O ( < 0 ) ,
St) = lim [alt) - at - A)] =
V 7
A-O A
0 ( > At ),
<5(t)dT = lim
Al - 0
d
Ar
= 1.
786
Poznmka:
V klasickm mat emat i ckm vznamu nen Di racova funkce delta funkc
(viz teorii distribuc).
S p e k t r u m i mp u l s u d e l t a (obr. 447)
r + oo
f(ico)= 5(t)Q-
i<at
dco = 1
J 00
(viz str. 707),
JS?{(t)} = l ,
se{s(t - t
0
)} = e - " (
0
> 0 ) ,
f(t)5(t-t
0
)dt = f(t
0
).
I mp u l s o v p e c h o d o v f u n k c e [ o d e z v a n a i mp u l s o v o u f u n k c i ]
r i\ i / x , h(t)-h(t-At) dh(t) .
n
.
x.() = x
v
(t) * g{t) =
^vW^( T) dx =
d f
J o
Du h a me l v v z o r e c
2{g(t)} = G(
P
),
kde G(p) je penosov funkce.
13.3. S YMBOL I CK VYJ D E N
Z monch asovch funkc poj ednme pr o zjednoduen jen o n-
kterch z nich:
x
v
() = x
V o
e " ,
kde p = <5 + ico je diferenciln oper t or (Heavisidev opertor). J e tedy
dx d
2
x
2
- = p x , ^ y = p x , . . . .
j x d t = ' x , j j x
2
(dt )
2
= ^ x, ....
787
Peveden diferenciln rovnice do podobl ast i Laplaceovy transformace
len po lenu dv pi
^{x
e
( t ) } = *
e
( p ) , < {x
v
(t)} = X
v
( p)
a pi nulovch potench podm nkch vztah
(ap
n
+ a_y-
i
+... + )X
e
(p) =
= (b
mP
m
+ b
m
.
i
p
m
-
1
+ + X
v
(p).
O b r a z o v p e n o s o v f u n k c e
X
e
(p) <?{x
e
(t)}
U [ p )
x
v
(
P
) <?{
Xy
(t)}'
Ply penosov funkce j sou koeny charakteristick rovnice diferenciln
rovnice. Pr o stabiln soustavy le vechny v lev pol orovi n Gaussovy roviny.
Pomoc symbolick met ody lze ast o diferenciln rovnici dan soustavy
vhodn odvodi t tak, e msto dx/ d = px, . . . polome x d = x/ p, . . . .
Pklad:
Je dn elektrick obvod podl e obrzku 448. Ureme penosovou funkci
a diferenciln rovnici danho schmatu.
Pr o
dost aneme
G(p) =
p C
t
+
pC
2
1 1 1
pC
pC
2
P<- 2
pC
1
pC
2
1
P
2
T , T
2
+ p%
2l
+ pi j + p t
2
+ 1 '
kde Tj
=
Cj / ^j , T
2
= =
C
2
. R
2
, ^ 2 1
=
^2^-1*
y
2
788
Diferenciln rovnice zn :
C t C ^ K a ^ + (C
2
R
l
+ C.R, + C
2
, R
2
) ^ + x
e
= x
v
.
^ ^2
Obr. 448. .Schma elektrickho obvodu
K t mu vsledku dojdeme podl e Kirchhoffovch zkon:
F r e k v e n n p e n o s [ f r e k v e n n [ k mi t o t o v ] c h a r a k t e r i s t i k a ]
Pi sinusovm vst upn m signlu x
v
= x
V o
cos (cot) po dopl nn imaginrn
sti dost aneme
x
v
= x
V o
[ cos (cot) + i sin (cot)] = x
V o
e
i 0
,
X e = X e o e
i . r ^
Reln, pop. imaginrn sti j sou si rovny.
Ko mp l e x n f r e k v e n n p e n o s
[ f r e k v e n n [ k mi t o t o v ] c h a r a k t e r i s t i k a ]
G(ico) = = P(co) + iQ(co),
piem
P(co) = P(-co), Q(co)= -Q(-co).
Lze jej snadno vypotat z penosov funkce pr o p = ico.
789
Obecn plat
x
v
= x
V o
cos ((Dt) = Re x
V 0
e
i 0
,
x
e
= Re G(ic)x
v
= R e x
V 0
| G H | e ^ ' ^ =
= x
V o
| G(ko)| cos (a>t + (p),
kde
(p = arctg
Im G(i(o)
Re G(ico)
je fzov posuv vchoz prohi nn x
e
vzhledem k vstupn promnn x
v
. Vraz
\G(CD)\ znamen pomr ampl i t ud veliin x
e
a x
v
(v st aci onrn m stavu). Kon-
cov body prvodi (tzv. fzov) hodnot funkce G(ico) pro coe<0, + O O )
j ako paramet r tvo fzovou kivku frekvenn charakteristiky v kompl exn
rovin.
Z frekvenn charakteristiky se odvod Bodv diagram:
lg G((D) = lg \G((D)\ e
1
* = lg \G(J )\ + iM
l0
(p.
Pi t om se vyjaduje:
- ampl i t udov charakt eri st i ka lg |G(kt>)| = f(\g(o),
fzov charakt eri st i ka (p = / ( l g co).
Pozrm/ca:
Pomr ampl i t ud se ast o udv pi mic j ednot ce decibel (dB) ve tvaru
l <?K) l 20 lg
| GK) | '
13.4. AZ E N D I C C H [ R E G U L A N C H ] L E N
Sriov azen l en:
GM = G
l
(p)G
2
(p)...G(p).
Paraleln azen len (obr. 449):
GM = G
1
(p) + G
2
(p).
Xy + '
x*
Obr. 449. Paraleln zapojen
790
Antiparaleln azen len:
r n\ -
G l ( p )
13.5. C HAR AKT E R I S T I C K H O D N O T Y N K T E R C H
P E N O S O V C H L E N
l e n P [ p r o p o r c i o n l n p s o b c l e n ] be z z p o d n [ l e n s a u t o -
r e g u l a c ]
x
t
= Kx
v
, W(p) = K
(obr. 450 a 452).
Im
Obr. 450. len P bez
zpodn
f
Obr. 453. len P, se
zpodnm prvnho du
Obr. 451. len P bez
zpodn
Obr. 454. len P se
zpodnm prvnho rdu
CJ = 0. .o
K Re
Obr. 452. len P bez
zpodn
Re
Ji
<P K
Obr. 455. len P se
zpodnm prvnho du
l e n P [ p r o p o r c i o n l n p s o b c l e n ] se z p o d n m p r v n h o
d u
dx . v K
T ^ + X , - K X W ( P ) =
(obr. 453 a 455).
7 9 1
l e n P [ p r o p o r c i o n l n p s o b c l e n ] se z p o d n m d r u h h o
d u , pop. se z p o d n m p r v n h o d u a r e s p e k t o v n m h mo t -
n o s t i
d
2
x _ _ , dx
e
~df~
d^Xe
dt
2
dx
= T
2
- Y + 2DT + + x
e
,
d
p
2
7 i r
2
H-PT + T
2
+ r
2 1
) p + i p
2
r
2
+ 2 D
P
T + I
(obr. 456 a 458).
Pr o D < 1 nastv rezonann peven (kmitav len).
ImA
f
Obr. 456. len P se
zpodnm druhho du
Obr. 457. len P se
zpodnm druhho du
cj=oo / AO Re
0 kles I
Obr. 458. len P se
zpodnm druhho du
Im ,
'V
1
1
Obr. 459. len I bez
zpodn
Trosce
T
Obr. 460. l eni bez
zpodn
Re
Obr. 461. l eni bez
zpodn
l e n I [ i n t e g r l n p s o b c l e n ] be z z p o d n [ l e n b e z a u t o -
r e g u l a c e ]
dx
e
, , K
(obr. 459 a 461).
792
l e n I [ i n t e g r l n p s o b c l e n ] se z p o d n m p r v n h o d u
d
2
x
c
dx
e
,
Y
K
1 2
d
2
dt
w
p
2
TJ
2
+ pT
x
(obr. 462 a 464).
Obr. 462. len I se Obr. 463. len I se Obr. 464. len I se
zpodnm prvnho du zpodnm prvnho du zpodnm prvnho du
Im j
CJ=0
f
Obr. 465. len D
realizovateln jen s lenem P
Q U
Obr. 466. len D Obr. 467. len D
realizovateln jen s lenem P realizovateln jen s lenem P
Obr. 468. len D se Obr. 469. len D se Obr. 470. len D se
zpodnm prvnho du zpodnm prvnho du zpodnm prvnho du
793
l e n D [ d e r i v a n p s o b c l e n ] r e a l i z o v a t e l n j e n s l e n e m P
x
e
= K T ^
9
W(p) = pT
(obr. 465 a 467).
l e n D [ d e r i v a n p s o b c l e n ] se z p o d n m p r v n h o d u
[ p o d d a j n z p t n v a z b a ]
dx
a
dx
v
. v KpT
(obr. 468 a 470).
l e n s d o p r a v n m z p o d n m
d
M
x
e
A n
~
l
n
d
d
n
~
l
x
+ " n - l - ^ T + + *e = * * v ( " T
)
(len s autoregulac a dopravn m zpodnm),
W{p) = Q ~
P U
pr o x
e
= Kx
y
(t - T
D
)
(obr. 471 a 473).
0
L
-
bez ,1
zpozdm |
/se zpo!dmm
zpodnm zpodnm
I m J
r
v.
J
Obr. 473. len s dopravnm
zpodnm
794
14. DODAT KY
14.1. E C K AB E C E DA
Psmena eck abecedy
Odpovdajc psmena
latinsk abecedy
stojat velk leat velk stojat mal leat mal nzev
Odpovdajc psmena
latinsk abecedy
A A a OL alfa a
B B
P P
beta b
r r
Y y
gama
/
g
A A 8 6 delta ' d
E E e e epslon e
Z Z
c c
dzta dz
H H ta
0 e thta th
I i i l ita i
K K X X kappa k
A A X X lambda 1
M M m m
N N v v n n
E S
%
x (ks) X
O 0 0 0 omikron 0
n n 71 n
P p
p p
Q Q
r r
i i a a sigma s
T T T X tau t
Y Y l) v ypsilon
y
<D <
9 <p f
f
X X
X X
ch ch
v *
ps ps
Q Q (0 ( O omega
Pol oha psmen mal abecedy v dku
(xPy6ei^rjîxXfivônQaxv(pxip
795
14.2. N M E C K A BE C E D A [ G O T I C K P S M O ]
Psmena Psmena
velk mal velk mal
91 a n
93 b O 0
< c
P
> b
q
< c r
5 f
<5 s

9
t
& f>
U u
3 t 0
3 i
2B tD
f X I
l
V *)
SR m
3
3
796
14.3. AS TO P O U V A N KONS T ANT Y
A J E J I C H D E K A D I C K L OGAR I T MY
(Tato tabulka je z knihy [28].)
Zpis konstanty
7T 3, 1416 0,497 15
2n 6,283 2 0,798 18
3K 9,424 8 0,974 27
4K 12,566 1,099 21
K/2 1,570 8 0,196 12
TI/3 1,047 2 0, 02003
2TC/3 2,094 4 0,321 06
4TT/3 4,188 8 0,622 09
TT/4 0,785 40 \0,895 0 9 - l
TT/6 0,523 60 0,719 0 0 - 1
n
2
9,869 6 0,994 30
4TT
2
39,478 1,596 36
7l
2
/ 4 2,467 4 0,392 24
TT
3
31,006 1,491 45
TT/360 8,726 6 . 10 "
3
0,940 8 5 - 3
2TT/360 = TT/180 1,745 3. 10 "
2
0,241 8 8 - 2
71
are 1' = rad
180. 60
2,908 9 . 1 0 "
4
0,463 7 3 - 4
7T
are 1" = rad
180 . 6 0 . 6 0
4,848 1. 10"
6
0,685 5 7 - 6
360 180
1 rad = =
2TC K
57,296 1,758 12
360. 60'
l rad =
2n
3 437,7 3,536 27
36 0 . 6 0 . 6 0 "
l rad =
2n
2,062 <&10
5
5,314 43
1/n 0,318 31 0,502 8 5 - 1
1/(2")
0,159 15 0,201 8 2 - 1
1/(41.)
7,957 7 . 10 "
2
0,900 7 9 - 2
3/(4*) 0,238 73 0,377 9 1 - 1
1/TT
2
0,101 32 0,005 7 0 - 1
1/(4**)
2,533 0 . 10 "
2
0,403 6 4 - 2
V"
1,772 5 0,248 57
3,544 91 0,549 60
V(2)
2,506 6 0,399 09
VW2)
1,253 3 0,098 06
0,564 19 0,751 4 3 - 1
797
Zpis konstanty n
l gn
C = 2/VIT 1,128 4 0,05 2 46
"1/C = VRC/2 0,886 23 0,947 5 4 - 1
c , = 7(40/")
3,5 68 2 0,5 5 2 46
V(2/)
0,797 88 0 , 9 0 1 9 4 - 1
4,442 9 0,64 7 66
*V3 5 , 4414 0,735 71
IT/,/2
*/ V3
2,221 4 0,346 63
IT/,/2
*/ V3 1,813 8 0,25 8 5 9
V"
1,464 6 0,165 72
e 2,718 3 0,434 29
e
J
7,389 1 0,868 5 9
M= l ge 0,434 29 0,637 7 8 - 1
m = l / M = ln 10
1/e
2,302 6 0,362 22 m = l / M = ln 10
1/e
0,367 88 0,5 65 7 1 - 1
1/e*
0,135 34 0 , 1 31 4 1 - 1
e" 23,141 1,364 38
VE
1,648 7 0,217 15
9
9,806 65 0,991 5 2
0
2
96,170 . 1,983 04
1/9
0,101 97 0,008 4 8 - 1
1/(29)
I/S
2
5 ,098 6 . 1 0 "
2
0,707 4 5 - 2
1/(29)
I/S
2
1,039 8 . 1 0 "
2
0,016 9 6 - 2
3, 1316 0,495 76
4,428 7 0,646 28
T>/fil
9,838 1 0,992 91
I/V
0,319 33 0,5 04 2 4 - 1
IT/VA
1,003 2 0,001 39
2,006 4 0,302 42
V2
1,414 2 0,15 0 5 1
V3
1,732 1 0,238 5 6
' 1/V2
0,707 11 0,849 4 9 - 1
1/V3
0,5 77 35 0 , 7 6 1 4 4 - 1
15. L I T E RAT URA
15.1. L I T E RAT URA Z N M E C K H O O R I G I N L U
1. Algebra und Geometrie fr Ingenieure. 8. Aufl. Zuri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun, Verlag
Harri Deutsch.
2. Analysis Jur Ingenieure. 11. Aufl. Zurich Frankfurt/Main Thun, Verlag Harri Deutsch.
3. Ausgewhlte Kapitel der Mathematik jur Ingenieure und Okdhomen. 8. Aufl. Zuri ch-Frank-
f urt/ Mai n-Thun, Verlag Harri Deutsch 1974.
4. Br, D.\ Einfuhrung in die Schaltalgebra. 2. Aufl.. Berlin, VEB Verlag Technik 1966.
5. Baule, B.\ Di e Mathematik des Naturforschers und Ingenieurs. Band I VIII. Leipzig,
S. Hirzel Verlag:
Band I: Differential- und Integralrechnung. 16. Aufl. 1970;
Band II: Ausgleichs- und Nherungsrechnung. 8. Aufl. 1966;
Band III: Analytische Geometrie. 8. Aufl. 1968;
Band IV: Gewhnliche Differentialgleichungen. 9. Aufl. 1970;
Band V: Variationsrechnung. 7. Aufl. 1968;
Band VI: Partielle Differentialgleichungen. 8. Aufl. 1970;
Band VII: Differentialgeometrie. 6. Aufl. 1965;
Band VIII: Aufgabensammlung. 2. Aufl. 1966.
6. Bruning: Gewhnl i che Differentialgleichungen. 4. Aufl. Zi i ri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun,
Verlag Harri Deutsch 1975.
7. Brnstein, I. N. - Semendjajew, K. A.: Taschenbuch der Mathematik. 15. Aufl. Zurich - Frank-
f urt/ Mai n-Thun, Verlag Harri Deutsch 1975 (peklad z rutiny).
Brontejn, I. N. - Semendajev, K. A.: Pruka matematiky pre inenierov a pre tudujcich.
3. vyd. Bratislava, SVTL 1964 (peklad z rutiny).
8. Dietrich, G. - Sthl, H.: Grundziige der Matrizenrechnung. 9. Aufl. Thun Frankfurt/Main,
9. Doetsch, G.\ Anleitung zum praktischen Gebrauch der Laplace-Transformation. 3. Aufl.
Munchen, R. Oldenbourg Verlag 1967.
10. Dreszer: Mathematik-Handbuch fr Technik und Naturwissenschaft. Thun- Frank-
furt/Main, Verlag Harri Deutsch 1975.
11. Fucke, R. - Kirch, K. - Nickel, H.\ Darstellende Geometrie. 8. Aufl. Zuri ch-Frankf urt/
Mai n- Thun, Verlag Harri Deutsch 1975.
12. Gnedenko, B. W. - Chintschin, A. J.\ Elementare Einfuhrung in die Wahrscheinlichkeits-
rechnung. 9. Aufl. Berlin, VEB Deutscher Verlag der Wissenschaften 1973 (peklad z rutiny).
Gndnko, B. V. - Chinin, A. J.\ Elementrn vod do teorie pravdpodobnosti. Praha,
SNTL 1954 (peklad z rutiny).
13. Gldner, K.: Mathematische Grundlagen fur Regelungstechniker. 2. Aufl. Zuri ch-Frank-
f urt/ Mai n-Thun, Verlag Harri Deutsch 1969.
799
14. Gork, L. \ Mengen - Relationen - Funjctionen. 4. Aufl. Zuri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun,
15. Greuel, O.: Mathematische Ergnzungen und Aufgaben fiir Elektrotechnikem 6. Aufl. Miin-
chen, Carl Hanser Verlag 1972.
16. Hess, A.: Analytische Geometrie. 11. Aufl. Berlin, Springer-Verlag 1965.
17. Heymann: Trigonometrie der Ebene. Leipzig, VEB Fachbuchverlag 1959.
18. Holtmann, F.: Mathematik. Band I und II. Leipzig, VEB Fachbuchverlag 1969.
19. Htte: Des Ingenieurs Taschenbuch. Band I. Berlin, Verlag Wilhelm Ernst und Sohn 1955.
20. Isaacson, E . - Keller, B.\ Analyse numerischer Verfahren. Zurich -Frankf urt/ Mai n - Thun,
21. Joos, G. - Richter, E . W.\ Hhere Mathematik fiir den Praktiker. 11. Aufl. Leipzig, Verlag
Ambrosius Barth 1969.
22. Kleine E nzyklopdie Mathematik. Neuaufl. Zuri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun: Verlag Harri
Deutsch 1972.
23. Krek - Bla: Lehrbuch der linearen Optimierung. Berlin, Deutscher Verlag der Wissenschaf-
ten 1964.
24. Lehr- und Ubungsbuch Mathematik. Zuri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun, Verlag Harri Deutsch:
Band I. Aritmetik, Algebra und elementare Funktionslehre. 13. Aufl.;
Band II. Planimetrie, Stereometrie und Trigonometrie der E bene. 14. Aufl.;
Band III. Analytische Geometrie, Vektorrechnung und Inflnitesimalrechnung. 13. Aufl.
25. Moderner Vorkurs der E lementarmathematik. 2. Aufl. Zurich - Frankfurt/Main - Thun, Verlag
Harri Deutsch 1973.
26. Lehrbriefe fr das Fernstudium, Technische Hochschule Dresden. Hhere Mathematik.
Berlin, VEB Verlag Technik.
27. Maibaum, G.: Wahrscheinlichkeitsrechnung. Zurich Frankfurt/Main Thun, Verlag Harri
Deutsch 1972.
28. r. Mangoldt, H. - Knopp, K.\ Einfuhrung in die hhere Mathematik. Leipzig Stuttgart,
S. Hirzel Verlag:
Band I: Zahlen, Funktionen, Grenzwerte, Analytische Geometrie, Algebra, Mengenlehre.
14. Aufl. 1971;
Band II: Differentialrechnung. Unendliche Reihen, E lemente der Differentialgeometrie und
Funktionentheorie. 13. Aufl. 1968:
Band III: Integralrechnung und ihre Anwendungen, Funktionentheorie, Differentialgleichungen.
13. Aufl. 1967;
Band IV: Mengenlehre, Lebesguesches Mass und Integrl, Topologische Rume, Vektorrume,
Funktionalanalysis, Integralgleichungen 1973.
29. Metz, J. - Merbeth, G.: Schaltalgebra. Zurich - Frankfurt/MainThun, Verlag Harri Deutsch
1970.
30. Mller, F.: Funfstellige Logarithmn und andere mathematische Tafeln. Fiir sexagesimal-
geteilten Altgrad. 15. Aufl. Zuri ch-Frankf urt/ Mai n-Thun, Verlag Harri Deutsch 1970.
Mller, F.\ Ptimstn logaritmy a jin matematick tabulky. Praha, SNTL 1956 (peklad
z nminy).
31. Naas, J. - Schmid, H. JL: Mathematisches Wrterbuch. Nachdruck der 3. Aufl. Berlin, Aka-
demie-Verlag; Leipzig - Stuttgart, B. G. Teubner Verlagsgesellschaft 1972.
32. Rint, C: Handbuch fiir Hochfrequenz- und Elektro-Techniker. Berlin, Verlag fiir Radio-
-Foto-Ki no-Techni k GmbH.
800
33. Richter, K.-J'- Methoden der Optimierung. Band I: Lineare Optimierung. 4. Aufl. Leip/ig,
VEB FachbiK-hverlag 1971.
34. Ringler, F. 0 Mathematische Formelsammlung. 8. Aufl. Berlin, Walter de Gruyter und Co.
1968.
35. Rumpf, K. H ' Pulwrs, M.\ Transistor-Elektronik. 5. Aufl. Berlin, VEB Verlag Technik 1973.
36. Schcffers, G.Lehrbuch der Mathematik. 15. Aufl. Berlin, Walter de Gruyter und Co. 1962.
37. Speiser, A. P. Digitale Rechenanlage. Neudruck der 2. Aufl. Berlin -Gtti ngen - Heidelberg,
Springer-VerMS
1 9 6 7
-
38. Storm, R.: Wfhrschcinlichkeitsrechnung, mathematische Statistik und statistische Qualitts-
kontrolle. 5. Leipzig, VEB Facjibuchverlag 1974.
39. Thompson, S ?Hohere Mathematik - und doch verstndlich! Eine leichtverstandliche
Einfuhrung i die Differential- und Integralrechnung. 10. Aufl. Zurich Frankfurt/Main
Thun, VerlagHarri Deutsch 1972.
40. Weyh, V.: E K
m e n t e
^
e r
Schaltungsalgebra. 7. Aufl. Miinchen, R. Oldenbourg 1972.
41. Willers, F. A Elementarmathematik. 13. Aufl. Dresden, Verlag SteinkopT 1968.
42. Zurmiihl, R.: Praktische Mathematik fiir Ingenieure und Physiker. 5. Aufl. Berlin, Springer-
- Verlag 1965.
15.2. LI TERATURA P I P O J E N
P I E S K M P E K L A D U
15.2.1. Ma t e ma t i c k l o g i k a a mn o i n y
43. Alexandrou P.$- vod do obecn teorie mnoin a funkc. Praha, NSAV 1954 (peklad
z rutiny).
44. Bev, J. - Bic#
n
> - Jeek, J. - Kepka, T. - Nmec, P.: Seznamujeme se s mnoinami. Praha,
SNTL 1981.'
45. Blaek, J. - Ku
<S0l
'> Mnoiny a pirozen sla. Praha, SPN 1977.
46. Grzegorczxk, A'- Populrn logika. Praha, SPNL 1957 (peklad z poltiny).
47. Horsk v, Z.: M a l
e m a t
^
a
P
r o
vysok koly technick. Seit I: Mnoiny a matematick struktury.
Praha, SNTL I*
7 9
-
48. Hrua, K.\ Zkl
ac
*y modern matematiky. Dly I, II. 3. vyd. Praha, SPN 1975.
49. Hrua, K. - D/(^>' Z- - Rohlek, J.\ vod do studia matematiky. Praha, SPN 1963.
50. Kemeny, J. G. - Snell, J. L. - Thompson, G. JL: vod do finitn matematiky. Praha, SNTL
1971 (peklad ? anglitiny).
51. Kolmogorov, A N. - Fomin, S. V.: Zklady teorie funkc a funkcionln analzy. Praha,
SNTL 1975 (pn*lad z rutiny).
52. Kosmk, L.: M i
l 0 z m o v a
algebra. Bratislava, Alfa 1978.
53. ediv, J.\ O modernizaci kolsk matematiky. 2., rozen vydn. Praha, SPN 1973.
54. Srejder, J. A.: B'
n a r n
relace. Praha, SNTL 1978 (peklad z rutiny).
55. Tarski, A.: vc>d do logiky a metodologie deduktivnch vd. 2. vyd. Praha, Academia 1969
(peklad 3. anglickho vydn).
56. Vilenkin, N. J.: Vyprvn o mnoinch. Praha, SPN 1973 (peklad z rutiny).
801
15.2.2. Al gebra ( rovni ce, mat i ce, det ermi nant y)
57. Bican, L. \ Linern algebra. Praha, SNTL 1979.
58. Borvka, O.: Zklady teorie matic. Praha, Academia 1971.
59. Bydovsk, B.\ vod do theorie determinant a matic a jich uit. Praha, JMF 1947.
60. ech, . : sla a poetn vkony. Praha, SNTL 1954.
61. Culk, K. - Doleal, V. - Fiedler, V: Kombinatorick analza v praxi. Praha, SNTL 1967.
62. Dantziy, G. B.: Linern programovanie a jeho rozvoj. Bratislava, SVTL 1963 (peklad z an-
glitiny).
63. Fiedler, M.\ Speciln matice a jejich pouit v numerick matematice. Praha, SNTL 1981.
64. Frazer, R. A. - Duncan, W. J. - Collar, A. R.: Zklady maticovho potu, jeho aplikace v dy-
namice a v diferencilnch rovnicch. Praha, SNTL 1958 (peklad z anglitiny).
65. Gantmacher, F. R.: Teorija matric. Moskva. Gosteehnoizdat 1953.
66. Garaj, J.\ Zklady vektorovho potu. 3. vyd. Bratislava, SVTL 1968.
67. Gelfand, J. M.\ Linern algebra. Praha, NSAV 1953 (peklad z rutiny).
68. Horsk, Z.: Matematika pro vysok koly technick. Seit II: Vektorov prostory. Praha,
SNTL 1980.
69. Chud, J.\ Determinanty a matice. 2. vyd. Praha, SNTL i 974.
70. Ilkovi, D.\ Vektorov poet. 2. vyd. Praha, Prodovdeck nakladatelstv 1950.
71. Jarnk, J. - sler, M.\ Jak eit rovnice a jejich soustavy. 2. vyd. Praha, SNTL 1969.
72. Kolek, L.\ Zklady algebry pro techniky. Praha, SNTL 1969.
73. Konek, V.: Zklady algebry. 2. vyd. Praha, NSAV 1956.
74. Kuro, A.: Kapitoly z obecn algebry. 2. vyd. Academia, Praha 1977 (peklad z rutiny).
75. Mac Lane, S. - Birkhoff, G.: Algebra. Bratislava, Alfa 1973 (peklad z anglitiny).
76. Pachov, Zs. - Frey, T.: Vektorov a tenzorov analza. Praha, SNTL 1964 (peklad z ma-
artiny).
'77. Schmidtmayer, J.\ Maticov poet a jeho pouit v technice. 2. vyd. Praha, SNTL 1974.
78*Schwarz, .: O rovnicch. 2. vyd. Praha, JMF 1947.
79. Schwarz, .: Zklady nauky o rieen rovnic. Praha, NSAV 1958.
80. Ter-Manuelianc, A.: Metody operan analzy I. Praha, SNTL 1967.
81. Vyn, J.\ Zklady vektorov algebry. Praha, SPN 1966.
15.2.3. Anal y t i ck geomet ri e
82. Bydovsk, B.\ vod do analytick geometrie. 3. vyd. Praha, NSAV 1956.
83. ech, E .: Zklady analytick geometrie. Dly I (1951) a II (1952). Praha, Prodovdeck
vydavatelstv.
84. Klapka, J.: Analytick geometrie. Praha, SNTL 1960.
85. Kraemer, E .\ Analytick geometrie linernch tvar. Praha, NSAV 1954.
86. Mastn, E . \ vod do analytick geometrie linernch tvar a kueloseek. Praha, NSAV
1953.
87. Peschl, E .\ Analytick geometrie a linern algebra. Praha, SNTL 1971.
88. Privalov, I. / .: Analitieskaja geometrija. 22. izd. Moskva, Gostechizdat 1957.
89. indel, K.: Analytick geometrie pro zatenky. Praha, SNTL 1956.
90. Vanura, Z.: Analytick metoda v geometrii. Dly I (1957), II (1958). Praha, SNTL.
802
15.2.4. Ma t e ma t i c k a n a l z a
91. ech, E .: Elementrn funkce. Praha, JMF 1947.
92. Danilov, V. L. a kol.: Pehled matematick analzy I. Praha, SNTL 1968 (peklad z rutiny).
93. Fichtengolc, G. M.\ Kurs differcnciarnogo i integrafnogo isislenija. asti I, II, III. Moskva -
Leningrad, Gostechiz.dat 1951.
94. Gillman, L. - McDowell, R. / / .: Matematick analza. Praha, SNTL 1980.
95. Grebena, M. K. - Novoselov, S. L.: Uebnice matematick analysy. Dly I, II. Praha, NSAV
1955.
96. Havlek, K.: Diferenciln poet pro zatenky. 2. vyd. Praha, SNTL 1962.
97. Havlek, K. \ Integrln poet pro zatenky. 2. vyd. Praha, SNTL 1963.
98. Horsk, Z.: Matematika pro vysok koly technick. Seit II: Diferenciln poet. Praha,
SNTL 1981.
99. Horsk, Z.: Uebnice matematiky pro posluchae VE I. 5.", upraven vydn. Praha - Bra-
tislava, SNTL; Alfa 1981.
100. Hrua, K. \ Deset kapitol z diferencilnho a integrlnho potu. 3. vyd. Praha, NSAV 1959.
101. Jarnk, V.: Diferenciln poet I. 6. vyd. Praha, Academia 1974.
102. Jarnk, V.: Diferenciln poet II. 3. vyd. Praha, Academia 1976.
103. Jarnk, V.: Integrln poet I. 5. vyd. Praha, Academia 1974.
104. Jarnk, V.: Integrln poet II. 2. vyd. Praha, Academia 1976.
105. Kluvnek, I. - Mik, L. - vec, M.: Matematika pre studium technickch vied. Dly I (2. vyd.,
1964), II (1961). Bratislava, SVTL.
106. Kmihal, V. - Bata, A. - Pil, M. - Rektor ys, K.\ Matematika I. Praha - Bratislava, S N T L -
SVTL 1965.
107. Knichal, V. - Bata, A. - Pil, M. - Rektorys, K.: Matematika II. Praha - Bratislava, SNTL -
SVTL 1966.
108. Ljusternik, L. A. a kolektiv: Pehled matematick analzy II. Praha, SNTL 1969 (peklad
z rutiny).
109. Rychnovsk, R.: vod do vy matematiky. Tet, rozen vydn. Praha, SZN 1968.
110. Smi nov, V. /.: Uebnice vy matematiky. Dly I (1954), II (1956). Praha, NSAV (peklad
z rutiny).
111. ilov, G. E . - Gurevi, B. L.: Integrl, mra a derivace. Dl I. Praha, SNTL 1968 (peklad
z rutiny).
112. ilov, G. E . - Fan Dyk Tin: Integrl, mra a derivace. Dl II. Praha, SNTL 1971 (peklad
z rutiny).
113. indel, K.: Diferenciln poet funkc vce promnnch. Praha, SNTL 1972.
114. krek, J. - Tich, Z.: Zklady aplikovan matematiky I. Matematick logika, mnoiny,
zklady algebry, analytick geometrie, diferenciln poet, numerick a grafick metody.
Praha, SNTL 1983.
115. krek, J. - Tich, Z.: Zklady aplikovan matematiky II. Integrln poet, nekonen
ady, diferenciln geometrie, obyejn a parciln diferenciln rovnice, funkce komplexn
promnn, Laplaceova transformace, diferenn rovnice. Praha, SNTL (v tisku).
116. krek, J. - Tich, Z.: Zklady aplikovan matematiky III. Poet pravdpodobnosti, ma-
tematick statistika, stochastick procesy! teorie informace, varian poet, integrln rovnice,
linern a nelinern programovn, vod do djin matematiky. Praha, SNTL (v tisku).
117. Vlasov. A. K.: Uebnice vy matematiky. Dl I. st 1 (1957), st 2 (1958); dl II, st 1 (1958),
st 2 (1959). Praha, SNTL (upraven peklad z rutinv).
803
15.2.5. Nekone n ady
118. Hardy, G. H. - Rogosinski, W. W.\ Fourierovy rady. Praha-Brati sl ava, SNTL Alfa 1971.
119. Kufner, A. - Kadlec, J.: Fourierovy ady. Praha, Academia 1969.
120. Romanovskij, P. /.: Fourierovy ady. Teorie pole. Analytick funkce. Praha, SNTL 1964
(peklad z rutiny).
121. Salt, T.\ Nekonen ady. Praha, Academia 1974.
122. Vyn, J.: O nekonench adch. Praha, JMF 1948.
123. Zygmund, A.: Trigonometrical Series. Warszawa-Lww, Kultura narodowa 1936; 2. ed.,
Volumes I, II. New York, Cambridge University Press 1959.
15.2.6. Di f erenci l n geomet ri e ki vek a pl och
124. Budinsk, B. - Kepr, B.\ Zklady diferenciln geometrie s technickmi aplikacemi. Praha,
SNTL 1970.
125. Dvok, J. - vec, A.: Technick kivky. Praha, SNTL 1962.
126. Finikov, S. P.: Differenciarnaja geometria. Moskva, Izdatstvo Moskovskogo universiteta
1961
127. Kohout, V.: Diferenciln geometrie. Praha, SNTL 1971.
15.2.7. Oby ej n a parci l n di f erenci l n rovni ce
128. Borvka, O.: Lineare Differentialtransformationen 2. Ordnung. Berlin, VEB Deutscher Verlag
der Wissenschaften 1967.
129. Collatz, L.\ Numerische Behandlung von Differentialgleichungen. 2. Auflage. Berl i n-G t-
tingen - Heidelberg, Springer-Verlag 1955.
130. Fuk, S. - Kufner, A.: Nelinern diferenciln rovnice. Praha, SNTL 1978.
131. Jarnk, V.: Diferenciln rovnice v komplexnm oboru. Praha, Academia 1975.
132. Kamke, E .\ Differentialgleichungen. Bnde I, II; 5. Auflage. Leipzig, Akademische Verlags-
gesellschaft 1962, 1964.
133. Kamke, E .\ Differentialgleichungen. Lsungsmethoden und Lsungen. Bnde I, II; 4. und
6. Auflage. Leipzig, Akademische Verlagsgesellschaft 1959.
134. Kneschke, A.: Differentialgleichungen und Randwertprobleme. Bnde I, II, III; 2. Auflage.
Berlin, VEB Verlag Technik 1960.
135. Kurzweil, J.: Obyejn diferenciln rovnice. vod do teorie obyejnch diferencilnch rovnic
v relnm oboru. Praha, SNTL 1978.
136. Legras, J.: Praktick metody pro een parcilnch diferencilnch rovnic. Praha, SNTL
1960 (peklad z francouztiny).
137. Michlin, S. G. - Smolickij, Ch. L.\ Piblin metody rieenia differencilnych a integrlnych
rovnic. Brati sl ava-Praha, SNTL- Al f a 1973.
138. Mika, S. - Kufner, A.: Matematika pro vysok koly technick. Seit XIX: Okrajov lohy pro
obyejn diferenciln rovnice. Praha, SNTL 1981.
139. Nagy, J.\ Elementrn metody een obyejnch diferencilnch rovnic. Praha, SNTL 1978.
140. Nagy, J.: Matematika pro vysok koly technick. Seit IX: E lementrn metody een
obyejnch diferencilnch rovnic. Praha, SNTL 1978.
804
141. Nagy, J.: Matematika pro vysok koly technick. Seit XV: Soustavy obyejnch diferencil-
nch rovnic. Praha, SNTL 1980.
142. Nagy, J.\ Matematika pro vysok koly technick. Seit XVI: Stabilita een obyejnch
diferencilnch rovnic. Praha, SNTL 1980.
143! Panov, D. J.\ Pruka k numerickmu een parcilnch diferencilnch rovnic. Praha,
SNTL 1958.
144. Petrovskij, I. G.: Parciln diferenciln rovnice. Praha, Prodovdeck vydavatelstv 1952
(peklad z rutiny).
145. Rychnovsk, R.: Obyejn diferenciln rovnice a jejich een. 2. vyd. Praha, SNTL 1972.
146. Rychnovsk, R. - Vborn, J.\ Parciln diferenciln rovnice a jejich nkter een. Praha,
SNTL 1963.
147. tpnov, V. V.: Kurs diferencilnch rovnic. 2. vyd. Praha, Prodovdeck vydavatelstv
1952.
15.2.8. Funkce kompl exn promnn
148. ern, / .: Zklady analysy v komplexnm oboru. Praha, Academia 1967.
149. Fuks, B. A. - Sabat, B. V.: Funkce komplexn promnn. 2. vyd. Praha, NSAV 1961.
150. Jevgrafov, M. A.: Funkce komplexn promnn. Praha, SNTL 1981 (peklad z rutiny).
151. Jevgrafov, M. A. - Beanov, K. A. - Fedorjuk, M. V. - abunin, M. / .: Sbrka loh z teorie
funkc komplexn promnn. Praha, SNTL 1976 (peklad z rutiny).
152. Privalov, I. / .: Analytick funkce. Praha, NSAV 1955 (peklad z rutiny).
153. ulista, M.\ Matematika pro vysok koly technick. Seit XIII: Zklady analzy v komplex-
nm oboru. Praha, SNTL 1981.
15.2.9. Lapl aceov a t ransf ormace
154. ek, V.: Diskrtn Fourierova transformace a jej pouit. Praha, SNTL 1981.
155. Ditkin, V. A. - Kuzncov, P. / .: Pruka opertorovho potu. Praha, NSAV 1954 (peklad
z rutiny).
156. Kontorovi, M. / .: Opertorov poet a pechodn jevy v elektrickch stch. Praha, SNTL
1953 (peklad z rutiny).
157. Prko, Z. - Veit, J.: Laplaceova transformace. Praha, SNTL 1970.
158. alamon, M.\ Matematika pro regulaci a automatisaci. Praha, SNTL 1957.
159. Veit, J.\ Matematika pro vysok koly technick. Seit XIV: Integrln transformace. Praha,
SNTL 1979.
160. Vch, R.: Transformace a nkter jejich pouit. Praha, SNTL 1980.
15.2.10. Numeri ck a graf i ck met ody
161. Collatz, L. \ Funkcionln analza a numerick matematika. Praha, SNTL 1970.
162. Dmidovi, B. P. - Maron, J. A.: Zklady numerick matematiky. Praha, SNTL 1966 (peklad
z rutiny).
163. Faddejev, D. K. - Faddjevov. V. JV.: Numerick metody linern algebry. Praha, SNTL
1964 (peklad z rutiny).
805
164. Gass*S. / .: Linern programovanie. Metoda a aplikcie. Bratislava, SVTL 1965 (peklad
z anglitiny).
165. Habr, J.: Linern programovn. 2. vyd. Praha, SNTL 1960.
166. Hrua, K.: Potn s neplnmi sly. Praha, JMF 1949.
167. Nekvinda, M. - ruba, J. - Vild, J.: vod do numerick matematiky. Praha, SNTL 1976.
168. Ralston, A.: Zklady numerick matematiky. Praha, Academia 1973 (peklad z anglitiny).
169. Slavek, O. a kol.: Zkladn numerick metody. Praha, 1964.
170. Vlach, M.: Zkladn numerick metody. Praha, SNTL 1971.
15.2.11. Po et pravd podobnost i a mat emat i ck st at i st i ka
171. Andl, J.: Matematick statistika. Praha - Bratislava, SNTL- Al f a 1978.
172. Cramer, H.: Mathematical Methods of Statistics. Princeton, Princeton University Press 1946.
Kramer, G.: Matematieskije metody statistiki. Moskva, HL 1948.
173. Dupa, V. - Hjek, J.: Pravdpodobnost ve vd a technice. Praha, NSAV 1962.
174. Fabin, V.: Zkladn statistick metody. Praha, NSAV 1963.
175. Feller, W.: An Introduction to Probability Theory and its Applications. Vol. 1 (1957), 2(1966).
New York, Wiley.
Feller, V.: Vvedenije v teoriju verojatnostej i jejo primenenija. Tomy 1 (2. izd., 1964), 2 (1967).
Moskva, Mir.
176. Hald, A.: Statistical Theory with Engineering Applications. New York- London, Wiley
1952.
Chad, A.: Matematieskaja statistika s technieskimi priloenijami. Moskva, IIL 1955.
177. Jakovlev, K. P.: Matematick zpracovn vsledk men. Praha, SNTL 1958 (peklad
z rutiny).
178. Janko, J.: Jak vytv statistika obrazy svta a ivota. Dly I (1947), II (1948). 2. vyd. Praha,
JMF.
179. Kladivo, B.: Misk chyby a jejich vyrovnn (podle methody nejmench tverc). Praha,
Prodovdeck nakladatelstv 1950.
180. Like, J. - Laga, J.: Zkladn statistick tabulky. Praha, SNTL 1978.
181. Like, J. - Machek, J.: Matematika pro vysok koly technick. Seit VIII: Zklady potu
pravdpodobnosti. Praha, SNTL 1982.
182. Reisenaur, R.: Metody matematick statistiky a jejich aplikace v technice. 2. vyd. Praha,
SNTL 1970.
183. Rnyi, A.: Teorie pravdpodobnosti. Praha, Academia 1972.
184. Tutubalin, V. N.: Teorie pravdpodobnosti. Praha, SNTL 1978.
185. Van der Waerden, B.: Mathematische Statistik. Berlin, Springer 1957.
Van der Varden, B. L.: Matematieskaja statistika. Moskva, IIL 1960.
15. Z.12. P ru ky, sb rky p kl ad a pehl edy vzorc
186. Angot, A.: Uit matematika pro elektrotechnick inenry. 2. vyd. Praha, SNTL 1972.
187. Dubbel, H.: Inenrsk pruka pro stavbu stroj. Praha, SNTL 1961 (peklad z nminy).
188. E li, J. - Horvth, J. - Kajan, J.: Zbierka loh z vyej matematiky. asti 1 (3. vyd., 1971),
2 (3. vyd., 1972), 3 (2. vyd., 1971). Bratislava, Alfa.
806
189. E li, J. - Horvth, J. - Kajan, J. - Sulka, J.: Zbierka loh z vyej matematiky. as 4;
2. vyd. Bratislava, Alfa 1970.
190. Frank, L. a kol.: Technick prvodce. Matematika. Sv. 1. Praha, SNTL 1973.
191. Hlavek, A. - Dolansk, P.: Sbrka eench pklad z vy matematiky pro ppravu
pracujcch ke studiu na vysokch kolch. Druh, zmnn vydn. Dly I, II. Praha, SPN
1971.
192. Hoejov, M.\ een pklady z matematiky pro VE. Praha, SNTL 1980.
193. Hrua, K. - Kracmer, E . - Sedlek, J. - Vyn, J. - Zelinka, R.: Pehled elementrn matema-
tiky. 4., znovu revidovan vydn. Praha, SNTL 1965.
194. Jirsek, F. - Kriegelstein, E . - Tich, Z.: Sbrka eench pklad z matematiky. Logika
a mnoiny, linern a vektorov algebra, analytick geometrie, posloupnosti a ady, diferen-
ciln poet funkc jedn promnn. Druh, nezmnn vydn. Praha, SNTL 1981.
195. Kohlmann, .\ Matematika ve sdlovac technice. 2., zcela pepracovan a doplnn vydn.
Praha, SNTL 1960.
196. Konek, O. - Tich, Z - Veselka, J.\ Strojnick pruka. Dly I (1956), II (1957). Praha
SNTL (upraven peklad z rutiny).
197. Medek, V. - MiJk, L. - Salt, T: Pehrad stredokolskej matematiky. Bratislava, SVTL
1963.
198. Minorskij, V. P.: Sbrka loh z vy matematiky. 2. vyd. Praha, SNTL 1964 (peklad z rutiny).
199. Oborov encyklopedie SNTL. Aplikovan matematika I, II. Praha, SNTL 1977, 1978.
200. Panov, D. J.\ Logaritmick pravtko v praxi. Praha, SZN 1971.
201. Rektorys, K. a spolupracovnci: Pehled uit matematiky. tvrt, nezmnn vydn. Praha,
SNTL 1981.
202. Schleicher, F.: Pruka pro stavebn inenry. Dl I. Praha, SNTL 1960 (peklad z nminy).
203. Salt, T. a kol.: Mal encyklopedie matematiky. Bratislava, Obzor 1967.
204. Vygodskij, M. J.: Pruka elementrnej matematiky. 2. vyd. Bratislava, SVTL 1963 (peklad
z rutiny).
15.2.13. Tabul ky konst ant a f unkc
205. Gradtejn, I. S. - Ryik, I. M.: Tablicy integralov, summ, rjadov i proizvedenij. Izd. 4. Moskva,
Fizmatgiz 1962.
206. Jahnke, E . - E mde, F.: Tablicy funkcij s formulami i kivmi. 3. izd. Moskva, Fizmatgiz 1959
(peklad anglickho vydn: New York, Dover Publication 1945).
207. Mikulk, J. - Krkavec, J. s kol.: Matematick, fyzikln, chemick tabulky pro SVV.
Praha, SPN 1966.
208. Smoljanskij, M. L: Tabulky neuritch integralov. Bratislava, SVTL 1965 (peklad z rutiny).
807
V C N R E J S T K
A
Abeceda prediktov 65
- vrokov 61
algoritmus Euklidv 127
- een matematickho modelu
760
alternativa 773, 779
amplituda komplexnho sla 135
analogie Neperovy 391
anomlie excentrick 430
antecedent implikace 63
antivalence 777, 779
antivektor vektoru 264
anuloid 356
argument funkce 241
- hyperbolickho kosinu 384
- kotangens 384
- sinu 384
- tangens 384
- komplexnho sla 135
arkuskosinus 376
arkuskotangens 376
arkussinus 376
arkustangens 376
asteroida 435, 544
asymptota kivky 535
, nesmrnicov 535
, smrnicov 535
, vertikln 535
axim 91
- monotoni e 98
- pro nsoben 98
- symetrinosti 98
- totonosti 98
- tranzitivnosti 98
- trichotomie 97
aximy G
x
a G
4
92
- metrickho prostoru 98
- rovnosti 91
- Peanovy 103
- R
( )
a R
3
91
- l>
( )
a U
2
97. 98
- uspodn 97
azimut ortodromy 397
B
Bze (mnoina zkladnch promnnch)
764
bijekce 86
binormla kivky 560
bod derivace, nulov 512
- funkce, nulov 248
.stacionrn 512
- inflexn 518
- invariantn 298
- kivky, dvojnsobn 533
, inflexn 533
, izolovan 533
, nkolikansobn 524, 556
, osamocen 533
- -, regulrn 524, 525, 556
, singulrn 524, 533, 556
, uzlov 533
- linernho prostoru 97
- metrickho prostoru 98
- mezi body 285
- mnoholenu, nulov 217
- mnoiny, hranin 100
, hromadn 102
, izolovan 100
- -, vnj 99
. vni t n 100
808
bod nespojitosti 248 sla pythagorejsk 317
druhho druhu 249 - soudln 125
prvnho druhu 249 - vyvolen 171
- plochy, regulrn 567 , normalizovan 171
. singulrn 567 - -, pesn 171
- posloupnosti, hromadn 483 slice 114 - 116
- s dlicm pomrem 460 - Mho du 115
- samodrun 298 - nejvtho du 115
- sedlov 516 - platn 145
- singulrn (diferenciln rovnice) sprvn 115
660 slo binomick 157
- vratu 533 - cel, kladn 105
, nezporn 103
C , zporn 105
- Eulerovo 485
Casus irreducibilis 215 - imaginrn 130
centicentigrad 291 - kardinln 89
centigrad 291 - kombinan 157, 158
centrovn soustavy vzanch vektor
- komplexn sdruen 130
262 - komplexn 129
romplementary error function 618
. al gebrai ck 212
cykloida obecn 537, 538
, transcendentn 212
- obyejn 537, 538
v exponencilnm tvaru
- prodlouen 539 138
- prost 537, 538 v goniometrickm tvaru
- zkrcen 539 134
v kartzskm tvaru 132
c
- neperiodick 120
ra lomen 285
- neryze periodick 120
ra lomen 285 - nepln 143
, uzaven 285 - opan 104
st sla, cel 115 - periodick 120
, zlomkov 115 - piblin 143
- komplexnho sla, imaginrn - pirozen 103
130 - ryze imaginrn 130
, reln 130 periodick 120
- mnoiny 69 - sloen 123
- - vlastn 70 - rokov 175
len algebraick rovnice, absolutn - zaokrouhlen 144
212 tverec 321, 325, 326
, Mho stupn 212 tveice bod, harmonick 303
determinantu, hlavn 199 tvrt mrn 150, 302
- s autoregulac 784 tystn pravideln 341
initel koenov 214, 217 tyhelnk 319
sla nesoudln 125 - tenov 323
- po dvou nesoudln 125 ttivov . 322
D
Defekt matice 183
- sfrick 388, 392
definice pravdpodobnosti,
elementrn 733
, statistick 733
degenerace matice 183
dlen mnoholenu mnoholenem
113, 114
- se zbytkem 121
- seky v pomru 273
dlitel 105, 121
- nesamozejm 122
- nevlastn 122
- nuly 95, 188
- samozejm 122
- spolen 125
, nevlastn 125
, samozejm 125
- rokov 175
- vlastn 122
dlitelnost v mnoin vech celch
sel 121
dlka seky 289
- elipsy 436
- obl ouku kivky 622, 623
- vektoru 262
- zempisn 396
deltoid 323
derivace elementrnch funkc 505
- funkce dan parametricky 503
polrnmi souadnicemi
504
, konen 492
, logaritmick 507
na intervalu 493
, nevlastn 492
- - , w-t 495
- - , parciln 499, 500
- - v bod 492
- - , vlastn 492
- zleva, nevlastn 493
- zprava, nevlastn 493
- implicitn funkce 502
- matice 192
derivace mnoiny 102
- sloen funkce 497
- smen 500
- uritho integrlu 604
- vektorov funkce 509
- vych d 495
derivovn grafick 511
- logaritmick 498, 499
desetihelnk pravideln
325-327
determinant Gramv 273
- matice -tho du 198
- soustavy 207
devtihelnk pravideln 325
diagonla determinantu, hlavn
199
, vedlej 199
- matice, hlavn 181
, vedlej 181
diagram prvodiov 370, 371
diference argumentu 491
- aritmetick posloupnosti 167
- funkce 491
- mnoin, symetrick 72
diferencil argumentu 494
- funkce 494
- - , n-t 496
- - t o t l n 501
, pln 501
- oblouku prostorov kivky 557
- rovinn kivky 525
- vektorov funkce 510
diferencily vych d 496
dlec 291
- dlosteleck 291
- matematick 291
direktrix 419
disjunkce 62, 773
- jev, logick 732
diskontovn 176
diskriminant kubick rovnice 215
- kueloseky 449
- kvadratick rovnice 212, 213
- kvadratickch len kueloseky
449
dodekaedr 342
810
doplnk mnoiny v mnoin 72
- prvku matice, algebraick 199
, redukovan algebraick 190
dvacetistn pravideln 341
dvanctistn pravideln 342
dvanctihelnk pravideln 327
dvojice bod, involutorn 298
- neuspodan 76
- uspodan 76
dvojpomr ty bod 303
dvojhelnk sfrick 352, 386
dkaz matematickou indukc 103
E
Ekvivalence 62, 82, 777, 779
element oblouku kivky 525
- prostorov kivky 557
elipsa 332, 333, 427^38
elipsoid prothl, rotan 354
- trojos 353, 354, 472
- zplotl, rotan 355
epicykloida obecn 539-541
- obyejn 539-541
- prodlouen 541
- prost 539-541
- zkrcen 541
epitrochoidy 541
error function 618
evoluta cykloidy 538
- elipsy 435
- hyperboly 447
- kivky 536
- paraboly 425
evolventa krunice 537
- kivky 536
excentricita elipsy, seln
428
- - , dlkov 428
- hyperboly, seln 439
- - , dlkov 439
exces 739
- sfrick 388, 389
existence neutrlnho prvku 92
- symetrickho prvku 92
exponent 111
extrm funkce, absolutn 512, 513
- - l o k l n 512
, ostr lokln 512
, v z an 517
extrmy funkce 511-518
- dan parametricky 515
- implicitn funkce 515
F
Faktor diskontn 176
- integrujc 660, 661
- rokov 176
faktoril sla n 156
flexe kivky 531, 564
forma vrokov 66
formule prediktov 66
, atomrn 66
, oteven 67
, uzaven 67
- vrokov 61
- vrokov, ekvivalentn 63
- - , - (vzorce) 775, 776
funkce 87, 241
- algebraick 242, 243
- Besselovy 687
- beta 610
- boolovsk. A-mstn 772
- cyklometrick 376
- delta, Diracova 786
- diferencovateln 494, 501
- distribun 736, 737, 743
- dvou promnnch, reln 252
- explicitn 242
- exponenciln 260
, modifikovan integrln 617
- g a ma 610. 687, 688
- goniometrick 357
- harmonick 370, 371
- hladk 493
- homogenn 245, 253
- hyperbolick 379
- hyperbolometrick 384
- chyb 618
.dopl kov 618
- implicitn 242, 254
funkce impulsov 786
- integrovateln 574, 602, 636
- inverzn 246, 259
- klesajc 244, 512
- kmenov 659
- komplexn 88, 89
- konkvn 244, 245, 518
- konvexn 244, 245, 518
- kvadratick 255, 256
, homogenn 237
- laplaceovsky transformovateln
721
- lich 243
- linern 254, 255
- logaritmick 261
- mocninov 257-259
- monotnn 244
- n relnch promnnch, reln 252
- NAND 776, 777
- neklesajc 244
- nerostouc 244
- NOR 776, 777
- ohranien 243
- shora 243
- - zdola 243
- periodick 245
- po stech spojit na intervalu
249
- potenn 257-259
- primitivn 571
- prost 88, 245
- pechodov 786
- penosov 784
- racionln 243
- - , cel 243, 254-257
, linern lomen 243
, lomen 243
, neryze lomen 243
, ryze lomen 243
- reln 88
- reln promnn, reln 241
, vektorov 508
- rostouc 244, 512
- ryze monotnn 244
- - konkvn 244, 245, 518
- - konvexn 244, 245, 518
funkce s odstranitelnou nespojitosti
248
- sinusoidln (grafick znzornn)
367
- skalrn promnn, vektorov
508, 509
- skokov, jednotkov 785
- sloen 245
- spojit v bod 248, 253, 488
- na intervalu 249
- - zleva 248, 488
- - zprava 248, 488
- spojit diferencovateln 493
- stupov 736
- sud 243
- testovac 785-787
- transcendentn 243, 260, 261
- tdy L 720
- elov 760, 764, 765
funktor disjunkce 60
- ekvivalence 60
- implikace 60
- konjunkce 60
- negace 60
- vrokotvorn 60
G
Generaliztor 65
grad 291
graf funkce, kartzsk 242, 254-261
gramin 273
grupa 94
- belova 92
- komutativn 92
- -, aditivn 92
, multiplikativn 93
- linern uspodan 97
- okruhu, aditivn 95
- tlesa, multiplikativn 96
- pln uspodan 97
- uspodan 97
grupoid 93
- asociativn 94
- multiplikativn 93
- okruhu, multiplikativn 95
812
H
Hexaedr 337, 342
hmotnost dlkov 620
- linern 620
- mrn 620
- objemov 620
- obsahov 620
- plon 620
hodnost matice 183
- soustavy vektor 267
hodnota argumentu komplexnho sla,
hlavn 135
- seln 296
- funkce 87, 241
. kvadratick stedn 603
, stedn 603
- oekvan 738
- komplexnho sla, absolutn
131
- polohy, stedn 747
- promnn 60
- piblin 143
- piblinho sla, stedn
144
- ppustn 143
- pirozenho logaritmu komplexnho
sla, hlavn 155
- relnho sla, absolutn 110
- stedn 745, 754
- vektoru, absolutn 262
- zaokrouhlen 145
- zdnliv 754
- znaku, prostedn 747
- zobrazen 84
hodnoty vbru, odlehl 748
- zkladn u goniometrick rovnice
373
homotetie 300
hranice mnoiny 100
hranol 336
- kolm 336
- kos 336
- -bok 336
hranolec 342, 343
hrot kivky 533
hustota pravdpodobnosti 737
normlnho rozloen 741,
743
- normovanho normlnho
rozloen 743
hvzdice 544
hyperbola 258, 259, 333,
438-449
- rovnoos 259, 441
hyperboloid dvojdln 474
, rotan 356. 475
- jednodln 473
- - rotan 355, 475
hypocykloida obecn 542
- obyejn 542
- prodlouen 543
- prost 542
- zkrcen 543
hypotrochoidy 543
CH
Charakteristika logaritmu 153
chordla dvou krunic 418
chyba absolutn 144, 752
- aritmetickho prmru, stedn
754
- jednotliv hodnoty, stedn
754, 756
- poten 752
- pomrn 144
- prost 144
- relativn 144, 752
- skuten 752, 753
- stedn hodnoty, zdnliv 756
- vhov jednotky, stedn 756
- venho aritmetickho prmru,
stedn 756
- zdnliv 754
I
Identita 81, 210
- Lagrangeova 272
- v rovin 298
ikosaedr 341
implikace 62, 777, 778
- oboustrann 62
- nepm 777, 778
- pm 778
incidence prvku k mnoin 69
index Besselovy rovnice 687
- lenu posloupnosti 165
infmum funkce 513
- mnoiny 83
inflexe funkce 518
inhibice 778
- nepm 777, 779
- pm 777, 778
injekce 85
inkluze neostr 70 '
- ostr 70
integrace rozkladem v sten zlomky
580
- per partes 550
integrl diferenciln rovnice,
partikulrn 648
- dvojnsobn 637
- dvojn 636
- dvojrozmrn 636
- eliptick druhho druhu 354
, pln 610
prvnho druhu 354
, pln 610
- Fourierv 718
- chyb 618
- kivkov 631-634
- Laplacev 720
- Laplacev-Gaussv 618
- matice 193
- neurit 571
- nevlastn vlivem funkce 608
intervalu 608
- nezvisl na integran cest 632
- parciln diferenciln rovnice
688
- pravdivostn 618
- trojnsobn 642, 643
- trojn 642
- trojrozmrn 642, 643
- urit, Cauchyv-Ri emannv
601, 602
integrl urit, Newtonv 601
- -, Riemannv 601, 602
- vektoru, kivkov 634
integrly Fresnelovy 614
- zkladn 571-573
integrand 574
interpolace linern 222,
223
interval neohranien 129
- ohranien 129
- oteven 129
- polooteven 129
- poouzaven 129
- uzaven 129
invariant kvadratick 480
- linern 480
invarianty plochy druhho stupn,
ortogonln 480
inverze kruhov 279-282
- kivek 280
- relace 79
- v permutaci 162
- ve vrokovm potu 774
involuce 298
izometrie 298
J
Jazyk 59
jednotka 93, 115
- dlkov 289
- imaginrn 130
- /'-tho du 115
- mic 296
- mry, mic 287
- objemov 296
- obsahu *296
- plon 296
- hlov 290
- zkladn 115
jehlan kolm 339
- komol 339, 340, 342
- kos 339
- tf-bok 338
- trojbok 339
814
jev sten 732, 733
- deterministick 732
- jist 732, 733
- nhodn 732
- nemon 732, 733
- pechodov 718
jevy ekvivalentn 732
- jednou mon 732
- nesluiteln 732
- po dvou disjunktn 732
- vzjemn opan 732
jmenovatel 105, 108
K
Kalkul prediktov 65
kardioida 541
kisoida Di okl ova 552
kisoidy 551-553
kln 285, 342
- kulov 352
- s obdlnkovou podstavou 343
- vlcov 346
kd Grayv 781
koeficient binomick 156
- korelan 751
- polynomick 161
- rstu, prmrn 746
- stejnolehlosti 300
- varian 739, 748
koeficienty algebraick rovnice
212
- Bernoulliova schmatu 735, 736
- Fourierovy 706
- linern kombinace 266
- normlnch rovnic 756
kolmost dvou pmek 411
- - vektor 268
kombinace 164
- linern netriviln 266
, triviln 266
- s opakovnm 165
- term, linern 209
- vektor, linern 266
komplanace 623, 624
komplement mnoiny v mnoin 72
kompozice 80
- prvk vzhledem k binrn operaci
91
kompozit 80
kongruence 122
konchoida krunice 555
- Ni komdova 554
- pm 554
konchoidy 554, 555
konjunkce 62, 773
- jev, logick 732
konsekvent implikace 63
konstanta 60
- aditivn 505
- Eulerova 609, 616, 617
- integran 574
konstanty Fourierovy 706
konstrukce elipsy 436-438
, nitkov 428
, vlknov 428
- hyperboly 448
- paraboly 426, 427
kontinuum 101
kontradikce prediktovho potu
67
vrokovho potu 63
konvoluce 724
kopyto vlcov 346
korelty 758
koen mnoholenu 217
, / : - nsobn 217
- rovnice 210
kosekans 357, 358
kosinus 357, 358
- integrln 616
kosinusoida 360
kosiny vektoru, smrov 269
kosotverec 320
kotangens 357, 358
kotangentoida 360
koule 349
- oteven 99
kovariance 751
kritria dlitelnosti 122, 123
kritrium konvergence alternujc ady,
Leibnizovo 695
kritrium konvergence ady,
Al embertovo 694
, Cauchyovo 694
, limitn Al embertovo
694
, - Cauchyovo 694
, - odmocni nov 694
, - podlov 694
, odmocni nov 694
, podlov 694
, porovnvac 694
kroucenost kivky 565
kruh 328-330
krunice 328, 329
- Apol l oni ova 303
- elipsy, hlavn 435
, vedlej 435
- hybn 537
- kivosti kivky 531, 564
- kulov plochy, hlavn (vedlej) 386
- nehybn 537
- opsan trojhelnku 312
- oskulan 531, 564
- pipsan trojhelnku 313
- vepsan trojhelnku 312
krychle 337, 342
kivka dan implicitn 524, 556
- parametricky 524, 556
- diskriminantn 535
- dvoj kivosti 565
- ekvivalentn 586
- Gaussova 742
- integrln 649
- konkvn 532
- konvexn 532
- obalov 535, 536
- potenn 472
- prostorov 556, 568
- rektifikovateln 622
- schopn rektifikace 622
kivky Cassiniovy 545, 546
- cyklick 537-545
- Lissajousovy 368, 369
kivost kivky, prvn 531, 564
, d r u h 565
kubatura 624, 625
kuel 346
- komol 347
- kos 348
- kruhov 348
- - kolm 348
- rotan 348
- komol 348, 349
kvdr 337
kvadrika 480
- stedov 480
kvantifiktor existenn 65
- mal 65
- obecn 65
- velk 65
kvantor existenn 65
- mal 65
- obecn 65
- velk 65
kvazigrupa 94
kvaziuspodn 82
kvocient geometrick posloupnosti
170
L
H
Lemniskta Bernoulliova 547
L-funkce 720
lichobnk 322
limes superior posloupnosti 691
limita funkce 486-491
, konen 486
- n promnnch 491
, nevlastn 487
v nevlastnm bod 486, 487
, vlastn 486
- - zleva 487
- zprava 487
- matice 192
- posloupnosti, horn 699
, konen 482
, nevlastn 483
- - , vlastn 482
- typu 0,0 520
- - x x 520
- - 0 . x 521
- - x - x 522
816
limita typu 0 522
matice skoro polosoumrn 194
- - x 522
- sloupcov 181
- - r 522 - soumrn 193
- vektorov funkce 509 - soustavy 196
'linernost statistick 784
, rozen 196
list Descartcsv 551
- symetrick 193
logaritmovn 151
- transponovan 193
logaritmus 151 - trojhelnkov 182
- destkov 152
- typu (m, n) 80
- integrln 616 - zamniteln 188
- komplexnho sla, pirozen
- zmnn 189
155
medin 747
- pirozen 152
mnitel 297
loxodroma 398
menenec 104
lupa 94
menitel 104
metaabeceda 59
M
metajazyk 59
metoda adin 229. 232
Mantisa logaritmu 153
- dosazovac 228, 231
mapa Karnaughova 781
- eliminan, Gaussova 233
maximum absolutn 512, 513
- integrovn per partes 580
- - ostr 512
rozkladem v sten zl omky
- lokln 512
580
- - ostr 512, 513
, substitun 573
matice adjungovan 190
- iteran 225 '
- alternujc 194
- komparan 228, 232
- antihermitovsk 195
- konstrukce inverzn matice,
- antisymetrick 194
Gaussova 191
- tvercov 180
- Lagrangeovch multipliktor
- diagonln 182
517
- ekvivalentn 183
- lichobnkov pro vpoet uritch
- hermitovsk 195
integrl 604
- hermitovsky polosoumrn 195
- Newtonova 223, 224
soumrn 195
- Newtonova-Cotesova pro vpoet
transponovan 195
uritch integrl 606
- inverzn 190
- obdlnkov pro vpoet uritch
- jednotkov 182
integrl 604
- komplexn sdruen 194
- parabolick pro vpoet uritch
- komutujc 188
integrl 604
- nsobn 182
- pomocnho hlu 374
- nulov 181
- porovnvac 228, 232
- obdlnkov 180
- stac 229, 232
- polohermitovsk 195
- simplexov 764, 766
- polosoumrn 194
- Simpsonova pro vpoet uritch
- dkov 181
integrlu 605
- du n 181
- sluovac 229, 232
metoda substitun 228, 231
- teen 223, 224
- tenov pro vpoet uritch
integrl 605
- ttiv 222, 223
- variace konstant 656
- vyluovac 228, 231
metody k uren koen rovnic,
piblin 222-226
metrika euklidovsk 99
mezikru 331
mle nmon 396
- zempisn 396
mimobky 284
minimax 516
minimum absolutn 512, 513
- - o s t r 512
- lokln 512
- - o s t r 512, 513
minor matice 199
mra devadestinn 291
- obl oukov 290
- procentov 173
- radinov 290
- rozptlen 747, 754
- setinn 291
- stupov 291
- v geometrii 287
- variability 751
- variace 747
mnoholen 209
- w-tho stupn 217
mnohostn 335
- pravideln 340
mnohohelnk 323, 324
- pravideln 324-328
- dic 285
- vektorov 264
mnoina seln 77
- (rozdlen) 90
- definovan vlastnost 68
- dobe uspodan 82
- faktorov 91
- konen 89
- linern uspodan 82
- mohutnosti kontinua 89
mnoina nejve spoetn 89
- nekonen 89
- nosn 78
- obojetn 100
- oste uspodan 82
- oteven 100
- potenn 71
- przdn 70
- souvisl 100
- spoetn 89
- pln uspodan 82
- uspodan 82
- uzaven 100
- vech celch sel 104
- kladnch celch sel 105
- komplexnch sel 129
pirozench sel 103
- racionlnch sel 105
- relnch sel 106
- zkladn 72
mnoiny disjunktn 72
- ekvipolentn 89
- ekvivalentn 89
- identick 70
- konjunktn 72
- po dvou disjunktn 72
- sob rovn 70
- splvajc 70
- stejn mohutnosti 89
mocnnec 111
mocnina matice 189
- komplexnho sla, n-t 136,
139
- mnoiny, w-t kartzsk 77
- obecn 113
- s celoselnm exponentem 111
- s kladnm celm exponentem
l i l
- s racionlnm exponentem 113
- s relnm exponentem 113
mocnitel 111
mocnost bodu ke krunici 304,
417
- ke kulov ploe 471
model matematick 760
modul nad okruhem 96
818
modul soustavy dekadickch logaritm
152
- pirozench logaritm 153
- vektoru 262
modus 747
- ponens 64
mohutnost kontinua 89
moment devian 641, 646
- Ar-tho du 738
, centrln 738
, poten 738
- odstediv 641, 646
momenty setrvanosti 629-631,
640, 641, 645, 646
- statick 625-627, 640, 644,
645
monoid 94
multipliktor Eulerv 660, 661
N
Nadbytek sfrick 388
nadmnoina mnoiny 69
nhodn promnn 736
nakryt mnoiny na mnoinu 85
nsobek sla 121
- spolen 126
, nejmen 126
- vektoru 265
nsoben relac 80
nsobnost koene mnoholenu 217
nautical mile 396
negace 774
- uzavench vrokovch formul
68
- vrokov formule 62
nepesnost 143
nerovnice 239
- s jednou promnnou 239, 240
nerovnost 91, 128
- mnoin 70
- trojhelnkov 98, 110, 131
nespojitost funkce 248
- druhho druhu 249
. odstraniteln 248
- prvnho druhu 249
nezvisle promnn 241
nonekvivalence 779
nonimplikace 778
norma vektoru 262
normla elipsy 431
- hyperboly 442-444
- kivky 528, 529, 562
- - , hlavn 560
- paraboly 423
- plochy 568
nosi relace 78
nositelka vzanho vektoru 262
//-stn 335
- pravideln 340
H-helnk 323, 324
- konvexn 406
- pravideln 324-328
nula 93, 105
nulita matice 183
numerus 151
O
Oblka 535, 536
obdlnk 320, 321
obelisk 342
objem tystnu 279, 461
- dvojdlnho hyperboloidu 475
- jednodlnho hyperboloidu 475
rotanho tlesa 624, 625
- rovnobnostnu 272, 274
- tlesa 296
oblast 101
- jednodue souvisl 101
- krunice, vnj 101
- - vnitn 101
- ohranien 101
- uzaven 101
oblouk jako parametr 526, 557
- paraboly 334
obor funkce, definin 87, 241
- funkn 87, 241
- integran 601
- integrity 95
- s jednotkou 95
- konvergence ady funkc 697
obor nerovnice, definin 239
- pravdivosti nerovnice 239
prediktov formule 67
rovnice 210
- prediktov formule, definin
67
- promnn, definin 60
- promnnch termu 209
- relace, definin 78
- - , druh 78
, prvn 78
- rovnice, definin 210
- soustavy rovnic, definin
210
- zobrazen, definin 84
obraz seln, r-adick 114
- funkce v Laplaceov transformaci
720
ve Fourierov transformaci
719
- relace 78
- zobrazen 84
obrazec 283
obsah eliptick see 435, 436
- vsee 436
- hyperbolick see 447
vsee 447
- /i-helnku 278, 406
- obrazce 296, 620-622, 639
- parabolick see 424
- plt rotanho tlesa 623,
624
- pravidelnho n-helnku 325
- trojhelnku 279, 314, 406,
461
- vnitn oblasti elipsy 333,
435
odchylka dvou pmek 274, 295, 410,
411
- kvadratick, stedn 738
- smrodatn 738, 748
- stedn 748
odmocnina 111. 134, 259, 260
odroitel 176
ohodnocen vrokov formule,
pravdivostn 62
okol bodu (rzn druhy okol)
99
okruh 94
- asociativn 95
- bez dlitel nuly, asociativn
95
- komutativn 95
- linern uspodan 98
- s dlenm, asociativn 96
- s jednotkou 95
- pln uspodan 98
- uspodan 98
oktaedr 341
operace binrn 87, 91
- H-rn 86
- Peirceova 776, 777
- Shefferova 776, 777
opertor Heavisidev 787
originl Laplaceova obrazu
720
ortodroma 396
osa mimobek 284
- reln, rozen 129
- hlu 287
osmistn pravideln 341
osmihelnk pravideln 325, 326
otoen 299
- kartzsk soustavy 402, 403, 450,
451
P
Parabola 255-258, 418-427
- Neilova 425, 537
- semikubick 425, 537
paraboloid eliptick 475
- hyperbolick 476
- rotan 353, 476
, komol 353
parametr paraboly 419
parcializace zobrazen 86
partikulariztor 65
ps 284
- kulov 351
perioda funkce 245
- periodickho sla 120
820
permutace 160
pologrupa 94
- mnoiny 162
poloida hybn 537
.hlavn 162
- nehybn 537
. i dent i ck 162
polomr druh kivosti 565
. i nverz n 162
- prvn kivosti 531, 564
. z kl adn 162
- torze 565
- s opakovnm 160
polomry elipsy, sdruen 434
- zkladn 161 - hyperboly, sdruen 446
ptihelnk pravideln 325-327 poloparametr paraboly 419
plocha hranolov 285 polyedr 335
- integrln 688 pol ynom 209
- jehlanov 285
- interpolan, Newtonv 251
- kulov 386, 471 - w-tho stupn 243
- kuelov 286, 474, 477 pomr 172
, rotan 478 - bodu, dlic 302
- vlcov 286 - procentov 172
, hyperbolick 479
- promilov 172
, parabolick 479 poadnice 399
poet prediktov 65
posloupnost alternuj c 166
- procentov na sto 173
- aritmetick 167
ve stu 173
A-tho du 168
ze sta 173
- stench sout posloupnosti
ze zmenenho zkladu 173 166
ze zvtenho zkladu 173 - diferenn fc-tho du 166
podl sten 121
- divergentn 483
- diferenn 491 - funkc 89
- nepln 121
, konvergentn 697
podmnka implikace, nutn 63
- geometrick 170
, postaujc 63 - klesajc 166
- minimlnosti, Gaussova 749 - konen 89, 165
- okrajov 690
- konstantn 167
- Schwarzova pro nezvislost integrlu - konvergentn 482
na integran cest 632
- monotnn 167
podmnky integrovatelnosti,
- neklesajc 166
Schwarzovy 634
- nekonen 89, 165
- poten 648
- nerostouc 166
podmnoina mnoiny 69
- nulov 482
, vlastn 70
- ohranien 167
podobnost 300 shora 167
podposl oupnost posloupnosti 167 - - zdola 167
podsl ovo slova 59 - podlov 166
pl polry 417, 424, 433, 445
- relnch sel, konen 89,
polra bodu 417, 424, 433, 445
165
pole 96
, nekonen 89, 165
- smrov 649
- rostouc 166
- vektorov 508
- ryze monotnn 167
posloupnost urit divergentn promnn vzan ve slov 66
483
- voln ve slov 66
- vybran z posloupnosti 167
- vrokov 60
- vyvolench sel, odvozen 171
prostor euklidovsk, //-rozmrn
, zkladn 171 99
posunut kartzsk soustavy, rovnobn - hranolov 285
276, 401-^03, 450, 451
- jehlanov 285
pravdpodobnost jevu 733 - klnov 285
- nepodmnn 734
- kuelov 286
- podmnn 734
- linern 96
pravidla de Morganova pro vrokov
, komplexn 97
poet 775
- -, reln 97
- Guldinova 335
- metrick 98
- pro derivovn funkc 496, 497
- vlcov 285
vektorovch funkc 510, 511
- vektorov 96, 266
- pro integrovn 573
prstenec 351
- pro piblin vpoty 147-149 - kruhov 356
pravidlo Cramerovo 207
prmr aritmetick 745
- dlcov 292
- -, ven 738, 745
- 1'Hospitalovo 520
- elipsy 433
- Maskel ynovo 491
- geometrick 303, 746
- Neperovo 389, 397
, ven 746
- odlouen 64
- harmonick 147, 746
- pro zaokrouhlen 145
, ven 747
- etzov 497
- hyperboly 445
- Sarrusovo pro vpoet determinantu
- kvadratick 746
201
, v en 746
- Si mpsonovo 335
- stedov kvadriky 480
pravohelnk 321
prmry elipsy, sdruen 434
predikt 66
- hyperboly, sdruen 445,
- primitivn 66
446
premisa implikace 63
prmt vektoru do vektoru 268
princip Cavalierv 335
prnik mnoin 71
- matematick indukce 103
- systmu mnoin 71
- sporu 60
prvodi 400, 419, 428, 439
- vylouen tetho 60
prvek invertovateln 95
prismatoid 342
- inverzn 93
prodlouen zobrazen 86
- jednotkov 93
projekce vektoru do vektoru 268
- kladn 97
promnn 60
- maximln 82
- seln 60
- minimln 82
- integran 574
- mnoiny 69
- jmenn 60
- nejmen 82
- nhodn 736
- nejvt 82
- nzvov 60
- neutrln 92
- podstatn voln ve slov 66
- nulov 93
822
prvek okruhu, regulrn 95
, singulrn 95
- opan 93
- pevrcen 93
- symetrick 92
- zporn 97
prvky neporovnateln 82
- porovnateln 82
- sfrickho trojhelnku, zkladn
387
prvoinitel 123
prvoslo 123
pedmt Fourierova obrazu 719
pedperioda periodickho sla
120
pedpoklad implikace 63
pevod na jinou selnou soustavu
118
pka mimobek 284
pmka elipsy, prmrov 433
- hyperboly, prmrov 445
- paraboly, prmrov 424
- regresn 751
- vyrovnvac 756, 757
- vztahov 751 *
prstek argumentu 491
- funkce 491
piazen 78
R
Racionalizovn jmenovatele 112
radin 290
rdiusvektor 262, 400
regula fali 222, 223
rektifikace kivky 622
relace 77
- acyklick 82
- antisymetrick 81
- areflexvn 81
- asymetrick 81
- atranzitivn 81
- binrn 77
- cyklick 82
- ekvivalence 82
- identick 81
relace inverzn 79
- mezi mnoinami, binrn
77
- na mnoin, binrn 79
- neostrho uspodn 82
- ostrho uspodn 82
- reflexvn 81
- sloen 80
- symetrick 81
- tolerance 82
- tranzitivn 81
- univerzln 81
- pln 81
- v mnoin, binrn 78
- z mnoiny do mnoiny, binrn
77
restrikce zobrazen 86
rotace 299
rovina Gaussova 134
- komplexnch sel 134
- normlov 562
- oskulan 562
- potenn 472
- prmrov 474, 480
- rektifikan 562
-"ten 471, 474, 476, 478, 479,
568
rovnice 210
- algebraick w-tho stupn 211, 212,
220
- binomick 137
- diferenciln, Bernoulliova 662
, Besselova 687
- bez prav strany, Eulerova
675
, Clairautova 664
, exaktn 659
, homogenn Eulerova 675
- -, - linern 654, 672, 673, 684.
685
, linern 654
, - parciln 690
, nehomogenn linern 655, 677,
680, 684
- n-tho du, obyejn 648
, parciln 688
823
rovnice diferenciln, Riccatiova
663
- s pravou stranou, Eulerova 682,
683
, pln Eulerova 682, 683
- druhho stupn, obecn algebraick
420, 449
- duslcdkov 211
- ekvivalentn 211
- elipsy 428. 429, 430
- exponenciln 220
- goniometrick 372
. z kl adn 372
- homogenn 237
- hyperboly 439, 440, 441
- jednodlnho hyperboloidu 473
- kladn reciprok 219
- krunice 413-415
- kivky, parametrick 524
- kubick 214-217
- kulov plochy 471
- kuelov plochy 477
- kvadratick 212-214
- linern 212, 227
- logaritmick 220
- normln 756 759
- normly krunice 416, 417
- os rznobek 412
- paraboly 419, 422
- pmky 273, 274, 406-409
467, 468, 476
- reciprok 219
- regresn, linern 751
- roviny 276, 277, 463
- svazku pmek 412
- teny krunice 416, 417
- transcendentn 220
zporn reciprok 219
rovnobky 284, 452
rovnobnk 320
rovnobnost dvou pmek 411,
412
rovnobnostn 337
rovnost 81, 91
matic 184
mnoin 70
rozdil jev, logick 732
- mnoin 72
- -, symetrick 72
- hlu. grafick 289
- seek, grafick 288
rozklad mnoholenu v souin koenovch
initel 217
- mnoiny 91
- sloenho sla v prvoinitele
124
- vektoru 266, 279
rozloen binomick 739
- Gaussovo-Lapl aceovo 741
- hypergeometrick 740
- normln 741
, normovan 743
- Poissonovo 741
rozpt 747
- vbrov 747
rozptyl 738
roziovn zlomk 108
rozvoj determinantu podle prvk ady
200
- Fourierv 706
- r-adick 114
rznobky 284
ft
d slice 115
- pirozenho sla 115
ada absolutn divergentn 693
- binomick 702
- asov 749
seln 692
- dynamick 749
- Fourierova 707-712
, trigonometrick 706
- funkc 697
stejnomrn konvergentn 698
- konvergentn 692
- Maclaurinova 702
- matice 180
- mocninn 698, 699
- neabsolutn konvergentn 693
- nepodmnn konvergentn 693
S24
ada neurit divergentn 693
- podmnn konvergentn 693
- potenn 698, 699
- relativn konvergentn 693
- Taylorova 701
- urit divergentn 693
dek matice 180
ady Fourierovy. speciln
712-718
een diferenciln rovnice, obecn
648
, partikulrn 648
. singulrn 649
- nerovnice 239, 240
- optimalizanho problmu
760
- -, vrcholov 762
- optimln 762, 765
- parciln diferenciln rovnice
688
- rovnice 210
- -.grafi ck 225. 226
- sousiav\ rovnic, partikulrn 230
- zkladn pi simplexov metod
764, 767
etzec 82
etzovka 549
ez hranolu, normlov 336
- rovinn 286
- vlce, normlov 344
- zlat 305
S
Sekans 357, 358
semigrupa 94
sfra 349, 386
sfroid 355
shodnost 298
- nepm 298
- pm 298
schma Bernoulliovo 735
- Hornerovo 247
- multiplikan, Falkovo 186
signum permutace 162
- relnho sla 110
sinus 357, 358
- integrln 616
sinusoida 360
sjednocen mnoin 71
- systmu mnoin 71
skalr 97, 261, 267
skldn relac 80
skok funkce 249
sloupec matice 1X0
slova sluiteln 66
slovo przdn 59
- sloen 59
- ve slov 59
sloka vektoru ve smru 268
smrnice pmky 406
- seky 405
smysl obhn, kladn 314
souet ady 692
- - funkc 697
, n-l sten 697
- hl, grafick 288
- seek, grafick 287
souin matic 185
- mnoin, kartzsk 76
- relac 80
- vektorov 269, 270
- - dvojn 272
- - smen 271, 272
- vektor, skalrn 267
- -, vnj 269, 270
, vnitn 267
soumrnost osov 299
- stedov 299, 300
souadnice kartzsk 400
- kosohl 400
- kivoar 568
- ortogonln 400
- ortonormln 400
polrn 401
- pravohl 400
- vektoru 181, 263
- zempisn 396
soustava seln, nepolyadick
119
, msk 119
, polyadick 114
soustava seln, r-adick 114
- kladn orientovan 270
- kvadratickch rovnic 235
- linernch algebraickch rovnic
196, 227-231, 233, 237, 238
.neuren 197
.eiteln 197
, uren 197
pravotoiv 270, 456
- rovnic 210, 227
- souadnicov, cylindrick
456
- - , kartzsk 400, 455
- -, kosohl 399, 400
, kulov 457
, ortogonln 400
, ortonormln 400, 455
- - , polrn 400, 457
, pravotoiv 263
, pravohl 400
, semipolrn 456
, sfrick 457
, vlcov 456
- Zem, souadnicov 396
soustavy linernch algebraickch
rovnic, ekvivalentn 197
spat 295
spirla Archimdova 548
- hyperbolick 548
srdcovka 541
stejnolehlost 300
steradin 295
stopa matice 181
stoupn seky 405
strofoida pm 553
struktura algebraick 91
stadatel polhtn 177
- pedlhutn 177
sted kivosti 531. 564
stedn mrn 150, 303
stupe absolutn sluitelnosti
750
- relativn sluitelnosti 750
- hlov 291
styk dvou kivek 530. 564
subdeterminant matice 199
subnormla elipsy 432
- hyperboly 443
- krunice 417
- kivky 529
, polrn 530
- paraboly 423
subtangenta elipsy 432
- hyperboly 443
- krunice 416
- kivky 529
, polrn 530
- paraboly 423
sud 356
supremum funkce 513
- mnoiny 83
surjekce 85
svazek krunic 418
- pmek 301, 464
symbol Kroneckerv 282
- suman, Gaussv 743, 753
systm mnoin 69
- mnoin, disjunktn 72

estihelnk pravideln 325, 326
ikmost 739
ka zempisn 396
T
Tabulka korespondenc Laplaceovch
integrl 730, 731
- neuritch integrl 585-600
- normlnho rozloen 742
- pravdivostn 62, 772
- uritch integrl 609-616
tangens 357, 358
tangenta kivky 529
tangentoida 36(j
tautologie prediktovho potu 67
- vrokovho potu 63
tena elipsy 431, 432
- hyperboly 442, 443
- kivky 528, 558
- paraboly 423, 424, 427
826
tleso 96. 283
- komplexnch sel 90, 96
- komutativn 96
- racionlnch sel 90, 96
- relnch sel 90, 96
- skalru 97
tempo rstu, prmrn 746
tercium non datur 64
term algebraick 209
- aritmetick 209
- linern 209
- racionln 209
- cel 209
- vrokov, zkladn 780
test optima 765, 768
tetraedr 341
tit jako aritmetick prmr
745
- oblouku kivky 627, 628
- obrazce 628
- tlesa 629, 645
- trojhelnku 310, 405, 460
tolerance 82
torus 356
torze kivky 565
totonost 81
trajektorie izogonln 536,
651
- ortogonln 536, 651
traktrix 550
transformace Fourierova 719
- kartzsk soustavy 458
- Laplaceova 720
transpozice permutace 161
trend 749
trochoidy 537-545
trojhran zkladn 387
trojhelnk 307-317
- Eulerv 387
- Pascalv 158
- polrn, Eulerv 387
- pravohl 317, 318
- rovnoramenn 318
- rovnostrann 319, 325,
326
- senov 491
trojhelnk sfrick 353, 387
- -. kosohl 389
- - - (een) 392-394
, pravohl 388
- tenov 492
trubice vlcov, rotan 346
tet mrn 150
tda zbytkov 122
tvar normln, pln disjunktivn
779; 780
, - konjunktivn 779
tvrzen implikace 63
U
hel dvou rdiusvektor 461
- kontingenn 532
- konvexn 286, 293
- nekonvexn 286, 293
- nulov 286, 293
- obvodov 329
- orientovan 287
- ostr 293
- pln 286, 293
- polrn 401
- prav 293
- prostorov 287
- pm 286, 293
- rovinn 286
- tup 293
- sekov 329
- vypukl 293
hly doplkov 294
- pilehl 294
- souhlasn 294
- stdav 294
- styn 293
- vedlej 293, 294
- vektoru, smrov 269
- vrcholov 293
- vplkov 294
loha Cauchyova 648
- poten 648
mra 149, 150
- aritmetick 172
-' harmonick, spojit 151
mra podlov 172
- postupn 151
- rozdlov 172
- spojit 150
umstn soustavy vzanch vektor
262
- vektoru do bodu 262
umorovatel 177
univerzum 72
prava rovnice 211
, dsledkov 211
. ekvi val entn 211
pravy determinantu 202-205
- matice, elementrn 183
roitel 176
rok 175
se eliptick 435, 436
- hyperbolick 333, 447
- kruhov 330, 331
- kulov 350
- parabolick 334
seka 284
- jednotkov 289
- nulov 288
sek mnoiny vech pirozench sel
104
kladnch celch sel 105
- na druh ose 406, 407
- na prvn ose 407
- normly elipsy 432
hyperboly 443
- krunice 416
- - kivky 529
- - paraboly 423
- polrn normly 530
- - teny 529
- rotanho vlce 346
- teny hyperboly 443
- krunice 416
- - kivky 529
- - paraboly 423
seky pmky na osch 461. 463
usmrovn zlomku 112
uspodn lexikografick 776, 777
- linern, neostr 82
- - , ostr 82
uspodn na mnoin vech relnch
sel 128
- neostr 82
- ostr 82
- pln, neostr 82
- - , ostr 82
tvar geometrick 283
- invariantn 298
- samodrun 298
tvary shodn 298
uzvr mnoiny 102
uzel kivky 533
V
Vlec 344
- kolm 344
- kos 344
- kruhov 344
, kolm 344
- rotan 344
- - , dut 346
variace 163, 738
- s opakovnm 164
varieta integrln 688
vektor 97
- aritmetick 261
- binormly 560
- centrln 262
- centrovan 262
- geometrick 261, 262
- hlavn normly 559
- jednotkov 263
- neznmch 197
- normlov 526, 527
- H-rozmrn 181
- nulov 181, 262
- pol ohov 262
- pravch stran 197
- dkov 181
- sloupcov 181
- ten 526, 527, 558
- transponovan 181
- umstn 262
- vzan 262
- voln 262
828
vektory ekvivalentn 262
- komplanrn 263
- linern nezvisl 266
- zvisl 266
- nesouhlasn rovnobn 263
- rovnobn 263
- souhlasn rovnobn 263
- vzjemn opan 264
- zkladn 263
veliina 296
- nhodn 736
velikost geometrickho tvaru 287
- orientovanho hlu 294, 295
- prostorovho hlu 295
- strany sfrickho trojhelnku 387,
388
- hlu 290
- seky 289
- vektoru 262
vta algebry, zkladn 217
- binomick 159
- Cauchyova o prmrech 747
- o prstku funkce 520
- Cauchyova-Hadamardova 698
- Fermatova, mal 123
- kosinov 308
- pro strany 390
- - pro hly 390
- pro vektory 268
- Lagrangeova 519
- Legendrova 392
- Moivrova 136
- o implicitnch funkcch 254
- o konvergenci mocninn ady, belova
698
- o konvergennm intervalu 698
- o limit seven funkce 488
posloupnosti 484
- o mnohostnech, Eulerova 336
- o nsoben pravdpodobnost 734
- o odvsn, Euklidova 303, 318
- o prstku funkce, druh 520
, prvn 519
, zobecnn 520
- o sench 304
- o shodnosti mnohohelnk 307
vta o ten a sen 304
- o ttivch 304
- o vce. Euklidova 304, 318
- Pythagorova 317
, zobecnn 315
- Rollova 519
- Schwarzova 500
- sinov 308
- pro sfrick trojhelnk 389
- soutov potu pravdpodobnosti
733
- Steinerov pro rovinn obrazec 641
- pro tleso 646
- tangentov 309
- Thaletova 329
- Wilsonova 123
vty o inverzi 280, 281
- o Laplaceov transformaci, zkladn
721-725
- o limitch funkc 488
posloupnosti 483
- o mnoinch 73-75
- o podobnosti mnohohelnk 305
- o prvoslech 123
- o sfrickm trojhelnku 390
- o shodnosti trojhelnk 307
- o stedn hodnot diferencilnho
potu 519
integrlnho potu 602,
603
- o svazku pmek 301
- o urenosti trojhelnku 315
vloen 85
vnjek mnoiny 100
- hlu 286
vnitek mnoiny 100
- hlu 286
vrchlk kulov 350
vrstva 284
- kulov 351
- rotanho paraboloidu 353
vraz algebraick 209
- aritmetick 209
- neurit 520
vrok 60
- atomrn 60, 66
829
vse eliptick 333, 436
- hyperbolick 447
- kruhov 328, 330
- kulov 350
- mezikru 332
- vnitn oblasti elipsy 333
vstednost elipsy, seln 428
- -, dlkov 428
- hyperboly, seln 439
, dlkov 439
vzdlenost bodu od pmky 275, 289
- - od roviny 278, 289, 463, 473
- dvou bod 98, 273, 289, 404, 405,
459
kulov plochy, sfrick 386,
396
- - mimobek 274, 290, 470
- rovnobek 289
- rovnobnch rovin 290
- loxodromick 398
- ortodromick 396, 397
- roviny od potku 278, 462
vzor Fourierova obrazu 719
- Laplaceova obrazu 720
- prvku v zobrazen, pln 84
- relace 78
- zobrazen, pln 84
vzorce Cardanovy 215
- de Morganovy pro mnoiny 75
- Eulerovy 366
- Gaussovy 391
- interpolan 250-252
- Moivrovy 383
- Mollweidovy 309
- pro cyklometrick funkce 377,
378
- pro goniometrick funkce
36Q-367
- pro hyperbolick funkce 379-384
- pro hyperbolometrick funkce 385,
386
- pro limity funkc 489-491
posloupnosti 484
- pro logaritmovn 153
- pro logick operace 775, 776
- pro mnoinov vztahy 72-75
vzorce pro potn s malmi sly
705, 706
- pro rozvoje v ady 702-705
- pro strany trojhelnku 309, 310
- pro hly trojhelnku 308, 309
- Vitovy 214, 218
vzorec Bayesv 735
- Duhamelv 787
- Heronv 314
- Lagrangev 250
- Leibnizv 508
- pro rovinnou vse 622
- THuilierv 392
- Newtonv 251
- pro celkovou pravdpodobnost 735
- pro pravdpodobnost hypotz 735
- Ptolemaiv 322
- Taylorv 700, 701
Z
Zklad seln soustavy 114
- logaritmu 151
- mocniny 111
- odmocni ny 111
zkon asociativn 92
- distributivn, lev 94
, prav 94
- identity 64
- kompozice, vnj 96
, vnitn 91
- komutativn 92
- o penen chyb, Gaussv 754,
755
- o superpozici 784
- o vylouenm tetm 64, 775
- rozloen pravdpodobnosti,
binomick 736
- simplifikace 64
- sporu 64, 775
- transpozice 64
zkony absorpce 776
- de Morganovy pro prediktov poet
68
pro vrokov poet 64
- distributivn 94
830
zkony idempotence 64
- mnoi novho potu 72-75
- pro nsoben vektoru skalrem
265
- pro stn na mnoin vektor 264,
265
- pro skalrn nsoben na mnoin
vektor 267
- pro smen nsoben na mnoin
vektor 271
- pro vektorov nsoben 270
zaokrouhlen nahoru a dol
146
zaokrouhlovn na jednotky A-tho
du 145
zpis z-adick 114
, neperiodick 120
, neryze periodick 120
, periodick 120
, ryze periodick 120
zsobitel polhtn 177
- pedlhtn 177
zvr implikace 63
zvisle promnn 241
zvislost kvadratick 750
- linern 750, 756
- nelinern 757
zvitnice Pascalova 555
zvora mnoiny, doln 83
, horn 83
zbytek Maclaurinova vzorce
(Cauchyv tvar) 701
(Lagrangev tvar) 701
- pi dlen 121
- ady 693
zbytek Tayl oova vzorce
(('auchyuv tvar) 700, 701
(integrln tvar) 700, 701
(Lagrangev tvar) 700, 701
zlomek sloen 109
- r-adick. nekonen 115
zlomky 108, 109
- sten 580
- parciln 580
znak multi^likan 744 |
- suman 743
znaky dlitelnosti 122, 123
v
znamnko permutace 162
zobrazen bijektivn 86
- identick 86
- injektivn 85
- inverzn 86
- involutorn 598
- jednojednoznan 86
- jednoznan 87
- metrickho prostoru, spojit 99
- mnohoznan 87
- mnoiny do mnoiny 84
- na mnoin 86
- parciln 86
- podobn 300
- prost 85
- shodn 298
- sloen 86
- surjektivn 85
- v mnoin 86
- vzjemn jednoznan 86
- z mnoiny do mnoiny 83
na mnoinu 85
zen zobrazen 86
MATEMATI CK VZORCE
Dr. Ing. Hans-Jochen Bartsch
Podle nmeckho originlu Taschenbuch mathematischer Formeln, 17. Auflage,
vydanho nakladatelstvm VEB Fachbuchverlag, Leipzig, roku 1979
peloil, upravil a doplnil Ing. Zdenk Tich
DT 51 (083)
Vydalo SNTL - Nakladatelstv technick literatury, n. p..
Splen 51, 113 02 Praha 1, v roce 1983 jako svou 9299. publikaci
Redakce teoretick literatury
Odpovdn redaktor Vladimr Doleal, promovan matematik
Vazbu a pebal navrhl Ji Ledr
Grafick prava a technick redakce Jana Doubtov
Vytiskla Polygrafia, n. p., Praha 2, Svobodova 1
832 stran, 473 obrzk, 32 tabulek
Typov slo LI l -El -IV-51f 11839. Vydn prvn
Nklad 30 200 vtisk. 56,00 AA, 59,44 VA
03/ 2
Cena broovanho vtisku 5 1 , - Ks
Cena vzanho vtisku 5 5 , - Ks
505.21, 856
Publikace je urena km stednch kol, poslucham vysokch kol technickch a tm,
kte ve sv praxi nebo pi studiu pouvaj zkladnch obor matematiky.
04-019-83 b. Ks 5 1 , -
04-020-83 v. Ks 5 5 , -
0 4 - 0 2 0 - 8 3
0 3 / 2 K 8 5 5 , -

BARTSCH Matematicke Vzorce

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

BARTSCH Matematicke Vzorce

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

H A N S J O C H E N

suma [souet ] sel x

) podm nn pravdpodobnost nah od i l h o

(a) nebo strun K(a).

(pop. nkdy t ak sla a

= 0 pr o vechny indexy i < - n a a _ = | = 0 , kme u dest-

- <*i,<*2> - posl oupnost ,

j e k-nsobn koenov initel, jestlie P( x) = ( x a, )

se tedy uvd fc-krt)

pol ohov vektory t rznch bod roviny, kter nele

splv s bodem t varu U

je prmt bodu P do zvolen roviny (0

= 0 (i = 1,2) rovnice dvou danch rovin

+ d,. = 0 (i = 1,2, 3) rovnice t rovin v obecnm

= 0 (i = 1,2) rovnice dvou danch rovin

o)] odpov d prv j edna hod-

_ J -> O pro n - ' oo

_! ^ ^ g Xj) nezvisle na volb posl oupnost i {D

j e etnost (vha) /-tho pozorovn (viz str. 755),

znaku bereme pro^

Ax ^ X ^ X|; + Ax) absolutn chyba,

vynsob slem y/h

] (i = 1 , 2 , n ) hodnot o stejn pesnosti

> 0 (pro p pad

, nebo t at o pr omnn zpsobuje nejvt zvten hodnot y.

You might also like

- <i,<2> - posl oupnost ,